Jak vydělávat na affiliate marketingu v 5 krocích (pro blogery)

TL;DRVydělávat na affiliate marketingu jako bloger lze v pěti krocích: vybrat produkt, který jste sami vyzkoušeli, zaregistrovat se do affiliate programu (například přes síť eHUB.cz), získat správný odkaz s podporou deep linkingu, napsat kvalitní recenzní článek a nakonec obsah propagovat a sledovat konverze. Provize se běžně pohybují okolo 2–5 % u fyzických produktů a 6–15 % u online produktů a e-booků, přičemž cookies pro přiřazení provize obvykle platí až 15 dní. Mezi konkrétní příklady patří Grammarly, Four Sigmatic, Fiverr, česká aplikace Twisto (300 Kč za doporučení) nebo pojištění AXA a Travel Bible pro cestovatelské blogery.

Máte vlastní blog, hodně fanoušků na Facebooku, úspěšný Instagram nebo spoustu followerů na Twitteru? Pak vás asi zajímá affiliate marketing, tedy metoda, jak si propagováním produktů a služeb vydělat peníze. V následujících 5 krocích vám ukážu, jak na to.

Uganda Roadtrip #4: Jak se kempuje v Ugandě a kolik nás to stálo?

TL;DRČtrnáctidenní kempování v Ugandě vyšlo autory na přibližně 55 000 Kč na osobu včetně letenek, léků a vstupu na gorily, zatímco srovnatelný okruh s cestovkou (o 4 noci kratší) by stál kolem 90 000 Kč. Kempovali například u Ziwa Rhino Sanctuary za $10/osobu, v Red Chilli Hideaway v národním parku Murchison Falls za $8/osobu nebo v Simba Safari Campu za $6/osobu, naopak nejluxusnější noc v Mburo Safari Lodge přišla na $250 za chatku. Vstupy do národních parků, treku do Rwenzori Mountains a ke gorilám v Bwindi Impenetrable National Park stály samy o sobě téměř 40 000 Kč, přičemž jeden vstup do parku na 24 hodin vyjde na $45 za osobu plus $30 za auto. Jako nejlepší ubytování hodnotí Via Via Guesthouse v Entebbe za $50/noc se snídaní, naopak hotelu Glory Summit ve městě Hoima za $35/noc se raději vyhněte.

Dvoutýdenní kempování v Ugandě byly naprosto spektakulární zážitek, na který nikdy nezapomeneme. Nejčastější otázka, kterou dostáváme, není ale o přírodě, zvířatech, nebo Uganďanech. Ptáte se nás, kolik nás roadtrip v Ugandě stál. Zde je náš itinerář a podrobné výdaje.

Naše trasa

Tentokrát jsme plánování vzali trochu „zodpovědněji“ a naplánovali jsme si alespoň, kam bychom měli každý den dorazit a co bychom tam zhruba měli dělat. V průběhu cesty se nám plán sice několikrát změnil (třeba proto, že google neví, že většina silnic v Ugandě nemá asfalt, a tak se nejede přejezd 5 hodin, ale minimálně 11 a půl), ale nakonec jsme až na šimpanze zvládli vše, co bylo v plánu.

Jak se v Ugandě kempuje / itinerář ubytování

Plánování Ugandy je složité a ještě složitější je najít pořádného průvodce. Ušetříme vám práci a vracení nepoužitelných knih – nejlepší je podle nás Uganda od Andrew Roberts, kterou si můžete objednat on-line. Doporučujeme všema deseti.

Většinu nocí jsme v Ugandě kempovali, ale dopřáli jsme si občas i tu postel. Tady je podrobně rozepsané naše ubytování. Ve všech ubytování tekla teplá voda, na wifi ale nespoléhejte, některá místa ji hlásali, ale ve skutečnosti fungovala jen ve Via Via Guesthousu. Pokud tedy potřebujete internet, pořiďte si ugandskou simku s daty.
RoadTrip Uganda #1: Vy dva v Ugandě určitě umřete

Den 1. + 2. Via Via Guesthouse

Malebný guesthouse v Entebbe, místě, kde jsme ve tři ráno přistáli. Nakonec to bylo to nejlepší ubytování, které jsme v Ugandě našli. Proto jste se tam také na poslední noc vrátili.

Cena ubytování: $50 / noc za samostatný pokoj + snídaně v ceně Cena jídla: $5 – $7 za oběd/večeři Rezervace ubytování: Via Via
Guset House Via Via je takové bezpečné útočiště. Ráj za plotem obehnaným ostnatým drátem.
Guset House Via Via je takové bezpečné útočiště. Ráj za plotem obehnaným ostnatým drátem.

Den 3. Ziwa Rhino Sanctuary

Přímo v parku, kde jsme vyrazili na trek za nosorožci, jsme se také ubytovali. Bydleli jsme stylově ve stanu, na místě pro stanování velkém jak fotbalové hřiště.

Cena kempování: $ 10 / osoba (bez snídaně) Rezervace ubytování: Ziwarhino.com
Jak je to velká šílenost jet stanovat do Ugandy, jsme si uvědomili, když jsme v prvním kempu byli úplně sami
Jak je to velká šílenost jet stanovat do Ugandy, jsme si uvědomili, když jsme v prvním kempu byli úplně sami
RoadTrip Uganda #2: Když se zelený ráj změní v peklo

Den 4. + 5.  Kemp Red Chilli v národním parku Murchison Falls

Red Chilli je krásný kemp přímo uprostřed největšího ugandského národního parku. Naprosto nejlepší personál v celé Ugandě! Je to nádherná oáza, umístěná tři minuty od převozu přes Nil, kde ráno začíná safari. Je to tedy ideální místo 😉

Kemp jsme měli jako základnu, odkud jsme vyrazili na půldenní safari (v našem autě) a na tří hodinovou plavbu po Nilu.

Cena kempování: $8 / osoba Rezervace ubytování: redchillihidaway.com
Restaurace v kempu s nejlepším personálem v Ugandě
Restaurace v kempu s nejlepším personálem v Ugandě

Den 6. Hotel, kterému se rozhodně vyhněte!

Nezvládli jsme přejezd a museli jsme na noc zakotvit v hotelu Glory Summit ve městě Hoima. Napřed hotel nenajdete, protože mají na bookingu i na webu špatnou adresu. Když ho konečně najdete, recepční vám nebude schopná říct číslo pokoje, nebude vědět, kde se podává snídaně a absolutně nebude tušit, jestli je v restauraci ještě kuchař. Nakonec vám strhnou 5 % poplatek za platbu kartou. 🙂

Cena ubytování: $35
Golden Summit Hotel
Golden Summit Hotel

Den 7. Rwenzori Mountains – Rwenzori Trekkers Hostel

Předtím, než jsme vyrazili na dvoudenní trek do hor, jsme využili možnost přenocování v jednom z pokojů přímo v areálu společnosti, která nás do hor brala. Jednoduchý pokoj s postelí s moskytiérou posloužil dobře.

Cena ubytování: $15 / osoba i se snídaní (kempování $8)
Postel v hostelu v Ruwenzori Mountains
Postel v hostelu v Ruwenzori Mountains

Den 8. Rwenzori Mountains – Kalalama Camp

Na dvoudenním treku jsme přespali v kempu, ke kterému jsme dolezli po sedmi hodinách a překonání 1800 m převýšení. Cena treku: $250 na osobu (v ceně průvodce, portýři, jídlo, snacky, bouda) Rezervace: rwenzoritrekking.com
Když nám průvodce ukázal, kde budeme spát, okamžitě zmizel
Když nám průvodce ukázal, kde budeme spát, okamžitě zmizel

Den 9. Simba Safari Camp

Zhruba hodinu a půl od Rwenzori Mountains, cca 100 m od rovníku a 10 minut od vstupu do Queen Elizabeth národního parku, leží Simba Safari kemp. V restauraci se o vás postarají jako o krále a královnu, tedy alespoň pokud si objednáte dopředu a alespoň tří chodové menu. 🙂

Cena kempování: $6 / osoba Rezervace: ugandalodges.com
Simba kemp
Simba kemp
Uganda RoadTrip #3: Jak si nás přišla osahat gorila

Den 10. Queen Elizabeth Parkview Tourist Hotel

Po celodenním jezdění po safari v národním parku jsme zakotvili na druhé straně, v tomhle luxusním resortu s výhledem na pláně plné slonů. Byli jsme tam jediní hosté, chtěli nás obrat, ale nakonec vše dobře dopadlo a my si to vlastně docela užili. 🙂

Cena kempování: $ 10 / osoba Rezervace: qeparkviewlodge.com
Na zahradě tohoto hotelu jsme kempovali, ráno jsme viděli pod námi sloní rodinku
Na zahradě tohoto hotelu jsme kempovali, ráno jsme viděli pod námi sloní rodinku

Den 11. Rushaga Gorilla Camp

Když chcete jít na Gorily do Bwindi Impenetrable National Park, musíte se ubytovat v jedné z přilehlých lodží. Je nutné počítat s vyšší cenou, protože je Uganďanům jasné, že nemáte jinou možnost.

Cena kempování: $ 35 / osobu (se snídaní a jedním hlavním chodem) Rezervace: rushaga.com Rushaga Gorilla Camp

Den 12. + 13. Paradise Eco Hub

Tenhle ráj jsme potřebovali jako sůl. Resort leží na malém ostrově na jezeře Bunyoni a má všechno, co v Ugandě potřebujete.

Za vaše peníze se vám dostane v Ugandě nevídaného komfortu (nestanovali jsme), i když v chýších není elektřina (jen světélko na baterku), jídlo musíte objednávat několik hodin dopředu, aby stihli dojet lodí pro suroviny a internet nefunguje, i když jej mají na stránkách.

Silas, manažer resortu a váš všudypřítomný průvodce se o vás postará od a do z. Zaplaťte si půldenní výlet ($15/osoba), kde vás vezme lodí po ostrovech, do místní školy a na krátký výšlap k vyhlídce. Cena ubytování: $ 60 / noc / luxury nest Rezervace ubytování: paradiseecohub.com
Paradise Eco Lodge
Paradise Eco Lodge
Paradise Eco Lodge
Paradise Eco Lodge

Den 14. Mburo Safari Lodge

Na poslední noc strávenou v Ugandě jsme si udělali radost. Dali jsme dohromady všechny zbylé šilinky a koupili jsme si za $ 220 luxusní chatku s obědem, večeří a snídaní. Měli jednoznačně nejlepšího kuchaře a starali se o nás jako o nějaké papaláše. Před jídlem jsme dostali rozehřátý vlhký ručník (!), abychom si omyli ruce a tím začal hodinový gurmánský zážitek. Hodinový proto, že jim to děsně trvalo. 😀

Cena za ubytování: $ 250 / chatka Rezervace: mburosafarilodge.com
Mburo Safari Lodge
Mburo Safari Lodge

Den 15. Via Via Guesthouse

Skončili jsme, kde jsme začali. 🙂 Přijeli jsme jen na pár hodin, večeři a hurá domů.

Takže na kolik to vyšlo?

Na jednoho nás Uganda vyšla na cca 55 000 Kč na osobu. Včetně letenek (11 000 Kč), léků a očkování (které jsme neměli žádné, takže vyšlo na skoro 5000 Kč/osoba) a vstupu na gorily (10 000 Kč/osoba).

Letěli jsme z Vídně, do které jsme vyrazili den předem, je tam tedy započítaný i den a noc ve Vídni. Takový malý předvýlet 🙂

Na cestě jsme nijak extra nešetřili. Kde to šlo, tam jsme stanovali, ale vaření jsme vzdali po prvním dni (stmívá se moc brzo a komáři s malárií vylézají v 5 odpoledne). Takže jsme povětšinou skončili v restauraci jak večer, tak ráno i na oběd.

Kupovali jsme si, co nás zrovna napadlo, ale zas jsme úplně nerozhazovali. Klasické jídlo v hotelu nebo kempu vyjde na $5 – $7 a na ulici sice pořídíte chapati za 5 korun, ale jíst to každý den nejspíš nezvládnete. 🙂

Rozepsané náklady:

Kolik stojí čtrnáct dní v Ugandě
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
6 ubytování — hotely, campingy a další možnosti ubytování

Vstupy vás drtí na každém kroku

Jenom poplatky za vstupy do národních parků, na gorily a na dvoudenní trek do hor nás vyšly skoro na 40 tisíc korun. Uganďani mají ve zvyku chtít po cizincích mnohokrát více, než po místních. Není to podvod, ceny takové skutečně jsou a není výjimkou, že za vstup do národního parku na 24 hodin (ani o minutu více, při výjezdu vás zkontroluje voják s kalašnikovem) zaplatíte $45 za osobu a dalších $30 za auto. Přidejte cenu ubytování a vynásobte cenu počtem dní, které tam strávíte, a trefí vás šlak.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
6 ubytování — hotely, campingy a další možnosti ubytování

Uganda za polovinu

Porovnali jsme naše náklady s tím, kolik si za to řekne česká cestovka. Našli jsme jednu, která dělá velmi podobný okruh jako my, i když s menším počtem nocí (o 4 méně). Zjistili jsme, že jsme do Ugandy vyrazili za polovinu peněz, co byste jim zaplatili a viděli jsme toho mnohem víc (například dvoudenní trek do Měsíčních hor). No a ty 4 noci navíc taky stojí za to  😇

Loudavým Krokem Cestovka
Auto (= svoboda pohybu) ANO NE
Počet nocí 14 10
Gorily započítané v ceně ANO NE (+ 10 000 Kč / osoba)
Léky a malaron v ceně ANO NE (+ 5 000 Kč / osoba)
Celková cena 55 000 Kč 90 000 Kč (+ 15 000 Kč)
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
6 ubytování — campingy, hotely a další možnosti ubytování

