Caminito del Rey, Andalusie: vše o nejnebezpečnější stezce světa

Pokud uvažujete, že do svého itineráře po jihu Španělska zařadíte trochu adrenalinu, musím vás hned na začátku před něčím varovat. Slavná andaluská stezka Caminito del Rey vás totiž naprosto uchvátí a budete o ní vyprávět ještě dlouho po návratu domů. ☺️ Sama jsem se trochu bála, protože se jí dříve přezdívalo nejnebezpečnější stezka světa nebo dokonce stezka smrti. S Lukášem jsme ale nakonec usoudili, že když už jsme v Malaze, prostě to musíme vidět na vlastní oči.

A víte co? Dnes už je to naprosto bezpečná procházka, která se vine na pevných dřevěných lávkách přilepených na strmých skalních stěnách. Občas se podíváte pod nohy a uvidíte hluboký kaňon řeky Guadalhorce, ale ten výhled za to počáteční svírání žaludku rozhodně stojí. Připravte se na to, že budete procházet úzkými roklemi ve výšce přes sto metrů, kde vám nad hlavou budou kroužit dravci.

My jsme si cestu trochu zkomplikovali zmatky s parkováním, takže jsme nabrali hned na začátku nepříjemné zpoždění. O to víc vám teď můžu do detailu poradit, jak se podobným chybám vyhnout a užít si stezku naplno. Zjistíte, kde zaparkovat, jakou zvolit cestu k hlavnímu vchodu i proč si musíte vstupenky zařídit už ve chvíli, kdy si kupujete letenky. Pojďme se společně podívat na všechno, co potřebujete před návštěvou téhle dechberoucí andaluské chlouby vědět.

Shrnutí

• Vstupenky kupujte s obrovským předstihem, ideálně i dva měsíce dopředu, protože kapacita stezky je přísně omezená a na místě už lístky téměř jistě neseženete.
• Celá trasa měří necelých 8 kilometrů a je jednosměrná, zpátky k autu nebo na vlak vás odveze za malý poplatek pohodlný kyvadlový autobus.
• Děti mladší 8 let na stezku nesmí a vy dospělí budete muset mít po celou dobu na hlavě bezpečnostní helmu s hygienickou síťkou.
• Stezka je překvapivě nenáročná na fyzickou kondici, protože vede téměř celou dobu z kopce nebo po rovině, takže ji zvládne každý průměrný turista.
• Vyhněte se návštěvě v nejparnějším létě, kdy teploty v andaluském vnitrozemí atakují čtyřicítky a na skalách není úniku před sluncem.
• Nejlepší základnou pro výlet je město Málaga, odkud se ke stezce dostanete pohodlně autem zhruba za hodinu nebo přímým vlakem za pětačtyřicet minut.

Kdy vyrazit do Andalusie a na Caminito del Rey

Andalusie je region extrémů a výběr správného ročního období je pro návštěvu Caminito del Rey naprosto klíčový. Pokud máte tu možnost, vyhněte se obloukem letním měsícům, konkrétně červenci a srpnu. Teploty ve vnitrozemí totiž v tomto období běžně atakují 35 až 40 stupňů Celsia. Skály v soutěsce se přes den rozpálí jako obří pec a vzhledem k tomu, že na velké části trasy není vůbec žádný stín, mohla by se z příjemného výletu stát spíše zkouška přežití. Rok co rok navíc přináší nové vlny veder a my sami raději jezdíme na jih Španělska mimo hlavní letní sezónu.

Ideální okno pro návštěvu představuje jaro a podzim. My nejraději volíme květen nebo první polovinu června, kdy už je krásně teplo, ale slunce ještě nemá tak zničující sílu. V údolích pod stezkou navíc všechno krásně kvete a hory září svěží zelení. Podzimní měsíce jako září a říjen slibují velmi stabilní slunečné počasí s příjemnými teplotami kolem dvaceti až pětadvaceti stupňů. To je pro chůzi po dřevěných lávkách naprosto ideální stav, u kterého se ani moc nezapotíte.

