Typické španělské jídlo: 18 jídel, která musíte ochutnat

Pokud uvažujete o tom, že vyrazíte na jih Evropy a už dopředu se těšíte na místní vyhlášenou gastronomii, musím vás hned na úvod trochu varovat. Jako dlouholetí vegetariáni to tam totiž občas míváme poměrně náročné a zpočátku jsme se v nabídkách dost ztráceli. Do prosluněného Španělska s Lukášem jezdíme už řadu let, stalo se naší naprosto tradiční zastávkou při každoroční cestě autem do Portugalska, a většinou tam s nadšením strávíme jeden až dva týdny. Za tu dobu jsme na vlastní kůži zjistili, že tradiční španělská kuchyně je historicky hodně založená na vepřovém mase a mořských plodech. Pro lidi, kteří nejedí maso, nebývá výběr v těch nejklasičtějších venkovských restauracích zrovna dvakrát široký.

Zpočátku to pro nás bylo docela problematické a občas jsme po dlouhém dni za volantem končili u obyčejné suché bagety se sýrem ze supermarketu. Postupem času jsme se ale v místních jídelních lístcích naučili skvěle orientovat a objevili jsme neuvěřitelné poklady. Dnes už si troufám neskromně říct, že jsme se stali takovými malými experty na to, co si na Pyrenejském poloostrově objednat, abychom si opravdu gurmánsky pochutnali a netrpěli hlady. Španělská gastronomie je totiž ve skutečnosti neuvěřitelně bohatá, plná naprosto čerstvé zeleniny, kvalitního olivového oleje a vynikajících lokálních sýrů, jen zkrátka musíte přesně vědět, kam jít a co v menu hledat.

V tomto obsáhlém článku najdete přesně 18 tipů na typická španělská jídla, která musíte ochutnat. Společně se podíváme na ty nejikoničtější pokrmy, které byste při návštěvě této nádherné země rozhodně neměli minout, a to od světoznámé paelly až po sladké churros. Poradím vám také, jak fungují místní stravovací zvyklosti, proč mají restaurace otevřeno v pro nás naprosto nepochopitelné časy a na co si dát největší pozor, abyste nespadli do klasických a předražených turistických pastí.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Španělský harmonogram: Zapomeňte na oběd přesně ve dvanáct a večeři v šest, protože ve Španělsku se obědvá výhradně mezi druhou a čtvrtou hodinou odpolední a na večeři se nevyráží před devátou hodinou večerní.
• Kultura tapas: V horké Andalusii (a to zejména v nádherné Granadě) dostanete k pití malý talířek s jídlem zcela zdarma, zatímco na chladnějším severu v Baskicku se platí za nádherně zdobené jednohubky zvané pintxos.
• Voda zdarma: Od roku 2022 platí ve Španělsku velmi užitečný zákon, podle kterého vám v každé restauraci musí na vyžádání přinést kohoutkovou vodu (agua del grifo) naprosto zdarma.
• Vegetariánské přežití: Spolehlivě vás zachrání bramborová tortilla, smažené zelené papričky z Padrónu, osvěžující studené polévky gazpacho a salmorejo, nebo vynikající zrající sýry z lokálních farem.
• Pravda o paelle: Tradiční a historicky přesná valencijská paella nikdy neobsahuje mořské plody, protože původně šlo o jídlo chudých rolníků z rýžových polí, do kterého se dávalo výhradně kuřecí a králičí maso.
• Nejlepší poměr ceny a výkonu: Během běžného pracovního týdne vždy hledejte takzvané menú del día, což je polední menu, které obvykle zahrnuje předkrm, hlavní chod, dezert a nápoj za velmi příznivou cenu.
• Hlavní město gastronomie: Pokud milujete dobré jídlo a víno, vyrazte do andaluského města Jerez de la Frontera, které získalo prestižní titul Španělská gastronomická metropole pro rok 2026.

Jak (a kde) jíst jako místní

Když přijedete do Španělska úplně poprvé, pravděpodobně zažijete lehký kulturní šok z toho, jak tu vlastně fungují restaurace a celkový rytmus dne. Ve Španělsku se totiž nejí jen proto, aby člověk rychle zahnal hlad, ale jídlo tu funguje jako ta vůbec nejdůležitější společenská událost, která rytmizuje celý den a definuje náladu místních obyvatel. Zkuste na španělskou realitu naroubovat naše středoevropské stravovací návyky a garantuji vám, že budete frustrovaní. Místní harmonogram je zkrátka potřeba přijmout se vším všudy.

