Via ferraty v Dolomitech pro začátečníky: 5 nejlepších tras

Italské Dolomity jsou rájem pro všechny, kteří milují hory, ale pokud chcete zažít něco opravdu nezapomenutelného, měli byste zkusit právě tyhle zajištěné cesty. Jsou to vlastně trasy, které vás s pomocí ocelových lan, železných kolíků a žebříků dovedou na místa, kam byste se normálně bez horolezeckého vybavení a letitých zkušeností vůbec nikdy nedostali.

Tak trochu vám prozradím, co vás čeká: pět tras, kde se bojíte tak akorát, výbavu, bez které fakt nevyrážejte, a tip, kde si dát pivo po výstupu.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

Pokud spěcháte a potřebujete jen rychlý přehled před cestou, tady jsou ty nejdůležitější body. Tohle rychlé shrnutí si klidně vyfoťte do mobilu, ať to máte na cestách pořád po ruce:

• Co je to via ferrata: V překladu železná cesta, horská trasa zajištěná ocelovými lany, kramlemi a žebříky. Byla vynalezena právě v Dolomitech během první světové války.
• Značení obtížnosti: V Itálii se používají písmena A (snadné) až D (extrémně náročné). Pro úplné začátečníky je ideální volit trasy A nebo B.
• Povinná výbava: Nikdy nevyrážejte bez helmy, sedacího úvazku a certifikovaného ferratového setu (tlumiče pádu). Vybavení si můžete snadno půjčit na místě.
• Nejlepší čas na návštěvu: Od července do září. Vždy vyrážejte brzy ráno, odpolední bouřky jsou na železných lanech smrtelně nebezpečné (pravidlo návratu do 13:00).
• Základní tábor: Cortina d’Ampezzo je naše nejoblíbenější základna a asi nejpohodlnější výchozí bod pro většinu slavných tras.
• Průvodce: Pro první zkušenost nebo na těžší trasy (C) si určitě zaplaťte certifikovaného IFMGA průvodce. Stojí to za ten klid.

Co to vlastně je via ferrata a kde se vzala?

Možná jste ten pojem už slyšeli, ale co to vlastně znamená v praxi. Via ferrata, což v italštině znamená železná cesta, je horská trasa, která je natrvalo zajištěna ocelovými lany, železnými stupačkami, žebříky nebo dokonce visutými mosty. Znamená to, že se můžete bezpečně pohybovat ve velmi strmém až kolmém terénu, kam by se jinak odvážili jen zkušení horolezci s vlastními lany a jištěním. Vy se prostě nacvaknete karabinami na lano, které už ve skále je, a postupujete vzhůru.

Zajímavé je, že via ferrata je vlastně vynálezem, který pochází přímo z Dolomit. Za první světové války tu probíhaly kruté boje mezi italskou a rakousko-uherskou armádou přímo ve vysokých nadmořských výškách. Vojáci potřebovali bezpečně a rychle přesouvat muže, zbraně i zásoby přes strmé hřebeny, a tak začali do skal vrtat železné kramle a natahovat lana. My jsme na těch starých stezkách občas strávili klidně půl hodiny jen představami, jak to tu ti chlapi před více než sto lety zvládali v těch příšerných podmínkách, s těžkou výbavou a v zimě. To si pak člověk na moderní ferratě v lehoučkých botách a s moderní karabinou připadá fakt trochu nepatřičně. Dnes je tu nejhustší síť ferrat v celé Evropě a hodně z nich vede přes staré bunkry a tunely vytesané přímo do skály, a věřte mi, ze zdejší atmosféry vám opravdu naskočí husí kůže.

Jak těžké to je? Italská klasifikace ferrat

Když si budete vybírat svou první trasu, nejdůležitější věcí, kterou musíte sledovat, je její obtížnost. Italské Dolomity používají vlastní klasifikaci, která se značí písmeny od A do D, případně čísly 1 až 5 (kde 1 je nejjednodušší). Písmenné značení je ale v praxi mnohem běžnější. Jako úplný začátečník začněte striktně na áčkách a béčkách, a upřímně, není to žádná ostuda — právě naopak.

