TL;DRPětidenní vlakotrip do polských a slovenských Tater vede po trase Praha – Krakow – Zakopane – Tatranská Bystrica/Poprad – Bratislava – Praha a celý ho lze zvládnout vlaky a autobusy bez auta. V Krakově zabere historické centrum s hradem Wawel a MOCAK půl dne, Zakopane slouží jako výchozí bod k jezeru Morskie Oko, na slovenské straně je hlavním cílem výjezd na Lomnický štít lanovkou za 44 EUR z Tatranské Bystrice a poslední zastávkou je Bratislava s Bratislavským hradem a Slavínem. Dražší varianta celého výletu vyjde na 17 300 Kč, levnější (bez luxusu) na cca 12 600 Kč, respektive pod 10 000 Kč bez lanovky.
Na konci ledna jsme vyrazili na týdenní vlakotrip do polského Krakowa, Zakopane a do polských a slovenských Tater, na cestě zpátky jsme se zastavili v Bratislavě. Jeli jsme vlaky a autobusy a měli jsme s sebou akorát svoje krosny. Co jsme viděli, kolik nás to vyšlo a podrobný itinerář pro zopakování naší cesty najdete právě v tomto článku.
O tom, jak jsme uvízli v polských Tatrách a málem jeli zpátky domů, si můžete přečíst TADY!
Mapa trasy
Praha > Krakow > Zakopane > Tatranská Bystrica > Bratislava > Praha
Co jsme viděli, kde jsme spali a jak jsme jeli krok za krokem
Krakow
Po návštěvě Lukáše maminky v Bruntále jsme vyrazili do polského Krakova. Jednoduchým spojem z Ostravy (Leo Express 265 Kč / osoba) jsme dojeli do centra Krakowa, kde je od autobusového nádraží vše v docházkové vzdálenosti.
Pokud přijíždíte ve špičce, nedoporučujeme si brát taxi, protože jsme jeli stejně dlouhou dobu, jako jsme šli tu samou trasu druhý den pěšky.
Ubytování doporučujeme v BC 29 Residence, krásný prostor kousek od centra, kde pokoj vychází na 1300 Kč i s (luxusní) snídaní.
Náš první cíl. Krakow
Po příjezdu (odpoledne) jsme zvládli projít královský hrad Wawel a doporučujeme návštěvu MOCAK – Museum of Contemporary Art v halách bývalé továrny Oscara Shindlera.
Krakow zvládnete za půl dne
Na večeři si zajděte do Plac Nowy 1, je to kousek od ubytování a mají tam výbornou pizzu a dejte si jedno z jejich lokálních piv.
Historické centrum jsme zvládli za dopoledne a bez veřejné dopravy, takže pokud vám nevadí hodně chodit, nepotřebujete utrácet za jízdenky.
Po obědě jsme už pomalu vyrazili směrem k polským Tatrám, do lyžařské vesničky Zakopane. Z Krakowa dojedete do Zakopane za 19,5 PLN na osobu (120 Kč) a cesta trvá něco málo přes dvě hodiny.
Zakopane
Do Zakopane se jezdí hlavně lyžovat a tak je vesnička plná roztomilých vilek s kompletním zázemím a božskými výhledy.
Autobusy i vlaky přijíždí a vyjíždí ze stejné lokace a najdete tam i úschovnu zavazadel, takže žádné složité hledání.
Naše ubytování ve Villa 11 Folk & Design mělo kromě roztomilé atmosféry také meditační místnost s lehátky, saunu a jídelnu, kde byly k dispozici malé dobroty, čaj i káva 24 hodin v kuse. Ubytování vyšlo na 2000 Kč včetně snídaně.
Vilka v Zakopane
Co dělat v Zakopane?
Můžete vyrazit nakupovat do centra, podívat se na dům, který je postavený naruby, nebo hodně brzy ráno vyrazit na hike na údajně nejkrásnější horské jezero v Evrope, Morskie Oko.
My měli na prd počasí, takže jsme skončili v kavárně.
Jak dál?
Abyste se dostali do další lokace, Tatranské Bystrice, musíte překročit hranice a tady vyvstává potíž. Přes hranice jedou za celý den jen tři mikrobusy Leo Express a nejezdí přes Zakopane. Musíte dojet do Dolní Bukowiny, kde na Leo Express přestoupíte.
Zejména v zimní sezóně si dejte ale pozor – může se zdát, že 15 km přejezd místním autobusem ze Zakopane do Dolní Bukowiny trvá 25 minut, my jsme ho ale jeli kvůli ucpané silnici a sněhové kalamitě přes dvě hodiny a nakonec jsme museli neplánovaně strávit ještě jednu noc na polské straně.
Tůra na autobusovou zastávku, 5 km
Tyhle lokální polské přejezdy se nedají předem rezervovat (fungují spíš jako MHD), stojí 5 PLN (30 Kč) a alespoň náš řidič vyjel o 5 minut dřív.
Samotný Leo Express z Dolní Bukowiny do Tatranské Bystrice (nebo až do Poradu) vyjde na 12 EUR / osobu.
Hlavní důvod, proč vyrazit na slovenskou stranu Tater, je Lomnický štít. Vyjíždí se na něj dvěma lanovkami a na tu horní si musíte rezervovat lístek dopředu. Tedy nemusíte, ale také na vás pak nemusí vyjít řada včas, nebo se daný den úplně vyprodá a vy tam pojedete zbytečně. Cena na jednu osobu je 44 EUR, lístek koupíte na Gopass.sk a vyráží se přímo z Tatranské Bystrice.
Pokud skejsnete v Polsku o den déle, stejně jako my, o svojí rezervaci přijdete a nebudete si jí moci přehodit.
Výlet na Lomnický štít
Na výjezd na Lomnický Štít je potřeba si rezervovat alespoň půl dne. Ubytovat se můžete buď přímo v Tatranské Bystrici, což vás vyjde minimálně na 2000 Kč, nebo můžete dojet až do Popradu (cca o 30 minut delší jízda Leo Expressem), ubytovat se tam například v Penzionu Darinka za polovinu a druhý den vyrazit do Tatranské Bystrice električkou (jízdné stojí pár korun).
Pokud vyrazíte z Popradu před osmou hodinou ráno a nastoupíte na lanovku nejpozději v jedenáct hodin, krásně stihnete odpolední spoj v 14:43 z Tatranské Lomnice do Bratislavy. To vás vyjde na 16 EUR / osobu.
Pokud jste studenti a chcete jezdit po Slovensku zadarmo, musíte si vyřídit kartičku na jakékoliv stanici na Slovensku, přičemž u sebe musíte mít vyplněný formulář potvrzený studijním oddělením vaší školy.
Bratislava
Bratislava je krásné, ale dražší město. Rozhodně se vyplatí kouknout v dostatečném předstihu po AirBNB, které skoro v centru pořídíte kolem 1000 Kč. My jsme byli ubytování u Tomáše (náš odkaz, kde získáte 725 Kč na první rezervaci) a vřele jeho apartmán doporučujeme – málokdy se najde takhle útulný a vybavený byt za přájemnou cenu. Hotely oproti tomu vyjdou klidně na trojnásobek.
Na snídani si zajděte do bistra Žufaňa, na kávu si zajděte do Gorilla.sk Urban Space a jako pozdní oběd doporučujeme naprosto luxusní palačinky v Palacinka Lacinka (zažijete dobovou atmosféru 80. let).
Vyražte na Bratislavský hrad, Slavín a rozhodně nevynechejte bytovou galerii FLAT GALLERY.
Domů do Parhy můžete vyrazit až pozdě odpoledne, vlaky i autobusy jezdí pořád. My jeli domů kolem šesté hodiny vlakem.
Cenu dopravy moc neovlivníte, můžete ale využít levnější ubytování a sehnat levnější varianty jídel.
Dostáváme se na cenu cca 12 600 Kč (a pod 10 000 Kč bez lanovky).
Jak by to vycházelo v budget verzi:
TL;DRRoadtrip po Ugandě na 14 dní pod stanem zahrnuje samostatný průjezd ugandskými safari parky, dvoudenní výšlap do horského deštného pralesa na hranici s Kongem a celodenní trek za ohroženými horskými gorilami. Trasa vede například přes Entebbe jako startovní a koncový bod, kempy jako Ziwa Rhino Sanctuary nebo Rushaga Gorilla Camp u oblasti goril. Cesty je nutné plánovat dopředu kvůli neasfaltovaným silnicím – přejezd, který podle map trvá 5 hodin, ve skutečnosti zabere minimálně 11,5 hodiny. Trekování za gorilami v regionu vychází od 159 do 387 eur podle zvolené varianty a výchozího bodu.
Vyrazili jsme na 14 dní do Ugandy pod stan, na vlastní pěst. Projezdili jsme sami křížem krážem ugandské safari parky, šli jsme na dvoudenní výšlap do horského deštného pralesa na hranici s Kongem, vyrazili jsme na celodenní trek za ohroženými horskými gorilami a asi tisíckrát nás na cestě zastavily vojenské silniční zátarasy.
