TL;DRAutorka by vždy zvolila studium před cestováním, protože vysoká škola poskytuje pět věcí, které cestování nenahradí: hluboké odborné znalosti, kritické myšlení, širší perspektivu díky diskuzím a přednáškám, praktické zkušenosti (například hodiny strávené vyvoláváním filmů v černé komoře) a hodnotné kontakty se spolužáky i vzory z oboru. Sama vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v budově Hollar a pravidelně jezdila na Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě. Podle ní jde o pět konkrétních důvodů, proč studium nikdy nevyměnila za cestování — a jak dodává, na cestování má celý zbytek života.
V poslední době se množí na sociálních sítích prohlášení, že víc než škola vám dá cestování. Slavní lidé v médiích se nestydí prohlašovat, že škola je nebavila a byla k ničemu. Z toho se nejednomu mladému člověku může zdát, že by se měl na studium vykašlat, sbalit si krosnu a deset let strávit vandrováním po světě. Cestování vás opravdu naučí hodně, ať už je to větší tolerance k ostatním kulturám nebo vám prohloubí vaší samostatnost, odolnost a přizpůsobivost, ale jsou věci, které nenahradí.
Než přejdu k tomu, proč bych nikdy nezvolila cestování před studiem, chci vám říct pár věcí. Nepovažuji ani zdaleka za nutné studovat vysokou školu. Myslím si, že je skvělé, když se někdo rozhodne být zručným zedníkem, květinářkou, nebo kadeřnicí. Tenhle článek je jen o mně. O tom, proč bych já vždy volila vysokou školu před cestováním.
Život v Kanadě mi přinesl strašně moc zážitků a zocelil mě.
1) Jsou věci, které se bez školy nenaučíte
Naše generace chce všechno hned. Hned všechno nejde. Například doktorem ani právníkem se přes noc nestanete a rozhodně se jimi nestanete samostudiem. Ale není to jen o těchto povoláních. Na vysoké škole se učíte věci do takové hloubky, do jaké byste je nikdy nestudovali. Možná vás ani nezajímají. Nejspíš vám ani nikdy k ničemu ty znalosti nebudou. Ale co vám to přinese, je fakt, že nic není černobílé, že každý problém má několik vrstev, které lze zkoumat. Ukáže vám to, že k problémům je třeba přistupovat kriticky a v hospodě má sice každý váš kamarád názor na všechno, ale dohromady pořádně nic neví.
2) Vidět svět v širší perspektivě
Náš svět je zrychlený. Většina z nás je každý den ráda, že zvládne vyřešit každodenní starosti mezi prací a rodinou a rozhodně netouží se pouštět do hlubokých diskuzí. Diskutovat, nechat si rozbourat vlastní názory a vidět svět skrz lidi, co nežijí v mé bublině byl jeden z nejzajímavějších aspektů školy. Samozřejmě, je problém, že na některých školách není diskuzím dávám dostatečný prostor, ale to nechme na jindy. Při studiu vysoké školy máte jedinečnou možnost chodit také na nejrůznější debaty a přednášky. Ano, po vysoké škole to je taky možné, ale ruku na srdce, kolik z nás se k tomu ve víru života dostane?
Možná se vám z mých sociálních sítí může zdát, že cestování je pro mě priorita č.1. Ale ve skutečnosti to vždy byla škola, rodina a přátelé. A pak práce a cestování.
3) Zkusíte si věci, ke kterým byste se nedostali
Já jsem nestudovala chemii ani nanotechnologie, tam by byl tento bod mnohem zajímavější. Studovala jsem žurnalistiku (a milovala to!).
První roky na bakaláři jsem trávila hodiny v černé komoře a vyvolávala filmy a zvětšovala fotky.Větší dobrodružství odehrávající se v jedné malé místnosti jsem nezažila.
Pamatuji si, jak jsem kdysi po tátovi něco chtěla a vyhrožovala jsem: „Tak já budu nosit pětky ve škole.“ A táta mi na to s klidem odvětil něco ve stylu: ‚‚Tak si je nos. Jsou to tvoje známky.“ Pětky jsem nikdy nenosila a mamka se mi smála, když jsem dostala špatnou známku, že mě musí utěšovat. Byla jsem šprt. Asi pořád jsem.
4) Kontakty
Na žurnalistice jsem studovala obklopená lidmi, kteří směřovali do stejných nebo velmi podobných sfér. Už jen to samotné prostředí kolektivu je obohacující. Moji spolužáci (úspěšnější než já) jsou dnes v České televizi a rozhlase (jo, jsem na ně patřičně hrdá), a když si pustím rádio nebo zprávy, čekám jen velmi malou chvilku, abych uslyšela známý hlas.
Ve škole jsem měla možnost se potkat s lidmi, ke kterým jsem už od střední vzhlížela, někteří mě dokonce i učili nebo s námi měli alespoň pár seminářů. Snažila jsem se studium využít na maximum, první roky, než jsem začala pracovat, jsem obíhala stáže, kurzy, workshopy a přednášky (několik let jsem jezdila například na Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě). Tyhle první roky na vysoké byly těmi nejkrásnějšími. Díky těm všem aktivitám jsem nezjistila jen, co by mě všechno bavilo, ale i to, co by nikdy v životě nechtěla dělat.
5) Setkání s institucí
Tenhle bod je možná úsměvný, ale pravdivý. Ve škole si zažijete nejedno nepříjemné setkání se systémem. V těch lepších případech je to jen kontakt s nutnými požadavky a nefungující stránkou na přihlašování ke zkouškám. Žít v Evropě znamená žít v systému. A škola je vlastně taková přípravka na každoroční boj s daňovým přiznáním, vyřizování hypoték nebo jednání s pojišťovnou. Ale stejně si ani v jednom systému nezapamatujete, co stačí podat elektronicky a kde musíte tisknout haldu papírů a do kterého okénko to přesně odevzdat. Protože systém se mění. A nám to pravidelně zvedá hladinu adrenalinu. 🙂
A kolik kaváren jsem během školy objevila 😀
Když jsem si nesla svůj magisterský diplom, bylo mi smutno. Za nic na světě bych nevyměnila roky studia. Patřím k těm lidem, co nechtěli zmeškat jedinou hodinu a na většinu přednášek jsem se upřímně těšila. Jasně, někdy jsem něco odflákla, někdy něco vynechala. Ale moje studium v budově Hollar Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy bylo nádherné, svým způsobem vzrušující a kouzelné a nelituji, že jsem místo toho třeba necestovala. Vždyť na to mám celý život.
TL;DRRoadtrip po Austrálii vyžaduje elektronické vízum eVisitor 651, které je zdarma, platí rok a umožňuje opakovaný vstup na 90 dní. Mezi nejoblíbenější trasy patří východní pobřeží se Sydney, Brisbane, Cairns a Velkým bariérovým útesem, středová trasa z Adelaide do Darwinu přes Uluru a jižní trasa z Perthu do Melbourne po Great Ocean Road s odbočkou na Tasmánii. Autorka projela trasu Sydney–Melbourne–Adelaide–Alice Springs–Darwin, tedy téměř 9 000 kilometrů za měsíc, pronájem auta včetně pojištění a poplatku za vrácení v jiném městě vyšel na zhruba 1 700 AUD, celkové útraty na měsíc bez letenky dosáhly asi 40 tisíc korun. Nejlepší měsíce jsou prosinec až leden pro pobřeží a červen až září pro rudý střed s Uluru, přičemž kempování mimo vyznačená místa je zakázané.
Rudý kontinent „Down Under“ by měl alespoň jednou za život navštívit každý cestovatel. Hrát si s klokany, pozorovat líné koaly, potápět se na Velkém bariérovém útesu nebo pozorovat východ slunce u magického Uluru patří mezi zážitky, které se vám vryjí pod kůži. A přestože má Austrálie pověst drahé země, i tady můžete cestovat nízkonákladově. Ideálním způsobem k poznávání je roadtrip, který díky spaní v divočině a vaření venku srazí vaše náklady za cestu na minimum. Pojďme se podívat na ideální roadtrip po Austrálii a vše, co byste měli vědět.
V tomto průvodci o Austrálii vám poradím, jak na:
Letenky a pojištění
Cestovatelská víza
Výběr ideální trasy
Půjčení auta
Kempování v Austrálii
Ceny v Austrálii
Letenky a pojištění
Pokud poletíte do Austrálie z Evropy, letenka bude jedním z vašich největších výdajů. Samozřejmě, s trochou štěstí se vám podaří ulovit zpáteční lístky v akci i za 15 000 Kč, spíš ale počítejte, že utratíte jednou tolik.
Skvělým způsobem, jak se na rudý kontinent dostat, je letět například z Nového Zélandu nebo navštívit Austrálii během cest po jihovýchodní Asii. Z těchto míst létá na nejmenší kontinent dostatek nízkonákladových aerolinek, které nabízí příznivé ceny.
Samozřejmostí je zřízení cestovního pojištění ještě před odletem. O tom, jaké pojišťovny nabízejí nejvyšší krytí za nejnižší cenu, si přečtěte tady.
Víza jsou do Austrálie nutnost
Před cestou nesmíte zapomenout na vyřízení víz. Pokud vám vaše australské dobrodružství nezabere více než 90 dnů, jsou pro vás nejlepší elektronická víza eVisitor 651, která jsou zdarma. Po této variantě povolení ke vstupu sáhne většina dobrodruhů. Žadatelům obvykle dorazí víza během pár hodin nebo dní na e-mail. Platnost eVisitor víz je jeden rok, na rudý kontinent s nimi můžete vstoupit opakovaně.
Kdy nejlépe na roadtrip po Austrálii vyrazit
Neexistuje univerzální poučka na to, kdy na rudý kontinent vyrazit. Vaše rozhodnutí totiž bude záležet na tom, do kterých oblastí se v Austrálii budete chtít podívat. Přestože si většina z nás zemi představí jako horkou vyprahlou pustinu, pravda je taková, že na území Austrálie najdeme celkem 6 různých podnebných pásů.
Spoustu cestovatelů zvolí pro návštěvu Austrálie evropskou zimu, tedy období od prosince do ledna. V tuhle roční dobu potkáte na cestě davy backpackerů, kteří si slibují hezké počasí a vyšší teploty. Východní a jižní pobřeží kontinentu je touto dobou jednoznačně dobrá volba, zvlášť, pokud si chcete užit surfování nebo šnorchlování. V outbacku je ale cestování v létě značně nepohodlné a cestou vás mohou potkat uzavřené treky, které mají zabránit hikování nezodpovědným turistům v příliš vysokých teplotách.
Samotní obyvatelé Austrálie volí k objevování rudého středu země evropské léto. Období od června do září nabízí příjemné teploty a turisty nepřeplněné kempy. Pokud se rozhodnete cestovat Austrálií touto dobou, nezapomeňte na fakt, že na jihu kontinentu bude zima. Tím myslím teploty klesající i pod nulu. My na tuhle skutečnost nebyli přepraveni a na některé probdělé mrazivé noci budeme vzpomínat do konce života.
Ideální trasy, kudy se vydat
Na internetu narazíte na několik oblíbených tras, pro které je charakteristické maximum zážitků a co nejméně času stráveného v autě. Pravděpodobně nejoblíbenější je východní trasa, která vede ze Sydney nebo Brisbane na sever do Cairns. Hlavní atrakcí na této trase je Velký bariérový útes. Jestli máte rádi oceán, surfování a potápění, tahle cesta bude pro vás ta pravá.
O něco méně ježděná je trasa vedoucí středem, jejímž zlatým, nebo spíše rudým hřebem je Uluru. Vyjíždět budete z Adelaide a končit v Darwinu. Tato cesta je určená pro dobrodruhy, kteří chtějí zažít takovou Austrálii, kterou znají z knížek zeměpisu. Nevýhodou jsou stovky prosezených kilometrů v autě, kdy za celý den nepotkáte nic zajímavého.
Třetí, jižní cesta, vede z Perthu do Melbourne. Nejenže na této trase projedete jednu z nejkrásnějších silnic na světě, vyhlášenou Great Ocean Road, ještě se cestou můžete zastavit v panenské Tasmánii.
Uvedené trasy berte pouze jako doporučení, ve výsledku si můžete Austrálii projet, jak jen se vám bude líbit. Musíte si ale dobře propočítat, kolik dní na takový roadtrip na míru budete potřebovat. My se po dlouhých úvahách rozhodli pro trasu Sydney – Melbourne – Adelaide – Alice Springs – Darwin. Hlavními požadavky pro nás byl rudý střed, nechtěli jsme si nechat ujít ani Sydney. Během jednoho měsíce jsme zdolali téměř 9 000 kilometrů a tuto trasu vám můžu rozhodně doporučit.
Ani tato cesta ale nemusí být váš strop. Letenky do Austrálie jsou drahé, proto se nebojte jít třeba do tříměsíční expedice, kdy rudý kontinent přejedete křížem krážem. Znám i takové šílence, kteří viděli v Austrálii doslova všechno a ujeli víc než 20 000 kilometrů.
