Když jsme loni s Lukášem jeli autem na naši pravidelnou „zimovací“ cestu do Portugalska, udělali jsme si zastávku, která nám naprosto vyrazila dech. Bilbao je opravdová perla severního Španělska, i když se to o něm možná v našich končinách tolik neví. Byla jsem moc ráda, že jsme si na něj vyhradili čas, protože tohle město dokázalo naprosto dokonale propojit hrdou baskickou tradici s tou nejmodernější architekturou. Z kdysi špinavého a upadajícího průmyslového města na řece Nervión se stala kosmopolitní metropole, která vás okamžitě vtáhne do své specifické atmosféry.

Pokud jste zvyklí na vyprahlý jih Španělska, tady zažijete kulturní i klimatický šok. Vzduch je tu vlhčí, sytá zeleň připomíná spíše Irsko a celkové tempo města je tak nějak příjemně uvolněné. My jsme si zamilovali toulání úzkými uličkami, objevování fantastických vegetariánských pintxos v zapadlých barech i obdivování ohromujících staveb, které se tu tyčí doslova na každém rohu. Připravila jsem pro vás opravdu detailního průvodce s neuvěřitelnými 23 tipy na to, co v tomto fascinujícím městě vidět, ochutnat a zažít. Pojďme se společně podívat na to nejzajímavější, co baskická metropole nabízí. ☺️

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Guggenheimovo muzeum je absolutní nutnost, i když vás moderní umění jinak vůbec nezajímá, protože samotná titanová budova je architektonický zázrak.
• Historické centrum Casco Viejo nabízí ty nejlepší toulky úzkými uličkami a najdete zde ty nejtradičnější bary pro večerní tah.
• Pintxos kultura je tu náboženstvím, takže zapomeňte na klasické večeře u jednoho stolu a vydejte se ochutnávat jednohubky z baru do baru.
• Lanovka na Mirador de Artxanda vám poskytne ten vůbec nejkrásnější panoramatický výhled na celé město a okolní zelené kopce.
• Most Vizcaya kousek za městem je technickým unikátem zapsaným v UNESCO a určitě stojí za krátký výlet vlakem.
• Na návštěvu si vyhraďte ideálně 3 plné dny, a pokud chcete vyrazit i do okolní přírody nebo k oceánu, protáhněte to klidně na pět dní.
• Nezapomeňte si přibalit deštník nebo pláštěnku, protože severní Španělsko je tak nádherně zelené právě proto, že tu poměrně často prší.

Kdy vyrazit do Bilbaa a jaké čekat počasí

Severní Španělsko, často označované jako España Verde neboli Zelené Španělsko, má naprosto odlišné klima než zbytek Pyrenejského poloostrova. Bilbao má mírné oceánské klima s příjemnými teplotami po celý rok, ale také s poměrně vysokým úhrnem srážek. Ne nadarmo se říká, že dešťové mraky jsou nutnou daní za ty nejšťavnatější pastviny a fantastické lokální suroviny. Pokud vyloženě nesnášíte déšť, musíte pečlivě plánovat.

Nejlepší období pro návštěvu je jednoznačně od června do září. V létě teploty zřídka přesáhnou 25 °C, což je naprosto ideální pro městskou turistiku a dlouhé procházky. Zatímco na jihu Španělska se v srpnu nedá dýchat kvůli extrémním vlnám veder, tady si užijete nádherné slunečné dny s příjemným vánkem od Atlantiku. My jsme tu zažili naprosto perfektní podmínky, kdy nám stačilo tričko a večer lehký svetřík.

Jaro a podzim nabízejí krásné barvy a menší počet turistů, ale musíte počítat s tím, že pravděpodobnost deště se výrazně zvyšuje. Může se stát, že vám proprší celé tři dny, ale stejně tak můžete chytit nádherný slunečný prodloužený víkend. Jarní měsíce (duben a květen) jsou skvělé pro obdivování rozkvetlé přírody v okolních kopcích, zatímco podzim je ideální pro milovníky gastronomie, protože vrcholí sezóna vína v nedaleké oblasti Rioja.

Zimní měsíce od prosince do března jsou chladnější, větrnější a často zatažené. Teploty se sice většinou drží nad nulou (kolem 8 až 12 °C), ale vlhký vzduch od oceánu umí zalézt pod nehty. Město má však své kouzlo i v této době a obrovskou výhodou jsou výrazně nižší ceny ubytování a nulové fronty u hlavních atrakcí. Pokud se rozhodnete pro zimní návštěvu, určitě si zabalte kvalitní nepromokavou bundu a dobrou náladu, kterou případně podpoříte skvělým lokálním vínem v útulných barech. 😅

Na samotné město vám budou bohatě stačit 2 až 3 dny. Zvládnete projít historické centrum, navštívit hlavní muzea a užít si večerní atmosféru. Pokud ale plánujete prozkoumat i nádherné okolí, vyrazit na pobřeží Biskajského zálivu nebo do hor, doporučuji vyhradit si alespoň 4 až 5 dní.

Kde se ubytovat v Bilbau

Bilbao naštěstí není tak rozlehlé jako Madrid nebo Barcelona, takže pokud si vyberete ubytování v širším centru, všude dojdete pohodlně pěšky. Město nabízí možnosti pro každý vkus i rozpočet, od luxusních designových hotelů až po útulné penziony. Při výběru lokality se zaměřte na to, co od pobytu očekáváte.

Pro ty, kteří chtějí být v absolutním centru dění, je ideální oblast Casco Viejo (Staré město) nebo sousední čtvrť Abando. Tady budete mít ty nejlepší pintxos bary doslova pod nosem a nasajete tu pravou historickou atmosféru. Přímo v této lokalitě můžeme vřele doporučit hotel Letoh Letoh Bilbao, který má skvělý moderní design a fantastickou polohu. Další výbornou volbou v centru je BYPILLOW Bilbo, což je velmi stylové a čisté ubytování za rozumnou cenu.

Pokud hledáte o něco luxusnější zážitek a milujete moderní architekturu, zaměřte se na oblast kolem muzea Guggenheim. Najdete tam nádherné hotely s výhledem na řeku a ikonické stavby. Skvělý poměr ceny a kvality v této prémiové čtvrti nabízí například Vincci Consulado de Bilbao. Je to nádherný hotel s terasou, odkud máte muzeum jako na dlani, a přitom vás noc nezruinuje tak jako okolní pětihvězdičkové resorty.

Pro cestovatele, kteří preferují klidnější a autentičtější lokální atmosféru, stojí za zvážení čtvrť Deusto. Nachází se na druhém břehu řeky, je velmi oblíbená mezi studenty a mladými lidmi, a najdete tu spoustu skvělých kaváren a levnějších restaurací. Do centra je to přitom jen krátká procházka přes most. Ať už si vyberete jakoukoliv čtvrť, doporučuji řešit rezervaci s dostatečným předstihem, my ubytování hledáme nejčastěji přes klasický Booking, kde je výběr největší.

23 tipů, co vidět a dělat v Bilbau

Bilbao je naprostým rájem pro všechny milovníky umění, neobvyklé architektury a skvělého jídla. Pojďme se podrobně podívat na ta nejzajímavější místa, která byste během své návštěvy rozhodně neměli minout.

1. Guggenheimovo muzeum — architektonický zázrak

Když se řekne Bilbao, asi každému se okamžitě vybaví právě tato ikonická stavba. Muzeum Guggenheim je absolutním symbolem moderního města a mistrovským dílem kanadsko-amerického architekta Franka O. Gehryho (ano, to je ten samý architekt, který v Praze navrhl náš Tančící dům). Budova byla otevřena v roce 1997 a odstartovala takzvaný „Guggenheimův efekt“, který proměnil upadající průmyslové město v kulturní metropoli světového formátu.

Samotná stavba je vlastně obrovskou sochou. Její fasáda je obložena 33 tisíci titanovými pláty, které se ve slunečním světle třpytí a mění barvu od stříbrné přes zlatou až po jemně narůžovělou. Architektura má připomínat rybí šupiny nebo trupy lodí, což odkazuje na námořní a průmyslovou historii města. Kolem muzea se můžete procházet hodiny a z každého úhlu bude vypadat úplně jinak. Doporučuji si ho prohlédnout jak za denního světla, tak večer, kdy je nádherně nasvícené.

Uvnitř na vás čeká rozsáhlá sbírka současného umění. Naprostým vrcholem je stálá instalace Richarda Serry s názvem „Hmota času“. Jde o obrovské bludiště z ohýbaných ocelových plátů, kterými můžete procházet a vnímat, jak se mění prostor a akustika kolem vás. Je to neskutečný zážitek i pro lidi, kteří modernímu umění běžně neholdují. Kromě toho tu najdete neustále se měnící výstavy světových umělců.

Vstupenky stojí kolem 16 až 18 eur podle aktuální sezóny. I mimo hlavní letní sezónu tu bývají poměrně dlouhé fronty, takže rozhodně doporučuji zakoupit lístky předem. My často používáme online portál GetYourGuide pro rezervaci vstupenek na konkrétní čas, čímž ušetříte spoustu drahocenného času, který pak můžete věnovat ochutnávání místních dobrot.

💡 Tip: Pokud chcete vidět muzeum z té nejlepší perspektivy, vydejte se na protější břeh řeky k univerzitě, odkud pořídíte ty nejkrásnější panoramatické fotky bez davů turistů.

2. Puppy od Jeffa Koonse — nejroztomilejší strážce

Když přijdete na hlavní náměstí před muzeem Guggenheim, zaručeně vás upoutá obrovská, dvanáctimetrová socha psa. Tato neobvyklá instalace se jmenuje Puppy a stala se snad ještě oblíbenějším maskotem města než samotné muzeum. Socha je dílem slavného amerického umělce Jeffa Koonse a představuje štěně západohorského bílého teriéra. Původně tu měla stát jen dočasně, ale obyvatelé Bilbaa si ji zamilovali natolik, že ji město nakonec odkoupilo natrvalo.

To, co dělá sochu tak unikátní, je její povrch. Celý pes je totiž vytvořen z živých květin zasazených do složité ocelové konstrukce s integrovaným zavlažovacím systémem. Používá se na ni přes 38 000 rostlin, mezi kterými najdete begonie, petúnie, lobelky nebo afrikány. Je to vlastně taková obrovská vertikální zahrada ve tvaru zvířete, která vyžaduje každodenní péči týmu zahradníků.

Díky použití živých rostlin se vzhled sochy mění podle ročního období. Na jaře a v létě Puppy září pestrými barvami a květy jsou v plném rozkvětu, zatímco na podzim a v zimě má trochu tlumenější, zelenější kabátek. Dvakrát do roka probíhá kompletní přesazování všech rostlin, což je samo o sobě fascinující podívaná, kterou se občas podaří turistům zahlédnout.

Puppy symbolizuje radost, nevinnost a důvěru. Je to pravděpodobně to nejfotografovanější místo v celém Bilbau, takže se připravte na to, že ulovit fotku bez dalších lidí v záběru vyžaduje trochu trpělivosti nebo hodně brzké vstávání. Určitě si ale sochu obejděte ze všech stran, z každého úhlu působí trochu jinak. 😉

💡 Tip: Nejlepší světlo na focení Puppyho je v pozdním odpoledni, kdy zapadající slunce nádherně nasvítí barevné květy a vytvoří kouzelnou atmosféru.

3. Maman — obří pavouk nad řekou

Zatímco zepředu hlídá muzeum roztomilý květinový pes, ze zadní strany směrem k řece Nervión na vás čeká něco mnohem dramatičtějšího. Monumentální bronzová socha pavouka s názvem Maman je dílem slavné francouzsko-americké umělkyně Louise Bourgeois. S výškou přes 9 metrů a rozpětím nohou více než 10 metrů působí z dálky až děsivě, ale její skutečný význam je hluboce dojemný.

Název „Maman“ znamená ve francouzštině „maminka“. Umělkyně tuto sochu vytvořila jako poctu své vlastní matce, která pracovala jako restaurátorka historických tapiserií ve Francii. Pavouk pro ni nebyl symbolem strachu, ale naopak zosobňoval ochranu, trpělivost, užitečnost a kreativitu — přesně ty vlastnosti, které obdivovala na své matce. Když tká pavučinu, je vlastně tkadlenou, stejně jako její maminka.

Pokud se odvážíte a stoupnete si přímo pod obří pavoučí tělo, čeká vás překvapení. V břiše pavouka se skrývá drátěný koš obsahující mramorová vejce, což ještě více umocňuje téma mateřství, zranitelnosti a ochrany nového života. Kontrast mezi tvrdým, tmavým bronzem nohou a hladkým, světlým mramorem vajec je vizuálně velmi působivý.

Tato socha v Bilbau není jediná na světě. Jde o jeden z několika odlitků, takže její sestry můžete potkat například před galerií Tate Modern v Londýně, v Tokiu nebo v Ottawě. Zde v Bilbau však pavouk tvoří naprosto dokonalý kontrast s hladkou a lesklou titanovou fasádou muzea Guggenheim v pozadí.

💡 Tip: Zkuste se pod pavouka postavit večer. Okolní osvětlení vrhá přes jeho dlouhé nohy dramatické stíny na dlažbu, což vytváří naprosto fantastickou scénu.

4. Most La Salve (Puente de La Salve)

Tento ikonický červený most, který doslova protíná areál muzea Guggenheim, je jednou z nejvýraznějších dopravních staveb ve městě. Most s výrazným červeným obloukem byl původně postaven v 70. letech 20. století z čistě praktických důvodů, aby propojil centrum města s předměstími. Jeho název „La Salve“ odkazuje na místo, odkud námořníci vracející se z oceánu poprvé spatřili baziliku Begoña a modlili se k Panně Marii.

Když se stavělo muzeum Guggenheim, architekt Frank Gehry se rozhodl most nezbourat, ale chytře ho začlenit do celkového designu komplexu. V roce 2007, k desátému výročí otevření muzea, dostal most svůj současný vzhled. Byl k němu přidán obrovský červený portál ve tvaru písmene H, jehož autorem je francouzský umělec Daniel Buren.

Tento červený oblouk nese název „L’Arc Rouge“ a jeho zářivá barva fantasticky kontrastuje s šedavým titanem muzea. Z dálky to vypadá, jako by most muzeum objímal. Je to také skvělé místo pro fotografy, protože z chodníku pro pěší na mostě se nabízí jeden z nejlepších výhledů na samotné muzeum i na řeku Nervión.

Pokud si chcete most prohlédnout zblízka, můžete na něj vyjet proskleným výtahem přímo od řeky. Výtah je zdarma a ušetří vám šlapání do kopce. Věž výtahu je navíc obložena stejným kamenem jako okolní budovy, takže dokonale zapadá do celkové architektury nábřeží.

💡 Tip: Při procházce po mostě si všimněte, jak se mění perspektiva na muzeum. Z výšky totiž mnohem lépe vynikne tvar lodi, který Gehry do své stavby promítl.

5. Casco Viejo — ztraceni v Sedmi ulicích

Historické srdce Bilbaa, známé jako Casco Viejo nebo také „Zazpi Kaleak“ (v překladu Sedm ulic), je místem, kde to všechno začalo. Původní středověké město tvořily pouze tři ulice, ke kterým se později přidaly další čtyři, čímž vznikl charakteristický labyrint, který tu najdete dodnes. Je to nejživější a nejautentičtější část města, kde se historie prolíná s každodenním životem místních obyvatel.

Procházka úzkými, dlážděnými uličkami je jako cesta časem. Mnoho budov tu má nádherné prosklené balkony, které jsou pro baskickou architekturu typické a v minulosti sloužily k zachycení co nejvíce vzácného slunečního svitu. Dnes v přízemí těchto historických domů najdete nepřeberné množství obchůdků, pekáren, tradičních řemeslných dílen a samozřejmě těch nejlepších barů.

Právě v Casco Viejo se odehrává ten pravý baskický večerní rituál zvaný „txikiteo“. Spočívá v tahání od baru k baru, ochutnávání pintxos a popíjení vína. Lidé tu většinou nesedí u stolů, ale postávají s přáteli na ulici před bary s malou skleničkou vína v ruce. Je to neuvěřitelně společenská a hlasitá záležitost, do které se rozhodně musíte zapojit, abyste nasáli tu pravou místní atmosféru.

Doporučuji se tu jen tak ztratit a bloudit bez cíle. Objevte skrytá malá náměstíčka, nakoukněte do výloh se starožitnostmi a nechte se unášet davem. Navíc je celá tato oblast vyhrazena pouze pro pěší, takže vás při objevování nebudou rušit žádná auta, jen občasný cinkot sklenic a smích linoucí se z otevřených dveří barů.

💡 Tip: Ulice Somera je považována za jednu z nejlepších pro večerní pintxos crawl. Začněte na jejím začátku a prostě postupujte od jednoho podniku ke druhému.

6. Katedrála Santiago — gotický klenot Baskicka

Přímo uprostřed spleti uliček Casco Viejo se tyčí nádherná gotická Katedrála Santiago. Tato stavba ze 14. století je nejvýznamnějším chrámem v celém Bilbau a je zasvěcena svatému Jakubovi (Santiago), patronovi města a také patronovi poutníků. Bilbao totiž leží na severní trase slavné Svatojakubské cesty do Santiaga de Compostela, takže tu často potkáte poutníky s batohy a typickými mušlemi.

Na katedrále je zajímavé to, že ačkoliv patří k nejstarším stavbám ve městě, status katedrály získala oficiálně až v roce 1950. Její architektura je velmi ucelená a čistá, což u podobně starých staveb nebývá zvykem, protože se často stavěly a přestavovaly po staletí. Zde můžete obdivovat krásnou křížovou klenbu a elegantní gotické proporce.

Zajímavostí je hlavní průčelí a věž katedrály, které jsou mnohem mladší než zbytek stavby. Byly přistavěny až na konci 19. století v novogotickém stylu, ale do původního rázu budovy zapadají tak dokonale, že to jako laik pravděpodobně vůbec nepoznáte. Uvnitř se nachází krásný ambit (křížová chodba), který je oázou naprostého ticha uprostřed hlučného starého města.

Vstup do katedrály je zpoplatněn (stojí kolem 6 eur), ale v ceně lístku je zahrnutý i audioprůvodce, který vám velmi poutavě přiblíží historii stavby i celého města. Pokud máte rádi sakrální architekturu nebo jen hledáte chvilku klidu a zamyšlení, tohle místo byste neměli vynechat.

💡 Tip: Prohlédněte si takzvanou „Puerta del Ángel“ (Andělskou bránu), přes kterou dodnes vcházejí do chrámu poutníci mířící do Santiaga de Compostela.

7. Plaza Nueva — srdce společenského života

I když název „Plaza Nueva“ znamená Nové náměstí, ve skutečnosti pochází z poloviny 19. století. Toto nádherné neoklasicistní náměstí má dokonalý čtvercový tvar a je ze všech stran obklopené budovami s krásnými podloubími a arkádami. Je to jedno z mála míst ve starém městě, kde se prostor otevírá a vy můžete volně dýchat.

Přes den je to poměrně klidné místo, kam chodí místní maminky s dětmi nebo senioři na kávu, ale jakmile se začne blížit večer, náměstí ožije neuvěřitelnou energií. Pod arkádami se totiž nachází jedny z nejlepších a nejvyhlášenějších pintxos barů v celém Bilbau. Lidé se tísní u pultů, sedí na venkovních zahrádkách a celým prostorem se nese hlasitá baskická i španělská konverzace.

Pokud budete v Bilbau o víkendu, rozhodně si nenechte ujít tradiční nedělní trh, který se na náměstí koná. Od brzkého rána se pod arkádami rozloží desítky stánků, kde sběratelé a obchodníci nabízejí staré knihy, mince, známky, starožitnosti a různé kuriozity. Je to skvělá příležitost, jak ulovit originální suvenýr s opravdovým příběhem.

Náměstí má pět přístupových bran, kterými se dostanete zpět do úzkých uliček starého města. Díky uzavřenému tvaru tu panuje skvělá akustika, takže tu často narazíte na pouliční muzikanty, kteří dokreslují už tak skvělou a pohodovou atmosféru tohoto místa.

💡 Tip: Zastavte se v baru Café Bar Bilbao pod arkádami. Patří k nejstarším na náměstí a zachoval si svůj původní, nádherný dlaždičkový interiér z počátku 20. století.

8. Mercado de la Ribera — ráj pro gurmány

Hned na okraji starého města, přímo na břehu řeky Nervión, stojí budova, kterou prostě nepřehlédnete. Mercado de la Ribera je s plochou přes 10 000 metrů čtverečních největším krytým trhem v celé Evropě. Současná budova pochází z roku 1929 a je postavena v krásném stylu art deco, s obrovskými okny a nádhernými barevnými vitrážemi, které propouštějí dovnitř spoustu přirozeného světla.