Uganda je nádherná země plná skvělých lidí a každému cestovateli dobrodruhovi ji moc doporučujeme. Víme ale, jak těžké je na internetu o Ugandě něco zjistit, hlavně co se týče kempování, ubytování a všech možných poplatků a výdajů, které je fajn mít naplánované dopředu.
Zatímco slon indický je velmi klidné a mírumilovné zvíře. Slon africký je nebezpečný
Napsali jsme proto krátký seriál o Ugandě, který se bude hodit každému, kdo se tam rozhodne vyrazit. Najdete v něm:
plán ideální cesty, včetně národních parků a zastávek
místa, kde po cestě spát, včetně odkazů na rezervace
výdaje rozepsané v několika tabulkách do poslední koruny
fotky z míst, které jsme navštívili
jaké to je vyrazit na gorily, nebo do hor na dvoudenní túru
Tentokrát jsme plánování vzali trochu „zodpovědněji“ a naplánovali jsme si alespoň, kam bychom měli každý den dorazit a co bychom tam zhruba měli dělat. V průběhu cesty se nám plán sice několikrát změnil (třeba proto, že google neví, že většina silnic v Ugandě nemá asfalt, a tak se nejede přejezd 5 hodin, ale minimálně 11 a půl), ale nakonec jsme až na šimpanze zvládli vše, co bylo v plánu.
Uganda je jedna z mála zemí, kterou je opravdu nutné DOPŘEDU NAPLÁNOVAT. My jsme použili skvělou knížku Uganda od Andrew Roberts, která je sice v angličtině, ale je to jediný pořádný průvodce, který seženete.
TL;DRRok v Kanadě zvládnete v pěti krocích: přihlásit se do poolu na Working Holiday vízum (nutno 18–35 let, občanství ČR a 2500 CAD, tedy asi 43 000 Kč), po výběru do 20 dnů podat žádost a zaplatit 250 CAD, zajistit cestovní pojištění na celý rok pobytu, vybrat destinaci a letenky (autoři doporučují Calgary místo přeplněného Vancouveru, blízko Skalistých hor s Banffem a Lake Louise) a ještě před odjezdem hledat práci a ubytování přes facebookové skupiny, Kijiji nebo Airbnb. Letenku New York–Praha přes StudentUniverse sehnali za 250 CAD, jinde stála od 400 CAD.
Máte jasno, že chcete vyrazit na rok do Kanady, stejně jako my? Povíme vám, jak na to, jednoduše v 5 krocích.
1) Víza – Přihlášení do poolu (losovacího klobouku)
Víza Working Holiday
Vízový systém Kanady nabízí spoustu možností, jak se do Kanady dostat, ale tou nejjednodušší cestou jsou víza Working Holiday, v rámci kterých dostanete roční pracovní vízum, se kterým můžete pracovat kdekoliv v Kanadě a libovolně vstupovat a opouštět Kanadu, takže pro cestování naprosto ideální.
Samotná Working Holiday víza jsou jen podkategorií hlavní skupiny International Experience Canada, proto všude při žádání uvidíte zkratku IEC.
Podmínky nároku na WH víza
Podmínky pro získání Working Holiday víza jsou jasná. Musí vám být 18 – 35 let, musíte být občanem ČR (včetně trvalého bydliště) a mít prokazatelně alespoň 2500 CAD (cca 43 000 Kč). Při vstupu do Kanady po vás budou chtít doložit zpáteční letenku (nebo že máte kromě 2500 CAD ještě peníze na zpáteční letenku), platný pas na celou dobu pobytu a cestovní pojištění, taktéž na celou dobu.
Pool
Funguje to tak, že se zaregistrujete do “poolu”, takového elektronického losovacího klobouku, z kterého pak po celý rok kanadští úředníci vybírají náhodné přihlášky. Když budete mít štěstí, dostanete vízum hned další týden, když ne, můžete čekat také půl roku. Poplatky za vyřízení víza platíte až po tom, co vás vyberou, čili registrace do poolu je zadarmo.
Jak se do poolu přihlásit?
Nejprve vyplníte dotazník ZDE, který zabere několik minut a na konci vám vyplivne, o která víza můžete žádat. Pokud máte nárok na více druhů, vyberte si Working Holiday a klikněte na “Continue”. Tím se vygeneruje váš osobní kód, který si dobře zapište, za chvíli ho budete potřebovat.
Teď je potřeba si založit osobní účet na serveru kanadské vlády, přes který budete svojí žádost spravovat. Klikněte SEM, dole vyberte možnost “Continue to GC Key” a v dalším okně pak “Sign Up”. Profil si vytvořte podle jednoduchých instrukcí a až bude hotový, tak se přihlaste. Uvidíte toto:
Tady klikněte na „International Experience Canada (IEC)” a na vyzvání vložte osobní kód, který jste si předtím pečlivě zapsali (z dotazníku). Vyplňte vše, co se po vás žádá – Personal Details, Contact details, Application Details a Work and Education Details. Je to v podstatě jen další velmi podrobný dotazník.
Po zadání všech údajů odešlete vaší přihlášku do poolu. A teď už zbývá jen čekat. 😃
2) Žádost o víza po přijetí pozvánky
Jakmile vás náhodně vyberou, dostanete pozvánku (k vyplnění žádosti o pracovní povolení), kterou musíte přijmout do 10 dnů. Informace přijde e-mailem, není ale na škodu ani čas od času kontrolovat MyCIC. Po přijetí pozvánky máte 20 dnů na to, abyste vyplnili všechny údaje, doložili požadované dokumenty a zaplatili poplatek za vízum.
Budete potřebovat:
životopis v angličtině (nebo fr)
výpis z rejstříku trestů (přeložený od překladatele – s razítkem)
sken pasové fotografie
vyplnit formuláře, které se vám v přihlášce objeví
zaplatit 250 CAD online, platební kartou.
Pak už je čekáte, jestli bude vaše žádost přijmuta. Pokud ano, obdržíte papír Letter of Introduction a hurá do Kanady!
3) Výběr pojištění
Na letišti budete muset předložit kromě pasu, LoI a potvrzení o dostatku finančních prostředků také cestovní pojištění. Bez toho vás prostě do země nepustí. Výrazně doporučujeme pořídit pojištění na celou dobu plánovaného pobytu (pro většinu lidí je to celý rok), protože pokud budete mít pojištění například jen na pět měsíců, mohou vám pracovní vízum zkrátit.
My jsme jeli, jako vždycky, s Axou. Nebudeme se pouštět do žádného porovnávání, Axa nám zkrátka vychází nejlépe, speciálně s 50 % slevou. 🙂
S východní Kanadou nemáme z pracovního hlediska moc zkušeností, můžeme ale rozhodně doporučit západní stranu. Pokud není váš cíl Vancouver (a to byste dělat neměli, je to přehlcené město plné číňanů), tak Calgary bude ideální volba. Je to rozlehlé, klidné město s krásným mrakodrapovým centrem a spoustou pracovních příležitostí. Má dobrou českou komunitu, která vám v začátku moc pomůže. O tom, jak vybrat vhodné místo v Kanadě píše i motivimi.
Zároveň je to blízko do Banffu a Lake Louise – dvou horských vesnic ve Skalistých Horách, kde je spousta práce především během letní a zimní sezóny.
Kde koupit letenky
Nejvíce se nám osvědčila služba Kiwi (dříve Skypicker). Za prvé je to česká firma a za druhé umí asi nejlépe kombinovat lety.
Pokud jste student, můžete zkusit StudentUniverse. Mají super lowcost letenky (nejnižší, co jsme viděli), ale koupili jsme přes ně letenky jen jednou a tak nemůžeme jednoznačně doporučit, i když to proběhlo bez problému. Kupovali jsme let New York – Praha, který nás vyšel na 250 CAD, přičemž všude jinde byly ceny od 400 CAD (na tu samou leteckou společnost).
5) Hledání práce a ubytování ještě před odjezdem
Práce
Začněte na Facebooku. Napište do českých skupin v dané lokaci a poptejte se na práci – my jsme 2 z 3 prací našli právě přes Facebook, přičemž tu první jsme měli ještě dříve, než jsme vůbec začali balit. Hledejte ideálně takovou, kde vám poskytnou i ubytování. To bývá zpravidla u horských hotelů, nebo odlehlejších lokací. Příklad, kde hledat pro oblast Calgary:
Pokud nebudete úspešní, začněte rozesílat svoje životopisy. Na každou pozici připravte životopis na míru – co se nehodí, to zamlčte, co se naopak hodí, to více rozepište. V Kanadě je vysoká konkurence!
Pokud neseženete práci před odjezdem, nezoufejte. Vytiskněte si v Kanadě hromadu životopisů a vyražte do města. Zaneste je všude, kde se vám líbí, tak se to prostě v Kanadě dělá.
