Lago di Sorapis, Dolomity: 10 tipů, co vidět a dělat

Pokud milujete hory a zvažujete cestu do Itálie, věřte, že Lago di Sorapis je místo, před kterým vás musím trochu varovat. Dolomity jsou prostě ráj na zemi a jakmile je jednou navštívíte, nebudete chtít jezdit nikam jinam. ☺️ My sem s Lukášem jezdíme už roky, prozkoumali jsme snad každý kout kolem Cortiny a tohle jezero patří k místům, která prostě musíte vidět na vlastní oči. Je to jedna z našich absolutně nejoblíbenějších klasik. Když se po pár hodinách šlapání do kopce a překonávání skalních říms poprvé vynoříte z lesa a uvidíte tu neuvěřitelně sytou, mléčně tyrkysovou vodu pod majestátním masivem Sorapis, úplně zapomenete na to, jak moc vás bolí nohy.

Ale než se pustíme do detailů, musím vám rovnou říct jednu věc – se psem tam nechoďte, někdo to dělá, ale fakt to není dobrá trasa. Takže poradím vám nejen kde zaparkovat a kdy vyrazit, ale taky proč si na tohle místo dát velký pozor, pokud cestujete s dětmi nebo čtyřnohými parťáky.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

Pokud zrovna balíte batoh a nemáte čas číst celý článek, tady je rychlý tahák — ten nejdůležitější základ, bez kterého byste se neměli vydat.

• Výchozí bod: Z průsmyku Passo Tre Croci kousek od Cortiny d’Ampezzo.
• Náročnost a délka: Trek (trasa číslo 215/401) má celkem asi 8 kilometrů tam a zpět, překonáte převýšení kolem 220 výškových metrů a zabere vám to zhruba 3 až 4 hodiny čistého času chůze.
• Největší překážka: Cestou vás čekají úseky jištěné ocelovými lany a hlavně kovové rošty zabudované do skály přímo nad hlubokým srázem.
• Kdy vyrazit: Ideální je přelom září a října pro nejlepší světlo a méně lidí, v létě musíte vyrazit opravdu brzy ráno.
• Parkování: U Passo Tre Croci je v sezóně velký problém zaparkovat a soukromá parkoviště si účtují i 50 EUR na den. Mnohem lepší je přijet autobusem z Cortiny.
• Pro koho to není: Trasa rozhodně není vhodná pro kočárky, malé děti, štěňata a větší neohrabané psy. Koupání v jezeře je přísně zakázáno.

Co je Lago di Sorapis a proč má tak neuvěřitelnou barvu

Než se vydáme na samotnou trasu, pojďme se chvíli bavit o tom, proč sem vlastně všichni jezdí. Dolomiti Lago di Sorapis ukrývají jako naprostý klenot a když se podíváte na fotky, možná si řeknete, že ta barva snad musí být upravená ve Photoshopu. Ujišťuji vás, že není. Jezero leží v nadmořské výšce 1925 metrů a jeho voda má naprosto specifický mléčně tyrkysový odstín, který nikde jinde v okolí nenajdete.

Vodu zabarvuje jemný vápenný prach, takzvaná kamenná moučka, kterou s sebou přináší tající ledovec z masivu nad jezerem, a protože ty drobné minerální částice zůstanou rozptýlené ve vodě, vzniká ten kouzelně zakalený tyrkysový efekt, co vás přiměje minutu zírat a pak teprve sáhnout po fotce. Právě díky tomu je Sorapis jedním z nejfotografovanějších míst v celé severní Itálii a upřímně se není čemu divit. Koukat na tu barevnou nádheru, nad kterou se tyčí rozeklaný skalní prst zvaný Dito di Dio (Boží prst), je moment, na který fakt jen tak nezapomenete.

Kdy vyrazit a jaké je u Lago di Sorapis počasí

Naplánovat si výlet ve správný čas je v Dolomitech naprosto klíčové, protože zima tu umí být hodně dlouhá a léto zase neuvěřitelně přelidněné. Cesta k jezeru bývá zpravidla průchodná od června do konce října, ale vždy záleží na aktuální sněhové nadílce v daném roce.