Pokud se budete paličatě dožadovat teplého jídla v šest hodin večer, spolehlivě skončíte v předražených pastech na turisty, které mají v tuto dobu otevřeno výhradně pro cizince a kvalita jejich pokrmů bývá prachbídná. Ráno začíná velmi zlehka takzvaným desayuno, které probíhá zhruba mezi devátou a půl jedenáctou. Španělé do sebe většinou jen v rychlosti kopnou silnou kávu s mlékem a zakousnou opečenou křupavou bagetu s drcenými rajčaty a olivovým olejem. Skutečný gastronomický život začíná až o několik hodin později.

Nejdůležitějším jídlem celého dne je jednoznačně oběd, kterému se říká comida. Pracovní den se ve Španělsku doslova zastaví úderem druhé hodiny odpolední a restaurace se začnou bleskově plnit místními, kteří si dopřávají dlouhé a nesmírně vydatné jídlo. Pokud chcete jíst chytře a ušetřit nemalé peníze, hledejte před podniky křídou psané cedule s nápisem menú del día. Toto oblíbené polední menu vám za fixní částku nabídne předkrm, hlavní jídlo, dezert a často i lahev vína pro celý stůl.

Po vydatném jídle pak nastupuje naprosto posvátný čas zvaný sobremesa, kdy se nikam nespěchá, pije se káva a u stolu se vášnivě debatuje klidně další hodinu. Protože je oběd tak pozdní a těžký, večeře (které se říká cena) se logicky posouvá hluboko do nočních hodin. Zatímco v Madridu se restaurace začínají plnit kolem deváté večer, v horké Andalusii není vůbec žádnou výjimkou, že si rodiny s malými dětmi sedají k večeři až ve čtvrt na jedenáct v noci.

Samostatnou a nesmírně fascinující kapitolou je pak kultura tapas, která má v každém regionu naprosto jiná pravidla. Legenda praví, že slovo tapa (což v doslovném překladu znamená víčko) vzniklo v Andalusii, kde barmani přikrývali sklenice s vínem plátkem sýra, aby do nich nenapadaly všudypřítomné mouchy. Pokud vyrazíte na jih do měst jako je Granada, zažijete starou dobrou tradici, kdy si objednáte pivo nebo víno a automaticky k němu dostanete malý talířek s jídlem zcela zdarma. S každým dalším drinkem se kvalita a velikost tohoto občerstvení obvykle zvyšuje.

Naopak v hlavním městě Madridu už se za jídlo běžně platí a lidé si objednávají spíše větší porce na sdílení, kterým se říká raciones. Úplně jiný svět pak představuje severní Baskicko, kde se malé a vizuálně dokonalé kousky jídla na bagetě propíchnuté párátkem nazývají pintxos. Tyto jednohubky představují doslova kulinářské umění, za které si v michelinských městech jako je San Sebastián rádi připlatíte, a na konci večera obsluha jednoduše spočítá prázdná párátka na vašem talíři.

18 jídel, která musíte ochutnat

Španělsko je obrovská a neuvěřitelně rozmanitá země, přičemž každý její region má své vlastní kulinářské poklady, které přímo vycházejí z místního podnebí a dlouhé historie. Připravila jsem pro vás podrobný seznam osmnácti nejtypičtějších jídel, na která při svých cestách zaručeně narazíte a která dokonale definují španělskou kulturu.

1. Paella Valenciana a její vegetariánská sestřička

Když se řekne španělské jídlo, asi úplně každému se okamžitě vybaví obrovská kovová pánev plná zářivě žluté rýže. Jenže kolem paelly panuje neuvěřitelná spousta mýtů a obyvatelé Valencie jsou na její tradiční podobu nesmírně citliví. Autentická paella valenciana totiž původně vznikla jako velmi prosté jídlo chudých rolníků, kteří těžce pracovali na rýžových polích kolem rozlehlé laguny Albufera.

