Co vidět v Římě: 27 nejlepších míst, která navštívit

Řím je jedním z nejkrásnějších měst na světě, o tom snad nikdo z nás nepochybuje. Vždycky, když se do něj podívám, znovu mě překvapí, jak obrovskou energii tohle Věčné město má. S Lukášem jsme sem vyrazili oslavit jeho narozeniny v červnu a musím upřímně přiznat, že nás to italské sluníčko pořádně potrápilo.

Teploty už tehdy šplhaly k pětatřiceti stupňům, z antických kamenů sálalo neuvěřitelné horko a my jsme každý den poctivě nachodili dvacet až pětatřicet tisíc kroků. Zvládli jsme to nakonec jen díky všudypřítomným pítkům se studenou vodou a obrovským porcím dokonalého italského gelata, které jsme si dávali snad dvakrát denně. 😅

Když už jsme večer opravdu nemohli a nohy nám po těch proklatých římských dlažebních kostkách vypovídaly službu, půjčili jsme si elektrokoloběžky a projížděli se podél řeky Tibery. Byla to naprostá nádhera a ten lehký večerní vánek nás doslova zachránil. Toto dva a půl tisíce let staré město mě zkrátka dokáže ohromit při každé jedné návštěvě, i když už ho docela dobře znám.

Antika se tu naprosto přirozeně potkává s ranní dopravní zácpou, barokní fontány zdobí každé druhé náměstí a vy máte neustále pocit, že se procházíte v jednom obrovském živém muzeu. Připravila jsem pro vás ultimátního průvodce, ve kterém najdete dvacet sedm tipů, co vidět a dělat v Římě. Poradím vám, jak si ho zamilovat stejně jako my a hlavně, jak se nenechat semlít těmi nekonečnými davy turistů.

Shrnutí

• Vstupenky kupujte měsíc předem. Bez online rezervace se do Kolosea, Vatikánu nebo Galerie Borghese zkrátka vůbec nedostanete a ztratíte jen čas.
• Nové poplatky v roce 2026. Fontána di Trevi je nově zpoplatněna dvěma eury pro přístup k bazénu a vstup do Pantheonu stojí pět až sedm eur.
• Jubileum je za námi. Šílený Svatý rok 2025 skončil, město sundalo lešení a ulice jsou konečně o něco dýchatelnější.
• Nekupujte balenou vodu. Po celém městě jsou tisíce litinových pítek s ledovou a výbornou pitnou vodou zdarma, stačí vám vlastní lahev.
• Pohodlné boty jsou základ. Římské čedičové kostky jsou nemilosrdné a podpatky nebo tenké sandálky vám spolehlivě zničí celý výlet.
• Dodržujte přísný dress code. Do vatikánských muzeí, baziliky svatého Petra i do Pantheonu vás nepustí s odhalenými rameny nebo koleny.
• Pozor na kapsáře a podvodníky. Hlídejte si věci v přeplněném metru i v autobuse číslo 64 a ignorujte falešné gladiátory u Kolosea.

Kdy vyrazit do Říma

Hon na dokonalé počasí bez nekonečných davů je v Římě tak trochu alchymie, která se ne vždycky podaří. Úplně nejlepšími měsíci pro návštěvu jsou květen, červen, září a říjen. Právě na podzim se teploty drží kolem velmi příjemných dvaadvaceti stupňů, vzduch se po létě krásně vyčistí a město získá nádherné měkké světlo, které je naprosto ideální pro fotografování.

Večery už sice občas vyžadují lehký svetřík, ale přes den zvládnete nachodit patnáct kilometrů bez pocitu, že každou chvíli omdlíte. Daň za tento luxusní komfort je ovšem docela vysoká, protože podzimní a jarní měsíce fungují jako absolutní hlavní sezóna. Hotely hlásí plnou kapacitu a uličky v centru připomínají jedno velké mraveniště, takže se musíte obrnit trpělivostí.

Léto v Římě představuje opravdovou zkoušku fyzické i psychické odolnosti, což jsme si s Lukášem vyzkoušeli na vlastní kůži. Červenec a srpen přinášejí teploty spolehlivě nad třicet stupňů a vlhkost vzduchu mění ty nejkrásnější úzké uličky v dusný skleník bez sebemenšího vánku. Pokud vyrazíte v létě, musíte radikálně změnit svůj denní režim a zapomenout na celodenní pobíhání.

Budíček si nařiďte na šestou ranní, prohlédněte si hlavní památky do desáté hodiny, a jakmile se přiblíží poledne, stáhněte se do klimatizované restaurace na dlouhý oběd. Odpolední siesta na hotelu zkrátka není v Itálii projevem lenosti, ale holou nutností k přežití. Srpen má navíc ještě jedno specifikum v podobě svátku Ferragosto, kdy mnoho místních obyvatel zamyká své byty a hromadně prchá k moři.

Rok 2026 naštěstí přináší obrovskou úlevu po šíleném Svatém roce 2025, kdy město doslova kolabovalo pod náporem milionů poutníků z celého světa. Svaté brány se v lednu slavnostně zazdily, město dalo do pořádku infrastrukturu a ulice jsou konečně o něco dýchatelnější. I tak si ale na Řím vyhraďte ideálně čtyři plné dny, abyste si ho opravdu užili. Za prodloužený víkend stihnete jen absolutní základ a budete se domů vracet neuvěřitelně vyčerpaní a s puchýři na nohou.

Kde se ubytovat v Římě

Výběr správné čtvrti definuje celý váš zážitek z Říma, protože město je obrovské a každodenní dojíždění v přeplněných autobusech bez klimatizace vás vyčerpá dřív, než uvidíte první antický sloup. Úplně nejlepší je ubytovat se strategicky blízko linek metra nebo přímo v docházkové vzdálenosti od historického centra, což vám ušetří spoustu nervů.