Uganda RoadTrip #3: Jak si nás přišla osahat gorila

TL;DRSetkání s horskou gorilou v ugandském Bwindi National Parku přišlo po několikahodinovém brodění džunglí, kdy se k autorům přiblížila i dvouletá gorila, přičuchla k nim a přisedla do jejich půlkruhu. Permit na gorilí trekking vyšel na 450 dolarů na osobu (v sezóně 650 dolarů), portýrům se navíc dává minimálně 15 dolarů tip. Na světě žije jen 800 horských goril, všechny výhradně ve dvou ugandských národních parcích, z nichž jeden zasahuje i do Demokratické republiky Kongo a Rwandy. Cestu k nim předcházel dvoudenní výšlap do Měsíčních hor za 235 dolarů na osobu s výstupem do 3147 metrů a zastávky u jezera Bunyonyi a Queen Elisabeth National Parku.
Už nikdy nepojedeme v Ugandě za tmy. Slíbili jsme si navzájem a ráno jsme vyráželi opravdu včas. Nepovedlo se. Na cestě do Měsíčních hor nás chytla tma a bouřka. Pokud jsme si mysleli, že nic horšího než řízení za tmy skrz polňačky nemůže být, dnes se ukázalo, že zatopené dvoumetrové polní díry je taková drsná škola offsroadového řízení na život a na smrt.
Po 7hodinovém výšlapu do 3147m
Po 7hodinovém výšlapu do 3147m (foceno Canon 6D)
Už se mi na dvoudenní túru nechtělo. Ubytovali jsme se v hostelu, odkud se vyráží a prohlásili, že ráno určitě půjdeme. Ani jeden jsme tomu ale nevěřili. Nechtěli jsme zklamat jeden druhého, ale ten depresivní déšť přinášel tak akorát chuť odsud co nejdříve vypadnout.
  Ráno nám ale nachystalo ránu, bylo krásně. Ani jeden jsme nemohli najít jediný důvod, proč bychom nemohli jít, a tak jsme vyrazili. Do Měsíčních hor nesmíte bez průvodce a portýrů. Taky to stojí spoustu peněz. Dvoudenní výlet vyjde na osobu 235 dolarů plus se sluší dát tipy portýrům, které musíte mít, ale od společnosti nejsou placeni. Jsou to jen lidi z vesnice.
Vesnice v Ruwenzori Mountains, kde jsme vyfasovali portýry
Vesnice v Ruwenzori Mountains, kde jsme vyfasovali portýry(foceno Canon 6D)

Do kopce, a pak do prudkého kopce

„Teď to bude rovinka asi čtyři kilometry, a pak začneme stoupat.” Vysvětloval nám náš průvodce a my jsme se celou cestu divili, proč říká rovinka tomu, co je ve skutečnosti stoupání. Pak jsme pochopili, že stoupání je pro něj jen to, kdy si musíte pomáhat rukama. Brzy jsme za portýry byli rádi. Pražilo a my se rvali džunglí.
Portýrům jsme museli odevzdat všechno. Dovolili mi si nést jen fotoaparát.
Portýrům jsme museli odevzdat všechno. Dovolili mi si nést jen fotoaparát.(foceno Canon 6D)
Náš průvodce moc průovdce nebyl. Nejčastější jeho slova byla: “Tady přestávka?” Něco kloudného jsme z něj dostali jen v okamžiku, kdy jsme se ho zeptali, jestli jsou tu jedovatí hadi. „Jsou. Máme tady zelenou mambu, černou mambu a plivající kobru.” zablištěli se v úsměv bílé zuby uprostřed černé tváře. „Takže jen ty nejnebezpečnější na světě.” komentoval to Lukáš „Jo, ale to bychom museli mít obrovské štěstí, abychom je potkali!” Usměje se průvodce a my si pro sebe říkáme, že to by teda bylo obrovské štěstí, potkat takového hada, který nás může zabít.
Po cestě jsme neviděli sice žádné mamby ani kobry, zato vodopádů bylo požehnaně
Po cestě jsme neviděli sice žádné mamby ani kobry, zato vodopádů bylo požehnaně (foceno Canon 6D)

Ugandské divadlo na schovku

Když se dostaneme do půlky cesty a vypadá to, že vypustíme duši, rozhodneme, že potřebujeme pauzu na oběd. Portýři vybalí jídlo, a pak spolu s průvodcem zmizí za roh. Slyšíme, jak se smějí a vtipkují, ale jakmile je po jídle, opět se vrátí, zmklnou a dokud jsou v naší blízkosti, tak mlčí.
Když nám průvodce ukázal, kde budeme spát, okamžitě zmizel
Když nám průvodce ukázal, kde budeme spát, okamžitě zmizel (foceno Canon 6D)
Konečně dorážíme k chatce. Zjišťujeme ale, že tady není žádný výhled. „To bychom museli ještě výš, ale to je na vás,” říká nám Uganďan. A tak se plazíme ještě výš, ale hned se za to proklínáme, protože víme, že za tohle nám v příštích dnech naše těla nepoděkují. Po celkových 7 hodinách jsme v 3147 metrech. Stojí to za to.
Náš hotel v horách
Náš hotel v horách (foceno Canon 6D)
Ale tady začíná opravdové divadlo. „Tak jsme tady.” prohlásí průvodce a ukáže na chatku, kde budeme spát, a pak zmizí do malinké boudy k našim třem portýrům a dalším černochům, kteří už tu byli.
Ačkoliv nás všechno bolelo, výhled za to stál
Ačkoliv nás všechno bolelo, výhled za to stál (foceno Canon 6D)

Bílí čeští papalášové

„Na stránkách psali, že běžná aktivita po hikování je povídání si s průvodcem.” Pobavěně komentuju schované Uganďany v boudě. Našeho průvodce ten den vidíme už jen jednou na „briefink“, což bylo jen oznámení, že máme snídani v sedm a v 7:30 vyrážíme. Mezitím se občas vynoří portýři, kteří nám začnou nosit čaj, sušenky, polévku a pak hlavní jídlo. Jedna porce je tak pro pět a my si připadáme trapně, protože to nikdy nemůžeme sníst. Nikdo s námi nemluví.
K večeři jsme dostali několik chodů
K večeři jsme dostali několik chodů, začalo to nevinně sušenkama (foceno Canon 6D)
„Jsme tu jak papalášové,“ šeptáme si s Lukášem a připadáme si blbě. Jakmile dojíme, rychle zmizíme do chatky. Když za sebou zavřeme dveře, ozve se smích. Uganďani se baví do půlnoci, nebo možná až do rána. Než zas z chatky vylezeme a budou nám posluhovat jak papalášům. Mlčky.
Nádherné ráno v ugandských horách
Nádherné ráno v ugandských horách (foceno Canon 6D)
„Čaj je hotov.” Ozve se v 6:20 a my si říkáme, proč nám říkali, že je snídaně v sedm, když nás budí v 6:20. Mávneme nad tím rukou a jdeme se trápit ke stolu, kam nám začnou snášet několik chodů snídaně. Nejdříve kaše, pak vajíčka, opečené brambory a tousty. Pro Lukáše navíc párky. Dostali jsme dokonce i máslo. „Ty sem museli přinést celou kuchyni.” vzdychá nad jídlem Lukáš, jsme z toho nešťastní, připadáme si provinile, že necháváme jídlo. Tajně zbytky zabalíme a jsme rozhodnutí, že to seběhneme dolů za pět hodin a pauzu na oběd odmítneme.
Simba kemp
Simba kemp u Queen Elisabeth National Parku (foceno Canon 6D)

Riziko malárie odrazuje od vaření

Už druhý den nemůžeme chodit. V Simba Campu na kraji Queen Elisabeth National Parku se šouráme, jakoby nás někdo zmlátil a přesně tak si připadáme. I stavění stanu se ukazuje jako heroický výkon. Vaření jsme naštěstí opustili už po prvním pokusu, stmívá se tu velmi brzo a s tmou přichází horda komárů a jedno z nejvyšších rizik malárie v celé Africe. Tím se tedy trápit nemusíme.
Kráterové jezero
Kráterové jezero, jeden z další ugandských divů (foceno Canon 6D)
Nemáme ale co na sebe, naivně jsme si mysleli, že využijeme pračky v nějakém hotelu, u kterého budeme stanovat. Ukázalo se, že tady ale samozřejmě pračky nemají, a tak musíte platit za každý vypraný kus.
Queen Elisabeth National Park
Queen Elisabeth National Park (foceno Canon 6D)
Pereme si proto ve vlastním lavoru a rozvěšujeme to na stromy okolo. „To je jak vánoční stromek po ugandsku.” Koukám na strom vedle našeho stanu a přemýšlím, jestli už jsou v Praze všude vánoční světla.
Nejvíce jsme viděli antelop
Nejvíce jsme viděli antelop (foceno Canon 6D)

Obrovské hotelové komplexy bez lidí, občas i bez personálu

Queen Elisabeth National Park je pro nás trochu zklamání. Moc zvířat nevidíme, taky stále nepolevily nohy a víme, že se nenávratně blíží stopování goril, kde naše svaly budeme potřebovat.
Ugandské safari nepatří k nejpopulárnějším, ale stojí za to
Ugandské safari nepatří k nejpopulárnějším, ale stojí za to (foceno Canon 6D)
Brzy odpoledne hledáme ubytování, dorazíme k jedné lodgi, kde má být i místo na kempování. V recepci hraje hlasitá hudba, ale celý areál je opuštěný. Hledáme po pozemku, ale nikoho nenacházíme. Vydáme se tedy hledat další hotel s možností kempování, odbočíme u pochybné cedule Queen Elisabeth Park View Tourist hotel & Camping. Samotná cesta nás děsí, lepí se na nás děti, které právě jdou ze školy a koukají nám skrz okna dovnitř, tahají za kliky nebo za námi běží a dělají, že tlačí auto. Vedle nás je děsivý sráz. Konečně dorazíme k bráně a děsí nás představa, že bychom měli skrz děti jet zpátky. Nikdo nepřichází. Už to chceme otáčet, když zahlédnu pohyb za branou. „Někdo tam je!.”
Pozorovat opice byla jedna z našich nejoblíbenějších aktivit
Pozorovat opice byla jedna z našich nejoblíbenějších aktivit (foceno Canon 6D)

Nejdřív nás zkusili obrat

Když se brána otevře, vítá nás hned několik Uganďanů. Areál je obrovský s výhledem na safari. Nejdřív litujeme, že jsme to neotočili. Jsme tu sami a Uganďan není nadšený z toho, že chceme jen kempovat. „20 dolarů na osobu.” zkouší to, ale my mu řekneme, že na internetu mají 10 dolarů. „10 dolarů taky dobrý.” S pocitem, že nás ihned chtěl obrat se tu cítíme jako vetřelci. Ale jakmile opadne prvotní pravidelné neomalené divadlo kolem toho, co chceme k večeři a v kolik ji chceme, a poté omluvy, že vlastně mohou udělat pouze jedno jídlo a večeře může být jen v určitou hodinu, tak všichni sedíme ve společenské místnosti a povídáme si.  
V hotelu Queen Elisabeth Parkview Tourist Hotel jsme byli sami. A ještě k tomu jsme tam kempovali.
V hotelu Queen Elisabeth Parkview Tourist Hotel jsme byli sami. A ještě k tomu jsme tam kempovali. (foceno Canon 6D)
Zjišťujeme, že náš hostitel se zajímá o svět kolem. A tak nám vypráví o Ugandě a jejím směřování a my se dozvídáme, že je zde i povinná školní docházka. „To aby nebrali děti drogy a holky neměly děti v patnácti.” komentuje to a vypráví nám dál, až se dostáváme k světové politice a končíme nadáváním na Kim Čong Una. Pak už se nás jen ptá, jak nalákat více turistů z Čech do Ugandy. Povídáme si o silnicích, o marketingu, až skončíme u České republiky.

Jak můžete v Čechách v takovým mrazu žít?

„A jaké máte u vás počasí?“ „V zimě teplota klesá i pod nulu. Loni i minus 15 v Praze.“ „UUUUH?“ zapíská Uganďan tradičním místním zvukem podivení. „Jak v tom můžou lidi žít?“ Kulí na nás oči. „To bych celý den jen ležel pod dekou a nikam nechodil.” A směje se. Ta představa zimy mu přijde očividně příšerně komická.
Na zahradě tohoto hotelu jsme kempovali, ráno jsme viděli pod námi sloní rodinku
Na zahradě tohoto hotelu jsme kempovali, ráno jsme viděli pod námi sloní rodinku (foceno Canon 6D)
„No, někdy se nám taky vstávat nechceme,” přiznávám, sedíme v místnosti, která slouží jako recepce i restaurace. Je v ní ve skutečnosti jen pár gaučů, konferenční stolek a televize. Jako většina hotelových komplexů, i tento je předimenzovaný, ale nedomyšlený. Komplex má minimálně 20 pokojů, ale parkování jen pro pět aut. Příjezdová cesta je prašná, plná děr a dělaná spíš pro tank než pro auta a vede podél obrovského srázu. Tady naposled někdo byl před měsícem. Měli jsme tak čtyři černochy pro sebe. Možná víc. „Máme doma topení.” Vysvětluje Lukáš. To Uganďan ignoruje a najednou mu zasvítí oči. „A v tom můžou jezdit auta? V takovym mrazu?” Uganďan se už úplně řeže, nikdy jsem neviděla, že by někomu připadala zima tak vtipná. Evidentně je na tom něco zábavného, co absolutně nechápu. Vysvětlujeme mu, že auta v zimě jezdí zcela normálně. Tahle starost přijde úsměvná zas nám, mráz a sníh je úplná lahoda oproti běžné prašné silnici v Ugandě. Nejednou ztichne.