Uvnitř vás čeká exploze barev, vůní a zvuků. Trh je rozdělen do tří pater podle typu zboží. V přízemí najdete ryby a mořské plody, které sem dovážejí čerstvé z nedalekého oceánu (pokud nejste vegetariáni jako my, je to fascinující podívaná). V prvním patře se prodává maso a ve druhém najdete nádherné stánky s čerstvou zeleninou, ovocem, sýry, houbami a lokálními specialitami.

Tržnice neslouží jen k nakupování, ale stala se i obrovským gastronomickým centrem. V jedné z částí budovy vznikl takzvaný gastromarket, kde najdete desítky stánků nabízejících čerstvě připravené pintxos a nápoje. Můžete si tu vybrat z nepřeberného množství jednohubek, sednout si k velkým společným stolům nebo na terasu s výhledem na řeku a užívat si skvělé jídlo za velmi přijatelné ceny.

Pokud chcete zažít trh v jeho nejautentičtější podobě, doporučuji vyrazit brzy ráno, ideálně v pátek nebo v sobotu, kdy sem chodí nakupovat nejvíce místních obyvatel a šéfkuchařů z okolních restaurací. V neděli bývá trh (s výjimkou gastrozóny) zavřený, takže si návštěvu dobře naplánujte.

💡 Tip: Určitě ochutnejte sýr Idiazábal, který se prodává v mnoha stáncích. Je to tradiční baskický ovčí sýr, mírně pikantní a často lehce zauzený. S kouskem křupavé bagety je to dokonalost.

9. Iglesia de San Nicolás — barokní perla

Když se budete procházet po okraji starého města Casco Viejo směrem k řece, narazíte na velmi elegantní stavbu. Tento barokní kostel z 18. století je zasvěcen svatému Mikuláši z Bari, který je patronem námořníků. Vzhledem k tomu, že Bilbao bylo odjakživa úzce spjato s námořním obchodem a mořeplavbou, je umístění a význam tohoto kostela zcela logické.

Zajímavé je, že současný kostel stojí na místě původní kaple z roku 1490, kterou bohužel zničily ničivé povodně, jež byly v minulosti pro město velkým problémem. Kostel, jak ho vidíme dnes, byl dokončen v roce 1756 a má velmi zajímavý půdorys ve tvaru řeckého kříže s krásnou centrální kupolí. Jeho historie je poměrně pohnutá — během karlistických válek v 19. století dokonce sloužil jako vojenský sklad a v roce 1816 do něj uhodil blesk.

Pokud vstoupíte dovnitř, budete ohromeni nádherným interiérem, kterému vévodí pět barokních a rokokových oltářů. Jsou dílem dvorního sochaře Juana Pascuala de Meny a patří k tomu nejlepšímu, co z tohoto období ve španělském Baskicku najdete. Dřevořezby jsou neuvěřitelně detailní a bohatě zlacené, což vytváří krásný kontrast s jinak poměrně strohým, tmavým interiérem.

Kostel je dodnes aktivní farností, takže při návštěvě respektujte probíhající mše a modlitby. Zvenku si všimněte zajímavého průčelí se dvěma věžemi a bronzovým tympanonem nad hlavním vchodem, který sem byl přidán na konci 19. století a dodává budově velmi vznešený vzhled.

💡 Tip: Hned vedle kostela se nachází stanice metra navržená Normanem Fosterem. Všimněte si toho fantastického architektonického kontrastu mezi barokním chrámem a supermoderním proskleným vstupem do podzemí.

10. Baskické muzeum — klíč k pochopení regionu

Pokud chcete pochopit, proč se obyvatelé Bilbaa cítí být v první řadě Bsky a až v druhé řadě Španěly, tohle místo nesmíte vynechat. Baskické muzeum (Museo Vasco) sídlí v nádherné budově bývalé jezuitské koleje ze 17. století, přímo v srdci starého města. Nabízí naprosto fascinující vhled do izolované kultury a historie tohoto hrdého národa.

Baskové jsou jedním z nejstarších národů v Evropě a jejich jazyk, Euskara, je absolutní lingvistickou záhadou. Není totiž příbuzný s žádným jiným známým jazykem na světě. V muzeu najdete skvělé expozice, které vysvětlují původ tohoto jazyka, a také si tu můžete poslechnout jeho jedinečné znění. Pro nás to znělo trochu jako elfština smíchaná se španělštinou. 😁

Ve třech patrech muzea najdete obrovskou sbírku artefaktů dokumentujících tradiční baskický způsob života. Jsou tu modely starých rybářských lodí, ukázky tradičních krojů, masivní nástroje pro zpracování železa, kterým byl region proslulý, a expozice věnovaná pastevectví v okolních drsných horách. Velmi zajímavá je také část věnovaná tradičním baskickým sportům, jako je sekání dřeva na čas nebo zvedání obřích kamenů.

Na nádvoří muzea se nachází jeden z nejzáhadnějších exponátů — takzvaný Mikeldiho idol, obrovská kamenná socha zvířete (asi kance nebo býka) pocházející z doby železné. Vstupné do muzea je velmi symbolické (často jen 3 eura) a ve čtvrtek odpoledne bývá dokonce zdarma, takže se sem určitě zajděte podívat.

💡 Tip: Budova muzea má krásnou a tichou křížovou chodbu (klaustro), kde si můžete na chvíli odpočinout od ruchu velkoměsta a obdivovat staré kamenné erby baskických šlechtických rodů.

11. Teatro Arriaga — elegantní kulturní centrum

Když vyjdete ze starého města směrem k řece, vaše oči okamžitě přitáhne majestátní budova divadla Teatro Arriaga. Tato nádherná neobarokní stavba z konce 19. století je inspirována pařížskou operou Palais Garnier a je pojmenována po místním skladateli Juanu Crisóstomu de Arriagovi, kterému se často přezdívalo „španělský Mozart“, protože zemřel velmi mladý, ale zanechal po sobě úžasné dílo.

Budova má za sebou docela dramatickou historii. V roce 1914 ji zničil rozsáhlý požár a o několik desítek let později ji zdevastovaly obrovské povodně v roce 1983, kdy voda dosahovala až do druhého patra. Divadlo však bylo vždy pečlivě zrekonstruováno a dnes září v plné kráse. Jeho fasáda zdobená sochami a elegantními balkony je jedním z nejkrásnějších fotopointů ve městě.

I když neplánujete jít na večerní představení, můžete si zaplatit komentovanou prohlídku interiéru, která se koná většinou o víkendech dopoledne. Uvidíte nádherně zdobené hlediště, královskou lóži, obrovský lustr a luxusní foyer plné zrcadel a plyše. Je to jako vstoupit do úplně jiného, aristokratického světa.

Pokud máte rádi kulturu, určitě se před cestou podívejte na jejich program. Hrají se tu opery, balet, klasické činoherní hry, ale pořádají se tu i koncerty moderní hudby a flamenca. Lístky se dají sehnat za rozumné ceny a zážitek z představení v takto historickém prostoru je opravdu nezapomenutelný.

💡 Tip: Před divadlem se rozkládá malé náměstíčko, které je oblíbeným místem setkávání místních. Je to skvělý výchozí bod pro procházku podél řeky směrem k muzeu Guggenheim.

12. Mirador de Artxanda — město jako na dlani

Pokud bych vám měla doporučit jen jednu jedinou vyhlídku v Bilbau, byla by to jednoznačně hora Artxanda. Z tohoto kopce tyčícího se na severním okraji města máte celé Bilbao doslova jako na dlani. Uvidíte, jak se město rozkládá v údolí, jak jím protéká řeka Nervión a jak je ze všech stran obklopené těmi nádhernými, sytě zelenými kopci, které jsou pro Baskicko tak typické.

Nahoru sice můžete vyjít pěšky, ale daleko lepším zážitkem je cesta historickou pozemní lanovkou (Funicular de Artxanda). Její spodní stanici najdete nedaleko mostu Zubizuri. Lanovka funguje už od roku 1915 a její ikonické červené vagónky vás vyvezou na vrchol za pouhé 3 minuty. Zpáteční jízdenka stojí necelá 4 eura a jízda samotná je skvělý retro zážitek.

Na vrcholu vás nečeká jen vyhlídková plošina, ale celý rozlehlý park, kde místní tráví víkendová odpoledne. Je tu spousta zeleně, laviček, a dokonce i několik restaurací, kde dělají skvělé lokální speciality (většinou masové hody, ale dají se najít i dobré bramborové tortilly a sýry). Najdete tu také zajímavou obrovskou sochu otisku prstu, která slouží jako památník obětem španělské občanské války.

Určitě doporučuji vyrazit sem v jasný den, za dobré viditelnosti totiž na jedné straně vidíte celé město a na druhé straně dohlédnete až k oceánu. Úplně nejkouzelnější je to tu těsně před západem slunce, kdy se údolí zalije zlatým světlem a na budovách dole se začnou rozsvěcet první světla.

💡 Tip: Pokud máte nabitou kartu Barik (místní kartička na MHD), můžete s ní zaplatit i jízdu lanovkou a vyjde vás to výrazně levněji než nákup jednorázového lístku.

13. Most Zubizuri — Calatravova bílá plachetnice

Kromě červeného mostu La Salve má Bilbao ještě jeden ikonický most, který spojuje oba břehy řeky nedaleko lanovky na Artxandu. Most Zubizuri (což v baskičtině znamená prostě „Bílý most“) je dílem slavného španělského architekta Santiaga Calatravy. Pokud jste někdy byli ve Valencii (o které máme na blogu samostatný článek), jeho nezaměnitelný styl okamžitě poznáte.

Most byl otevřen v roce 1997 a jeho elegantní oblouková konstrukce má připomínat napnutou plachtu lodi. Působí neuvěřitelně lehce a vzdušně a okamžitě se stal jedním ze symbolů moderního Bilbaa. Je určen výhradně pro pěší, takže se po něm můžete v klidu procházet a obdivovat zajímavé architektonické detaily i výhledy na řeku.

S mostem se ale pojí i jedna docela úsměvná architektonická chyba. Calatrava původně navrhl podlahu mostu ze skleněných dlaždic, což vypadalo úžasně, obzvlášť v noci, kdy byl most zespodu nasvícen. Jenže v Bilbau velmi často prší, sklo bylo extrémně kluzké a místní si tu pravidelně lámali nohy. Město to nakonec vyřešilo tak, že přes nádherné sklo natáhlo obyčejný tmavý protiskluzový koberec, z čehož architekt prý neměl vůbec radost. 😅

Ať už s kobercem nebo bez, Zubizuri je krásným příkladem toho, jak moderní architektura dokáže oživit nábřeží. Vede přímo od promenády k moderním věžím Isozaki Atea, což vytváří krásnou vizuální osu spojující řeku s městem.

💡 Tip: Projděte se po mostě po setmění. Bílá konstrukce je krásně nasvícená a odráží se v temné hladině řeky, což je ideální příležitost pro romantickou večerní fotku.

14. Muzeum výtvarného umění (Bellas Artes)

Zatímco všichni turisté míří rovnou do Guggenheimu, místní vám řeknou, že skutečným klenotem pro milovníky klasického umění je Muzeum Bellas Artes. Nachází se v krásném parku Doña Casilda a patří k těm nejvýznamnějším muzeím v celém Španělsku. Pokud máte rádi malířství, strávíte tu klidně půl dne.

To, co dělá toto muzeum tak výjimečným, je obrovský rozsah jeho sbírek. Najdete zde více než 10 000 uměleckých děl od středověku až po současnost. Můžete tu obdivovat mistrovská díla od velikánů, jako jsou El Greco, Francisco Goya, Bartolomé Esteban Murillo nebo Paul Gauguin. Navíc se muzeum může pochlubit absolutně největší sbírkou baskického umění na světě, což vám pomůže pochopit místní kulturu z vizuálního hlediska.

Samotná budova je zajímavým mixem stylů. Původní neoklasicistní část z roku 1945 byla v 70. letech rozšířena o moderní křídlo, a v současné době (okolo roku 2026) probíhá další masivní rozšíření pod vedením slavného architekta Normana Fostera. Cílem je propojit staré budovy novou střešní konstrukcí a vytvořit tak nové výstavní prostory.

Vstupné se pohybuje kolem 10 eur, ale každý den od 18:00 do 20:00 je vstup do stálých expozic zdarma (časy se mohou měnit, doporučuji ověřit na oficiálním webu). Je to skvělá příležitost, jak si prohlédnout ty nejlepší kousky, i když zrovna cestujete s omezeným rozpočtem.

💡 Tip: Nenechte si ujít sekci věnovanou Franciscu Goyovi. Jeho portréty, které jsou zde vystaveny, jsou neskutečně psychologicky propracované a patří k vrcholům celé sbírky.

15. Park Doña Casilda — zelená oáza klidu

Pokud budete potřebovat chvíli orazit po celodenním běhání po památkách, nebo pokud se budete chtít schovat před letním sluncem, zamiřte sem. Park Doña Casilda Iturrizar je tím nejkrásnějším a nejrozlehlejším parkem v centru Bilbaa, který se nachází jen kousek od muzea Guggenheim a přímo obklopuje Muzeum Bellas Artes.

Tento park ve francouzském a anglickém stylu pochází z počátku 20. století a místní mu často láskyplně říkají „Park kachen“ (Parque de los Patos). Důvod pochopíte hned, jakmile dojdete k velkému romantickému jezírku uprostřed, které je plné kachen, labutí a pávů volně se procházejících po trávnících. Je to ideální místo, pokud cestujete s dětmi.

V parku najdete krásné široké promenády lemované vzrostlými stromy, klasicistní sochy, fontány a dokonce i starý dřevěný kolotoč. Je to přesně ten typ místa, kam si místní chodí číst knížku, běhat, nebo si jen tak sednout na lavičku a pozorovat cvrkot. V létě tu stromy poskytují nádherný, chladivý stín.

Když jsme tu byli my, objevili jsme tu i krásnou pergolu s vodotrysky, kde se občas pořádají venkovní koncerty. Park je perfektním místem pro piknik, takže doporučuji nakoupit si čerstvé sýry, olivy a bagetu na tržnici Ribera a udělat si oběd v trávě pod stromy.

💡 Tip: Zkuste najít nádhernou romantickou fontánu zvanou „Fuente de los patos“ nebo starou meteorologickou stanici, která tu stojí už od dob založení parku.

16. Centrum Azkuna (Alhóndiga) — víno a kultura

Tohle místo je dokonalou ukázkou toho, jak se dá stará, nevyužívaná industriální budova přetvořit v něco naprosto dechberoucího. Budova původně sloužila jako obrovský sklad vína (Alhóndiga) z počátku 20. století. Dlouhé roky chátrala, než se jí chopil slavný francouzský designér Philippe Starck a vytvořil z ní multifunkční kulturní centrum Azkuna Zentroa.

Když vejdete dovnitř, budete si chvíli připadat jako v pohádce. Starck nechal vybourat vnitřek budovy a postavil do něj tři obří cihlové kvádry, které drží na 43 unikátních sloupech. Žádný z těchto sloupů není stejný – najdete tu sloupy ve tvaru draků, klasických řeckých soch, orientálních vzorů nebo zvířecích motivů. Procházet se mezi nimi a zkoumat detaily je neuvěřitelná zábava.

To ale není všechno. Když zvednete hlavu nahoru, uvidíte přes prosklený strop přímo do bazénu, který se nachází na střeše budovy. Můžete tak pozorovat plavce vznášející se nad vašimi hlavami, což je docela surreálný zážitek. V centru najdete také moderní knihovnu, kina, výstavní prostory, výborné kavárny a fitness centrum.

Vstup do „Atria kultur“, kde se nacházejí zmíněné sloupy, je zcela zdarma. Je to úžasné místo, kam se můžete schovat, když venku zrovna prší (což se, jak už víme, v Bilbau stává poměrně často). Můžete tu nasát moderní uměleckou atmosféru, dát si kávu a pozorovat ruch tohoto neobyčejného komunitního prostoru.

💡 Tip: Zajeďte výtahem do nejvyššího patra na takzvanou „Sun Terrace“ (Sluneční terasu), odkud je krásný výhled na střechy okolních domů a kde si můžete odpočinout na lehátkách.

17. Gran Vía a Palacio de la Diputación

Každé velké španělské město má svou hlavní tepnu a v Bilbau je to Gran Vía Don Diego López de Haro. Tato široká, elegantní ulice je výkladní skříní moderního města a táhne se od starého centra až k parku Doña Casilda. Je lemovaná vzrostlými stromy, lavičkami a především nádhernou buržoazní architekturou z přelomu 19. a 20. století, kdy město bohatlo díky průmyslu.

Pokud milujete nakupování, tady budete v sedmém nebi. Najdete tu butiky všech světových i prestižních španělských značek, stejně jako velký obchodní dům El Corte Inglés. Ale i když zrovna neplánujete provětrat peněženku, procházka po Gran Vía stojí za to už jen kvůli obdivování precizně zdobených fasád starých bank a úřadů.

Asi nejkrásnější budovou na celé třídě je Palacio de la Diputación Foral de Bizkaia (Palác zemské vlády). Je to ohromující, bohatě zdobená budova z konce 19. století, která vypadá spíše jako královský palác než jako úřad. Můžete se přihlásit na bezplatnou komentovanou prohlídku interiéru, kde uvidíte nádherné mramorové schodiště, fresky a luxusní sály.

Ulice je plná života od rána do večera. V její centrální části se nachází náměstí Plaza Moyúa s krásnou barevnou fontánou, které funguje jako hlavní dopravní a společenský uzel. Zde se kříží všechny důležité cesty a najdete tu i další ze slavných „fosteritos“ — prosklených vstupů do metra od Normana Fostera.

💡 Tip: Projděte si ulici v podvečer, kdy je krásně nasvícená a plná místních obyvatel (takzvaných bilbaínos), kteří si sem po práci vyšli na tradiční večerní procházku (paseo).

18. Radnice Bilbaa — historická elegance na břehu řeky

Když se vydáte na procházku podél řeky Nervión, určitě narazíte na nepřehlédnutelnou budovu Radnice (Ayuntamiento de Bilbao). Tato elegantní stavba z roku 1892 byla postavena na místě bývalého františkánského kláštera a je nádhernou ukázkou francouzského eklekticismu. Její architekt Joaquín Rucoba se nechal inspirovat pařížskou radnicí a je to na první pohled znát.

Budova má krásnou zvonici a k hlavnímu vchodu vede majestátní schodiště, které je oblíbeným místem pro svatební fotografie místních párů. I když je to dodnes fungující úřední budova, její význam přesahuje jen administrativu — je to jeden ze symbolů prosperity města na konci 19. století.

Pokud budete mít možnost (většinou je to možné po předchozí rezervaci na webu města), určitě nahlédněte dovnitř, konkrétně do Arabského sálu (Salón Árabe). Tento sál, navržený stejným architektem, je inspirován maurskou architekturou paláců v Andalusii a je neuvěřitelně detailně zdobený kachličkami a štuky. Slouží pro ty nejslavnostnější události a přijímání významných hostů města.

Před radnicí se rozkládá malé náměstí s moderní sochou od baskického umělce Jorgeho Oteizy, která vytváří zajímavý vizuální kontrast mezi historickou budovou a moderním uměním, což je pro Bilbao tak typické. Od radnice se pak nabízí krásný výhled na most Zubizuri a promenádu podél řeky.

💡 Tip: Radnice je skvělým výchozím bodem pro večerní procházku podél řeky směrem ke Guggenheimu. Nábřeží je tu široké, krásně upravené a plné cyklistů a běžců.

19. Torres Isozaki (Isozaki Atea) — brána do města

Při pohledu na panorama Bilbaa od řeky si nelze nevšimnout dvou výrazných skleněných mrakodrapů, které stojí přímo u mostu Zubizuri. Torres Isozaki (neboli Isozaki Atea, což baskicky znamená Brána Isozaki) jsou dílem slavného japonského architekta Araty Isozakiho. Byly dokončeny v roce 2008 a představují další dílek do skládačky moderní transformace města.

Tyto dvě symetrické, 82 metrů vysoké věže sice slouží převážně jako luxusní rezidenční a kancelářské budovy, ale jejich urbanistický význam spočívá v tom, jak propojují řeku s výše položenou čtvrtí Ensanche. Architekt je navrhl tak, aby fungovaly jako pomyslná vstupní brána do města pro lidi přicházející po mostě Zubizuri od starého města.