Správně se tento ikonický pokrm vaří na otevřeném ohni z voňavého pomerančového dřeva a obsahuje výhradně lokální rýži odrůdy Bomba, kuřecí maso, králíka, ploché zelené fazolky, velké bílé fazole garrofón a drahocenný šafrán. Žádné mořské plody do té pravé historické paelly prostě nepatří a místní se nad turistickými verzemi s krevetami občas dost hlasitě pohoršují. Skutečným mistrovským dílem při vaření je dosažení takzvaného socarratu, což je ta temně hnědá a lehce připálená vrstvička rýže na samém dně pánve.

My si s Lukášem jako vegetariáni pochopitelně dáváme paellu de verduras, tedy čistě zeleninovou variantu plnou jemných artyčoků, čerstvého hrášku a sladkých paprik. Tato verze bývá naštěstí k dostání téměř v každé dobré restauraci a chutná díky poctivému zeleninovému vývaru a štědré dávce šafránu naprosto božsky. Když nám ji přinesou v té obrovské pánvi doprostřed stolu, vždycky se na ni vrhneme s obrovským nadšením.

2. Tortilla española (bramborová omeleta)

Tohle jídlo je naším naprostým a neochvějným zachráncem při každém dlouhém roadtripu napříč Pyrenejským poloostrovem. Zní to až neuvěřitelně jednoduše, ale klasická španělská omeleta složená jen z brambor, vajec, kvalitního olivového oleje a soli je naprostý kulinářský zázrak. Najdete ji úplně všude, od luxusních restaurací až po ty nejobyčejnější benzínové pumpy u dálnice, kde si ji můžete koupit studenou a prakticky zabalenou ve světlé bagetě.

Zajímavé je, že toto zdánlivě banální jídlo rozděluje celou zemi na dva naprosto nesmiřitelné tábory, které se neustále přou o to, zda do pravé tortilly patří cibule. Lidé se naprosto vážně a hrdě označují buď jako concebollistas (zastánci cibule), nebo sincebollistas (puristé, kteří jakoukoliv cibuli striktně odmítají). Tyto debaty dokážou oživit nejednu rodinnou sešlost a každý Španěl má na věc jasný názor.

My s Lukášem rozhodně a hrdě patříme do cibulového týmu, protože pomalu zkaramelizovaná cibulka dodává omeletě úžasnou nasládlou chuť. Dokonale připravená tortilla by měla být na povrchu krásně pevná a zlatavá, ale uvnitř stále nesmírně vláčná a lehce tekutá, čemuž Španělé láskyplně říkají jugosa. Když do ní poprvé zakrojíte vidličkou a vnitřek se lehce rozlije, víte, že jste v dobrém podniku.

3. Patatas bravas

Pokud existuje jedno jediné tapas, které si s Lukášem objednáváme snad úplně pokaždé, když si jdeme večer sednout na skleničku vína, jsou to zaručeně patatas bravas. Jde v podstatě o nepravidelné a poměrně velké kostky brambor, které se nejprve pomalu uvaří a následně zprudka usmaží v olivovém oleji. Díky tomuto postupu získají tu správnou a neodolatelnou křupavou kůrku, zatímco uvnitř zůstanou krásně nadýchané a měkké.

Tajemství tohoto populárního pokrmu ale neleží v samotných bramborách, nýbrž v bohatých omáčkách, kterými se na talíři štědře polévají. Tradiční salsa brava je pikantní červená omáčka z drcených rajčat, silné uzené papriky pimentón a občas i s kapkou chilli, která bramborám dodává úžasný a lehce ohnivý šmrnc. Vyhnout byste se měli podnikům, kde vám na brambory kápnou obyčejný kečup smíchaný s majonézou, to je obrovský hřích.

Většinou se k nim přidává ještě poctivá lžíce hutné domácí česnekové majonézy aioli. Zkombinovat tu pálivou rajčatovou chuť s jemným krémovým česnekem je prostě dokonalost sama. Musím uznat, že k vychlazenému točenému pivu nebo lokálnímu vínu snad ani neexistuje lepší a univerzálnější doprovod. 😅

4. Pimientos de Padrón

Tyhle drobné a zářivě zelené papričky původem z malého galicijského městečka Padrón jsou naprosto geniální záležitostí a pro nás vegetariány tvoří naprostý základ každého večerního posezení. Jejich příprava je až směšně jednoduchá, papričky se jen zprudka osmaží na velmi kvalitním olivovém oleji, dokud jejich tenká slupka nezačne puchýřkovatět a mírně černat, a nakonec se ještě horké štědře posypou hrubozrnnou mořskou solí.

