TL;DRNejkrásnější místa na Islandu zahrnují ledovcové jezero Jökulsárlón, vodopády Goðafoss, Skógafoss, Detifoss, Gullfoss a Dynjandi, geotermální oblast Krýsuvík, Národní park Thingvellir, mys Dyrholaey, hory Eystrahorn a Vestrahorn, vesničku Seydisfjördur a horkou řeku Reykjadalur. Nejlepší pro cestování je léto (červen–srpen) s teplotami 10–15 °C a až 24 hodinami světla, zatímco zima (prosinec–březen) s teplotami kolem 0 °C je ideální na polární záři. Geysir, který dal jméno všem gejzírům, se nachází zhruba 80 km od Reykjavíku, vodopád Hengifoss měří 128 metrů a k němu vede 30minutová túra. Vstup do přírodních atrakcí je často zdarma, ale za parkování u Skógafossu se od roku 2025 platí kolem 1 000 ISK.
Island je asi nejkrásnější a nejfotogeničtější země, kterou jsme s Lukášem navštívili. Vůbec nepřeháním, když vám řeknu, že stačí jednoduše někam jet a budete zírat. Ale přece jen jsou místa, které byste neměli vynechat.
TL;DRÚpravu fotek v Adobe Lightroom zvládnete přes základní nástroje jako expozice, kontrast, stíny, světla, teplota a sytost, které najdete v panelu „Basic“ po přesunu z Library do Develop. Vlastní presety vytvoříte kliknutím na „+“ u presetů v postranní liště, uložíte je pod vlastním názvem a poté je aplikujete na další fotky pomocí „Apply on Import“ nebo funkce „Copy/Paste Settings“. Cizí presety, například od Travel In Her Shoes, nahrajete přes Lightroom → Preferences → Show Lightroom Presets Folder. Program Lightroom CC vyjde na 12,09 € měsíčně, mobilní verze Lightroom Classic je zdarma, ale s omezenými možnostmi. Pro hlubší zvládnutí nabízí autorka i podrobný online kurz o 12 lekcích a 2,5 hodinách obsahu.
Jak upravit fotky jednoduše, rychle a hlavně tak, aby vypadaly jako od profesionála? Adobe Lightroom je nejefektivnější a troufám si říct i nejlepší program na profesionální úpravu fotografií. Není se čemu divit, že po něm sahají fotografové i blogeři.
Co to jsou presety a proč je používat?
Díky možnosti „presetů“ můžete upravit balík fotografií během několika vteřin, a i když na to nemáte „oko“, mohou vypadat úžasně. A budete se divit, je to celkem jednoduché.
V článku vám nejprve ukážu, jak fotografie do programu naimportovat, poté vám v krátkosti představím základní úpravy, editování fotografií pomocí presetů a nakonec tvoření vlastní uživatelských presetů. Vysvětlím vám, jak upravovat všechny fotografie focené za stejných podmínek najednou i jak je jednoduše exportovat.
Tento článek berte jako úvod do práce s Lightroomem, všechny možnosti, které nabízí, nemůže jeden článek postihnout. Pokud byste se chtěli naučit s Lightroomem pořádně, doporučuji kurz na Kurzeo, který vás tím provede krok za krokem. Podrobnou recenzi na tento kurz jsem sepsala zde.
A také mějte na paměti, že nemám patent na rozum a tohle je článek o tom, jak to dělám já. 🙂 Ale pokud pomůže alespoň jednomu človíčkovi, budeme rádi.
K pirátění programu vás nabádat nebudu, obzvlášť, pokud fotografie plánujete prodávat, doporučuji abyste Lightroom vlastnili legálně.
Jak importovat fotografie do Lightroomu
Do Lightroomu nahrajete fotografie stejně jednoduše jako do podobných programů. Na horní liště zvolíte File -> Import Photos and Video a vyberete si složku, odkud chcete fotografie importovat. Můžete si vybrat, jestli originály překopírujete do počítače, či si je jen přidáte do katalogu Lightroomu (v takovém případě pokaždé, když je budete chtít upravovat, musíte mít zdroj originálu připojen k počítači).
Vždy si zkontrolujte, jestli jsou řazeny dle času pořízení „Sort: Capture time“, protože chcete mít všechny fotografie vyfocené za stejných světelných podmínek vedle sebe.