My osobně nejraději jezdíme do Dolomit na podzim, konkrétně v září nebo na začátku října. Teploty jsou sice už nižší a po ránu vás může překvapit i mrazík, ale zato je vzduch krásně čistý, na obloze ani mráček a barvy okolních modřínů se barví do zlatova. Navíc se vyhnete těm nejhorším letním davům. Srpen je totiž v Itálii ve znamení prázdnin a na úzkých skalních římsách k jezeru se tvoří šílené zácpy, což nad hlubokou propastí opravdu nechcete zažívat. Pokud hledáte aktuální informace, doporučuji před výletem vždy zkontrolovat Lago di Sorapis webcam, která vám ukáže, jestli se nahoře nedrží mlha nebo mraky.

Kde se ubytovat v okolí jezera a kolik to stojí

Pokud chcete vyrazit na trek opravdu brzy ráno, což je v sezóně nutnost, strategické ubytování je půlka úspěchu. Můžete sice bydlet přímo ve městě a dojíždět, ale my jsme si našli jeden naprostý poklad, který nám ušetřil spoustu nervů s parkováním a brzkým vstáváním.

Naše naprosto nejoblíbenější ubytování pro tento výlet je B&B Hotel Passo Tre Croci Cortina. Stojí přímo u začátku trasy, takže ráno jen vstanete, nasnídáte se a můžete rovnou vyrazit, navíc mají krásné moderní pokoje s naprosto dechberoucími výhledy rovnou z okna a jsou dog-friendly. To je pro nás s Kájou a Baby zásadní věc. Ceny za noc pro dva se pohybují kolem 3000 až 4500 Kč podle sezóny, což je na poměry drahé Cortiny vlastně velmi slušná nabídka.

Další možností je ubytovat se přímo v centru Cortiny d’Ampezzo, kterou bereme jako naši hlavní základnu. Odtud se dostanete na Passo Tre Croci zhruba za 15 minut jízdy autem nebo místním autobusem. Cortina nabízí stovky možností od luxusních wellness hotelů až po útulné horské apartmány — dostupnost a ceny si snadno porovnáte na Booking.com.

Jak se dostat na začátek trasy a kde zaparkovat

Dostat se na začátek treku je v posledních letech docela logistický oříšek, protože obliba jezera vystřelila do nebeských výšin a infrastruktura na to prostě nestačí. Začátek trasy najdete v horském průsmyku Passo Tre Croci na silnici SR48, která spojuje Cortinu d’Ampezzo s jezerem Misurina.

Pokud jedete autem, musím vás varovat před parkovacím peklem. Ještě před pár lety se dalo zaparkovat zdarma podél silnice, ale to už bohužel neplatí. Auta tam stála všude, blokovala provoz a policie to začala přísně pokutovat. Dnes jsou k dispozici soukromá parkoviště, kde si za den stání účtují klidně i 50 EUR, což je podle mě naprostá šílenost. Pokud nechcete platit tyto přemrštěné částky a přijíždíte v plné sezóně, doporučuji nechat auto u vašeho hotelu a využít autobus. Z Cortiny, Misuriny i od jezera Lago di Misurina jezdí v letních měsících pravidelné linky, které vás vysadí přímo na Passo Tre Croci. Ušetříte si tím hromadu stresu.

Lago di Sorapis: 10 tipů, co vidět a dělat cestou i u jezera

Pojďme se konečně podívat na samotný výlet. Cesta k jezeru není jen nudný přesun z bodu A do bodu B, ale plnohodnotný zážitek, při kterém se budete kochat, občas trochu bát a hlavně si to neskutečně užijete. Zde je 10 našich oblíbených bodů a tipů na trase.