Pokud uvažujete o zimní návštěvě, mějte na paměti nevyzpytatelnost počasí. Caminito del Rey je stezka vedoucí divokou přírodou a bezpečnost je tu na prvním místě. Pokud hrozí silný vítr nebo prudký déšť, organizátoři neváhají a celou trasu okamžitě uzavřou. Za občasného lehkého deště jsou sice návštěvy povoleny, ale na mokrých dřevěných chodnících to může nepříjemně klouzat. V případě zrušení kvůli počasí sice dostanete náhradní termín, to vám ale při krátké dovolené moc nepomůže. Vždy si proto pečlivě zkontrolujte předpověď a pro jistotu mějte v záloze i plán B.

Co se týče samotného načasování během dne, stezka je otevřená od 9:00 do 15:30, kdy probíhá poslední možný vstup. Upozorňuji, že v pondělí bývá obvykle zavřeno, i když občas se v rezervačním systému nějaké ty pondělní vstupy objeví. Záleží jen na vašich preferencích, zda jste ranní ptáčata a vyrazíte hned na devátou, nebo si raději přispíte. Ranní termíny mají výhodu v menším horku, zatímco odpoledne už může být slunce na skalách trochu agresivnější. Ať už si vyberete jakýkoliv čas, určitě si na celý výlet vyhraďte minimálně půl dne.

Kde se ubytovat poblíž Caminito del Rey

Většina cestovatelů řeší docela zásadní dilema, zda se ubytovat přímo v přírodě u stezky, nebo dojíždět z většího města. My s Lukášem nedáme dopustit na Málagu jako hlavní základnu. Z Málagy se k Caminito del Rey dostanete autem za pouhou hodinku a vlakem dokonce ještě rychleji. Málaga navíc nabízí nepřeberné množství skvělých vegetariánských tapas barů, večerní ruch a úžasnou atmosféru u moře, která vám v malých horských vesničkách po setmění může chybět.

Pokud hledáte ubytování přímo v Málaze, doporučuji se poohlédnout po čtvrti Soho nebo po historickém centru. Soho je plné pouličního umění a stylových kavárniček, zatímco centrum vás pohltí svými křivolakými uličkami. Skvělou volbou je například hotel Room Mate Valeria, který má nádhernou střešní terasu s výhledem na přístav. Další oblíbenou variantou je butikový hotel Molina Lario, jenž se nachází jen pár kroků od úchvatné místní katedrály. Rezervaci vždy provádíme přes oblíbený Booking, kde se dají najít i krásné apartmány s vlastní kuchyňkou.

Pro milovníky naprostého klidu je tu ovšem druhá varianta, a tou je ubytování přímo v oblasti El Chorro nebo v nedaleké vesničce Ardales. Tady budete mít majestátní skály doslova za oknem a ráno ušetříte spoustu času s přesunem. Přímo v El Chorro, jen kousek od konce samotné stezky, se nachází velmi oblíbený hotel La Garganta. Je zabudovaný do staré průmyslové budovy a nabízí bazén s naprosto dechberoucím výhledem na soutěsku. Večer tu panuje absolutní božské ticho, které přeruší jen občasný ptačí zpěv.

Pokud cestujete autem a chcete zažít pravou andaluskou romantiku bílých vesniček, můžete se ubytovat i v městečku Álora. Zdobí ho typické bělostné domky poskládané na kopci a nad nimi se tyčí zřícenina starého arabského hradu. Z Álory je to ke stezce zhruba půl hodiny jízdy autem. Ať už si vyberete jakoukoliv možnost, ubytování rezervujte s dostatečným předstihem, zvláště pokud cestujete v oblíbených jarních měsících. Kapacity v menších vesnicích bývají velmi rychle vyprodané.