Importování fotografií do Lightroomu je stejné jako do ostatních programů
V momentě, kdy máte fotografie v katalogu Lightroomu, přejděte z Library do Develop. Bez tohoto kroku nebudete moci začít upravovat.
Po naimportování fotografií, přejděte do Develop
Základní úpravy fotografií
V postraní liště najdete pod „Basic“ základní úpravy, které Lightroom nabízí. Můžete upravit teplotu (temperature) a nádech (tint) fotografie. Pokud vám vylezly z fotoaparátu příliš modré nebo žluté fotografie (komu se to ještě nestalo!), nepartným (dobře, někdy docela partným) posunutím můžete nedokonalost opravit.
Samozřejmě se tento nástroj využívá i při stylizaci fotografie, pokud chcete svým fotkám dodat teplejší nebo studenější nádech, opět si tady můžete trochu pohrát.
Příliš modrou fotografii jednoduše upravíte
Úprava světla, kontrastu, vytažení příliš tmavých míst
Nejčastěji je potřeba upravit expozici (exposure), tzn. fotografie je příliš světlá a potřebuje ztmavit, nebo je fotografie příliš tmavá a potřebuje zesvětlit. V základních úpravách najdete také úpravu kontrastu (contrast). Můžete si také hrát s jednotlivými plochami světla. Například, pokud jsou příliš tmavé stíny, můžete je lehce vytáhnout (shadows), nebo naopak stáhnout ty nejsvětlejší místa (highlights).
Nejčastěji je potřeba upravit expozici, kontrast a stíny
Rozdíl mezi sytostí (saturation) a živostí (vibrance)
Ano, existuje významný rozdíl mezi sytostí (saturation) a živostí (vibrance) a neměli bychom tyto dva pojmy (alespoň v úpravě fotografie) zaměňovat. Pokud si hrajete se sytostí fotografie, zvětšujete barevnost všech barev. Zatímco živost nebo-li vibrance zvyšuje barevnost pouze tlumených barev.
Sytost vs. živost v praxi
Sytost fotografie na 36 bodechŽivost (vibrance) na 36 bodech
Úprava jednotlivých barev
V Lightroomu můžete upravovat také jednotlivé barvy, které jsou zastoupeny na fotografii. Potřebovali byste přimodřit nebe? Není problém. Potřebovali byste upravit odstín jezera, aby byl více tyrkysový? Stačí pár vteřin.
Úprava modré barvy na tyrkysovou.
Doostřování fotografií
Pokud sjedete v liště ještě níže, najdete „Detail“, kde jsou samozřejmě další možnosti úpravy. Já doporučuji jen lehké doostřování cca na 25 :-).
S doostřováním fotografií buďte opatrní
Vytvoření vlastního presetu
Pokud se vám nějaká úprava povede a chtěli byste ji aplikovat na další fotografie, stačí kliknout vlevo dole na „copy“ a zaškrtnout všechna políčka, které chcete na další fotografii aplikovat. Poté dáte „paste“ a tradá! Pokud je fotografie focena za stejných světelných podmínek, nemusíte ji dále upravovat.
Jednoduše můžete zkopírovat úpravy a aplikovat je na další fotografii
Pokud není, musíte většinou doladit expozici, světla a stíny.
Vaše úpravy si můžete jednoduše uložit jako „preset“, který pak můžete kdykoliv aplikovat na fotografie, které do Lightroomu naimportujete. Preset vytvoříte kliknutím na tlačítko „+“ v pravé postranní lištičce u presetů.
Vytvořte si vlastní presetNezapomeňte si ho pojmenovat tak, abyste později věděli, o jakou úpravu se jednalo. Většina lidí si presety pojmenovává třeba po místech. Takže já mám například „Island”, „Island fjord” a „Island hnusné počasí” 🙂
Jak na krásné fotky, když s Lightroomem ještě pořádně neumím
Nezoufejte, pokud se vám nedaří vytvořit krásné presety, jako mají ostatní fotografové nebo vaši oblíbení blogeři. Většina z nich si prošla úplně tím samým. Nejjednodušší způsob, jak se naučit vytvářet vlastní presety, je si stáhnout/koupit pro inspiraci presety vašich oblíbenců (ano, všichni to dělají, jen vám to nikdo neřekne). Já mám takto nakoupeno několik desítek presetů, kterými se inspiruji pro tvorbu vlastních. A občas používám cizí tak, jak jsou.
