Proč už nikdy na elektrokolech do Řecka

Po naší svatbě jsme v červenci vyrazili na dálkovou cyklistiku na elektrokolech do Řecka, abychom zjistili, co taková cesta obnáší. V Čechách ani v Evropě jsme nenarazili na podobného blázna, který by se na takové těžké bestii (elektrokolo váží cca 25 kg bez nákladu) na jih vydal. Byl to jeden z nejzajímavějších měsíců v našich životech, opravdové dobrodružství, ale takové, které už nikdy nebudeme opakovat. Proč? 

1) Elektrokola jsou velká těžká monstra, která se vás snaží zabít

S Lukášem jsme se od dubna nezastavili, psali jsme diplomky, dělali státnice a plánovali svatbu a aby toho nebylo málo, oba jsme pracovali na plný úvazek.

Dálková cyklistika na elektrokolech nebyla ze záčátku žádný med ani cukr.
Dálková cyklistika na elektrokolech nebyla ze záčátku žádný med ani cukr

Možná jsme si měli kola vyzkoušet

Na našich nových elektrokolech jsme proto seděli poprvé (blázni) až tehdy, kdy se z nich staly těžké bestie. Takže v den našeho odjezdu. Já jsem se rozjela až na několikátý pokus a první dva týdny jsem z něj pravidelně padala jako švestka ze stromu (Lukáš padal méně, ale taky se mu to nevyhnulo). S tou náloží měla kola tak 50-60 kg a byly to opravdu obludy.

Na sociálních sítích jsme tak s radostí sváděli všechna trable na naše dvě krásky. Teď vám to tedy přiznávám, mohli jsme si za to sami, že jsme na nich předtím nejezdili. Jak to vím? Na konci cesty jsme na nich jezdili s nosem nahoru jak největší piráti silnic!

S nabíjením nebyl problém

Opravdu to na elektrokolech bylo jednodušší. A vřele bych je i doporučila. Naše ujela na jedno nabití 70-190 km podle terénu (těch 190 km je úplná rovinka) a nabíjet baterie vás nechají všude. Stačí se zeptat. Jednou jsme nabíjeli i v obchodu se zeleninou.  Jen až si je přinesete poprvé domů, nejeďte na nich rovnou do Řecka, jo?

 

2) Pracovat na kolech není nemožné, ale je to jako pracovat se střevní chřipkou

V polovině cesty jsme si museli udělat 3denně pauzu na non-stop práci
V polovině cesty jsme si museli udělat 3denně pauzu na non-stop práci

S Lukášem oba pracujeme online. Díky tomu mám v zásobě spoustu příběhů o velmi neobvyklých místech, na kterých jsem pracovala. Když je něco akutní, jsem schopná si sednout na zem, zapnout mobilní data a pracovat třeba i na záchodě. Pracovala jsem v Ugandě v 2500 metrech nad mořem i vedle popelnic v uličce směřující na Pražských Hrad.

Pracovali jsme i při naší 3 měsíční cestě Amerikou, nečekali jsme proto, že na kolech s tím bude problém. A hádejte, co. Byl. A velký.

Rychle prohlédnout a jet zase pryč
Rychle prohlédnout a jet zase pryč

Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsme byli unavení z celodenního šlapání, nebo to, že jsme nemohli jen tak jednoduše popojet o kus dále na wi-fi, když ta našem v kempu nefungovala (na kole je i 10 km docela zajížďka, zvlášť, když jich už máte za sebou více jak 100). Navíc, (a to mě mohlo napadnout) při jízdě neuděláte nic. Zatímco běžně si v autě na roadtripech udělám polovinu věcí, tady jsem musela čekat, až někde zastavíme.

Co je horší, horko nebo únava?

Prakticky náš den vypadal tak, že jsme vstali mezi šestou a sedmou, rychle sbalili stan a o 15 minut později už jsme v polospánku tvrdě dupali do bestií. Zastavili jsme se v supermarketu pro jogurtový nápoj na snídani, abychom se nezdržovali. Od Čech až do Řecka totiž neklesaly teploty pod 35 stupňů.

Vedra jsme zažívali na kolech už od Čech
Vedra jsme zažívali na kolech už od Čech

V poledne jsme se na hodinu až dvě zastavili na oběd, a poté jsme až do večera pokračovali (samozřejmě se zastávkami na studené pití). Dojeli jsme mezi šestou a osmou do kempu, rychle se umyli, uvařili si, a poté jsme sháněli wifi a do půlnoci pracovali. Často jsme začínali pracovat až kolem půl desáté a asi vám nemusím popisovat, jak unavení jsme byli (prášky na spaní jsme rozhodně nepotřebovali).