Sběr třešní v Kanadě?
Pokud jste byli na Zélandu na třešních, pravděpodobně vás bude zajímat, jestli i v Kanadě můžete nějakou takovou práci sehnat. Jasně! Více informací si přečtěte v tomto článku.
Ubytování
Oslovte českou skupinu na Facebooku. Je to ten nejjednodušší způsob, jak najít místo na přespání, alespoň na prvních pár dní.
Pokud nemáte kamaráda, který vás ubytuje, doporučujeme AirBnB. Je to levnější než hotely a většinou seženete místnost přímo v centru. Na první rozkoukání je to ideální.
Pokud vám není něco jasné, nebo na nás máte otázku, napište nám do komentářů pod článkem 🙂 Ať žije Kanada!
Tipy a triky pro cestování po Kanadě
Co si zabalit
Podívejte se na náš návod pro balení na cesty, který vám s přípravou pomůže. Vyberte si správný cestovní batoh, prohlédněte si cestovní vychytávky a nezapomeňte doma nic důležitého.
Cestovní pojištění je naprostá nutnost. Na kratší cesty volíme AXA (50 % sleva) a na delší cesty britskou pojišťovnu True Traveller. Podívejte se na srovnání všech pojišťoven a vyberte si tu, která vám nejvíce vyhovuje.
TL;DRPřejezd z polských Tater na Slovensko je logisticky náročný, protože mezi Zakopane a slovenským Popradem jezdí jen tři spoje českého Leo Expressu, a to v malých minibusech pro pouhých 7 lidí. Autoři článku uvízli po cestě z Bukowiny Tatranzske, kam jim jinak dvacetiminutový přejezd z Zakopane trval kvůli zpoždění dvě hodiny, a na náhradní spoj čekali dalších přibližně 40 minut navíc oproti plánu. Kvůli zdržení jim propadly lístky na lanovku na Lomnický štít, a i když do slovenských Tater konečně dorazili, hory po tomto martyriu neměli sílu obdivovat. Cesta zahrnovala i Krakov, Zakopane a Bratislavu, kde si trable vynahradili palačinkami v podniku Lacinka a návštěvou bytové galerie Flat Gallery.
„Přejet na Slovensko z polských Tater, není zrovna nejjednodušší. Nejsou tam téměř žádné spoje, i když o tom politici pořád mluví, že je s tím potřeba něco dělat, zatím zůstávají jen u slov,” tahle slova pronesla naše slovenská kamarádka Dagmar mezi řečí a my jsme jim měli věnovat daleko větší pozornost. Možná bychom neuvízli v polských Tatrách, beznadějně vyhlížející naději, že se na Slovensko včas dostaneme.
Náš první cíl. Krakov
Pokud pracujete online, pracovat ve vlacích nejde
Náš výlet ale začal jinde. Na Moravě, odkud jsme vyrazili do Krakova. Rozhodli jsme se zcela spontánně, že tentokrát pojedeme na roadtrip vlaky a autobusy, abychom v nich mohli pracovat.
Prosím vás, to je hezké, ale pokud vaše práce jako moje vyžaduje z 95 % rychlý internet, možná na to zapomeňte, za ten týden jsem měla pak tolik restů, že jsem ten další strávila každý den od 8 rána do dvanácti večer u počítače.
Je Polsko lepší než Švýcarsko?
Krakov je nádherné město, celkově jsem velký milovník Polska, vždycky mě dostane, nebo spíš nás oba, a tak i tady jsme se procházeli městem jak dvě Alenky v Říši divů. Krakov nám připomněl Švýcarsko, ulice byly všude uklizené a my nevěděli, jakou z kaváren a restaurací si máme vybrat.
Měla jsem tam sentimentální pocity, některé podniky byly jak přes kopírák z USA nebo Kanady. Ráj hipsterů a kavárenských povalečů podtrhla na závěr i galerie moderního umění MOCAK.
Místo pro vstupenky jsme došli k psychologovi
Na své si ale přijdou i všichni, co rádi objevují krásy historických měst. Není nad to se procházet po vrchu Wavel, kde stojí Královský hrad a katedrála sv. Stanislava a Václava.
Hipsterské podniky jsou v Krakově na každém kroku
Nezapomeňte určitě ani navštívit kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde je úžasný modře malovaný strop, který přebyl i zážitek z nejcennější části vnitřního vybavení, 13 metrového oltáře Veita Sotsse z roku 1489. Na prohlídku musíte sice zaplatit vstup, ale je tak malý, že nemusíte váhat.
Strop kostela Nanebevzetí Panny Marie
Vyražte na máslový ležák k Děravému kotli!
Na co si dejte pozor, abyste nešli místo do pokladny do psychologické poradny. To se povedlo nám. Uvědomili jsme si, že jsme čekali na frontu na něco jiného, až když si nás začali rozsazovat kolem stolů. A pokud milujete Harryho Pottera, musíte k Děravému kotli na máslový ležák.
Ty pohledy na Wavel neomrzí
Polština snadno a rychle
Cestovat do slovanských zemí má svoje východy. První den Lukáš s Poláky mluvil anglicky, druhý den do nich přidával česká slova a třetí den mluvil už jen česky. Polky byly celé rudé a já jsem si říkala, že kdyby tu byl týden, možná začne mluvit i polsky a já budu mít po svatbě.
Pohled z kouzelné vilky v Zakopane
Když vám život dává znamení, měli byste je poslouchat
To, že to s logistikou nebude nejjednodušší, nenaznačila jen slova Dagmar. Vše se nedařilo hned od začátku. Přijeli jsme do Krakova v půl třetí, a tak jsme chtěli jet Uberem na ubytování, abychom si ušetřili čas a stihli Krakov za světla. Uber měl dorazit za pět minut, ale čekali jsme na něj dvacet minut. V aplikaci to vypadalo, že jsme se ztratili. Nakonec jsme ho zrušili a vzali si předraženého taxíka, pěšky bychom ale byli na ubytování dříve.
Tatry jsme neviděli, ale odpočinuli jsme si ve vilce dobře.
Přezdívka pro naše cestování v Polsku: Zpoždění
Zpátky na nádraží po krásném dni v Krakově jsme málem umrzli jako sněhuláci, protože měl autobus do Zakopane zpoždění. Zatím jsme se divili. Tomu, že má něco v Polsku v těchto dnech zpoždění, jsme se brzy ale divit přestali.
Typická architektura v Zakopane
Zakopane je nádherné městečko v polských Tatrách plné instagramových vilek. I my jsme bydleli v jedné takové, která měla mít výhled na hory. Hory jsme neviděli. Rovnou vám ušetřím napětí. Hory jsme neviděli za celou dobu v Polsku ani jednou. Nevadilo, užívali jsme si vilu, kavárny a vánici a druhý den jsme se těšili na přejezd na Slovensko.
Veřejnou dopravou z polských Tater na Slovensko? Není to jednoduché
Abychom se dostali do slovenského Popradu, museli jsme přejet do Bukowiny Tatranzske, která byla od Zakopane 20 minut autobusem. Měli jsme na přestup hodinu rezervu. Víc jsme té polské zimě nechtěli riskovat. Jenže to byla chyba. Autobus místo 20 minut jel trasu 2 hodiny a my jsme se ocitli ve tmě uprostřed lyžařského městečka bez ubytování a jakéhokoliv výhledu na to, že bychom se na Slovensko dostali.
Začíná to vypadat, že se Slovensko s Polskem nemá rádo. Na Slovensko totiž jezdí z polských Tater pouze tři spoje českého Leo Expressu. Jedná se ale o minibusy (spíš teda větší vany) s místy pouze pro 7 lidí. A tak není náhoda, že vše bylo vyprodané.
K našemu štěstí hotel, ve kterém jsme měli spát v Popradu, neměl naší rezervaci (i když na bookingu byla) a hotel měl plno. Takže jsme rušení ubytování nemuseli řešit. Co bylo horší, že jediný dostupný hotel v Bukowině byl od zastávky víc jak kilometr. Lesem. A po ledovce. Projeli jsme se k němu i po zadku a spali s vidinou lepších zítřků.
Jak jsme čekali na Godota
Ten nakonec přišel, podařilo se nám sehnat spoj ale až na půl druhou odpoledne. To znamenalo, že se sice dostaneme do Bratislavy, ale propadnou nám lístky na lanovku na Lomnický Štít, na který jsme se tolik těšili. Jedinou překážkou mezi námi a Slovenskem se tak zdálo pět kilometrů na zastávku, ze které tento minibus jel. Dali jsme si svižnou hodinku, a pak už jsme jen čekali.
Čekali jsme pět minut. Deset. Patnáct. Už jsme se seznámili s prodavačem sýrů a z očí i nosů nám teklo, ale autobus stále nikde. Čekali jsme čtyřicet minut a já už propadala do bolestí ze zimy, kterou jsem zažila akorát v mínus 30 v Kanadě.