14 tipů, co vidět a dělat na Caminito del Rey a v okolí

Pojďme se konečně podívat na ty nejlepší tipy pro samotnou návštěvu stezky králů. Provedu vás celou trasou krok za krokem, přidám naše osobní postřehy a poradím, na co si dát největší pozor. Čeká vás spousta praktických informací, ale i trocha té fascinující historie.

1. Historie a slavný králův krok

Historie Caminito del Rey je neméně fascinující než samotné výhledy z ní. Původní stezka byla postavená už v roce 1905 a vůbec nesloužila k turistickým účelům. Její hlavní funkcí bylo umožnit přístup dělníkům, kteří stavěli a udržovali vodní elektrárny v této neprostupné oblasti. Představte si tu dřinu, když museli v extrémních podmínkách nosit materiál vysoko nad hučící řekou.

Své honosné jméno, které v překladu znamená Stezka králů, získala až mnohem později. V roce 1921 sem totiž přijel samotný král Alfonso XIII., aby slavnostně zahájil provoz nové vodní elektrárny El Chorro. Ta měla za úkol zajistit tolik potřebnou vodu a elektřinu pro obyvatele rychle se rozvíjející Málagy. Král tehdy po čerstvě vybudované stezce ušel jen asi sedm set metrů, ale i to stačilo k tomu, aby místu propůjčil své jméno navždy.

Postupem desetiletí však začala původní betonová stezka krutě chátrat. Nedostatečná údržba si vybrala svou daň a z cesty se stalo doslova smrtelné nebezpečí. Betonové panely se zhroutily do hlubin, chyběla zábradlí a v těch nejnebezpečnějších úsecích zbyly jen zrezivělé železné nosníky. I přesto sem neustále proudili adrenalinoví šílenci, což bohužel vedlo k několika tragickým úmrtím. V roce 1999 tak úřady stezku raději kompletně uzavřely.

2. Rezervace vstupenek s obrovským předstihem

Tohle je asi ta nejdůležitější rada z celého článku. Vstupenky na Caminito del Rey musíte koupit opravdu s velkým předstihem, ideálně hned ve chvíli, kdy si kupujete letenky do Španělska. Stezka má totiž z bezpečnostních důvodů přísně omezenou denní kapacitu a na každý konkrétní časový slot se prodává jen hrstka lístků. Bývají vyprodané klidně i dva měsíce dopředu, obzvlášť na oblíbené jarní a podzimní víkendy.

Já jsem začala lístky řešit zhruba měsíc před naším odletem do Andalusie a samozřejmě jsem zjistila, že základní vstupné už je beznadějně pryč. Naštěstí jsme na stezku opravdu moc chtěli jít, takže nám nezbylo nic jiného, než si připlatit za vstupenku s průvodcem. Základní lístek vás vyjde na deset eur, zatímco ten s komentovanou prohlídkou stojí eur osmnáct. Lístky se dají koupit výhradně online přes oficiální webové stránky stezky.

Pokud zjistíte, že je na oficiálním webu všechno vyprodané, ještě nemusíte házet flintu do žita. Občas se dají sehnat lístky v rámci organizovaných výletů přes různé zprostředkovatele, jako je oblíbený portál GetYourGuide. V takovém případě si sice připlatíte za dopravu z Málagy a služby průvodce, ale získáte jistotu, že se na stezku opravdu podíváte. Rozhodně ale nespoléhejte na to, že přijedete na místo naslepo a vstupenky si koupíte až u kasy, to se vám s největší pravděpodobností nepodaří.

3. Vstup s průvodcem vs. procházka na vlastní pěst

Jak už jsem zmínila, my jsme nakonec museli vzít zavděk lístky s průvodcem. Základní vstupné vám umožní procházet si stezku zcela vlastním tempem, zastavovat se na focení, jak dlouho chcete, a nikdo vás nepopohání. S průvodcem vás naopak čeká komentovaná prohlídka v poměrně velké skupině dalších turistů, což má své světlé i stinné stránky.