Jak Uganďani brání zahrady

„Slyšíte ten zvuk? To běží lidi bránit zahradu,” na chvíli se zarazíme, ale jen na vteřinu. Právě vypadl proud a já vidím jen bílý půlměsíc úsměvu. “Bránit. Před čím?” “Před slony! Hrajou jim na bubny” Rozesmějeme se, a pak posloucháme bubny a zpěv lidí v dálce, než se odebereme všichni spát. Druhý den nám ani nevadí, že nám nejspíš za večeři připočetl těch 20 dolarů navíc, co po nás chtěl za kempování. Dáváme mu ještě dýško a upřímně mu přejeme, aby sem zavítalo více lidí.
Z Queen Elisabeth National Parku jsme vyrazili do Bwindi National Parku na gorily
Z Queen Elisabeth National Parku jsme vyrazili do Bwindi National Parku na gorily (foceno Canon 6D)

Šli jsme do džungle hledat horské gorily

Největší zážitek nás teprve čeká. Přijíždíme do Bwindi National Parku, odkud máme druhý den vyrazit na gorily. Těsíme se. Místní kemp má být top (taky podle toho stojí) a setkání s horskými gorilami hodnotí lidi jako nejúžasnější zážitek v jejich životě. Rushaga Gorilla Camp je opravdu krásný, i když tu nejde Wifi a jídlo je stejné jako všude jinde. Hra na Ameriku bez chuti a nápadu. Uganďani v organizování nejsou moc dobří, máme sice permit na Gorilly dva týdny, ale nevíme odkud a v kolik máme jít. Snažíme se to vyzjistit tady, ale i informace od místních Uganďanů jsou různorodé. Někdo tvrdí v 7:30, jiný v 8:00.
Když jsme je spatřili, konečně jsme pochopili, proč to lidi považují za nejúžasnější zkušenost v jejich životě
Když jsme je spatřili, konečně jsme pochopili, proč to lidi považují za nejúžasnější zkušenost v jejich životě (foceno Canon 6D)
Na místě setkání to trvá další dvě hodiny, než nás rozdělí do skupin a přejedeme autami k místu, odkud konečně vyrážíme. Několikrát se nás snaží přesvědčit, abychom si s sebou vzali portýry. (Kterým pak máme dát minimálně 15 dolarů). Nechápeme proč, když v batohu máme jen vodu a svačinu. Nechápeme, proč nejsou v ceně, když za to platíme 450 dolarů (v sezóně se platí 650 dolarů).

Gorila si na nás přišla sáhnout a chtěla si hrát

Brodíme se džunglí už několik hodin, zapadáváme do bahna a náš doprovod musí prosekávat cestu mačetou. Když už to chci vzdát, něco černého obrovského se před námi mihne. Buší nám srdce. Pak už slyšíme řev goril a praskání větví. Uganďané na ně funí a vrčí, snaží se je přivolat jejich řečí. My s Lukášem se proklínáme, proč platíme za to, že tu nejspíš umřeme v náručí 180kilové gorily.
Těchto horských goril je na světě jen 800 a všechny žijou ve dvou Národních parcích v Ugandě. Jeden z těch národních parků zasahuje i do Demokratické Republiky Kongo a Rwandy. Nikde jinde na světě se s nimi setkat nemůžete. 
Těchto horských goril je na světě jen 800 a všechny žijou ve dvou Národních parcích v Ugandě (foceno Canon 6D)
Jsem jediná s foťákem, a tak mě jeden z našich doprovodů drží za ruku a táhne mě s sebou vepředu, zatímco druhou rukou odlamuje a prosekává větve. Posadí mě pod strom a ukáže. Najednou je vidím. Všichni sesedáme v posvátné tichosti a už se díváme na gorilí rodinku. Oni se dívají na nás. Jedna dvouletá si přijde na nás sáhnout, a pak odskočí a začne se radovat. Čuchá si k nám. Dívá se mi do očí, a pak najednou odběhne, přiběhne zpátky a posadí se na konec našeho půlkruhu. Přidává se k nám, skřižuje na prsou ruce a stejně jako my chvíli pozoruje dění okolo.
Lake Bunyonyi nás zasáhlo, krásou a střevní chřipkou
Lake Bunyonyi nás zasáhlo, krásou a střevní chřipkou (foceno Canon 6D)
Těchto horských goril je na světě jen 800 a všechny žijou ve dvou Národních parcích v Ugandě. Jeden z těch národních parků zasahuje i do Demokratické Republiky Kongo a Rwandy. Nikde jinde na světě se s nimi setkat nemůžete.

To bys ale měla mít doma kozu. Nejlépe dvě nebo tři!

Začínají nám docházet síly. Dojeli jsme k jezeru Bunyonyi a loďkou se přepravili k Paradise Eco Hub, což je roztomilý a levný hotýlek s úžasným hodnocením na jednom z ostrovů u tohoto vodního ráje v Ugandě. Dokonce i plavat se tu může. Zabookovali jsme si ho, abychom měli internet a mohli pracovat. Data na simce už byly téměř pryč a my potřebovali vyřídit spoustu mailů. Internet samozřejmě nešel, ale možná by nám byl k ničemu. Náš organismus se rozhodl, že má všeho dost a na dvě noci a den úplně vypl. A tak jsme ty dva dny jen spali, jedli  nebo si povídali s personálem.
Na zebry do Lake Mburo National Parku
Na zebry do Lake Mburo National Parku (foceno Canon 6D)
„A máte doma kozy?” Ptá se mě asi 18letý Uganďan a ukazuje na černou kozu. „Jojo, máme.” Odpovím a on vypadá, že ho to překvapilo. „A kolik jich vlastníš?” Teď teprve mi došlo, že se neptá, jestli je máme v Čechách, ale jestli je máme doma my. „No, my je doma nemáme. Ale v Čechách je lidi mají,” vysvětluji. „Ale to byste měli mít doma kozy. Taková koza, to je velmi dobrá věc. Měla bys mít aspoň jednu, nejlépe ale dvě nebo tři.” poučuje mě Uganďan a já si pobaveně hraju s myšlenkou koz v našem malém pražském bytě.
23825280 1491656380954242 1803221837174276096 n
Jedno z těch ubytování, kde si rádi připlatíte (foceno Canon 6D)
Dnes sedím v jednom z těch drahých turistických hotelů u Národního parku Lake Mburo, kde přes den pozorujeme zebry. Přijeli jsme sem na internet, ten samozřejmě nejde, ale zamilovali jsme se do téhle oázy klidu. A rozhodli se, že tu zůstaneme. Zítra nás čeká poslední safari, a pak už pomalu zamíříme do Čech.
Mburo Safari Lodge
Mburo Safari Lodge (foceno Canon 6D)
Plánování Ugandy je složité a ještě složitější je najít pořádného průvodce. Ušetříme vám práci a vracení nepoužitelných knih – nejlepší je podle nás Uganda od Andrew Roberts, kterou si můžete objednat on-line. Doporučujeme všema deseti.
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
6 ubytování — resorty, campingy a další možnosti ubytování
⭐ TOP VOLBA ⛺ Camping
Simba Camp
Kemp na kraji Queen Elisabeth National Parku. Autoři se zde šourali po dvou dnech v horách a stavěli stan. Vysoké riziko malárie, proto doporučují nevařit po setmění kvůli komárům.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🏨 Hotel
Queen Elisabeth Parkview Tourist Hotel
Obrovský hotelový komplex s možností kempování a výhledem na safari. Původně žádali 20 dolarů za kempování na osobu, nakonec 10 dolarů. Autoři byli v areálu sami, personál byl přátelský a povídavý o Ugandě a světové politice. Z hotelu je slyšet bubny místních lidí, kteří v noci brání zahrady před slony.
★★★★ 10 USD/osoba (kempování)
Zkontrolovat dostupnost
⛺ Camping
Rushaga Gorilla Camp
Krásný kemp v Bwindi National Parku, odkud se vyráží na gorily. Autoři jej popisují jako top podle ceny, nicméně nefungovala WiFi a jídlo bylo standardní ugandské bez fantazie. Výchozí bod pro gorilla tracking za 450-650 USD.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🏡 Pension
Paradise Eco Hub
Roztomilý a levný hotýlek s úžasným hodnocením na jednom z ostrovů jezera Bunyonyi. Přístup loďkou. Autoři si ho zamluvili kvůli internetu na práci, ale ten nefungoval. Možnost plavání, ale autoři zde strávili dva dny s žaludeční chřipkou a většinou spali.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🌲 Resort
Mburo Safari Lodge
Jeden z dražších turistických hotelů u národního parku Lake Mburo, kde autoři pozorovali zebry. Přijeli sem na internet (který opět nefungoval), ale zamilovali se do oázy klidu a rozhodli se zůstat. Jedno z těch ubytování, kde si rádi připlatíte.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🔍 Hledat
Zobrazit všechna ubytování v Ugandě
Prozkoumejte všechny dostupné možnosti ubytování v Ugandě a najděte to nejlepší podle vašich preferencí a rozpočtu.
★★★★ Porovnat ceny
Zkontrolovat dostupnost
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
6 ubytování — hotely, resorty a další možnosti ubytování
⭐ TOP VOLBA ⛺ Camping
Simba Camp
Kemp na kraji Queen Elisabeth National Parku. Autoři se zde šourali po dvou dnech v horách a stavěli stan. Vysoké riziko malárie, proto doporučují nevařit po setmění kvůli komárům.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🏨 Hotel
Queen Elisabeth Parkview Tourist Hotel
Obrovský hotelový komplex s možností kempování a výhledem na safari. Původně žádali 20 dolarů za kempování na osobu, nakonec 10 dolarů. Autoři byli v areálu sami, personál byl přátelský a povídavý o Ugandě a světové politice. Z hotelu je slyšet bubny místních lidí, kteří v noci brání zahrady před slony.
★★★★ 10 USD/osoba (kempování)
Zkontrolovat dostupnost
⛺ Camping
Rushaga Gorilla Camp
Krásný kemp v Bwindi National Parku, odkud se vyráží na gorily. Autoři jej popisují jako top podle ceny, nicméně nefungovala WiFi a jídlo bylo standardní ugandské bez fantazie. Výchozí bod pro gorilla tracking za 450-650 USD.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🏡 Pension
Paradise Eco Hub
Roztomilý a levný hotýlek s úžasným hodnocením na jednom z ostrovů jezera Bunyonyi. Přístup loďkou. Autoři si ho zamluvili kvůli internetu na práci, ale ten nefungoval. Možnost plavání, ale autoři zde strávili dva dny s žaludeční chřipkou a většinou spali.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🌲 Resort
Mburo Safari Lodge
Jeden z dražších turistických hotelů u národního parku Lake Mburo, kde autoři pozorovali zebry. Přijeli sem na internet (který opět nefungoval), ale zamilovali se do oázy klidu a rozhodli se zůstat. Jedno z těch ubytování, kde si rádi připlatíte.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🔍 Hledat
Zobrazit všechna ubytování v Ugandě
Prozkoumejte všechny dostupné možnosti ubytování v Ugandě a najděte to nejlepší podle vašich preferencí a rozpočtu.
★★★★ Porovnat ceny
Zkontrolovat dostupnost
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
6 ubytování — hotely, campingy a další možnosti ubytování
⭐ TOP VOLBA ⛺ Camping
Simba Camp
Kemp na kraji Queen Elisabeth National Parku. Autoři se zde šourali po dvou dnech v horách a stavěli stan. Vysoké riziko malárie, proto doporučují nevařit po setmění kvůli komárům.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🏨 Hotel
Queen Elisabeth Parkview Tourist Hotel
Obrovský hotelový komplex s možností kempování a výhledem na safari. Původně žádali 20 dolarů za kempování na osobu, nakonec 10 dolarů. Autoři byli v areálu sami, personál byl přátelský a povídavý o Ugandě a světové politice. Z hotelu je slyšet bubny místních lidí, kteří v noci brání zahrady před slony.
★★★★ 10 USD/osoba (kempování)
Zkontrolovat dostupnost
⛺ Camping
Rushaga Gorilla Camp
Krásný kemp v Bwindi National Parku, odkud se vyráží na gorily. Autoři jej popisují jako top podle ceny, nicméně nefungovala WiFi a jídlo bylo standardní ugandské bez fantazie. Výchozí bod pro gorilla tracking za 450-650 USD.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🏡 Pension
Paradise Eco Hub
Roztomilý a levný hotýlek s úžasným hodnocením na jednom z ostrovů jezera Bunyonyi. Přístup loďkou. Autoři si ho zamluvili kvůli internetu na práci, ale ten nefungoval. Možnost plavání, ale autoři zde strávili dva dny s žaludeční chřipkou a většinou spali.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🌲 Resort
Mburo Safari Lodge
Jeden z dražších turistických hotelů u národního parku Lake Mburo, kde autoři pozorovali zebry. Přijeli sem na internet (který opět nefungoval), ale zamilovali se do oázy klidu a rozhodli se zůstat. Jedno z těch ubytování, kde si rádi připlatíte.
★★★★ Zkontrolovat ceny
Zkontrolovat dostupnost
🔍 Hledat
Zobrazit všechna ubytování v Ugandě
Prozkoumejte všechny dostupné možnosti ubytování v Ugandě a najděte to nejlepší podle vašich preferencí a rozpočtu.
★★★★ Porovnat ceny
Zkontrolovat dostupnost

RoadTrip Uganda #2: Když se zelený ráj změní v peklo

TL;DRČlánek popisuje den plný komplikací na cestě autem do Národního parku Murchison Falls v Ugandě, kde autoři na děsivé nezpevněné cestě narazili na váhovou dopravní nehodu ugandského řidiče a musely řešit absurdně pomalou reakci rangerů i hrozbu, že budou muset znovu platit vstup 40 dolarů na osobu za překročení 24hodinového limitu. Vylíčen je i noční přejezd přes takzvanou „cestu pekla“ do města Hoima, kde je čekalo zklamání v podobě Golden Summit Hotelu s mravenci ve snídani. Naopak kemp Red Chilli Camp u vodopádů, kde kolem stanů běhají divoká prasata pumby a v noci chodí hroši, popisují jako kousek ráje. Text tak ukazuje kontrast mezi krásou ugandské přírody a byrokratickým i dopravním chaosem, se kterým se cestovatelé musí potýkat.
Měl to být příběh o zvířatech. Když jsme ráno vyrazili hledat nosorožce v Ziwa Rhino Sanctuary, už jsem v hlavě psala článek o zeleném ráji v Africe. Ale pak jsem se setkala i s druhou tváří Afriky. S tou, která vás může stát život.
V 70. letech je tady úplně vybili a teď se je snaží přivést zpět.
V 70. letech je tady úplně vybili a teď se je snaží přivést zpět.

Po pozorování nosorožců jsme hned vyrazili na náročnou několika hodinovou cestu do Národního parku Murchison Falls, kde nám v půl čtvrté odplouvala soukromá loď k vodopádům.

 

Dojeli jsme před bránu a koupili si vstup do parku. Uganďany stojí den 5 dolarů, nás 40 dolarů na osobu plus dalších pět dolarů za auto, pokud překročíte 24 hodin, naúčtují vám vstupné znovu. To si zapamatujte, ještě se k tomu vrátíme.