1. Klasická trasa z Passo Tre Croci

Většina turistů vyráží po trase číslo 215 (která se někdy prolíná s cestou 401), což je ta nejznámější a nejpřímější Lago di Sorapis cesta. Vede nejprve docela příjemně a rovně skrz voňavý modřínový les, kde si připadáte spíše jako na procházce v parku. Brzy se ale terén začne zvedat a z lesní pěšiny se stane kamenitá stezka, která se vine po úbočí hory. Celkově ujdete asi 4 kilometry jedním směrem, přičemž překonáte stoupání lehce přes 200 metrů. Není to žádný extrémní výstup, ale počítejte s tím, že se trochu zapotíte.

Lukáš to vždycky komentuje tak, že ta první půlka je jen na zahřátí. Les voní pryskyřicí a vy si říkáte, jaká to bude pohodička, než narazíte na první ostřejší stoupání přes kameny a kořeny stromů.

2. Kovové rošty a lana nad propastí

Tohle je ten moment, který odděluje běžné výletníky od těch otrlejších. Zhruba v polovině trasy totiž pěšina uhýbá přímo do strmé skalní stěny. Aby byla cesta vůbec průchodná, jsou zde do skály zabudované kovové rošty a žebříky. Tyto úseky jsou jištěné ocelovými lany, kterých se můžete a měli byste držet.

Pod nohama vidíte skrze mříže roštů hluboký sráz a propast, což upřímně není nic pro lidi se závratěmi. Pokud trpíte panickým strachem z výšek, dobře zvažte, jestli je tento trek pro vás to pravé ořechové. My jsme tu s Lukášem viděli několik lidí, kteří se v půlce roštu zablokovali strachem a museli se složitě vracet zpět.

3. Zastávka v Rifugio Vandelli

Těsně předtím, než dojdete k samotnému jezeru, narazíte na horskou chatu Rifugio Vandelli. Tato kamenná chata s červenými okenicemi stojí na malém zalesněném pahorku a nabízí dokonalé útočiště pro unavené nohy. Většinou si tu dáme krátkou pauzu na kafe nebo točené pivo, než sejdeme těch posledních pár desítek metrů k vodě. V sezóně tu bývá dost plno, ale atmosféra je úžasně přátelská a výhledy do údolí směrem k Tre Cime z terasy stojí za to.

Lukáš tu většinou neodolá nějaké sladkosti, zatímco já se prostě jen kochám a sbírám síly na ten poslední úsek. Chatě to sice občas trvá, než vás v té letní špičce obslouží, ale s tím výhledem vám čekání vážně vadit nebude.

4. Fotka z dřevěného mola

Když konečně dorazíte k jezeru, pochopíte, proč se celá ta námaha vyplatila. Lago di Sorapis je naživo ještě hezčí než na fotkách. Nejoblíbenějším místem pro pořízení ikonické fotografie je malý kamenitý břeh na začátku jezera, kde z vody čouhá pár dřevěných kůlů a kamenů. Právě odtud je nejlepší výhled na horu Dito di Dio zrcadlící se v hladině. Připravte se ale na to, že v létě si na ten nejlepší úhel z tohoto místa dost možná chvíli postojíte ve frontě.

My jsme se poučili už při naší první návštěvě, kdy jsme na tuhle vysněnou fotku museli čekat snad půl hodiny. Teď už si prostě jen najdeme jiný kámen kousek dál a fotíme to z úhlu, který je sice méně slavný, ale o to autentičtější.

5. Obejděte jezero dokola pro klid

Většina lidí dojde k jezeru, udělá si fotku na začátku, sní svačinu a jde zpět. Pokud ale chcete mít kousek téhle nádhery sami pro sebe, vydejte se po úzké pěšině, která lemuje břeh, a obejděte jezero dokola. Na protějším břehu bývá úplný klid. Najdete tam velké balvany, na které si můžete sednout, a hlavně získáte úplně jinou perspektivu na barvu vody, která se mění podle toho, jak na ni dopadá slunce.

Tady si většinou sedneme s naším oblíbeným toustem, otevřeme termosku s čajem a prostě jen dýcháme ten studený horský vzduch. Ta modrá hladina z druhé strany působí ještě magičtěji a ticho ruší jen občasné zahvízdání svišťů.