• A (Snadné): V podstatě jde o turistickou trasu v prudším terénu, která je pro jistotu vybavená lanem. Často se na ní ani nemusíte lana držet, slouží spíš pro pocit bezpečí. Ideální pro první seznámení s výbavou, nebo když jdete s odrostlejšími dětmi a chcete si to vyzkoušet bez zbytečného stresu.
• B (Středně těžké): Zde už narazíte na strmější úseky a skály. Lano budete aktivně používat k postupu, občas se zapotíte, ale s trochou fyzické kondice to zvládne každý průměrně zdatný turista.
• C (Náročné): Kolmé stěny, převisy, úseky, kde už potřebujete mít sílu v rukou a umět správně pracovat s těžištěm. Pro začátečníky je tato obtížnost vhodná pouze a jedině v doprovodu zkušeného horského vůdce, jinak se z toho může vyklubat dost děsivý zážitek.
• D (Extrémně náročné): Vyžaduje výbornou fyzickou kondici a předchozí zkušenosti. Dlouhé převislé úseky, kde se držíte jen silou paží. Nic pro nováčky, tyhle trasy si s klidným srdcem necháváme u nás doma pro ty úplně nejvíc ostřílené horaly.

Povinná výbava na ferratu (a kde ji sehnat)

Když hledáte informace na téma via ferrata italie dolomites, často se dočtete, že si výbavu můžete přivézt vlastní, ale naštěstí to není nutnost. Pokud letíte letadlem nebo si nechcete kupovat drahé vybavení na jeden pokus, všechno se dá bez problémů půjčit. Sama vím, jaké to je tahat s sebou obří kufr zbytečností, takže půjčovny jsou fakt spása.

Pokud nemáte svou výbavu, naprosto v pohodě si ji vypůjčíte v téměř každém horském městečku. Například v Cortině d’Ampezzo najdete hned několik půjčoven (např. Snow Service nebo místní horské vůdcovské kanceláře), kde vás kompletní ferratový set vyjde zhruba na 30 až 50 EUR na den. Obsluha vám vše ráda nastaví na vaši velikost, takže se nemusíte bát, že byste něco dělali špatně.

Co přesně potřebujete mít na sobě a s sebou:

• Horolezecká helma: Nikdy, ale opravdu nikdy nelezte na ferratu bez helmy. Nejde jen o to, že byste se mohli uhodit do hlavy o skálu, ale hlavní nebezpečí hrozí od lidí nad vámi, kteří mohou nechtěně uvolnit kámen.
• Sedací úvazek (sedák): Musí vám perfektně sedět, nesmí škrtit, ale ani být příliš volný.
• Ferratový tlumič pádu (Y-lanyard): Speciální set dvou pružných smyček s karabinami a páracím tlumičem. Prosím, nepokoušejte se ferraty jistit obyčejnými horolezeckými smyčkami. Při případném pádu by to nedopadlo dobře (tlumič je tam od toho, aby pohltil obrovskou energii z nárazu).
• Ferratové rukavice: Ocelová lana jsou drsná, občas je na nich uvolněný drátek a věřte mi, že po dvou hodinách lezení bez rukavic byste měli ruce plné puchýřů. Stačí i pevnější kožené rukavice z hobby marketu nebo cyklistické s ustřiženými prsty, i když ty speciální ferratové jsou samozřejmě nejlepší.
• Pevné boty: Tenisky nechte na hotelu. Potřebujete kvalitní boty na turistiku, ideálně s pevnější špičkou (takzvanou climbing zone), abyste mohli bezpečně stát na malých skalních výstupcích.
• Voda a lékárnička: A taky prosím nezapomeňte na dostatek tekutin. Sluníčko se do skal dokáže opřít s neuvěřitelnou silou a my u sebe máme vždycky aspoň dva litry vody na osobu. Někdy se hodí i malá lékárnička s náplastmi, protože i v nejlepších rukavicích se občas nějaký ten puchýř prostě udělá.