Mezi věžemi se nachází monumentální, široké schodiště inspirované slavnými Španělskými schody v Římě. Toto schodiště není jen průchozím místem, ale veřejným prostorem, kde si lidé sedají, pijí kávu a pozorují ruch dole u řeky. Je to skvělý příklad toho, jak moderní architektura může sloužit lidem a nevytvářet jen chladné skleněné bariéry.

Komplex věží a mostu tvoří jeden z nejzajímavějších architektonických celků v Bilbau. Doporučuji si toto místo projít odpoledne, kdy se slunce opírá do skleněných fasád věží a vytváří zajímavé světelné efekty na zemi i na hladině řeky.

💡 Tip: Pokud se vám nechce šlapat po těch obrovských schodech nahoru do města, podél stěn věží se nacházejí nenápadné, ale veřejně přístupné výtahy, které vás vyvezou až nahoru na ulici.

20. Stadion San Mamés — fotbalová katedrála

I když jsme s Lukášem fotbaloví analfabeti a tomuto sportu vůbec neholdujeme, nemůžeme v průvodci Bilbaem vynechat stadion San Mamés. Pro místní je to totiž doslova posvátné místo a fotbalovému klubu Athletic Bilbao se tu fandí s náboženským fanatismem. Není divu, že se starému i novému stadionu přezdívá „La Catedral“ (Katedrála).

Klub Athletic Bilbao je světovým unikátem, protože za něj hrají výhradně hráči, kteří se narodili nebo fotbalově vyrostli v širším Baskicku. Tato hrdá tradice dělá z klubu víc než jen sportovní tým – je to symbol národní identity. Nový stadion byl otevřen v roce 2013, pojme 53 000 diváků a z architektonického hlediska jde o naprostou špičku, za kterou získal řadu mezinárodních ocenění.

Zvenku budova působí velmi moderně a dynamicky, její fasáda je tvořena nakloněnými lamelami, které v noci nádherně svítí v klubových červeno-bílých barvách. I když nepůjdete na zápas (lístky bývají často vyprodané a hodně drahé), můžete si zaplatit prohlídku stadionu a obrovského interaktivního muzea, které mapuje historii klubu a celého regionu.

Přímo ve stadionu se nachází také vyhlášená restaurace s výhledem na hřiště. Atmosféra v okolí stadionu v den zápasu je něco, co stojí za to zažít, i když fotbalu nerozumíte. Ulice se zaplní lidmi v dresech, ze všech barů voní pintxos a zpívají se tradiční baskické chorály. My jsme se do davu na chvíli přimíchali a ta energie byla neskutečná!

💡 Tip: Fanouškovský obchod (megastore) přímo na stadionu je obrovský a najdete v něm neuvěřitelně kreativní suvenýry, od oblečení až po tradiční baskické barety s logem klubu.

21. Bilborock — kostel, kde hraje rock’n’roll

Tohle je přesně ten typ místa, který ukazuje nekonvenční duši Bilbaa. Bilborock se nachází v budově bývalého kostela La Merced ze 17. století, který stojí hned u řeky na okraji starého města. Kostel byl v 90. letech odsvěcen, kompletně zrekonstruován a proměněn v živé kulturní centrum a koncertní sál zaměřený na mládež a alternativní scénu.

Je to docela bizarní zážitek vstoupit do barokního chrámu s klenbami a sloupy, a místo oltáře vidět profesionálně nasvícené pódium s obrovskými reproduktory. Prostor má díky původní architektuře naprosto fantastickou, lehce temnou akustiku, což z něj dělá jeden z nejlepších klubů pro živou hudbu v celém severním Španělsku.

Kromě koncertů místních i mezinárodních kapel se tu pořádají divadelní představení, filmové projekce, výstavy a různé workshopy. V patře (na bývalém kůru) se dokonce nacházejí zkušebny pro mladé lokální kapely, které mohou prostory využívat za velmi dotované ceny. Město tak aktivně podporuje rozvoj místní kultury.

Pokud rádi objevujete lokální hudební scénu, určitě si před cestou zkontrolujte jejich program na Instagramu nebo na webu. Koncerty tu bývají velmi levné nebo dokonce zdarma. Dát si pivo a poslouchat baskický indie-rock v prostorách bývalého chrámu je zkrátka zážitek, který jen tak někde nezažijete.

💡 Tip: Hned vedle Bilborocku se nachází tržnice La Ribera, takže ideální večerní plán je začít pintxos večeří na trhu a pak se přesunout na koncert jen o pár desítek metrů vedle.

22. Bazilika Begoña — patronka města na kopci

Když zvednete z centra města oči k východním kopcům, uvidíte majestátní věž Baziliky Naší Paní z Begoñi (Basílica de Nuestra Señora de Begoña). Tento gotický chrám je zasvěcen patronce celého regionu, které místní láskyplně přezdívají „Amatxu“ (baskicky maminka). Je to pravděpodobně nejuctívanější náboženské místo v celém Bilbau.

Cesta k bazilice je tak trochu fyzickou výzvou. Z náměstí Unamuno ve starém městě k ní vede slavných 213 schodů (Calzadas de Mallona). Pokud se vám zrovna nechce šlapat do takového krpálu, můžete využít veřejný výtah uvnitř stanice metra Casco Viejo**, který vás za drobný poplatek vyveze téměř až k samotnému kostelu. Věřte mi, že obzvlášť v letních měsících tuhle zkratku opravdu oceníte. My jsme si cestu nahoru usnadnili a schody jsme si nechali až na cestu dolů.

Samotná bazilika pochází z počátku 16. století a její architektura krásně kombinuje gotické základy s renesančním hlavním portálem. Chrám má za sebou velmi bouřlivou historii. Během karlistických válek v 19. století utrpěl obrovské škody, protože kvůli své strategické poloze na kopci sloužil jako vojenská pevnost. Dnes je to ale neuvěřitelně klidné místo s překrásným dřevěným oltářem.

Uvnitř si určitě všimněte sochy Panny Marie z Begoñi. Podle legendy se zjevila místním pastevcům na počátku 14. století a od té doby je s městem neodmyslitelně spjata. Námořníci z Bilbaa se k ní tradičně modlili před každou nebezpečnou plavbou do neznámých vod a dodnes je jí zasvěcen obrovský srpnový festival Semana Grande.

Z prostranství před bazilikou se nabízí krásný výhled na staré město a okolní zvlněnou krajinu. Je to úplně jiná perspektiva než z lanovky na Artxandu, protože jste mnohem blíž historické zástavbě a můžete krásně pozorovat červené střechy starých domů.

💡 Tip: Nejlepší čas na návštěvu je 11. října, kdy se koná velká slavnost takzvaného Dne Begoñi. Náměstí před kostelem se zaplní lidmi a ochutnávají se tu tradiční baskické sladkosti.

23. Ztraťte se v kultuře pintxos a lokálních chutích

Náš poslední tip nesměřuje k žádné konkrétní budově, ale k něčemu, co dělá severní Španělsko naprosto unikátním. Gastronomie je tady doslova náboženstvím a vy byste neměli odjet, aniž byste se do ní naplno ponořili. Místní kultura takzvaných pintxos je pro Baskicko tím, čím jsou tapas pro jih, ale v mnohem propracovanější a sofistikovanější podobě.

Zatímco na jihu dostanete k pivu často jen misku oliv, baskické pintxo je dokonalé kulinářské minidílo, které obvykle trůní na kousku čerstvé bagety a je propíchnuté párátkem. Když s Lukášem cestujeme, milujeme objevovat lokální typické španělské jídlo, a tady jsme jako vegetariáni byli naprosto nadšení. Bary nabízejí neuvěřitelné variace s divokými houbami, ovčím sýrem Idiazábal, pečenými paprikami a fantastickou španělskou tortillou.

Účtování v těchto barech probíhá často velmi specificky. Vy si prostě nabíráte dobroty z pultu a na konci vám číšník spočítá útratu podle počtu prázdných párátek na vašem talířku. K jídlu si místní nejčastěji dávají takzvané txakoli. Je to velmi suché a mírně perlivé bílé víno, které číšníci nalévají do sklenic z obrovské výšky, aby se nápoj provzdušnil. Je to skvělá podívaná.

Tradiční místní specialitou je také marmitako, což je vydatný rybářský guláš z čerstvého tuňáka a brambor. Původně šlo o velmi prosté jídlo námořníků přímo na lodích, ale dnes je to vyhledávaná pochoutka. My jsme ho sice neochutnali, ale vůně z restaurací v přístavu byla opravdu intenzivní. Zkrátka vyrazte večer do ulic, vlezte do toho nejplnějšího baru a nechte se unášet chutěmi.

💡 Tip: Nelekejte se, když uvidíte na zemi v pintxos barech zmačkané ubrousky. V tradičních podnicích je zvykem je prostě hodit na zem a paradoxně to znamená, že se tu lidem líbí a chutná jim.

Kam dál z Bilbaa

Severní Španělsko je region, který si zaslouží mnohem víc než jen víkendový pobyt. Pokud přemýšlíte, kam na dovolenou ve Španělsku, a chcete uniknout letním vedrům, Zelený sever je tou nejlepší volbou. Bilbao funguje jako naprosto dokonalý výchozí bod pro objevování celého pobřeží i vnitrozemí.

Hned na prvním místě se nabízí sousední San Sebastián, který je vzdálený necelou hodinu cesty. Tohle město s nádhernou zátokou ve tvaru mušle je považováno za gastronomické nebe Evropy. Napsali jsme pro vás samostatného průvodce pro San Sebastián, kde zjistíte, proč sem dříve jezdila odpočívat i španělská královská rodina. Zdejší elegance je opravdu nezaměnitelná a tvoří zajímavý kontrast k industriálnímu Bilbau.

Pokud máte rádi přírodu a dramatičtější scenérie, vydejte se autem na západ do pohoří Picos de Europa v sousední Kantábrii. Tyto vápencové štíty se zvedají téměř kolmo z oceánu a skrývají nádherná ledovcová jezera Covadonga a ikonickou lanovku Fuente Dé. Krajina je tu sytě zelená, plná pasoucích se krav a hlubokých soutěsek. Je to úplně jiný svět než ten, který znáte z vyprahlých fotek nejkrásnějších míst Andalusie.

Za návštěvu určitě stojí také slavná filmová lokace Gaztelugatxe, což je malý ostrůvek s kapličkou spojený s pevninou kamenným mostem. Fanoušci Hry o trůny toto místo bezpečně poznají jako hrad Dračí kámen. Cesta z Bilbaa sem trvá zhruba 45 minut, ale určitě si nezapomeňte předem rezervovat bezplatný vstup na oficiálních stránkách, protože kapacita je kvůli ochraně přírody přísně omezena.

A nakonec tu máme něco pro milovníky vína. Jen hodinu a půl cesty na jih leží slavný vinařský region La Rioja, který produkuje ta nejlepší červená vína na poloostrově. Najdete tu ohromující moderní vinařství postavená světovými architekty, jako je například hotel Marqués de Riscal, který navrhl stejný architekt jako Guggenheimovo muzeum. Cestování po severu zkrátka nabízí úplně jiný zážitek než rušná Barcelona nebo horký Madrid.

Často kladené otázky

San Sebastián (nebo také baskicky Donostia) je město, které nám neuvěřitelně přirostlo k srdci během našich dlouhých cest autem do Portugalska. Pravidelně tudy projíždíme a pokaždé si tu musíme udělat alespoň dvoudenní zastávku na odpočinek a načerpání sil. Vůbec poprvé jsme v San Sebastiánu byli s naší kamarádkou, která nějakou dobu ve Španělsku žila a ukázala nám ta nejlepší místa, kam by běžný turista možná ani nezabloudil. Toto okouzlující baskické město si nás okamžitě získalo svou nezaměnitelnou elegancí, nádhernou aristokratickou architekturou a především naprosto úžasnou gastronomií.

Přezdívá se mu mimo jiné La Bella Easo a vůbec se tomu nedivím, protože jeho krása vás zaručeno okouzlí na každém kroku. Vzduch je tu díky oceánu prosycený vlhkostí, všude kolem se tyčí neuvěřitelně sytě zelené kopce a do toho všeho se míchá vůně skvělého jídla z místních barů. Místní atmosféra je úplně jiná než na vyprahlém jihu země a já vám slibuji, že jakmile sem jednou přijedete, budete se chtít neustále vracet. V tomto článku najdete 21 tipů, co vidět a dělat v San Sebastiánu, od nádherné pláže La Concha přes staré město až po ty nejlepší výhledy. Poradím vám také, kde se strategicky ubytovat a kdy je vlastně ten nejlepší čas sem vyrazit.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Nejkrásnější pláž: Pláž La Concha je absolutní ikona města s jemným pískem a promenádou z éry Belle Époque, kterou prostě nesmíte vynechat.
• Nejlepší výhledy: Za ty nejkrásnější fotky zálivu vyrazte historickou lanovkou na Monte Igueldo nebo si vyšlápněte na zelený kopec Monte Urgull.
• Gurmánský ráj: Večerní „txikiteo“ (tah po barech) ve starém městě a ochutnávání malých uměleckých děl zvaných pintxos je naprostá nutnost.
• Kdy vyrazit: Ideální je červen nebo září, kdy je příjemně teplo a město netrpí tak velkými davy turistů jako v srpnu.
• Kde se ubytovat: Nejlepší strategickou polohu má oblast kolem pláže La Concha nebo o něco levnější surfařská čtvrť Gros.
• Kam na výlet: Určitě si půjčte auto a vyrazte do Bilbaa za moderní architekturou nebo objevujte drsné pobřeží a malebné vesničky v okolí.

Kdy vyrazit do San Sebastiánu a jaké čekat počasí

Pokud uvažujete o cestě na severní pobřeží Španělska, musím vás hned na začátku upozornit na jednu naprosto zásadní věc. Zapomeňte na vyprahlou andaluskou krajinu a nekonečné dny bez jediné kapky deště. Baskicko a celý severní pás se ne nadarmo nazývá Zelené Španělsko (España Verde). Ta neuvěřitelně sytá zeleň pastvin a lesů je vykoupena tím, že tu poměrně často prší a vzduch je těžký vlhkostí z Biskajského zálivu. My sem s Lukášem nejraději jezdíme na jaře nebo na začátku podzimu, kdy se teploty pohybují kolem velmi příjemných 20 až 22 stupňů a ulice ještě nepraskají ve švech pod náporem turistů.

Letní měsíce od června do září představují v podstatě jediné spolehlivé okno s relativně suchým a slunečným počasím. I v srpnu, kdy se zbytek Španělska doslova peče v extrémních vlnách veder, si San Sebastián udržuje snesitelných 25 stupňů, což z něj dělá dokonalé letní útočiště. Musíte ale počítat s tím, že v hlavní sezóně je město plné, ceny hotelů letí strmě vzhůru a na plážích je hlava na hlavě. Na vyhlášená pintxos v barech se stojí dlouhé fronty a rezervace do lepších restaurací musíte řešit i měsíce dopředu. Pokud vám nevadí trochu té letní tlačenice, užijete si tu fantastické koupání v oceánu.

Zima v San Sebastiánu má také své specifické melancholické kouzlo, i když pro klasickou dovolenou to úplně není. Od listopadu do února bývá chladněji, hodně fouká a často prší, nicméně teploty málokdy klesnou pod 10 stupňů. Je to ale naprosto ideální čas pro ty, kteří sem jedou primárně za gastronomií. Můžete se celé dny schovávat v útulných barech, pít skvělé lokální víno a ochutnávat místní speciality bez toho, abyste se museli prodírat davy. Ať už vyrazíte kdykoliv, vždy si s sebou přibalte lehkou pláštěnku nebo deštník, protože počasí u oceánu se umí změnit doslova z minuty na minutu.

Kde se ubytovat v San Sebastiánu

Výběr správné čtvrti pro ubytování je v San Sebastiánu naprosto klíčový pro to, abyste si pobyt užili na maximum. My jsme během našich zastávek vyzkoušeli ubytování v různých částech města a musím říct, že nejvíce se nám osvědčila oblast přímo kolem pláže La Concha a přilehlé centrum. Máte odtud všechno doslova na dosah ruky, ať už jde o pláže, památky nebo ty nejlepší kavárny. Je to sice o něco dražší lokalita, ale ušetříte spoustu času. Vyhněte se ale ubytování přímo v srdci starého města (Parte Vieja), protože tamní bary žijí dlouho do noci a kvůli hluku byste se pravděpodobně vůbec nevyspali.

Pokud hledáte o něco dostupnější a mladistvější atmosféru, vřele doporučujeme čtvrť Gros, která se rozkládá za řekou u pláže Zurriola. Je to vyhlášený surfařský ráj s uvolněnou náladou, spoustou skvělých bister a hipsterských kaváren. Tady najdete spoustu cenově přijatelnějších penzionů a apartmánů. Pro rezervaci ubytování dlouhodobě využíváme portál Booking.com, kde se dají najít skvělé nabídky, ale v San Sebastiánu opravdu platí pravidlo rezervovat co nejdříve, obzvlášť pokud sem jedete v letní sezóně. Kapacity mizí neuvěřitelně rychle.

Z konkrétních hotelů můžeme doporučit krásný a designový Room Mate Gorka, který má naprosto vynikající lokaci v centru. Pokoje jsou nádherně zařízené, personál je neskutečně milý a všude dojdete pěšky za pár minut. Pro cestovatele s menším rozpočtem nebo mladé páry je pak skvělou volbou Pension Kursaal ve čtvrti Gros, který nabízí čisté a moderní zázemí jen kousek od surfařské pláže. Pokud preferujete absolutní klid, hledejte ubytování spíše v rezidenční čtvrti Antiguo nedaleko pláže Ondarreta.

21 tipů, co vidět a dělat v San Sebastiánu

Pojďme se společně podívat na to nejlepší, co toto aristokratické město nabízí. Připravila jsem pro vás seznam mých oblíbených míst, která vás provedou od nádherných písečných pláží přes dechberoucí vyhlídky až po skryté uličky plné toho nejlepšího jídla v celém Španělsku.

1. Pláž La Concha a její promenáda

La Concha je naprostou ikonou města a troufám si říct, že jde o jednu z nejkrásnějších městských pláží v celé Evropě. Tento více než kilometr dlouhý pás neuvěřitelně jemného bílého písku se stáčí do dokonalého tvaru mušle, podle které také dostal svůj název. Kolem dokola se táhne elegantní promenáda z éry Belle Époque, kterou lemuje charakteristické bílé zábradlí staré přes sto let.

Právě sem kdysi před letním horkem prchala španělská královská rodina, a když se tu procházíte, ta aristokratická noblesa na vás dýchá na každém kroku. Město si dodnes zachovalo neuvěřitelnou eleganci, kterou ale docela nenuceně míchá s uvolněnou přímořskou atmosférou. Zátoka je chráněná před nejhoršími vlnami Atlantiku, takže koupání je tu velmi příjemné a bezpečné i pro slabší plavce.

Během letních měsíců si zde můžete pohodlně půjčit lehátka a ikonické modrobílé slunečníky, nebo se vrhnout na nejrůznější vodní sporty. Zajímavostí je, že pláž velmi dramaticky mění svou tvář podle sluchu oceánu. Za přílivu je plážička mnohem menší a intimnější, zatímco při odlivu se otevírá obrovský široký pruh písku, který je naprosto ideální pro dlouhé romantické procházky při západu slunce.

💡 Tip: Podél pláže najdete historické lázně La Perla, které vás okamžitě přenesou v čase do slavných dob minulého století. Dnes fungují jako moderní wellness centrum s výhledem přímo na mořskou hladinu.

2. Hora Monte Urgull a historický hrad Mota

Tento strategický zelený kopec je nepřehlédnutelnou dominantou města a tyčí se přímo nad historickým centrem. Už od 12. století plnil důležitou obrannou funkci a na jeho samém vrcholu najdete mohutný hrad Castillo de la Mota, který po staletí střežil město před nepřáteli z pevniny i od moře. Dnes je to obrovská zelená oáza klidu, kam místní chodí běhat a venčit psy.

Nahoru na kopec nevede žádná lanovka, takže si to budete muset vyšlápnout pěšky, ale slibuji, že to stojí za to. Kolem kopce se proplétají čtyři různé turistické trasy, které vás provedou kolem starých mechových hradeb, opuštěných dělových baterií a zbytků strážních věží. Cesta nahoru trvá příjemným tempem asi 30 až 40 minut a zvládnou ji i rodiny s dětmi.

Každá z těchto lesních cest nabízí trochu jiný a vždy naprosto fantastický úhel pohledu na město, záliv a nekonečné Kantabrijské moře. Pro nadšené fotografy je Monte Urgull doslova vysněným rájem. Nahoře u hradu najdete také malé muzeum o historii města, kam je mimochodem vstup zcela zdarma, a na samotném vrcholku se tyčí obří socha Krista, která na město dohlíží.