Když jsme k hlavnímu vstupu dorazili my, vyfasovali jsme u vchodu kromě povinné helmy také malá sluchátka s rádiem. Cestou jsme pak poslouchali výklad naší průvodkyně v angličtině. Musím uznat, že povídání o historii elektrárny a geologii soutěsky bylo překvapivě hodně zajímavé. Zjistili jsme spoustu detailů, které bychom si z obyčejné informační cedule asi nepřečetli. Získáte tak mnohem hlubší kontext o tom, co vlastně kolem sebe vidíte.

Na druhou stranu, chůze v takto velké skupince je opravdu hodně pomalá. Neustále na někoho čekáte a u těch nejhezčích výhledů se všichni tlačí. Naštěstí nám paní průvodkyně hned na samotném začátku sympaticky avizovala, že se od skupiny můžeme kdykoliv odpojit a projít si zbytek stezky po svém. Což jsme s Lukášem hned po první úvodní části také udělali. 😅 Sundali jsme sluchátka a užívali si tu nádheru už jen ve dvou a vlastním tempem.

4. Příjezd a zrádné parkování

Příjezd na místo a hledání parkování může být trochu o nervy, pokud nevíte, do čeho jdete. My jsme měli z Málagy půjčené auto a cesta nám zabrala asi hodinku, přičemž poslední kilometry se kroutí po opravdu úzkých horských silničkách. Existuje tu hned několik možností, kde svého plechového miláčka odstavit, ale vyžaduje to trochu strategického plánování.

Pokud si koupíte parkování rovnou v rámci vstupenky za dvě eura, vaše parkoviště se bude jmenovat Visitors‘ Reception Centre Parking. Bývá to první velké záchytné parkoviště, na které při příjezdu narazíte. Problém je v tom, že odtud je to k samotnému vstupu na stezku docela daleko. Musíte sem přijet s velkým hodinovým předstihem a následně se přiblížit k začátku trasy kyvadlovým autobusem. My jsme tohle nevěděli a nabrali jsme hned ráno docela slušné zpoždění.

Druhou možností je menší parkoviště Ardales, které se nachází v blízkosti kratšího přístupového tunelu. Stojí také sympatické dvě eura, ale logicky bývá velmi rychle plné. Třetí a asi nejlákavější možnost je několik málo parkovacích míst přímo u restaurace El Kiosko. Zdejší fleky jsou ale zabrané snad už od rozbřesku. Poslední variantou je zaparkovat až na úplném konci stezky ve vesnici El Chorro a ke startu se předem vyvézt oním kyvadlovým autobusem.

5. Dva různé přístupové tunely ke startu

Když už konečně zaparkujete, čeká vás další drobná výzva. Samotný vstup na Caminito del Rey není hned u silnice, ale musíte k němu dojít pěšky. Mně osobně přišel celý tenhle systém zpočátku dost zmatečně vyznačený a chvíli jsme vůbec netušili, jakým směrem se vydat. Přístup k hlavní kontrole vstupenek totiž vede skrze dva různé tunely vyhloubené přímo do skály.

Jeden z tunelů se nachází hned vedle vyhlášené restaurace El Kiosko. Tato přístupová cesta je delší a měří zhruba 2,7 kilometru. Procházka lesem je to sice příjemná, ale zabere vám klidně i padesát minut ostré chůze. Druhý tunel je o něco výš, přímo vedle hlavní silnice, a je podstatně kratší. Tato cesta k hlavní bráně měří jen 1,5 kilometru a zvládnete ji zhruba za necelou půlhodinku.

Kratším tunelem byste se měli vydat především tehdy, pokud máte zakoupenou vstupenku s průvodcem. Pokud jdete na vlastní pěst, je volba trasy čistě na vás. Dejte si ale obrovský pozor na jednu zásadní věc. Čas rezervace, který máte vytištěný na lístku, se počítá až od hlavního vstupu u vodní elektrárny Gaitanejo, nikoliv od vstupu do těchto přístupových tunelů! Musíte si proto nechat opravdu velkorysou časovou rezervu, abyste k samotné kontrole nedorazili pozdě jako my.