Konzumace těchto papriček je vlastně taková malá a zábavná kulinářská ruská ruleta. Španělé k nim mají i své vlastní staré přísloví, které říká, že některé pálí a některé ne. Zhruba devadesát procent veškeré úrody je naprosto sladkých a jemných, ale občas nečekaně narazíte na kousek, který vás svou intenzivní pálivostí doslova vystřelí ze židle.

My je jíme úplně jednoduše rukama rovnou za stopku jako popcorn a vždycky se u stolu ohromně bavíme tím, kdo z nás jako první narazí na tu jedinou ohnivou papričku v celé misce. Je to neuvěřitelně návykové jídlo a málokdy zůstaneme jen u jedné objednané porce.

5. Pan con tomate (Pa amb tomàquet)

Tento zdánlivě primitivní pokrm má své hluboké kořeny v hrdém Katalánsku a postupem času se stal absolutním symbolem tradičních španělských snídaní. Jde o krásně křupavý plátek zprudka opečeného venkovského chleba, do kterého se silou vetře rozkrojený stroužek syrového česneku, následně se na něj vymačká dužina z dokonale zralých rajčat, vše se zakape extra panenským olivovým olejem a posype hrubou solí.

Když jsme byli ve Španělsku úplně poprvé a viděli jsme u ranní hotelové snídaně obrovské misky plné zvláštní rajčatové břečky, moc jsme nechápali, k čemu to vlastně slouží. Dnes už ale moc dobře víme, že bez poctivého pan con tomate by pro většinu místních obyvatel nový den snad ani vůbec nezačal.

Je to obrovská a osvěžující pochoutka, která ovšem striktně stojí a padá na absolutní kvalitě vstupních surovin. S vodnatými a bez chuti vypěstovanými rajčaty ze supermarketu a levným olejem tenhle ranní zázrak prostě nevykouzlíte, potřebujete rajčata, která voní sluncem.

6. Gazpacho

Dlouhá léta na jihu Španělska dokážou být naprosto nemilosrdná a když se teploty v rozpálené Andalusii přehoupnou přes čtyřicet stupňů, nemáte na žádné teplé jídlo ani pomyšlení. Právě pro tyto extrémní dny bylo stvořeno gazpacho, což je legendární studená polévka, která funguje jako ten nejlepší a nejosvěžující tekutý salát na světě.

Připravuje se z dokonale vyzrálých rajčat, čerstvých okurek, zelené papriky, cibule, česneku, kvalitního vinného octa a pořádné dávky jemného olivového oleje. Vše se důkladně rozmixuje do naprosto hladkého krému a podává se ledově vychlazené. Zvláštností je, že se gazpacho v mnoha tradičních barech vůbec nepodává v hlubokém talíři se lžící, ale rovnou ve vysoké sklenici, ze které ho pijete jako osvěžující nápoj.

Pro nás je to během dlouhých letních přesunů autem naprostá záchrana. Občas si kupujeme i výborné čerstvé gazpacho v plastových lahvích v místních supermarketech Mercadona a popíjíme ho rovnou za jízdy klimatizovaným autem.

7. Salmorejo

Zatímco klasické gazpacho znají asi úplně všichni turisté, jeho mnohem hustší a vydatnější bratranec z andaluské Córdoby zvaný salmorejo často uniká pozornosti, což je obrovská škoda. Salmorejo se od gazpacha zásadně liší v tom, že neobsahuje vůbec žádnou okurku ani papriku, ale skládá se pouze z vyzrálých rajčat, obrovského množství střídky ze staršího chleba, česneku a olivového oleje.

Díky přidanému hutnému pečivu a oleji dojde při mixování k vytvoření nádherně krémové, až téměř majonézové emulze, která je neuvěřitelně sytá a na jazyku nesmírně jemná. Z této polévky se na rozdíl od gazpacha spolehlivě najíte na půl dne dopředu.