💡 Tip: Nejlepší čas na výšlap je pozdní odpoledne těsně před západem slunce, kdy to zlaté světlo zalévá celý záliv La Concha pod vámi a vytváří neskutečnou světelnou show.

3. Monte Igueldo a historická lanovka

Na přesně opačném konci zálivu se nachází druhá slavná hora San Sebastiánu, Monte Igueldo. Abyste se dostali nahoru, nemusíte tentokrát šlapat pěšky. Doporučuji využít krásnou historickou dřevěnou lanovku z roku 1912, která si dodnes zachovala svůj původní šarm. Zpáteční jízdenka vyjde zhruba na 4 eura a už samotná jízda strmě vzhůru je obrovský zážitek.

Když se dostanete na vrchol, otevře se před vámi ten vůbec nejikoničtější pohled na celý záliv s ostrovem Santa Clara uprostřed. My sem obvykle jezdíme zhruba hodinu před západem slunce, kdy jsou naprosto ideální podmínky pro focení a barvy oblohy se odrážejí na hladině oceánu. Nahoře se nachází takový roztomilý starodávný zábavní park, který na mě působí lehce nostalgicky, ale děti ho naprosto milují.

Najdete tu i rozhlednu, na kterou můžete za drobný poplatek vystoupat pro ještě o kousek lepší výhled. Pokud chcete spojit vizuální zážitek s tím kulinářským, v restauraci Karrusel přímo na vrcholu si můžete dát výbornou večeři s panoramatickým výhledem. Určitě si ale udělejte rezervaci s dostatečným předstihem, protože stoly u oken bývají rozebrané dlouho dopředu.

💡 Tip: Pokud se nahoru vydáte autem, počítejte s tím, že se platí malé mýtné za vjezd na soukromou silnici, proto je lanovka často mnohem praktičtější a romantičtější volbou.

4. El Peine del Viento a umění v objetí moře

Na samém konci pláže Ondarreta, přímo na úpatí hory Monte Igueldo, najdete jedno z nejdramatičtějších a nejfotografovanějších míst v celém městě. Jmenuje se to tu Hřeben větru (El Peine del Viento) a jde o soubor tří obrovských ocelových soch od slavného baskického umělce Eduarda Chillidy. Tyto masivní železné skulptury jsou zasazené přímo do hrubých útesů nad rozbouřenou vodou.

Celé to působí neuvěřitelně drsně a poeticky zároveň. Za silného větru a velkých vln tu ocelové útvary vytvářejí společně s oceánem úžasnou audiovizuální podívanou. Do pobřežní promenády jsou navíc zabudované speciální průduchy, kterými při nárazu vlny tryská vzduch a voda kolmo vzhůru s hlasitým syčením, což je ohromná zábava nejen pro děti.

Doporučujeme sem přijít za vysokého přílivu nebo při větrném počasí, kdy vlny narážejí do útesů a soch tou největší myslitelnou silou. Je to obrovský kontrast k jinak klidné a elegantní pláži La Concha. Celé místo je volně přístupné po celou dobu a je to ideální zakončení odpolední procházky podél pobřeží.

💡 Tip: Cestou zpět od soch se určitě zastavte v některé z kavárniček na přilehlé promenádě, kde se můžete schovat před větrem a dát si horkou čokoládu s výhledem na oceán.

5. El Kursaal a moderní tvář města

Když přejdete přes řeku Urumea směrem k surfařské pláži Zurriola, okamžitě vás do očí uhodí dvě obrovské svítící skleněné kostky. To je kongresové a kulturní centrum Kursaal, které navrhl slavný architekt Rafael Moneo. Za denního světla působí tyto nakloněné hranoly možná trošku zvláštně a stroze, ale jakmile zapadne slunce, ukážou svou pravou krásu.

Celá fasáda je tvořena tisíci skleněnými panely, které se večer rozsvítí a vytvářejí úchvatnou světelnou show. Budovy mají symbolizovat dva obří kameny, které uvízly na břehu moře. Kursaal je dnes srdcem kulturního života ve městě a mimo jiné se zde každoročně na podzim koná prestižní Mezinárodní filmový festival v San Sebastiánu, kam se sjíždějí největší hvězdy stříbrného plátna.

I když zrovna nejdete na žádný koncert nebo filmovou premiéru, stojí za to si budovu prohlédnout zblízka. V přízemí se navíc nachází vyhlášená restaurace Ni Neu, která nabízí naprosto skvělé polední menu (tzv. menú del día) za zhruba 25 eur. Je to fantastická příležitost, jak ochutnat špičkovou moderní gastronomii za velmi rozumnou cenu.

💡 Tip: Nejlepší místo pro večerní focení rozsvíceného Kursaalu je z protějšího mostu Puente de la Zurriola, odkud máte obě skleněné kostky i řeku krásně v jednom záběru.

6. Palác Miramar a jeho rozkvetlé zahrady

Přímo na malém kopečku, který odděluje pláže La Concha a Ondarreta, leží nádherný Palacio de Miramar. Tato cihlová stavba s typickými anglickými prvky sloužila jako letní sídlo španělské královny Marie Kristiny. Právě díky ní se ze San Sebastiánu stalo na přelomu 19. a 20. století nejprestižnější letovisko v zemi. Samotný palác je většinou uzavřený pro veřejnost, ale to vůbec nevadí.

Tím hlavním lákadlem jsou totiž nádherně upravené přilehlé zahrady a park, kam je vstup zcela zdarma. My jsme tu s Lukášem strávili nejedno pohodové odpoledne. Stačí si přinést malý piknikový košík, deku, sednout si na čerstvě posekaný trávník a jen tak zírat na ten neuvěřitelný výhled na celý záliv a ostrov Santa Clara.

Pokud milujete květiny, doporučujeme sem přijít v době květu růží, což bývá obvykle na přelomu května a června. Zahrady jsou v tu dobu doslova obsypané barvami a nádherně voní. Je to úžasný únik z rušných městských ulic a perfektní místo pro načerpání energie před dalším poznáváním města.

💡 Tip: Pro ty absolutně nejlepší fotky celého zálivu se postavte přímo k hlavní kované bráně paláce u promenády. Odtud máte historickou budovu, moře i ostrov jako na dlani.

7. Ostrov Santa Clara jako skrytý poklad zálivu

Přímo uprostřed zálivu La Concha leží malý zelený ostrov Isla de Santa Clara. Většina turistů si ho jen vyfotí z dálky, ale my vám vřele doporučujeme vydat se přímo na něj. V letní sezóně (od června do září) jezdí z přístavu pravidelně malé lodě, přičemž zpáteční lístek stojí sympatická 4 eura a cesta trvá jen pár minut. Ostrov má svou vlastní divokou atmosféru.

My dva ale s Lukášem mnohem raději preferujeme aktivnější přístup. Přímo na pláži Ondarreta si můžete zapůjčit mořský kajak nebo paddleboard a k ostrovu si dojet sami na vlastní pohon. Je to obrovská zábava, záliv je většinou krásně klidný a navíc si díky kajaku můžete celý ostrov hezky zblízka obeplout a prozkoumat jeho skryté zátoky.

Na samotném ostrově najdete krásnou malou plážičku, která se objevuje jen při odlivu, několik piknikových stolů a úzké cestičky vedoucí k bílému majáku na vrcholu. V sezóně tu funguje i malý bar s terasou, kde dělají naprosto výborné mojito. Je to úžasné místo, jak utéct před davy lidí na hlavních plážích.

💡 Tip: Pokud se rozhodnete pro pláž na ostrově, pamatujte, že při vysokém přílivu písek téměř kompletně zmizí pod vodou. Místní to řeší tak, že se koupou z betonových mol nebo v malém přírodním bazénku.

8. Staré město (Parte Vieja) a jeho uličky

Pokud je San Sebastián srdcem Baskicka, pak čtvrť Parte Vieja je jeho tepající duší. Staré město leží přesně mezi horou Monte Urgull a řekou a tvoří ho hustá síť úzkých, pravoúhle se křížících uliček. Většina původní zástavby bohužel shořela při velkém požáru v roce 1813, takže domy, které tu dnes uvidíte, pocházejí převážně z 19. století, ale atmosféru mají i tak dokonalou.

Přes den je tu relativně klid. Můžete se v klidu toulat po dlážděných ulicích, obdivovat dřevěné balkony a nasávat historii. Najdete tu spoustu malých řemeslných krámků, obchůdků s lokálními sýry, vínem a tradičními baskickými barety. Centrem dění je majestátní náměstí Plaza de la Constitución, jehož balkony mají dodnes nad okny namalovaná čísla, protože kdysi sloužily jako lóže pro diváky při býčích zápasech.

Jakmile ale padne tma, staré město se promění k nepoznání a stane se z něj jeden obrovský večírek. Otevřou se desítky barů, uličky se zaplní davy lidí se skleničkou v ruce a začíná slavný večerní život. Je to neuvěřitelně pulzující a chaotické místo, do kterého se prostě musíte vrhnout po hlavě.

💡 Tip: Vyhněte se hlavním turistickým tahům jako je ulice Calle Mayor v časech oběda. Pro klidnější procházku a autentičtější zážitek zapadněte do postranních uliček poblíž přístavu, kde potkáte spíše starousedlíky.

9. Muzeum San Telmo a historie Baskicka

Když vás na severu Španělska překvapí ten občasný déšť, Muzeum San Telmo je naprosto dokonalým a smysluplným úkrytem. Nachází se přímo na okraji starého města na úpatí hory Urgull a je to nejstarší muzeum v celém Baskicku. Samotná budova je neuvěřitelným architektonickým spojením původního dominikánského kláštera ze 16. století a supermoderní přístavby.

Běžné vstupné do muzea činí 6 eur, ale pokud si cestu dobře naplánujete, každé úterý je vstup po celý den zcela zdarma. Expozice vás provedou fascinující a často dost spletitou historií baskické kultury, jejich unikátním jazykem i tradicemi od pravěku až po současnost. Je to skvělý způsob, jak pochopit ten hrdý regionální patriotismus.

Tím absolutně nejzajímavějším prostorem je ale bývalý klášterní kostel, jehož stěny zdobí monumentální fresky od katalánského malíře Josého Marii Serta. Znázorňují klíčové momenty z historie Basků a působí neuvěřitelně dramaticky. Až budete mít historii za sebou, zastavte se v kavárně v přízemí, kde dělají opravdu výbornou, hustou horkou čokoládu.

💡 Tip: Projděte si také nádherně zrestaurovanou křížovou chodbu (klaustr) původního kláštera. Je tam božský klid a krásná ukázka renesanční architektury uprostřed rušného města.

10. Radnice města a zahrady Alderdi Eder

Když se budete procházet po promenádě u pláže La Concha, určitě nepřehlédnete monumentální palácovou budovu Ayuntamiento, tedy městskou radnici. Ještě než se sem v roce 1947 nastěhovali úředníci, sloužila tato nádherná stavba z roku 1887 jako luxusní kasino. Byla centrem zábavy pro evropskou smetánku během slavné Belle Époque, a ta velkolepost je na ní znát dodnes.

Budova se nachází v dechberoucím prostředí přímo u romantických zahrad Alderdi Eder, které jsou plné pečlivě zastřižených keřů a obrovských tamaryšků. My jsme tento palác s Lukášem obdivovali hned první den a v létě se tu v přilehlém parku často pořádají koncerty živé hudby, takže si stačí sednout na lavičku a nasávat atmosféru.

Pokud budete mít cestu kolem v úředních hodinách, můžete nakouknout dovnitř. Bývá tu malá výstava o historii města, kam je vstup zcela zdarma, a často zde narazíte na průvodce mluvící perfektně anglicky. Fasáda radnice nese dodnes drobné jizvy po kulkách z dob španělské občanské války, což dodává místu silný historický kontext.

💡 Tip: Před radnicí se nachází krásný historický kolotoč v retro stylu, který je naprostou nutností, pokud cestujete s menšími dětmi. V podvečer krásně svítí a vypadá jako z pohádky.

11. Katedrála dobrého pastýře Buen Pastor

Největší náboženskou stavbou ve městě a zároveň jeho orientačním bodem je Katedrála dobrého pastýře (Catedral del Buen Pastor). Tato impozantní neogotická stavba z konce 19. století stojí v jižní části centra a její 75 metrů vysoká špičatá věž je vidět téměř z každého koutu San Sebastiánu. Byla postavena ze stejného pískovce, jaký najdete na nedaleké hoře Monte Igueldo.

Při naší poslední návštěvě s Lukášem jsme měli obrovské štěstí a zašli jsme sem úplnou náhodou na varhanní koncert, a musím uznat, že to byl naprosto nezapomenutelný akustický zážitek. Vstup do samotné katedrály je po celý den zdarma a my doporučujeme přijít ideálně dopoledne, kdy skrz ohromné vitráže prochází sluneční světlo a maluje uvnitř na stěny barevné obrazy.

Pro ty, kteří se nebojí výšek, je tu další skvělá možnost. V informačním centru si můžete za zhruba 5 eur domluvit komentovanou prohlídku věže. Z vyhlídkové plošiny ve výšce desítek metrů se vám naskytne úžasný panoramatický výhled na přesně kolmé uspořádání ulic pod vámi, takzvané „Ensanche“, které připomíná pařížské bulváry.

💡 Tip: V okolí katedrály se nachází moderní pěší zóna s řadou luxusních butiků a skvělých kaváren. Je to ideální místo pro odpolední nákupy a posezení u kávy bez tlačenice, která bývá ve starém městě.

12. Divadlo Victoria Eugenia a dotek noblesy

Hned vedle slavného hotelu Maria Cristina, na břehu řeky Urumea, stojí další architektonický klenot města. Divadlo Victoria Eugenia z roku 1912 jsme při našich prvních toulkách městem objevili úplnou náhodou a okamžitě jsme se zamilovali do jeho majestátní secesní fasády, která je zdobená sochami a filigránovými detaily. Působí to tu spíše jako ve Vídni nebo v Paříži než ve Španělsku.

Dlouhá desetiletí bylo toto divadlo hlavním dějištěm filmového festivalu a dodnes patří k nejvýznamnějším kulturním scénám v celém Baskicku. Pokud máte štěstí jako my a jste kulturně založení, určitě si zkuste ulovit lístky na některé z představení nebo koncertů. Ceny vstupenek začínají už na velmi příjemných 15 eurech, což je na takový zážitek skvělá cena.

I když zrovna neplánujete jít na žádný večerní program, určitě se nezdráhejte vzít za kliku a nakouknout dovnitř. Vstupní foyer s obrovskými lustry a zdobenými stropy je volně přístupné a dýchne na vás nefalšovanou prvorepublikovou atmosférou. Je to takový malý výlet strojem času do doby, kdy si dámy oblékaly těžké večerní róby.

💡 Tip: Hned naproti divadlu se klene krásný most Puente de María Cristina, který je zdobený čtyřmi monumentálními sloupy a obelisky. Určitě se přes něj projděte, je to nejfotogeničtější most ve městě.

13. Čtvrť Gros a její uvolněná surfařská atmosféra

Zatímco staré město žije historií a tradicemi, čtvrť Gros ležící za řekou má úplně jiný, mnohem mladistvější rytmus. Je to naše absolutně nejoblíbenější část města, plná street artu, hipsterských kaváren, obchodů se zdravou výživou a uvolněných bister. Právě sem se přesouvá mladší generace Basků a najdete tu spoustu skvělých míst, kde nejsou ceny vyšroubované do turistických výšin.

Naprosto zásadní událostí je tu čtvrteční večer. Každý čtvrtek se totiž v barech napříč celou čtvrtí koná takzvané „pintxo-pote“, což je naprosto geniální koncept, kdy za cenu jednoho drinku (kolem 2 až 3 eur) dostanete malé pintxo zcela zdarma. Ulice se zaplní místními a panuje tu fantastická přátelská nálada. Tou nejživější tepnou je v tomto ohledu ulice Calle Peña y Goñi.

Čtvrť je také pevně spjata s oceánem. Pokud vás láká surfování, podél pláže Zurriola najdete desítky půjčoven prken (běžná cena je kolem 15 eur na 2 hodiny). My s Lukášem sice na prkně nestojíme, ale pokud byste to chtěli zkusit, vřele doporučujeme vyhlášenou surfařskou školu Pukas, kde dvouhodinová lekce pro úplné začátečníky s instruktorem vyjde na zhruba 35 eur.

💡 Tip: Ráno vyrazte do pekárny a kavárny The Loaf na promenádě u pláže. Mají tu ten nejlepší řemeslný kváskový chléb a skvělou výběrovou kávu s výhledem na ranní surfaře.

14. Umění pintxos a večerní txikiteo

Gastronomie je v San Sebastiánu doslova náboženství a kultura pintxos je něco, co musíte zažít na vlastní kůži. Zapomeňte na klasické andaluské tapas, které dostanete zdarma k pivu. Pintxos jsou propracovaná kulinářská minidíla, nejčastěji trůnící na plátku křupavé bagety a propíchnutá párátkem. Celý večerní rituál se jmenuje „txikiteo“ a spočívá v tom, že nezůstáváte sedět v jednom podniku.

Vlezete do hlučného, přeplněného baru ve starém městě, probojujete se k pultu, který přetéká desítkami druhů jednohubek. Ukážete na to, co vám padne do oka, zapijete to sklenkou místního vína nebo moštu, zaplatíte a jdete hned o dům dál do dalšího baru. Tady je náš osvědčený plán: začněte kolem 19:30, kdy ještě nejsou ty nejbrutálnější davy, a obrňte se trpělivostí, protože fronty u pultu jsou normální, ale naštěstí se velmi rychle posouvají.

My jako vegetariáni jsme si zamilovali kultovní bar Ganbara, který je proslulý svými divokými houbami připravovanými na desítky způsobů. Je to naprostá delikatesa. Naše kamarádka zase nemohla přestat básnit o podniku La Cuchara de San Telmo a jejich vyhlášených hovězích líčkách (ty se objednávají teplé z kuchyně, neleží na pultu). Pokud jíte maso, místní raritou je bar Gandarias, kde připravují údajně dokonalý řez z hovězí svíčkové (solomillo), a v Borda Berri je naprostým hitem grilovaná chobotnice a txangurro (krabí maso). Za večer a ochutnávky ve 3-4 barech počítejte s útratou zhruba 25 až 30 eur na osobu.

💡 Tip: Objednejte si k jídlu Txakoli, což je tradiční místní velmi suché a mírně perlivé bílé víno. Číšníci ho do sklenic nalévají z obrovské výšky, často i z půl metru, aby se víno provzdušnilo. Je to ohromná show!

15. Akvárium a fascinující podmořský svět

Přímo na konci přístavu, vklíněné do úpatí hory Urgull, leží námořní muzeum a Akvárium San Sebastián. Patří k nejstarším a nejuznávanějším oceánografickým institucím v celé Evropě. Pokud s sebou máte děti, nebo prostě jen milujete podmořský svět tak jako my, strávíte tu klidně celé dlouhé dopoledne, protože je tu opravdu co objevovat.

Hlavním magnetem celého komplexu je obrovské oceanárium s 360stupňovým proskleným akrylovým tunelem. Jakmile do něj vstoupíte, máte pocit, že se procházíte přímo po mořském dně, zatímco vám přímo nad hlavou majestátně proplouvají velcí žraloci píseční, obří rejnoci a hejna pestrobarevných ryb. Vstupné vychází na 13 eur pro dospělého a 6 eur pro menší děti.

Kromě samotných živých expozic tu najdete také obrovskou historickou část, která přibližuje drsný život baskických rybářů a velrybářů v minulých stoletích. Visí tu například obrovská kostra pravé velryby chycené v 19. století, což je opravdu úctyhodný pohled, který vám připomene obrovskou sílu přírody.

💡 Tip: V letních měsících a o víkendech tu bývají obrovské fronty u pokladen. Určitě si kupte vstupenky předem online přes oficiální web, ušetříte si tak spoustu času stáním na slunci.

16. Tabakalera a moderní kulturní centrum

Tohle místo je dokonalým příkladem toho, jak lze starým průmyslovým budovám vdechnout úplně nový, kreativní život. Tabakalera je bývalá obří továrna na zpracování tabáku, která se po rozsáhlé rekonstrukci proměnila v obrovské a neskutečně cool mezinárodní centrum pro současné umění a kulturu. Najdete ji hned vedle hlavního vlakového nádraží a stojí za to si na ni vyhradit alespoň hodinu.