6. Pozorování fenoménu Enrosadira

Pokud se vám podaří naplánovat výlet tak, abyste u jezera nebo na cestě zpět byli v době západu slunce, budete svědky magického úkazu jménem Enrosadira. Tento termín označuje chvíli, kdy slunce nízko nad horizontem osvítí bledé dolomitské vápence a zbarví je do sytě růžových až ohnivě oranžových odstínů. Je to něco naprosto dechberoucího. Jen si v takovém případě nezapomeňte čelovku, protože cesta po roštech zpátky za šera by byla holé šílenství.

7. Treking dále na Forcella Marcuoira

Pokud vám klasický Lago di Sorapis hike připadá příliš krátký a máte dostatek energie i zkušeností, můžete od chaty Vandelli pokračovat dále. Trasa na Forcella Marcuoira je už ale náročná vysokohorská turistika s velkým převýšením a prudkými stoupáními v suti. Odměnou jsou výhledy, při kterých vám spadne čelist: Cortina dole vypadá jako modelová vesnice a celý masiv Sorapisu uvidíte najednou, bez jediného selfie-tyče v záběru.

8. Alternativní start z Rifugio Tondi di Faloria

Existuje ještě jedna cesta k jezeru, která se vyhýbá přeplněnému Passo Tre Croci. Můžete vyjet lanovkou z Cortiny na horu Faloria a odtud pokračovat pěšky k Rifugio Tondi a dále přes horské hřebeny dolů k jezeru Sorapis. Tato trasa je mnohem delší, fyzicky náročnější a vede náročnějším terénem včetně strmých klesání. Doporučuji ji jen velmi zdatným turistům, kteří mají jistý krok a nebojí se exponovaných úseků. Výhledy jsou ale famózní.

S Lukášem jsme tuhle variantu zatím jen obhlíželi zdálky a upřímně se do ní asi jen tak nepustíme. Ale pokud jste zkušení horalové a máte rádi pořádnou výzvu s minimem lidí kolem, určitě si to nastudujte.

9. Ranní mlhy a tipy na nejlepší světlo

Když se řekne, že je dobré dorazit brzy ráno, myslím tím opravdu brzy. Nejen kvůli parkování a davům na roštech, ale především kvůli atmosféře. Kolem sedmé hodiny ranní se nad hladinou jezera často povalují jemné mlhy, které pomalu stoupají vzhůru podél skalních stěn. Slunce v tu dobu teprve začíná osvětlovat okolní vrcholky a barva vody má ten nejhlubší tyrkysový odstín. Zlatá hodinka je tu sice krátká, protože slunce brzy zaleze za vysoké hory, ale ten pohled si budete pamatovat navždy.

To ranní vstávání sice bolí, zvlášť když je venku ještě chladno a člověk by nejradši zůstal pod peřinou. Jakmile ale uvidíte ty první paprsky, které začnou prokrajovat tu mlžnou peřinu, okamžitě na veškerou únavu zapomenete.

10. Zimní výlet na sněžnicích

Přestože je trasa oficiálně doporučovaná jen pro letní a podzimní měsíce, zkušení horalové sem vyrážejí i v zimě na sněžnicích. Tohle už je ale opravdu extrémní záležitost. Skalní rošty a jištěné úseky bývají schované pod hlubokým sněhem nebo ledem a hrozí zde reálné nebezpečí pádu i lavin. Samotné jezero je pak kompletně zamrzlé a zapadané sněhem, takže tu slavnou modrou vodu vůbec neuvidíte. Zmiňuji to jen jako perličku pro ty, kteří milují zimní samotu, ale běžnému turistovi zimní návštěvu důrazně nedoporučuji.

Když vidím občas ty šílené fotky na Instagramu, jak tam někdo balancuje na zasněžených římsách, jímá mě z toho hrůza. Hory v zimě prostě neodpouštějí chyby, takže i když to může lákat, raději si sem zajeďte v létě a zimu nechte přírodě.