Cesta do Murchinson Falls National Parku je příšerná, ale ne nudná. Celou dobu kolem vás skáčou opice.
Cesta do Murchinson Falls National Parku je příšerná, ale ne nudná. Celou dobu kolem vás skáčou opice.

Ugandská jízda smrti

Po parku vede nezpevněná cesta plná smrtících děr, může se jet jen 40km/h. Jedeme pomalu, cesta je to fakt hrozná a trvá hodinu a půl. Všude skáčou opice a my nemáme důvod jet rychle. V tom se kolem nás prořítí bílá dodávka, jsou to turisté s najatým řidičem z Ugandy. Málokdo jede na vlastní pěst jako my. Jezdit tu je peklo, díra vedle díry a teď v deštné sezóně jsou tu ke všemu bahnité díry, které jsou v tom nejhorším případě i zatopené. Většina proto volí místní řidiče. A to je jedna z věcí, kterou vám lidi před cestou do Ugandy poradí. My ne.

Opice, kterým místní říkají Olive Baboons, můžete vidět pouze v Ugandě
Opice, kterým místní říkají Olive Baboons, můžete vidět pouze v Ugandě
„Uganďani řídí jak šílenci,” komentujeme tempo bílé dodávky a jedeme pomaloučku dál a smějeme se potrhlým opicím. Čas máme.

Než přijede pomoc, může to trvat i tři hodiny

Šok. Na chvíli nevím, co se děje. Zastavujeme. Vidíme před námi obrácenou dodávku s vymlácenými skly. Ve střepech se leskne krev. Holohlavý muž se chytá za hlavu, ze které tečou proudy červeně a bezcílně se potácí. Někdo leží na zemi v kaluži krve. Všímám si ugandského řidiče, který vklidu sedí opodál na trávě a žvýká trávu, zatímco méně zranění se snaží dát první pomoc paní na zemi. Běží k nám. Nemají signál, aby zavolali o pomoc. Nemůžeme ji naložit, bojíme se, abychom ji víc nezranili. Rychle se obracíme a popojedeme pár metrů, chytáme signál. Voláme 911. Nic. Dlouho nic. Konečně to někdo zvedá. A hned závěsí. To se stane několikrát.

Doprava v Ugandě vám může připadat zábavná, ale je velmi nebezpečná
Doprava v Ugandě vám může připadat zábavná, ale je velmi nebezpečná
Jedeme pro pomoc. 30 minut zpět k bráně. Zkoušíme dál volat ale nikdo to nebere.  

Ale my mu říkali, ať jede pomalu

U brány.

„Na cestě se stala vážná autonehoda, žena je v bezvědomí, nereaguje, je tam spousta krve a nikdo nemůže projet skrz. Zavolejte doktora nebo sanitku.”

Spustíme na rangera, ale ten na nás kouká a stále asi přemýšlí o něčem jiném. Zopakujeme to.

„Ta autonehoda ze včera?” ozve se do poklidného ticha hrajícího nám na nervy vojanda, která mezitím přišla. Vytřeštím na ni oči a znova ji to zopakujeme. “Ne, autonehoda právě teď!!! Ugandský řidič jel 80 km/h!”

Uganďani jsou opravdu milí lidé, ale jakmile potřebujete něco řešit. Nejde to.
Uganďani jsou opravdu milí lidé, ale jakmile potřebujete něco řešit. Nejde to.

„Ale my mu říkali, ať jede pomalu.” Říká klidným hlasem rager Donald. Nevypadá to, že by s tím chtěl něco dělat.

„Ano, my mu to říkali” přidává se vojanda a kouká se někam do dálky.

Zíráme na ně, jestli tenhle rozhovor myslí vážně a připomínáme jim situaci, že žena nevnímá a leží v kaluži krve.

„Hm. To je vážné.” Zamyslí se vojanda. Nikdo nic nedělá. Opakujeme to sto krát, až ranger Donald prohlásí: „Ale tady asi nikdo není v okolí, komu zavolat.” Krčí rameny a odejde pro návštěvní knihu.

Tahle absurdní situace trvá hodinu. Nejdříve si hledají v seznamu, kdo to byl a debatují nad tím, jestli si je pamatují. Teprve po půl hodině volají pomoc. Nakonec přijíždí po 3 hodinách, ale to už se žena probudila a zvládli ji naložit do auta, které vyjíždělo z parku a odvézt do nemocnice.

Řídit v Ugandě je jen pro odvážlivce. Takhle vypadala cesta do národních parků
Řídit v Ugandě je jen pro odvážlivce. Takhle vypadala cesta do národních parků

Za pomoc ostatním následuje trest 

Náš příběh tady ale nekončí. My jsme kvůli tomu nestihli loď. A potřebovali jsme zůstat o den déle. A tady se vracíme k začátku. Po překročení 24 hodin musíte platit poplatek znovu. Jdeme za nimi, ať nám přepíší datum příjezdu, přece nás nenechají platit 85 dolarů za to, že jsme v parku pomáhali řešit autonehodu.

„To nejde přepsat. Je to oficiální dokument.”

Koukáme na ručně vypsaný cár papíru, jestli to myslí vážně. Žádný jiný údaj než ručně vypsaný cár papíru z bločku, neexistuje.

„Tak ho roztrhejte a napište nový.”

„To nejde, je to oficiální dokument.”

Chvíli jsme to zkoušeli, ale tím to pro ně končilo, ale ne pro mě.

„To nemyslíte vážně, že my tady pomáháme při autonehodě ve vašem parku, kterou způsobil ugandský řidič a vy nás necháte platit 85 dolarů navíc. “

„Ale vy jste v té autonehodě nebyli.” Řekne Donald. Zírám na něj. A začínají ze mě létat blesky.

„Takže nás budete trestat za to, že jsme pomohli lidem? A teď budeme platit 85 dolaru za další den??

Hádáme se s nimi 2 hodiny. Hodinu volá s nadřízeným.

Oficiální dokumenty v Ugandě
Oficiální dokumenty v Ugandě

„Jediné co, že bych vám mohl přepsat datum, ale musíte přijet zítra ve stejný čas jako dnes. Čas přepsat nejde!” To je samozřejmě pro nás absurdní, co budeme dělat do zítra odpoledne a hlavně, museli bychom zrušit další program. Už teď jsme věděli, že nestihneme se podívat na šimpanze.

Absurdita mohla pokračovat dál, ale rukou napsaný papír zkrátka nejde zrušit ani změnit. A tak jsem jim řekla, co si o nich a o jejich systému myslím a odjeli jsme do parku. Po dvou hodinách jsme se hádali s jeho nadřízeným. Nakonec Lukáš vyhádal prodloužení o 6 hodin do 7 večer druhého dne. A to nám přineslo další peklo. Je to důvod, proč jsme museli jet po cestě pekla v noci. Ale o tom jindy.

Plánování Ugandy je složité a ještě složitější je najít pořádného průvodce. Ušetříme vám práci a vracení nepoužitelných knih – nejlepší je podle nás Uganda od Andrew Roberts, kterou si můžete objednat on-line. Doporučujeme všema deseti.

Když vám hroši chodí kolem stanu

Byli jsme zničení, naštvaní, na tuhle zemi, na systém a každému s úsměvem na tváři jsme chtěli vpálit, že žijou v zeleném prokletém peklem prohnilém malárií a bordelem.

Ale pak jsme přijeli do Red Chilli kempu.

Pumba, roztomilé africké divoké prase, kolem nás běhalo, zatímco jsme stavěli stan. V tom hřmotu naštvání jsme ani nepřemýšleli, že je nebezpečné. Koukalo na nás těma svýma kulatýma očima, jakoby se nás snažilo obměkčit. Celý ten kemp byl se svou vynikající restaurací s neskutečným výhledem kouskem ráje v téhle nevyzpytatelné zemi. Odpustili jsme ji. Najedli jsme se a pili pivo Nile do noci, protože tentokrát náš stan obsadila hroší rodinka a k těm jsme se neodvážili přiblížit.

Ranní výhled z Red Chilli Campu u Murchison Falls
Ranní výhled z Red Chilli Campu u Murchison Falls

Seznámili jsme se s Joeem a Alexem z Británie, kteří v Ugandě dělali dobrovolníky a teď cestují. Fotograf a písničkář. Poetická noc s umělci skončila, když náš stan byl volný, hroši odešli spát a my zalézali do spacáků s klidným srdcem, že tuhle zemi nemůžeme jen tak odsoudit.

 

Odpuštění, ale ne na dlouho

Ráno byly nádherné červánky. Pokud v nás byla ještě nějaká zloba vůči tomuhle zelenému ráji, tak zmizela s prvním pohledem na vydatnou červeň na obloze.

Asi není nic krásnějšího než Nil brzy ráno
Asi není nic krásnějšího než Nil brzy ráno

Za svítání jsme přepluli řeku Nil, abychom se dostali na Safari. Všichni stojíme na trajektu, což je spíš takový železný pojízdný vor, a zíráme na Nil v ranním oparu, skrz který se prodírají sluneční paprsky.

Je asi 17 stupňů, ale pro Uganďany je to příšerná zima. My jsme v tričku a oni mají čepice
Je asi 17 stupňů, ale pro Uganďany je to příšerná zima. My jsme v tričku a oni mají čepice

Romantika končí, jakmile se vor zarazí o druhý břeh. Už nás žene jeden z rangerů do auta, sám do něj naskakuje a společně čtyři hodiny drancujeme polňačku skrz naším prvním africkým safari.

Výhled z lodě plující na Nilu
Výhled z lodě plující na Nilu

Sloni, žirafy, antilopy i pumbové nám pózují, jako kdyby to měli nacvičené. Odpoledne naskakujeme na loď k vodopádům a zažíváme tu samou show ještě jednou. Loď k vodopádům má být to nejlepší z Murchison Falls National Parku, ale my jsme trochu zklamaní, protože se zas tak blízko k nim nedostáváme.

Zatímco slon indický je velmi klidné a mírumilovné zvíře. Slon africký je nebezpečný
Zatímco slon indický je velmi klidné a mírumilovné zvíře. Slon africký je nebezpečný

Řiď jako šílenec, ale zkus nás nezabít 

Ve třičtvrtě na šest doplouváme do přístavu. Proč to píšu? Vyhádali jsme si prodloužení do sedmé a my máme tedy hodinu a čtvrt, abychom to zvládli k bráně. Cesta běžně trvá hodinu a půl.

 
Murchison Falls
Murchison Falls
 

„Tak, když pojedete trochu rychleji, tak to zvládnete.” mrká na nás ranger, když vystupujeme z lodě.

„Snad jo, když pojedeme 60 místo 40km/h.” překyvuje Lukáš, nejsme z toho nadšení.

„No, spíš tak 80km/h.” zubí se a my si říkáme, že to je teda ranger, když nás tady nabádá, abychom se zabili.

 
Ráno na "trajektu" přes Nil
Ráno na „trajektu“ přes Nil

Ale jedeme, jak rychle to jde. Nebojujeme jen s časem, ale také se světlem. Za hodinu už na cestu neuvidíme. Tohle je cesta pekel. Každý den se tu stane minimálně jedna bouračka a jet tudy rychle, než se má, se zdá jako neskutečné bláznovství. Svištět touhle cestou po tmě je ale ještě o několik levelů výše.

Pumpa neboli africké prase
Pumba neboli africké prase

Lukáš se křečovitě drží volantu a já svírám sedadlo spolujezdce a hypnotizuji čas. Zvládli jsme to. Je 6:57 a brána se otevírá. Naše cesta ale nekončí. V tom temném pekle skrz polňačky jedeme další tři a půl hodiny do města Hoima. Jedeme krokem. Děsí nás úplně všechno. Silnice, kterou silnicí nejde nazvat, sjízdnost je tak pro tanky, ale ne pro naši Toyotu.

Hrochy jsme pak viděli i za dne
Hrochy jsme pak viděli i za dne

Do toho přes den určitě krásná džungle, která nás teď spíš děsí. Elektřina je tu stále známka obrovského luxusu a zapíná se většinou jen na pár hodin denně. Všude je tedy tma ale živo, vidíme bouřlivé veselí ve vesnicích kolem malých bludiček světla, ani cesty nejsou prázdné, siluety lidí jdoucích domů se táhnou touhle pekelnou džunglí s námi.

Po "game drive" na safari přijede zpět k voru-"trajektu", kde už sedí další turisti a poslouchají, jak místní hrajou na nástroje a prodávají suvenýry.
Po „game drive“ na safari přijede zpět k voru-„trajektu“, kde už sedí další turisti a poslouchají, jak místní hrajou na nástroje a prodávají suvenýry.
 

K snídani mravence

Když dorážíme do Hoimy, trochu se radujeme, že si nic předem neplánujeme. Jinak bychom asi jeli celou noc do Fort Portal, kde jsme původně chtěli přečkat noc. Golden Summit Hotel v Hoimě je za pár šupů a má hodnocení jako nejlepší hotel v širokém okolí. Jenže v širokém okolí jsou nejspíš jen samé chlívky, jinak si to nedokážeme vysvětlit.

 
Do Ugandy se jezdí i na pozorování ptáků
Do Ugandy se jezdí i na pozorování ptáků

Nikdy si na hotely nestěžujeme. K radosti nám stačí opravdu málo. Ale tady to začalo, pokračovalo a skončilo opravdu blbě, že nedokážu napsat nic kromě toho, že raději jsme měli jet do Fort Portal dalších sedm hodin. Nejdříve jsme zjistili, že je špatná adresa na googlu a nemohli jsme hotel hodinu najít, pak to pokračovalo recepcí, která netušila ani kde má vlastní restauraci („Hm, myslím, že když půjdete tady za roh, tak ji najdete.”) a dorazilo nás vybavení pokoje, jehož kusy nám zůstavaly v ruce. Že nefunguje Wifi nás už nemohlo vykolejit, ale mravence ve snídani, ty jsme fakt nečekali.

Jakoby Uganda nevěděla, jaký pocit v nás chce zanechat. A ani my jsme netušili, co si z ní odnesem.