Kdy vyrazit do Dolomit a na co si dát pozor

Sezóna pro via ferraty je v Dolomitech poměrně krátká. V zimě jsou trasy uzavřené pod vrstvou sněhu a ledu, takže ideální okno pro návštěvu je od července do konce září. Na podzim se sice ochlazuje, ale dny mohou být krásně slunečné a hlavně na laně nebudete stát fronty.

Největším strašákem na ferratách je ale počasí. Zavěsit se na ocelové lano, které vede na samotný vrchol hory uprostřed letní bouřky, je asi ten nejhorší nápad na světě, protože lana fungují jako obří hromosvod. Zlaté pravidlo v Alpách zní: ve 13:00 už byste měli sedět u piva v horské chatě nebo být zpátky v údolí. Odpolední bouřky z horka se tvoří velmi rychle, takže vždy vyrážejte brzy ráno, klidně už v sedm nebo v osm hodin. Když jsme do Dolomit jeli poprvé, Lukáš mě musel z postele tahat už v pět ráno, což já osobně úplně nesnáším. Ale jakmile jsme viděli, jak se v poledne nad kopci začaly stahovat temné mraky, uznala jsem, že měl pravdu. Brzký budíček je tady fakt otázkou přežití. Z bezpečnostních důvodů si také nezapomeňte sjednat pořádné cestovní pojištění pro horské sporty. My na kratší cesty v Evropě volíme AXA s 50% slevou, na delší cesty nebo specifické sporty pak SafetyWing.

5 nejlepších via ferrat v Dolomitech pro začátečníky

Tyhle trasy patří mezi prověřenou klasiku pro začátečníky — máme je ověřené od zkušených lezců a horských průvodců, kterým věříme. Vybírali jsme je záměrně tak, aby vám nechyběla sebedůvěra, ale zároveň jste cítili zdravý respekt (to je ten správný pocit 😉). Vždy si ale pečlivě zvažte své síly a pokud si nejste jistí, najměte si průvodce.

1. Sentiero Bonacossa (Obtížnost A)

Pokud s ferratami teprve začínáte a nejste si vůbec jistí, jestli netrpíte závratěmi nebo jestli se vám to vůbec bude líbit, Sentiero Bonacossa je naprosto ideální volba. Jde spíše o nádhernou vysokohorskou stezku, která je v některých strmějších částech vybavená lanem pro přidržení.

Trasa začíná kousek od slavných Tre Cime a vede přes hřebeny směrem k refugio Bossi. Nečekají vás tu žádné kolmé stěny ani těžké silové úseky, spíš se budete kochat neuvěřitelnými výhledy na rozeklané vrcholy a užívat si pocit, že jste vysoko v horách. Pamatuju si, jak jsem tam poprvé stála a koukala do údolí, bylo to naprosto magické. Celý výlet se dá zvládnout za 1 až 2 hodiny, takže se ani nestihnete vyčerpat.

2. Cesare Piazzetta na Sass Pordoi (Klasika A/B)

Masiv Sella a úžasný vrchol Sass Pordoi nabízí skvělé možnosti pro začínající lezce. Trasa Cesare Piazzetta, ve své jednodušší variantě pro začátečníky, se pohybuje v příjemné obtížnosti A/B. K nástupu se většinou dostanete docela pohodlně a trasa je velmi logicky vedená podél skalních bloků.

Cesta vám zabere zhruba 2 až 3 hodiny a nabídne vám opravdu nádherné výhledy na okolní hřebeny. Je to ten typ ferraty, kde už trochu musíte zapojit nohy i ruce, ale stále se cítíte naprosto bezpečně. Ten pocit, když se dostanete nahoru a sundáte helmu, je prostě k nezaplacení. Navíc si nahoře můžete za odměnu dát výborné italské espresso s výhledem na celou skupinu Sella, což je prostě pecka.