6. Povinná bezpečnostní výbava a pravidla

Jakmile dorazíte k hlavní bráně u elektrárny, prokážete se vstupenkou a podstoupíte krátkou instruktáž. Bezpečnost se tu dnes bere opravdu smrtelně vážně, což je vzhledem k divoké historii místa naprosto pochopitelné. Nejprve vyfasujete jednorázovou hygienickou síťku na vlasy, ve které budete vypadat trochu jako kuchařka ze školní jídelny. 😁 A hned nato dostanete pevnou bezpečnostní helmu.

Tuhle ochrannou helmu nesmíte za celou dobu procházky z hlavy vůbec sundat. Slouží jako prevence proti drobným kamínkům, které se občas mohou ze zvětralých vápencových stěn uvolnit. Pravidla jsou tu vůbec poměrně přísná. Na stezku vás například za žádných okolností nepustí v žabkách nebo sandálech s volnou patou. Nemusíte mít nutně těžké trekové pohorky, ale pevná a pohodlná uzavřená obuv je naprostou nutností.

Dalším zajímavým zákazem je striktní zákaz používání selfie tyčí a stativů. Dřevěné chodníčky jsou místy poměrně úzké a ohánění se dlouhým klackem by mohlo snadno srazit helmu někomu jinému, v horším případě i celého člověka přes zábradlí. Z bezpečnostních důvodů sem také nemají přístup děti mladší osmi let. A ještě jedna praktická poznámka, na celé osmikilometrové trase nenajdete jedinou toaletu, takže tuto potřebu vyřešte raději už na začátku u kasy.

7. První část trasy a pohled do děsivé minulosti

Jakmile projdete bránou, stezka vás okamžitě vrhne do vizuální extáze. První část trasy vede po pevných skalách těsně nad hučící řekou. V těchto místech ještě nejdete v tak extrémní výšce, takže si můžete postupně zvykat na ten pocit otevřeného prostoru. Skalní stěny se kolem vás budou tyčit do nebes a brzy si všimnete spousty divokých holubů, kteří hnízdí v těch nejužších štěrbinách.

Při procházce po nových dřevěných lávkách doporučuji občas sklopit zrak dolů pod vaše nohy. Téměř po celou dobu totiž uvidíte zbytky staré, původní betonové stezky. Je to naprosto strašidelný pohled. Uvidíte rozpadající se beton, trčící ocelové pruty a zrezivělá torza nosníků, která se drolí do propasti. Teprve při tomto srovnání člověku naplno dojde, jak obrovský risk musela dříve představovat už jen pouhá snaha dostat se na druhou stranu.

V dnešní podobě je ale stezka mistrovským dílem moderního inženýrství. Oprava, která skončila v roce 2015, vyšla španělskou vládu na těžko uvěřitelných 138 milionů korun. Nové lávky jsou pevně navrtané hluboko do zdravé skály a chráněné hustým ocelovým pletivem. Nemáte tu vůbec pocit, že byste měli někam spadnout. My jsme si první kilometry neskutečně užívali a neustále jsme se zastavovali, abychom fotili tu ohromující hru světla a stínů na hladině řeky pod námi.

8. Odpočinkové údolí Hoyo

Když se propletete první úzkou soutěskou, skalní stěny se najednou nečekaně rozestoupí. Ocitnete se v malebném a prosluněném údolí Hoyo, které tvoří jakousi klidnou prostřední část celého výletu. Tady na chvíli opustíte dřevěné lávky přilepené na skále a půjdete po široké lesní cestě zpevněné pískem a kamínky. Znovu tu ucítíte pevnou zem pod nohama.

Údolí Hoyo je naprosto ideálním místem pro krátký odpočinek a svačinu. Kolem cesty najdete lavičky a stinná místa pod vzrostlými borovicemi, kde si můžete na chvíli vydechnout a napít se. Během procházky údolím se budete kochat nádhernými panoramatickými výhledy na okolní hory a meandrující řeku. Vzduch tu voní pryskyřicí a celá atmosféra je neuvěřitelně mírumilovná, což tvoří skvělý kontrast k dramatickým soutěskám.