My jsme při naší poslední cestě zvolili hotel Residenza Cavallini, což je úžasné ubytování jen pět minut chůze od zastávky letištního autobusového expresu. Nachází se kousíček od Vatikánu i od Fontány di Trevi, takže jsme to měli všude opravdu kousek. Pokoje sice byly maličké, ale naprosto čisté, a v ceně jsme měli typickou italskou snídani v nedaleké kavárničce, kde jsme každé ráno dostali čerstvý croissant a dokonalé cappuccino. ☺️

Pokud hledáte filmovou romantiku a nevadí vám trochu nočního hluku, naprosto vás okouzlí čtvrť Trastevere neboli Zátibeří. Jsou tu úzké dlážděné uličky, břečťanem obrostlé okrové fasády a večer to tu žije naprosto neuvěřitelným způsobem. Je to ráj pro všechny milovníky skvělého jídla, jen musíte počítat s tím, že tu nejezdí metro a ráno se k památkám musíte dostávat trochu složitěji tramvají nebo pěšky.

Skvělou alternativou je čtvrť Monti, která leží strategicky hned za Koloseem a dýchá z ní příjemná bohémská atmosféra. Najdete tu krásné vintage obchody, nezávislé kavárny a hlavně stanici metra linky B, což vám nesmírně usnadní přesuny. Bydlení přímo v historickém centru v okolí Pantheonu je sice dechberoucí, protože všude dojdete pěšky, ale zaplatíte za to obrovskou přirážku a nevyhnete se neustálému prodírání davy turistů s deštníky.

Pro rodiny s dětmi nebo cestovatele, kteří mají rádi svůj klid, je fantastickou volbou elegantní čtvrť Prati severně od Vatikánu. Nenajdete tu sice křivolaké středověké uličky, ale široké bulváry a rovinatý terén, který je ideální pro kočárky. Obrovskou výhodou je bezprostřední blízkost baziliky svatého Petra, kam můžete vyrazit brzy ráno dřív, než se vytvoří nekonečné fronty. Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv čtvrť, vždycky doporučuji rezervovat hotely přes Booking s dostatečným předstihem, protože ty nejlepší kousky v Římě mizí opravdu rychlostí blesku.

27 tipů, co vidět a dělat v Římě

Říká se, že všechny cesty vedou do Říma, a ve starověku se opravdu všechny silnice rozbíhaly paprskovitě z tohoto nádherného hlavního města. Kulturní památky z různých období jsou tu fascinujícím způsobem propojeny do jednoho obrovského celku. Pohanské mauzoleum slouží jako papežská pevnost a starověké chrámy se v průběhu staletí proměnily v barokní kostely. Pojďme se společně podívat na to nejlepší, co byste při své návštěvě rozhodně neměli minout.

1. Koloseum a jeho aréna

Koloseum je asi nejcharakterističtější stavbou celého Říma a upřímně ho ani nemůžete minout, protože se majestátně tyčí přímo na konci ulice Via dei Fori Imperiali. Tento elipsovitý čtyřpatrový amfiteátr byl vybudovaný v letech 72 až 80 našeho letopočtu a ve své době dokázal pojmout až neuvěřitelných padesát tisíc diváků. I když já musím konstatovat, že pro mě osobně zas tak extrémně zajímavý není, ta ohromující velikost vás zkrátka dostane do kolen.

Základní pravidlo pro návštěvu zní naprosto nekompromisně, a to že vstupenky musíte koupit online s obrovským předstihem přes oficiální web Coopculture (cena je zhruba 20 eur). Pokud se spolehnete na nákup na místě, čeká vás jen zklamání, cedule s nápisem vyprodáno a nekonečné čekání na rozžhaveném slunci. Lístky se uvolňují přesně třicet dní předem v devět hodin ráno a mizí doslova před očima.

Základní okruh vás vezme do prvního a druhého patra, odkud máte krásný výhled do odkrytého nitra stavby. Davy na těchto hlavních trasách ale mohou být v sezoně poměrně frustrující, protože se lidé neustále zastavují kvůli selfie a v letních měsících tu vzduch doslova stojí. Přesto je to zážitek, který k návštěvě Říma neodmyslitelně patří a bez kterého byste neměli odjíždět.

💡 Tip: Přímo před Koloseem operují skupiny mužů převlečených za antické gladiátory. Snaží se vám vnutit plastový meč a vyfotit se s vámi, přičemž jsou velmi neodbytní. Zcela je ignorujte a nenavazujte oční kontakt, protože jakmile fotku pořídíte, budou po vás velmi agresivně vyžadovat i dvacet eur za jeden snímek.

2. Podzemí Kolosea (Hypogeum)

Pokud chcete z Kolosea vyždímat opravdu maximum a vyhnout se těm nejhorším davům, doporučuji si připlatit za speciální lístek Full Experience (vyjde na 22 eur). Ten vám umožní nejen exkluzivní přístup na zrekonstruovanou plochu arény, ale také sestup do temného podzemí, takzvaného hypogea. Právě tady gladiátoři a divoká zvířata čekali v naprostém dusnu na svůj osudový výstup před řvoucí dav.

Tento lístek má navíc tu obrovskou výhodu, že platí celé dva dny, takže si můžete objevování antiky hezky rozložit. Nemusíte se tak úplně zničit během jednoho odpoledne, kdy byste probíhali Koloseum i Forum Romanum zároveň. Můžete si jeden den v klidu projít amfiteátr a druhý den ráno, s čerstvou energií, vyrazit zkoumat okolní ruiny.

Zážitek z podzemí je mnohem intimnější, davy tu znatelně prořídnou a vy si můžete v klidu prohlédnout důmyslný systém starověkých výtahů a propadel. Když procházíte těmi úzkými chodbami a cítíte vlhkost starých kamenů, teprve tehdy si naplno uvědomíte technologickou genialitu starých Římanů, která před dvěma tisíci lety fungovala jako dokonalý hodinový strojek.