Tradičně se tato hustá studená polévka servíruje s bohatou posypkou z natvrdo uvařeného vajíčka a kousků sušené šunky, takže my si v restauracích vždycky musíme dávat velký pozor a prosit obsluhu, aby nám salmorejo přinesli jen samotné bez těch masových ozdob. I tak je to ale pro nás obrovská a milovaná delikatesa.

8. Sýr Manchego a další sýrové klenoty

Lukáš je obrovský a celoživotní milovník sýrů, takže zkoumání lokální sýrařské produkce je naší velmi oblíbenou kratochvílí. Tím absolutně nejznámějším zástupcem je pochopitelně tvrdý sýr Manchego, který pochází z vyprahlého a sluncem sežehlého regionu La Mancha. Vyrábí se výhradně z plnotučného mléka místního specifičkého plemene ovcí a jeho kvalita je přísně chráněna.

Má velmi pevnou texturu a podle délky zrání se jeho chuť dramaticky mění od jemně oříškové až po nesmírně intenzivní a pikantní, která už je na mě osobně občas trochu moc silná, ale Lukáš si ji nemůže vynachválit. Pokud ale zavítáte i do jiných regionů, objevíte další neuvěřitelné sýrové zázraky.

V drsné a zelené Asturii na severu zraje v hlubokých vápencových jeskyních slavný modrý sýr Cabrales, který potěší milovníky těch nejvýraznějších plísňových chutí. V hrdém Katalánsku zase nedáme dopustit na polotvrdý kozí sýr Garrotxa s typickou šedivou popelavou kůrkou a neuvěřitelně jemnou krémovou chutí, který si často kupujeme na ranních tržnicích k večernímu vínu.

9. Croquetas (Kroketky)

Španělské krokety nemají s těmi našimi tradičními českými bramborovými přílohami vůbec, ale vůbec nic společného. Jde o malé oválné válečky, jejichž základ netvoří brambory, nýbrž neuvěřitelně hustá a bohatá bešamelová omáčka, která se ochutí různými lokálními ingrediencemi, nechá se dokonale ztuhnout v lednici a následně se obalí ve strouhance a zprudka usmaží dozlatova.

Když do opravdu dobré španělské krokety kousnete, křupavá krusta hlasitě praskne a do úst se vám okamžitě rozlije horký, sametově krémový a voňavý střed. Je to mistrovské dílo textur, které vyžaduje od kuchaře velkou zručnost.

Tradičně se do nich nejčastěji přidávají drobné zbytky sušené šunky nebo kousky pečeného kuřete, ale my jako vegetariáni vždycky cíleně pátráme po těch bezmasých. Hledáme varianty plněné lesními houbami, čerstvým špenátem a piniovými oříšky, nebo výrazným modrým sýrem. Občas je to trochu únavná detektivní práce najít tapas bar, kde mají i vegetariánskou variantu, ale když se to povede, stojí to za to. 😁

10. Jamón ibérico

Pro všechny obyvatele Pyrenejského poloostrova je tato proslulá sušená šunka naprostou modlou a s úctou se jí přezdívá kaviár mezi uzeninami. Místní si s oblibou dávají ty nejkvalitnější průsvitné plátky k dobrému červenému vínu a v každém větším městě existují specializované obchody, kde ze stropu visí stovky nasolených vepřových kýt, ze kterých kape tuk.

Nejvíce ceněný a zdaleka nejdražší je takzvaný Jamón ibérico de bellota, který pochází výhradně ze specifického plemene černých iberských prasat. Tato prasata se po většinu svého života volně potulují v rozlehlých dubových hájích (dehesas) na jihozápadě země a během podzimu se živí převážně spadanými žaludy (bellotas).

Právě tyto žaludy dodávají masu jeho tolik specifickou oříškovou chuť a zdravý tuk bohatý na kyselinu olejovou, díky kterému se plátky doslova rozplývají na jazyku. Profese kráječe šunky, zvaná cortador, je ve Španělsku vysoce respektovaným a dobře placeným řemeslem, protože plátky musí být řezané pod správným úhlem a podávané při pokojové teplotě.

11. Pulpo a la gallega

Galicijskou specialitou číslo jedna je jednoznačně chobotnice, ze které na dálku voní divoké a nespoutané pobřeží Atlantiku. Tento ikonický pokrm, který najdete na lístku snad úplně každé tradiční restaurace na severozápadě země, vyniká svou naprostou vizuální jednoduchostí a obrovským důrazem na absolutní čerstvost suroviny.