Volali jsme na Leo Express, jestli nám neujel. “Asi ne,” zněla odpověď. “Nevidíme polohu GPS, musíte zavolat na polskou infolinku.” Po hodině dva rampouchy naložil minibus pro 7 osob.
Zimu jsme si užili na celý rok dopředu a když se v Popradu před námi otevřely slovenské Tatry, my – milovníci hor –jsme o ně už neměli zájem. Zaběhli jsme do nejbližší kavárny, ochutnali jsme všechny druhy čaje a vyhlíželi náš vlak.
Malé velké město Bratislava, město palačinek
Bratislava nás utěšila, bydleli jsme v perfektním hipsterském bytě přímo v centru za pár kaček a skvělou snídaní v retro podniku Žufaňa bistro. Bratislava je pro mě jednou z nejoblíbenějších blízkých destinací.
Zajít si do podniku Lacinka, který se několik desetiletí nezměnil, na hory různě plněných palačinek, posedět v kavárnách v knihkupectví, které byly hipster dávno předtím něž hipsteřina přišla do Prahy, je základní nutnost pro moji návštěvu slovenského “velkého malého” města.
Neodolala jsem a přivezla jsem si z Bratislavy dvě knihy. Papír už moc nečtu, ale když mají kavárny v knihkupectví, nejde odolat
Chcete něco jiného? Zajděte do bytové galerie Flat Gallery
Pro zpestření jsme vyrazili na Bratislavský hrad a památník Slavín. Abych vám na závěr našeho vyprávění dala ještě nějaký tip, v centru města existuje ukrytá galerie Flat Gallery. První bytová galerie v Bratislavě.
Bytová galerie Flat Gallery
Tento koncept je velmi populární v Berlíně. Prakticky se jedná o galerii v soukromém bytě, do které abyste se dostali, musíte zazvonit na zvonek. Otevře vám kunsthistorik Andrej Jaroš a provede vás výstavou. Jaká tam zrovna je, se dozvíte z jejich Facebooku.
Chcete vědět, kolik nás takový výlet stál? Napište a my pro vás přichystáme článek
Líbí se ti naše fotky? Přečti si, jak je upravujeme >>>
TL;DRNejjednodušší způsob, jak si při cestování ve skupině dělit náklady, je použít aplikaci na sledování výdajů, jako je Spendee, kde si členové výpravy vytvoří společnou peněženku a zapisují do ní, kdo co utratil. Aplikace umí zaznamenat útraty v různých měnách a automaticky je podle aktuálního kurzu převádí do českých korun, a zároveň nabízí přehledné statistiky, co bylo na cestě nejnákladnější, například benzín, letenky, jídlo nebo ubytování. Funguje jak na iPhonu, tak na Androidu, je dostupná i v češtině a s kódem SpendeeOdLoudacku lze získat plusový účet na 3 měsíce zdarma.
Cestovat ve větší skupině může výrazně snížit náklady. Pokud někam vyrážíte ve více než dvou lidech, zvolte si předem způsob, jakým si budete dělit náklady. V tomto článku vám ukážeme aplikaci, kterou používáme k sledování utrácení a k jednoduchému dělení nákladů mezi členy výpravy.
Co používat na dělení nákladů
Vyrážíte na roadtrip ve čtyřech a chcete přesně dělit náklady. Nejjednodušší by bylo, kdyby vše platil jeden z vás, to se ale ne vždy daří a mnohdy se do toho ani nikomu nechce. Nejhorší varianta je, když každý něco platí a všichni si to snaží zapomatovat. Ti sofistikovanější si to píšou, ale úplně nejjednodušší varianta je, když si na to pořídíte aplikace, která je k tomu určená
Sledujte statistiky o tom, co je na vaší cestě nejnákladnější
My používáme Spendee, protože nejenže můžete sledovat, kdo co platil, ale také máte statistiky o tom, co bylo z vaší cesty nejnákladnější. Díky tomu máte v našich článcích přesné informace o tom, kolik nás stál benzín, letenky, jídlo nebo ubytování.
Přehled výdajů
Přehled výdajů
Zadávání výdaje
Jak to funguje?
V aplikaci si vytvoříte novou peněženku a pozvete členy vaší výpravy. Pak můžete každý zapisovat, kdo co utratil. Při zadávání vždy vyberete kategorii, do které to patří. Ve Spendee jsou kategorie už vytvořené, ale můžete si tam přidávat vlastní.
Náš přehled výdajů ve webové verzi Spendee
Co je na této aplikaci super, že můžete přidávat útratu i v různých měnách a sama se vám podle aktuálního kurzu převede do českých korun (výchozí měnu si samozřejmě můžete změnit). Aplikace je samozřejmě dostupná i v češtině (my jí máme v angličtině).
Pokud chcete appku vyzkoušet, můžete si pořídit plusový účet na 3 měsíce ZDARMA při použití kódu: SpendeeOdLoudacku (my z toho kuponu nic nemáme)
TL;DRNejlepší presety pro Lightroom zahrnují pět konkrétních tipů: Albion Dark Lightroom Presets (48 presetů za 12 dolarů od Presetrain), Vsco Cam 50 Lightroom Presets (50 presetů za 15 dolarů), zdarma dostupný Winter Wonderland preset od Contrastly, Wedding Pack s 18 profesionálními presety za 5 dolarů a 50 Filmic Lifestyle Lightroom Presets za 15 dolarů s cinematickými úpravami. Preset je uložená úprava v Lightroomu, kterou lze na fotografii aplikovat jedním kliknutím a dosáhnout tak konzistentního vizuálního stylu pro celý instagramový feed nebo blog. Tyto presety jsou vhodné jak pro krajinu a záběry z dronu, tak pro portréty a svatební fotografie.
Často mi píšete, jak upravuji fotky. Stejně jako většina fotografů a blogerů používám Lightroom, kde mám nahrané vlastní, ale i nakoupené presety. Používání presetů vám pomůže velmi jednoduše sladit feed na Instagramu a dát ucelenou podobu vašemu blogu. Dnes vám ukážu ty nejlepší presety pro Lightroom, které jsem v posledních letech objevila a vyzkoušela.
Vlastní presety si můžete tvořit pomocí Youtube videí, vlastních nápadů, ale i si upravovat nakoupené. To je nejlepší pro začátečníky, nebo pro ty, kteří potřebují nový vizuální vzhled a chtějí se inspirovat.
Presety mohou mít různé tematické zaměření, jako jsou vintage, černobílé, filmové efekty nebo specifické styly pro portréty či krajinu. Uživatelé Lightroom mohou buď použít předem vytvořené ready-to-use presety, nebo si vytvořit vlastní, které odpovídají jejich individuálnímu stylu a preferencím. Tímto způsobem mohou fotografové rychle a snadno upravit vzhled svých snímků a dosáhnout konzistentního vzhledu pro celou sadu fotografií.
Tipy na nejlepší presety pro Lightroom
Níže najdete 5 tipů na nejlepší levné lightroom presety, které si můžete dnes koupit. Další pak najdete v tomto článku.
Albion Dark Lightroom Presets
Velmi populární set 48 instagramových presetů od autora Presetrain za $ 12 nabízí celou škálu velmi dobře vizuálně laděných filtrů. Oblíbila jsem si především Albion Lucid (níže fotka), který vám předělá fotografii do oblíbených světlých namodralých tónů a vyzdvihne bílou. Tento preset můžete často vidět na populárních instagramových profilech.
Albion Lucid
Albion Mystery
Vsco Cam 50 Lightroom Presets
50 presetů inspirované populární aplikací VSCO CAM za $ 15 dolarů jsem si oblíbila především na portréty. Hnědě laděný preset jsem už dlouho zkoušela vytvořit, ale nějak se mi to nedařilo. Mé poslední fotky jsou editované upraveným presetem z této kolekce.
Zimně laděné presety, které jsou k dispozici od Contrastly zdarma, jsem zatím já osobně příliš nepoužívala, ale pokud hledáte nějaké nevšední úpravy, doporučuji vyzkoušet. Navíc jsou zdarma.
Wedding Pack 18 Professional Lightroom Presets
Pokud sledujete moje cestovatelské fotky, většina úprav vychází z upraveného presetu z této „svatební“ série, která stojí pouze $ 5. Jemné a něžné tóny, které tento balík nabízí, se určitě nehodí jen na svatby 🙂 Navíc, mi přišlo, že nejvíce sedí na mé fotografie, aniž bych musela s tím výrazně hýbat.
50 Filmic Lifestyle Lightroom Presets
Nejdražší z balíčku presetů, který vám dnes ukážu je tento nabízející cinematické úpravy. Stojí $ 15 dolarů a hodí se na fotografie, které jsou bez kontrastu. Já je zkoušela na záběry z drona, které působily jako kdyby byly v oparu.