Pokud vysedávání v autě není nic pro vás, můžete váš roadtrip nakombinovat i s vnitrostátními přelety. V Austrálii operuje spoustu nízkonákladových aerolinek, které vás skoro za pusu dopraví tam, kam potřebujete. Auto si můžete pronajmout v každém větším městě, takže vám zbyde jen naplánovat, jak to uděláte s kempovacím vybavením.
Půjčení auta
Další vysokou položku ve vašem rozpočtu bude tvořit pronajmutí auta. Ceny se různí, největší roli hraje to, pro jaký typ prostředku se rozhodnete. Nejlevnější jsou samozřejmě malá autíčka, o něco dražší klasické osobáky, nejdráž pak vyjdou campervany, dodávky a karavany. My se rozhodli pro levný Ford Falcon v kombi verzi, do které jsme se pohodlně naskládali ve čtyřech lidech i se všemi zavazadly.
Podle toho, jakou trasu si vyberete, vybírejte také typ pohonu auta. Jestliže chcete jezdit po nezpevněných vozovkách, doporučujeme sáhnout po čtyřkolce. Na druhou stranu, pokud vás jen tak něco nerozhodí, i s pohonem na dvě kola se dají ujet slušné vzdálenosti off road.
Nemenší položkou, než je pronájem, je pojištění auta. Je jen na vás, jestli se svůj dočasný domov rozhodnete pojistit, nebo ne. Zvolit můžete buď často nevýhodné pojištění přímo v půjčovně, nebo najít dobrou nabídku u externí pojišťovny. Pozor, přestože si auto pojistíte, většinou ochrana neplatí při jízdě na nezpevněných silnicích. My se rozhodli pouze pro pojištění předního skla, které nás vyšlo na 70 AUD. Vyplatilo se, přední okno se nám kvůli odletujícím kamínkům od jedoucích roadtrainů podařilo rozbít hned několikrát.
Půjčovny vám naúčtují další poplatek v případě, že se auto rozhodnete vrátit v jiném městě, než ve kterém jste si ho půjčili. Jedná se o takzvaný one way poplatek, který se pohybuje v řádech stovek australských dolarů. V našem případě, kdy jsme auto vyzvedávali v Sydney a vraceli v Darwinu, se jednalo o 200 AUD.
Koráb, jak jsme našemu auto přezdívali, nás na měsíc pouze s pojištěním předního skla i s one way poplatkem vyšel na zhruba 1 700 AUD. Půjčený jsme ho měli od společnosti Travellers Autobarn, kterou můžu s čistým svědomím doporučit. Pro ty z vás, kteří jedou do Austrálie za větším dobrodružstvím, se vyplatí auto rovnou koupit. Počítat ale musíte s rizikem pokažení a také si musíte vyhradit dostatek volného času v cílové destinaci na jeho prodej.
Vyhněte se jízdě za soumraku a v noci. Existuje velká pravděpodobnost, že na cestě srazíte klokana nebo jiné zvíře.
Ještě před odletem z Čech si nezapomeňte pořídit mezinárodní řidičský průkaz, bez kterého v Austrálii za volant nesedejte. Jeho vystavení stojí 50 Kč a vydává se na počkání.
Kempování v Austrálii
Wild camping, tedy „kde si postavíte stan nebo auto, tam usnete“, je v Austrálii zakázaný. Abyste se vyhnuli mastným pokutám, dodržujte místní pravidla a spěte jen na povolených místech. Nejjednodušší a zároveň nejdražší variantou kempování je nocování v placených kempech. Na nejmenším světadílu naštěstí najdete nespočet kempů zadarmo. K jejich nalezení vám pomůžou aplikace, které tato místa mapují.
Na cestu si pořiďte místní simku s internetem. Počítejte ale s tím, že v outbacku na signál jen tak nenarazíte.
Nejznámější z nich jsou Camper Mate a Wiki Camps, jejich stažení doporučujeme ještě před cestou. Kromě míst na přespání v appkách najdete také sprchy, prádelny, benzínky nebo třeba Wi-Fi. Důležité je rozeznat, jestli vaše auto disponuje označením „self-cointained“. Pokud ano, bude váš výběr kempů mnohem širší. Nemusíte se ale bát, i bez zabudovaného záchodu a dřezu v autě najdete nespočet míst, kde v Austrálii legálně přespat. U kempů zdarma ale nečekejte žádný luxus, dost často budete jediným „vybavením“ suchý záchod.
Výbavu na kempování nejspíš přes celý svět nepotáhnete, doporučuju si s sebou vzít jen to nejnutnější. Pokud se na rudém kontinentě chystáte půjčit campervan, většina výbavy bude součástí pronájmu auta. Zbytek se dá za slušné peníze pořídit například v obchodním řetězci Kmart. Naše parta s sebou vezla jen kvalitní spacák, karimatku, čelovku a filtr na vodu. Další výbavu přizpůsobte oblastem, do kterých se vydáváte. V outbacku nesmíte zapomenout na dostatek kanystrů na pitnou vodu, hodit se bude opalovací krém, pokrývka hlavy, podle oblasti a doby návštěvy možná také velmi teplé oblečení.
Ceny v Austrálii
Přestože má Austrálie pověst drahé země, ceny nejsou tak šílené, jak se traduje. V době návštěvy jsem si bohužel nevedla přesný rozpočet, nicméně bez letenek se nakonec má útrata vyšplhala v přepočtu na 40 tisíc korun. Na rudém kontinentu jsem strávila měsíc, společně se 3 dalšími kamarády si pronajala auto, spala hlavně v kempech zdarma a jídlo si připravovala sama. Zkrátka nízkonákladová dovolená se vším všudy.
Jídlo je nejvýhodnější nakupovat v supermarketech. My přežívali především na těstovinách, rýži, fazolích, klobásách, toasťáku s burákovým máslem a hummusu. K přípravě jsme využívali jak naše vařiče, tak i starý dobrý táborák nebo veřejné grily, kterých je po celé zemi spoustu. Pokud jsme si chtěli vyhodit z kopýtka, koupili jsme si v supermarketu grilované kuře, zašli na burger nebo fish and chips. Velkou část rozpočtu tvořilo také pivo a víno, které jsme si na cestě dopřávali prakticky denně.
Cena benzínu nebo nafty je dost závislá na oblasti, kde se chystáte tankovat.
Nejvýhodnější nákup benzínu se pohyboval kolem 1,3 AUD za litr, uprostřed outbacku se ale cena může vyšplhat i nad 2 AUD za stejné množství paliva.
Pokud si chcete v Austrálii užít dovolenou se vším všudy a zaplatit si nějakou z atrakcí, jako je surfování, potápění nebo třeba návštěva wildlife parku, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Národní parky jsou zpravidla přístupné zdarma, výjimku tvoří oblast Uluru – Kata Tjuta. Placenými atrakcemi se ale nenechte od návštěvy kontinentu odradit. I tady totiž můžete sestavit perfektní program vaší dovolené za minimální množství utracených peněz.
Knihy, které pro plánování roadtripu po Austrálii doporučujeme
Tipy a triky pro cestování po Austrálii
Co si zabalit
Podívejte se na náš návod pro balení na cesty, který vám s přípravou pomůže. Vyberte si správný cestovní batoh, prohlédněte si cestovní vychytávky a nezapomeňte doma nic důležitého.
Cestovní pojištění je naprostá nutnost. Na kratší cesty volíme AXA (50 % sleva) a na delší cesty britskou pojišťovnu True Traveller. Podívejte se na srovnání všech pojišťoven a vyberte si tu, která vám nejvíce vyhovuje.
TL;DRSvatbu snů lze naplánovat i bez svatební koordinátorky za pár měsíců, ale klíčové věci – místo konání, šaty a pozvánky – je nutné řešit s velkým předstihem, zatímco vše ostatní stačí domluvit i měsíc před obřadem. Autoři popisují svou svatbu pro 30 hostů ve Stodole Suška u Znojma, kterou dnes nedoporučují kvůli nespolehlivosti personálu, a jako lepší alternativu uvádějí zahradu zámku Mitrowicz. Finální náklady na svatbu vyšly na 222 254 Kč, přičemž největšími položkami byly hudba, oddávající, fotograf a video za 62 000 Kč, ubytování hostů za 32 000 Kč a šaty za 32 900 Kč. Doporučují investovat především do fotografa a videa a naopak svatbu plánovat na večer, protože polední obřad znamená horší světlo na fotkách i méně spánku.
Všichni vám řeknou, že svatba bude vaším nejkrásnějším dnem v životě. Ale málokdo vám poví, co všechno se na ní může pokazit (a to nemluvím o počasí). Od toho jsme tu my. Tenhle článek budiž vám nápomocen k tomu, abyste udělali při plánování svatby méně chyb než my. Dozvíte se, za jak dlouho lze naplánovat svatbu, jakou jsme měli my, na kolik zhruba vyjde, jestli potřebujete svatební koordinátorku nebo DJ a jak zabavit hosty.
Den před svatbou to vypadalo, že hosté umřou hlady
Naše svatba měla být pohádka naplánovaná bez nervů, rozčilování a stresu. Pohádka to nakonec byla. Dopadla přesně tak, jak měla (ne, nebyla to katastrofa, byla magická), ale na nervy jsme z ní byli, den před svatbou jsme sháněli rozvoz pizzy do Kravska, protože to vypadalo, že polovina hostů umře hlady.
Za jak dlouho lze naplánovat svatbu
Lukáš mě požádal o ruku v prosinci 2017. Chtěli jsme se brát v létě, to znamenalo, že jsme potřebovali sehnat co nejrychleji místo. Tušila jsem, že ty nejkrásnější mohou být už v tu dobu beznadějně plná. Sehnali jsme čtvrteční termín (26.7. 2018), zbytek léta byl v našem snovém místě už dávno plný. Když jsme vybrali místo, začala jsem řešit šaty. Místo, šaty a pozvánky jsou opravdu jediné věci, které musíte řešit s velkým předstihem. Ostatní věci jsme dořešili měsíc před svatbou.
Prstýnky a šaty online
Měla jsem jasnou představu svatebních šatů, kterou jsem našla na Pinterestu. Nádherné dvoudílné šaty, vílí sukně a k tomu krajkovaný volný vršek. V Čechách jsem ale nic podobného neobjevila. A pak mě napadlo, proč bych měla hledat podobné šaty, když si můžu objednat ty, které jsem našla na Pinterestu. Dohledala jsem studio, které je vyrábí, poslala jsem míry a modlila se, že mě Lukáš změřil správně. Když přišly, sedly mi perfektně a já jsem se vítězoslavně naparovala, že naše svatba bude bez stresu.
To pokračovalo i s prstýnky. Obešli jsme několik obchodů v Praze a nic nás nezaujalo. Na večer jsem si vybrala na internetu (vám bych doporučila 27jewelry, my je od nich nemáme, bohužel jsem je objevila až po svatbě) po pěti minutách a říkala jsem si, že to kolečko, co budu mít na ruce je stejně nejnudnější prsten, protože je to kolečko. Opět jsem měla zlatou ruku. Přišel perfektní prstýnek, nádhernější, než vypadal na stránkách a já jsem došla k názoru, že to zas tak nudné kolečko není.
Myslela jsem, že mám už svatbu v malíku. Jenže pak přišly první problémy.
Kadeřnici jsem neměla, makeup jsem si dělala sama
Ve Znojmě jsem neobjevila nikoho, komu bych se svěřila pro svůj den D, a tak jsem se rozhodla, že se nalíčím a učešu sama. Dívala jsem se ráno s mou svědkyní v posteli na Simpsony a před obědem jsem vylezla, natočila si vlasy, za patnáct minut se namalovala a šla se najíst. Pohodovější předsvatební hodiny jsem nemohla zažít.
TIP: Chcete vypadat dokonale, ale netroufnete si na líčení samy? Svěřte se do rukou šikovné vizážistky.
Svatba obráceně aneb proč se vdávat večer
Dlouhý spánek a plno času mi zajišťoval večerní obřad. Svatba začínala rautem v pět hodin, to znamenalo, že mám čas minimálně do dvou hodin odpoledne, kdy jsme měli naplánované focení s Lukášem a družičkami. A proč svatba večer? Vdávat se v poledne je největší hloupost, pokud bude totiž svítit sluníčko, zaručuje vám ty nejhorší světelné podmínky pro fotky. Ostré světlo a stíny nelichotí obličeji. No a taky se na svatbu pořádně ani nevyspíte.
Stodola Suška jako nejhorší volba
Zatímco všichni obdivujete naše svatební místo, já to rozmlouvám každému, kdo o něm uvažuje. Bylo nádherné, ale kdybychom neměli před svatbou státnice a měli jen trochu času na hledání nového, určitě bych ho změnila. A které bych volila dnes? Nejspíš zahradu zámku Mitrowicz, protože má skvělého majitele.
Když jsme přijeli v prosinci na první schůzku s manažerkou Stodoly Suška, byli jsme nadšeni. Padaly fráze typu: „všechno je možné“, „jídlo můžeme zařídit my, vegetariánské zvládáme“ a „všechno vám nazdobíme, jak si budete přát“. Odjížděli jsme nadšení, složili kauci, a dál už to neřešili.