3. Římské forum (Forum Romanum)

Zatímco Koloseum bylo místem krvavé zábavy a her, Forum Romanum představovalo skutečné politické, náboženské a obchodní centrum celé obrovské říše. Tady se konaly velkolepé triumfální pochody, řečnil tu slavný Cicero a právě na tomto místě bylo spáleno tělo zavražděného Julia Caesara. Bažinatá plocha, kterou obklopovaly pahorky Palatin a Kapitol, bývala kdysi chloubou metropole s chrámy z bílého mramoru.

Doporučuji sem vyrazit hned ráno kolem deváté hodiny, abyste se vyhnuli polednímu sluníčku, které dokáže návštěvu pořádně znepříjemnit. Na celém obrovském archeologickém nalezišti totiž není téměř žádný stín a obří bloky mramoru se přes den rozpálí jako obrovská kamna. Pevná obuv je naprostou nezbytností, protože povrch je extrémně nerovný a chůze po starověkém dláždění Via Sacra dá vašim kotníkům pořádně zabrat.

Nezapomeňte si s sebou vzít prázdnou lahev na vodu, která vás tu doslova zachrání. Uvnitř areálu najdete několik veřejných pítek, ze kterých neustále teče ledová a osvěžující voda zcela zdarma, což vás ochrání před dehydratací. Vstupenky jsou součástí kombinovaného lístku s Koloseem, ale pamatujte, že na Forum můžete vejít kdykoliv během platnosti vaší vstupenky a nejste vázáni na přesný čas.

4. Pahorek Palatin a Farneské zahrady

Palatin bývá v průvodcích často uváděn jako samostatný tip, což může být docela matoucí, protože je fyzicky propojený s Forem Romanem a platí sem naprosto stejná vstupenka. Jedná se o nejvýznamnější ze sedmi římských pahorků, kde podle prastaré legendy započalo původní osídlení Říma a odsud se město postupně rozrůstalo do své imperiální velikosti.

V dobách největší slávy to bylo exkluzivní místo, jakési antické Beverly Hills, kde si císaři a nejbohatší elita stavěli své honosné mramorové paláce. Vrchol Palatinu je považován za opravdový archeologický klenot kvůli velkému množství zachovalých pozůstatků antických staveb. Oproti rušnému Foru dole v údolí je tu o poznání větší klid a najdete tu i voňavé piniové háje, které poskytují tolik vytoužený stín.

Rozhodně si nenechte ujít nádherné Farneské zahrady (Orti Farnesiani), které byly vybudovány v šestnáctém století přímo na antických ruinách. Nabízejí totiž jednu z absolutně nejkrásnějších vyhlídek na celé Forum Romanum a Koloseum z ptačí perspektivy. Je to ideální místo, kde si můžete na chvíli sednout, odpočinout bolavým nohám a představovat si ten dávný ruch.

5. Fontána di Trevi v novém režimu

Fontána di Trevi by měla být jedním z vašich prvních cílů, protože se neuvěřitelně rychle plní turisty z celého světa. Velkolepost této fontány, která zabírá celou fasádu paláce Poli, bere dech a vždycky mě znovu překvapí její ohromující majestátnost. Ačkoliv nejsem úplně největším fanouškem baroka, tento skvost od architekta Nicoly Salviho musí uhranout snad úplně každého.

Rok 2026 ale přinesl naprosto zásadní změnu v tom, jak tuto památku navštívit. Kvůli extrémnímu přetlaku turistů zavedlo město poplatek dvě eura pro všechny nerezidenty, kteří chtějí sestoupit po schodech přímo k bazénu fontány. Prostor je nově ohraničený a hlídán turnikety, které dovnitř pustí maximálně čtyři sta osob najednou, aby se lidé nemačkali.

Pokud nechcete platit nebo čekat ve frontě, můžete fontánu obdivovat zdarma z horní úrovně náměstí, ale policisté s píšťalkami vás nenechají dlouho stát na jednom místě. Tradiční rituál vhození mince přes levé rameno samozřejmě zůstává zachován. Zkuste si přivstat a dorazit sem už kolem sedmé ráno, kdy uslyšíte mohutný hukot vody v naprostém klidu, dřív než dorazí první organizované zájezdy.

6. Skryté podzemí Vicus Caprarius

Většina lidí po vyfocení Fontány di Trevi okamžitě odchází směrem k Pantheonu a vůbec netuší, že jen pár kroků od nich se skrývá naprostý unikát. V nenápadné uličce Vicolo del Puttignani se nachází vstup do archeologického naleziště Vicus Caprarius, kterému se také zcela oprávněně přezdívá Město vody.

Je to fascinující labyrint podzemních chodeb a starověkých cisteren, kterými dodnes protéká průzračná voda z dvoutisíciletého antického akvaduktu Aqua Virgo. Právě tento neuvěřitelný akvadukt dodnes napájí slavnou Fontánu di Trevi přímo nad vašimi hlavami. Sestup do tohoto podzemí funguje jako naprosto dokonalý únik před šíleným davem nahoře na náměstí.

Vládne tu velmi příjemný chlad, panuje absolutní ticho a vy uslyšíte jen jemné kapky dopadající na starověké cihly. Vstupenky stojí jen pár eur a doporučuji si je zarezervovat předem na jejich webových stránkách, protože kapacita podzemních prostor je z bezpečnostních důvodů poměrně dost omezená a na místě bývá často vyprodáno.

7. Pantheon a jeho otevřená kupole

Jedna z mých vůbec nejsilnějších vzpomínek z dětství na Řím je spojena právě s Pantheonem. Vzpomínám si, jak jsme se procházeli úzkými uličkami a najednou se před námi zničehonic vztyčila obrovská budova s mohutnými žulovými sloupy, které sem Římané dovezli až z dalekého Egypta. Pantheon je nejlépe dochovaná antická stavba na světě a jeho obří betonová kupole zůstává dodnes fascinujícím architektonickým zázrakem.