Bonus: On-line kurz o úpravě fotek v Lightroomu
Chcete umět upravovat fotky jako profesionální fotograf? Naučte se do detailu ovládnout jeden z nejlepších nástrojů na úpravu fotek a vyzkoušejte online kurz úpravy fotografií v Adobe Lightroom od A do Z.
Co kurz obsahuje:
12 lekcí – 2,5 hodiny obsahu
Chceš umět upravovat fotky, ale nevíš kde začít
Láká tě představa živit se focením
Potřebuješ mít pořádek ve fotkách na disku i v Lightroomu
TL;DRRozdávání sladkostí, propisek a peněz dětem v rozvojových zemích, jako je Uganda nebo Srí Lanka, jim dlouhodobě škodí, i když to turisté myslí dobře. Tato praxe učí děti žebrat a vnímat bělochy jako „chodící dolary“, což vede k tomu, že se je snaží později obírat o peníze. Místní hostely v Ugandě proto přímo vyzývají turisty nápisy, aby dětem nic nerozdávali, protože se učí rychle a nechtějí z nich mít žebráky. Efektivnější pomocí je utrácet peníze přímo v komunitě, kupovat suvenýry či kokosy od rodičů, nebo sponzorovat konkrétní dítě či komunitu prostřednictvím charitativních organizací.
Viděla jsem to mnohokrát, na Srí Lance i v Ugandě, jak turisté rozdávají peníze, bonbóny a propisky „chudým” dětem. „Já vezu několik balíčků bonbonů a asi 30 propisek,” chlubí se na Cestovatelské seznamce Hana. Přidávají se další, kteří cestují do rozvojových zemí a podělují se o to, co tamním dětem vozí. Neuvědomují si ale, že tento upřímný záměr pomoci, je to nejhorší, co můžou pro děti udělat.
Neučte děti žebrat
Pokud jedete s cestovkou, často vás průvodci upozorní, ať to neděláte. V některých hostelech v Ugandě jsme dokonce narazili i na nápisy, které nabádaly turisty, aby ugandským dětem nic nerozdávali. „Prosíme všechny turisty, aby ve vesnici nerozdávali bonbóny, propisky, peníze či jiné věci dětem. Tyhle skvělé děti se učí velmi rychle a my z nich nechceme udělat žebráky.”
Děti natahují ruce, snaží se i dostat do auta
Pravda je, že na většině turistických místech už byly škody napáchány. Sotva se objeví auto s bělochy, přiběhnou děti, nejdříve mávají, poté nastavují ruce a ukazují, ať jim dáte peníze. Pokud jedete velmi pomalu, běží s vámi, obličeje lepí na sklo a někdy se snaží i dostat do auta.
Nic možná nemají, ale bonbóny jim nepomohou
Někteří mohou argumentovat, že tyhle děti nic nemají, a tak jim snad neuškodí, když jim dáte nějakou tu sladkost. Sladkosti dětem ale ještě nikdy nic dobrého nepřinesly a chudobu nevyřeší. Stejně jako naše děti učíme, že na světě nic není zadarmo, neměli bychom učit cizí děti, že přijede běloch rozdávající peníze. Navíc to vede k tomu, že nás v těchto zemích považují za chodící dolary. Nedivme se pak tomu, že se nás v rozvojových zemích snaží “natáhnout”, když je to od dětství učíme.
Jak doopravdy pomoci
Pokud myslíte pomoc upřímně, je mnoho způsobů, jak zdravě podpořit děti v nouzi. Už jen tím, že v místě utrácíte peníze, podporujete tamnější komunity. Kupte si od jejich rodičů nějaký kokos nebo suvenýr. Pokud chcete pomoci více, můžete sponzorovat dítě či komunitu prostřednictvím mnohých českých i zahraničních charit. Vykašlete se na bonbóny a šiřte tuhle zprávu dál.
TL;DR12denní roadtrip po Evropě autem z Prahy přes Neuschwanstein, Zurich, Montpellier, San Sebastián a Salamancu vyšel na osobu na 10 830 Kč při cestě ve třech lidech (jeden z týmu jel jen část trasy). Z celkových výdajů šlo 16 096 Kč na auto (nafta a dálniční poplatky), 10 062 Kč na ubytování a 11 833 Kč na jídlo. Trasa měřila přes 2 450 km a zahrnovala i zastávky v Bordeaux, Lyonu, Ženevě a Strasbourgu. Kdyby cestovali celou dobu ve čtyřech a vařili si sami, cena by mohla klesnout na zhruba 10–11 tisíc korun na osobu.
Lidé nás měli za blázny, když jsme před Vánoci oznámili, že na Silvestra jedeme do Španělska autem. „A víš, že existujou letadla? Tohle je čistý masochismus!” Moc jsme nad tím nepřemýšleli, ubytování jsme hledali 19. prosince a teprve tehdy nám došlo, že Salamanca, kam máme namířeno, je vzdálená 2500 km.
Pojďte se podívat na náš 12denní roadtrip po Evropě.
Zrovna jednoduchý přejezd to nebyl. Ale přesto tenhle roadtrip považujeme za jeden z nejlepších, který jsme kdy podnikli. A také nejlevnější.
Nádherné ráno v Zurichu
Jak naplánovat roadtrip po Evropě: Cestovat ve čtyřech ušetří finance, ale může se rychle změnit v horor
Cestovat ve čtyřech jsme se trochu báli, řada lidí nám vyprávěla příběhy, jak se hádali na cestách hned po prvním dni a my jsme se proto téměř čtyři roky takovým cestám ve více lidech vyhýbali. Nějak jsme ale ten Silvestr brali jako krátký výlet, neuvědomili jsme si, že nám zabere 12 dní.
Naše neplánování nás uchránilo představ o tom, že když si nesedneme, budeme 12 dní společně 24 hodin denně trpět.
Náš tým zleva: Ivča, Lucka, Gábi, Lukáš
Rvaní na krev ale naštěstí ani vzdáleně nehrozilo, protože jediné, co trpělo, byly naše břišní svaly od smíchu.
Cesta autem do Španělska
Když se kamarádi přestali divit tomu, že jedeme autem, často přišla věta: „Ty se máš! Jet do tepla!“ Jenže to je velký mýtus! V Salamance je momentálně stejná zima jako v Čechách.
Při naší cestě jsme se rozhodli pro trošku zajíždku k Neuschwansteinu.
Od španělského univerzitního města Salamanca, kam jsme měli dojet na Silvestr, nás dělilo minimálně 22 hodin jízdy na jih. Rozhodli jsme se naší cestu rozdělit dvěma zastávkami s přespáním a nakonec jsme přidali spontánně ještě třetí.
Vánice, která se s námi táhla už z Prahy, nás neodradila od první zajížďky na cestě do Zurichu. Chtěli jsme si zpestřit cestu populárním hradem Neuschwanstein, který podle všeho inspiroval Disneyho zámek. Od Prahy je vzdálený 504 km a cestu do Zurichu nám prodloužil jen o hodinu.
Autem po Evropě: Neuschwanstein je plný turistů i v zimě
I v zimě v hrozném počasí k hradu pochodují davy turistů, a tak jsme se nemuseli bát, že když cestou zpátky padne tma, že bychom zůstali obklopeni pouze černo černým lesem, ze kterého by na nás mohli jít bubáci ze všech našich nejděsivějších představ.
Noční romantika po sněhové vánici
Zurich ubytování: Kde jsme spali v Zurichu a za kolik?
Po 776 km jsme přijeli v půl desáté do Zurichu a byli jsme rádi, že dnešní ubytování bylo samoobslužné a nemusí se s nikým bavit ani nic vyplňovat.
Byl to týden plný vína a smíchu. Projeli jsme společně kus Evropy a smáli jsme se tolik, že nás bolelo břicho. Tyhle dvě Brňačky jsou neuvěřitelně úžasné holky, dva poklady.
Přáli jsme si v Zurichu zůstat
Zurich je jedno z měst, kde jsme toužili zůstat déle. Na počasí, které si pro nás švýcarské město přichystalo, jsme později už jen se steskem vzpomínali. Původně jsme zastávku ve Švýcarsku naplánovali především proto, že v Zurichu koupíte o několik tisíc levněji všechny zařízení Applu, a my jsme si jeli pro nové notebooky.
Ale z měst, která jsme navštívili, se nám s Lukášem líbilo nejvíce. Nakonec jsme zůstali nejen na snídani, ale i na oběd a odjížděli jsme až kolem druhé odpoledne.
Do Švýcarska za levným Applem i krásnou architekturouRomantické ubytování v Montpellier za pár kaček
Francie ubytování: Nejromantičtější ubytování na jihu Francie za pár kaček
Dalších 725 km jsme zvládli za osm hodin a ze Švýcarska jsme se přesunuli na jih Francie. Ulice už nebyly tak čisté, ale zato ve vzduchu byla sůl, podél silnic byly vysázené palmy a my jsme se ubytovali v romantickém zahradním domečků přes Airbnb, které stálo pouze 1461 Kč pro 4 osoby.