Pokud chcete mít ihned fotky jako instagramové bohyně, doporučuji presety Travel In Her Shoes, cena je opravdu vysoká, ale vyplatí se to.
Jak nahrát do Lightroomu cizí presety
Zvládnu to já, zvládne to každý. Poté, co máte stažené presety, otevřete si Lightroom a na horní lištičce -> Lightroom –> Preferences -> Show Lightroom Presets Folder -> Lightroom -> Develop Presets. Presety tam přesuňte jako celou složku.
Po aplikaci presetu MAGIC SUNSET New York od Travel In Her Shoes fotografie vypadá takto:
Stačí už jen upravit expozici (exposure) a fotografie je hotová!
Fotografie po úpravě expozice
Jak upravit více fotografií najednou?
Máte více možností, buďto můžete jeden preset zkusit aplikovat na všechny fotografie, které importujete. Pravým tlačítkem klikněte na preset a dejte „Apply on Import.“
Jak aplikovat preset na všechny importované fotografie
Pokud nejsou všechny fotografie focené za stejných světelných podmínek, upravte si vždy jednu, zkopírujte úpravy, a poté označte fotografie, které chcete upravit stejně. Klikněte na pravé tlačítko -> Develop Settings –> Paste Settings.
Aplikujte úpravu na vybrané fotografie
Jak vyexportovat upravené fotografie?
Fotografie můžete jednoduše vyexportovat. Vyberete na horní liště File -> Export Photos -> vyberete si složku a kliknete na tlačítko export.
Pro Instagram doporučuji fotografie zmenšovat. Ať vám nezabírají v telefonu milion místa
To je pro dnešek vše. Pokud byste měli zájem o pokračování, napište mi do komentářů. Příště bychom si například mohli dát článek na téma, jak sladit feed na Instagramu.
Bonus: On-line kurz o úpravě fotek v Lightroomu
Chcete umět upravovat fotky jako profesionální fotograf? Naučte se do detailu ovládnout jeden z nejlepších nástrojů na úpravu fotek a vyzkoušejte online kurz úpravy fotografií v Adobe Lightroom od A do Z.
Co kurz obsahuje:
12 lekcí – 2,5 hodiny obsahu
Chceš umět upravovat fotky, ale nevíš kde začít
Láká tě představa živit se focením
Potřebuješ mít pořádek ve fotkách na disku i v Lightroomu
TL;DRIsland v říjnu má teploty kolem 0 až 5 °C (naměřeno i -1 °C), ale díky mrazivému větru je pocitová teplota mnohem nižší, proto je nutné nepromokavé oblečení, čepice, rukavice a vrstvení místo deštníku. Dva týdny na Islandu vyšly čtyři osoby na 111 529 Kč celkem, tedy 27 882 Kč na osobu, včetně ubytování za 47 795 Kč (asi 12 tisíc na osobu), benzinu za 20 200 Kč a půjčení Suzuki Grand Vitara za 15 493 Kč. Vaření vlastního jídla vyšlo jen na 120 Kč na osobu denně, protože jídlo v restauracích je na Islandu minimálně třikrát dražší než v Česku. Od 1. října navíc na méně turistických místech zavírá spousta restaurací a služeb na zimu, takže je nutné mít zásobu jídla v autě.
Na konci září jsme vyrazili na dva týdny na Island, měli jsme z toho trochu obavy, protože prvního října oficiálně začíná na Islandu zima. Ne, nevymýšlím si, běžně na obchodecha restauracích najdete nápis „zavřeno na zimu, otevíráme v dubnu.“ Jaký tedy Island v říjnu byl? Co si zabalit za oblečení a kolik nás ve čtyřech stál, když jsme ani nekempovali?
Víte o tom, že pro vás připravujeme cestovní itineráře z roadtripů, které jsme sami absolvovali? A to včetně nákladů! Začali jsme Kanadou a USA, Ugandou, podívat se s námi můžete i do Tater nebo do Austrálie.
Náš rozpočet níže je z naší skutečné cesty na přelomu září a října a bereme ho jako autentický záznam. Pár čísel se ale od té doby pohnulo, tak ať máte při plánování na rok 2026 reálnou představu.
Nová kilometrová daň. Od ledna 2026 platíte daň za ujetý kilometr (zhruba 1,18 Kč/km), kterou většina půjčoven připočítává k pronájmu — při objetí ostrova počítejte navíc 1 700–3 000 Kč. Dobrá zpráva: zároveň zlevnil benzin (v létě 2026 kolem 305 ISK/l), takže za auto a palivo zaplatíte ve výsledku podobně.