A ne vždy šel internet rychle, a ne vždy vůbec šel. Idylka to nebyla. Únava, málo času a stres, připadala jsem si, jako když jsem pracovala se střevní chřipkou. Tohle bylo možná i složitější.

 

3) Musíte se rozloučit se svobodou

Věděli jsme, že řadu míst budeme muset vynechat, ale vynechali jsme jich opravdu hodně. Všechny, které nebyly přímo na naší trase. Vím, že o tom cestování není, abyste viděli všechno. Ale nás to připravilo o chození po horách (po nádherných horách a vy víte, jak my milujeme treky).

Na hory jsme se hlavně dívali
Na hory jsme se hlavně dívali

Představa, že někde necháte naložená elektrokola se vším, co vlastníte, byla nereálná. Oplakala jsem řadu treků, řecké Meteory i Mostar. Místa, na která jsem se těšila, ale na elektrokole se ukázala mimo naše možnosti. Kde je ta svoboda, kterou na kolech máte pociťovat?

 

4) Nic si pořádně neprohlédnete

Myslím, že měsíc a půl na cestu Evropou je dost. Jenže ani tak toho moc nestihnete. Zdržet se někde pár hodin znamená téměř se neposunout. My jsme si to snažili ze začátku užívat, koupali jsme se v jezeře Bled a prohlíželi si městečka. To nás brzy přešlo. To když jsme zjistili, jak moc nestíháme. Navíc, na velké množství míst se s kolem nedostanete.

 

5) Počasí je váš hlavní nepřítel

Ano, byl hodně hloupý nápad jet v těch největších vedrech do Řecka. Ale na ty čtyřicítky jsme si nakonec zvykli. Uměli jsme se jim vyhnout vstáváním brzo a přečkáváním poledne v kavárnách a restauracích.

Buď bylo horko, nebo tohle
Buď bylo horko, nebo tohle

To horší přišlo, když jsme v Dolomitech zažili obrovský déšť a zimu. Urputně lilo celý den a celou noc a my jsme se tak bezmocní snad ještě nikdy necítili. Promokli jsme celí na kost, promokl nám stan, promokly spacáky. Promokl celý náš život! Dobře, to kecám, ale naše jediné dlouhé kalhoty a tričko bylo promočené a my jsme nevěděli, co si počneme, protože pršelo dál. Navíc jsme se mnohdy ocitli v situacích, kdy jsme se před počasím neměli doslova kam schovat.

 

 6) Cyklistika je drahá

Cyklistika není nejlevnější záležitost
Cyklistika není nejlevnější záležitost

Bláhově jsme si mysleli, že cestovat na kole bude levné. Jenže, pokud to chcete dělat legálně, v Evropě platíte každý den za kemp. Navíc, v těch vedrech jsme často končili v restauracích a v kavárnách. Pokud teď sedíte uvnitř a je vám příjemně, možná si říkáte, že jsme rozmazlení, ale zkuste si jezdit 8 hodin denně ve 40 stupních. Pak na peníze přestanete myslet. A kolik nás to stálo? To až v jiném článku.

 

7) Měsíc a půl jíte stále to samé

Ze začátku jsme používali i reálný suroviny, ale pak nám došlo, že když budeme vařit 2 hodiny, tak nic už neuděláme
Ze začátku jsme používali i čestvé suroviny, ale pak nám došlo, že když budeme vařit 2 hodiny, tak už nic neuděláme

Jelikož jsme stanovali téměř každý den, vařili jsme si na malém přenosném vařiči a v jednom malém hrnci. Vymyslet něco sofistikovanějšího, než fazole nebo špagety, bylo po celém dni jízdy nad naše schopnosti. A kolikrát ani nebyly dostupné suroviny.

Závěr

Naše elektrokola jsou momentálně v Písku, kam pojedeme příště se uvidí.
Naše elektrokola jsou momentálně v Písku, kam pojedeme příště se uvidí.

Do cyklistiky jsme se zamilovali (to jste nečekali, že napíšu, co). Ne ale natolik, že bychom chtěli jet naložení na delší než týdenní výlet, kvůli výše uvedeným důvodům.

Vypsala jsem vám toho mnoho, ale pravda je, že největší problém byla hlavně práce a to, že nemůžeme chodit po horách. Elektrokolo je jinak skvělá věc, naše bestie jsou momentálně v Písku, a pokud jsme zrovna v Čechách, je dost pravděpodobné, že nás na nich někde v okolí potkáte.

Všechny články z naší cesty si přečtěte na stránkách Reportéru