Tradičně se tlustá chapadla dlouze vaří ve velkých měděných hrncích, dokud nedosáhnou dokonalé měkkosti, ale zároveň si musí bezpodmínečně udržet svou jemnou pružnost. Místní kuchaři mají na správnou dobu varu své tajné triky, které se dědí z generace na generaci.

Následně se uvařená chobotnice nakrájí na tenká kolečka, naservíruje se na typické kulaté dřevěné prkénko a dochutí se pouze třemi základními ingrediencemi. Zakape se pořádnou dávkou extra panenského olivového oleje, posype se hrubozrnnou mořskou solí a zasype se uzenou paprikou, která může být sladká nebo pikantní. Jde o čistou esenci galicijské námořní kultury, kterou místní milují.

12. Pescaíto frito

Když se v parném létě projdete po jakémkoliv andaluském pobřeží, s největší pravděpodobností okamžitě ucítíte ve vzduchu těžkou vůni smažených ryb. Pescaíto frito je souhrnný název pro pestrou směs drobných rybek a menších mořských plodů, které tvoří naprosto základní pilíř jihošpanělské pouliční a barové gastronomie.

Tajemství této na první pohled obyčejné úpravy spočívá v extrémně lehké a nekřupavější krustě. Drobné ryby se jen velmi zlehka popráší speciální cizrnovou nebo pšeničnou moukou a následně se bleskově usmaží v obrovském množství rozpáleného olivového oleje, aby nebyly zbytečně nasáklé těžkým tukem.

Nejčastěji se servírují zabalené v jednoduchých papírových kornoutech jen s kouskem citronu na lehké zakapání. Jde o nesmírně oblíbenou odpolední svačinu místních obyvatel, kteří ji zapíjejí ledově vychlazeným pivem rovnou na prosluněné pláži nebo u vysokých stolků v hlučných přístavních tavernách.

13. Calamares a la romana

Smažené kroužky olihně jsou ikonickým tapas, na které zcela bezpečně narazíte od plážových barů na slunné Costa del Sol až po zapadlé a zakouřené hospůdky v úzkých uličkách Madridu. Je to jídlo, které spojuje celou zemi bez ohledu na regionální rozdíly.

Místní si je s oblibou objednávají jako rychlý předkrm na sdílení pro celý stůl a v hlavním městě si z nich dokonce dělají legendární sendviče zvané bocadillo de calamares. Tyto nadité bagety plné smažených kroužků se prodávají na každém rohu kolem slavného náměstí Plaza Mayor a tvoří základní stravu nočních flámistů.

Základem úspěchu je stoprocentní čerstvost mořských plodů a správná příprava těstíčka. To musí být po usmažení dokonale křupavé a nadýchané, zatímco samotné maso olihně uvnitř zůstane neuvěřitelně křehké a v žádném případě nepřipomíná žvýkavou gumu. Obvykle se k nim podává jen měsíček čerstvého citronu nebo štědrá porce česnekové majonézy aioli.

14. Fabada Asturiana

Tento neuvěřitelně sytý, těžký a robustní pokrm pochází z hornatého severního regionu Asturie a je naprosto ideálním jídlem do sychravého a deštivého zimního počasí. Základem tohoto pomalu taženého dušeného hrnce jsou speciální velké bílé fazole zvané fabes, které se vyznačují úžasně máslovou texturou a schopností nasát do sebe všechny chutě z okolních surovin.

Během dlouhých hodin pomalého probublávání na mírném ohni se k fazolím přidává takzvané compango. To je tradiční a velmi tučná směs místních uzenin zahrnující uzenou paprikovou klobásu chorizo, krvavou jelítkovou klobásu morcillu a masivní kusy prorostlého vepřového masa či slaniny.

Výsledkem tohoto zdlouhavého procesu je hutná, tmavě červená a lesklá omáčka plná silných uzených chutí, která spolehlivě zažene hlad každého horala na zbytek celého dne. Je to jídlo, po kterém si místní nejraději naordinují dlouhou odpolední siestu.