Uprostřed kupole zeje devítimetrový kruhový otvor zvaný oculus, který je jediným zdrojem přirozeného světla v budově. Když v Římě prší, voda padá oculem přímo dovnitř na mramorovou podlahu, odkud ji okamžitě odvádí důmyslný starověký systém nenápadných kanálků. Uvnitř najdete také hrobku renesančního génia Raffaela Santiho, ke které se lidé chodí poklonit.

Doba, kdy jste mohli do Pantheonu jen tak vejít z ulice, je bohužel nenávratně pryč. Vstup je nově zpoplatněn pěti eury (s plánovaným zdražením na sedm eur od poloviny roku 2026) a vstupenky si musíte zajistit přes oficiální portál ministerstva kultury. Zkusit si rezervovat čas hned na ranní otevření je nejlepší volba, protože vzduch uvnitř je ještě krásně chladný a světlo z okula magické.

8. Piazza Navona a Fontána čtyř řek

Z Pantheonu můžete rovnou vyrazit k náměstí Piazza Navona, které si dodnes zachovalo nezaměnitelný podlouhlý tvar antického Domiciánova stadionu, na jehož ruinách bylo postaveno. Ve středověku tu probíhaly rytířské turnaje a v průběhu sedmnáctého století bylo náměstí místem velkolepých vodních slavností, kdy se plocha záměrně zaplavovala vodou a šlechta se tu projížděla na malých lodičkách.

Prostoru dominuje úchvatná Berniniho Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi), která symbolizuje velké řeky čtyř tehdy známých kontinentů. Podle zlomyslné městské legendy si socha představující řeku Río de la Plata zakrývá tvář v hrůze, aby se nemusela dívat na kostel Sant’Agnese in Agone, který navrhl Berniniho úhlavní rival Borromini. Římané tuto vtipnou historku milují a rádi ji vyprávějí turistům.

Náměstí je plné pouličních umělců, karikaturistů a hudebníků, takže tu panuje úžasná živá atmosféra, zvlášť k večeru. Z hlediska gastronomie je to ale naprosté minové pole, takže se restauracím s výhledem na náměstí vyhněte obrovským obloukem. Představují to nejhorší z římských turistických pastí a obyčejné cappuccino usrkávané u stolečku vás tu může vyjít i na nesmyslných sedm eur.

9. Vatikánská muzea

Na stát Vatikán si vyhraďte ideálně jeden celý den a rozhodně nebudete litovat ani minuty. Vatikánská muzea navštíví ročně miliony lidí a představují obrovský labyrint chodeb, spojených paláců a galerií, jejichž celková délka prohlídkové trasy měří necelých deset kilometrů. Najdete tu sbírky nevyčíslitelné hodnoty, od antického sousoší Láokoón a jeho synové až po úchvatnou Galerii map s nádherným zlatým kazetovým stropem.

S tímto vědomím si musíte bezpodmínečně koupit vstupenku předem přes oficiální vatikánské stránky (vyjde zhruba na 25 eur včetně poplatku), a to klidně šedesát dní předem. My jsme zvolili odpolední hodiny, kdy jsme chtěli uniknout tomu největšímu teplu, ale klimatizace v muzeích to příliš nestíhala. Zkušení cestovatelé proto radí jít hned na ranní otevíračku kolem osmé hodiny, kdy jsou podlahy čerstvě vytřené a vzduch mnohem dýchatelnější.

Zvolili jsme si prohlídku s audioprůvodcem a ačkoliv jsme ze začátku byli odhodlaní poslouchat úplně všechno, velmi brzy jsme zjistili, že to zkrátka není v našich silách. Museli bychom tam strávit tak deset hodin a nohy nám už takhle pomalu upadávaly. Vybírejte si proto jen ty expozice, které vás skutečně zajímají, ať se zbytečně nevyčerpáte hned v první třetině obrovského komplexu.

10. Sixtinská kaple

Sixtinská kaple se nachází na samém konci prohlídkové trasy Vatikánských muzeí a neexistuje žádná oficiální zkratka, kterou byste se dostali rovnou k ní. Všichni známe ty slavné fresky na klenbě od Michelangela Buonarrotiho, který tu strávil čtyři roky tvrdé práce na dřevěném lešení. Pokud ale milujete umění, určitě si všimnete i nádherných postranních fresek od Botticelliho, Perugina nebo Ghirlandaia.

Jedná se o vysvěcený prostor, jehož hlavní funkcí je shromáždění sboru kardinálů, kteří se zde scházejí k tajné volbě nového papeže, takzvanému konkláve. Právě z tohoto důvodu tu platí velmi přísná pravidla a zákaz focení i natáčení platí absolutně pro všechny. Strážci kapli neustále obcházejí, hlasitě napomínají turisty k tichu a pokud vás přistihnou s telefonem, donutí vás fotku před nimi potupně smazat.

💡 Tip: V pravém zadním rohu kaple se nacházejí nenápadné dveře, které vedou přímo na schodiště k bazilice svatého Petra. Oficiálně jsou vyhrazené pouze pro organizované skupiny s průvodcem, ale občas se individuálním turistům podaří proklouznout s velkou skupinou. Ušetříte tak dvacet minut chůze a další úmorné stání ve frontě na bezpečnostní kontrolu venku na náměstí.

11. Bazilika sv. Petra

Básník Goethe kdysi údajně řekl, že vstoupit do baziliky svatého Petra je jako vstoupit přímo do věčnosti, a já s ním musím naprosto souhlasit. Je to největší a nejokázalejší katolická stavba na světě, jejíž rozměry vás prostě ohromí. Hned u vchodu vás přivítá Michelangelova mramorová Pietà chráněná neprůstřelným sklem a uprostřed obrovské lodi se tyčí monumentální Berniniho bronzový baldachýn.