Montpellier je město na jihu Francie v regionu Okcitánie, správní středisko departementu Hérault.
S jihem přišlo i teplo. Snad jen z principu jsme na hlavě ještě měli čepice, ve skutečnosti jsme ale seděli na kávě na zahrádce a užívali si 16 stupňů.
San Sebastián: Neplánovaná zastávka
Původně jsme chtěli uhánět co nejrychleji do Salamancy, další zastávka nebyla v plánu, ale děvčata s myšlenkami na tapas a víno navrhla zastávku v San Sebastiánu.
Montpellier je jedno z mála významnějších francouzských měst, která vznikla teprve ve středověku, a poprvé se připomíná k roku 968
Do toho dne jsme vlastně ani netušili, co tapas jsou. Prakticky se jedná o jednohubky z čehokoliv. Nejlepší, co jsme ochutnali, byl miniburger, a pak kozí sýr s karamelizovanou cibulkou na bagetce. Tapas měli snad v každém baru a nikde nebyly stejné.
Španělský název San Sebastián město dostalo podle kláštera sv. Šebestiána, který pravděpodobně stál na místě dnešního města před jeho založením.
V San Sebastiánu jsme den před Silvestrem zažili obrovský ohňostroj a v ulicích narváno víc než na Václaváku. Prodírali jsme se do barů, kde jsme se pak mačkali spolu s dalšími Španěly.
Tak trochu jsme doufali, že to tady je jen teď, ale bylo nám řečeno, že Španělé jsou v ulicích prostě pořád. Bookovali jsme ubytování na poslední chvíli (v ten den odpoledne), zvolili jsme Pension Txingurri za 2205 Kč.
Poslední den v roce na pobřeží Atlantiku
Kam cestovat po Evropě: Salamanca
Ráno jsme objevili perlu ve Španělsku, v podobě Sakona Coffee Roasters. Gábi, která žije v Salamance si stěžuje, že dobrou kavárnu tam najde jen těžko. A nabádala nás, ať si dáme pár káv dopředu, protože už dlouho dobré kafe mít nebudeme. Udělali jsme, jak poručila, a byli jsme rádi. Měla pravdu.
Úžasná kavárna v San Sebastiánu, jediné mínus, neměli alternativu ke kravskému mléku
Party na Silvestra začíná až kolem druhé ráno
Po celkově ujetých 2450 km jsme dorazili do Salamancy na Silvestra kolem šesté večer, akorát se stmívalo. Ve Španělsku se Silvestr slaví v rodinném kruhu a oslavy připomínají spíš náš Štědrý večer, a tak tu opravdová party začíná až někdy kolem druhé ráno.
Do univerzitního města Salamanca proudí i řada českých studentů
Porvat se o víno, a pak ho sníst
Nebylo kam pospíchat, nachystali jsme si večeři v podobě námi připravených tapas a akorát do půlnoci jsme zvládli všechno sníst a mohli jsme vyrazit na náměstí s kilem hroznového vína. Hroznové víno je téma samo o sobě, protože sehnat ho před Silvestrem znamenalo se o něj porvat s další desítkou Španělů.
Mohutná katedrála v Salamance
V 9 hodin ráno nepotkáte v ulicích ani živáčka
O půlnoci musíte totiž sníst s každým odbytím kuličku. A tak jsme připraveni na náměstí čekali na odbytí, ale Španělé byli tak hluční, že jsme odbytí neslyšeli a nakonec jsme žvejkali pět kuliček naráz.
Oslavy Silvestra na Plaza Mayor, byli jsme tam jediní s prskavkami, oni jedí radši hrozny
Když jsme se vzpamatovali, začali jsme objevovat Salamancu a její okolí. Salamanca je univerzitní město, proto sem míří řada studentů i z Čech, včetně naší kamarádky Gábi. Na první pohled vás zaujme mohutná katedrála, která dominuje centru. To je velmi uzavřené a kompatní, snadno se v mysli přenesete do středověku a můžete si představit, jaké to tady tehdy bylo. Obzvlášť, pokud vyrazíte kolem deváté ráno. V měste nepotkáte ani živáčka.
Náš novoroční tým, Lukáš už má upito a drží dvojku opačně
Španělsko si žije vlastním tempem
Začínáme chápat, že Španělsko žije svým vlastním tempem a to tempo začíná až někdy kolem jedenácté dopoledne. Naopak večer nenajdete jediný koutek ulic bez lidí. „Tady se chodí ven až tak v 10, koncerty začínají o půlnoci. Je to tu posunuté. Když jsem se chtěla scházet kolem osmé, měli mě za blázna.” Gábi nám vysvětluje, jak to chodí, ale na nás se to za tu chvilku nedokáže přenést a tak občas máme pocit, že bude ráda, až odjedeme a nebudeme jí budit v 7:30 ráno.
Mogarazz, kde na vás koukají babičky z domů
Jak se randí v Salamance?
Pokud se na něco chcete zeptat Španělů tady ve Španělsku, zkuste větu: Jak se randí ve Španělsku? Abychom schrnuli naše poznatky. „Všichni mají všechno se všema a občas se z toho může něco vyvrbit. Většinou ale ne.“ Takže takový friends with benefits jsou tu prý normální. Takové české randění tu nefunguje.
Vesnice, kde vás pozorují mrtví a na kávu se chodí do řeznictví
První výlet mimo město byl do Sierra de Francia. Pohoří vzdálené 70 km není známé jen pro svou kouzelnou přírodu, kterou v zimě moc neoceníte, ale především pro vesničky, které vás přenesou pár století zpátky. Nejvíce nás zaujala La Alberca a Mograzz, kde na každém domě visí portréty lidí, kteří v nich žili.
Přišlo nám to chvílemi docela děsívé, jak jsme si představovali, že by na našich domech viseli hlavy našich předků a zíraly na nás. Bydlet bychom tu nechtěli. La Alberca zas bylo krásné spící městečko, kde i v jedenáct hodin bylo vše zavřené. Na kávu jsme museli do řeznictví.
Španělsko je levnější než Čechy, tedy mimo Madrid a Barcelonu
Poslední výlet jsme naplánovalido města Zamora, které leží na řece Duero a údajně se nachází na půli cesty z Madridu k Atlantiku a cca 45 km od portugalských hranic. Je sídlem provincie Zamora, jedné z devíti provincií autonomního společenství Kastilie a León. My jsme do města zamířili především pro jeho velké množství románských památek.
Zamora je krásné historické město kousek od Salamancy
Když se pije víno místo vody
V pátek už bylo na čase vyrazit zpátky. Byli jsme unavení. Kromě každodenních výletů jsme také vypili denně hodně vína a snědli jídla tak na měsíce dopředu. Španělsko je totiž mimo Madrid a Barcelonu levné. Levnější než Čechy. Přinejmenším tedy než Praha. Tříchodové menu pořídíte za deset eur a k tomu máte zdarma sklenku/lahev vína.
Na zpátky jsme vyrazili už jen ve třech
Byl to pro nás celkem gurmánský týden, pokud jsme nebyli v restauracích, vařila food bloggerka Ivča a my se začali stydět, že na vaření trochu poslední dobou kašleme.
Jak nejlevněji cestovat po Evropě: Chyba, chyba a další chyba
Cestou zpět jsme měli opět naplánované zastávky. Jeli jsme zpět pouze tři, Gábi zůstala ve Španělsku, což samozřejmě naše finance trochu zkreslí a ve finále to bude dražší, než kdybyste jeli ve čtyřech.
Po 685 km jsme dorazili do Bordeaux, kde jsme místo barů zamířili do fitka, abychom si trochu vynahradili to přejídání se a alkoholové opíjení.Hotel s fitkem nás stál krásných 1540 Kč pro tři osoby. Neměli jsme na cvičení výbavu, a tak jsme běhali na boso. To byla chyba, druhý den jsme nemohli pořádně chodit.
Skvěle vypadá, ale zas tak dobré to bohužel nebylo
Občas cestujete z bazénu do oceánu, jindy z bláta do louže
A tak jsme ráno spíše pokulhávali po městě, užívali si lednový pochnurný den ve Francii a hledali kavárnu, kterou jsme předtím vybrali na Instagramu. Nakonec jsme skončili v Contrast. Ačkoliv jídlo vypadá na fotce krásně, žádný zázrak se nekonal. A tak jsme trochu zklamaní začali naší prohlídku městem. Bordeaux nám to ale vynahradilo. Z francouzských měst, která jsme po cestě navštívili, patřilo k tomu nejlepšímu.
Lyon zklamal, a tak se jelo dál
Které francouzské město nás zklamalo?
Lyon byl opakem. O 556 km dál se nachází historické město středovýchodní Francie, kam jsme dorazili i my po šesti hodinách cesty. Dohromady se svými příměstskými částmi a satelitními městečky tvoří po Paříži druhou největší aglomerací ve Francii s 1 757 180 obyvateli a je přibližně 20. až 25. v Evropě.