Letenky. Nízkonákladovka PLAY na podzim 2025 zkrachovala. Z Prahy v sezóně létá přímo i Smartwings (necelé 4 hodiny), mimo sezónu počítejte s přestupem; zpáteční letenky se reálně pohybují od 2 600 Kč po 7 500–13 750 Kč za přímé letní lety.
Ceny obecně. Ubytování i jídlo od naší cesty podražily. Náš trik ale platí pořád: jeďte v co nejvíce lidech a vařte si — náklady na auto a ubytování se dělí a v supermarketu (nejlevnější je Bónus) ušetříte nejvíc.
Placení. Island je dnes prakticky bezhotovostní, kartou zaplatíte úplně všude. Jen mějte fyzickou kartu a PIN kvůli samoobslužným benzinkám a parkovacím automatům.
Na jaké teploty se připravit?
Hned na letišti v Reykjavíku jsem si vzala noviny, kde byl obrovský titulek „díky bohu, že je konec léta.“ Trochu jsem se tomu zasmála, trochu se zalekla a nasadila si na hlavu čepici. Když jsem si ale článek podrobně přečetla, zjistila jsem, že to je jen sarkasmus. Islanďan psal, že je rád, že už je zima, protože v létě žádné léto nebylo.
Ledovce sice tají, ale na Islandu pořád jsou, takže je tam zima!
Co vás asi překvapí, že na Islandu v zimě nejsou žádné extrémní teploty díky teplému Golfskému proudu. Průměrné teploty se pohybují od -10° do 0°, podle toho, jestli se nacházíte v Lowlands nebo Highlands.
V říjnu teploměr ukazoval nejnižší teplotu -1 stupeň, ale i tak byla příšerná zima. Proč? Je vlastně jedno, kolik je na teploměru, na Islandu fouká tak šílený mrazivý vítr celý rok, že pocitově teplota klesá až k – 30°.
Jaké si vzít oblečení
Vůbec nepřemýšlejte nad tím, že byste nechali zimní bundu doma. S nepromokavým oblečením neuděláte na Islandu chybu. Investované peníze do pořádné pláštěnky, nepromokavých kalhot a bot, vás na Islandu doslova zahřejí u srdíčka. Na deštník zapomeňte, existuje důvod, proč je nikde v obchodech na Islandu neuvidíte. Ano, hádáte správně, ten důvod je vítr. Čepice a rukavice budou vašimi nejlepšími kamarády.
Plavky a čepice jsou na Islandu nutnost
Každý vám poradí vrstvit. Místo tlustého teplého oblečení sáhněte po několika vrstvách termo oblečení. Opět, nebudete litovat. A nezapomeňte si plavky, protože Island je země horkých pramenů. A nevlézt alespoň do jednoho by byla věčná škoda.
Stanovat či nestanovat
Ano, jsou lidé, kteří vyrazí v říjnu i v listopadu stanovat na Island. Pokud ale nemají vhodné vybavení, vyprávějí o bezesných nocích v neskutečné zimě a spaní na vyhřívaných záchodech. Pokud jedete ve dvou a máte auto, spaní v autě je možností, bude vám zima, ale týden takto přežijete. Na více dnů bych nejela. Po stanu bych sáhla opravdu jen s dobrým vybavením a zkušenostmi se stanováním v zimních a extrémních podmínkách. A neberte si spacák s komfortní teplotou do – 10°. Ten vám totiž stejně nebude stačit. Pokud se rozhodnete pro stanování, určitě si přečtěte článek od Radky a Ivara o tom, jaká platí pravidla pro spaní v autě a kempování na Islandu.
Pod stanem se vám klidně stane, že se ráno vzbudíte pod sněhem jako tenhle bagr
Jak „drahé“ je ubytování?
Ubytování pro čtyři osoby lze sehnat za 700-1000 Kč na osobu. Nás vyšlo pro čtyři osoby na 14 dní na 47 795 Kč, tzn. cca 12 tisíc na osobu. Budete spát v chatkách, levných hotelech nebo hostelech. Hostelů na Islandu se nemusíte bát, většina z nich byla luxusní.