Vstup do samotné baziliky je zcela zdarma, což ale logicky přitahuje obrovské masy lidí z celého světa. Hlavní překážkou je bezpečnostní kontrola s letištními detektory kovu umístěná venku na Svatopetrském náměstí. Had lidí se tu v sezóně běžně vine kolem egyptského obelisku a čekání se může protáhnout i na dvě hodiny, takže pokud se tomu chcete vyhnout, musíte dorazit už kolem sedmé hodiny ranní.

Nezapomeňte na neúprosný dress code, který švýcarská garda a zřízenci kontrolují bez špetky slitování. Ramena a kolena musí být bezpodmínečně zakrytá pro muže i ženy. Žádná tílka, krátké šortky nebo letní šaty nad kolena vám neprojdou, i kdybyste venku stáli hodinu na třicetistupňovém slunci. Vždycky si do batohu přibalte lehký široký šátek, kterým se před vstupem elegantně zahalíte.

12. Výstup na kupoli baziliky

Při návštěvě Vatikánu si rozhodně nenechte ujít poměrně namáhavý výšlap do kupole baziliky svatého Petra, která poskytuje jednu z absolutně nejlepších vyhlídek na symetrické Svatopetrské náměstí i na pečlivě udržované vatikánské zahrady. Vstup do kupole je zpoplatněn a nenápadný vchod najdete po pravé straně portiku baziliky, těsně před vstupem do hlavního chrámu.

Máte dvě možnosti, jak se dostat nahoru. Buď můžete jít pěšky celou cestu po 551 schodech za osm eur, nebo si můžete za deset eur trochu ulevit a vyjet výtahem do úrovně střechy baziliky. Posledních 320 schodů ale musíte zdolat vždycky pěšky, ať už si zaplatíte cokoliv, protože výtah výš zkrátka nevede.

Tato závěrečná část vede samotnou slupkou kupole, stěny se znatelně naklánějí dovnitř a schodiště se zužuje do těsné spirály, kde se musíte přidržovat silného lana. Prostor je docela klaustrofobický a v letních měsících tu chybí cirkulace vzduchu, takže se pořádně zapotíte. Odměnou vám ale bude nezapomenutelný pohled z horního ochozu, kde budete mít celý Řím i s řekou Tiberou jako na dlani.

13. Náměstí sv. Petra a papežská audience

Pokud se vydáte do Vatikánu, obrovskému Svatopetrskému náměstí (Piazza San Pietro) se určitě nevyhnete. Je to jedinečné architektonické dílo Giana Lorenza Berniniho z poloviny sedmnáctého století a jeho rozměry jsou zkrátka fascinující, protože dokáže pojmout až čtyři sta tisíc věřících. Náměstí je ohraničeno obrovskou elipsovitou kolonádou se stovkami sloupů, která má symbolizovat otevřenou náruč církve.

Středu náměstí dominuje tři sta jednatřicet tun těžký a pětadvacet metrů vysoký egyptský obelisk, který do Říma nechal přivézt císař Caligula, a dvě překrásné symetrické fontány. Pokud se postavíte na speciálně označené mramorové disky na dlažbě mezi obeliskem a fontánami, stane se optický zázrak a čtyři řady sloupů v kolonádě se v dokonalém zákrytu slijí do jedné jediné řady.

Každou středu dopoledne se zde koná pravidelná papežská audience, která má neopakovatelnou atmosféru. Lístky na ni jsou zcela zdarma a můžete si je vyzvednout u švýcarské gardy den předem, nebo si o ně napsat online. I s lístkem si ale musíte přivstat a zabrat místa u dřevěných zátarasů už kolem půl osmé ráno, abyste Svatého otce v papamobilu viděli z bezprostřední blízkosti.

14. Andělský hrad (Castel Sant’Angelo)

Andělský hrad je monumentální stavba s kulatým půdorysem, která leží na břehu Tibery jen kousek od Vatikánu. Původně byl postaven ve starověku jako mauzoleum císaře Hadriána, ale v průběhu bouřlivých staletí byl přestavěn na nedobytnou pevnost, temné vězení (kde trpěl i filozof Giordano Bruno) a nakonec na luxusní papežskou rezidenci s nádhernými freskami.

S Vatikánem ho dodnes spojuje tajná vyvýšená chodba v hradbách zvaná Passetto di Borgo, kudy papežové v minulosti prchali do bezpečí během drancování Říma. Návštěva hradu je fascinující cestou časem, kdy projdete po původní antické spirálovité rampě, nahlédnete do kobek a prohlédnete si renesanční komnaty, ve kterých se psaly dějiny.

To nejlepší na vás ale čeká úplně nahoře na střeše. Z horní terasy, přímo pod obří bronzovou sochou archanděla Michaela, který zasouvá meč do pochvy, se otevírá fantastický 360stupňový výhled na celé město. Je to naprosto ideální zastávka po prohlídce Vatikánu, obzvlášť magická při západu slunce, kdy se kupole svatého Petra zbarví dozlatova.

15. Andělský most (Ponte Sant’Angelo)

Přímo k Andělskému hradu vás dovede jeden z nejkrásnějších a nejikoničtějších mostů v celém Římě. Andělský most (Ponte Sant’Angelo) byl původně postaven už ve druhém století našeho letopočtu, aby spojil Hadriánovo mauzoleum s centrem města na druhém břehu Tibery, a dodnes slouží výhradně pro pěší, což z něj dělá skvělé místo na procházku.

To, co dělá tento most tak výjimečným, je deset dramatických mramorových soch andělů, které ho lemují z obou stran. Tyto sochy navrhl geniální barokní sochař Gian Lorenzo Bernini a každá z nich drží jeden z nástrojů Kristova umučení, například trnovou korunu, bič nebo kříž. Samotný Bernini vytesal dvě z nich, ale ty byly nakonec přesunuty do kostela, aby je nepoškodilo počasí, a na mostě stojí jejich kopie.

Je to jedno z nejfotogeničtějších míst ve městě, kde si každý chce udělat vzpomínkovou fotku s hradem v pozadí. Pokud si chcete most užít bez stovek dalších turistů, kteří se tu přes den neustále tísní, vyrazte sem buď brzy ráno s kávou v ruce, nebo naopak pozdě v noci, kdy jsou andělé nádherně nasvícení a odrážejí se v temné hladině řeky.