Pokud budete mít trochu štěstí a udržíte se v tichosti, můžete tu potkat i zástupce místní zvířecí říše. Nám se s Lukášem podařilo zahlédnout na protějším svahu celou rodinku divokých kamzíků, jak neohroženě skáčou po strmých skalách. V oblasti prý žijí i hadi, různé druhy ještěrek a větší pavouci, ale těch se bát nemusíte. Kvůli neustálému proudu turistů se tahle plachá zvířata drží od stezky v uctivé vzdálenosti, takže na ně pravděpodobně vůbec nenarazíte.

9. Gaitanesská soutěska a vyhlídkové vlaky

Po odpočinku v údolí Hoyo vás čeká třetí, a podle mého názoru suverénně nejkrásnější a nejdramatičtější část celé stezky, Gaitanesská soutěska. Tady už končí veškerá legrace a vy se znovu ocitnete na úzkých dřevěných chodnících přibitých k absolutně kolmé vápencové stěně. Tentokrát jsou lávky zavěšené mnohem výše než na začátku trasy a propast pod vámi působí opravdu majestátním dojmem.

Skály jsou v těchto místech tak ohromné, že si člověk připadá jako malý mravenec. Fascinujícím prvkem je funkční železnice, která vede přímo skrz protější stěnu soutěsky. Vlaky tu projíždějí sérií krátkých tunelů a občas vykouknou na denní světlo. Když máte štěstí a zrovna projíždí osobní vlak z Málagy, můžete si navzájem zamávat s cestujícími za okny. Je neuvěřitelné, jak se inženýrům podařilo do takto nepřístupného terénu vměstnat koleje.

Právě v nejstrmějších stěnách Gaitanesské soutěsky jsme narazili na něco, co mě naprosto šokovalo. Přímo pod našimi bezpečnými chodníky visela na lanech dvojice horolezců. Zatímco my jsme se drželi pevného zábradlí, oni bojovali o každý milimetr úchopu na hladké skále. Oblast kolem El Chorro je totiž světoznámou horolezeckou lokalitou a podobných odvážlivců tu můžete spatřit víc. My jsme jim každopádně jejich adrenalin vůbec nezáviděli. 😅

10. Slavný balkonek se skleněnou podlahou

Jak budete postupovat hlouběji do Gaitanesské soutěsky, narazíte na jedno z nejfotografovanějších míst celé trasy. Je jím malý předsunutý balkonek, který má částečně prosklenou podlahu. Vystupuje kousek mimo hlavní linii chodníku přímo nad hlubokou propast, takže když se na něj postavíte a podíváte se dolů, vidíte jen prázdnotu a kdesi v dálce zpěněnou hladinu řeky.

Tento výběžek je pochopitelně obrovským lákadlem pro všechny milovníky netradičních fotek. Musíte se ale připravit na to, že se tu často tvoří menší fronta. Z bezpečnostních důvodů a kvůli omezené nosnosti konstrukce mohou na balkonek vstoupit vždy maximálně čtyři osoby najednou. Občas tu dohlíží i zaměstnanec parku, aby nedocházelo k tlačenicím a všichni se spravedlivě prostřídali.

Pokud trpíte silným strachem z výšek, skleněný balkonek můžete s klidným srdcem minout. Není to povinná součást trasy, hlavní chodník vede bezpečně kolem něj. My jsme si tam s Lukášem ale na chvilku stoupli a ten pocit byl opravdu zvláštní. Sklo je sice trochu poškrábané od tisíců bot, takže průhled už není úplně krystalicky čistý, ale i tak vám tenhle zážitek na chvíli spolehlivě zrychlí tep.