Manažerka se nám snažila vnutit guláš a řízky
Z druhé schůzky v únoru už jsme tak nadšení nebyli. Manažerka nás nutila do jídelníčku plného řízků, gulášů a pečení prasete, protože „to mají hosté rádi.“ Odjížděla jsem zdrcená porážkou, nešťastná a jediné, co mě uklidňovalo, že to můžeme změnit. Po podrobném prozkoumání nabídnutého menu nám ale došlo, že z toho zdravý a lehký raut nedáme dohromady.
Po dlouhém hledání vhodného cateringu jsme dva a půl měsíce před svatbou kontaktovali I feel good v Praze, kteří po pár informacích o naší představě sestavili dokonalé menu a nabídli i piknik na ochutnávku. Nadšeně jsme kontaktovali Sušku, že jejich catering nechceme a těšili se na piknik.
Stodolu Suška na svatbu nedoporučujeme
Nepustíme vás do kuchyně!
Jenže manažerka Sušky nám na to napsala, že to v žádném případě. Byli jsme v šoku, nic takového ve smlouvě nebylo, ani nám nebylo nikdy řečeno. Když jsme se dovolávali důvodů, manažerka najednou řekla, že zkusí majitelku přesvědčit. Kličkovala takto až do 3 týdnů před svatbou, než jsme dostali jasnou odpověď, že vlastní catering mít nemůžeme, protože nás s ním nepustí do kuchyně. Nabídla, že nám naše menu od I feel good uvaří jejich kuchař.
Hosté budou mít hlad, prohlásila manažerka, která zajišťovala občerstvení
Ráda bych vám tady napsala, že to byl konec trápení, bohužel ne. Den před svatbou jsme přijeli na místo a manažerka před družičkami a rodinou prohlásila, že hosté budou mít hlad. Nevěřícně jsem na ní zírala, jak to myslí, že jídlo za 45 tisíc pro 30 lidí nebude stačit. „Vždyť vy jste dávali s kuchařem dohromady počty, tak snad jste to spočítali správně,“ rozčilovala jsem se. „Tak ale vy jste říkala, že u vás moc nejí.“ „PROSÍM?“ To už na mě bylo moc. Lukáš mě odvedl, že to dobře dopadne. Pro informaci: Polovina jídla zbyla. Ale celý den před svatbou jsme řešili, kde doobjednáme jídlo.
Ráda bych vám taky napsala, že to byl jediný problém s tímto pohádkovým místem, ale nebyl. Nic, co slíbili, nesplnili. Zapomněli nám s předstihem připravit ozvučení i světýlka na slavobránu. Naštěstí jsme se na manažerku nespoléhali a všechno jsme pro jistotu přivezli s sebou.
Jak jsme vyřešili hudbu
Na obřad jsme se rozhodli pro živou hudbu, ale uvnitř jsme se spoléhali na Spotify. A byla to snad nejlepší volba, kterou jsme udělali. Měli jsme dva playlisty, jeden klidný a pohodový před obřadem a druhý na tančení po obřadu.
Do čeho investovat
Já jsem vždycky věděla, že mou velkou investicí bude na svatbě fotograf. Jsem ráda, že tak jak hloupá byla volba Stodoly, tak skvělá byla volba Oldy z Něco Modrého. Myslím, že jeho fotografie hovoří téměř za vše. Co vám ale neřeknou, že Olda je nejen skvělý fotograf, ale i úžasný člověk, za kterého jste na svatbě rádi. My jsme si ho oblíbili tak, že ho dnes považujeme za kamaráda (a doufáme, že on nás taky).
Další naší investicí byli kluci z DIB Production. Viděli jsme jejich video půl roku před svatbou a najednou nám došlo, že je potřebujeme. Nechtěli jsme video ze svatby, chtěli jsme DIB video ze svatby.
Hosté se zabaví sami, ale pokud chcete nějaké tipy…
Báli jsme se, co u nás hosti budou dělat. Ukázalo se, že o to se bát nemusíme. Nepotřebujete nic. Žádné hry, žádné blbiny. Přesto to svatbu trochu zpestří.
1) Čokoládová fontána
Náš největší svatební hit. Kdo říká, že jídlo nemůže být zábava?
2) Polaroid a kniha svatebčanů
Nápisy „Chci se taky vdávat“ a „Přišel jsem jen kvůli jídlu“ nalákaly i naše babičky a dědy. Na konci večera jsme měli plnou svatební knihu polaroidů.
3) Kam se musíme vydat do roka a do dne
Rozhodli jsme se, že dovolíme svatebčanům, aby za nás rozhodli, kam příští rok pojedeme. Do krabice házeli místa a my jsme pak nad ránem 3 z nich vylosovali. Jak se dostaneme na Antarktidu, ještě nevíme.
4)Přání za deset let
Když jsem byla malá, napsala jsem si k osmnáctým narozeninám vzkaz, tentokrát teda svému 35letému já jsem nepsala já, ale svatebčané. Ti nám měli možnost napsat vzkaz, který otevřeme za 10 let.
TIP: Kdybyste přece jen chtěli naplánovat pár aktivit, mrkněte na tyto neokoukané svatební hry.
Potřebujete koordinátorku?
Naše svatba byla pohádková, přes všechny problémy při plánování, přes všechny nervy způsobené Suškou. A vaše bude taky. K naplánování krásné svatby nepotřebujete koordinátorku ani měsíce práce. Stačí vám jasná představa, svatební checklist, pár telefonátů a schůzek. A pevné nervy.
Kolik stojí svatba
Neměli jsme pevně daný rozpočet, orientačně jsme ale počítali s tím, že nás svatba vyjde zhruba na 200 000 Kč, počítali jsme s 55 hosty. Nakonec nás bylo jen 30, ale svatba stejně stála víc. 222 254 Kč je finální účet, pokud nepočítáme náš čas, půlroční ježdění autem z Prahy do Znojma a nějaké drobnosti.
TL;DRKartou Twisto lze ušetřit až 13 % na cestování díky kombinaci cashbacku a slevy za Premium účet – konkrétně 7 % na ubytování přes Booking.com (4 % cashback + 3 % Premium sleva) a 4,5 % na letenkách přes Kiwi.com (1 % cashback + 3 % Premium sleva). Twisto navíc nabízí lepší kurzy pro platby v zahraniční měně než běžné banky, cestovní pojištění od pojišťovny UNIQA v češtině na cesty až 30 dní včetně zimních sportů zdarma, a bezkontaktní platební náramek odolný vodě. Premium verze vyjde na 99 Kč měsíčně (první 3 měsíce zdarma), základní verze je zdarma na pořád. Při registraci s promo kódem LOUDAVYMKROKEM navíc získáte bonus 300 Kč.
Pokud jste na tom stejně jako my, hledáte způsoby, jak cestovat levněji. A největší výdajovou položkou jsou vždy letenky a ubytování. O hledání levných letenek a ubytování jsme už psali, ale přišli jsme na další způsob, jak si oboje pořídit ještě o NĚCO LEVNĚJI.
Platební kartu Twisto.cz používáme už téměř rok, ale teprve před měsícem nám došlo, že jí můžeme skvěle využít pro cestování. Je to česká služba, která nabízí platební kartu s cestovním pojištěním, cashbackem a možností splácet výdaje jednou měsíčně.
Tento článek je jen krátká ukázka toho, jak lze Twisto použít pro šetření na cestách. Pokud vás zajímá Twisto detailněji, přečtěte si OBŘÍ RECENZI TWISTO na našem druhém blogu.
Co přesně Twisto nabízí?
Cashback až 13 % na nákupy platební kartou
Pro cestování nejzajímavějším cashbackem je Booking.com (2 % – 4 % za každou rezervaci) a Kiwi.com, kde dostanete 1,5 % ceny letenky zpátky. Momentálně je v nabídce zhruba 60 obchodů, kde získáte cashback, včetně lékáren, elektroniky nebo trenýrek.
Lepší kurzy pro platbu v zahraničí, než u běžných bank
Klasické banky nám dříve s klidem napařily i 5 % poplatek za platbu v zahraniční měně. To se u Twista neděje a třeba u Eura je rozdíl více jak 50 haléřů, což je při větších částkách už opravdu znát.
Pojištění až na 30 denní cesty a zimní sporty zdarma ke kartě
Pojištění je zprostředkované přes pojišťovnu UNIQA a platí pro celou rodinu, pokud jedete společně. Oproti ostatním podobným kartám jde o pojištění V ČEŠTINĚ, takže si můžete v klidu pročíst podmínky a všemu porozumět.
Slevu 3 % z každé zahraničí platby, pokud si platíte Premium.
To vyjde na 99 Kč měsíčně (první 3 měsíce zdarma). Základní verze je zdarma na pořád.
TO ZNAMENÁ, že když si pořídíte Premium účet, můžete mít 7 % slevu na ubytování (4 % + 3 %) a 4,5 % (1 % + 3 %) na letenky!
Platební náramky
Kromě platební karty dostanete také bezkontaktní platební náramek, s kterým můžete i plavat. Nemusíte s sebou tahat kartu, nikdo vám z ní tak nemůže opsat údaje a je to o 100 % bezpečnější. Navíc je fajn zaplatit nákup nahnutím zápěstí.
Platba faktur za vás
Kdykoliv nám přijde nějaká faktura, stačí ji přeposlat do Twista a oni se o ní postarají. Už žádné přeťukávání do on-line bankovnictví (protože Češi se asi nikdy nenaučí používat QR kódy :)).
300 Kč za registraci
A teď to nejlepší, proč jsme se tento článek rozhodli napsat. Protože jsme jedni z nejaktivnějších uživatelů Twista, dostali jsme speciální promo kód, který našim kamarádům dá 300 Kč bonus za registraci (která je zdarma a trvá chvilku). No a protože všechny naše čtenáře považujeme za kamarády (a nikdo nám to nezakázal), šíříme odkaz i mezi vás.
Jak 300 Kč zdarma získáte?
Stačí kliknout SEM a registrovat se, nebo při registraci zadat promo kód LOUDAVYMKROKEM.
TL;DRKompletní výbava na dálkovou cyklistiku zahrnuje kolo s brašnami, kempovací vybavení, funkční oblečení a praktické doplňky. Nezbytností jsou vodotěsné brašny značky Sport Arsenal, cyklistický zámek, sady na lepení duší, nářadí (imbusy, montpáky, 15ka klíč), mazací olej a lékárnička. Ke spánku poslouží ultralehký stan Marmot Tungsten UL 3P, nafukovací karimatka Pinguin Skyline L a spacák Trimm Cyklo o hmotnosti 650 g. Oblečení s nanostříbrem od firmy Nanosilver vydrží nositelné i 10–12 dní bez praní, a mezi klíčové vychytávky patří chytrá helma Livall se zpětným zrcátkem, skládací batoh, polarizační brýle a sportovní lahev se stříbrem.
Naše cesta na kolech po Evropě začala u počítače. Hledali jsme, co vše je potřeba si sebou na dálkovou cyklistiku vzít. Kolo, stan a karimatka byly jasná věc, ale hledali jsme specifické rady, jak si cestu ulehčit a nápady na vychytávky, které by se nám mohly po cestě hodit.
Moc jsme toho nenašli, a tak jsme se obrátili na experty. Mluvili jsme s prodejci, výrobci i ostřílenými cyklisty a udělali si jasnou představu o tom, co žádnému cyklistovi nesmí v brašně chybět.
Nakonec jsme vyrazili s výbavou, která se nám vešla dohromady do čtyř cyklistických brašen, dvou batohů, kterými jsme ověsili zadní kola a do brašny na řídítkách. Zavazadla obsahují vše od nářadí, věcí na vaření, jídla, koření a oblečení, až po hromadu elektroniky (a drona), kterou potřebujeme pro svojí práci.
„Protože víme, jak je složité se na cestu na kolech připravit (první týden jsme byli obden v obchodě a dokupovali, co nás před cestou nenapadlo), připravili jsme seznam všeho, co jsme si s sebou zabalili.“
1) Kola, brašny a doplňky ke kolům
Výběr kola bylo to nejsložitější nejen kvůli tomu, že jde o největší investici na celé cestě. Design kola ovlivňuje všechno ostatní, od možností osazení brašnami až po to, jak dobře se vám bude šlapat.
Nejsme žádní velcí cyklisti, a tak jsme se rozhodli pro elektrokola. Sami nemáte šanci dobré kolo vybrat, a i s asistencí ve speciálním obchodě s elektrokoly si nebudete jistí, po čem vlastně sáhnout. My jsme si nakonec vybrali od značky Ghost. I když je to údajně značka vyšší třídy, máme s koly stále problémy. Čím více elektroniky, tím více průšvihů. 🙂
Naše bestie jsou Ghost Andasol Trekking 5 (Lukáš) a Ghost Andasol Wave 9 (Luci). I když je psaný dojezd 90 – 215 km, s naší zátěží a terénem ujedeme maximálně 70 km a už se rozhlížíme po nabíječce (90 km je hraniční, víc jsme na baterii neujeli).