 

Plánování Ugandy je složité a ještě složitější je najít pořádného průvodce. Ušetříme vám práci a vracení nepoužitelných knih – nejlepší je podle nás Uganda od Andrew Roberts, kterou si můžete objednat on-line. Doporučujeme všema deseti.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
3 ubytování — campingy, hotely a další možnosti ubytování
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
3 ubytování — hotely, campingy a další možnosti ubytování
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
3 ubytování — hotely, campingy a další možnosti ubytování
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
3 ubytování — campingy, hotely a další možnosti ubytování
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
3 ubytování — hotely, campingy a další možnosti ubytování

RoadTrip Uganda #1: Vy dva v Ugandě určitě umřete

TL;DRTento díl cestovatelského seriálu popisuje první dny neplánovaného roadtripu dvou Čechů po Ugandě, kde měli z 14 dní pokryté jen 3 – ubytování na první a poslední noc a výlet na gorily. Cesta začíná komplikací s dronem na letišti v Kairu a jeho následným zabavením na letišti v Entebbe, odkud auto vyráží přes bývalé hlavní město Entebbe a hlavní město Kampalu. Článek popisuje typické situace turistů v Ugandě: opakované žádosti místních o peníze navíc, matoucí systém plateb v šilincích i dolarech a zastavení života během deštivé sezóny. Ubytování Guest House Via Via v Entebbe je zde doporučeno jako bezpečné a příjemné místo se snídaní s banánovými palačinkami. Text slouží jako první díl seriálu RoadTrip Uganda, další díl se má věnovat divoké zvěři a cestě do národního parku.
„Ugandu ale musíš naplánovat, jinak se z Afriky nevrátíte.” Můj dlouholetý kamarád mě na náš africký výlet připravoval, jak mohl. Ale nakonec jsme v plánování stejně selhali. Zarezervovali jsme si akorát ubytování na první a poslední noc, sehnali jsme auto a koupili výlet na gorilly. Měli jsme pokryty 3 ze 14 dní. I to bylo více než obvykle. Spoléhali jsme se na mobilní internet. Jak bude fungovat, to jsme netušili. Někteří na Facebooku měli jasný názor, jak skončíme: „Vy dva v Ugandě určitě umřete.”  
Jak bude Uganda vypadat, jsme vlastně moc netušili. Spíš vůbec.
Jak bude Uganda vypadat, jsme vlastně moc netušili. Spíš vůbec.

Na letišti: „A Uganda je dobrá pro turisty?”

Neplánovat nebyla úplně svobodná volba. O Ugandě se těžko shání čerstvé informace, nejedná se zrovna o nejpopulárnější turistickou destinaci.
Něčím podobným jsme sem přiletěli.
Taková kompozice z letadla na místní pláži. Něčím podobným jsme sem přiletěli.
To dokládá i náš rozhovor na letišti: “A vy bydlíte v Ugandě?” “Ne, my tam jedeme na dovolenou.” “Uganda je dobrá pro turisty?” “No, my doufáme, že ano.”
Viktoriino jezero. Vypadá to jako idylka, ale když do té doby vlezete, nejspíš chytíte nějakou pěkně ošklivou nemoc. Neodváží se ani místní.
Viktoriino jezero. Vypadá to jako idylka, ale když do té doby vlezete, nejspíš chytíte nějakou pěkně ošklivou nemoc. Neodváží se ani místní.
Průvodce proto seženete jen v angličtině, a v tom nás zradily Megaknihy. Čekali jsme na něj tři týdny, ujišťovali nás každý druhý den, že do tří dnů přijde, Ale nikdy nedorazil.  Nakonec z nich vypadlo, že ho nemají. Teď zpětně si říkám, že nám Megaknihy chtěly naznačit, jak to bude v Ugandě fungovat.
Do Ugandy se rozhodně nejezdí na opalovačku na pláži
Do Ugandy se rozhodně nejezdí na opalovačku na pláži
A to byl moment, kdy jsme začali být nervózní. Týden před odletem jsme neměli nic. Na internetu jsme našli jen velmi kusé informace. Protože když už do Ugandy turisti vyráží, cestují s cestovkou nebo s osobním řidičem. Ale ne sami, pod stan a ještě k tomu bez pořádného plánu. A to jsme udělali my.

V Egyptě jsme málem skončili ve vězení

Adrenalin přišel ještě dříve, než dopadla naše noha na území Ugandy, málem jsme skončili ve vězení v Egyptě. Po přistání v Cairo jsme před kontrolou uviděli dvoumetrový nápis zákaz dronů. Nebyl čas moc přemýšlet či diskutovat, nápis jsme uviděli asi minutu předtím, než batoh zajel pod skener. Stála jsem na druhé straně pásu a pozorovala, jak se příruční zavazadlo s dronem několikrát vrací do tunelu a v hlavě jsem si přeříkávala všechny modlitby, které mě v dětství naučila babička.
Pláže tu mají, jen se na nich nesmíte koupat. Zato jsou na nich letadla.
Pláže tu mají, jen se na nich nesmíte koupat. Zato jsou na nich letadla.
„Otevřete to.” Řekla Egypťanka a ukazovala na monitoru na věc v batohu. Ale nebyl to dron. To, co ji přišlo podezřelé byla externí baterie na drona. Chvíli si ji prohlížela, a pak nám ji vrátila. Byli jsme volní.

Největší nepřítel Afriky: Dron 

Radostný pocit zmizel, když jsme zjistili, že bude další skenování před vstupem do letadla. Nikde na stránkách EgyptAir jsme zákaz dronů nenašli. „Aha, ono je zakázáno v Egyptě drona i vlastnit. Tady píšou, že nás můžou rovnou zavřít.” „Tak jim dáme drona. A bude to v pohodě, tady někdo píše, že mu jen sebrali vrtulky.”  říkali jsme si a skoro smíření se svým osudem jsme předstoupili před druhou kontrolu. Zase prošel.
To, že bílé lidi jen tak nevidí, poznáte ihned
To, že bílé lidi jen tak nevidí, poznáte ihned
Ale nakonec nám ho stejně sebrali. Hned na letišti v Entebbe. Ukázalo se, že na internetu i v případě Ugandy nenajdete korektní informace ohledně dronů. Milí Uganďané se nám strašně omlouvali.„My tady máme na drony speciální místnost, tak si ho akorát pak vyzvednete.” Později jsme zjistili, že když jim dáte 200 dolarů, tak vás s ním nechají odejít. „Máme asi 54 kmenů a všechny mají svůj jazyk. Proto je dobré, že je angličtina oficiálním jazykem.” Jsou čtyři hodiny ráno a my jedeme skrz prašné ulice v nejméně dvacet let starém autě.  Náš odvoz z Guest Housu Via Via nám zapáleně vypráví o ugandské kultuře. Vypráví o zvycích jednotlivých kmenů.
Moskitiéra není jen něco na ozdobu. Uganda má jedno z nejvyšších rizik malárie.
Moskitiéra není jen něco na ozdobu. Uganda má jedno z nejvyšších rizik malárie.
„No a pak jsou tu takové kmeny, které dělají obřízku. I ženám. A to je fakt strašné.” komentuje to, ale více se u toho nezastavuje a pokračuje dál, zatímco se cesta čím dál zhoršuje a my už doufáme, že tam budeme. Pak zastavuje u betonového plotu, na kterém jsou ostnaté dráty. Vidíme ceduli našeho ubytování a obrovskou bránu, která se pomalu otevírá. „A na co máte ty ostatné dráty. To je proti zvířatům?” zkouší Lukáš, ale oba známe už předem odpověď. „Ne. Proti lidem. I tahle čtvrť má svoje problémy.”
Guset House Via Via je takové bezpečné útočiště. Ráj za plotem obehnaným ostnatým drátem.
Guset House Via Via je takové bezpečné útočiště. Ráj za plotem obehnaným ostnatým drátem.

Pro Uganďany jsem bílej chodící dolar

Probudili jsme se do ranní Ugandy v bývalém hlavním městě Entebbe. Piju si kávu v Guest Housu a žvýkám banánové palačinky s horou exotického ovoce. Mám pocit, že to je ráj. Všichni jsou na nás milí, začínám říkat, že jsou to takoví afričtí Kanaďani. Ale to jen do chvíle, než mi dojde, že jsme pro ně jen chodící dolary.
Botanická zahrada v Entebbe.
Botanická zahrada v Entebbe.
Vylezou ze špinavé chatrče, ale na sobě mají šaty Auto nám maj přivést až druhý den, a tak se vydáváme na průzkum po svých. Děti na nás mávají, dospělí zírají nebo taky mávají, jako kdyby bílou pleť nikdy předtím neviděli. Na hlavě tu ženy nosí úplně všechno, slámu, kanystry s benzínem i klády.
Na hlavě jde nosit úplně všechno
Na hlavě jde nosit úplně všechno
Hlavou si pomáhají i muži. Ženy nás ale fascinují víc. Ať vyjdou ze sebehorší boudy, jsou vždy elegantně oblečené v barevných šatech a s dokonalým účesem. Před slamněnou špinavou chatrčí pak tahle zjevení působí jako chodící oxymoron.
Uganďanky jsou nejelegantnější ženy, které jsem kdy potkala
Uganďanky jsou nejelegantnější ženy, které jsem kdy potkala
Dělám tu průvodce dobrovolně a zadarmo. Ale teď zaplať. V místní botanické zahradě jsme zaplatili za vstup a za foták a už jsme si v hlavě představovali romantickou procházku džunglí mezi opicemi. Ale sotva jsme odevzdali peníze, zjistili jsme, že vedle nás stojí Uganďan a svou africkou angličtinou mi vypráví, že před námi je mangovník.
Vyhnout se opicím v Ugandě je nemožné
Vyhnout se opicím v Ugandě je nemožné
„Já tu dělám průvodce dobrovolně, nedostávám zaplaceno, protože studuji vysokou školu, chci být rangerem.” Já ani Lukáš nejsme moc dobří v odmítání lidí, a tak jsme ho nechali, aby nám vyprávěl o květinách a z romantické procházky mezi opicemi nám udělal botanickou přednášku. „A teď je čas, abyste mi zaplatili.” Lukáš na něj koukal, a pak mu dal 10 tisíc ugandských šilinků. „To je málo, normálně dostávám 10 tisíc za osobu.”

Učíme se říkat ne

Peníze na víc z nás chtějí dostat vždycky. Občas to vezmou na rovinu, že si o peníze řeknou, ale většinou zamíří do citově nebezpečných krajin, a tak si pár minut denně posloucháme, jak jsou tu chudí nebo náš průvodce-ranger před námi volá manželce anglicky, že nemají dost peněz na Vánoce. Asi bychom si neuvědomili, že z nás chce dostat peníze, kdyby deset minut před tím nevolal manželce svahilsky. Proč by s ní teď mluvil anglicky? Jindy si vymyslí, že vybírají poplatky za cestu do národního parku, nebo se pokouší vás přesvědčit, že za kempování berou 20 dolarů na osobu, i když na stránkách mají 10. Většinou peníze navíc dáme, ale postupně finance docházejí. Uganda je pro turisty paradoxně docela drahá. A tak se učíme říkat ne. Uganďani to berou sportovně. „10 dolarů na osobu taky dobrý.”
"Já tu dělám průvodce zadarmo," a pak si řekl o peníze.
„Já tu dělám průvodce zadarmo,“ a pak si řekl o peníze.

Že jste v rozvojové zemi, na moc dlouho nezapomenete

Čas tu plyne trochu jinak. Autobusy odjíždí, když se zaplní, a tak na ně můžete čekat hodinu, ale i den. Když se ptáme recepční, do kolika je otevřený bar, odpoví nám “Do později.” Nejdřív si myslíme, že to je vtípek, ale „do později” je běžný časový úsek. Nevíme kolik hodin to je, jestli to tedy je nějaké specifické číslo, ale supermarkety mají na ceduli občas také napsáno „otevřeno do později“.
Na snídani ve Via Via budeme pak ještě 2 týdny vzpomínat. Ve většině místech nemají ledničky, turistická sezóna není, a tak nic nemají. A když jo, už to nějakou dobu někde leželo.
Na snídani ve Via Via budeme pak ještě 2 týdny vzpomínat. Ve většině místech nemají ledničky, turistická sezóna není, a tak nic nemají. A když jo, už to nějakou dobu někde leželo.
Bar je otevřený do později Čísla jakoby byl opravdových ugandský problém. Vstupy jsou občas napsané napůl v ugandských šilincích a napůl v dolarech. Za vstup lidí se zaplatí v dolarech a za vstup auta v šilincích. Pokud to chcete přepočítat do jedné z měn, trvá jim to sakra dlouho. Odečíst od 20 tisíc šilinků 13 tisíc, je práce pro kalkulačku. Ne občas, ale vždy. Z nějakého důvodu tu taky nechtějí americké dolary, které byly vydané před rokem 2011. Dostávají za ně menší kurs v šilincích. Proč, to jsme nezjistili.
Auto jsme si půjčili s kompletní výbavou na kempování
Auto jsme si půjčili s kompletní výbavou na kempování
Ráno nám přivezl Uganďan auto. Uganďani jsou obecně velmi špatní v organizaci, ale tenhle náš byl snad nejzmatenějším Uganďanem, kterého jsme potkali. Vracet se musel za námi hned několikrát. Nejdřív nám zapomněl dát telefon, ten poslal po jinym místním Uganďanovi. „Teď koukám, že vám zapomněl koupit simku, tak si ji pořiďte.”
Entebbe nám nejdřív přišlo jako pěkně špinavé město. Ale po 14 dnech ho považujeme za ráj čistoty
Entebbe nám nejdřív přišlo jako pěkně špinavé město. Ale po 14 dnech ho považujeme za ráj čistoty
Jenže tím to neskončilo. Po čtyřech hodinách už se naháníme se zapomnětlivým černochem v ulicích Entebbe znovu, snažíme se správně interpretovat jeho africkou angličtinu a doufáme, že dnes z tohohle bordelu odjedeme. Zapomněl, že nám měl předat to nejdůležitější, permit na gorilly.