Uvnitř na vás čekají galerie s rotujícími výstavami moderního umění, které jsou navíc ve většině případů přístupné zcela zdarma. Konají se tu nejrůznější umělecké workshopy, promítání nezávislých filmů a najdete tu i obrovskou knihovnu. Je to místo plné mladých kreativců a digitálních nomádů, kteří tu vysedávají se svými notebooky.

My sem s Lukášem ale chodíme hlavně z jiného důvodu. Na samotné střeše budovy se nachází fantastická terasa a kavárna, odkud je úžasný výhled na celé město. Měli tu naprosto perfektní výběrovou kávu, i když se musím smát, když si vzpomenu na naši jedinou drobnou bolístku – v tak moderním podniku paradoxně neměli žádnou rostlinnou alternativu k mléku, takže jsme si museli dát černé espresso. 😅

💡 Tip: Budova má nádherné prosklené vnitřní atrium a obrovské industriální schodiště, které je naprosto dokonalým místem pro minimalistické fotky na Instagram.

17. Park Cristina Enea a zelená oáza

Pokud potřebujete na chvíli utéct z rušných ulic, z dlážděného centra a schovat se před sluncem, Park Cristina Enea je tou nejlepší volbou. Nachází se jen kousek od vlakového nádraží a Tabakalery a my ho považujeme za ten vůbec nejkrásnější a nejromantičtější park v celém městě. Původně patřil k soukromému panství vévody z Mandasu, který ho později i s palácem odkázal městu.

Celý areál se rozkládá na mírném kopečku a je plný staletých, obrovských stromů, které poskytují úžasný stín. Tím vůbec nejkouzelnějším prvkem parku jsou ale desítky pávů, labutí a kachen, kteří se tu naprosto volně a beze strachu procházejí po čerstvě střižených trávnících. Je to neuvěřitelně klidné místo, kam si chodí číst a odpočívat i spousta starousedlíků.

My si z tohoto místa udělali náš malý rituál. Obvykle zaskočíme do nedaleké městské tržnice Mercado de San Martín nebo La Bretxa, nakoupíme si spoustu čerstvého křupavého pečiva, lokální sýry (vyhlášený je ovčí Idiazábal) a olivy. S tímhle úlovkem pak dorazíme do parku s dekou a užijeme si to nejlepší piknikové odpoledne ve stínu sekvojí.

💡 Tip: V horní části parku stojí zachovalý panský dům vévody, ve kterém se dnes nachází Environmentální centrum s malými výstavami. Je to pěkná zastávka, pokud se zajímáte o přírodu a ekologii.

18. Bazilika Panny Marie (Santa María del Coro)

Při toulkách úzkými uličkami starého města narazíte na konci ulice Calle Mayor na tuto ohromující barokní stavbu. Bazilika Panny Marie z 18. století je jedním z nejnavštěvovanějších a nejfotografovanějších kostelů v San Sebastiánu a její bohatě zdobená vstupní fasáda s prvky rokoka doslova bere dech. Zajímavostí je, že stojí na přesné ose s katedrálou Buen Pastor na druhé straně města.

Tento kostel vřele doporučujeme navštívit a spojit to s odpolední procházkou po okolních uličkách, než se večer otevřou pintxos bary. Uvnitř vás překvapí obrovský světlý prostor, krásné klenby a bohaté fresky. Pokud sem dorazíte ve správný čas, každou středu přesně v pravé poledne se tu často koná krátký varhanní koncert, což akustice tohoto prostoru nesmírně sluší.

Vstup do samotné baziliky je většinou zdarma, i když u vchodu najdete kasičku, kde je drobný příspěvek v řádu několika eur na údržbu historické památky vítaný. Hned u vchodu stojí socha mučedníka svatého Šebestiána, patrona města, jehož svátek se zde 20. ledna slaví obrovským bubenickým pochodem známým jako Tamborrada.

💡 Tip: Pokud si stoupnete přesně před hlavní portál baziliky a podíváte se rovně ulicí Calle Mayor směrem na jih, uvidíte v dokonalé přímce přímo věž katedrály Buen Pastor. Je to skvělý důkaz tehdejšího precizního městského plánování.

19. Pláž Ondarreta pro klidnější odpoledne

Když se během horkých letních dnů centrální pláž La Concha beznadějně zaplní turisty a není kam si položit ručník, my s Lukášem se automaticky přesouváme o kousek dál na pláž Ondarreta. Nachází se v elegantní rezidenční čtvrti Antiguo, hned vedle zahrad paláce Miramar a je znatelně klidnější, kratší a nabízí trochu rodinnější atmosféru.

I tady najdete nádherně jemný písek a velmi pozvolný vstup do vody, takže je to absolutně skvělá volba pro rodiny s menšími dětmi. Najdete tu veškeré potřebné zázemí včetně čistých sprch, převlékáren, toalet a také několik sympatických beach barů, kde si můžete dát ledové pití. Pláž má na délku zhruba 600 metrů a končí až u útesů s Chillidovými sochami.

Pokud vám během koupání vyhládne, nemusíte chodit daleko. Přímo nad pláží doporučujeme zastávku v restauraci nebo baru La Rotonda, kde dělají výborné lehké obědy. Dát si čerstvý salát na stinné terase s nepřerušeným výhledem na vlny oceánu a ostrov Santa Clara je přesně ten typ prázdninové pohody, pro který do Španělska všichni jezdíme.

💡 Tip: Uprostřed léta si i tady můžete pronajmout typické pruhované plážové stany a lehátka, které vás skvěle ochrání před ostrým baskickým sluncem i případným větrem od oceánu.

20. Pláž Zurriola a pravá surfařská kultura

Oceán v San Sebastiánu má dvě naprosto odlišné tváře. Zatímco záliv La Concha je klidný a chráněný, pláž Zurriola ležící na východ od centra ve čtvrti Gros je otevřená divokému Biskajskému zálivu. Právě sem dorážejí ty největší a nejlepší vlny, díky kterým je tohle místo naprostou mekkou surfařů z celé Evropy. Atmosféra je tu mladá, divoká a sportovní.

Pokud s prknem teprve začínáte, je to paradoxně ideální místo pro trénink. Vlny se tu lámou relativně mírně a blízko břehu, takže se tu učí spousta úplných začátečníků. Jak jsem psala výše, kolem pláže sídlí hned několik vyhlášených škol surfování, kde vám zapůjčí neopren i prkno a všechno vás naučí. Pláž samotná je hodně široká a v létě tu často probíhají i velké beach volejbalové turnaje.

Když vylezete zmrzlí z oceánu, hned naproti pláži zapadněte do některého z bister. Naším favoritem je bar Kultu, kde dělají snad tu nejlepší hustou horkou čokoládu ve městě a skvělé churros k tomu. Posezení na zídce nad pláží a pozorování zručných surfařů při západu slunce patří k těm vůbec nejlepším bezplatným zážitkům v San Sebastiánu.

💡 Tip: Koupání bez prkna je tu kvůli silným spodním proudům povolené jen ve vyznačených zónách, takže vždy přísně sledujte barvu vlajek u plavčíků a zbytečně neriskujte, oceán má obrovskou sílu.

21. Michelinská gastronomie a fine dining

Ačkoliv my jsme spíše fanoušci uvolněných pintxos barů a tržnic, nemůžeme mluvit o San Sebastiánu a nezmínit to, co ho proslavilo po celém světě. Tohle město totiž drží evropský rekord v koncentraci michelinských hvězd na metr čtvereční. V bezprostředním okolí města jich svítí neuvěřitelných devatenáct a místní šéfkuchaři definovali podobu moderní evropské avantgardní kuchyně.

Na absolutním vrcholu gastronomické pyramidy stojí legendární tříhvězdičkové instituce jako restaurace Arzak, Akelarre nebo podnik Martína Berasateguiho. Večeře v těchto místech není jen o zahnání hladu, je to několikahodinový rituál plný experimentů, který vás ale vyjde na více než 250 až 300 eur za degustační menu bez vína. Navíc si stůl musíte rezervovat dlouhé měsíce dopředu.

Pokud chcete zažít něco z tohoto fine dining světa, ale váš rozpočet je omezenější, existují i dostupné alternativy. Mnoho michelinských šéfkuchařů si otevírá menší, uvolněnější bistra. Skvělou volbou je například restaurace Bodegón Alejandro ve starém městě, kde vaří fantastickou moderní baskickou kuchyni a přes den nabízejí velmi rozumné polední menu (kolem 35 eur), což je na místní poměry vynikající hodnota.

💡 Tip: Pokud milujete jídlo a chcete si domů odvézt místní suroviny, vyrazte dopoledne do spodního patra tržnice La Bretxa. Seženete tu ty nejlepší sýry, olivy, houby a čerstvé lokální produkty přímo od baskických farmářů.

Kam dál ze San Sebastiánu

San Sebastián je naprosto ideálním výchozím bodem pro objevování celého severního pobřeží Španělska. Pokud máte půjčené auto (což vřele doporučuji, protože vlaky tu na rozdíl od jihu nejsou tak rychlé a časté), nabízí se vám spousta možností. Jen asi 50 minut jízdy směrem na západ leží největší baskické město Bilbao. Kdysi průmyslové ošklivé káčátko se díky stavbě úchvatného Guggenheimova muzea s titanovou střechou proměnilo v moderní architektonickou perlu, kterou prostě musíte vidět.

Pokud se vydáte zhruba 20 kilometrů na východ, až k samotným hranicím s Francií, dorazíte do malebného rybářského městečka Hondarribia. Jeho staré město je plné tradičních barevných domků s dřevěnými balkony a tamní restaurace patří k těm nejlépe hodnoceným v regionu. Je to oblíbené výletní místo místních na nedělní oběd. Fanoušci seriálu Hra o trůny pak nesmí minout skalnatý ostrůvek San Juan de Gaztelugatxe, ke kterému vede dechberoucí kamenné schodiště přímo nad bouřícím oceánem (v seriálu to byl hrad Dragonstone).

Pro milovníky hor a přírody je obrovským lákadlem národní park Picos de Europa v sousední Kantábrii. Trvá to sice autem něco přes dvě a půl hodiny, ale tyto ohromující vápencové štíty, které padají téměř kolmo do oceánu, jsou učiněným rájem pro vysokohorskou turistiku. Pokud vás naopak více láká prozkoumat vyprahlejší jih plný maurské architektury, mrkněte se na náš přehled pro ta nejkrásnější místa Andalusie, kde najdete tipy pro Málaga nebo slunné Madrid. Nebo se nechte inspirovat naším obecným průvodcem kam na dovolenou ve Španělsku.

Často kladené otázky

Ibiza není jen ostrovem nekonečných večírků a světoznámých DJů, jak si mnozí dodnes mylně myslí. Tento okouzlující ostrov uprostřed Středozemního moře totiž skrývá nesmírně bohatou historii sahající až do fénických časů, úchvatnou divokou přírodu a naprosto autentickou španělskou kulturu, do které se zamilujete na první pohled. Z křišťálově čistých vod, skrytých zátok obklopených piniemi a majestátních středověkých hradeb starobylého města Dalt Vila se vám doslova zatají dech.

Vždycky, když se na Baleáry vrátíme, znovu nás překvapí ta neuvěřitelná dualita místního života. Čeká na vás místo, kde naprosto tradiční, ospalé španělské vesničky sousedí s těmi nejmodernějšími plážovými kluby planety. Je to ostrov, kde se ráno můžete procházet osamělým borovicovým lesem a večer se rozplývat nad dramatickým západem slunce s koktejlem v ruce.

Pokud uvažujete, že vyrazíte do Španělska na dovolenou, pojďme se společně podívat na 25 tipů, co vidět a dělat na Ibize. Poradím vám, kde se strategicky ubytovat, jak se vyhnout největším davům a co všechno si naplánovat, abyste si tento baleárský klenot užili naplno a bez zbytečného stresu.

Shrnutí

• Dvě tváře ostrova: Jih a západ patří pulzujícímu nočnímu životu a plážovým klubům, zatímco sever a východ nabízejí klid, agroturistiku a skryté zátoky.
• Historické srdce: Hlavní město Eivissa se pyšní starým městem Dalt Vila, které je zapsané na seznamu UNESCO a nabízí ty nejkrásnější večerní procházky.
• Nejlepší pláže: Určitě nevynechejte Cala Comte pro dechberoucí západy slunce, intimní Cala Saladeta nebo legendární Ses Salines.
• Kdy vyrazit: Ideální je přechodná sezóna v květnu, červnu a září, kdy je moře už příjemné, ale vyhnete se největším davům a extrémním cenám.
• Výlet lodí: Nezapomeňte si vyhradit jeden den na návštěvu sousedního ostrova Formentera, kterému se přezdívá evropský Karibik.
• Turistická daň: Na Baleárách se platí takzvaná Ecotasa, která vás v luxusnějších hotelech vyjde v hlavní sezóně až na 4 eura za osobu a noc.
• Praktické varování: Počítejte s vysokými cenami v restauracích i za taxi a obrňte se trpělivostí při hledání parkování u populárních pláží.

Kdy vyrazit do Ibizy

Ibiza má typické středozemní klima s horkými léty a mírnými, vlhčími zimami. To z ní činí atraktivní destinaci téměř po celý rok, i když každé roční období nabízí úplně jiný zážitek. Výběr správného času závisí hlavně na tom, co od dovolené očekáváte a jak moc vám vadí davy turistů.

Jarní měsíce od března do května přinášejí velmi příjemné teploty kolem 20 až 25 stupňů Celsia. Ostrov je v této době nádherně zelený, příroda rozkvétá a je to naprosto ideální období pro pěší turistiku nebo cyklistiku. Mnoho klubů sice ještě není v plném provozu, ale na konci dubna už tradičně začínají velké otevírací párty. Ceny ubytování jsou na jaře výrazně nižší a vy si tak můžete užít Ibizu v relativním klidu.

Letní sezóna od června do září představuje absolutní vrchol turistického ruchu. Teploty běžně šplhají přes 30 stupňů a moře se prohřeje na nádherných 26 stupňů Celsia. Právě v této době Ibiza ožívá svým proslulým nočním životem, všechny významné kluby praskají ve švech a na ostrov se sjíždějí lidé z celého světa. Musíte ale počítat s tím, že pláže bývají extrémně přeplněné, silnice ucpané a ceny hotelů i služeb dosahují svých ročních maxim.

Podzimní měsíce nabízejí podle nás ten vůbec nejlepší kompromis pro návštěvu. V září a říjnu teploty pomalu klesají na komfortních 25 stupňů, ale moře zůstává stále krásně vyhřáté od letního sluníčka. Turistické davy se postupně rozptýlí, což z podzimu dělá perfektní čas pro kombinaci koupání a poznávání památek. Většina velkých klubů pořádá na přelomu září a října své slavné závěrečné večírky.

Zimní období od prosince do února ukazuje Ibizu v její nejklidnější a nejautentičtější podobě. Teploty se pohybují kolem 15 stupňů Celsia, většina letních resortů a plážových klubů má zavřeno a vy máte pocit, že vám ostrov patří. Je to skvělý čas na dlouhé procházky po prázdných plážích, posezení v lokálních kavárnách a objevování skutečné španělské kultury bez pozlátka masového turismu.

💡 Tip: V posledních letech, zejména v létě 2024 a 2025, probíhaly na Baleárách protesty místních obyvatel proti overtourismu. Infrastruktura ostrova zkrátka naráží na své limity. Pokud můžete, vyrazte mimo přehřátý srpen, buďte ohleduplní k přírodě a respektujte lokální pravidla. Odměnou vám bude mnohem autentičtější zážitek.

Kde se ubytovat v Ibize

Každá oblast ostrova má svou naprosto specifickou atmosféru a nabízí jiné možnosti zábavy i odpočinku. Výběr lokality je proto pro vaši dovolenou naprosto klíčový a neměli byste ho podcenit. My při našich cestách vždy pečlivě zvažujeme, zda chceme mít blízko do centra dění, nebo preferujeme ranní probuzení za zpěvu ptáků.

Playa d’en Bossa je nezpochybnitelným epicentrem ibizanského nočního života. Tato oblast na jihu ostrova hostí ty nejslavnější kluby jako Ushuaïa nebo Hï Ibiza. Dlouhá písečná pláž je lemována plážovými bary a luxusními party hotely. Ubytujte se tu jen v případě, že přijíždíte primárně za tancem a nevadí vám hluk až do ranních hodin.

Město San Antonio na západním pobřeží je další významnou party destinací, ale s trochu jinou atmosférou. Je celosvětově známé svým legendárním bulvárem Sunset Strip, kde najdete ikonické bary jako Café del Mar. Západy slunce tu patří k těm vůbec nejkrásnějším na světě. Nabízí široký výběr ubytování všech cenových kategorií a je oblíbené hlavně mezi britskými turisty.

Pro milovníky historie a kultury je jasnou volbou Ibiza Town (Eivissa). Bydlení v blízkosti historického centra Dalt Vila vám umožní snadný přístup k památkám UNESCO, vynikajícím tapas barům a stylovým butikům. Večerní život se tu soustředí spíše na elegantní lounge bary a dobré jídlo. Je to ideální základna pro páry a cestovatele, kteří chtějí nasát tu pravou španělskou atmosféru.

Rodinám s dětmi a milovníkům klidu můžeme vřele doporučit Santa Eulària des Riu na východním pobřeží. Město má krásnou palmovou promenádu, čisté a bezpečné pláže a vynikající restaurace, které se nesoustředí jen na rychlý turistický konzum. Pokud hledáte absolutní únik od civilizace, zaměřte se na severní pobřeží kolem Portinatx, kde najdete dramatické útesy a tiché borovicové lesy.

My doporučujeme prozkoumat nabídku na Booking.com, kde často najdete skvělé slevy. Podívejte se například na Hostal Juanita, který nabízí autentickou atmosféru přímo ve středu dění. Pro delší pobyty jsou skvělé moderní apartmány Sud Ibiza Suites s výborným poměrem ceny a kvality. Rodiny a skupiny přátel pak často volí Apartamentos Vibra Jabeque Dreams, které mají skvělé vybavení a příjemnou lokaci.

25 tipů, co vidět a dělat na Ibize

Pokud je tento baleárský klenot na vašem cestovatelském seznamu, připravila jsem pro vás podrobného průvodce. Pojďme se podívat na 25 konkrétních míst a zážitků, které byste si rozhodně neměli nechat ujít.

1. Dalt Vila (Staré město)

Opevněné město Dalt Vila, zapsané na seznamu UNESCO, je bezpochyby tou nejdůležitější historickou památkou celé Ibizy. Mohutné renesanční hradby ze 16. století byly původně postavené na obranu proti nebezpečným pirátům a dodnes vzbuzují obrovský respekt.

Když projdete hlavní bránou Portal de Ses Taules, ocitnete se v labyrintu úzkých dlážděných uliček, které jsou lemované zářivě bílými domy s barevnými okenicemi. Cesta nahoru je sice v letním vedru trochu náročná, ale na každém rohu narazíte na malou galerii, butik nebo ukrytou kavárničku, kde si můžete odpočinout.

Na samotném vrcholu kopce trůní majestátní katedrála Panny Marie Sněžné (Catedral de Santa María), odkud se vám naskytne panoramatický výhled na celý přístav a modré moře. Nejkrásnější je Dalt Vila podvečer, kdy se hradby nádherně nasvítí a celá čtvrť získá neuvěřitelně romantickou atmosféru.

2. Mystická skála Es Vedrà

Tato 381 metrů vysoká vápencová skála, která dramaticky vystupuje přímo z mořských vln nedaleko jihozápadního pobřeží, je opředena mnoha legendami a mýty. Říká se, že je to třetí nejmagnetičtější místo na naší planetě, a místní vám budou s vážnou tváří vyprávět historky o pozorování UFO nebo o tom, že se jedná o špičku potopené Atlantidy.

Ať už těmto příběhům věříte, nebo ne, pohled na Es Vedrà vás zaručeně uchvátí. Obrovský kamenný masiv působí v rozlehlém moři nesmírně majestátně a vyzařuje z něj zvláštní klid. Nejlepší výhledy se nabízejí z vyhlídky Torre des Savinar nebo přímo z pláže Cala d’Hort.

Rozhodně doporučujeme naplánovat si návštěvu na dobu západu slunce. Skála se v zapadajícím slunci zbarví do neuvěřitelných odstínů oranžové a červené a vytvoří ikonickou siluetu, kterou určitě znáte z tisíců pohlednic. Je to zážitek, na který se zkrátka nezapomíná.