Brašny na kola
Na dlouhou cestu na kole s sebou povezete spoustu věcí, které musíte někam uložit. Existuje řada brašen a batohů na kolo, které si můžete pořídit. Není to ale tak, že zajdete do obchodu, vyberete podle vzhledu, zabalíte a jedete. Tak jednoduché to bohužel není.
Brašny se umisťují na držáky, které můžete přimontovat na přední i zadní kolo (alespoň u většiny kol). Každé kilo navíc ale silně ovlivňuje jízdní vlastnosti, a proto musíte dbát na to, abyste váhu dobře rozložili.
Sáhli jsme po brašnách od českého výrobce Sport Arsenal, kde nám dokázali dobře poradit. Kvůli nosnosti jsme museli odmontovat zadní držáky (od výrobce kol) a namontovat bytelnější.
Všechny brašny jsme zvolili z řady ‚‚expediční cykloturistika’’, jsou totiž svařované a vodotěsné. Vozíme s sebou počítače, foťáky a další elektroniku, které jsou extrémné náchylné na vlhko. Nemít vodotěsné brašny, stačil by jeden déšť a měli bychom po zařízeních.
Doplňky ke kolu, bez kterých se neobejdeme (a ani vy!)
Pořádný cyklistický zámek, kterým jde v pohodě svázat dvě kola. Máme takový, který nelze jednoduše přestřihnout, ale netáháme s sebou plně kovové. To nemá smysl. 🙂
Minimálně dvě sady na lepení duší. Jednu s vulkanizačním lepidlem a jednu samolepící pro případ, že by vám lepidlo vyschlo (nám ale samolepící nefungovali, tak nevíme, jaký to má smysl)
Cyklistické nářadí. Vozíme s sebou 15ku klíč, cyklosadu imbusů a montpáky.
Mazací olej, bez něj to nejde. Řetěz mažeme každý druhý den.
Pumpička na rámu kola. Protože když píchneme, tak to kolo musíme dofouknout!
Utahovací plastové proužky, které se používají na stahování kabelů. Používáme je jako první pomoc, od uchycení věcí na rám kola až po vycentrování blatníku.
Lékárnička. To byste nevěřili, kolikrát se pořežete (Lukáš se říznul nožem do nohy dokonce!), bouchnete nebo spadnete z kola.
Tady byl výběr jednoduchý, protože jsme měli k ruce Víťu z 4camping, který je ostřílený cestovatel. Vybral nám stan a karimatku.
Stan Marmot Tungsten UL 3P
Na cestu jsme potřebovali stan ideálně z kategorie ultralight, protože každý gram se počítá. Váží 1,9 kg, složený vychází na délku úplně akorát na zadní držák kola, je velmi prostorný a postavený i složený ho máme za pět minut. Seznamte se s Marmot Tungsten UL 3P.
Na délku má 229 cm a na šířku 168 cm, takže se do něj pohodlně vejdeme i se všemi našimi brašnami, venku necháváme akorát holá kola.
Karimatky Pinguin Skyline L
Nejsme žádné fajnovky, v Ugandě, na Hawaii i na dalších místech, kde jsme kempovali, jsme spali na nejobyčejnějších karimatkách z Walmartu. Jenže když jsme byli v Letňanech na výstavě stanů, vyzkoušeli jsme si nafukovací karimatku a už jsme nechtěli jiné.
Pinguin Skyline L je suprová karimatka s integrovanou pumpou, která se nafukuje tak, že na ní šlapete. Trvá to asi tři minuty a vyspali jsme se na nich pohodlně i na kamenitém okraji lesa. Sbalená má 13 x 32 cm a s klidem se vejde do cyklistické brašny.
Spací pytel
Stejně jako u stanu je hlavní vlastností spacáku důležitá hmotnost. S naším Trimm Cyklo jsme spokojení, váží jenom 650g a je ideální do letních teplot. Nám slouží stejně dobře v teplých nocích v nížinách i v těch chladných horských. Rozměry ve sbaleném stavu jsou opravdu minimální, 15×24 cm.
Set na vaření
Ohřívač je při kempování alfa omega. Máme rádi českou značku Pinguin, tak jsme si od ní vybrali plynový vařič, který je samonosný. To znamená, že se nešroubuje na kartuši, ale stojí sám na třech nožičkách. Takové hořáky jsou stabilnější a unesou i větší hrnec.
Nejvíce místa zabírá vždy oblečení. Proto jsme chtěli ideálně takové, které je skladné, funkční a nemusí se moc prát. Na kole je důležitý odvod potu a rychlé schnutí, protože komu by se chtělo si ráno oblékat mokrý dres.
Vybavili jsme se sportovní řadou s nanostříbrem od české firmy Nanosilver. Nejvíce jsme spokojení s ponožkami, protože 3 páry nám opravdu vydrží na 10-12 dní. Stříbro účinně likviduje zápach a organické sloučeniny, které se vyskytují v potu, takže dres, trika i ponožky jsou ráno vždy skoro jak vyprané.
I když se celý den na kolech potíme, rádi se ve městech hezky oblékneme. Jenže na kolo vážíte každý gram, takže jsme dlouho vybírali (Lucka vybírala :)) ideální šaty na cestu. A ty našla u Lady Vyvialové u Ostravy, která šije ultralehké módní kousky z nanomateriálů.
Takže s sebou vezeme dvoje šaty, které skoro nic neváží (méně než jedny trenky!), jsou super pohodlné a rychle schnou.
4) Vychytávky
Chytrá helma Livall
Hledali jsme bezpečný způsob, jak během cesty poslouchat podcasty a telefonovat za jízdy. Helmy Livall mají integrované reproduktory umístěné nad ušima, takže když něco posloucháte, pořád slyšíte okolí, auta i dalšího hulákajícího cyklistu. A když máte dvě, jako my, můžete si spolu přes aplikaci povídat (na to ale potřebujete internet, takže my nevyužíváme kvůli čerpání dat)
Helmy mají i blinkry, díky tomu jste v šeru pořádně vidět, a když se je naučíte ovládat, budete umět blikat na strany, stejně jako auta.
Zpětné zrcátko na helmu
Sice se na vás budou všude koukat jako na exoty, ale nedáme na zpětné zrcátko na helmě dopustit. Je to naše nejdůležitější část výbavy. Proč je lepší než zrcátko na řídítkách? Nevybočuje do strany a nemusíte sjíždět očima z vozovky (protože před sebou vidíte ve sklíčku, co se děje za vámi).
Skládací batoh
Občas se nám stane, že chceme někde nechat kola a vyrazit na výlet nebo procházku pěšky. Pro takové případy s sebou vozíme skládací batohy, které mají ve složené stavu velikost jako zmuchlaný hadřík a neváží skoro nic.
Když se ale rozbalí, pohodlně do nich vejde vše, co na cestu potřebujeme, a navíc mají integrovanou pláštěnku pro případ, že by začalo pršet.
Polarizované sluneční brýle
Sluníčko je pěkný prevít, speciálně během léta. Na kole potřebujete pořád na 100 % vidět, ať už se ohlížíte po autech, co jedou za vámi, nebo hledáte optimální cestu. Stačí totiž jeden ostrý kamínek a budete lepit duši. V cyklistickém obchodě jsme si pořídili polarizované sluneční brýle, které eliminují oslňující paprsky sluníčka a jezdí se nám pohodlně, i když je venku azur.
Sportovní lahev se stříbrem
Cestou si děláme ISO drinky a určitě se vám už stalo, že vám plastová lahev začala uvnitř smrdět. Na dně se vytvoří černá vrstvička a je po lahvi. To se ale neděje s lahvemi, které obsahují nanostříbro, takže máme každý jednu.
TIP: Pokud máte rádi i cyklo zájezdy, podívejte se na odkaz – dovolená na kole a vyberte si ten pravý!
TL;DRAutoři blogu Loudavým Krokem v roce 2018 podnikli svou první expedici na elektrokolech – 45denní cestu z České republiky přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu, Černou Horu, Albánii a Řecko, odkud přepluli do Itálie a dojeli až do Dolomitů. Trasa měla vycházet na 4800 km, ovšem část cesty plánovali zkrátit autobusy či nočními vlaky. Vyrazili 30. července a doma chtěli být 14. září. Cílem cesty bylo ověřit, zda je dálková cykloturistika zvládnutelná i pro netrénované lidi, kteří při tom pracují a spí pod stanem.
45 denní cesta na elektrokolech, na kterou vyrážíme 30.července, je první expedicí na kolech, kterou podnikáme. O cestování na kolech nevíme nic. Detailní plán nemáme. Víme ale odkud vyrážíme, kam chceme dojet a kdy se chceme vrátit. Co bude mezitím, uvidíte a uslyšíte na našich sociálních sítích a blogu.
Loudáčci s kompletní výbavou
Proč to děláme?
Chceme zjistit, jestli netrénovaní lidé zvládnou šlapat měsíc a půl na kolech, spát pod stanem a do toho pracovat tak, jak jsou zvyklí. Prostě jestli je dálková cykloturistika i pro normální lidi. 🙂
Co z naší cesty vznikne?
Když Lukáše poprvé napadlo, že bychom mohli vyrazit na kolech po Evropě, zkusili jsme na Google vyhledat co nejvíc informací. Zjistili jsme ale, že v češtině toho existuje málo a člověk, který není v kolech zběhlý, si z dostupných informací moc informací nevezme.
Chceme proto na základě zkušeností z naší cesty dát dohromady praktické informace pro každého, kdo se rozhodne něco takového podniknout. Až dojedeme zpátky domů, budete mi moci přečíst návod na dálkovou cyklistiku, od prvního nápadu až po první šlápnutí do pedálu.
Jakou výbavu si vybrat, po jakých kolech sáhnout, co si nesmíte zapomenout zabalit, kolik kilometrů denně s takovým nákladem ujedete, co všechno můžete z kola vidět, jak se na cestě spí pod stanem a kolik to všechno stojí. Tohle a mnohem víc u nás brzo najdete. 😉
Přibližný plán trasy
Vyrážíme z České republiky a pojedeme přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu, Černou horu a Albánii až do Řecka. Odtud přeplujeme do Itálie, tu projedeme až do Dolomitů, kde se pár dní zdržíme a zbytek cesty dojedeme autobusem zpátky do ČR.
Vychází to na 4800 km, ale nebudeme šlapat celou dobu. Počítáme s tím, že si cestu budeme podle potřeby a času krátit pomocí autobusů nebo nočních vlaků tak, abychom byli 14. září zpátky doma.
Pohledy z cesty a podpora seniorů
Už se nás ptáte, jestli budeme z cesty opět posílat pohledy. Budeme, ale tentokrát s jedním rozdílem. Veškeré finance, které pošlete navíc, věnujeme spolku Hurá na výlet, který pořádá výlety a volnočasové aktivity pro seniory a osoby ZTP.
Kde nás můžete sledovat
Protože jsme tvorové mediální, uvidíte nás úplně všude. Na Facebooku, Instagramu, Youtube i na našem blogu, včetně on-line vydání časopisu Reportér.
Rádi podporujeme značky a prodejce, se kterými jsme dlouhá léta spokojení, nebo mají podle nás úžasný produkt, z kterého jsme na větvi. S několika takovými jsme se dohodli a stali se partnery naší cesty. Buď nám poskytli část vybavení (4camping, Nanosilver, Lada Vyvialová, Sport Arsenal, Profidresy.cz), nebo finanční příspěvek (Altclub.com).
4camping
4camping
Věci na cestování a kempování jsme vždycky kupovali u 4camping (a že jich máme!), protože nám pokaždé dokázali dobře poradit (kdo se taky vyzná ve všech těch velikostech, vodních sloupcích a podobně, že jo). Podle nás je to nejlepší outdoor e-shop v ČR a jsme proto strašně rádi, že jsme se domluvili na spolupráci ve formě poskytnutí výbavy na kempování a několika cyklistických doplňků. Díky tomu jsme se mohli potkat s Víťou, velkým cestovatelem a specialistou na outdoor věci, který nám vysvětlil, jak si správně vybrat spacák a karimatku.
Nanosilver
Nanosilver
Už několik let se pohybujeme v prostředí českých nanotechnologických firem a proto známe Nanosilver, českou značku, která pomocí nanotechnologií vyrábí skvělé funkční oblečení a sportovní doplňky. Díky stříbru, které je navázané přímo na jednotlivá vlákna oblečení, jsou jejich produkty antibakteriální. Triko i ponožky tak můžeme nosit klidně několik dní (prý až týden, dáme vědět :)) a i když je úplně propotíte, ráno vždycky voní jako čerstvě vyprané. Dostali jsme cyklistické dresy, trička s různé doplňky, které během cesty budeme používat.
Loudáčci nosí nanosilver
Sport Arsenal
Sportarsenal
Jako správní cyklisti na expedici povezeme všechny svoje věci v brašnách pověšených na kolech. A protože máme spoustu techniky a zařízení (musíme během cesty pracovat, fotit i natáčet), potřebujeme je kvalitní a nepromokavé. Nejlepším českým výrobcem je Sport Arsenal a tak jsme se domluvili, že otestujeme jejich produktovou řadu určenou pro delší expedice.