Takovou boudičku pořídíte uprostřed ničeho na 2500 Kč na noc
Proč si dělat svačiny, i když nechci šetřit
Na Islandu je jídlo v restauracích třikrát dražší (minimálně), než u nás. Pokud vám to nevadí, i tak mějte dostatečnou zásobu potravin v autě. Restaurace rozhodně nejsou na každém kroku (no ani na každém druhém kroku) a v zimě jsou na méně turistických místech, což je většina Islandu, zavřené (ano, zima začíná 1. října).
Kolik stojí jídlo v supermarketech
Pokud si budete vařit a připravovat svačiny, můžete na jídle docela ušetřit. Nemá smysl si tahat příliš věcí z Čech. V supermarketech jsou velmi podobné ceny jako u nás, pouze čerstvé potraviny jsou o dost dražší, ale ty si v kufru stejně nepřivezete.
My jsme v restauraci byli jen jednou, to nás stálo pro čtyři osoby 1 195 Kč, zbytek času jsme si vařili a dělali svačiny a celkové náklady na jídlo byly pouhých 6 636 Kč. To je 1 659 Kč na osobu (na 14 dní), to je 120 Kč na osobu na den!
Co jsme si vařili?
Vařili jsme si mexické tacos s avokádem, čočkovou polévku, cizrnu na paprice, ale i klasicky těstoviny s pestem nebo rajčatovou omáčkou. K snídani jsme mívali chléb s humusem, marmeládou, jogurt s musli nebo jsme si dělali vajíčka a palačinky.
Co je na Islandu nejdražší
Benzín a půjčení auta. Na Islandu určitě sáhněte po čtyřkolce, obzvlášť, pokud sem nemíříte v létě a chcete jet i jinam než na hlavní okruh. Ano, uslyšíte o lidech, co jeli i s malým autem, ale věřte nám, že některé silnice jsou podobné kvality jako ty v Ugandě a za riskování to nestojí. Půjčení Suzuki Grand Vitaraa XL nás vyšlo na 15 493 Kč.
Půjčení auta na Islandu Suzuki Grand Vitara
Benzín na Islandu vyjde na 43-45 Kč litr, pokud Island chcete objet kolem dokola, počítejte s 3500 km. Benzín nás celkově vyšel na 20 200 Kč.
Kolik to teda celkem stálo?
Island na dva týdny nás nakonec vyšel pro čtyři lidi na 111 529 Kč, to je 27 882 Kč na osobu. Pokud vyrážíte na Island a přemýšlíte, jak ušetřit, doporučujeme jet v co nejvíce lidech. Dívali jsme se na rozpočet Gabiinwanderland, kteří jeli ve dvou na 9 dní (z velké části stanovali) a vyšel je Island na 31 tisíc! Ve čtyřech lidech tak můžete spát pohodlně v hotelech, hostelech a airbnb a mít Island i levnější. Benzín a auto je to nejdražší.
Často kladené otázky o Islandu v říjnu
Jaké je počasí na Islandu v říjnu?
Teploty se drží kolem 0 až 5 °C, ale kvůli ledovému větru je pocitově mnohem chladněji. My naměřili nejníž -1 °C, a stejně byla pořádná zima. Vrstvěte, vezměte nepromokavou bundu i kalhoty, čepici a rukavice — deštník si nechte doma, vítr ho stejně zničí.
Kolik stojí dovolená na Islandu v říjnu?
Nás vyšly dva týdny ve čtyřech lidech (bez letenek) zhruba na 28 000 Kč na osobu, protože jsme spali v hostelech a apartmánech a hlavně si vařili. Nejdražší je auto s benzinem a ubytování — čím víc lidí, tím levněji.
Vyplatí se jet na Island mimo sezónu?
Pokud chcete ušetřit a vyhnout se davům, ano. Počítejte ale s tím, že od 1. října se na méně turistických místech zavírá spousta služeb a restaurací (běžně narazíte na ceduli „zavřeno na zimu“), takže zásoba jídla v autě je nutnost.
Dá se na Islandu jíst levně a vegetariánsky?
Bez problémů. My si většinu jídel vařili sami — těstoviny s pestem, čočkovou polévku, cizrnu na paprice, tacos s avokádem, k snídani chleba s hummusem nebo vajíčka. Náklady na jídlo nám vyšly jen kolem 120 Kč na osobu na den.