3. Nejkrásnější pláž Cala Comte

Cala Comte je mnoha průvodci i návštěvníky považovaná za tu vůbec nejkrásnější pláž na celé Ibize. A jakmile k ní dorazíte, okamžitě pochopíte proč. Voda tu hraje všemi možnými odstíny tyrkysové a modré a je tak neuvěřitelně průzračná, že si budete připadat spíše jako někde v Karibiku než ve Středozemním moři.

Pláž se skládá z několika menších písečných zátok, které jsou od sebe oddělené plochými skalními výběžky. Můžete si tak vybrat, jestli preferujete jemný písek, nebo raději hladké kameny, ze kterých se skvěle skáče do vody. Díky mělkému dnu je místo oblíbené i u rodin s menšími dětmi.

Cala Comte je také proslulá svými dechberoucími západy slunce. Přímo nad pláží najdete několik skvělých barů a restaurací, kde se můžete posadit s drinkem a sledovat, jak slunce pomalu mizí za obzorem. Jen počítejte s tím, že v hlavní letní sezóně tu bývá opravdu plno, takže doporučujeme dorazit co nejdříve ráno.

4. Pláž Benirràs a nedělní bubnování

Tato malebná oblázkovo-písečná pláž na severu ostrova je naprostou legendou a ztělesněním svobodomyslného ducha Ibizy. Je chráněná hlubokou zátokou a obklopená voňavými piniovými lesy, které poskytují příjemný stín v horkých letních dnech. Přímo z moře tu navíc vyčnívá bizarní skalní útvar zvaný Cap Bernat.

To, co dělá Benirràs naprosto výjimečnou, je slavný rituál nedělního bubnování. Každou neděli v podvečer se tu už více než půl století scházejí desítky bubeníků různých národností, věku i stylů. Společně začnou hrát rytmické melodie, které postupně nabírají na intenzitě, jak se slunce blíží k horizontu.

Atmosféra je naprosto elektrizující. Stovky lidí sedí na pláži, tancují, oslavují konec týdne a loučí se se sluncem za zvuku bubnů. Je to jeden z nejautentičtějších hippie zážitků, které můžete na ostrově zažít. Jen se připravte na to, že najít v neděli odpoledne místo na parkování vyžaduje obrovskou dávku štěstí nebo velmi brzký příjezd.

5. Pláž Ses Salines a módní scéna

Pokud chcete vidět a být viděni, pláž Ses Salines je pro vás to pravé místo. Nachází se na samém jihu ostrova v přírodním parku a je to doslova magnet pro módní svět, celebrity a influencery. Dlouhý pás jemného bílého písku kontrastuje s křišťálově čistou vodou a zelenými borovicemi v pozadí.

Podél pláže se nachází ty nejexkluzivnější plážové kluby a restaurace na ostrově, jako je legendární Sa Trinxa nebo Jockey Club. Z reproduktorů se line pohodová elektronická hudba, číšníci roznášejí luxusní koktejly přímo k lehátkům a celá atmosféra je neuvěřitelně trendy a uvolněná.

I když nejste fanoušky luxusních klubů, Ses Salines stojí za návštěvu už jen kvůli samotnému koupání. Moře je tu úžasně čisté a mělké, což je ideální i pro méně zdatné plavce. 💡 Tip: Ceny za pronájem lehátek a slunečníků se tu v sezóně mohou vyšplhat do astronomických výšin, takže si klidně přineste vlastní ručník a najděte si místo kousek dál od klubů.

6. Vesnička Santa Gertrudis

Půvabná vesnice Santa Gertrudis de Fruitera leží přesně v geografickém srdci ostrova a představuje obrovský kontrast k rušným pobřežním resortům. Je to hlavní centrum ibizanské umělecké a bohémské scény, kam se už desítky let stahují malíři, sochaři a spisovatelé z celého světa.

Centrem vesnice je krásné náměstíčko obklopené tradičními bílými domy, jemuž vévodí malý žlutobílý kostelík z 18. století. Kolem náměstí najdete spoustu zajímavých uměleckých galerií, obchodů s lokálním řemeslem a antikvariátů, kde se dá strávit hodiny brouzdáním a objevováním pokladů.

Santa Gertrudis je také vyhlášená svou gastronomií. Místní bary a restaurace jsou vyhlášené, a my si tu tradičně dáváme skvělé vegetariánské tapas. Pokud jíte bez masa jako my s Lukášem, určitě vyzkoušejte lokální specialitu Tumbet — což je baleárská obdoba ratatouille, kde se vrství smažený lilek, brambory a papriky zapečené v husté rajčatové omáčce. Pro milovníky masa je pak místní klasikou sendvič se sušenou šunkou v legendárním Baru Costa.

7. Jeskyně Cova Can Marca

Na severním pobřeží, nedaleko letoviska Puerto de San Miguel, se v útesech ukrývá fascinující jeskynní systém Cova Can Marca. Tato více než 100 000 let stará jeskyně nabízí skvělý únik před letním žárem a zajímavý vhled do geologické historie ostrova.

V minulosti jeskyni využívali místní pašeráci, kteří si do ní přes moře tajně vozili tabák a alkohol. Dodnes si můžete na stěnách všimnout černých značek, kterými si pašeráci značili únikovou cestu v temném podzemí. Dnes je jeskyně bezpečně zpřístupněná pro veřejnost a nabízí zhruba čtyřicetiminutovou prohlídku s průvodcem.

Během trasy budete obdivovat nádherné stalaktity, stalagmity a podzemní jezírka se smaragdovou vodou. Zlatým hřebem prohlídky je pak umělý vodopád doprovázený působivými světelnými a zvukovými efekty. I když je to trochu komerční zážitek, samotná cesta podél útesu ke vstupu do jeskyně nabízí fantastické výhledy na rozbouřené moře hluboko pod vámi.

8. Přírodní rezervace Las Salinas

Přírodní park Ses Salines (Parque Natural de Ses Salines) nezahrnuje jen stejnojmennou slavnou pláž, ale pokrývá rozsáhlou oblast na jihu Ibizy, která se táhne až k sousednímu ostrovu Formentera. Je to ekologicky nejcennější území celých Baleár a ukázka toho, jak vypadala ostrovní příroda před nástupem masového turismu.

Nejvýraznějším prvkem rezervace jsou historické solné pánve, kde se sůl těží už od dob Féničanů. Voda v salinách mění barvu od světle zelené přes růžovou až po sytě fialovou, podle toho, v jaké fázi odpařování se zrovna nachází. Je to neuvěřitelně fotogenická krajina, která působí až mimozemsky.

Park je také naprostým rájem pro ornitology a milovníky přírody. Zastavují se tu desítky druhů stěhovavých ptáků a největším tahákem jsou obrovská hejna růžových plameňáků, kteří se tu elegantně brodí v mělkých vodách. Doporučujeme udělat si procházku k historické obranné věži Torre de ses Portes, odkud je nádherný výhled na úžinu mezi Ibizou a Formenterou.

9. Atlantis (Sa Pedrera)

Toto magické místo na jihozápadě ostrova nenajdete na žádné oficiální turistické mapě pod názvem Atlantis, místní mu říkají Sa Pedrera de Cala d’Hort. Jedná se o bývalý pískovcový kamenolom, odkud se po staletí těžil kámen na stavbu hradeb starého města Dalt Vila. Těžbou tu vznikla naprosto bizarní, geometrická krajina plná rovných stěn a schodů, která připomíná ruiny bájné Atlantidy.

V 60. letech místo objevili hippies, kteří do měkkého pískovce vytesali různé symboly, tváře a oltáře. Mořské vlny pak zaplavily nejhlubší těžební jámy a vytvořily tak křišťálově čisté přírodní bazény, ve kterých se dá nádherně vykoupat. Voda v nich bývá často o něco teplejší než na otevřeném moři.

Cesta dolů k Atlantidě je docela náročná. Čeká vás strmý sestup písečnou dunou a kamenitým terénem, který trvá asi 30 až 40 minut. Výstup zpět v odpoledním slunci dá opravdu zabrat. Nezapomeňte si vzít pevnou obuv a hlavně dostatek pitné vody, protože dole není absolutně žádný stín ani možnost cokoliv koupit.

10. Pláž Cala Saladeta

Menší sestra známější pláže Cala Salada se nachází na západním pobřeží kousek severně od San Antonia. Cala Saladeta je dostupná pouze pěšky, což ji chrání před těmi největšími davy turistů a pomáhá jí udržet si poměrně intimní a uvolněnou atmosféru. Musíte nechat auto na horním parkovišti a přejít pěšinou přes útes.

Odměnou za krátkou procházku vám bude nádherná malá zátoka s jemným bílým pískem, obklopená strmými skalami a borovicemi. Voda tu má neuvěřitelně zářivou tyrkysovou barvu a díky chráněné poloze je hladina většinou naprosto klidná, což vytváří dokonalé podmínky pro šnorchlování a plavání.

Na pláži nenajdete žádné velké restaurace ani půjčovny lehátek, takže si určitě přineste vlastní ručník a nějakou tu svačinu. Často tu ale potkáte místní prodejce, kteří přímo z chladicích boxů nabízejí čerstvě nakrájené ovoce nebo domácí mojito. Je to bezpochyby jedna z nejfotogeničtějších zátok na celém ostrově.

11. Maják a útesy v Portinatx

Oblast Portinatx leží na samém severním cípu Ibizy a představuje tu nejklidnější a nejpřirozenější tvář ostrova. Zdejší pobřeží je velmi členité a nabízí hned tři krásné zátoky s písečnými plážemi, které jsou sevřené mezi vysokými skalnatými útesy a hustými lesy. Je to ideální místo pro ty, kteří hledají odpočinek mimo hlavní turistická centra.

Největším lákadlem oblasti je kromě samotného koupání impozantní maják Far des Moscarter. Se svými 52 metry je to vůbec nejvyšší maják na Baleárských ostrovech a jeho výrazné černobílé pruhy jsou vidět už zdaleka. K majáku vede z Portinatx příjemná turistická stezka podél hran útesů.

Cesta trvá asi 40 minut a naskytnou se vám během ní naprosto úchvatné výhledy na divoké severní pobřeží, kde vlny divoce narážejí do skal. Je to skvělé místo pro ranní výběh nebo podvečerní procházku. Jen si dejte pozor na silný vítr, který tu dokáže být občas docela zrádný.

12. Hippie trh Punta Arabí v Es Canar

Ibiza a hippie kultura k sobě neodmyslitelně patří a nikde to není cítit víc než na místních trzích. Trh Punta Arabí v letovisku Es Canar na východním pobřeží je tím nejstarším a největším hippie trhem na ostrově. Koná se pravidelně každou středu už od 70. let minulého století a je to obrovská událost plná barev a vůní.

V borovicovém háji se tu každou středu rozprostře více než 500 stánků, které nabízejí neuvěřitelnou směsici zboží. Najdete tu ručně vyráběné stříbrné šperky, kožené brašny, barevné batikované oblečení z Indie, přírodní kosmetiku, keramiku a spoustu originálních uměleckých děl od místních tvůrců.

Atmosféru trhu dokresluje živá hudba, bubeníci, pouliční umělci a nejrůznější performeři. Celé to působí jako jeden velký, veselý festival. I když se z trhu stala v posledních letech poměrně masová turistická záležitost, stále si zachovává své jedinečné bohémské kouzlo. Jen se připravte na to, že o smlouvání se tu místní prodejci většinou moc bavit nechtějí.

13. Cala d’Hort a výhled na Es Vedrà

Tato půvabná oblázkovo-písečná pláž na jihozápadě ostrova není největší ani nemá ten nejjemnější písek, ale přesto patří k nejoblíbenějším. Důvod je jednoduchý – nabízí ten nejdokonalejší a nejpřímější výhled na magickou skálu Es Vedrà, která se tyčí z moře jen pár stovek metrů od pobřeží.

Pláž samotná má velmi příjemnou, uvolněnou atmosféru. Voda je tu průzračná a díky skalnatému dnu na okrajích zátoky je to skvělé místo pro šnorchlování. Určitě doporučujeme vzít si s sebou boty do vody, protože při vstupu do moře narazíte na kluzké kameny.

Přímo nad pláží se na útesu nachází vyhlášená restaurace Es Boldado. Je to instituce, kam se jezdí na čerstvé ryby a mořské plody. Místní klasikou je rybí pokrm bullit de peix, což je rybí guláš podávaný s rýží uvařenou v rybím vývaru. Restaurace je velmi populární, takže pokud si tu chcete vychutnat oběd s milionovým výhledem, rezervace předem je naprostou nutností.

14. Město Santa Eulària des Riu

Třetí největší město na ostrově, Santa Eulària des Riu, leží na východním pobřeží a je známé jako klidné a kultivované centrum Ibizy. Zcela záměrně se vyhýbá masovému klubovému turismu a soustředí se spíše na rodiny, páry a cestovatele, kteří hledají kvalitní gastronomii a relaxaci.

Město se může pochlubit jedinou skutečnou řekou na Baleárských ostrovech (i když v létě často téměř vysychá) a krásnou, palmami lemovanou pobřežní promenádou. Ta je naprosto ideální pro večerní procházky a je plná výborných kaváren a restaurací, které nabízejí vše od lokálních tapas až po špičkovou mezinárodní kuchyni.

Výraznou dominantou města je kopec Puig de Missa, na kterém stojí nádherný bělostný opevněný kostel ze 16. století. Výstup nahoru uličkami lemovanými květinami je velmi příjemný a z terasy před kostelem se vám naskytne krásný výhled na celé město a pobřeží. Hned vedle kostela najdete i zajímavé etnografické muzeum, které ukazuje tradiční venkovský život na ostrově.

15. Výlet lodí na ostrov Formentera

Být na Ibize a nenavštívit sousední Formenteru by byl obrovský hřích. Tento nejmenší obydlený ostrov Baleár leží jen pár kilometrů jižně a nedá se na něj dostat jinak než trajektem, protože nemá vlastní letiště. Cesta z přístavu v Ibiza Town trvá rychlolodí přibližně 30 až 40 minut a lístky se dají koupit přímo na místě.

Formenteře se naprosto po právu přezdívá „evropský Karibik“. Voda tu má díky rozsáhlým loukám mořské trávy Posidonia naprosto neskutečnou, zářivě tyrkysovou barvu, jakou jinde ve Středomoří neuvidíte. Nejslavnější pláží je Ses Illetes, dlouhý pás zářivě bílého písku, který pravidelně vyhrává žebříčky nejkrásnějších pláží Evropy.

Ostrov je velmi plochý a má jen něco přes 20 kilometrů na délku. Nejlepší způsob, jak ho prozkoumat, je půjčit si hned v přístavu La Savina kolo nebo skútr. Můžete se tak snadno přesouvat mezi plážemi, navštívit maják na útesu Cap de Barbaria nebo si užít bohémskou atmosféru ve vesničce Sant Francesc. Je to dokonalý únik do naprostého zenu a klidu.

16. Pirátská věž Torre des Savinar

Pokud hledáte to vůbec nejlepší místo pro pořízení ikonické fotky s ostrovem Es Vedrà, musíte vyrazit k historické obranné věži Torre des Savinar. Tato zavalitá kamenná stavba z 18. století (často přezdívaná Pirátská věž) stojí na vysokém útesu přímo naproti magické skále a výhled z ní je naprosto dechberoucí.

Cesta k věži není úplně snadná a vyžaduje trochu fyzické kondice. Auto musíte nechat na prašném parkovišti u silnice směřující k Atlantis a odtud vás čeká zhruba dvacetiminutový výšlap strmým a kamenitým terénem. Pevné boty jsou tu naprostou nutností, v žabkách se nahoru raději vůbec nevydávejte.

Když ale dorazíte na hranu útesu, z majestátnosti celého panoramatu se vám zatočí hlava. Věž stojí na samotném kraji srázu a moře hluboko pod vámi hučí a naráží do skal. Nejvíce lidí sem logicky míří na západ slunce, ale my doporučujeme vyrazit brzy ráno. Budete mít celou tu nádheru jen pro sebe a ranní světlo dělá divy.

17. Zátoka Cala San Vicente

Na samém severovýchodě ostrova, schovaná za strmými zatáčkami a borovicovými lesy, leží zátoka Cala San Vicente. Je to obrovská pláž s jemným pískem, která je z obou stran chráněná vysokými skalnatými útesy. Díky své odlehlé poloze tu nebývá tak narváno jako na plážích na jihu ostrova.

Voda v zátoce má neuvěřitelně sytou, tmavě modrou barvu a rychle se svažuje do hloubky, což ocení hlavně zdatnější plavci. Okraje zátoky podél skalisek poskytují vynikající podmínky pro šnorchlování. Podél celé pláže se táhne široká dlážděná promenáda, která je lemovaná palmami, kavárnami a obchůdky.

Cala San Vicente je skvělým kompromisem mezi přírodou a pohodlím. Nabízí veškerou potřebnou infrastrukturu včetně sprch, toalet a půjčoven lehátek, ale zároveň si udržuje velmi klidnou a rodinnou atmosféru. Navíc samotná cesta autem k této pláži přes severní hory patří k těm nejkrásnějším scénickým trasám na Ibize.

18. Hippie trh Las Dalias v San Carlos

Zatímco trh Punta Arabí je největší, hippie trh Las Dalias ve vesničce San Carlos (Sant Carles de Peralta) je bezpochyby ten nejslavnější a nejstylovější. Koná se pravidelně každou sobotu po celý rok a v letní sezóně k němu přibývají i velmi populární večerní trhy (Night Markets) v pondělí a úterý.

Las Dalias vzniklo už v roce 1954 a dodnes si zachovává svou naprosto unikátní atmosféru, která kombinuje bohémského ducha 60. let s moderním designem. Najdete tu stovky stánků pod vzrostlými stromy, které prodávají opravdu kvalitní a často velmi originální ruční výrobky – od luxusního ostrovního oblečení (tzv. Adlib fashion) přes kožené boty až po exotické koření a čaje.

Procházení mezi stánky je obrovský smyslový zážitek. Všude voní kadidlo, hraje živá hudba a potkáte tu spoustu zajímavých lidí z celého světa. Součástí areálu je i několik barů, restaurace a stánky se street foodem. Pokud jíte bez masa, narazíte tu na spoustu skvělých vegetariánských a veganských možností, jako je výborný falafel nebo čerstvé hummus wrapy.

19. Rybářská atmosféra v Cala Mastella

Na východním pobřeží, daleko od hlavních turistických tras, leží maličká a neuvěřitelně malebná zátoka Cala Mastella. K pláži vede úzká cesta lemovaná rákosím a piniemi. Je to místo, které si dodnes zachovalo svou naprosto autentickou, drsnou rybářskou atmosféru a připomíná Ibizu takovou, jaká byla před padesáti lety.

Zátoka je velmi chráněná, voda v ní je klidná jako v rybníku a po stranách kotví v malých dřevěných dokách (tzv. varaderos) tradiční rybářské loďky. Není tu žádný jemný písek, spíše kamínky a hrubší štěrk, ale okolní skály vytvářejí nádherné kulisy pro plavání.

Hlavním důvodem, proč sem lidé jezdí, je ale ikonická rustikální restaurace El Bigotes (Knírek). Majitel tu už desítky let vaří v obřím kotli na otevřeném ohni přímo na břehu moře tradiční rybí guláš bullit de peix. Podnik je tak slavný, že si tu stůl musíte rezervovat i několik týdnů dopředu, a traduje se, že tu kdysi odmítli obsloužit i španělského krále, protože neměl rezervaci.

20. Opevněný kostel Puig de Missa

I když jsme Puig de Missa už zmínili v rámci města Santa Eulària, tento architektonický a historický skvost si zaslouží svůj vlastní bod. Bělostný komplex budov na kopci nad městem je jednou z nejikoničtějších staveb na celé Ibize a ukázkovým příkladem tradiční ibizanské obranné architektury.

Kostel byl postaven v 16. století a sloužil nejen k modlitbám, ale primárně jako nedobytná pevnost a útočiště pro místní obyvatele před častými a brutálními nájezdy pirátů ze severní Afriky. Zdi kostela jsou neuvěřitelně silné, okna připomínají spíše střílny a na střeše najdete zbytky obranných věží.

Dnes je to oáza naprostého klidu. Procházka po malém hřbitově a terasách kolem kostela nabízí nádherné výhledy na řeku vlévající se do moře i na zelené kopce ve vnitrozemí. Hned pod kostelem se nachází půvabná čtvrť malých bílých domků, které vypadají, jako by vypadly z nějakého starého španělského filmu.

21. Cala Llentia a tajuplné sochy

Na drsném západním pobřeží ostrova, jižně od populární pláže Cala Tarida, najdete malou a překvapivě klidnou zátoku Cala Llentia. Je obklopená vysokými strmými útesy a dostat se k ní autem vyžaduje trochu trpělivosti na prašných cestách. Právě díky horší dostupnosti si ale zachovává svůj téměř nedotčený a divoký charakter.