Lada Vyvialová
LadaFashion
Když se řekne nanotechnologický textil, asi si jen těžko představíte designové kousky oblečení. Přitom se z českých nanomateriálů vyrábí kousek od Ostravy nádherné šaty a módní doplňky, které jsou kromě toho, že jsou krásné, taky velmi praktické. UV filtry na šatech brání slunečním paprskům, aby ohřívaly vaší pokožku, takže je vám i ve vedru příjemně. Stříbro obsažené v látce zas odbourává pot a přirozená lehkost použitých materiálů prostě dělají šaty od Lady ideálním společníkem.
Šaty a přehoz od Lady
Proficyklodresy.cz
Proficyklodresy
Skoro jako jediní dováží proficyklodresy.cz do ČR chytré cyklistické helmy Livall, které mají zabudované reproduktory, walkie-talkie funkci, Bluetooth a led diody po odvodu, které blikají a upozorňují řidiče na cyklistu. Protože se nás lidé ptají, jestli se nebudeme na kolech nudit, chceme vyzkoušet, jestli se dají během jízdy poslouchat podcasty nebo hudba.
Chytré helmy nám při cestě hrají hudbu a hlavně BLIKAJÍ
Altclub.com
Altclub
Naše životy jsou poměrně dost spjaté s kryptoměnami. Lukáš o nich kromě jiného dost píše do on-line kryptoměnového klubu Altclub.com, který se rozhodl naší cestu finančně podpořit. Pokud s kryptoměnami začínáte, hledáte zdroj informací nebo byste se rádi dostali do komunity lidí, kteří kryptoměnami žijí, připojte se do Altclubu 🙂
TL;DRTři doporučené treky ve Vysokých Tatrách jsou výlet k vodopádu Skok ze Štrbského Plesa (2,5–3 hodiny, převýšení necelých 400 m, vhodné i pro děti), náročnější celodenní trasa ze Štrbského Plesa přes Popradské pleso až na Sliezsky dom (5–6 hodin, 14,5 km, převýšení 700 m) a túra z Tatranské Lomnice ke Chatě pri Zelenom Plese pod Malým Kežmarským štítem (6:30 hodin tam a zpět, převýšení 641 m). První a poslední trek zvládnou i méně zdatní turisté, druhý je vhodný spíš bez dětí. Na chatě u Zeleného plesa je navíc možné přespat.
Hledáte delší trek nebo túru pro rodiny v Tatrách? Máme pro vás tři opravdu nádherné tipy na treky ve Vysokých Tatrách, které navíc můžete absolvovat i mimo sezónu (no, jako my). Pokud vás zajímá něco náročnější, přečtěte si, jak na přechod Tater.
Kde se ubytovat ve Vysokých Tatrách
Než se vydáte do Tatranské Lomnice nebo do Štrbského Plesa, abyste vyrazili na svůj trek, budete muset nejspíše přespat někde poblíž. Najít ubytování ve Vysokých Tatrách za příznivou cenu může být, především v plné sezóně, docela problém. Tady je přehled ubytování, které mají momentálně akce:
1) Jednoduchý trail k Vodopádům Skok – Vysoké Tatry
Jedná se o příjemnou nenáročnou túru s převýšením necelých 400 metrů, kterou zvládnou i děti, protože terén je pozvolna stoupavý a nenachází se na cestě žádná strmá či jinak nebezpečná místa.
Vodopád Skok a Lukášova státnická póza
Cesta
Začít můžete ve Štrbském plese (vlaková zastávka) kde půjdetepo žluté značce k rozcestí s magistrálou (tak nazývají hlavní stezku), kde odbočíte doleva a 5-10 minut půjdete mezi hotely sportovního areálu.
Pohled z trasy na vodopád Skok
Pro nás byly orientačními body skokanský můstek, vleky a lanovka. Odtud postupně cesta stoupá, nejprve vede lesem Mlynické doliny, poté kosodřevinou a tatranskými borovicem. Když už se dostanete za část s kosodřevinami, záhy před sebou uvidíte nádherný vodopád Skok.
Trek trvá 2,5-3 hodiny
Luci taky chtěla fotku s vodopádem, ale už to není úplně státnické 😀
2) Ze Štrbského Plesa do Popradského Plesa až na Sliezsky dom
Ze Štrbského Plesa do Popradského Plesa chodí i rodiny s dětmi, jedná se o poměrně nenáročnou trasu. Pokud ale pokračujete z Popradského Plesa až na Sliezsky dom, doporučujeme děti nechat doma. Jedná se o celkem náročnou, celodenní túru. Určitě ale stojí za to.
Pohled na Popradské pleso z vršku Ostrva
Jak vypadá cesta
Od léčebného domu Solisko zprava obejdeme Štrbské pleso, a pak začneme stoupat po lesní cestě až přes hřbet Trigana (jak těžce se mi česky skloňují slovenské názvy už jste pochopili). Odtud pokračujeme k rozcestí „zimní cesty“ po červené a od rozcestí vede stezka ještě krátce lesem, a pak se napojíme na asfaltový chodník, který nás dovede až k Chatě při Popradskom plese.
Pokud budete pokračovat dál, zkontrolujte si oblohu, jestli tam nejsou bouřkové mraky (ne jako my, přečtěte si zde). Když je nebe dobré (hezky modré), obejdeme pleso a pokračujeme přes most nad Ľadovým potokom na druhou stranu a začneme stoupat. Tady se docela zapotíte, až se vyškrábete do sedla pod Ostrvou, odkud je nádherný výhled na Mengusovskou, Zlomiskovou a Rumanovou dolinu.
Takhle to vypadá, když se na vás žene bouřka
Odtud už je další cesta méně náročná (když vás teda nechytne bouřka jako nás) a postupně začnete klesat až ke Sliezskemu domu (kam my jsme jen o kousek kvůli bouřce nedošli).
Nádherná túra, která nám přišla jednodušší než „na papíře“, stoupání je pozvolné, a tak jej zvládnou i méně zdatní (což jsme v té době byli i my).
Trasa končí u Chaty pri zelenom plese, kde můžete přespat
Jak se tam dostat
Vycházeli jsme z Tatranské Lomnice po žluté trase skrz lesní cestu proti proudu potokaKežmarská Biela voda. Cesta vede dlouho lesíkem, přes místo, které se jmenuje Študentská studňa a poznáte ho podle toho, že je zde vybudovaný přístřešek, kde si můžete sednout a dát si sváču.
Ranní paprsky nad Zeleným plesem
Odtud pokračujete ve stoupání a les pomalu začne řídnout, vejdete do pásma kosodřevin, až nakonec uvidíte nádhernou chatu u smaragdově zeleného jezírka, která je obklopená majestátní trojúhelníkovou stěnou Malého Kežmarského štítu. Od chaty vidíte i na západě Baranie rohy, Čierny a Kolový štít spolu se Zmrzlými dolinami.
Přímo nad chatou se zvedá Jastrabia veža, o kus více napravo je práh Červené dolinky a Kozí štít. Na sever od chatky je také Biele pleso a Kopské sedlo, kam vede turistický chodník, ale v době, kdy jsme tam byli, byl zavřený.
Na chatě můžete přespat a my to můžeme jen doporučit!
TL;DRNejlepších 16 horkých pramenů na Islandu podle cestovatelky z Gábi in Wanderland zahrnuje jak divoké, zdarma přístupné hot poty (Hellulaug, Snorralaug, Hrunalaug, Seljavellir, Grettislaug, Landbrotalaug a další), tak komerční lázně jako Blue Lagoon a Secret Lagoon. Teplota vody se pohybuje mezi 26 °C a 44 °C, nejčastěji kolem 35–42 °C. Většina divokých pramenů je zdarma, komerční laguny jako Sky Lagoon vyjdou na 12–14 tisíc ISK. Před koupáním v islandských bazénech se povinně sprchujete nazí s mýdlem. Pro rok 2026 se mění Mývatn Nature Baths, které se od přelomu června a července otevírají nově jako Earth Lagoon, alternativou jsou Forest Lagoon u Akureyri a GeoSea v Húsavíku.
Vyrážíte na Island a plánujete navštívit ty nejkouzelnější hot poty? Gábi in Wanderland na Islandu strávila dva nádherné týdny a vybrala pro vás ty nejkrásnější.
Když se řekne Island, mnozí si vybaví surovou přírodu, nekonečno vodopádů, velryby, islandské poníky, polární zář… Já mám Island spojený s hot poty – horkými jezírky, bazénky, ať už přírodně vzniklé nebo lidskou rukou vytvořené.
Ten pocit, když je venku mráz, vy se s velkým přemáháním konečně svlíknete do plavek (nebo i bez) a pak vlezete do horké lázně přímo uprostřed přírody, nikým nerušení, a jen vnímáte, jak se vaše tělo postupně celé prohřívá, hlava vám vypne a najednou se ocitnete jako v ráji. To ticho všude okolo, ta vůně (ano, mně ty termální vody voní) termálních výparů, bože, to je taková paráda, to vám teda řeknu!
Jaká je jejich teplota?
Ale teď už k faktům, protože vás určitě zajímá, kde jsou ty nejhezčí, jak se k nim dostat, kolik to stojí a jestli jsou opravdu tak teplé.
Teplota vody: Ano, hot poty na Islandu opravdu jsou teplé, ale je těžké definovat, co je příjemná teplota vody. Třeba tam, kde jsem se já cítila jako v nebesích, tam mému muži připadalo, že se popálil a naopak, tam, kde jemu byla voda příjemná, bych já snesla trochu teplejší. Ale teplé jsou, jen některé víc, některé míň. Průměrně okolo 35°C-40°C.
Kolik hot poty stojí?
Základní pravidla pro koupání v hot potech: Většina hot potů je na Islandu zadarmo. A proto by bylo fér, kdyby se k nim každý choval tak, aby zadarmo nadále zůstaly – to znamená:
Některé hotpoty jsou na soukromém pozenku
Pokud se hotpot nachází na soukromém pozemku a je možné kontaktovat majitele pozemku, vždy tak udělejte a zeptejte se, zda je v pořádku se v něm vykoupat (nesetkáte se zápornou odpovědí)
Základní pravidla pro koupání v hot potech
Udržujte čistotu a nepoužívejte žádné sprchové gely, mýdla a jiné chemické prostředky.
Vždy si odneste všechny své odpadky a vyhoďte je do koše.
Mějte na paměti, že koupání v hot potech je na vlastní nebezpečí a než do nějakého vlezete, ověřte si, že není příliš horký, abyste se nespálili.
Pokud je na místě kasička na dobrovolný příspěvek, tak je to pro údržbu hot potu a ne pro výdělek jeho vlastníka. Každý malý obnos se cení.
Vždy parkujte na parkovacích místech a nejezděte mimo vyznačenou cestu.
Buďte ohleduplní a chovejte se k přírodě s respektem.
A tady je máte, seznam těch nejlepších hot potů spolu i s proklikem na instagramové účty, kde se můžete nechat insipirovat dalšími fotkami z Islandu.
Prémiové laguny a novinky pro rok 2026
Vedle divokých hot potů zdarma má Island i komerční laguny s zázemím. Pár věcí se v nich pro rok 2026 mění, tak ať vás to u pokladny nepřekvapí.
Blue Lagoon u letiště jede kvůli sopečné aktivitě na Reykjanesu v dynamickém režimu — při zvýšené seismice se umí evakuovat. Vstup si rezervujte dopředu a před cestou zkontrolujte safetravel.is.
Sky Lagoon kousek od Reykjavíku láká na sedmikrokový lázeňský rituál a nekonečný bazén s výhledem na oceán. Je to zážitek, ale počítejte s 12–14 tisíci ISK.
Secret Lagoon (Gamla Laugin) u Flúðiru je autentičtější a levnější alternativa k Blue Lagoon přímo na trase Zlatého okruhu.
Sever: Mývatn → Earth Lagoon. Oblíbené Mývatn Nature Baths se přestavují a od přelomu června a července 2026 fungují nově jako Earth Lagoon. Skvělou alternativou jsou Forest Lagoon u Akureyri nebo GeoSea v Húsavíku, odkud z horké vody koukáte přímo na oceán.
Etiketa: na Islandu se před koupáním sprchujete nazí
Tohle je věc, která středoevropana spolehlivě zaskočí. Islandské bazény (sundlaug) i laguny používají minimum chloru a o čistotu se starají sami návštěvníci. Než vlezete do vody, musíte se ve sprchách umýt mýdlem — a to úplně nazí, ne v plavkách.
V šatnách bývají „sprchoví hlídači“, kteří vás bez milosti vrátí, když to zkusíte ošidit. Pro Islanďany je to naprostá samozřejmost a nikdo na vás nekouká, tak se nestyďte. U divokých hot potů v přírodě sprchy nejsou — o to víc tam platí, abyste po sobě nenechali žádné odpadky a nepoužívali žádné gely ani mýdla.