Proč se Uganďani bojí deště

Když konečně opouštíme Entebbe, je poledne. Abychom se dostali do našeho cíle, musíme projet hlavním městem Kampalou. Nelze poznat, zda už v ní jsme nebo ne, domy neustoupily ani na jeden kilometru, jen doprava čím dál více houstne. A cedule žádná. Dva originální pruhy se ugandskou tvořivosti mění v pět a vedle nás troubí taxíky a boda boda (motorky – taxíky). Lukáš už má úplně rudé ruce, jak svírá volant. Africké silnice nejsou nic jako ty evropské nebo americké. A to se tu ještě řídí vlevo. Do toho přichází déšť.
Takhle nějak jsem si představovala Ugandu, ale ukázalo se, že moje představy byly stejně omezené jako vždy
Takhle nějak jsem si představovala Ugandu, ale ukázalo se, že moje představy byly stejně omezené jako vždy
Chvíli se radujeme. S první kapkou se ulice se vylidnily. Uganďani v dešti totiž nedělají vůbec nic, mimo úprku kamkoliv, kde je sucho. Život se zastavuje. Po boda boda se slehne zem a my můžeme volně projet.
Už jen řídit auto v Ugandě, není nic, co jsme si užívali
Kampala. Místo, kde se dva pruhy rozhodně nedodržují.
Po chvíli chápeme proč, přestáváme se radovat, silnice je během 10 minut vytopená a my máme pocit, že přišly povodně. Silnice pod vodou nabírá nových tvarů a nakonec musíme zastavovat i my. Schytat déšť v té nejméně vhodné situaci se nám bude na naší cestě dařit pravidelně. Ale za deštnou sezónu jsme rádi. Hodinovou spršku jednou za čtyři dny přežijeme a za to nám příroda naděluje zeleň. Nádhernou zeleň, která se v hlavní sezóně rychle mění ve žlutou pustinu.

Příště si povíme něco o zvířátkách a cestě smrti do národního parku…

IMG 9828IMG 9702
lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Ugandě
2 ubytování doporučená pro vaši dovolenou

20 skvělých dárků do 1000 Kč (nejen) pro cestovatele

TL;DR20 skvělých dárků do 1000 Kč pro cestovatele zahrnuje praktické i zábavné tipy jako skládací batoh Ferrino O'Hare o váze 70 g za 570 Kč, powercube s českými zásuvkami a USB porty od 300 Kč, rychleschnoucí ručník Sea to Summit od 200 Kč, fotoknihu od Saal Digital od 799 Kč hotovou během 15 minut, či voucher na procházku s Prahou Neznámou za 180 Kč na osobu. Mezi dalšími nápady jsou cestovní lampička Moleskine za 399 Kč, kapesní monokulár za 389 Kč, čelovka od 423 Kč nebo stírací mapa od 599 Kč na zaznamenávání cest. Poslední tip je symbolický dárek přes Člověka v tísni od 150 Kč, například kuřata nebo koza s certifikátem. Všechny dárky lze pořídit do 1000 Kč a hodí se nejen pro cestovatele, ale i běžné příjemce.

Ráda dávám dárky, které neskončí pod postelí nebo ve skříni. Ještě radši jsem, když je to překvapení. Nápady si během roku píšu do mobilu, abych je nezapomněla a mám tak dárky promyšlené docela dopředu. Tento seznam jsem dávala dohromady trochu jinak. Zeptala jsem se svých přátel cestovatelů, co by je potěšilo.

Ptala jsem se lidí, co cestují s krosnou, v luxusních hotelech, ale i těch, co jezdí na krátké ale časté pracovní cesty. Pak jsem přidala něco svého a prošla fóra, diskuze a další články na českých i zahraničních serverech. Vyšel mi z toho tento seznam tipů na dárky, které potěší cestovatele (ale některé určitě i necestovatele) všeho druhu. Snad vám budou dobrou inspirací.

1) Potřebuji dovolenou – tričko s jasnou zprávou 

  • Cena: 349 Kč

Moje nejoblíbenější tričko, když jsem v ČR. Někdy si říkám, jestli baví víc mě, nebo lidi, co mě v něm vidí?

potrebuju dovolenou zoot

2) Pro ty, co fotografují telefonem

  • Cena: 399 Kč

Vůbec jsem netušila, že něco takové existuje i na telefon! Hovořím o dálkovém ovladači na spouštění fotoaparátu na telefonu. Tohle je fakt peckovní dárek pro všechny cestovatele, kteří fotí na telefon.

Dálkový ovladač na telefon

3) Praha neznámá – Netradiční poznávání Prahy

  • Cena: 180 Kč/osoba

Zažila jsem řadu průvodců v Čechách i ve světě, ale nikdo se nevyrovná těm od Prahy Neznámé. Jejich procházky Prahou jsou netradičním rozptýlením všedního dne, ať už vás vemou do chudinské kolonie Slatiny nebo na Hradčany po Novém Světě, budete unešeni. Dozvíte se tajemné i humorné příběhy, popovídáte si o architektuře i historii.  Tento zážitek ocení mladí i staří. Navíc za osobu dáte pouze 180 Kč.

Praha Neznámá

4) Stírací mapy – zaznamenávej si svoje cesty

  • Cena od 599 Kč

Stírací mapy jsou skvělým způsobem, jak si zaznamenávat, kde jste byli. Můžete sehnat i stírací mapy v podobě obrazů, ale nám přijde daleko praktičtější tento deník se stíracími mapami.

Deník zoot

5) Powercube – nezbytná součást výbavy cestovatele

  • Cena od 300 Kč

Když někam s Lukášem přijedeme, okamžitě hledáme zásuvku. Dron, gopro, foťák, telefony, počítače, kindle, všechno je potřeba nabít. Jenže ne všude jsou zásuvky stejné a my ještě naše věci nakoupili různě po světě. Tohle je geniální věc na cesty – Powercube. Můžete použít čtyři různé nástavce podle části světa, kde se zrovna nacházíte a na dalších stranách 4 české zásuvky, navíc ještě dvojici usb portů. Výborné je, že se kostky dají k sobě skládat a exituje několik varinat, jak je použít i doma.

powercube

6) Skládací batoh

  • Cena: 570 Kč
Skládací batoh je úplně perfektní věc snad pro každého cestovatele. Batůžky mají objem kolem 15 litrů a váží do 100 gramů. Takový batůžek si můžete zabalit do krosny nebo hodit do kufru a využít ho na krátké i delší procházky. My jsme ho používali například na Islandu, když jsme šli do hot potů a mamka s ním procestovala Austrálii, kde ho používala na denní výlety. Skládací batoh Ferrino

7) Originální popruh na fotoaparát

  • Cena od 499 Kč
Já osobně jsem se zamilovala do popruhů od Lokoko.cz, a to hlavně do těch všech úžasných indiánských vzorů. Takový dárek ocení snad každý fotograf. Popruhynafotoaparat

8) Rychleschnoucí, savý a především superskladný ručník

  • Cena od 200 Kč  (dle velikosti)

Obyčejný ručník zabírá docela místa, a dost brzy začne zapáchat, protože při přesunech nestíhá schnout. Proto jsme si s Lukášem oblíbili tyto velmi skladné rychleschnoucí ručníky. Zvolili jsme značku Sea to Summit a jsme s nimi naprosto spokojeni!

rucnik_sea_to_summit

9) Pro alergiky na prach – protiroztočový povlak na cesty

  • Cena od 189 Kč

Ale i když cestujete hotelem, nemusí to být takový luxus, jak byste si představovali. Pokud máte alergii na prach nebo jste citlivější, můžete se ráno probouzet oteklí či v noci se dusit. My proto s sebou vozíme cestovní povlak s nanotkaninou,do kterého uzavřeme hotelový polštář.

10) Plecháčky s cestovatelským motivem

  • Cena: 250 Kč

Podle Instagramu nejsme s Lukášem jediní, kdo miluje plecháčky. My doporučujeme plecháčky od našich kamarádů Eagles. Nákupem je podpoříte na cestách a mají vážně moc pěkné designy.

Plechacek od Eagles

11) Přírodní kartáček v nádherném balení

  • Cena od 139 Kč

Že kartáček na zuby může být hezký dárek, vás přesvědčí Miswak, prastará alternativa k běžným zubním kartáčkům, používanou po tisíciletí. Miswak vlastně kombinuje kartáček se zubní pastou v jednom.

  • Pokud chcete trochu něco podobnějšího kartáčkům, ale stále šetrného k přírodě. Sáhněte po EcoHeart.
miswak_kartacek darek pro cestovatele

12) Kosmetika proti jetlagu a únavě

  • Cena: 499 Kč

Po dlouhém letu nebo přejezdu, je pleť pěkně strhaná. Vyzkoušela jsem leccos, ale na kruhy pod očima mi nejvíce funguje kyselina hyaluronová. Osvěží pleť, napne ji a navíc je to přirozená součást naší kůže.

Dobrou zkušenost mám s Nafigate, ale lze sehnat i od jiných firem. Dejte si ale pozor, aby v tom bylo dostatečné množství aktivní složky (kyselina hyaluronová min. 1 %).

hyalka darek pro cestovatele

13) Dárek pro ekologické cestování

  • Cena: 139 Kč

Lukáš je miluje, teď mluvím o síťovkách. Hodně nás mrzí, že ji nemáme s sebou v Thajsku, protože tady se opravdu nesmyslně plýtvá plastem. Na další cestu po Asii si ji určitě přibalíme. Síťovka je super skladná a hodí se jako dárek snad pro úplně všechny, nejen cestovatele.

Síťovka

14) Cestovní lampička

  • Cena: 399 Kč

Zamilovala jsem se do této cestovní lampičky od Moleskinu. Je na otočném klipu a má pět nastavitelných režimů. Lze ji použít jako světlo na kolo, na čtení a jako stolní lampičku.

cestovni_lampicka darek pro cestovatele

15) Cestovní deník & diáře

  • Cena od 255 Kč

Cestovní deníky a zápisníky seženete i od Moleskinu či dalších světových značek, já mám ale ráda ty od české firmy CleverMinds. Můžete si vybrat mezi Výletníkem a MNF Cestovatelem. Pro milovníky papíru nádherný dárek.

Tip na dárek pro Freelancery i digitální nomády: Dlouho jsem od nich používala i organizér PILOT, který nahrazuje klasické diáře. Je totiž nedatovaný. Byl to jeden z mých nejdůležitějších nástrojů na plánování a na to, jak si jako freelancer udržet pracovní morálku. cleverminds darek pro cestovatele

16) Čelovka

  • Cena od 423 Kč

Tohle je super dárek pro všechny, kdo jezdí kempovat. Pořádný výběr mají na 4camping.

Celovka

17) Kapesní monokulár

  • Cena: 389 Kč

Kukátko, které vám prodlouží dohled. Vlastně taková levnější varianta dalekohledu na pozorování zvířátek.

monokl darek pro cestovatele

18) Fotokniha

  • Cena od 799 Kč

Ráda procházím starší fotoknihy. Máme doma pouze tři, ale kdykoliv jdu kolem knihovny, jednu vytáhnu a vzpomínám. Kdysi je dělal táta z našich cest, já jsem se k tomu také chystala, ale narazila jsem na zdlouhavost a složitost programů. Znáte Saal Digital? Jsem z toho nadšená, protože se mi podařilo knihu vytvořit během 15 minut. Navíc mi přišla za neuvěřitelné 3 pracovní dny. Proto vřele doporučuji.

fotokniha darek pro cestovatele

19) Kvalitní cestovní lahvičky na kosmetiku

  • Cena: od 200 kč
Cestovní lahvičky na kosmetiku nejsou nikdy špatným dárkem pro holku. Jen si dejte pozor, abyste pořídili kvalitní. Není nic horšího, než když se vám vylije kosmetika do zavazadla. Já osobně jsem jich zkusila už desítky, nakonec jsem investovala do poměrně drahých od značky Kikkerland a ty mě zatím nezradily. Jsou ale docela tvrdé a nejde z nich šampon pořádně vymačkat (musí se vyklepávat).
  • Já osobně mám větší sadu i se spreji, ale v prodeji jsem momentálně našla pouze tuto.
cestovní lahvičky na kosmetiku

20) Skutečný dárek

  • Cena od 150 Kč

Darujte dvacet kuřat, školní pomůcky pro 7 dětí nebo veselou kozu prostřednictvím Člověka v tísni. Za nákup vám pošlou certifikát, který můžete věnovat jako originální dárek.

logo skutecny darek [visual-link-preview encoded=“eyJ0eXBlIjoiaW50ZXJuYWwiLCJwb3N0Ijo1MzA1NywicG9zdF9sYWJlbCI6IlDFmcOtc3DEm3ZlayA1MzA1NyAtIDIxIHbDoW5vxI1uw61jaCBkw6Fya8WvIHBybyBjZXN0b3ZhdGVsZSB2wqByb2NlIDIwMTgiLCJ1cmwiOiIiLCJpbWFnZV9pZCI6NTM0NTgsImltYWdlX3VybCI6Imh0dHBzOi8vbG91ZGF2eW1rcm9rZW0uY3ovd3AtY29udGVudC91cGxvYWRzLzIwMTgvMTEvZGFya3ktcHJvLWNlc3RvdmF0ZWxlLTM3MHgyMzAucG5nIiwidGl0bGUiOiIyMSB2w6Fub8SNbsOtY2ggZMOhcmvFryBwcm8gY2VzdG92YXRlbGUgdsKgcm9jZSAyMDE4Iiwic3VtbWFyeSI6Ikpzb3UgdmHFoWkgcMWZw6F0ZWzDqSB2w6HFoW5pdsOtIGNlc3RvdmF0ZWzDqSBhIG5ldsOtdGUsIGNvIGppbSBkw6F0PyBQxZlpcHJhdmlsaSBqc21lIHBybyB2w6FzIHNlem5hbSB2xJtjw60sIGt0ZXLDqSBqYWtvIGNlc3RvdmF0ZWzDqSBtaWx1amVtZSwgbmVibyAgYnljaG9tIGplIGNodMSbbGkgZG9zdGF0LiIsInRlbXBsYXRlIjoiZGVmYXVsdCJ9″]

Co vidět v USA? 10 nejkrásnějších míst, která navštívit

TL;DRDeset nejkrásnějších míst USA k návštěvě tvoří Mount St. Helens ve Washingtonu, oregonské vodopády Lower Falls Creek a Smith Rocks, San Francisco s Golden Gate a Alcatrazem, Yosemitský národní park, Death Valley, Grand Canyon (446 km dlouhý, až 1 600 m hluboký), utažský Canyonlands s Monument Valley a Arches, Yellowstone s gejzírem Old Faithful (tryská každých 64,5 minuty do výšky 40 m), Glacier National Park a Joshua Tree Park. Nejlepší doba na návštěvu je druhá polovina září a říjen, případně duben a květen, kdy je počasí stabilnější a méně turistů než v letní sezóně, kdy Yosemity navštíví až 3,5 milionu lidí ročně.