Lago di Sorapis se psy a dětmi: Proč to není dobrý nápad

Tohle je téma, na kterém mi obzvlášť záleží, protože jsme si ho zažili na vlastní kůži. Výlet k Lago di Sorapis rozhodně není procházka růžovým sadem a pro rodiny s menšími dětmi nebo pro pejskaře může představovat obrovský problém. Letos máme malého Jonáška a s ním tam v nejbližší době fakt nepojedeme. Terén je pro malé děti s krosnou nebezpečný a o kočárku si rovnou nechte zdát. Pokud máte děti starší 10 let, které jsou zvyklé na hory a mají respekt před výškami, trasu zvládnou, ale i tak je musíte mít na nebezpečných úsecích neustále na očích.

💡 Tip od místní: Skoro ve všech lanovkách i v autobusech po psech chtějí náhubek (koupíte ho prakticky všude, i přímo u dolních stanic). Nás to upřímně dost otravovalo — chtěli ho i ve chvíli, kdy jsme jeli v kabince úplně sami. Když nás čekalo víc lanovek za sebou, radši jsme Káju a Baby nechali odpočívat v kempu.

A teď něco o psech. Naše Kája tam tehdy šla s námi a musím přiznat, že to byl hrozný nápad. Kája je sice zlatíčko, ale je to tak trochu nemehlo. Úzké lesní cestičky zvládala s nadšením, ale jakmile jsme došli ke kovovým roštům nad propastí, nastal konec. Psí tlapky do železných děr roštů propadávají, psi z toho mají paniku a vůbec se jim nedivím. Kája se zasekla a odmítala udělat krok.

Lukáš ji nakonec musel vzít do náruče a celou tu exponovanou trasu ji přenášet. Zkuste si nést dvacetikilového vyděšeného psa v náručí na úzké mokré skalní římse nad hlubokým srázem, zatímco se druhou rukou křečovitě držíte ocelového lana. Tohle fakt nechcete zažít. Takže pokud máte většího neohrabaného psa, nebo naopak malinkého jorkšíra či maltézáčka jako je naše Baby, nechte je pro tento výlet raději v bezpečí hotelového pokoje. O štěňatech snad ani nemusím mluvit. Je to stres pro vás, pro psa i pro lidi, které budete na úzké cestě blokovat.

Co s sebou na trek k tyrkysovému jezeru

V horách se počasí mění neskutečně rychle a i když dole v Cortině svítí sluníčko a je teplo na kraťasy, nahoře u jezera může foukat ledový vítr. Tohle byste rozhodně neměli podcenit.

Základem jsou kvalitní trekové boty, protože běžně na trase potkáváme turisty v plátěných teniskách s hladkou podrážkou a upřímně z toho trneme hrůzou. Skály tu totiž bývají mokré a kluzké a bez pořádné podrážky vás to na těch železných žebřících nemile překvapí. Do batohu si určitě přibalte teplou vrstvu navíc, ideálně fleecovou mikinu nebo lehkou péřovku, a nepromokavou bundu. U jezera se slunce brzy schová za hory a rázem je tam docela zima.

Hodně lidí se ptá, jestli je nutná ferratová výbava. Na klasickou trasu číslo 215 se sedák nebere, lana slouží jen k přidržení rukou. My ale doporučujeme vzít si s sebou lehkou horolezeckou helmu. Trasa totiž vede přímo pod kolmými skalními stěnami a uvolněné kamínky padající shora od turistů nebo zvířat jsou docela častým jevem. Nezapomeňte také na dostatek vody a svačinu, protože výstup vám nějakou energii sebere.

Kde se najíst: Co ochutnat v Rifugio Vandelli

Když už zdoláte ty nejhorší úseky a ocitnete se u jezera, stoprocentně vám vyhládne. Chata Rifugio Vandelli je sice malá, ale vaří tam vynikající tradiční horská jídla, která vás rychle postaví na nohy. Otevřeno mají většinou od poloviny června do konce září.