Naše srdcovky, které v seznamu nejsou
Když jsme Island objížděli, dali jsme si nepsané pravidlo: termální bazének každý den. Dvě místa nám učarovala tak, že je musíme přihodit k Gábinu seznamu.
Reykjadalur — horká řeka. Asi 45minutový výstup nad městečkem Hveragerði vás dovede k řece, ve které se dá koupat. Ano, opravdová teplá řeka uprostřed parní doliny. Převlékáte se venku, takže za mrazivého větru to pořádně prověří odhodlání — odměna ale stojí za to.
Cesta k horké řece Reykjadalur parní dolinou.
Pollurin — bazének v Západních fjordech. V nejméně navštěvované části Islandu jsme ráno před objížděním fjordů zakotvili v malém betonovém bazénku s výhledem do kraje. Klid jako málokde.
Termální bazének Pollurin v Západních fjordech za soumraku.
💡 Pozor 2026: Mývatn Nature Baths jsou kvůli kompletní přestavbě uzavřené a od přelomu června a července 2026 se otevírají nově jako Earth Lagoon. Mezitím využijte Forest Lagoon u Akureyri nebo GeoSea v Húsavíku.
Většina divokých hot potů je zdarma. Pokud je u nich kasička na dobrovolný příspěvek, hoďte tam pár korun — jdou na údržbu, ne na zisk majitele. Komerční laguny jako Blue Lagoon nebo Sky Lagoon se naopak platí (klidně přes 60 € za osobu).
Musím se před koupáním sprchovat nahý?
Ano. V islandských bazénech a lagunách se před vstupem do vody myjete mýdlem úplně nazí, ne v plavkách. Voda obsahuje minimum chloru a hygiena je tu posvátná. U divokých hot potů v přírodě sprchy nejsou, o to víc tam dbejte, ať po sobě nenecháte odpadky.
Jaká je teplota vody v islandských hot potech?
Nejčastěji mezi 35 a 42 °C. Co je příjemné, je hodně individuální — vždy si před vlezem ověřte, že pramen není moc horký, ať se nespálíte.
Co se v roce 2026 změnilo u lázní u Mývatnu?
Mývatn Nature Baths se přestavují a od přelomu června a července 2026 fungují nově jako Earth Lagoon. Alternativou na severu jsou Forest Lagoon u Akureyri a GeoSea v Húsavíku.
TL;DRNebezpečí v Tatrách spočívá především v rychle se měnícím počasí a bouřkách, které se v horách tvoří bez varování a nutí turisty neustále sledovat mraky nad hlavou. Autoři článku to zažili na vlastní kůži při výstupu z Popradského plesa směrem na Sliezsky dům, kde je zastihla silná bouřka s blesky bijícími jen několik kroků od nich. Pracovník infocentra ve Štrbském Plese je varoval, ať si podle mraků rozmyslí, zda pokračovat dál, protože bouřka na vrcholu je vážné riziko. Trasa tehdy měřila 23 km s převýšením 900 m a zavřená byla i cesta na Koprovský štít, protože stezky se na konci května ještě neotevírají. Ponaučením je nosit pláštěnku a sledovat oblohu po celou dobu túry.
Dneska to bude trochu jiné. Pokud hledáte spíš popis toho, jak přejít Tatry, přejděte na náš druhý článek. Dnes budu povídat o nebezpečí v Tatrách, proč jsme tam vyrazili a co jsme tam vlastně dělali. Budu mluvit o lásce ke Slovensku a o tom, proč byste ho měli milovat taky.
Nádherný výhled na Štrbské pleso ze břehu
Proč začala mise Slovensko
Mám v srdci speciální místo pro Slovensko. Táta říká, že si dával záležet, abychom na společnou historii nezapomněli. A tak jsem o prázdninách trávila čas na Slovensku nebo se slovenskými přáteli, kteří si zas zakládali na tom, abych věděla, co to je lopta a dokázala správně vyslovit čučoriedka a fialôčka.
Díky tomu slovensky rozumím bez větších problémů. Čtu ve slovenštině knihy a ani košický přízvuk pravých výchoďáků mě nevyvede z míry.
Snažím si udržovat své slovenské přátele, mám pocit, že tu jejich divočejší a bláznivější krev v životě potřebuji. O to větší šok pro mě bylo, když mi před rokem Lukáš prozradil, že na Slovensku nikdy nebyl. Naší slovenské kamarádce občas nerozuměl a pořádné halušky taky neochutnal.
Mise Slovensko
A tak začala moje mise Slovensko. Lukáše jsem hned při první příležitosti vzala do Bratislavy, seznámila ho s většinou mých slovenských přátel a dala jsem mu do ruky slovenské knihy. A tak četl, četl, a pak poslouchal a poslouchal, až v ten den, kdy jsme společně stanuli ve slovenských Tatrách prohlásil, že sem se přestěhujeme.
Po Tatrách jedině zubačkou
Přesně tu samou větu, kterou jsem vyslovila před 15 lety, když jsem poslouchala mluvit svoje bratislavské přátele. Tehdy jsem si myslela, že si rozhodně vezmu Slováka (to, vzhledem k naší blížící se svatbě, asi nevyjde). Bydlení na Slovensku se ale nevzdaluje. Spíš přibližuje.
Česká specialita? Bomba ve vlaku
Z Prahy do Tater se dostanete přímým vlakem za 6 hodin. My jsme ale jeli přes Ostravu, kde jsme se účastnili Nanodne.
Měli jsme to přesně spočítané, že dojedeme do Štrby posledním spojem (vesnice Tatranská Štrba), a akorát stihneme navazující vláček do Štrba, zastávka (vesnice Štrba, ano, mají v tom bordel), kde jsme měli naše punkové ubytování.
Nádherný výhled z Ostrvy
Někdo v Kladně ale nahlásil ve vlaku bombu a náš vlak z Ostravy do Štrby měl zpoždění víc jak 40 minut. Protože bylo deset večer, rozhodli jsme se, že pojedeme taxíkem (přece jen to bylo asi 5 kilometrů k našem ubytování).
Dva zhýčkanci z velkoměsta (mluvím o nás) se ale přepočítali, protože samozřejmě v sobotu večer v malém městečku taxíka není tak jednoduché sehnat. Jeden nám řekl, že přijede nejdřív za hodinu a druhý, že už jde spát. Žádné jiné číslo jsme nenašli.
Co miluji na Slovácích
Ochota a přátelskost, kterou na Slovácích tolik oceňuji se projevila hned, co jsme vyšli na noční cestu s 10 kg krosnami k ubytování. Majitel našeho apartmánu prohlásil, že pěšky přece nepůjdeme a dojel pro nás.
Výhled ze Chaty pri Zelenom plese
Ubytování za 250 Kč na osobu
Naše ubytování nás stálo pouze 250 Kč na osobu, proto jsme měli trochu strach, do čeho vlastně jdeme. Ocitli jsme se v domě, který byl vystřižený jako z retro filmu, schody voněly jak půda mojí babičky a apartmány byly vybaveny pravým nefalšovaným socialistickým nábytkem. Všechno ale bylo nablýskané a čisté tak, že by se dalo jíst i ze země.
Naše ubytování v Štrbě
Být ve slovenských Tatrách na konci května má své výhody i nevýhody. Mám začít s výhodami nebo s nevýhodami? Tak třeba ty výhody: Nejsou tu turisti. Většina lidí, co tu potkáte, jsou Slováci.
Školní výlety, team buildingy nebo zkrátka místní či výletníci z měst. No, ale ty nevýhody. Většina stezek se otevírá až v polovině června. A to jsme bohužel nevěděli, protože jsme si samozřejmě nic nezjistili.
Nebezpečí v Tatrách: Proč se tady MUSÍTE dívat NAHORU
Naštěstí naše první kroky vedly do infocentra. Tam jsme suverénně nakráčeli, že jdeme na Koprovský štít a dožadovali se mapy. A oni náš plán zničili, než jsme došli k pultíku se slovy, že tam rozhodně jít nemůžeme, protože je cesta zavřená.
Dívejte se nahoru
Poradili nám, ať jdeme ze Štrbského plesa do Popradského plesa a z něj na Sliezský dům. „Až budete v Popradském plese, rozmyslete si podle mraků, jestli jít dál. Ať vás tady na vrcholu nechytí bouřka,“ ukazoval nám chlapec v infocentru a my jsme mu to odkývali. A tak jsme došli do Popradského plesa, koukli se na bouřkové mraky, pokrčili rameny a vylezli na kopec (ten kopec se jmenuje Ostrva).
Jo, a pak to přišlo. A nebyl to obyčejný deštík. Byla to pořádná bouřka, ve které pochopíte podstatu slovenské hymny.
Vypadalo to nevinně
Jak jsme málem umřeli
Vždycky jsem milovala bouřku. Ale můj vztah k bouřce jsem rychle přehodnocovala, když jsme v silném dešti pokračovali směrem na Sliezsky dům. Neměli jsme pláštěnku, ani mikinu. A kolem nás padaly blesky a lámaly se o okolní hory.
„Kdyby do mě praštil blesk, vymažte mi prosím všechny sms. Jinak mě přítelkyně zabije i podruhé.“ vtipkoval Slovák vedle nás, ale nám to zas tak vtipné nepřišlo. Přece jen jsme byli Češi. A Češi v Tatrách rádi padají (jak nám bylo před odjezdem několikrát zdůrazněno).
PRÁSK. PRÁSK. PRÁSK
Hromy byly slyšet ze všech stran, přes déšť jsme neviděli na cestu a už jsme počítali andělíčky.
BUM.
Spadla jsem k zemi a chránila jsem si hlavu. Blesk právě udeřil pár kroků od nás. Měla jsem srdce v žaludku, v tepnách, plicích, hlavě, zkrátka všude jsem slyšela, jak mi nenasytně pumpuje krev. Oficiálně jsme se ocitli uprostřed bouřky.
Nebylo ale co jiného dělat, než jít dál. A tak jsme všichni tři i s vtipkujícím Slovákem šli s klepoucíma se nohama kolem vrcholu. Už jsme byli spíš pohybující se masa tekoucí vody než lidi. Suchého na nás nebylo nic. Ale to nás netrápilo. Voda smíchaná s adrenalinem byla vlastně docela teplá a naší jedinou starostí bylo, abychom co nejdříve už slezli dolů.
Bouřka v horách není nic příjemného
Po hodině v bouřce najednou déšť polevil a my jsme se ocitli (konečně!) na cestě lesem dolů. Náš Slovák nás vzal na tatranský čaj a halušky. Po 23 km, 900 m převýšení, promočení a s promile alkoholu v krvi jsme se cítili konečně pokřtění slovenskými Tatrami. A taky jsme si hned koupili pláštěnky.
Výhoda je neplánovat, když už máte pláštěnky
Vodopády Skok
Druhý den jsme byli nepoužitelní (naše fyzička se zimou odešla k zimnímu spánku, a od té doby jsme ji už neviděli). Všechno nás bolelo, ale nechtěli jsme ztratit den nicneděláním. Vydali jsme se proto na poměrně jednoduchý výšlap k vodopádům Skok.
Nádherná procházka s dobrým počasím pojištěným dvěma pláštěnkami v batohu trvá něco kolem 2-3 hodin (záleží, jak dlouho budete u vodopádů), při kterých překonáte 10 km a 400 m převýšení. A rozhodně stojí za to a zvládnou ji i děti.
Pláštěnky už jsme měli, tak bylo krásně
Výhodou neplánování je to, že když vám někdo poradí opravdu dobré místo, kam jít, můžete vyrazit třeba zítra. A to jsme přesně udělali.
Náš Slovák, kterého jsme potkali uprostřed bouřky, nás přesvědčil, že NESMÍME odjet z Tater, pokud nepřespíme na jedné z chat. Rozhodovali jsme se mezi Terryho Chatou a Chatou pri Zelenom Plesu.
🔗 Odkazy jsou partnerské — vám cenu nezmění, nám pomáhají tvořit obsah. · Všechny zážitky →
Musíte spát na chatě v horách
Nakonec jsme se rozhodli pro méně populární, ale (jak vidíte na fotkách) nádhernou chatu uprostřed dechberoucí krajiny Chatu při Zelenom Plesu, kam se vyráží z Tatranské Lomnice. Je to takový malý zázrak v Tatrách. Stojí tu od konce 19. století a dva krát jim vyhořela. Měnila jména podle toho, kdo vládl. Za Habsburků to byla Fridrichova chata, za minulého režimu Brnčálova chata.
Chata pri Zelenom plese
Dnes je tedy zelená a stojí u nádherného smaragdového jezera hlídá jí obrovský huňatý pes a nejlepší výhled na ni se vám naskytne, když z ní vyrazíte na kopec (horu) směrem na Skalnaté pleso.
Cena je včetně večeře a snídaně 29 eur, my jsme dostali dokonce pokoj pro dva a jsou tam luxusní nové sprchy (jo, rádi se sprchujeme). Kdybyste sem šli, rezervujte si místo včas a objednejte si jídlo, které chcete. Rádi vám připraví i něco veganského a možná zvládnou i jiné diety.