16. Španělské schody

Pokud milujete kultovní film Prázdniny v Římě s Audrey Hepburnovou, určitě si budete chtít ulovit dokonalou fotku na Španělských schodech. Tyto elegantní schody stoupají od Berniniho fontány lodičky (Barcaccia) až k francouzskému kostelu Trinità dei Monti a na jaře bývají nádherně vyzdobené stovkami pestrobarevných kvetoucích azalek, což vypadá naprosto úchvatně.

Z dálky vypadají schody nesmírně lákavě k odpočinku po dlouhé chůzi, ale to rozhodně nedělejte. Od roku 2019 platí přísný zákaz sezení na mramorových stupních a policie v reflexních vestách ho aktivně vymáhá. Pokud si jen trochu dřepnete, okamžitě uslyšíte hvizd píšťalky, a pokud neuposlechnete, hrozí vám pokuta od 250 do 400 eur, což by vám výlet pěkně prodražilo.

Na náměstíčku pod schody si také dávejte obrovský pozor na nenechavé podvodníky. Často přistupují s širokým úsměvem a během vteřiny se pokusí ženě vnutit do ruky růži nebo vám na zápěstí uvázat náramek s tím, že jde o dárek. Jakmile si ho vezmete, začnou velmi vytrvale a občas i agresivně vyžadovat peníze, takže jedinou obranou je absolutní ignorace a nulový oční kontakt.

17. Obchodní čtvrť kolem Via Condotti

Kousek od Španělských schodů kolem náměstí Piazza di Spagna se rozkládá ta nejprestižnější obchodní čtvrť celého Říma. Dnes tu v ulicích jako Via Condotti nebo Via Borgognona najdete ty nejluxusnější módní značky od Prady po Gucci, ale tato oblast byla vyhlášená už dávno v historii a zastavovali se zde bohatí aristokratičtí cestovatelé v rámci své tradiční Grand Tour po Evropě.

V dobách romantismu sem mířili slavní umělci a básníci. Své stopy tu zanechali velikáni jako John Keats, Lord Byron, Balzac nebo skladatel Richard Wagner. Dům, ve kterém zemřel mladý anglický básník Keats, se nachází přímo u Španělských schodů a dnes funguje jako moc hezké a klidné muzeum věnované anglickým romantikům, kam se můžete schovat před ruchem ulice.

I když zrovna neplánujete utratit tisíce eur za novou italskou kabelku, procházka těmito ulicemi rozhodně stojí za to. Výlohy jsou nádherně naaranžované, lidé tu chodí dokonale oblečení a můžete tu nasát tu pravou italskou eleganci, které se říká bella figura. Jen si dejte pozor na ceny v místních historických kavárnách, protože káva usrkávaná u stolečku s výhledem na butiky vás může vyjít i na pět eur.

18. Romantické Trastevere (Zátibeří)

Zátibeří neboli Trastevere je naprostým ztělesněním té pravé, filmové představy o Itálii. Najdete tu křivolaké středověké uličky, prádlo schnoucí na šňůrách mezi okny a staré okrové domy porostlé popínavým břečťanem. Přes den je to tu relativně klidné, ale jakmile padne tma, čtvrť ožije neuvěřitelným způsobem a kolem náměstí Piazza Trilussa se téměř nedá projít.

Je to vyhlášený ráj pro všechny milovníky skvělého jídla. My s Lukášem jsme si tu v jedné zapadlé trattorii dali absolutně dokonalé sýrové cacio e pepe a křupavé smažené supplì (rýžové kuličky s mozzarellou), což je pro vegetariány naprosté nebe. Milovníci masa sem zase z celého světa jezdí na tradiční římskou carbonaru nebo amatricianu, které tu dělají snad nejlépe v celém městě.

Místní restaurace bývají po osmé hodině večerní plné k prasknutí, takže pokud máte vyhlédnutý nějaký konkrétní podnik, raději si udělejte rezervaci předem. Pokud chcete nasát atmosféru bez těch nejhorších davů turistů s pivem v ruce, zamiřte do jižní části čtvrti směrem k nádherné bazilice Santa Cecilia, kde je o poznání větší klid a autentická atmosféra.

19. Tržnice na Campo de‘ Fiori

Campo de‘ Fiori je jediné významné římské náměstí v centru, kterému nedominuje žádný honosný kostel, ale temná a trochu zlověstná socha upáleného filozofa Giordana Bruna, který tu v sedmnáctém století zaplatil životem za své kacířské myšlenky. Dnes je toto náměstí známé především díky svým každodenním trhům s čerstvým ovocem, zeleninou, voňavým kořením a květinami.

Údajně je to jedno z nejautentičtějších míst v centru Říma, i když v posledních letech už tu najdete i spoustu stánků prodávajících předražené turistické balíčky s barevnými těstovinami a limoncellem. My jsme sem dorazili právě vhod, když jsme se po dlouhém chození potřebovali osvěžit, a koupili jsme si úžasně sladký nakrájený meloun, i když za tři eura ho na náš vkus bylo trochu málo. 😅

Rozhodně se tu zastavte v tradičním pekařství Forno Campo de‘ Fiori, které funguje už od devatenáctého století, a kupte si čerstvou pizzu biancu. Je to naprosto jednoduché tenké těsto potřené jen kvalitním olivovým olejem a posypané hrubozrnnou solí. Zní to obyčejně, ale je to neuvěřitelná dobrota, kterou si můžete vzít do ruky a přikusovat při procházce okolními uličkami.

20. Židovské ghetto a artyčoky

Jen kousek na jihovýchod od náměstí Campo de‘ Fiori se nachází bývalá židovská čtvrť, která patří k těm vůbec nejstarším v Evropě. Je to nesmírně klidná a charismatická oblast, která má velmi pohnutou historii, ale dnes patří k těm nejlepším kulinářským zákoutím celého Říma. Architektura je tu odlišná, uličky jsou ještě užší a nad vším se tyčí impozantní budova Velké synagogy.