15. Arroz negro

Tato velmi vizuálně neobvyklá a lehce dramatická varianta rýžového pokrmu pochází z východního pobřeží Španělska a na první pohled každého zaujme svou temně černou barvou. Připravuje se v široké pánvi velmi podobným způsobem jako klasická paella, ale její charakteristický vzhled i specifická chuť pocházejí z přírodního inkoustu sépie nebo chobotnice, který se přidává do vývaru během vaření rýže.

Tento inkoust dodává pokrmu nejen jeho gotickou barvu, ale především velmi hlubokou, zemitou a lehce slanou chuť moře, která dokonale prostoupí úplně každé zrnko rýže. Kromě samotné na kousky nakrájené sépie se do pokrmu často přidávají i krevety nebo jiné drobné dary moře.

Tradičně se arroz negro podává s velkým kopečkem silné česnekové omáčky aioli. Její zářivě výrazná bílá barva vytváří na černém rýžovém lůžku nádherný vizuální kontrast a krémovost majonézy skvěle doplňuje zemitou chuť inkoustu.

16. Churros con chocolate

Konečně se plynule dostáváme k dezertům a tady už jsme s Lukášem naprosto ve svém živlu. Churros jsou vlastně podlouhlé tyčinky nebo slzy ze speciálního odpalovaného těsta, které se zprudka usmaží ve vysoké vrstvě oleje do absolutní křupavosti a následně se ještě za tepla bohatě obalí ve směsi krystalového cukru a skořice.

Jsou vynikající a návykové samy o sobě, ale to pravé gastronomické kouzlo nastává v momentě, kdy si k nim objednáte šálek horké čokolády. Španělská čokoláda má totiž s tou naší řídkou středoevropskou pramálo společného, připomíná spíše velmi hustý horký pudink, do kterého se ty křupavé kousky smaženého těsta s rozkoší namáčejí.

V Madridu existují slavné a historií opředené chocolateríe, jako je legendární podnik San Ginés, které mají otevřeno nonstop. Místní se tam nad ránem zastavují na churros jako na tradiční vyprošťovák po dlouhé noci strávené v tapas barech a my si je zase rádi dáváme jako sladkou tečku po odpolední procházce. ☺️

17. Crema Catalana

Tento tradiční a hedvábně jemný dezert ze severovýchodu Španělska bývá často srovnáván se slavným francouzským crème brûlée. Místní hrdí Katalánci vám ale velmi rádi a nahlas vysvětlí, že jejich starobylá verze je mnohem starší a pochopitelně o dost lepší. Základem je bohatý žloutkový krém, který se na rozdíl od francouzského příbuzného nepeče ve vodní lázni v troubě, ale vaří se normálně v hrnci na sporáku a zahušťuje se kukuřičným škrobem.

Typickou a nezaměnitelnou chuť mu dodává pomalá infuze ze skořicové kůry a čerstvé citronové nebo pomerančové kůry, takže výsledný krém nepůsobí tak těžce vanilkově, ale má v sobě lehký citrusový šmrnc.

Těsně před podáváním se povrch krému v hliněné misce štědře zasype cukrem, který se speciální železnou žehličkou nebo flambovací pistolí opálí do podoby tvrdé karamelové krusty. Rozbít tuto skleněnou vrstvu lžičkou a nabrat si ten studený voňavý krém zespodu je pro mě vždycky čirá dětská radost.

18. Arroz con leche

Obyčejný rýžový nákyp nebo rýžová kaše se může na první pohled zdát jako nudné jídlo ze školní jídelny, ale španělská verze zvaná arroz con leche je neuvěřitelně luxusní a krémový dezert, který si rádi dáváme jako uklidňující sladkou tečku po těžkém poledním menu.

Tajemství spočívá v extrémně pomalém vaření kulatozrnné rýže ve velkém množství tučného plnotučného mléka, do kterého se pro vůni přidává celý svitek skořice a dlouhé proužky citronové kůry. Rýže se za stálého míchání vaří tak dlouho, dokud neuvolní všechen svůj přirozený škrob, čímž vznikne přirozeně hustá a sametová konzistence bez přidání jakýchkoliv umělých zahušťovadel.

Dezert se podává vychlazený v malých hliněných mističkách a jeho bělostný povrch se vždy štědře popráší mletou skořicí. Je to nádherně uklidňující a domácké jídlo, které vás jedním soustem okamžitě přenese do staré kuchyně španělské babičky.