11. Adrenalinový vrchol na visutém mostě

Tím absolutním vrcholem a pro mnohé i největší zkouškou odvahy je úplný závěr stezky v soutěsce. Čeká vás tu přechod přes houpavý visutý most, který spojuje obě strany kaňonu. Most je upevněný ve výšce zhruba 105 metrů a co je na něm to nejhorší? Jeho podlahu tvoří jen kovová mřížka, přes kterou je naprosto dokonale vidět dolů až na úplné dno propasti.

Pro nejrůznější strašpytlíky tu mám jednu špatnou zprávu. Stezka je striktně jednosměrná a před mostem už není cesty zpět. Prostě přes něj musíte přejít, jiná možnost, jak se dostat ven ze soutěsky, neexistuje. Často tu uvidíte lidi, kteří se křečovitě drží oběma rukama zábradlí, dívají se upřeně před sebe a snaží se ten zhruba třicetimetrový úsek překonat co nejrychleji. Most se navíc při chůzi i v mírném větru docela nepříjemně kýve.

💡 Tip od místní: Pokud vás u mostu přepadne panika, nechte projít skupinku lidí před vámi a počkejte, až budete na mostě úplně sami. Konstrukce se pak mnohem méně houpe a vy si můžete v klidu přejít na druhou stranu. Zkuste se nedívat pod nohy, ale zafixujte pohled na protější skálu. Jakmile se dostanete na pevnou zem, spadne z vás obrovský kámen a zaplaví vás vlna euforie.

12. Konec trasy a zasloužený odpočinek v El Chorro

Po adrenalinovém přechodu visutého mostu už můžete zhluboka vydechnout. Čeká vás už jen pár desítek metrů dlouhý úsek po pohodlné cestičce, která se mírně svažuje dolů. Konec dřevěných lávek znamená, že jste to zvládli! Trasa vás plynule dovede až k prvním domkům malé vesnice El Chorro, která funguje jako hlavní výstupní bod celé atrakce.

Přímo u východu ze stezky narazíte na sběrné místo, kde konečně odevzdáte zapůjčené bezpečnostní helmy. Hned vedle se nachází několik stánků s občerstvením a menších restaurací. Po zhruba třech hodinách chůze na čerstvém vzduchu vám určitě vyhládne. Můžete si tu koupit chlazené nápoje, zmrzlinu nebo si dojít na toaletu, která na celé předchozí trase tolik chyběla. My jsme tu sáhli po studené vodě a kávě, abychom nabrali energii na cestu zpět.

Pokud nemáte auto zaparkované přímo v El Chorro, využijete odtud místní kyvadlový autobus, takzvaný Shuttle Bus. Zastávka je jen kousek od odevzdávání helem a autobusy odtud pendlují v pravidelných půlhodinových intervalech. Jednosměrná jízdenka stojí 2,50 eura a platí se výhradně v hotovosti přímo u řidiče. Autobus vás pak pohodlně a rychle odveze zpět na severní parkoviště Ardales nebo k restauraci El Kiosko, kde na vás čeká vaše auto.

13. Co si sbalit do batohu na Caminito del Rey

Balení na tento výlet nevyžaduje žádnou speciální horolezeckou výbavu, ale pár věcí byste doma určitě nechat neměli. Základem je dostatečné množství tekutin, protože po cestě si vodu nikde nedoplníte. My s sebou nosíme minimálně litr a půl vody na osobu, v teplejších měsících klidně i víc. Nezapomeňte si přibalit i nějakou menší svačinu. Skvěle se hodí oříšky, ovoce, nebo si v Málaze kupte výborné vegetariánské empanadas plněné špenátem a sýrem, které vás v údolí Hoyo zaručeně postaví na nohy.

Další nezbytností je ochrana proti slunci. Spálit se tu můžete i během jarních měsíců, takže opalovací krém s vysokým faktorem, kvalitní sluneční brýle a pohodlné oblečení zakrývající ramena jsou naprostou nutností. Klobouk nebo kšiltovku ale s klidem nechte v autě, protože celou cestu budete mít na hlavě nasazenou erární plastovou helmu a pod ni by se vám čepice stejně nevešla.