3. Innerkofler-De Luca u Tre Cime (Obtížnost C: s průvodcem)

Ačkoliv má tato ferrata obtížnost C, je neuvěřitelně populární i mezi sportovně založenými začátečníky, ovšem důrazně doporučujeme projít si ji poprvé s certifikovaným průvodcem. Nachází se přímo na hoře Monte Paterno, která sousedí s ikonickými Tre Cime di Lavaredo, takže výhledy z ní jsou prostě jak z plakátu.

Trasa je fascinující hlavně svou historií. Vede přes dlouhé, vytesané válečné tunely z první světové války, takže si s sebou rozhodně nezapomeňte přibalit čelovku. Jakmile se v těch temných průchodech zhasne, je to docela adrenalinový zážitek sám o sobě. Samotné lezení trvá zhruba 4 až 5 hodin a průvodce vám přes těžší úseky pomůže a dodá jistotu, protože pod vámi bude místy docela solidní propast 😅.

4. Ferrata delle Trincee na Marmoladě (Obtížnost B/C)

Když už budete v Dolomitech, neměli byste minout královnu těchto hor, Marmoladu. Přímo naproti jejímu majestátnímu ledovci se tyčí hřeben Padon, po kterém vede úžasná historická stezka Ferrata delle Trincee. Obtížnost B/C znamená, že se u toho občas trochu zapotíte, ale většinou jde o plynulé lezení po členité skále.

Tato trasa je, jak už název napovídá (Trincee znamená zákopy), skrz naskrz prošpikovaná válečnou historií. Půjdete podél starých střílen, bunkrů a zákopů. Je neuvěřitelné vidět na vlastní oči, kde se tehdy ukrývali vojáci, a uvědomit si tu obrovskou historii, co z těch skal dýchá. Výhledy na nejvyšší horu Dolomit pokrytou ledovcem jsou odsud tak úchvatné, že se budete muset každou chvíli zastavovat a fotit. Celý okruh vám zabere asi 2 až 3 hodiny lezení a trochu času na nástup a sestup.

5. Ferrata Possnecker na Sassolungo (Obtížnost B/C)

Poslední tip je absolutní klasika v oblasti masivu Sassolungo. Possnecker patří k nejstarším ferratám v Dolomitech a je to krásná historická linie, která velmi chytře využívá přirozené pukliny a komíny ve skále. I když má hodnocení B/C, nečekají vás tu žádné nesmyslně těžké převisy, ale spíš chytré a technické lezení.

Vede úžasným vápencovým terénem, kde se střídají úseky po ocelovém laně s chozením po římsách, takže většinou vyrazíte hned po ránu, abyste měli dost času na pohodový sestup, a přitom se budete cítit jako opravdoví alpinisté, i když s tímhle sportem teprve začínáte. Právě na téhle trase mě osobně poprvé napadlo, že bychom se tomu s Lukášem mohli věnovat opravdu pravidelně, protože ten kontakt se skálou je tady úplně kouzelný.

S průvodcem, nebo na vlastní pěst?

Otázka, kterou řeší spousta začátečníků. Pokud přemýšlíte nad variantou self-guided via ferrata dolomites, měli byste k tomu přistoupit velmi zodpovědně. Pro velmi jednoduché trasy (A nebo A/B), pokud netrpíte závratěmi, máte dobrou kondici a umíte bezpečně manipulovat s karabinami, můžete vyrazit sami. Vždy se ale ujistěte, že je s vámi někdo, kdo aspoň trochu ví, co dělá.