Pokud milujete italskou horskou kuchyni, určitě vyzkoušejte jejich canederli. Jsou to velké tyrolské knedlíky, které tu dělají ve špenátové i sýrové variantě, podávané buď ve vývaru, nebo přelité rozpuštěným máslem, a já si je pokaždé dám ve vývaru, protože po těch roštech potřebuju hlavně teplo a trochu klidu. 😊 Další klasikou je poctivá polenta s gulášem nebo s houbami a místním sýrem. Pokud se nechcete zdržovat dlouhým obědem a chcete raději fotit, můžete si v chatě koupit výborná panini s caprese (mozzarella, rajče a bazalka) a sníst si je venku na lavičce s výhledem. Ceny jsou tu pochopitelně vyšší než dole v údolí, protože všechny zásoby se sem musí dopravovat vrtulníkem nebo lanovkou, ale za tu atmosféru to stojí.

Praktické informace a pravidla národního parku

Než si obujete pohorky a vyrazíte, chci zmínit pár důležitých praktických věcí. Jezero a jeho okolí spadá pod chráněnou oblast národního parku Dolomiti d’Ampezzo a platí tu docela přísná pravidla, na jejichž porušení můžete ošklivě doplatit.

Tou nejčastější chybou, kterou turisté dělají, je létání s dronem. Na Instagramu sice uvidíte desítky fotek jezera seshora, ale nenechte se mýlit. V celém národním parku platí přísný zákaz létání s drony, protože to ruší místní divokou zvěř i ostatní návštěvníky. Strážci parku tu docela často hlídkují a pokud vás chytnou, hrozí vám pokuta až 3000 EUR, tedy v přepočtu přes 75 000 korun. To za jednu hezkou fotku fakt nestojí.

Další věcí, kterou lidé často zjišťují v Google vyhledávači přes dotaz „lago di sorapis swimming“, je možnost koupání. Koupání je bohudík zakázáno (platí to i pro namáčení nohou) a voda by kontaktem s opalovacími krémy a bakteriemi rychle přišla o ten unikátní charakter.

Kam dál v Dolomitech

Sorapis je nádherné, ale není to jediné úžasné místo v této oblasti. Pokud máte čas a chcete vidět to nejlepší, co italské hory nabízejí, připravili jsme pro vás spoustu dalších průvodců z našich cest:

• Určitě si přečtěte náš obsáhlý článek s 5 turistickými trasami pro každého v Italských Dolomitech.
• Pokud hledáte něco jednoduššího, mnohem oblíbenější a hlavně autem dostupné Lago di Braies by vám nemělo uniknout. Je to sice v sezóně velký masakr, ale ta scenérie za to stojí.
• Z Cortiny to máte kousek i k ikonickým třem zubům Dolomit. Náš článek o Tre Cime di Lavaredo vám ukáže, jak si naplánovat tu nejkrásnější okružní trasu.
• A pokud stále nevíte, čím ten svůj výlet naplnit, mrkněte na náš kompletní seznam, co dělat v Dolomitech.

Cestovatelské tipy na závěr

• Levné letenky hledejte na Kiwi. Je to náš oblíbený portál, i když do severní Itálie je často nejpraktičtější vyrazit vlastním autem z Česka.
• Půjčení auta: Běžně používáme srovnávač RentalCars. S Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s RentalCars, které využíváme všude po světě, když zrovna nejedeme vlastním autem.
• Rezervace ubytování: Booking je náš nejoblíbenější vyhledávač hotelů. V Dolomitech doporučuji hledat ubytování i půl roku dopředu.
• Nezapomeňte na pojištění: Na treky do hor volíme nejčastěji AXA pojištění a rozhodně si připlácíme za sportovní balíček pro vysokohorskou turistiku.
• Internet a eSIM: Pokud cestujete přes Švýcarsko nebo trávíte více času na cestách, koukněte se po eSIM od Holafly.

Často kladené otázky (FAQ)

Když jsme o Lago di Sorapis psali poprvé, přišla nám od vás na Instagramu spousta dotazů. Je jasné, že se na takový výlet chcete pořádně připravit, zvlášť když to občas vypadá jako z horolezeckého deníku. Proto jsem ty nejčastější otázky dala dohromady na jedno místo.

Snad vám tyhle odpovědi pomůžou s plánováním a ušetří trochu nervů. Kdyby vás ale napadlo ještě něco dalšího, určitě nám dejte vědět!