Počasí v horách se umí velmi rychle měnit, takže vyplatí se mít v batohu přibalenou i lehkou nepromokavou větrovku. Ráno u severního vstupu může být ještě docela chladno, zatímco odpoledne v El Chorro už se budete potit v tričku. Vrstvení oblečení je proto tou nejlepší strategií. A na závěr připomínám pohodlnou uzavřenou obuv, bez které vás zaměstnanci parku na stezku prostě nepustí.

14. Výlet do úchvatného městečka Ronda

Pokud stezku Caminito del Rey zvládnete hned dopoledne, zbyde vám spousta času na prozkoumání dalšího andaluského klenotu, kterým je městečko Ronda. Z El Chorro je to do Rondy zhruba hodina jízdy autem skrze nádhernou horskou krajinu. Ronda je postavená na samé hraně hluboké vápencové propasti El Tajo a její dominantou je monumentální kamenný most Puente Nuevo, který obě poloviny města spojuje.

Když se postavíte na okraj mostu, pohled do stodvacet metrů hluboké rokle vám spolehlivě navodí závrať. Nejlepší fotky ale ulovíte, když sejdete po prašné cestičce dolů pod útesy a podíváte se na most pěkně zespodu. Tohle místo mělo tak silnou atmosféru, že si ho zamiloval i slavný spisovatel Ernest Hemingway, který sem zasadil část děje svého románu Komu zvoní hrana.

Ronda je také kolébkou moderních býčích zápasů a zdejší historická aréna Plaza de Toros patří k těm nejkrásnějším v zemi. Dnes už funguje primárně jako fascinující muzeum, takže se nemusíte bát, že byste tu museli přihlížet krveprolití. Po procházce městem určitě zapadněte do některého z místních tapas barů. Doporučujeme ochutnat skvělé salmorejo, což je hustá studená tomatová polévka. Tradičně se sice podává se šunkou, ale stačí poprosit obsluhu o vegetariánskou verzi jen s vajíčkem, a pochutnáte si naprosto královsky.

Kam dál z Caminito del Rey

Andalusie je region, který nabízí tolik krás, že vám jedna dovolená stačit zaručeně nebude. Když už jste úspěšně zdolali Caminito del Rey, nabízí se hned několik možností, kam nasměrovat volant vašeho auta. Pokud se vracíte zpět na pobřeží, určitě věnujte alespoň dva dny úžasné Málaze. Je to město s hlubokou historií, narodil se tu Pablo Picasso a místní arabská pevnost Alcazaba nabízí nádherné výhledy na přístav. Malaga má navíc velmi uvolněnou přímořskou atmosféru.

Pokud vás láká spíše monumentální historie vnitrozemí, rozhodně se vydejte do nedaleké Córdoby. Toto město vás ohromí svou slavnou mešitou-katedrálou, jejíž les červenobílých sloupů bere dech. Z Cordóby je to pak už jen kousek do vášnivé Sevilly, hlavního města celé Andalusie. Sevilla je kolébkou flamenca, pyšní se největší gotickou katedrálou na světě a její náměstí Plaza de España je jako vystřižené z pohádky.

Jestliže naopak míříte více na východ, nesmíte minout magickou Granadu. Nad tímto městem se tyčí slavný palácový komplex Alhambra, který je absolutním vrcholem maurské architektury v Evropě. Nezapomeňte si jen včas rezervovat vstupenky, pravidla jsou tu ještě přísnější než na Caminito del Rey! Pokud byste chtěli načerpat další inspiraci pro vaši cestu, mrkněte na náš velký přehled pro nejkrásnější místa Andalusie. A abyste věděli, na co se těšit po gastronomické stránce, sepsali jsme pro vás i článek o tom, jaké typické španělské jídlo byste rozhodně měli během svých toulek ochutnat.

Často kladené otázky