Na druhou stranu, pro trasy obtížnosti C, nebo pokud si prostě nejste jistí v kramflících (vlastně v pohorkách), vřele doporučujeme najmout si certifikovaného IFMGA horského vůdce. Tihle chlápci a ženské znají místní hory jako své boty. Vědí, kudy se vyhnout davům, pomohou vám s technikou a k tomu ještě vyprávějí historky, po kterých vám vstávají chlupy na rukou. Najmutí průvodce vyjde obvykle na 200 až 300 EUR na den pro malou skupinu, což se při rozpočítání mezi přátele rozhodně vyplatí.

Kde se ubytovat (nejlepší základna pro ferraty)

Pokud chcete mít ty nejlepší ferraty a výlety na dosah ruky, doporučujeme zvolit jako hlavní základnu pro váš pobyt malebné městečko Cortina d’Ampezzo. Cortina leží v srdci těch nejhezčích vrcholů a autem se z ní dostanete k nástupům na většinu populárních tras během pár desítek minut.

Je to sice trochu luxusnější letovisko (ceny za slušný pokoj v sezóně se pohybují okolo 150 až 250 EUR za noc pro dva), ale poloha to vrátí i s úroky. Ve městě seženete vybavení v půjčovnách, ale hlavně, večer se tu sedí na terasách s Aperol Spritzy a pozoruje se, jak ostatní turisté taky kulhají ze skal. Solidarita 😁. Pokud hledáte něco, co má opravdový styl, úžasný je tradiční Hotel de la Poste přímo v centru. Když ale raději ušetříme a chceme mít hory hned za rohem, volíme moc fajn B&B Hotel Passo Tre Croci, který leží kousek nad městem a k nástupům na ferraty je to odtud vážně jen pár minut.

Kde se v Dolomitech dobře najíst

Když už zmiňuji tolik oblíbené ubytování a výlety, nesmíme zapomenout ani na to úplně nejdůležitější: jídlo. S Lukášem se nám totiž málokdy stane, že bychom po celodenním výkonu na skalách netrpěli absolutním vlčím hladem. A italské hory jsou pro zahnání hladu tím nejlepším možným místem na světě.

Přímo v Cortině d’Ampezzo máme jednu srdcovku, kam chodíme pravidelně, a to je Ristorante Pizzeria Croda Cafe. Dělají tam naprosto božskou pizzu s tenoučkým těstem, a když tam po sestupu zapadneme ještě v trekových botách, nikdo na nás nekouká skrz prsty. Je tam vždycky rušno, veselo a ceny jsou na poměry luxusní Cortiny vlastně hodně příjemné.

Pokud se chcete opravdu odměnit a ochutnat něco víc lokálního a farmářského, určitě si udělejte rezervaci v El Brite de Larieto. Je to úžasná horská farma a restaurace kousek od Cortiny, kde si sami vyrábí sýry i uzeniny. Dát si tam jejich prkénko domácích sýrů a k tomu skleničku lokálního vína při západu slunce, to je prostě ten pravý důvod, proč se na ty hory vlastně drápeme. 😁

Trénink v Česku aneb co zkusit před odjezdem

Než vyrazíte do Itálie na ty opravdu velké stěny, je nesmírně rozumné vyzkoušet si práci s vybavením někde v klidu doma. Paralyzující strach z výšek je lepší objevit deset metrů nad zemí v Česku než dvě stě metrů nad italskou propastí 😁. Tahle „pastýřská stěna“ patří mezi nejoblíbenější volby úplných začátečníků a podle ohlasů lezců baví i po letech. Osahat si to lano v klidu a bez tlaku okolí se prostě vždycky hodí.

V České republice máme několik moc hezkých cvičných ferrat. Asi nejznámější je Pastýřská stěna v Děčíně, která nabízí spoustu různých tras přímo nad řekou Labe. Vynikající pro úplné začátečníky je také Slánská hora kousek za Prahou nebo Vodní brána u Semil. Na všech těchto místech fungují i půjčovny vybavení a můžete si tam zaplatit i krátký úvodní kurz s instruktorem.