Náš nový kamarád z Chaty pri Zelenom plese
Výhled z jídelny na smaragdové jezírko obklopené horami lze jen těžko popsat. Pokud máte z našich fotek pocit, že je to nádhera, říkám vám, že v realitě je to mnohem, ale mnohem krásnější.
Na ten výhled z jídelny jen tak nezapomeneme
Po noci v chatě se v nás něco změnilo. Do konečků prstů vpadl nepopsatelný klid. A my jsme sestupovali s lehkostí a maximálním uspokojením zpátky na vlak. Odjížděli jsme domů s hvězdičkami v očích a jeden na druhého se dívali s nevyslovenou otázkou: Kdy se sem zase vrátíme?
TL;DRHledáte tip, kam na víkend v ČR? Za kouzelnými místy nemusíte za hranice. Ve spolupráci s Amazing Places jsme vybrali 20 nejhezčích míst po celém Česku, kam vyrazit na prodloužený víkend, romantickou dovolenou ve dvou, rodinný výlet, rozlučku se svobodou i svatbu. Najdete tu wellness pobyty, designové penziony i originální ubytování s atmosférou. Ke každému místu přidáváme tip na ubytování. Vyrazit můžete celoročně, řada míst je nejhezčí na jaře a na podzim. V průvodci najdete 20 tipů na nejlepší místa a kde se ubytovat.
Chcete na romantickou dovolenou ve dvou, nebo sháníte místo, kam vzít celou rodinu či poslat prarodiče? Nevíte kam na výročí? Ať už plánujete rozlučku, nebo byste chtěli tip na místo na svatbu, v článku vám nabízíme ty nejlepší kouzelná místa, kam na víkend v ČR.
Někdy máme tendenci koukat se první mimo Českou republiku a myslet si, že tam najdeme krásnější místa s lepším servisem. To už v posledních letech ale není pravda. Za dokonalými místy nemusíte daleko. Všichni známe Český Krumlov a jeho Krumlovský mlýn, ale to není vše, co v Česku najdete!
Ve spolupráci s Amazing places jsme jich navštívili hned 20. Byl to měsíc plný vínečka, jídla a nabírání kil, ale poznali jsme opravdu kouzelná místa, která vám teď ukážeme.
Pojďme se společně podívat, kam na víkend v Česku, kam na rozlučku, místa na svatbu nebo kam jet na prodloužený víkend.
Množství tipů na výlet v ČR – od historických památek po přírodní krásy – najdete i na webu NaVylet.cz.
Tip na nejlepší ubytování v Českém Krumlově: Krumlovský mlýn
Kam na víkend v ČR: Tipy kam na víkend ve dvou
V Česku je řada nádherných míst, kam můžete vyrazit ve dvou. My jsme si to zamilovali v Mlýnu Denemark a v Lichtensteinské stodole. Rádi ale vyrážíme například i do Mikulova, kde si to ve dvou užijeme i v méně luxusním hotelu.
1) Kam s přítelem na víkend: Na mazlící víkendy do Lichtensteinské stodoly
Pokud si myslíte, že vás nemůže nic překvapit, tady zjistíte, jak moc jste se mýlili. Ve skutečnosti Lichtensteinská stodola byla naší poslední zastávkou. Přijeli jsme tam a už nic nečekali. Viděli jsme ty nejluxusnější hotely v ČR, i romantické roubenky. Sotva se ale otevřela brána, pochopili jsme, že jsme nalezli poklad.
Nádherné květiny lemovaly cestu, vůně mých milovaných šeříků doprovázela naše kroky k apartmánu. A když se otevřely dveře, zamilovali jsme se.
Uvnitř na nás čekal čerstvý perník ve tvaru srdce, neskutečně pohodlná pohovka a gramofon s deskami. Vše bylo zařízené ve stylu moderního venkova, takového, který jsme znali z Kanady.
Když se setmělo, rozsvítili jsme si na zahradě světýlka, která lemovala strom a přáli si, abychom odsud nemuseli odjíždět.
Za nás nejkrásnější místo na „mazlící“ víkend
Paní majitelka nám prozradila, že sem často přijíždí páry na „mazlící“ víkendy a nám je jasné proč. Intimita celého prostoru, vkusné vybavení a okolní les je přesně tím, čemu se říká romantika.
2) Kam v Česku na víkend: Za luxusem v oáze klidu do Mlýnu Danemark
Pouze deset minut od Kutné Hory se nachází oáza klidu uprostřed přírody. Projedete čarokrásným lesíkem, překročíte říčku Vrchlici a hned pod romanticky vyhlížející skálou stojí Mlýn Danemark.
Mlýn Danemark z výšky
„Jste tu sice jen na jednu noc, ale zítra ráno si budete připadat jako po dvou,” slíbil nám David, který nás v mlýně přivítal a měl pravdu, nikde jsme si snad v životě neodpočinuli tak, jako tady. Mlýn je sice ze 14. století, ale majitelka Gabriela Macíková dokázala skloubit historii s moderním designem. Nábytek pochází z jejího obchodu Flamant, který je založen právě na reinterpretaci starožitného nábytku.
Ubytování to není nejlevnější, ale jedná se určitě o zážitek na celý život
Ocenili jsme to, že i když jsme se ocitli v jednom z nejluxusnějším ubytování v České republice, nepanovala tu škrobenost, která je s nimi často spojená. Personál byl všude, ale zároveň jsme o něm nevěděli. Kdykoliv jsme něco potřebovali, najednou se vynořil, aniž bychom tušili odkud, a jak vůbec poznal, že něco potřebujeme.
Jakoby se tady s námi zastavil čas. Přemýšleli jsme, jestli jsme někdy zažili takový klid. Možná vysoko v kanadských horách, daleko, daleko od civilizace. Mlýn Danemark je dokonalé relaxační místo pro dospělé, děti sem mohou ale až od 12 let. Za tento luxus si ale připlatíte.
Když si rezervujete sklepní apartmán v Apartmánech Antico, přijde vám zpráva od majitele Petra: „Dobrý den, zvolili jste si ubytování v 800 let starém gotickém sklepení, kde se nachází prapůvod Mikulova. Apartmán je zážitkový a diametrálně nesplňuje současné komerční pojetí, je zde vše křivé, prožrané a prošlapané samozřejmě s prvky 21. století.”
Nejspíš vám ihned dojde, že na vás čeká nevšední zážitek. Gotické apartmány se nacházejí v zrenovovaném renesančním domě ze 17. století, kterým prochází část středověkého opevnění města Mikulova a Petr, který je vede, je stejně střelený, jako apartmány. A proto jsou Apartmány Antico místem, o kterých neustále mluvíme, vzpomínáme, a i když vážně nemám ráda gotiku (děsila jsem se kam to jdeme!), dnes vymýšlím důvody, proč bychom za Petrem měli zase vyrazit.
A hlavně, Mikulov sám o sobě stojí za to! Pálava je zkrátka úžasná.
4) Kam na víkend ve dvou: Minimalisti jezdí do Štajnhausu
Romantické odpoledne ve Štajnhausu
Život v Mikulově plyne trochu pomaleji a nikdo se na vás nedívá zvláštně, pokud si dáte k snídani skleničku vína. Začali jsme přemýšlet, že bychom se do tohoto českého Toskánska přestěhovali. A tak jsme byli rádi, že jsme další den strávili ve Štajnhausu. Pokud máte rádi minimalismus, nejspíš bude vaší první volbou. Není se čemu divit, že vyhrál první místo v kategorii „Malé penziony 2017“.
A pokud už budete v Mikulově, zajděte si na snídani do kavárny Kuk, vyražte na oběd do restaurace Sojka a na večeři do Restaurace Marcela Ihnačáka v Boutique Hotelu Tanzberg. Určitě se nezklamete.
5) Kam na víkend v Česku: Vychutnejte si západ slunce se sklenkou vína ve Vinařství Václav
Západ slunce ve vinařství Václav
S Lukášem víno milujeme, máme ale problém, že nás po téměř každém bolí hlava. Musíme si proto vybírat pouze ta vína, která jsou málo sířená a kvalitně zpracovaná. A tak jsme za nezvyklým vínem vyrazili do Vinařství Václav.
Víno z tohoto vinařství je z mnoha důvodů speciální. Keře vysázeli blízko sebe, aby si rostlinky hledaly vodu a živiny až v několika desítkách metrů hluboko. Díky této fintě se do hroznů dostávají minerální látky, které dodávají vínu specifickou chuť. Po ochutnávce vín se prostory začaly trochu vlnit, naštěstí je nad vinařstvím i stylové ubytování, a tak poté, co jsme si užili západ slunce z terasy, jsme se jen odploužili pár metrů do pokoje a propadli se do ovíněné říše snů.
Musíme vám ještě říct jednu skvělou věc, ráno jsme na klice našli piknikový koš se snídaní, a tím už si nás navždy dostali. (Ano, máme rádi dobré jídlo).
Hradů a zámků se trochu bojíme, často na nás působí studeně a necítíme se v nich dobře. Na Vysočině ale stojí jeden, který nás přesvědčil, že to tak být nemusí.
Velkorysé prostory zámku Chateau Herálec jsou velmi citlivě, ale zároveň luxusně vybavené, a je vidět, že si manželé Kasperovi dali při jeho rekonstrukci velmi záležet, aby ze zámku nebyla cítit jen velkolepost, ale i teplo a bezpečí domova.
Odpočívárna s výhledem do zámecké zahrady
Nejkouzelnější je asi odpočívárna wellnessu s romantickým výhledem do zámeckého parku. Samotný wellness je údajně jeden z nejkrásnějších v ČR. My jsme bohužel neměli čas ho vyzkoušet (ale o to větší důvod se tam vrátit!).
Co nás ale dostalo, bylo to, když nám navečer přišla pokojská rozestlat postel, dala nám na ni pralinku a pohádku na dobrou noc. Stále si nejsme jisti, jestli se opravdu jednalo o pohádky, protože byly trochu zvláštní a malinko strašidelné (než je začnete číst dětem, tak si je raději předem projděte…).
7) Kam na prodloužený víkend v ČR – Mamma’s Boutique Hotel
Barevná recepce hotelu Mammas Boutique
Pokud nevíte, kam jet na prodloužený víkend, pak dobré jídlo, skvělý servis a privátní spa s finskou saunou a bio saunou nabízí Mamma’s Boutique Hotel v Poděbradech. Stojí přímo v srdci lázeňského města Poděbrady a pro svůj klid je oblíbený i mezi celebritami.
My jsme ocenili hlavně velmi milý a profesionální personál a možnost vypůjčit si v hotelu kola. Byli jsme tu teprve na začátku jara. Vzpomínáte si na ty první teplejší dny v polovině dubna? Tak přesně tehdy jsme tu byli, nastavovali tváře sluníčku a svištěli na kolech k soutoku Labe a Cidliny.
Projížďka po Poděbradech
Pokud taky oceňujete výbornou snídani, tady jsme zažili jednu z nejlepších na našich cestách. Skvělá káva, všechno domácí a hlavně vám uvaří, co vám na očích vidí (pokud si teda nevyberete z menu, my jsme museli zkusit všechno!).
K hotelu patří i restaurace La Mamma Cucina, kavárna Oliver Cafe a Náš hostinec. Všechny tyto podniky jsou v Poděbradech vyhlášené, a když jsme se ptali místních na sociálních sítích, kam vyrazit, doporučovali nám právě je.
8) Pokud nějaký luxusní gastro zážitek musíte zažít, tak ten v Entrée Restaurant
Kam na výročí? Jedině do Entrée
Máme rádi dobré a kvalitní jídlo, ale nejsme zas takoví gurmáni milující experimentální zážitkovou gastronomii. Zkrátka to není nic, za co bychom chtěli utrácet. Jedinou výjimkou by byl Entrée Restaurant (takže sem chcete jít na výročí).
Lukáš s šéfkuchařem Přemkem Forejtem
Koncept otevřené kuchyně s živou zahradou jsme si hned zamilovali, fascinovaně jsme pozorovali kuchaře, z dálky jejich práce působila jako perfektně synchronizovaný tanec. Jídlo bylo skvělé a hlavně měli i vegetariánské degustační menu. Na večeři z rukou šéfkuchaře Přemka Forejta budeme ještě dlouho vzpomínat.(REZERVUJTE SI STŮL TADY)
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v ČR
4 ubytování — wellness hotely, hotely a další možnosti ubytování
Kam na víkend s kamarádkou či na rozlučku se svobodou
Pokud chcete vyrazit na víkend s kamarádkou nebo plánujete rozlučku se svobodou, existují i jiná místa než jen Pálava, kam teď jezdí každý (i my tam jezdíme, jižní Morava je skvělá). Pojďme se podívat na ty nejkouzelnější místa v Česku, kam na víkend.
9) Proč je skvělou volbou Olomouc? Theatre Hotel
Lobby hotelu Theatre
Designové lobby vás zaujme hned, co vyjdete. Myslím, že můžu s klidným srdcem prohlásit, že se jedná o jedno z nejkrásnějších v ČR. Ve stejném duchu se nese i spa, které k hotelu patří. Nádherná vířivka zažila už nejednu rozlučku se svobodou.