Podívejte se na náš návod pro balení na cesty, který vám s přípravou pomůže. Vyberte si správný cestovní batoh, prohlédněte si cestovní vychytávky a nezapomeňte doma nic důležitého.
Cestovní pojištění je naprostá nutnost. Na kratší cesty volíme AXA (50 % sleva) a na delší cesty britskou pojišťovnu True Traveller. Podívejte se na srovnání všech pojišťoven a vyberte si tu, která vám nejvíce vyhovuje.
TL;DRZákladní výbava na kempování pod stan zahrnuje křesadlo na rozdělání ohně za vlhka i deště (kolem stovky, doporučená česká značka Pinguin), nafukovací nebo samonafukovací karimatku, cestovní nafukovací polštářek (od 199 Kč), minimálně tři svítilny nebo baterky a rychleschnoucí outdoorový ručník ve velikosti L nebo XL. Autoři doporučují také cestovní lahvičky na kosmetiku, koření a sůl v uzavíratelných pytlíčcích, skládací kempingové nádobí a vlhčené ubrousky pro pocit čistoty bez sprchy. Kdo kempuje s autem, může si dopřát komfort navíc pomocí skládacího kempingového nábytku, přenosných grilů, vařičů nebo celých kempingových kuchyní.
Jsme vášniví campeři,. Kempovali jsme v USA, Kanadě, v Ugandě i v Evropě. Kempovali jsme s campervanem i na kolech. Za tu dobu jsme přišli na řadu věcí, které se vyplatí s sebou vzít. Netvrdíme, že jsme experti, ale pokud alespoň jednomu člověku tímto článkem pomůžeme, budeme rádi. Berte to, prosím, s rezervou a napište nám do komentářů, bez čeho se při kempování neobejdete vy.
Křesadlo pro zapálení hořáku nebo rozdělání ohně
Pokud s kempováním začínáte, může se vám zdát, že je křesadlo zbytečné. Máte s sebou přeci sirky. Ty ale mohou přes noc navlhnout. Plastový zapalovač zase může vytéci nebo explodovat. Proto je lepší mít po ruce klasické křesadlo, kterým rozděláte oheň za vlhka i deště a nejspíše vám vydrží celý život. Za tu stovku to stojí.
Vzpomínám si, jak mi Lukáš rozmluvil nafukovací matračky, když jsme jeli na dva týdny kempovat na Havaj. Do teď mu vyčítám, že jsme si s sebou vzali pouze obyčejné karimatky. Celou dobu mě bolely příšerně záda (jsem princezna) a nemohla jsem pořádně spát.
Nafukovací karimatka Pinguin
Samonafukovací nebo nafukovací karimatku?
Pokud vyrážíte na kole nebo bojuje s váhou (ne vlastní, ale vašeho zavazadla), pořiďte si nafukovací (nebojte, nebudete ji muset nafukovat ústy ani speciální pumpičkou, jednoduše se našlapají nohou), váží méně než samonafukovací. Nafukovací matračku seženete za pár stovek, pokud chcete sáhnout po kvalitě, doporučujeme opět českou značku Pinguin. K matračce dostanete i sadu na lepení, kdyby se vám ji podařilo protrhnout (ano, stalo se nám to).
Cestovní polštářek
Nemám ho a toužím po něm pokaždé, když kempujeme. Většinou je lze sbalit do malinkého deseticentimetrového sáčku a váží něco kolem 50 g. Nechápu, proč ho ještě nemáme? Každopádně, teď si ho plánuji objednat na cestu do Thajska, takový nafukovací polštář využijete na každé cestě a ceny se pohybují od 199 Kč.
S Lukášem vozíme minimálně tři baterky, jednu zavěsíme vždy ve stanu, a pak každý máme u sebe jednu, abychom nezakopli cestou na záchod. Když jsme kempovali v USA v našem campervanu, měli jsme s sebou i svítilnu.
Asi nejsem jediná, komu se v kufru, batohu nebo krosně vylil někdy šampon (a to jsem vážně překontrolovala několikrát, že to je pořádně zavřené, přísahám). Brzy jsem začala používat cestovní lahvičky, ale zkusila jsem jich několik a všechny velmi brzy začaly téct.
Nakonec jsem investovala do poměrně drahých od značky Kikkerland a ty mě zatím nezradily. Co považuji u nich za velké mínus, že jsou tvrdé a nelze z nich šampon pořádně vymačkat a musí se vyklepávat. Někteří mi radili, že dobré se dají sehnat v IKEA, ale nemám s nimi zkušenost.