Pokud sem vyrazíte, musíte bezpodmínečně ochutnat místní specialitu – Carciofi alla Giudia, neboli artyčoky po židovsku. S Lukášem jsme je vyzkoušeli a je to naprostá vegetariánská delikatesa. Celý artyčok se dvakrát zprudka usmaží v horkém olivovém oleji, takže se jeho lístky rozevřou jako zlatavý květ a jsou neuvěřitelně křupavé, zatímco střed zůstane krásně měkký.

Při procházce ghettem nezapomeňte dojít až na malé náměstíčko Piazza Mattei, kde se skrývá překrásná Želví fontána (Fontana delle Tartarughe) ze šestnáctého století. Znázorňuje čtyři mladíky, kteří zvedají ruce vzhůru a jemně postrkují malé bronzové želvičky do vody. Je to jedna z nejroztomilejších fontán ve městě a na rozdíl od Trevi se u ní nebudete mačkat s tisíci lidmi.

21. Piazza del Popolo

Náměstí Piazza del Popolo, v překladu Náměstí lidu, je jedno z nejrozlehlejších a nejpůsobivějších náměstí v celém Římě. Fungovalo jako hlavní severní vstup do města pro všechny poutníky a návštěvníky, kteří sem po staletí přicházeli po staré římské silnici Via Flaminia. Dnes je to perfektní výchozí bod k prozkoumávání centra, protože se odsud rozbíhají tři hlavní tepny, takzvaný trojzubec.

Středu náměstí vévodí obrovský egyptský obelisk, který pochází ze třináctého století před naším letopočtem a původně stál v antickém Cirku Maximu, než byl přesunut sem. Náměstí je ze všech stran obklopené kavárnami, je tu vždy velmi živo a na jeho jižní straně stojí dva téměř identické barokní kostely, které vytvářejí krásnou symetrii.

Uvnitř nenápadného kostela Santa Maria del Popolo, který stojí hned u staré městské brány, se ukrývá opravdový umělecký poklad. V postranní kapli tu visí dvě naprosto úchvatná plátna od mistra šerosvitu Caravaggia (Ukřižování svatého Petra a Obrácení svatého Pavla). Vstup do kostela je zdarma, jen si s sebou vezměte pár drobných mincí, které vhodíte do automatu, aby se tyto geniální obrazy na chvíli osvětlily.

22. Pincijské zahrady (Pincio)

Když stojíte na náměstí Piazza del Popolo a podíváte se na východ, uvidíte monumentální řady zelených teras zvedající se vysoko nad město. To jsou Pincijské zahrady, které představují jeden z nejkrásnějších a nejromantičtějších parků v Římě. Výstup po schodech dá v letním horku trochu zabrat, ale odměna na vrcholu stojí za každou kapku potu.

Z prostorné vyhlídkové terasy Terrazza del Pincio se otevírá široký výhled na celé náměstí ležící přímo pod vámi, na moře terakotových střech a na majestátní kupoli baziliky svatého Petra, která se tyčí na obzoru. Zeptejte se kteréhokoliv místního Římana, kam vzít partnerku na rande, a tahle terasa bude na jeho seznamu určitě velmi vysoko.

Nejlepší čas, kdy sem vyrazit, je bezpochyby pozdní odpoledne těsně před západem slunce. Nebe se zbarví do oranžových a fialových odstínů, pouliční muzikanti začnou hrát na kytary a město se začne připravovat na večer. Je tu spousta laviček, stín vzrostlých stromů a můžete si tu na chvíli odpočinout od toho bláznivého a rušného provozu dole v ulicích.

23. Villa Borghese a park

Pincijské zahrady plynule přecházejí do rozlehlého parku Villa Borghese, který funguje jako zelené plíce celého Říma a nabízí dokonalý únik před hlukem velkoměsta. Je to naprosto perfektní útočiště pro rodiny s dětmi, kterým už došla trpělivost s antickými ruinami a potřebují se trochu proběhnout v přírodě.

Můžete si tu schovat hlavu před pálícím sluncem pod široké koruny pinií, půjčit si šlapací čtyřkolky pro celou rodinu nebo se projet na malé dřevěné lodičce po umělém jezírku u chrámu zasvěceného bohu Aeskulapovi. Procházka těmito stinnými alejemi je v létě doslova balzámem na duši a unavené nohy.

Při toulkách parkem narazíte i na zajímavé technické památky, jako jsou staré vodní hodiny z devatenáctého století, které dodnes fungují na principu protékající vody. Na okraji celého zeleného komplexu pak najdete také zoologickou zahradu Bioparco, což je další skvělý tip, pokud cestujete s menšími dětmi a chcete jim zpestřit historický program.

24. Galerie Borghese

Přímo uprostřed parku se skrývá nádherná stejnojmenná Galerie Borghese (Galleria Borghese), která ukrývá jednu z absolutně nejlepších sbírek renesančního a barokního umění na celém světě. Kardinál Scipione Borghese tu v sedmnáctém století shromáždil úchvatná díla, na která se dnes jezdí dívat milovníci umění ze všech koutů planety.

Uvidíte tu dechberoucí Berniniho mramorové sochy, jako je Apollón a Dafné nebo Únos Proserpiny, kde kámen pod rukama boha podsvětí vypadá jako měkké lidské maso, a také temná, geniální plátna od Caravaggia. Tady ale neexistuje žádné rozhodování na poslední chvíli, protože galerie striktně nepřijímá návštěvníky z ulice a rezervace vstupenek předem je naprosto povinná (lístek stojí kolem 18 eur).