Zklamání přišlo se zakouřenýmubytováním, kde jsme si báli sundat boty, až jsme skončili u lahve vína. Snažili jsme se utěšovat, že nás vyšlo jen na 1217 Kč a druhý den okamžitě pojedeme pryč.
V Ženevě jsme na sobě silně cítili únavu. Přemýšleli jsme, jestli nejet rovnou domu
Naštěstí stačí přejet autem
Město nás ráno přivítalo nepříjemný počasím a po zhlédnutí katedrály a části historického centra jsme se rozhodli, že už ho máme dost a rozhodli jsme se pro zpříjemnění si roadtripu návštěvou Ženevy, která se nachází od Lyonu jen 149 km.
Kde měly být výborné palačinky, ale nebyly
Ale pak si stejně nepomůžete
Dorazili jsme akorát na oběd, ale neděle s sebou přinesla i zavřené obchody a některé restaurace. Utratili jsme tak nechutné peníze za ne moc dobré palačinky a nálada klesala a klesala, až jsme si říkali, jestli nepřeskočit ten Strasbourg a neodjet rovnou domu. Báli jsme se ubytování, které bylo stejně levné, jako to v Lyonu.
Strasbourg nás překvapil. Nečekali jsme nic a líbil se nám víc než Lyon a Ženeva
Nejhezčí francouzské město vypadá jako německé
A vypadalo na fotkách podobně. Nakonec jsme byli rádi, že jsme to neudělali.Ubytování bylo za 1200 Kčpro tři luxusní a my jsme si otevřeli další flašku na oslavení závěru naší cesty. Překonali jsme únavu, která se s dny, vínem a kilometry prohlubovala a završili jsme naší cestu prohlídkou města, které leží na levém břehu Rýna a svou podobou připomíná spíš Německo než Francii.
„Nejhezčí francouzské město na naší cestě vypadá jak německé.“ Prohlásil Lukáš. Není se čemu divit, v minulosti střídavě mezi tyto státy patřilo.
Jediná škoda byla, že jsme tam neměli moc času
A kolik to tedy celé stálo?
Byli jsme čtyři a pak tři, kdybychom jeli celou trasu v plném počtu, určitě bychom výdaje snížili. Další výhoda byla, že jsme v Salamance měli ubytování u kamarádky, na druhou stranu jsme ty dny utráceli za obědy a večeře, protože nám Gábi chtěla za těch pár dní ukázat ty nejlepší restaurace a bary, o kterých nám tolik vyprávěla. Vše jsme platili dohromady a zapisovali do aplikace Spendee a nakonec jsme si to rozdělili.
Pro tři lidi nás to vyšlo na osobu 10830 Kč (Po odečtení části pro 4. osobu, která s námi strávila 2/3 cesty). Jak můžete vidět, velké výdaje šly na jídlo.
Auto (nafta, dálniční poplatky): 16 096 Kč
Ubytování: 10 062 Kč
Jídlo: 11 833 Kč
Jak jsme vybírali ubytování?
Ubytování jsme se snažili vybírat co nejlevnější, věděli jsme, že pro nás povětšinou bude jen na přespání. Ideálně jsme vybírali s kuchyňkou, abycho si mohli uvařit večeři, a popřípadě i snídani. Ubytování jsme rezervovali přesbooking.com a Airbnb.com. Stálo nás od 300 Kč – 600 kč na osobu, nejdražší bylo ve Švýcarsku.
Díky foodblogerce Ivče jsme měli gurmánský týden
Kolik můžete oproti nám ušetřit?
Pokud byste si celou dobu vařili sami, ušetříte minimálně 6-7 tisíc. To je částka, kterou byste dali pro 4 lidi v Salamance za ubytování na ty dny, kdy jsme jej měli my zdarma u kamarádky, takže bych si troufala říci, že celková cena kolem 10-11 tisíc na osobu by byla v i low cost režimu. 🙂 Ale kdybyste byli čtyři celou dobu, možná byste se dostali lehce po 10 tisíc.
Často kladené otázky
Jaké dokumenty potřebuji na road trip po Evropě?
Cestovní pas nebo občanský průkaz, řidičský průkaz a případně mezinárodní řidičský průkaz.
Jak si naplánovat trasu?
Doporučujeme předem naplánovat hlavní body cesty, ale nechat si prostor pro spontánní zastávky.
Kolik peněz si připravit na roadtrip?
Náklady závisí na destinacích, stylu cestování a sezóně. Počítejte s výdaji na pohonné hmoty, ubytování, jídlo a dálniční poplatky.
Tipy a triky pro cestování po Evropě
Co si zabalit
Podívejte se na náš návod pro balení na cesty, který vám s přípravou pomůže. Vyberte si správný cestovní batoh, prohlédněte si cestovní vychytávky a nezapomeňte doma nic důležitého.
Cestovní pojištění je naprostá nutnost. Na kratší cesty volíme AXA (50 % sleva) a na delší cesty britskou pojišťovnu True Traveller. Podívejte se na srovnání všech pojišťoven a vyberte si tu, která vám nejvíce vyhovuje.
TL;DRDo restaurace a penzionu Thir v historickém centru Tábora jezdí hosté i z New Yorku, Toronta a Tokia za biodynamickými, nesířenými víny a moderní českou kuchyní z lokálních surovin, kterou tvoří majitel Jan Čulík. Podnik sídlí v domě rodiny táborského historika Karla Thira a nabízí i prostorné apartmány s výhledem na historické centrum. Vína jsou vybíraná po celém světě, z nabídky italských i rumunských etiket, ale hlavním lákadlem jsou právě Honzova biodynamická vína bez chemie. Vedle Thiru provozuje Čulík na Žižkově náměstí i pivnici VÝČEP s pivem z místního minipivovaru Obora a lokálními pochutinami z řeznictví Liška a farmy Bláhův dvůr.
Jezdí za ním z New Yorku, Toronta i Tokia. Není se čemu divit, Jan Čulík v Táboře stvořil místo, kde se poezie skládá ze špičkového vína a kuchaři kouzlí nejen pro vaše chuťové buňky, ale i oči. To vše dělá s láskou k místu, kde žije. V restauraci vaří jen z lokálních surovin a vína si vybírá sám po celém světě. Je to ráj pro všechny milovníky vína a české kuchyně v moderním hábitu. Už jste dostatečně napjatí, o jakém místu mluvím? Možná to tušíte. Řeč je o Thiru. A tam jsme tenhle víkend vyrazili s Amazing Places.
Do architektury Tábora jsem se zamilovali ihned. Stále jsme se museli zastavovat a ve foťáku jsem brzy měla sbírku romantických vchodových dveří.
Za velmi mrazivého ale slunečného dne jsme zaparkovali v srdci husitského města Tábor. V ledovém vzduchu byla cítit skořice a jehličí, linula se jím vánoční hudba a my jsme obdivovali půvabné centrum města. Zamířili jsme z Žižkova náměstí k domu, kde kdysi žila rodina váženého táborské historika.
Penzion Thir se nachází v samém srdci historického centra
Atmosféra husitského města dýchá ze všech stěn
Sotva vstoupíme, dýchne na nás atmosféra historické budovy, ve kterém se dnes nachází restaurace a penzion Thir. Jméno není náhodné. Onen zmíněný historik, se jmenoval Karel Thir. „Jeho rodina tady ten dům vlastnila asi tři sta let,” tvrdí Honza Čulík, spolumajitel a manažer Thiru. Ukázalo se, že Honzu a Karla Thira spojuje i další věc. Honzův předek vlastnil v 16. století pivovar hned vedle.
Pokoje jsou prostorné a vybavené v jednoduchém styluNěkteré pokoje mají výhled na historické centrum
Jen si odkládáme věci v prostorném apartmánu penzionu, podíváme se z okna na výhled na střechy středověkého města Tábor a už se jdeme dolů zahřát polévkou.
Vegetariánská poezie na talíři
O mrkvovém krému se zázvorem mluví Lukáš ještě několik dní, stejně jako o křehkém masu, které následovalo po něm. Je to spíše jako umělecké dílo na našem talíři, nádherná hudba pro všechny smysly. Říkáme to Honzovi, a ten se jen směje: „Počkejte, zítra teprve něco uvidíte.”
To zelí vypadá jako zelí. Zelí to je. Ale neobyčejné.Škvarková a bryndzová pomazánka. Poznáte, která je která?
Kouzelná vína, ze kterých vás nebude bolet hlava. Ani po několika lahvích
A má pravdu. My tedy koukáme celý víkend, rozplýváme se nad vším, co nám zde servírují. Od snídaně po večeři. Chutnají nám jídla, které běžně nejíme. A přemýšlíme, jak mohli to božsky udělané zelí zatajit celému světu. Jestli si myslíte, že přeháníme, jeďte se přesvědčit sami. Ale varujeme vás předem. Budete na něj myslet ještě dlouho. Za náš víkend se vaří česky, ale s kreativitou největších kuchařských es.