Po divokém Západě se už několik desítek let neprohání kovbojové, ale autobusy, motorové domy, campervany a další vozidla plná turistů. Není se čemu divit. Spojené státy jsou s levnými letenkami čím dál dostupnější a mají co nabídnout. Pojďme se podívat na nejkrásnější národní parky a místa západu USA, které byste měli vidět.

Rozdílná krajina západu očarovala nejednoho cestovatele, ale to pochopíte sami, jestli se vydáte v sezóně (květen-září). Na tisíce turistů stoprocentně narazíte. Pokud to zkusíte jindy, můžete počítat s tím, že budete čelit zas jiným nepříjemným vlivům, jako je chladné počasí nebo mimosezónní uzavírky stezek či cest a nedostupnost sezónního servisu.

Ale opravdu jsou to místa, která chcete vidět. Kterou kovbojku si vyberete, je na vás. Teď si pojďme ale říct, kde najít 10 nejkrásnějších míst v USA.

Kdy se podívat na západ USA?

Osobně mám nejraději druhou polovinu září a říjen, kdy je počasí stabilnější a je zde o trochu méně turistů než v létě. Krásné je ale i jaro. Například duben a květen. Pokud nemáte rádi turisty a nevadí vám, že občas něco bude zavřené, můžete vyrazit i v listopadu nebo v únoru.

Vyhnula bych se létu. Ačkoliv jedna z mých prvních návštěv byla v červenci, už je to pár let (hihi možná i patnáct) a i tehdy to bylo na turisty nesnesitelné. Yosemity za rok navštíví 3,5 milionů turistů. A většina v letní sezóně. Tak si to představte.

10 tipů, co vidět v USA

Myslím si, že člověk by alespoň jednou v životě měl vyrazit do USA na národní parky. Neexistuje snad lepší roadtrip. Pojďme se podívat na ty nejkrásnější parky v USA.

1) Jeďte se podívat na vulkán ve Washingtonu

Když se mluví o západu USA, většina lidí přemýšlí okamžitě nad Grand Canyonem nebo Death Valley. Pro mě je ale největší srdcovka okolí hory Mount St. Helens ve státě Washington.

2) Prozkoumej krajinu jak z Avataru v Oregonu

Kousek od Bridge of Gods, kde končí populární kniha Divočina od Sheryl Strayed, můžete najít vodopády, jako jsou Lower Falls Creek. Oregon ale není jen zalestněná krajina podél řeky Columbia.

Pokud se vydáte jižně, narazíte na vyprahlou krajinu, kterou lidé rádi podle fotek zaměňují s Utahem.

3) Nechte srdce v San Franciscu

Červený visutý most Sanfranciského zálivu přes průliv Golden Gate v Kalifornii patří mezi ikonické fotografie každého turisty. Samo San Francisco jako hlavní kulturním a finanční centrum Severní Kalifornie může nabídnout ale daleko více.

Do Alcatrazu se musí alespoň jednou za život, stejně jako si zkusit jízdu ve slavném “cable car”, a samozřejmě se podívat do sídla Googlu. San Francisco bylo vždy mým hlavním favoritem mezi městy USA. A stále je.

4) Propadněte kráse v Yosemitech

Od roku 2014, kdy společnost Apple oficiálně představila novou verzi operačního systému na svoje počítače s názvem OS X Yosemite se Yosemitský národní park v Kalifornii stal ještě populární lokací pro turisty.

Jak pro fotografy, tak pro filmaře. Není se čemu divit, park je opravdu krásný.  Je to ale trochu škoda, protože v létě se i nejodolnější člověk mezi tou masou turistů pěkně zapotí.

5)  Vyfenujte si vlasy vzduchem v Údolí smrti

Nejníže položené místo Severní Ameriky je Údolí Smrti. A podle některých zdrojů je i nejteplejším místem světa (někde ale uvádějí třeba Dašt-e Lút v Íránu se 70,6°C). Jet sem v létě, je svým způsobem masochismus. Na druhou stranu, když vylezete, jste tam skoro sami. Nikdo na tom sluníčku totiž dlouho nevydrží. Ani vy.

6) Grand Canyon

Už v minulém článku jsem doporučovala North Rim, South Rim je mnohem turističtější. Ale ať si zvolíte jakoukoliv variantu, je jen málo míst, kde ucítíte takovou monstrózní sílu přírody jako při pohledu na tuhle 446 km dlouhou a až 1 600 m hlubokou průrvu v zemi, kterou vyhloubila řeka Colorado.

Řeka a její přítoky formovaly kaňon miliony let do vrstev Coloradské plošiny, a pokud sedíte na okraji východu slunce, vidíte, jak sluneční paprsky postupně ozařují jednotlivé geologické vrstvy, které dokládají změny v klimatu, střídání moří, říčních tolů a pouští v průběhu času. Ty nejstarší jsou z období téměř před 2 miliardami let.

7) Canyonlands v Utahu

Utah je převážně skalnatou zemí rozdělenou na tři hlavní geologické oblasti: Skalnaté hory (sever, střed a východ země), Coloradskou náhorní plošinu (východ země) a Velkou pánev (západ země).

Není zvláštnější krajiny než té v Utahu. Volná příroda zde nabírá mnoho podob – od skalnatých, solných a písečných pouští, přes zasněžené horské vrcholy až po jehličnaté lesy v horských údolích.

Turisty ale nejvíce láká jih, který je pokrytý mohutnými vrstvami usazenin nejrůznějších tvarů, tyto pozoruhodné útvary daly vzniknout několika chráněným oblastem.

Mezi tyto oblasti patří například Národní park Arches, Národní park Canyonlands, Národní park Zion, Národní park Capitol Reef, Cedar Breaks National Monument nebo Grand Staircase/Escalante National Monument.

8 Objev Yellowstone na hranici tří států

Domov Médi Bédi a stád bizonů se nachází na území amerických států Wyoming (91 % parku), Montana (7,6 %) a Idaho (1,4 %).

Ale nejsou to hlavně zvířata, která sem přitahují turisty, ale obrovské gejzíry, z nichž nejznámější Old Faithful tryská průměrně po 64,5 minutách do výšky 40 m, a barvami hrající a lehce zapáchající jezírka.

Pro Yellowstonský národní park jsou charakteristické také četné fumaroly (vývěry horkých plynů) a bublající bahenní díry do hlubin země.

9) Vylezte k ledovcům v Glacier National Parku

Tyrkysová jezera a hory táhnoucí se do nebes. Stovky stezek, jež vás vyvedou na vyhlídky, na kterých budete lapat po dechu. Do těchto míst bych vyrazila, co nejdříve, protože Grinnel Glacier tady za 20 let už nebude.

10) Zapoťte se v Joshua Tree Parku

Joshua Tree Park je cestovateli mnohdy opomíjený. Je pravda, že to je trochu zajížďka.

V létě budou procházky tímto parkem trochu hřejivým peklem, lepší je pro návštěvu jaro. Park je rozprostřen mezi okresy San Bernardino a Riverside a zasahují do něj dvě pouště, které jsou dvěma oddělenými ekosystémy, jehož charakteristiky udává rozdílná nadmořská výška. Park získal svůj název od obří juky, takzvaných stromů Jozue, tedy Joshua tree, které tu v období března a dubna nádherně kvetou.

#1 Turistou v Česku: Nejlepší lívance v Evropě máme prý v Praze

TL;DRAutoři článku, kteří na 48 hodin sehráli turisty ve vlastním městě, doporučují jako „nejlepší lívance v Evropě“ pražské bistro Den Noc, kde na stůl čekali asi patnáct minut a dali si sladké varianty s čokoládou Lindt, šlehačkou, zmrzlinou, skořicí, máslem a banánem. Mezi dalšími tipy figurují brunch v kavárně Coffee Room na Korunní se snídaněmi do 14:00 o víkendu, zdarma přístupná výstava Nervous Trees Krištofa Kintery v Rudolfinu, libanonská restaurace Hedvábná stezka u Národního divadla, vinotéka Vinograf a výstavy ve výstavní síni Dox, včetně vzducholodě a expozice Příběhy Iráku. Jako „údajně nejlepší Pho v Praze“ zmiňují podnik Pho u Letné, kde ovšem více doporučují curry než samotné Pho.

Pokud žijete delší časový úsek vašeho života na jednom místě, může se vám stát, že se přistihnete, jak vaše dny plynou stále stejně. Obzvlášť, pokud žijete životem freelancera, který pracuje z domova. Rutina je cesta do pekla.  Nejsme moc vymetači restaurací, kaváren a barů, většinu času si vaříme jídlo a pijeme kávu i víno doma.

Z pohodlnosti, z ekonomického hlediska, a také proto, že tak máme více pod kontrolou, co přesně jíme. Tenhle víkend jsme se rozhodli, že to bude jinak.. A tak tady máte návod, jak se stát na 48 hodin turisty ve vlastním městě.

 

Na 48 hodin jsme se stali turisty ve vlastním městě

Na fotkách Coffee Room vypadal klidněji, v sobotu byl ale přecpaný
Na fotkách Coffee Room vypadal klidněji, v sobotu byl ale přecpaný  (foceno Canon 6D)
 

Přibrali jsme tak 5 kilo. Zašli jsme do míst, kde turisti stojí na jídlo fronty a obsluha na vás spustí první anglicky než česky. Zavítali jsme taky trochu do orientu a mrkli na to, kde mají údajně “nejlepší Pho v Praze”. Samými nej se to v našem programu jen hemžilo. Tak se na to pojďme podívat!

 
Brunch v Coffee Room
Avokádový orgasmus v Coffee Room.(foceno Canon 6D)

Brunch v Coffee Room

Začali jsme ráno, které by naši prarodiče už označili spíš za poledne. Ale o víkendu si trochu toho spacího luxusu snad můžeme všichni dovolit.

 
Pro nás bylo největším rozmazlováním sladké. Cukr v "běžném provozu" nekonzujeme.
Pro nás bylo největším rozmazlováním sladké. Cukr v „běžném provozu“ nekonzujeme. (foceno Canon 6D)
 

Naštěstí v Coffee Room mají snídaně v sobotu až do 14:00, takže jsme ani nemuseli pospíchat. Nádherné hipsterské prostředí malé kavárny na Korunní je narvané k prasknutí a poklidně jako na fotkách rozhodně nepůsobí. Není se čemu divit.

 
Říkají tomu "poppyseed cake", ale dle mého je to náš milovaný makovec
Říkají tomu „poppyseed cake“, ale dle mého je to náš milovaný makovec. (foceno Canon 6D)
 

O jejich toustu s avokádem budu snít ještě dlouho. Na kávu bychom sem už znova nešli, ačkoliv vypadala krásně, na náš vkus byla až moc citrusová. Nebo jak řekl Lukáš: „Eeeh to je kyselý.” Možná ale střídají odrůdy, tak se nenechte odradit. Sto lidí = sto chutí 🙂

 
Káva
Káva se nám zdála kyselejší, ale pravděpodobně to zkrátka byla nějaká citrusová Afrika, kterou moc nemusíme. (foceno Canon 6D)

Nervous Trees Krištofa Kintery

Asi jste už alespoň na sociálních sítích viděli tyhle pračky z Rudolfina, pokud jste na Nervous Trees Krištofa Kintery nebyli osobně. Výstava je zadarmo a zdálo se, že to fascinuje i nejmenší děti.

 
Tyhle pračky jsou momentálně všude na Instagramu :-)
Tyhle pračky jsou momentálně všude na Instagramu 🙂 (foceno Canon 6D)

Něco mezi obědem a večeří orientálně

Hlad přišel s procházkou po Praze ani nevíme jak a tak nám padlo oko na cestovatelskou restauraci Hedvábná stezka kousek od Národního divadla. Libanonci povětšinou nejedí velké jídlo ale spíše se dělí o několik menších jídel. Zvolili jsme proto stejný způsob a objednali jsme si plněný pita chleba se sýrem, falafely a plněné taštičky a k tomu hummus. Pro dva to zcela stačilo, obzvlášť, když jsme měli v plánu vyzkoušet skořicový dort a kořeněnou halvu.

 
Na hezké fotky to v restauraci Cestovatelského klubu Hedvábná stezka moc není. Ale jídlo si užijete.
Jídlo jsme snědli dřív, než jsme ho vyfotili. 🙂 Tak příště. (foceno Canon 6D)

Víno. Pořádně.

Kolem Vinografu jezdím už roky. Nikdy jsme ale nebyli uvnitř. Získali si mě už prvním pohledem na jejich webovou stránku, kde jsem se dozvěděla, že mají víno jménem Lucie. Kdo by odolal. Vinograf nás překvapil intimní atmosférou, kterou jsme po dni stráveném mezi davy lidí potřebovali. Lepší obsluhu v Praze budete jen těžko hledat a z široké (opravdu široké) nabídky vín nebude problém si vybrat. Kdyžtak vám určitě poradí.

 
Kdo odolá Lucii?
Kdo odolá Lucii? (foceno Canon 6D)

Kino zachránce

Lucie byla vynikající,  takže bylo štěstí, že jsme měli za hodinu a půl kino, jinak bychom možná neskončili jen u jedné. A druhý den jsme si na turisty měli hrát znovu.

 

Na snídani jsme si museli vystát frontu

Den Noc
Den Noc – Ona ráda vaří, on pije víno. Takový je popis těch, kteří si otevřeli tohle bistro. My rádi oboje. (foceno Canon 6D)
 

Nejlepší lívance v Evropě. O bistru Den Noc se dočtete jen velmi málo negativních slov, často spojených s tím, že místo je malé a musíte čekat. I my jsme se tomu nevyhli a na stůl jsme před bistrem čekali asi patnáct minut. V nabídce je několik variant slaných a sladkých lívanců.

 
Já v roli hlavního žrouta.
Já v roli hlavního žrouta. (foceno Canon 6D)
 

My jsme tenhle víkend jasně jeli na sladký. Oba dva sladký milujeme a oba dva si ho při “normálním provozu” odpíráme. Lukáš si dal s čokoládou Lindt, šlehačkou a extra porcí zmrzliny a já jsem šla do skořice, másla a banánu.