Prohlídky fungují v přísných dvouhodinových slotech a kapacita je omezena na pouhých 360 lidí, takže se uvnitř nikdy nemačkáte a máte na vrcholné umění opravdový klid. Po uplynutí dvou hodin vás ale zástupci galerie nekompromisně vyženou ven, aby uvolnili místo další skupině, a lístky mizí z oficiálního webu i několik týdnů dopředu, takže s nákupem nesmíte otálet.

25. Národní galerie (GNAM)

Kousek od Villy Borghese, na severním okraji parku, najdete ohromnou bělostnou budovu Národní galerie moderního umění (Galleria Nazionale d’Arte Moderna, zkráceně GNAM). Většina turistů do Říma jezdí výhradně za antikou a barokem, takže toto moderní muzeum často přehlížejí, což je obrovská škoda, pokud se alespoň trochu zajímáte o novější umělecké směry.

Nachází se zde největší sbírka moderního italského a zahraničního umění v Itálii z devatenáctého a dvacátého století. Během prohlídky uvidíte fantastická umělecká díla od velikánů jako Vincent van Gogh, Gustav Klimt, Paul Cézanne, Claude Monet nebo Jackson Pollock, a to vše nádherně naaranžované v prostorných sálech.

Obrovskou výhodou této galerie je naprostý klid a prostor. Na rozdíl od přeplněných Vatikánských muzeí se tu nebudete přetlačovat s davy lidí s deštníky nad hlavou. Můžete se tu v tichosti procházet světlými sály, užívat si spolehlivě funkční klimatizaci a obdivovat umění naprosto vlastním tempem bez pocitu, že vás někdo neustále popohání dopředu.

26. Ústa pravdy (Bocca della Verità)

Další místo, které nesmírně zpopularizoval romantický film Prázdniny v Římě, se nachází v portiku nenápadného kostela Santa Maria in Cosmedin nedaleko řeky Tibery. Jedná se o přes tunu vážící mramorovou masku obličeje, která pravděpodobně zobrazuje pohanského boha moří nebo ve starověku fungovala jako zdobený poklop od antické kanalizace.

Dnes se z této masky stala obrovská turistická atrakce, a to především díky středověké legendě, která z ní udělala první detektor lži na světě. Podle pověsti Ústa pravdy ukousnou ruku každému lháři, který ji vloží do pootevřených kamenných úst, což si před lety s úsměvem vyzkoušeli i filmoví hrdinové Audrey Hepburn a Gregory Peck.

Pokud si chcete tento vtipný rituál vyzkoušet na vlastní kůži a pořídit si slavnou fotku, připravte se na poměrně dlouhou frontu, která se před kostelem tvoří v podstatě po celý den. Samotné vsunutí ruky je zdarma, ale očekává se drobný příspěvek do kasičky u vchodu do kostela, který mimochodem ukrývá krásné středověké mozaiky a za krátkou návštěvu rozhodně stojí.

27. Čtvrť Testaccio a tradiční gastronomie

Pokud už máte dost antických ruin a toužíte poznat ten opravdový, nepřikrášlený lokální život, vydejte se za kopec Aventin do staré dělnické čtvrti Testaccio. Klasických památek tu sice moc nenajdete a z centra se sem musíte přiblížit metrem, ale pro všechny milovníky italské kuchyně je to naprostá povinnost.

Srdcem celé této oblasti je moderní prosklený trh Mercato di Testaccio, kde to každý den neuvěřitelně žije. Místní si tu kupují čerstvou zeleninu, povídají si přes pulty a vy si tu u stánků můžete dát skvělé jídlo do ruky a zapít ho vínem rozlévaným do plastových kelímků za pár eur.

My jsme si tu s Lukášem pochutnali na dokonalém sýrovém cacio e pepe a sladkém maritozzu (což je tradiční římská bulka plněná obrovským množstvím šlehačky), zatímco pro milovníky klasiky je to centrum pokrmů z vnitřností. Tradiční římská kuchyně totiž původně vznikla právě tady u starých jatek a turisté z celého světa sem jezdí zkoušet speciality jako dršťkovou trippa alla romana nebo volskou oháňku, i když my těmto masovým věcem s úsměvem odoláváme. ☺️

Zapadněte večer do nějaké místní hlučné pizzerie, kde na vás nikdo nebude mluvit anglicky a menu nebude mít barevné obrázky. Právě tady, daleko od předražených turistických pastí u Vatikánu, zažijete ten pravý Řím, do kterého se budete chtít neustále vracet.

Kam dál z Říma

Pokud máte na Věčné město více než jen prodloužený víkend a chcete uniknout z rozpálených dlážděných ulic, nabízí se hned několik skvělých výletů do okolí. Za necelou hodinku se příměstským vlakem dostanete do antického přístavu Ostia Antica, který je často přirovnáván k Pompejím, ale na rozdíl od nich tu panuje naprostý klid a ticho.

Další nádhernou zastávkou kousek za městem je městečko Tivoli, kde se rozkládají nádherné renesanční zahrady vily d’Este se stovkami zurčících fontán. Je to ideální místo pro letní odpoledne, kdy potřebujete trochu stínu a svěžího vzduchu, který v centru italské metropole v červenci tak zoufale chybí.

Pokud si chcete přečíst podrobnější informace o těch největších římských ikonách a ušetřit si nervy, připravili jsme pro vás detailní průvodce. Přečtěte si náš článek Koloseum v Římě: vstupenky a tipy, kde podrobně vysvětlujeme, jak ulovit ty nejlepší lístky do podzemí. Pro návštěvu papežského státu pak určitě využijete náš text Vatikán: základní informace a vstup a detailní rozbor toho, co skrývají slavná Vatikánská muzea.

Řím je také naprosto dokonalým výchozím bodem pro cestu na jih Itálie. Z hlavního nádraží Termini se rychlovlakem dostanete do chaotické a vášnivé Neapole už za něco málo přes hodinu. Odtud je to už jen kousek k té nejslavnější antické zkáze, o které jsme sepsali praktický článek Pompeje: vstupné a co vidět.

Často kladené otázky