10) A když chcete i romantický výhled, zkuste Theresian
Krásný výhled na Olomouc
Nevěděla jsem, jestli tohle zařadit pod romantiku pro dva nebo na rozlučky. Zkrátka, tady si to užijí páry i dámská jízda. V hotelu Theresian si můžete zarezervovat pokoj s balkónem s výhledem na historické budovy města. Pokud ho ale nedostanete, nesmutněte, vyražte do wellnesu, který je v posledním patře a s výhledem na Olomouc.
Mimo to, že je to opravdu krásný wellness, má střešní balkóny, odkud jsme sledovali čarodějnický ohňostroj. No rozlučka by tady rozhodně nebyla špatná.
Musím říct, že jsem si vždycky chtěla zkusit bydlet v houseboatu. Od té doby, co jsme dokoukali seriál o vodnících (Neviditelní, znáte?), jsem po tom toužila.
Spolu s pobytem na lodi VIP Living Houseboat jsme dostali i na hodinu kapitána, který nás vozil kolem Náplavky. Tančili jsme na střeše houseboatu a přemýšleli, jak by se tu skvěle grilovalo. Na střeše je totiž nejen gril, ale i gaučík, křesílka a lehátka.
Projížďka lodí po Vltavě
Na večer jsme zaparkovali na ostrově Císařská louka a zatímco jsme odpočívali, labutě a kachny se připlouvaly skrz okna dívat, kdo je uvnitř. A tak ony pozorovaly nás a my zase pozorovali je. Než nás to všechny přestalo bavit a usnuli jsme jako dřeva při lehkém pohupování vln.
Už dlouho jsme se takhle nevyspali. Jestli to bylo únavou, nebo vodou, to nevíme. Ale tušíme, že to nebyla náhoda.
Tipy na nejlepší místa na svatbu (nebo větší rozlučky)
Pokud plánujete svatbu nebo potřebujete místo na trochu větší rozlučku se svobodou, níže uvedená místa jsou naprosto ale naprosto dokonalá.
12) Správná svatba na vesnici – stylově: Penzion Pastuška
Výhled na penzion Pastuška
Musím říct, že velmi brzy jsme se do Moravy zamilovali. Z vinařství Václav jsme odjeli do Penzionu Pastuška, který se nachází v Brodu nad Dyjí v Jihomoravském kraji. Ocitli jsme se tam v mém nejmilovanějším období, času rozkvetlých fialek a šeříků, které zdobily celou vesnici.
Chtěli byste tady hostinu?
V Pastušce najdete vše, co pro ideální klidný víkend potřebujete. Dobré víno, jídlo a pohodovou atmosféru. My jsme na chvíli zalitovali, že už máme vybrané místo na svatbu. Pastuška je pro všechny, kteří milují stylový venkov, perfektní volbou.
13) Pohádková svatba na jihu Čech – zámek Mitrowicz
Zámek Mitrowicz
Jediné místo, na které jsem vyrazila bez Lukáše. Zdá se to divné, když píšu, že je skvělé na svatbu, ale my jsme tam nejely svatbovat, ale na dámskou jízdu, takovou malou „předrozlučku“ se svobodou. A pokud děláte větší rozlučku, určitě se také vyplatí. Přece jen, ta cena není tak vysoká.
Kdo z vás by chtěl doma takovouhle vanu?
Co vám ale chci napsat, že tohle místo přesvědčilo i Janču, která zámky nemusí (jako hodně nemusí). Mitrowicz ale má úžasně přívětivou atmosféru, a i když je to velký objekt, ihned jsme se tu cítili jako doma. Na zahradě jsme měly piknik, u jezírka se opalovaly a samozřejmě jsme musely vyzkoušet tu nádhernou vanu ve svatebním apartmánu.
14) Ve Dvoře Perlová voda zvládají velké svatby i teambuildingy
Kdo hledá místo na velkou svatbu nebo na firemní večírek, měl by se podívat do Dvoru Perlová voda. Areál je obrovský, k dispozici je několik sálů, restaurace, mini pivovar, výstavní galerie, multifunkční travnaté hřiště, privátní wellness a v létě i koupací biotopové jezírko.
Obrovský komplex Dvůr Perlová voda
Jelikož jsme přijeli jen s Lukášem, nejvíce jsme si užili restauraci, kde vaří naprosto skvěle. My jsme zde ochutnali snad nejlepší ovocný koláč v našem životě. Musíme sem zajet i v létě, až budou mít suroviny z vlastní zahrádky. Pěstují si tu zeleninu i bylinky, zavařují ovoce a nově i pečou. Navíc v létě mají otevřenou netradiční venkovní restauraci, ale abyste viděli, jak vypadá, budete sem muset zajet. Tak vezměte kola a vyrazte!
A když pojedete okolo, stavte se tu na koláč, asi nejlepší, co jsme kdy měli!
Chcete někam vyrazit s rodinou a malými dětmi, kde si to užijete všichni? I pro vás máme naprosto skvělé tipy. Do Resortu Maximus můžete sice jet i ve dvou (i my tam poslali rodiče), ale vyřádí se tam i děti.
15) Za wellnessem jedině do Resortu Maximus
Nevíte, kam vzít odrostlejší rodinu na víkend? Pokud nemáte doma zapřisáhlé odpůrce wellnessů (protože jinak si neumíme představit, že by se jim to tady nelíbilo), vezměte je do Brna!
Kousek za městem najdete takový malý český div. Infinit Maximus je termální a saunový svět, jehož dominantou je tyrkysové jezírko, které jakoby bylo vytrženo z nějaké exotiky. Nenechte se ale zmást, jedná se o studené jezírko, a když jsme do něj lezli my, mělo pouze 16 stupňů. Najdete zde ale také čtyři termální bazény, whirlpool,jedenáct druhů saun, moc milý personál a v rezortu Maximus je navíc skvělá restaurace, kde vůbec není problém, že jste třeba vegetariáni.
16) Místo, odkud se dětem nikdy nechce – Apartmány Kocourek
Roztomilé apartmány pro rodiny s menšími dětmi
Apartmány Kocourek jsou mezi dětmi tak populární, že odsud nechtějí ani na výlety. Jitka a Víťa vybudovali na Vysočině po vzoru ze zahraničí perfektní ubytování pro děti. Na zahradě je vyhřívaný bazén, prolézačky i trampolína a za každými dveřmi k úložným prostorům se schovávají hračky. Jitka a Víťa to tu vybudovali vlastníma rukama, a že zanechali v apartmánech kus svého srdce a lásky k dětem, poznáte okamžitě.
Apartmány Kocourem
Navíc, je zde rychlá wifi, takže pokud si chcete vzít s dětmi home office, můžete tady v klidu pracovat, zatímco děti budou řádit na zahradě.
Každý kdo nás zná, ví, že všude adoptujeme zvířata. Zvířata oba milujeme, a proto jsme byli nadšeni, když jsme zjistili, že dva dny strávíme na Statku Polžov, kde mají kachny, slepice, koníky, poníka, prasátka, ovečky, čtyři psy i kočky.
A když budete hodní, půjčí vám i indiánskou čelenku
Pokud máte doma vzpurné teenagery, můžete je tady nechat na týden zapřáhnout, práce je tady pro každého dost. Pokud jsou hodní, můžete si společně vyjet na koni, nebo jen pozorovat zvířátka či se potulovat po okolí. My jsme se zamilovali do prasátka Frídy a pejska Huga a většinu dne jsme strávili s nimi a Míšou a Pavlem, kteří statek vedou. Zážitků mají na rozdávání.
18) Kam na aktivní víkend, kteří zvládnou i nesportovci – Bed & Bike Prachatice
Nádherné apartmány v Prachaticích
V Bed & Bike Prachatice přišli s novým skvělým konceptem v hotelnictví. Pokud se ubytujete v jednom z jejich apartmánů, zdarma vám půjčí elektrokola. Elektrokola jsou skvělá v tom, že můžete jezdit na dlouhé výlety s celou rodinou (když má někdo horší kondičku, dá si turbo).
Jízdu na elektrokole zvládne každý
Můžete vzít prarodiče a děti nad 8 let a vyrazit třeba na 50 km cyklovýlet. Ale skvělé jsou i pro páry, kdy jeden třeba příliš nesportuje. Elektrokola mají různé módy (eco, tour, sport, turbo), které pomohou, aby si cyklo výlet užila celá rodina.
Navíc, Prachatice jsou nádherné město a okolní příroda vás okouzlí.
19) Chalupa Sokolík, volba číslo jedna pro rodinné a skupinové víkendy
Vířivka, chalupa Sokolík
V Chalupě Sokolík to bylo poprvé, co jsme litovali, že jsme na cestě pouze spolu. Tahle skvělá chalupa je totiž perfektně zařízená pro skupiny. Ať už přijedete s dětmi nebo kamarády, ubytují zde až dvacet lidí a nudit se tu nemůžete. Nabízí hřiště na líný tenis, zimní pergolu, prolízačky a trampolínu pro děti, vířivku i saunu.
20) Pohádková roubenka, kterou budete jen těžko opouštět
Roubenka Melánka
Když jsme dojeli do Rváčova, už nám šla naproti paní Štenglová. Spolu s manželem tady na Vysočině vybudovali v roce 2014 romantickou roubenku, kterou pojmenovali Melánka. Každý detail je uvnitř promyšlený do největší drobností. Každá dekorace má své místo a vy se přesunete do minulosti.
Růžový pokojík v Melánce
Chaloupka má pec, kamna, Fitodar, saunu a dvě pohádkové ložnice. Modrou pro dospělé a růžovou pro děti.
Paní Štenglová se opravdu postarala o to, abychom se v Roubence cítili jako doma. Na stole stála napečená tvarohová bábovka a k večeři nám připravila tříchodové menu. Ačkoliv nás vybízela, ať trochu prozkoumáme okolí, my jsme nechtěli za nic na světě roubenku opouštět. Rozehřáli jsme si pec, a kdybychom nemuseli ráno do Prahy, nikdo by nás odsud nedostal.
Plánujete výlet na víkend a nechcete nechat svého čtyřnohého parťáka doma? Česko nabízí nespočet krásných míst, kam můžete vyrazit i se psem. Ať už máte rádi hory, lesy, vodu nebo historická města, zde jsou tipy na výlety, kde si pobyt užijete oba.
A pokud náhodou nemůžete vzít svého pejska s sebou a nemá ho kdo hlídat, zvažte hotel pro zvířata.
Krkonoše – ráj pro milovníky hor
Krkonošský národní park nabízí spoustu turistických tras, které jsou přístupné i pro psy. Vydejte se na Sněžku nebo méně náročnou trasu kolem Labského dolu. Doporučujeme ubytování v penzionech a horských chatách, které jsou přátelské ke psům.
Šumava – klidná příroda a nekonečné lesy
Šumavské pláně, jezerní stezky a hluboké lesy jsou ideální pro aktivní výlety se psem. Trasa k Černému a Čertovu jezeru patří k nejoblíbenějším. Na Šumavě najdete mnoho ubytování, kde jsou psi vítáni.
Český ráj – skalní města a romantické výhledy
Pokud máte rádi pískovcové útvary, vydejte se do Českého ráje. Prachovské skály, Hruboskalsko nebo Malá Skála nabízejí krásné stezky i pro pejsky. Většina stezek je dobře značená a místa nejsou extrémně náročná.
Lipno – vodní radovánky a krásné procházky
Pro milovníky vody je Lipenská přehrada skvělým místem k odpočinku i aktivitám. Okolí Lipna nabízí cyklostezky a lesní trasy vhodné i pro procházky se psem. Některé pláže jsou vyhrazené i pro koupání psů.
Pálava – vinařská oblast s nádhernými výhledy
Pokud preferujete spíše teplejší klima a vinice, Pálava je ideální volba. Projděte se mezi vinohrady, vystoupejte na Děvín nebo navštivte Mikulov. Mnoho vinařství umožňuje návštěvu i se psem.
Beskydy – horské hřebeny a dřevěné chaloupky
V Beskydech si přijdou na své jak aktivní turisté, tak pejskaři hledající klid a krásnou přírodu. Doporučujeme trasu na Lysou horu nebo výlet k Pustevnám a soše Radegasta.
Česká Kanada – divoká příroda a rybníky
Pokud hledáte méně turisticky vytíženou oblast, Česká Kanada na jihu Čech je skvělou volbou. Lesní cesty, rybníky a romantické zříceniny hradů poskytují ideální prostředí pro relaxaci se psem.
10 nejlepších (nejen) hipster kaváren v Praze (+ tip na brunch)
Hledáte hipsterskou kavárnu či alespoň nějaký vizuální skvost s dobrou kávou v Praze? Tak to jste tady správně.
10 nejlepších vychytávek pro cestovatele
Cestování může být dřina. Zvlášť, když jedete na delší dobu, třeba kempujete a jste ještě ke všemu odříznutí od civilizace. Tady jsou skvělé elegantní vychytávky na cesty.