Káva ač obyčejnější než v Coffee Roomu neměla kyselý ocas, zato bylo mléko trochu přepálené (jsme blázni do kávy, už jste to postřehli?), nejvíc by se nám k lívancům hodila překapávaná káva na americký způsob, ale tu bohužel nepodávají.

 
Ahoj, kalorická bombo
Ahoj, kalorická bombo. (foceno Canon 6D)

Kulturní jistota je Dox

Když jsme byli v Kanadě, otevřela se zrovna vzducholoď v Doxu. Slíbila jsem si, že hned jak přijedeme, zajdeme tam. Ale čas plynul a my neměli stále volných pár hodin.

 PŘED OČIMA: Příběhy Iráku
PŘED OČIMA: Příběhy Iráku.(foceno Canon 6D)

A tak jsme konečně volný víkend využili k tomu, abychom se do ní podívali, a jedním tahem to zvládli spolu s výstavou PŘED OČIMA: Příběhy Iráku, na kterou jsem se chystala už delší dobu.

Ve vzducholodi!
Ve vzducholodi! (foceno Canon 6D)
  Pokud se mě někdo zeptá, kam v Praze na výstavu, vždy říkám do Doxu. 99 % toho, co vystavují, opravdu stojí za to.  
Hurá na palubu!
Hurá na palubu! (foceno Canon 6D)

 Kde je (není) nejlepší Pho?

„Dal bych si Pho.” Tuhle větu od Lukáše slýchám tak jednou za dva dny, proto mě nijak neudivuje, když rušíme plány na další hipster bistro a náš víkend zakončujeme v Pho u Letné, o které se dočtete, jako u řady dalších, že se jedná o nejlepší Pho v Praze.

 
Údajně nejlepší Pho v Praze. Nejspíš jedna z těch mnoha údajně nejlepších.
Údajně nejlepší Pho v Praze. Nejspíš jedna z těch mnoha údajně nejlepších. (foceno Canon 6D)
 

Stejně jako většina vietnamských restaurací má obyčejný interiér a na první pohled nepůsobí nijak zvláštně. Přesto je tu narváno. Já na Pho nejsem, a tak si objednávám curry v keramickém kotlíku s rýží.

Jako předkrm si dáváme závitky. Ty jsou poněkud mastnější, než jsme zvyklí, ale stejně v nás zmizí rychle, jako kdybychom nesnídali. Pho by mohla být trochu výraznější, ale curry můžu vřele doporučit.

 
Nejsem Pho person. Já radši curry.
Nejsem Pho person. Já radši curry. (foceno Canon 6D)

Pokud budeme někdy hladoví v okolí, tak se sem určitě zas vypravíme, ale jako oblíbenou vietnamskou v Praze ji zaškatulkovanou mít nebudeme.

 
Kam vyrazit příště? Máte pro nás tipy? Napište nám je do komentářů. 🙂

Fiverr recenze: Grafika, překlady a rešerše za babku

TL;DRFiverr je platforma, kde si za pouhých 5 až 10 dolarů najmete dodavatele grafiky, překladů, rešerší i kreativního psaní z celého světa, a autor recenze na vlastních zkušenostech ukazuje, že to funguje. Konkrétní příklady zahrnují obal na e-knihu za 5 dolarů hotový do 3 dnů, logo pro sluneční brýle za 10 dolarů se třemi návrhy, design ebooku za 5 dolarů, překlad e-mailu (132 slov) z angličtiny do italštiny za 6 dolarů hotový do dvou hodin a databázi 30 firemních kontaktů vypracovanou za tři dny. Klíčem k úspěchu je pečlivý výběr dodavatele podle počtu recenzí a ukázek práce, přesné zadání úkolu a využívání bezplatných revizí před schválením platby.

Víte o tom, že po celém světě existují lidé, kteří pro vás udělají online cokoliv a budou za to chtít zhruba deset dolarů? Já ano a vím, jak je najít. V článku vám ukážu, jak jsem našel dodavatele grafiky, rešerší, překladů a kreativního psaní, kteří pro mne pracují za 5 dolarů (na úkol). A také se dozvíte to nejlepší – jak si je můžete najmout taky.

3 tipy na kempování v USA a Kanadě

TL;DRKlasické kempy v USA a Kanadě stojí běžně 25–50 dolarů za noc (v hlavní sezóně v národních parcích až 60–100 dolarů), proto se vyplatí znát alternativy zdarma: dispersed camping podle stránky freecampsites.net, odpočívadla (rest areas), kde lze zůstat až 8 hodin, nebo parkoviště u supermarketů typu Walmart a u vícedenních treků, jako je Panorama Ridge Trail. Sprchy pak sháněj v kempech (1–10 dolarů), prádelnách (3–6 dolarů), na truck stopech (12 dolarů) nebo v bazénech (3–6 dolarů). U žádaných lokalit v národních parcích se doporučuje rezervovat kemp i 6 měsíců předem. Kempování v USA i Kanadě je podle článku bezpečné.

Když jsme vyrazili na naší tří měsíční cestu po Kanadě a USA, měli jsme docela naivní představy, jak vše bude vypadat kempování v USA a Kanadě. Představovali jsme si, jak každý večer zastavíme v kempu, rozděláme si oheň, vytáhneme kempovací židličky a uvaříme si lahodnou večeři na našem mobilním vařeči. Jak vzdálené je to od pravdy jsme pochopili záhy.

Kolik stojí kempy v USA a Kanadě

Platit za kemp každý den $ 25 – $ 50 bylo pro nás finančně neúnosné, a tak se naše večery staly honem na to, kde zdarma přespat, kde si uvařit a jak najít sprchy.

Za ty tři měsíce jsme se o cestování autem ale leccos naučili a dnes se s vámi chceme o to podělit. Pokud byste k tomu něco doplnili, napište nám to do komentářů.

Kempování v USA a Kanadě

Kde kempovat v USA a Kanadě zadarmo

Někdy to bylo jednoduché, jindy to vyžadovalo velkou dávku improvizace a občas jsme museli porušit zákony. Tady je jednoduchý seznam míst, kde jsme často kempovali:

Kempování v USA zdarma: Dispersed camping

První naše volba bylo hledat kempy zadarmo. Na freecampsites.net lze najít kempy, které sice nemají povětšinou ani záchody a jen zřídka na nich objevíte piknikové stoly, ale kempování na těchto místech je zcela ZDARMA. Funguje to na principu, kdo dřív přijde, ten kempuje. Někde je to prakticky jen udusané pole, jindy narazíte na celkem udržované kempovací místa.

Tyto kempy jsou na „půdě, která patří všem Američanům” a jsou tu zde proto, abyste si nerušeně mohli užívat přírody bez toho, abyste pár metrů čtverečních museli sdílet s dalšími desítky kemperů. Kempovací místa jsou proto od sebe často velmi vzdálená a občas musíte k nim jet po velmi špatné cestě.

Rest Area (Odpočívadla)

Při hlavních tazích mnohdy najdete odpočívadla pro řidiče kamionů, kde můžete zůstat až 8 hodin. Ve Washingtonu a Oregonu jsme takto přespávali velmi často, protože je na nich pitná voda, toalety, piknikové stoly a především tu najdete temná místa, kde vás neruší při spánku lampy.

Supermarkety – kempování v USA

Na většině parkovišt u Wallmartů lze parkovat přes noc. Doporučuji si to předtím ověřit, nebo pak na místě se rozhlédnout, jestli uvidíte motorové domy, které Wallmarty hojně využívají.  Parkovat přes noc se dá i na parkovištích jiných supermarketů, většinou jsou označené na výše zmíněné stránce freecampsites.net. Tohle parkování má nevýhodu v množství lamp, které, pokud nemáte dobře zatemněné auto, vám spánek nezpříjemní.

Truck stop

Přes USA jezdí velké množství kamionů, proto jsou mnohé benzínové pumpy jim přizpůsobené. Na těchto benzínových pumpách je pro kamiony zázemí včetně sprch. My jsme občas spali na parkovištích těchto pump, ale hluk z kamionů a světlo nedělá z přespávání zrovna hotelový klid.

Parkoviště u vícedenních treků (hiků)

Oficiálně se to nesmí, ale když je největší nouze i to lze. Když jsme vyráželi na Panorama Ridge Trail, přespali jsme v autě přímo u začátku trailu, kde stojí přes noc auta, protože lidi na tuto túru chodí na více dnů. V takovém případě zaparkujte, zalezte si dozadu a předstírejte, že tam nejste.

Gravel Roads (Polní cesty)

Využívali jsme především na Aljašce a v méně obydlených místech Britské Kolumbie. Nebezpečí je, že se můžete ocitnout na cizím pozemku, záleží proto velmi na vašem zdravém úsudku a především místě.

Jak vyhledávat místa ke kempování zadarmo 

Vyhledat místo na spaní v autě je mnohdy něco mezi uměním a štěstím. Američani mají pro tento styl kempování zadarmo speciální výrazy: Boondocking a freecamping jsou nejpoužívanější slova, která jsme zadávali do vyhledávačů.

Co nikdy nedělat

Neparkujte na parkovištích veřejných parků ve městech. Je podezřelé být někde jediným autem. Pokud je někde vyloženě napsané „no overnight parking” je více než jisté, že tato místa monitorují a není nic horšího, než být probuzen ve 3 hodiny ráno, že máte odjet. Pokud už nemáte kam jít, vyberte si parkoviště hotelu spíš než obytnou zónu. Přijeďte pozdě, odjeďte brzy ráno.

Kde se umýt zadarmo v USA

Čím více dnů jsme byli bez sprch, tím více naše nálada byla pod psa. Zhoršovalo se to s počtem najetých kilometrů a mnohdy byla naše večery a rána protkaná zoufalým hledání sprch. V posledních dvou týdnech jsme byli ochotni dát za sprchu každý den cokoliv, a také to bylo první, co jsme zjisťovali o místě, kam jsme se chystali.

Placené sprchy v kempech

Mnohé kempy vám prodají pouze sprchu. Ceny se velmi liší, může jít o $ 1 i o $ 10.  Někdy jsou časované, jindy neomezené. Špatná zpráva je, že ve velmi turistických oblastech Kanady i USA prodej pouze sprch ruší nebo je výrazně zdražují.

Laundromaty (prádelny)

Setkali jsme se s tím především na Aljašce, Britské Kolumbii, a pak ve Washingtonu. Ať už na čtvrťáky nebo s platbou předem, cena se povětšinou pohybovala kolem $ 3 – $ 6 dolarů a byly časované. Často se nám podařilo se vysprchovat najednou, což u kempů nejde.

Truck stops

Zmiňované zázemí pro řidiče kamionů je vybaveno i sprchami. Pokud ale nejste řidič kamionu, stojí vás sprcha $ 12 dolarů. Sprchovat se ale můžete jít i ve dvou a není časově omezená.

Národní parky a státní parky v USA

Zjistili jsme to poněkud pozdě, ale ve většině národních parků dostanete noviny, ve kterých lze vyčíst, kde se dá sprchovat. I menší státní parky, kterých je milion, mají povětšinou sprchy, ať už zadarmo nebo na čtvrťáky. Vstup do státních parků bývá kolem $ 10 za auto.

Bazény

Vstup do bazénů může být levnější než sprcha v kempech. My jsme toho využívali v Oregonu i Kalifornii. Za $ 3 – $ 6 dolarů jsme si zaplatili vstup do bazénu a došli jsme se pouze vysprchovat.

Jezera, řeky

Doporučuji se zeptat v infocentrech, v jakých jezerech/řekách je nejlepší se koupat. My asi nejsme úplně jezerní lidé.  V jezeru jsme se vykoupali pouze v Lake Tahoe, a pak v Yosemitech. Tam to nebylo moc příjemné, voda měla asi 13 stupňů.

Jak se nezbláznit při dlouhých přesunech autem

Když jsme jeli na Aljašku, cesta trvala 38 hodin, jeli jsme ji 3 dny bez zastávky. V těch 3 měsících jsme trávili v autě 4-12 hodin denně jízdou. Rádia hrála stále ty samé písníčky dokola a naše playlisty se nám velmi záhy oposlouchaly. Abychom se z toho nezbláznili, poslouchali jsme nejrůznější vzdělávací podcasty, ale i audioknihy. Zde je výběr z toho nejlepšího, co jsme poslouchali. Jen tak pro inspiraci.

Audioknihy

Steve Jobs – Walter Issaacson

Jo Nesbo

Časopisy

Časopis Reportér

Podcasty

Tim Ferris

Noah Kagan Presents

Tipy a triky jak ušetřit při cestování

Co si zabalit

Podívejte se na náš návod pro balení na cesty, který vám s přípravou pomůže. Vyberte si správný cestovní batoh, prohlédněte si cestovní vychytávky a nezapomeňte doma nic důležitého.

Kde sehnat letenky

Levné letenky hledejte na Kiwi, jsou to náš oblíbený portál. Určitě si přečtěte náš návod jak na levné letenky.

Půjčení auta

Běžně používáme srovnávač DiscoverCars.com, který nám pomáhá při výběru poskytovatele auta.

Rezervace ubytování

Booking.com je náš nejoblíbenější vyhledávač hotelů. Hotely vždy porovnáváme s nabídkou místních bytů a pokojů na Airbnb (725 Kč sleva). Přečtěte si, jak levné ubytování hledáme my.

Nezapomeňte na pojištění

Cestovní pojištění je naprostá nutnost. Na kratší cesty volíme AXA (50 % sleva) a na delší cesty britskou pojišťovnu True Traveller. Podívejte se na srovnání všech pojišťoven a vyberte si tu, která vám nejvíce vyhovuje.

Nejčastější otázky a odpovědi

Jak dlouho předem bych měl rezervovat místo v kempu?

My jsme si žádné rezervace nedělali, ale kempy u národních parků byly plné, proto je vhodné si dělat rezervace i 6 měsíců dopředu v těchto žádaných lokalitách.

Kolik stojí kempy v USA?

Běžně se ceny pohybují od $40 do $50 a $60-$100 v hlavní sezóně v národních parcích.

Je kempování v USA bezpečné?

Ano, kempování v USA je bezpečné.

Je kempování v Kanadě bezpečné?

Kempování v Kanadě je bezpečné, Kanada patří k nejbezpečnějším zemím na světě.