Co dělat v okolí, když zrovna nelezete

Samozřejmě nemůžete celou dovolenou jen viset na lanech, ruce a nohy budou potřebovat odpočinek. Itálie je kromě hor i o jídle a požitcích, a my si v Dolomitech vždycky rádi vyhodíme z kopýtka.

Po náročném dni na skále zjistíte, že jihotyrolská kuchyně je vlastně zázrak. Italské těstoviny plus rakouská hutnost znamenají, že sníte třikrát víc, než jste plánovali, a přitom si říkáte, že jste si to přece zasloužili. Zamilujete si knedlíky (canederli) na všechny způsoby, sytou polentu s masem nebo sladký jablečný štrúdl. A večer na zahřátí svalů vřele doporučujeme bombardino nebo Aperol Spritz na terase. Většina lepších hotelů v Cortině nabízí i nádherná wellness centra a sauny, což je přesně to, co vaše tělo po celém dnu na skále potřebuje nejvíce.

My osobně si kromě jídla občas dopřejeme i nějakou tu historii a relaxační výlety. Dolomity jsou poseté nádhernými horskými jezírky, jako je třeba ikonické Lago di Braies, kam se dá zajet autem a jen tak se kochat, když už zrovna ruce z lezení neslouží. Můžete si tam půjčit i lodičku a udělat si vyloženě romantické odpoledne. A ještě jedno: pokud rádi točíte videa, s dronem to raději nechte být. Ve většině národních parků v Dolomitech je létání přísně zakázané a pokuty jsou fakt tučné 😅.

Kam dál

• Přečtěte si náš rozsáhlý článek Co dělat v Dolomitech pro ty nejkrásnější výlety bez lana.
• Hledáte skvělé místo na spaní? Projděte si náš článek Cortina d’Ampezzo: Kompletní průvodce a naše base.
• Pro klasickou pěší turistiku nevynechejte ikonické Tre Cime di Lavaredo.

Tipy a triky před cestou

Každá cesta do hor vyžaduje trochu toho nudného plánování doma od stolu. S Lukášem už máme po těch letech takový náš zaběhnutý systém, který nám šetří nejen nervy, ale většinou i docela dost peněz. Ráda se s vámi podělím o pár našich osobních vychytávek, které se nám při cestách do Itálie osvědčily nejvíc.

Kde sehnat letenky a dopravu

Většina lidí jezdí do Dolomit autem z Česka, protože je to poměrně pohodlné a rychlé. Zvlášť z jihu Čech nebo Moravy jste tam za pár hodin a můžete si s sebou nabalit libovolné množství vybavení. Pokud ale letíte do Milána, Benátek nebo Verony a potřebujete se přesunout do hor, s Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s RentalCars, které využíváme všude po světě k pronájmu aut.

Pokud naopak řešíte cestu letecky, levné letenky hledejte na Kiwi. Je to náš oblíbený portál pro srovnání všech možností a většinou nám najde ty nejlepší přípoje. Půjčit si pak na letišti auto je ta nejlepší kombinace, jak být v horách naprosto flexibilní a nemuset se spoléhat na docela řídkou italskou autobusovou dopravu.

Nezapomeňte na spolehlivý internet

I když jste v Evropě a platí zde unijní roaming, v horách se signál často ztrácí a občas se hodí mít zálohu, zvlášť pokud potřebujete kontrolovat radar kvůli bouřkám. Není nic horšího, než když visíte na skále a nevíte, jestli ten tmavý mrak nad vámi praskne, nebo se vám vyhne.

Na delší cesty, nebo pokud potřebujete hodně dat bez stresu a chcete rovnou sdílet fotky s rodinou, moc doporučujeme eSIM. Nám se jednoznačně nejvíc osvědčila ta od Holafly (mrkněte na naši recenzi). Nainstalujete si ji ještě doma v obýváku a jakmile překročíte hranice, už surfujete bez jakéhokoliv řešení fyzických SIM karet.

Často kladené otázky (FAQ)