Co pít

Španělsko se hrdě pyšní největší rozlohou osázených vinic na celém světě, takže se tu s mimořádně kvalitním pitím potkáte doslova na každém kroku. Když si chcete jednoduše objednat víno k večeři, stačí říct una copa de vino tinto (červené) nebo blanco (bílé) a většinou dostanete vynikající lokální produkci. Pokud máte rádi těžší červená vína, určitě hledejte ta z regionů La Rioja nebo Ribera del Duero, kde neomezeně kraluje slavná odrůda Tempranillo.

Vína z těchto prestižních oblastí zrají dlouhé roky v dubových sudech a mají nádherné, hluboké tóny kůže, ostružin a vanilky. Pro milovníky osvěžujících bublinek je tu katalánská Cava, která se vyrábí stejnou tradiční metodou zrání v lahvi jako pravé francouzské šampaňské, ale používají se lokální španělské odrůdy a prodává se za mnohem příznivější ceny.

Zcela specifickou kapitolou je pak jihošpanělské Sherry, pocházející z andaluského trojúhelníku kolem města Jerez de la Frontera. Mimochodem, toto historické město získalo prestižní titul Španělská gastronomická metropole pro rok 2026, takže se tam chystají obrovské festivaly a ochutnávky, které si nesmíte nechat ujít. Zapomeňte na sladká lepidla ze supermarketů, pravé suché sherry typu Fino zraje pod vrstvou speciálních kvasinek, voní po mořské soli a mandlích a pije se ledově vychlazené k olivám a sýrům.

Asi vás trochu překvapí, že slavnou a přeslazenou sangríi pijí ve Španělsku hlavně neinformovaní turisté. Místní si v letních měsících mnohem raději objednávají tinto de verano, což je nesmírně osvěžující mix červeného vína a citronové limonády s obrovskou hromadou ledu. V Madridu pak o víkendech frčí klasický vermut, který se čepuje rovnou ze starých sudů na hlučných tržnicích a podává se s plátkem pomeranče a olivou. A ještě jeden ryze praktický tip — od roku 2022 mají všechny španělské restaurace zákonnou povinnost vám na vyžádání přinést vodu z kohoutku (agua del grifo) zcela zdarma, takže se nebojte si o ni vždycky říct.

Kam dál

Pokud vás čtení o španělských dobrotách navnadilo a plánujete letní cestu na jih Evropy, určitě se mrkněte na naše další podrobné průvodce. Zamilovali jsme si hlavně slunný jih země, takže pokud se chystáte tímto směrem, nesmí vám uniknout náš průvodce po Seville, což je podle nás asi nejromantičtější město celého Španělska plné voňavých pomerančovníků a úžasných historických památek. Kousek odtud leží Córdoba, kde kromě slavné mešity narazíte právě na to úplně nejlepší salmorejo v zemi.

Pro milovníky večerních tapas a maurské architektury je pak naprostou nutností Granada s dechberoucí Alhambrou, kde dodnes funguje úžasná tradice štědrých tapas zdarma ke každému nápoji. Jestliže přiletíte na pobřeží, sepsali jsme pro vás tipy na to, co vidět v Málaze, která už dávno není jen nudnou přestupní stanicí z letiště. Z Málagy je to pak jen kousek do hornatého vnitrozemí, kde se tyčí dramatická Ronda rozdělená hlubokou propastí. Milovníci adrenalinu pak ocení náš článek o legendární stezce Caminito del Rey. Abyste to všechno stihli, připravili jsme pro vás kompletní itinerář pro 20 nejkrásnějších míst Andalusie.

Nezapomněli jsme ale ani na zbytek Španělska. Kdo dává přednost ikonické Gaudího architektuře a kosmopolitní atmosféře, ten ocení naše tipy pro Barcelonu. A pokud vás láká domovina té pravé rýžové paelly, mrkněte na našeho průvodce pro město Valencie. A protože my Španělskem často jen projíždíme dál na západ, možná se vám bude hodit i inspirace na nejkrásnější pláže v Algarve, kam z Andalusie dojedete autem za pár hodin a kde na vás čekají úžasné útesy a divoký oceán.

Často kladené otázky