Není tu žádná restaurace, žádné slunečníky ani hlasitá hudba. Jen šplouchání vln a křik racků. Zátoka je orientovaná na západ, takže tu zažijete naprosto úchvatné západy slunce, na které se nebudete muset tlačit s dalšími stovkami turistů, jako je tomu v nedalekém San Antoniu.

To, co dělá toto místo opravdu unikátním, ale není jen samotná pláž, nýbrž to, co najdete na útesu kousek nad ní. Nedaleko odtud se nachází fascinující umělecké dílo – Ibizanský Stonehenge, což je obří instalace ze třinácti čedičových sloupů, kterou sem nechal umístit zakladatel Cirque du Soleil. Sloupy uspořádané do kruhu působí v polopouštní krajině nad mořem naprosto surreálně.

22. Divoká zátoka Es Portitxol

Pokud máte v sobě kousek dobrodruha a nevadí vám trochu fyzické námahy, výlet do zátoky Es Portitxol na severu ostrova pro vás bude jedním z vrcholů dovolené. Je to jedna z nejizolovanějších a nejhůře přístupných zátok na Ibize, kam nevede žádná silnice a dostanete se tam pouze lodí nebo poctivým pěším výšlapem.

Zátoka má tvar téměř dokonalého kruhu a je tak sevřená útesy, že působí spíše jako ukryté horské jezero než jako část moře. Voda je tu naprosto nehybná, průzračná a plná ryb. Podél břehu stojí jen pár opuštěných dřevěných rybářských chatek.

Cesta pěšky začíná poblíž urbanizace Isla Blanca a zabere asi 45 minut poměrně strmého klesání borovicovým lesem a po útesech. Výhledy shora do uzavřené zátoky jsou fenomenální. Nezapomeňte, že co sešlapete dolů, musíte pak vyjít i nahoru, takže si na cestu zpět nechte dostatek sil a hlavně pitné vody.

23. Kluby a noční život (Ushuaïa, Pacha, Amnesia)

Ať už jste fanoušky elektronické hudby nebo ne, klubová scéna je zkrátka nedílnou součástí DNA tohoto ostrova. Ibizanský noční život má svůj vlastní, velmi specifický rytmus, který se značně liší od zbytku Evropy. Party scéna tu jede v podstatě 24 hodin denně a je rozdělena na několik fází.

Vše začíná už odpoledne na slavných „pool parties“, kde prim hraje klub Ushuaïa. Tady tancují tisíce lidí v plavkách kolem obřího bazénu a nad hlavami jim přelétávají letadla přistávající na nedaleké letiště. Večer se pak lidé přesouvají na západ slunce do barů v San Antoniu a opravdový klubový život startuje až hluboko po půlnoci. Do velkých klubů nemá smysl chodit před druhou ranní.

Mezi ty nejikoničtější instituce patří Pacha (otevřený už v roce 1973 a známý svým logem třešní), obrovský klub Hï Ibiza s nejmodernějšími technologiemi, a kultovní Amnesia. 💡 Tip: V roce 2026 bude legendární Amnesia slavit neuvěřitelných 50 let od svého založení (9. května), takže se dají očekávat naprosto gigantické oslavy. Jen počítejte s tím, že vstupné se běžně pohybuje mezi 50 a 100 eury a za obyčejný drink uvnitř zaplatíte 20 až 30 eur.

24. Fénické vykopávky Sa Caleta

Ibiza to nejsou jen pláže a večírky, ale také hluboká historie. Na jižním pobřeží, nedaleko letiště, najdete pláž Sa Caleta, která je proslulá svými dramaticky červenými, kolmými útesy. Přímo na malém poloostrově nad pláží se nachází archeologické naleziště, které je zapsané na seznamu UNESCO.

Jedná se o pozůstatky vůbec první fénické osady na ostrově, která zde byla založena už v 8. století před naším letopočtem. Féničané sem připluli z pevniny a právě oni dali ostrovu jeho první jméno – Iboshim. Procházka mezi základy starých kamenných domů a pecí na pečení chleba vám dá fascinující představu o tom, jak tu lidé žili před téměř třemi tisíci lety.

Samotná pláž Sa Caleta pod vykopávkami je velmi oblíbená u místních obyvatel, kteří se sem sjíždějí na víkendové obědy. Najdete tu skvělou stejnojmennou restauraci a pláž je chráněná před větrem, což z ní dělá ideální místo k relaxaci po prozkoumání historických ruin.

25. Únik od davů: Pěší turistika na severu ostrova

Pokud si potřebujete odpočinout od hluku a lidí, zamiřte na úplný sever ostrova do oblasti zvané Es Amunts. Tento rozsáhlý hornatý region, který pokrývá téměř čtvrtinu ostrova, je chráněnou přírodní oblastí a rájem pro pěší turistiku. Většina turistů sem nikdy nezavítá, což je obrovská škoda (nebo možná naopak dobře).

Krajina je tu neuvěřitelně dramatická. Vysoké útesy prudce padají do moře, rokle jsou zarostlé hustými borovicovými lesy a na terasovitých políčkách se dodnes pěstují mandloně, olivovníky a rohovníky. Je to Ibiza ve své nejčistší, venkovské podobě.

Skvělým výchozím bodem pro treky je malá vesnička San Juan (Sant Joan de Labritja). Z ní vede několik dobře značených tras různých náročností. Ať už se vydáte jakýmkoliv směrem, budete se prodírat voňavými keři rozmarýnu a tymiánu a narazíte na staré kamenné farmy (tzv. fincas), které tu stojí už stovky let.

Kam dál ze Španělska

Pokud plánujete delší dovolenou a Ibiza je jen jednou z vašich zastávek, Španělsko nabízí nepřeberné množství dalších nádherných míst k prozkoumání. Většina cestovatelů spojuje návštěvu Baleár s přesunem na pevninu, kam létají časté a levné spoje.

Z Ibizy se trajektem nebo krátkým letem snadno dostanete do Katalánska. Nádherná Barcelona je klasikou, kterou by měl navštívit každý milovník architektury a umění. Pokud preferujete trochu klidnější jižanskou atmosféru a paellu, vyrazte do Valencie, která je trajektem z Ibizy velmi dobře dostupná. Skvělým výchozím bodem pro poznávání vnitrozemí je samozřejmě hlavní město Madrid.

Naší absolutní srdcovkou je ale jih Španělska. Pokud přemýšlíte, kam na dovolenou ve Španělsku, určitě zařaďte na seznam ta nejkrásnější místa Andalusie. Nezapomenutelná je historická Sevilla, maurská perla Granada s palácem Alhambra, nebo úchvatná Córdoba. K moři a za skvělým vínem můžete vyrazit do města Málaga. Pro milovníky dramatičtějších scenérií doporučujeme městečko Ronda na okraji hluboké propasti nebo adrenalinovou stezku Caminito del Rey.

Pokud vás naopak láká drsnější a zelenější sever země plný dechberoucí gastronomie, neměli byste minout baskický San Sebastián proslulý svými pintxos, kulturní centrum Bilbao s Guggenheimovým muzeem, nebo historický Valladolid. Ať už se vydáte kamkoliv, nezapomeňte ochutnat typické španělské jídlo, které se region od regionu diametrálně liší.

Často kladené otázky

Když jsme s Lukášem poprvé vystoupili z vlaku ve Valencii, okamžitě nás uderila do nosu vůně mořského vzduchu smíchaná s citrusy. Valencie je sice třetí největší město Španělska, ale přesto si v něm budete připadat neuvěřitelně domácky a útulně. Tohle město na východním pobřeží země si zamilujete hned na první pohled, a to hlavně díky jeho naprosté pestrosti.

Krásné historické centrum plné paláců a palem tady totiž naprosto přirozeně koexistuje s futuristickým komplexem Města umění a věd, tradičními tržnicemi i živými čtvrtěmi plnými tapas barů. Slunce tu svítí přes 300 dní v roce a vzduch je díky obrovskému parku táhnoucímu se celým městem krásně čistý. Místní se tu údajně dožívají průměrně 83 a půl let, což při pohledu na jejich pohodový životní styl asi nikoho nepřekvapí.

Město je mimo jiné hrdým domovem pravé paelly, kterou si místní chrání jako národní poklad. Najdete tu ale i skvělé moderní kavárny, dlouhé písčité pláže a neskutečně uvolněnou atmosféru. Vždycky, když se sem vrátíme, překvapí mě, jak moc je Valencie zelená a přátelská k chodcům i cyklistům. Pojďme se společně podívat na podrobného průvodce a rovnou 27 tipů, co vidět a dělat v tomto úžasném španělském klenotu.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Největší architektonický tahák: Futuristické Město umění a věd s největším akváriem v Evropě, které vypadá jako z jiného vesmíru.
• Historické centrum: Nádherná katedrála ukrývající Svatý grál a Hedvábná burza (La Lonja), která je zapsaná na seznamu UNESCO.
• Kdy vyrazit: Ideální je jaro (květen) nebo podzim (říjen), kdy se vyhnete letním vedrům a davům. V březnu zažijete šílený festival Las Fallas.
• Kde se ubytovat: Nejlepší základnou je historické centrum Ciutat Vella nebo modernější čtvrť Ruzafa s vynikající gastroscénou.
• Doprava: Určitě se vyplatí pořídit Valencia Tourist Card, která zahrnuje neomezenou MHD i cestu z letiště.
• Gastro tip: Zapomeňte na paellu s mořskými plody, ta pravá valencijská se dělá s králíkem a kuřetem (my jako vegetariáni nedáme dopustit na verzi se zeleninou) a zapíjí se lokálním nápojem horchata.

Kdy vyrazit do Valencie

Valencie se pyšní dokonalým středozemním klimatem s mírnými zimami a pořádně horkými léty. Město je skvělé pro návštěvu prakticky kdykoliv během roku, ale každé roční období vám nabídne úplně jiný zážitek. Jaro (od března do května) patří asi k nejpříjemnějším obdobím roku, protože teploty se pohybují mezi krásnými 18 až 25 stupni.

Všechno nádherně kvete a všude vládne naprosto svěží atmosféra. Pokud se sem vydáte v březnu, připravte se na to, že zažijete slavný festival Las Fallas, kdy se celé město doslova změní v jednu obrovskou slavnost plnou ohňostrojů a obřích soch. Léto (od června do srpna) je pak ideální pro typické plážové povaleče, i když my se letním měsícům raději vyhýbáme. Teploty totiž běžně šplhají k 35 stupňům a město je plné turistů.

Podzim (hlavně září a říjen) nabízí naprosto ideální zlatý střed. Moře je po létě stále vyhřáté na příjemné koupání, ale davy už pomalu mizí. Teploty kolem 25 stupňů jsou na celodenní prozkoumávání památek jako dělané. Zima (od prosince do února) je naopak nejklidnějším obdobím. Teploty sice klesnou někam k 15 stupňům, ale sluníčko má stále sílu, takže si v klidu posedíte na zahrádce s kávou jen ve svetru.

Kde se ubytovat ve Valencii

Výběr té správné čtvrti docela výrazně ovlivní váš celkový zážitek z města. My s Lukášem máme nejraději ubytování přímo v centru, odkud se dá dojít všude pěšky a večer to máte jen kousek do těch nejlepších tapas barů. Historické centrum (Ciutat Vella) je absolutní klasikou, protože máte všechny hlavní památky doslova pod nosem.

Pokud hledáte něco trochu víc hipsterského, určitě koukněte po čtvrti Ruzafa. Je to takové valencijské Soho plné nezávislých kaváren, vintage obchůdků a skvělých vegetariánských bister, kam chodíme moc rádi. Z konkrétních hotelů můžeme doporučit nádherný Soho Boutique Turia, který leží na strategickém místě jen kousek od hlavního parku a má fantastické hodnocení.

Pro ty z vás, kteří preferují vlastní vaření a více prostoru, jsou skvělou volbou Valentia Apartments. Mají krásně vybavené kuchyňky a nachází se přímo v tepajícím srdci města. Jestliže ale jedete do Valencie hlavně za odpočinkem a mořem, mrkněte na Calma Beach Apartments, které leží jen pár kroků od dlouhé písčité pláže a nabízí ten pravý přímořský vibe. Všechna ubytování si vždy raději rezervujeme s dostatečným předstihem přes Booking, obzvlášť pokud plánujete cestu na jarní festivaly.

27 tipů, co vidět a dělat ve Valencii

Ať už máte na tohle úžasné město jen prodloužený víkend nebo celý týden, rozhodně se nebudete nudit. Připravila jsem pro vás seznam 27 nejlepších míst a zážitků, které byste při své návštěvě rozhodně neměli minout.

1. Město umění a věd (Ciudad de las Artes y las Ciencias)

Tohle je asi nejikoničtější místo celé Valencie. Futuristický komplex od místního rodáka, slavného architekta Santiaga Calatravy, působí jako by přistál z úplně jiné galaxie. Bělostné skulpturální budovy z betonu a skla jsou obklopené rozlehlými tyrkysovými bazény, což vytváří naprosto dokonalý kontrast.

Celý tento obrovský areál zahrnuje planetárium Hemisfèric (které svým tvarem připomíná obrovské lidské oko), úžasné interaktivní muzeum vědy a obří operní dům. My jsme tu strávili celé odpoledne jen tím, že jsme se procházeli kolem a fotili tu nádheru ze všech možných úhlů. Je to navíc naprostý ráj pro fotografy, obzvlášť během takzvané zlaté hodinky.

💡 Tip: Určitě se sem vraťte i po setmění. Všechny budovy jsou nádherně nasvícené a odrážejí se na vodní hladině, což vytváří neuvěřitelně romantickou atmosféru. Vstupné do jednotlivých budov se liší, ale pokud plánujete navštívit více atrakcí, rozhodně si kupte kombinovanou vstupenku, ušetříte tak docela dost eur.

2. Akvárium Oceanogràfic

Součástí Města umění a věd je i Oceanogràfic, což je oficiálně největší akvárium v celé Evropě. Je to obrovský komplex rozdělený do několika pavilonů podle hlavních světových ekosystémů. Najdete tu úplně všechno od mrazivé Arktidy přes pestrobarevné Středomoří až po tropické oceány.

Největším tahákem je jednoznačně dlouhý podmořský tunel, kde vám nad hlavou majestátně proplouvají obrovští žraloci a rejnoci. Zážitek je to vážně dechberoucí i pro dospělé, natož pro děti. Můžete tu pozorovat hravé tučňáky a jako jedni z mála v Evropě tu mají i nádherné bílé velryby belugy.

Počítejte s tím, že vám návštěva zabere minimálně 3 až 4 hodiny, protože areál je opravdu rozlehlý. Vstupné se pohybuje kolem 34 až 40 eur podle sezóny. Fronty na lístky tu bývají šílené, takže si je stoprocentně kupte předem online, jinak tu ztratíte spoustu drahocenného času čekáním na sluníčku.

3. Zahrady Turia (Jardí del Túria)

Příběh tohoto parku je naprosto fascinující. Původně tudy tekla řeka Turia, která ale v roce 1957 město katastrofálně vyplavila. Radnice pak udělala radikální rozhodnutí a koryto řeky odklonila za město. Z původního koryta se tak stal obrovský, téměř 10 kilometrů dlouhý zelený pás, který dnes slouží jako hlavní plíce města.

Park se táhne od historického centra až k Městu umění a věd. Je to naprosto ideální místo pro ranní běh, piknik nebo projížďku na kole. Najdete tu desítky krásných mostů (nám se nejvíc líbil Most květin plný pestrobarevných muškátů), sportoviště i malebná zákoutí s fontánami.

Pro rodiny s dětmi je tu absolutní pecka takzvaný Gulliverův park. Je to obrovská socha ležícího Gullivera, po které mohou děti (i dospělí) lézt a její vlasy a záhyby oblečení slouží jako obří skluzavky. Vstup do celého parku i na skluzavky je samozřejmě zcela zdarma.

4. Valencijská katedrála a Svatý grál

Přímo v srdci starého města se tyčí majestátní katedrála Panny Marie, která je architektonickým pelmelem gotiky, renesance i baroka. Stavěla se přes 200 let, což je na její rozmanité fasádě krásně vidět. Není to ale jen obyčejný kostel, ukrývá totiž nejslavnější relikvii křesťanského světa.

V nenápadné boční kapli Santo Cáliz je vystavený achátový pohár, který je považován za skutečný Svatý grál. Podle vatikánských historiků i místní tradice je to právě ten kalich, ze kterého pil Ježíš při Poslední večeři. I když nejste věřící, ta mystická atmosféra v potemnělé kapli má zkrátka něco do sebe.

Samotný interiér katedrály zdobí úchvatné renesanční fresky a bohatě zdobený hlavní oltář. Základní vstupné je 9 eur (zlevněné pro studenty a seniory vyjde na 6 eur) a zahrnuje i audioprůvodce, který vám detailně popíše celou historii chrámu i samotného grálu.

5. Zvonice El Miguelete

Když už budete u katedrály, rozhodně nevynechejte výstup na její ikonickou osmibokou zvonici zvanou El Miguelete. Původně to byla samostatná stavba, která byla ke katedrále připojena až později. Tyčí se do výšky 51 metrů a nabízí ten absolutně nejlepší výhled na celé historické centrum.

Nahoru ale nevede žádný výtah, musíte poctivě vyšlápnout přesně 207 docela strmých a úzkých kamenných schodů. Výstup dá trochu zabrat obzvlášť v letním horku, ale ta panoramata na střechy města, tyrkysové moře v dálce a okolní hory za tu námahu stoprocentně stojí.

Vstupné na věž se platí zvlášť a stojí symbolická 2,50 eura. Otevírací doba se mírně mění podle ročního období, ale obecně platí, že nejkrásnější světlo na focení tu zažijete těsně před západem slunce, kdy celé město získá nádherný zlatavý nádech.

6. Náměstí Plaza de la Virgen

Tohle úchvatné náměstí je skutečným srdcem celého valencijského života. Pro auta je sem vjezd přísně zakázán, takže si můžete v klidu vychutnávat kávu na jedné z mnoha zahrádek a pozorovat pouliční umělce. Náměstí je ze všech stran obklopené historickými budovami, včetně zadního traktu katedrály a růžové baziliky Panny Marie.

Uprostřed náměstí zurčí krásná fontána Turia s bronzovou sochou Neptuna. Ten je obklopený osmi nahými dívkami, které symbolizují řeku Turiu a jejích osm hlavních zavlažovacích kanálů. Je to asi nejoblíbenější místo na setkávání místních obyvatel.

Náměstí se stává absolutním epicentrem během březnového festivalu Las Fallas. Koná se tu ohromně emotivní slavnost Ofrenda de Flores, kdy desetitisíce Valencijců v tradičních krojích přinášejí květiny k obří dřevěné soše Panny Marie a postupně z nich vytvářejí její nádherný plášť.

7. Brána Torres de Serranos

Tato majestátní gotická brána ze 14. století fungovala jako hlavní vstup do středověkého města. Dnes je to jeden z posledních dvou zachovaných úseků původního opevnění, které bylo v 19. století bohužel zbouráno kvůli rozšiřování města.

Její mohutné polygonální věže působí opravdu nedobytně a v minulosti dokonce sloužily jako vězení pro zlobivé šlechtice. Dnes se můžete volně procházet po ochozech a nahlížet do útrob věží, které jsou z vnitřní strany překvapivě otevřené.

Z vrcholu věží je krásný výhled na staré město z jedné strany a na zelený park Turia ze strany druhé. Vstupné činí pouhá 2 eura, přičemž v neděli a o státních svátcích se sem podíváte dokonce úplně zdarma. Doporučuji sem vyrazit hned ráno, než dorazí velké turistické skupiny.

8. Hedvábná burza (Lonja de la Seda)

Pokud milujete architekturu, z tohoto místa vám asi spadne brada. Lonja de la Seda je pozdně gotická budova z 15. století, která je plným právem zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Je to jedna z nejkrásnějších a nejzachovalejších civilních staveb v celé Evropě.

Budova v minulosti sloužila jako centrum obchodu s hedvábím, který udělal z Valencie ohromně bohaté a mocné město. Hlavní sál zvaný Sala de Contratación je prostě mistrovské dílo. Jeho neuvěřitelné kroucené sloupy sahající až ke stropu evokují obrovský kamenný palmový háj.

Součástí komplexu je i nádherné malé nádvoří plné pomerančovníků (Patio de los Naranjos), kde se dá krásně odpočinout ve stínu. Vstupné je opět jen 2 eura a v neděli se sem dostanete zdarma. Určitě se zadívejte i na detaily fasády, najdete tam spoustu vtipných a lehce bizarních chrličů.