Každé město by potřebovalo svého Honzu Čulíka.
V Táboře se zrovna konají trhy, nenacházíme na nich žádné tradiční vánoční kýče, ale lokální výrobky, které si hrají s vtipem a tradicemi. Táborští rozhodně mají smysl pro humor, přesvědčili nás Staročeským hambáčem (vypadalo to jako palačinka s párkem) a ozdobami ve tvaru bagru (museli jsme si pořídit).
Na vánočních trzích jsme nasávali vánoční atmosféru
Venku moc dlouho ale nevydržíme, zima se nám zažírá do kůže, a tak zamíříme do Gotického sálu Husitského muzea, kde je ochutnávka vín.
Prostředí vinárny a restaurace ThiruProstředí vinárny a restaurace Thiru
Nabídka z vín je široká od italských po rumunské, my ale trávíme většinu času u Honzy a jeho biodynamických vín. Stejně jako on i my máme rádi autentická vína, která se pyšní ryzí chutí, žádnou chemií ani dokrášlováním. My jsme si je oblíbili, protože jsou nesířená. Taková vína jsou totiž kouzelná. Nebolí vás po nich hlava, ani když vypijete několik lahví.
Skleniček si v Thiru můžete dát i více, bolet vás z nich hlava nebude.
„Čím déle jsem studoval mezinárodní vztahy, tím více jsem zjišťoval, jak jsou důležité vztahy lokální.”
Když se vracíme do penzionu, přemýšlíme, co je Honza zač, kde se tu vzal a jak se mu podařilo vytvořit tak skvělý podnik. Po ochutnávce a večeři se s ním potkáváme ve vinárně a zpovídáme ho.
Pokud dáváte přednost pivu, po večeři vyražte do VÝČEPU
Honza vystudoval mezinárodní vztahy, ale jak sám říká: „Čím déle jsem studoval mezinárodní vztahy, tím více jsem zjišťoval, jak jsou důležité vztahy lokální.” Po škole nevěděl, co bude dělat, a proto odletěl pracovat do Kanady, kde sázel stromky i uklízel. „Při takové práci jsem měl čas přemýšlet o smyslu života a tam mi čím dál více docházelo, že se chci vrátit do svého rodného města a pomáhat ho rozvíjet a zlepšovat.” Když vypráví o Táboře, rozsvítí se mu oči. „Kanada je supr země, ale projdi se tady po Táboře. Taková města tam nikde nenajdeš.”
Do Tábora se ještě určitě vypravíme, nejen kvůli krásným dveřím a víně 🙂
Thir není jeho posledním projektem, před pár měsíci otevřel na Žižkově náměstí pivnici VÝČEP, kde servíruje pivo z místního rodinného minipivovaru Obora. Pokud máte raději pivo než víno, určitě tam zajděte. K němu si můžete dát něco na zub z lokálního řeznictví Liška či mléčné farmy Bláhův dvůr. A možná uslyšíte hudbu z Pelíšků, protože do tohohle skvělého podniku chodí místní muzikanti, kteří vám vykouzlí úsměv na tváři.
V Táboře jsme určitě nebyli naposled. Už se těším, až se na jaře znova projdeme městem, navštívíme Holečkovy sady, zajdeme do Ctiborova mlýna, kde se nachází kulturní centrum Cesta a prohlédneme si místní komunitní zahradu. A taky si domu koupíme od Chrise skvělý sýr či ricottové noky. A navečer si dáme v Thiru poezii z jídla a vína.
TL;DRPublikační plán na sociální sítě vytvoříte jako tabulku s daty publikace, obsahem (text a foto), použitým médiem a stavem naplánování, ideálně sdílenou v Google Sheets pro celý tým. Vychází z roční obsahové strategie rozpracované do obsahového plánu, plánovat lze na měsíc i jen na týden, ale pravidelně – například vždy v neděli. Hotovou šablonu publikačního plánu lze koupit za 59 Kč a přijde e-mailem okamžitě po zaplacení, vlastní tvorba tabulky by zabrala 1–2 hodiny. Pro profesionální správu doporučují nástroje jako Buffer, Hootsuite nebo Later, přičemž Tweetdeck pro Twitter a Meta Creative Studio pro Facebook a Instagram jsou zdarma.
Pracujete jako manažer sociálních sítí nebo se na nich snažíte prorazit se svým byznysem? Pak byste měli používat publikační plán na sociální sítě, protože pravidelné příspěvky jsou základ. Stáhněte si naší předlohu
Jak na profesionální správu sociálních sítí
Ať tvoříte příspěvky na sociální sítě pouze pro svůj blog, nebo pro velkou firmu, publikační plán by měl tvořit každý, kdo se snaží své snahy v oblasti onlinu profesionalizovat. Přečtěte si také tipy, jak tvořit obsah na sociální sítě.
Publikační plán umožní přemýšlet v delším horizontu, optimalizovat obsah, který publikujete a zpětně se stává pomocníkem při vyhodnocování jednotlivých kampaní. Blogerům pomůže s diciplínou a malé firmě k udržení směru v komunikaci.
Vzor publikačního plánu, který používáme napříč klienty i na naše projekty.
Co vše by mělo být v publikačním plánu na sociální sítě?
Publikační plán vychází z obsahové strategie, která se standardně tvoří na jeden rok. Obsahová strategie se standardně rozpracovává do obsahového plánu pro jednotlivé distribuční kanály.
Z toho pak vychází i publikační plán. Osobně doporučuji si zapracovat do jedné tabulky publikační plán na jednotlivé měsíce i obsahový plán na celý rok, a to pouze z praktického hlediska, abyste nemuseli chodit do dalších tabulek a marketingových materiálů.
V minimalistickém publikačním plánu by mělo být datum, kdy bude příspěvek publikován, obsah, který půjde na sociální sítě (text + foto) a médium, na které budete příspěvek publikovat.
Praktické je mít i kolonku, zda byl příspěvek naplánován a pro manažery je vhodné přidat i místo, kde můžou příspěvek schvalovat.
Osobně již nepřidávám do publikačního plánu čas, kdy by měl být příspěvek publikován, protože používám nástroje, které mi automaticky doporučí ten nejideálnější. Pokud ale žádné nástroje nepoužíváte, je vhodné si i zaznamenávat čas pro zpětné vyhodnocování.
Jak dopředu plánovat?
Záleží na projektu, někdo plánuje dopředu měsíc, jiní pouze týden. Plán byste měli ale tvořit pravidelně. Pokud se rozhodnete pro týdenní plánování, měli byste mít hotový plán vždy v neděli bez vyjímky. Pro freelancery je důležitá disciplína, tento jednoduchý systém vám k tomu může pomoci.
Obsahový plán pro jednotlivé měsíce si připravte v rámci jedné tabulky
Uspořádejte si tabulku přehledně a prakticky
Velká část marketérů si vybarvuje barevně neděle či pondělí pro lepší orientaci v tabulce. Já volím neděle. Přípravu tabulky neodflákněte, budete ji používat roky. Proto si nezapomeňte připravit rolovací prvky a naformátujte vše dle toho, co je v buňkách.
Pracujte kontinuálně, plánujte najednou
Do pole Text si zanesete text příspěvku tak, jak jej budete chtít publikovat na vybrané sociální sítě. Jedná-li se o příspěvek s obrázkem či videem, dáme odkaz na video/obrázek či název videa/obrázku (když ho nemáme online) do druhé kolonky.
Kolonka “Schváleno” je pro ty, kteří obsah na sociání sítě nechávají schválit nadřízeným. Ideální způsob, jak sdílet tabulku s dalšími členy týmu, je pracovat v Google Sheets.
Jaké jsou nejlepší nástroje na plánování na sociální sítě v roce 2023?
Pokud jste profesionál nebo si potřebujete urychlit práci, nástroje na plánování na sociální sítě budete potřebovat. Proč?
Z jednoho místa můžete naplánovat příspěvky na všechny sociální sítě, máte je přehledně v kalendáři a hlavně mají i integrované analytické nástroje, které vám pomáhají jednotlivé aktivity vyhodnocovat.
A to i měsíce zpětně. Níže jsou některé z nejpopulárnější, většinou si můžete vyzkoušet trial na 7-30 dnů. Doporučuji si vyzkoušet více nástrojů, než se rozhodnete si některých z nich zaplatit.
Celý článek o nejlepších nástrojích na plánování najdete tady.
Kupte si šablonu od nás a ušetřete čas
Tvorba šablony vám zabere 1-2 hodiny podle toho, jak moc jste zběhlí v Google Docs nebo Googlu. Pokud chcete jít raději hned tvořit, připravili jsme pro vás hotovou šablonu v Excelu a Google Docs.
Plán je připravený tak, abyste ho bez velkých úprav mohli okamžitě začít používat. ☺️