9. Tržnice Mercado Central

Hned naproti Hedvábné burze pulzuje život v jedné z největších krytých tržnic v Evropě. Mercado Central sídlí v dechberoucí modernistické budově ze skla, kovaného železa a barevné keramiky. I kdybyste si tu neměli nic koupit, samotná stavba s úžasnou centrální kopulí stojí za prozkoumání.

Tržnice je rozdělená na několik obrovských sekcí. Místní kuchaři sem každé ráno chodí nakupovat čerstvé ryby, obrovské kýty jamónu a hory voňavých citrusů. My jsme tu jako vegetariáni objevili neskutečný výběr čerstvé lokální zeleniny, vynikajících sýrů a šťavnatých oliv, ze kterých jsme si večer udělali královské tapas.

Tržnice je otevřená pouze od pondělí do soboty zhruba od půl osmé ráno do tří hodin odpoledne. Nejlepší atmosféra tu vládne kolem desáté dopoledne, kdy je tu nejvíc plno a prodejci na sebe vesele pokřikují. Určitě tu ochutnejte čerstvě vymačkaný džus z valencijských pomerančů.

10. Čtvrť El Carmen

Když se ponoříte hlouběji do starého města, dříve nebo později zabloudíte do čtvrti El Carmen. Je to starobylý labyrint úzkých, klikatých uliček, ve kterém se tak trochu počítá s tím, že se ztratíte. Čtvrť má neuvěřitelně bohémskou a alternativní atmosféru.

Středověké kamenné zdi a oprýskané fasády se tu potkávají s velmi propracovaným street artem, nezávislými galeriemi a malými vintage obchůdky. Během dne je to klidné místo ideální na bezcílné courání, ale po setmění se čtvrť radikálně promění.

Otevřou se desítky malých tapas barů a hospůdek a ulice se zaplní místními i turisty, kteří popíjejí sangrii a užívají si teplé večery. Rozhodně tu najděte Portal de Valldigna, což je starý arabský oblouk zasazený přímo mezi obytné domy, který dříve odděloval křesťanskou a maurskou část města.

11. Kostel sv. Mikuláše (San Nicolás)

Zvenku působí tento kostel vtěsnaný mezi okolní domy naprosto nenápadně a dost možná byste ho bez povšimnutí minuli. To by ale byla obrovská chyba, protože uvnitř se skrývá jeden z nejkrásnějších církevních interiérů v celém Španělsku.

Ne nadarmo se mu přezdívá valencijská Sixtinská kaple. Každý centimetr klenby a stěn je pokrytý ohromujícími barokními freskami ze 17. století, které zobrazují výjevy ze života svatého Mikuláše a svatého Petra Mučedníka. Ten kontrast mezi strohou gotickou architekturou a záplavou barevných maleb je prostě neskutečný.

Kostel prošel nedávno nákladnou rekonstrukcí, takže barvy fresek doslova září novotou. Vstupné vyjde na 11 eur, ale v ceně máte zahrnutého i vynikajícího audioprůvodce, který vás upozorní na všechny skryté detaily a optické iluze ukryté v malbách.

12. Pláže Malvarrosa a Patacona

I když je centrum Valencie úchvatné, občas si prostě potřebujete odpočinout u moře. Nasedněte na tramvaj a za pár minut jste na Malvarrose, což je kilometry dlouhá, neuvěřitelně široká písčitá pláž. Nenabízí sice intimitu malých romantických zátok, ale kompenzuje to skvělou vybaveností a prostorem.

Podél pláže se táhne široká promenáda lemovaná palmami a takzvanými chiringuitos (tradičními plážovými bary). Najdete tu také ty nejlepší tradiční restaurace podávající rýžové speciality, kam se o víkendech sjíždějí celé valencijské rodiny na nedělní oběd.

Pokud preferujete trochu větší klid, vydejte se severněji na navazující pláž Patacona. Je o něco méně turistická, najdete tu stylovější plážové kluby a celkově působí uvolněnějším dojmem. Obě pláže mají jemný světlý písek a velmi pozvolný vstup do vody, což ocení hlavně neplavci.

13. Náměstí Plaza del Ayuntamiento

Tohle gigantické náměstí trojúhelníkového tvaru je administrativním srdcem celého města. Dominuje mu impozantní budova radnice s obrovskou hodinovou věží a krásnou centrální fontánou, která je večer barevně nasvícená. Architektura okolních budov je nádherně vznešená a elegantní.

Určitě doporučuji nakouknout dovnitř radnice, vstup je totiž pro veřejnost zdarma. Můžete si prohlédnout honosný Křišťálový sál a dokonce vyjít i na slavný radniční balkon, odkud je parádní výhled na celé rozlehlé náměstí pod vámi.

Náměstí hraje hlavní roli během březnového festivalu Las Fallas. Každý den ve dvě hodiny odpoledne se tu koná takzvaná Mascletà, což je rytmická a naprosto ohlušující symfonie tisíců petard a střelného prachu. Není to vizuální ohňostroj, jde tu čistě o ten brutální zvuk a vibrace, které otřásají celým městem.

14. Tržnice Mercat de Colón

Zatímco Mercado Central je klasická surová tržnice, Mercat de Colón je trochu jiný svět. Tato nádherná modernistická budova z červených cihel zdobená barevnou keramikou byla přeměněna na luxusní gastronomický ráj.

Uvnitř nenajdete stánky se syrovým masem, ale výběrové kavárny, elegantní restaurace a stylové koktejlové bary. Je to nesmírně oblíbené místo místních pro večerní posezení po práci. Atmosféra je tu mnohem klidnější a tak nějak kultivovanější než v uličkách starého města.

💡 Praktický tip: Tohle je naprosto ideální místo, kde ochutnat Agua de Valencia. Nenechte se zmást názvem, není to voda, ale docela zrádný lokální koktejl. Míchá se z čerstvé šťávy z valencijských pomerančů, cavy (španělského šumivého vína), ginu a vodky. Chutná jako sladký džus, ale stoupá do hlavy překvapivě rychle. 😅

15. Pravá valencijská paella (pozor na turistické pasti!)

Valencie je nezpochybnitelnou kolébkou paelly, ale to, co známe z většiny evropských restaurací, přivádí místní kuchaře k čirému zoufalství. Pravá paella valenciana NIKDY neobsahuje mořské plody! Je to historicky venkovský pokrm, do kterého patří výhradně rýže (ideálně odrůda Bomba), kuřecí a králičí maso, ploché zelené fazolky a velké bílé fazole.

Všechno se to vaří v obrovské ploché pánvi na otevřeném ohni z pomerančovníkového dřeva, což rýži dodává nezaměnitelnou kouřovou chuť. Klíčem k úspěchu je takzvaný socarrat, což je ta delikátní, lehce připálená a úžasně křupavá krusta rýže na samém dně pánve. Všechno ostatní s krevetami místní posměšně nazývají „arroz con cosas“ (rýže s něčím).

My jsme jako vegetariáni klasickou králičí paellu samozřejmě vynechali, ale Valencie naštěstí myslí na všechny. Ve většině dobrých restaurací si můžete objednat vynikající paella de verduras, která je plná čerstvé lokální zeleniny a artyčoků a chutná naprosto božsky.

16. Národní park Albufera

Pokud chcete ochutnat tu úplně nejlepší a nejautentičtější paellu, musíte vyrazit právě sem. Albufera je obrovské sladkovodní jezero a národní park ležící jen pár kilometrů jižně od Valencie. Právě na zdejších rozlehlých zatopených polích se pěstuje ta slavná rýže.

Celá oblast je klidnou oázou a domovem stovek druhů vodních ptáků. Uprostřed parku leží malá tradiční vesnička El Palmar, která je doslova posetá takzvanými arrocerías (restauracemi specializujícími se čistě na rýžové pokrmy). K obědu se sem sjíždějí lidé z celého regionu.

Nejlepší zážitek je půjčit si po vydatném obědě malou tradiční loďku a vyrazit na projížďku po jezeře. Obzvlášť při západu slunce, kdy se hladina zbarví do ruda, je to neuvěřitelná romantika. Z centra Valencie se sem dostanete úplně snadno běžným městským autobusem číslo 25 zhruba za 40 minut.

17. Ochutnejte horchatu s fartóny

Když už jsme u těch lokálních specialit, horchata (čte se orčata) je něco, co prostě musíte vyzkoušet, i když vám to možná napoprvé nezachutná. Je to osvěžující, mléčně vyhlížející sladký nápoj, který se ale nevyrábí z mléka, nýbrž z takzvaných tygřích ořechů (chufa).

Podává se vždycky ledově vychlazený a je to ten nejlepší životabudič do horkých letních dnů. Tradičně se k horchatě přikusují fartons, což je podlouhlé, měkoučké a hodně sladké pečivo posypané moučkovým cukrem, které si místní do nápoje s oblibou namáčejí.

Nejlepší horchatu seženete ve čtvrti Alboraya, ale pokud nechcete cestovat mimo centrum, vyrazte do slavné Horchatería Santa Catalina. Je to nádherný historický podnik obložený tradičními malovanými kachličkami, který najdete kousíček od náměstí Plaza de la Reina.

18. Bioparc Valencia

Nejsem úplně velký fanoušek klasických zoologických zahrad, ale Bioparc je postavený na úplně jiném konceptu. Je to moderní park zaměřený výhradně na africkou faunu a jeho hlavním cílem je takzvaná zoo-imerze.

To znamená, že tu neuvidíte vůbec žádné klasické klece ani mříže. Zvířata žijí v obrovských otevřených výbězích, které jsou od návštěvníků oddělené jen přírodními bariérami, jako jsou skály, řeky nebo skrytá skla. Dokonce tu spolu žije více různých druhů v jednom výběhu, přesně tak, jak by tomu bylo ve volné africké savaně.

Uvidíte tu pštrosy pobíhající vedle nosorožců, ohromná stáda žiraf, slony, lvy i velmi ohrožené gorily. Park se navíc aktivně zapojuje do spousty ochranářských programů. Základní vstupné začíná na 28,90 eurech a na pohodlnou prohlídku si vyhraďte určitě alespoň půl dne.

19. Věže Torres de Quart

Podobně jako Torres de Serranos i tyto věže tvořily součást původního středověkého opevnění města. Jsou postavené ve stylu neapolského Castel Nuovo a na první pohled působí mnohem robustněji a vojensky přísněji než jejich zdobnější sourozenec.

Fascinující na nich je jejich hrubá fasáda. Když se zadíváte blíž, uvidíte v silných kamenných zdech desítky hlubokých kráterů a děr. Jsou to dodnes zachované stopy po dělových koulích, kterými město ostřelovala napoleonská vojska během válek o nezávislost v 19. století.

Výstup nahoru je docela zážitek, schodiště jsou hodně strmá, ale odměnou vám bude skvělý výhled na západní část města a spleť uliček čtvrti El Carmen. Vstupné jsou opět symbolická 2 eura a v neděli a o svátcích jsou brány otevřené pro všechny zdarma.

20. Národní muzeum keramiky (Palác markýze Dos Aguas)

Tohle je budova, kolem které prostě nemůžete projít bez toho, abyste se zastavili a zírali. Palác markýze Dos Aguas má tak neuvěřitelně bohatě zdobenou alabastrovou barokní fasádu, že to až bere dech. Hlavní portál obtékají sochy symbolizující dvě největší valencijské řeky.

Uvnitř tohoto honosného sídla dnes sídlí Národní muzeum keramiky. Valencie a její okolí má totiž v produkci kvalitní keramiky a barevných kachliček (azulejos) ohromnou historickou tradici. I když vás třeba hrnečky a vázy normálně moc neberou, už jen ty luxusní zámecké interiéry stojí za vidění.

Kromě sbírek keramiky od středověku až po díla od Picassa tu uvidíte i původní dobový nábytek a úchvatný starožitný kočár v přízemí. Vstupné do paláce jsou pouhá 3 eura, což je za takovou nádheru skoro zadarmo. V sobotu odpoledne a celou neděli je navíc vstup úplně volný.

21. Býčí aréna (Plaza de Toros)

Hned vedle hlavního vlakového nádraží nemůžete přehlédnout obrovskou cihlovou stavbu, která nápadně připomíná římské Koloseum. Je to valencijská Plaza de Toros, neoklasicistní býčí aréna z 19. století, která dokáže pojmout až 10 000 diváků.

Korida je samozřejmě velmi kontroverzní téma a my s Lukášem bychom na ni jako milovníci zvířat nikdy nešli, ale z architektonického a historického hlediska je to zkrátka důležitá součást španělské kultury. Pravidelné zápasy už se tu naštěstí konají jen velmi zřídka během největších svátků.

Mnohem zajímavější je navštívit arénu v rámci prohlídky. Můžete se projít přímo po písečné ploše, nahlédnout do zázemí a navštívit přilehlé muzeum, které mapuje historii toreadorů a jejich bohatě vyšívané kostýmy. Vstupné na prohlídku stojí 2 eura.

22. Institut Valencià d’Art Modern (IVAM)

Pokud dáváte přednost modernímu umění před tím středověkým, nesmíte vynechat IVAM. Je to jedno z nejdůležitějších a nejuznávanějších muzeí moderního umění v celém Španělsku. Sídlí v obrovské minimalistické budově na samém okraji čtvrti El Carmen.

Sbírky jsou opravdu rozsáhlé a zahrnují vše od ranných děl Pabla Picassa až po současné valencijské a mezinárodní umělce. Stálé expozice se zaměřují hlavně na sochaře Julia Gonzáleze a malíře Ignacia Pinaza, ale muzeum hostí i skvělé dočasné výstavy avantgardy a pop-artu.

Prostory jsou krásně vzdušné a skvěle nasvícené, takže vynikne každý detail. Plné vstupné do galerie vyjde na 6 eur, ale pokud si cestu naplánujete na pátek večer, sobotu odpoledne nebo neděli, pustí vás dovnitř bez placení.

23. Nádraží Estació del Nord

Možná si říkáte, proč byste měli na dovolené chodit okukovat vlakové nádraží, ale Estació del Nord je výjimka. Tato hlavní železniční stanice je opravdovým klenotem valencijské secese a patří mezi nejkrásnější nádražní budovy v Evropě.

Už zvenku vás zaujme bohatě zdobená fasáda, ale to hlavní kouzlo se skrývá uvnitř. Celá odjezdová hala a historické pokladny jsou obložené překrásnými barevnými mozaikami a kachličkami, které zobrazují typické valencijské motivy – pomeranče, venkovanky v krojích a výjevy z jezera Albufera.

I když zrovna neplánujete nikam cestovat vlakem, určitě sem nakoukněte cestou do centra, nádraží totiž leží hned vedle býčí arény a náměstí Ayuntamiento. Dřevěné vyřezávané stropy a starodávné nápisy vás na chvíli přenesou o sto let zpátky.

24. Elegantní čtvrť L’Eixample

Když už budete mít dost úzkých středověkých uliček a proplétání se mezi turisty, vydejte se na jih od historického centra do čtvrti L’Eixample. Je to elegantní rezidenční část města, která svými širokými bulváry a mřížkovým uspořádáním ulic silně připomíná barcelonský Eixample.

Tady uvidíte Valencii z trochu jiné, bohatší a modernější perspektivy. Ulice lemují vzrostlé stromy a nádherné fasády měšťanských domů z přelomu 19. a 20. století. Je to také hlavní nákupní zóna, kde najdete luxusní světové butiky i malé designové obchůdky lokálních tvůrců.

Čtvrť je proslulá svou skvělou gastronomií. Je tu obrovská koncentrace vynikajících moderních restaurací, fusion bister a útulných kaváren s výběrovou kávou. Je to ideální oblast na dlouhou odpolední procházku spojenou s kávou a pozorováním místních dam na nákupech.

25. Nejužší dům ve Valencii (a dříve i v Evropě)

Tohle je spíš taková rychlá a vtipná kuriozita, kterou ale najdete přímo v centru, takže by byla škoda ji minout. Na malém, docela nenápadném náměstíčku Plaça de Lope de Vega narazíte na dům s číslem 6, který se dlouho honosil titulem nejužšího domu v celé Evropě.

Jeho rudá fasáda je totiž široká neuvěřitelných 107 centimetrů, což je zhruba na rozpažení rukou. Dům je doslova vklíněný mezi dvě normální budovy. Dnes už je sice vnitřkem propojený se sousedním tapas barem Tasquita La Estrecha, takže ztratil svou samostatnost, ale fasáda zůstala zachována v původním stavu.

💡 Tip: Tapas bar v přízemí je mimochodem skvělý, takže si klidně sedněte na zahrádku přímo před nejužší fasádu, dejte si skleničku vína a pobavte se pozorováním zmatených turistů, kteří se snaží dům vyfotit tak, aby se jim do záběru vešel jen ten úzký pruh.

26. Most Assut de l’Or

Až se budete procházet Městem umění a věd, určitě váš zrak padne na tento gigantický bílý most, který se klene přes vyschlé koryto řeky Turia. Je to další mistrovské dílo architekta Santiaga Calatravy a pro místní se stal novodobou ikonou města.

Díky svému unikátnímu tvaru a napnutým ocelovým lanům připomíná obří futuristickou harfu. Jeho zadní pylon sahá do výšky 125 metrů, což z něj dělá suverénně nejvyšší bod v celé Valencii, takže ho uvidíte prakticky odevšad jako skvělý orientační bod.

Most v sobě chytře kombinuje rušnou silnici s odděleným a velmi širokým pruhem pro chodce a cyklisty. Doporučuji se po něm projít z jedné strany na druhou, protože nabízí naprosto fantastické a neokoukané výhledy shora na celý komplex Města umění a věd pod vámi.

27. Výlet na Costa Blancu: Alicante a Benidorm

Pokud máte na cestu více dní, byla by obrovská škoda zůstat jen ve Valencii. Stačí vyrazit kousek na jih a ocitnete se na slavném pobřeží Costa Blanca (Bílé pobřeží). Díky horám, které pobřeží chrání z vnitrozemí, je tu naprosto unikátní mikroklima s nejteplejšími a nejslunečnějšími zimami v celém Španělsku.

Určitě se zastavte v Alicante, kterému dominuje ohromná pevnost Santa Bárbara tyčící se na skále vysoko nad mořem. Výhled odtud je neskutečný. Dalším fenoménem pobřeží je Benidorm, kterému se pro jeho stovky výškových hotelů přezdívá „evropský Manhattan“. Sice to není úplně autentické Španělsko, ale ty obrovské, dokonale čisté pláže mají něco do sebe.

Pokud hledáte spíš romantiku a klid, pokračujte dál do městečka Altea, které tvoří kaskáda bělostných domů s modrými kupolemi, nebo do Calpe s masivní vápencovou skálou Peñón de Ifach. K průzkumu navíc nepotřebujete ani auto, po pobřeží jezdí moderní vlakotramvaj TRAM d’Alacant, ze které jsou cestou luxusní výhledy na útesy a moře.

Kam dál z Valencie

Valencie má naprosto strategickou polohu pro další prozkoumávání Španělska. Díky skvělé infrastruktuře můžete svůj výlet snadno prodloužit. Pokud milujete architekturu a velkoměsta, stačí nasednout na vysokorychlostní vlak AVE a za necelé dvě hodiny jste v hlavním městě. Přečtěte si našeho průvodce, co vidět v Madridu, kde najdete nejlepší galerie v zemi. Stejně snadno se vlakem podél pobřeží dostanete do Barcelony, Gaudího mistrovského díla.

Jestli vás láká spíše divoký jih a mayská historie, doporučujeme přeletět nebo přejet na jih a projet si nejkrásnější místa Andalusie. Andalusie je naše srdcovka, najdete tam skvosty jako vášnivou Sevillu, maurskou Córdobu s úchvatnou mešitou, a samozřejmě pohádkovou Granadu s palácem Alhambra.

Pro milovníky aktivní dovolené a adrenalinu doporučujeme zamířit do okolí Málagy, odkud se dá vyrazit na slavnou stezku Caminito del Rey, zavěšenou vysoko na skalách, nebo do romantického městečka Ronda rozděleného hlubokou propastí. Z Valencie se také nabízí skvělé spojení trajektem přímo na party ostrov Ibiza, kde najdete i nádherné klidné pláže. Pokud stále váháte a nevíte, jak si cestu poskládat, koukněte na náš přehledný článek kam na dovolenou ve Španělsku, kde shrnujeme to nejlepší z celé země, včetně skvělých tipů na to nejlepší typické španělské jídlo.

Často kladené otázky