Já osobně mám větší sadu i se spreji, ale v prodeji jsem momentálně našla pouze tuto.
Rychleschnoucí ručník
Tohle je jedna z těch věcí, kterou mají snad všichni. Vlastnit outdoorový ručník z antibakteriálního, rychleschnoucího a velmi lehkého materiálu se vám vyplatí nejen při kempování, ale i při cestování po hostelech.
Doporučuji pořídit co největší velikost. My jsme velikost poprvé odhadli špatně (chtěli jsme ušetřit), a pak jsme si museli stejně koupit ještě jeden. Sáhněte po velikosti L nebo XL. Značek je na trhu řada, někdy je mají i v Lidlu. My osobně máme rychleschnoucí ručník od Sea To Summit.
Koření a sůl v pytlíčcích
Asi můj nejoblíbenější tip na jakoukoliv cestu, kde si plánujete vařit. Zabalte si sebou sůl a koření, klidně do malých uzavíratelných pytlíčků. Nezabere to příliš místa a najednou z obyčejné červené čočky připravíte několik jídel.
Kempingové nádobí
Narazili jsme na něj jen náhodou v Tescu a vzali jsme si s sebou dvě skládací dózy na Island. Určitě to není věc, bez které nemůžete vycestovat, ale opět je to něco, co si zamilujete. Velikost dózy snadno přizpůsobíte obsahu, skládací hrníčky se lépe vlezou do krosny nebo batohů na kolo a v nabídce jsou i skládací konvice a hrnce (což si zatím neumím představit, jak to funguje).
Milujeme kvalitní kávu, a proto už měsíce pokukujeme po cestovním kávovaru – AEROPRESSU. Pokud byste měli tip na dobrou značku, dejte nám vědět. A pokud jste o něm ještě neslyšeli, určitě se na něj podívejte. 🙂
Aeropress, ideální kávovar na cesty
Vlhčené ubrousky
Vlhčené ubrousky jsou mým nejlepším kamarádem na cestách. Většinou mám jednu sadu na ruce a druhou na obličej (čistící – ano jsem holka). Ať už šlapete ve čtyřiceti stupních na kole, nebo jste nesehnali sprchu, mít něco, co vám poskytne pocit čistoty, se pro nás princezny vždycky hodí. 🙂
Neřešíte místo? Dopřejte si komfort
Kempování není jen o tom, co si s sebou přinesete v batohu. Za kempováním se stále častěji vyráži i autem. V takovém případě je na místě si dopřát pořádný komfort, protože jak se říká “auto to uveze”. Výborným tipem je skládací kempingový nábytek (stůl, židle nebo křesílka), přenosné grily a vařiče nebo rovnou skladné kempingové skříně či celé kuchyně.
TL;DRAutoři už nikdy nepojedou na dálkovou cyklistiku na elektrokolech do Řecka, protože měsíc a půl trvající cesta z Čech přes Slovinsko (jezero Bled), Dolomity a Balkán do Řecka v červencových vedrech nad 35 stupňů byla vyčerpávající kombinací těžkých elektrokol (25 kg prázdná, 50–60 kg naložená), online práce do půlnoci a nutnosti vynechat místa mimo trasu, včetně Meteor a Mostaru. Na jedno nabití ujela kola 70–190 km podle terénu, ale i tak nestíhali pořádně nic prohlédnout ani chodit po horách. Cesta navíc nebyla levná, kvůli placeným kempům a útěkům před vedrem do restaurací a kaváren, a jídlo se omezilo na fazole a špagety vařené na jednom hrnci. Elektrokolo doporučují jen na kratší, maximálně týdenní výlety bez těžkého nákladu.
Po naší svatbě jsme v červenci vyrazili na dálkovou cyklistiku na elektrokolech do Řecka, abychom zjistili, co taková cesta obnáší. V Čechách ani v Evropě jsme nenarazili na podobného blázna, který by se na takové těžké bestii (elektrokolo váží cca 25 kg bez nákladu) na jih vydal. Byl to jeden z nejzajímavějších měsíců v našich životech, opravdové dobrodružství, ale takové, které už nikdy nebudeme opakovat. Proč?
1) Elektrokola jsou velká těžká monstra, která se vás snaží zabít
S Lukášem jsme se od dubna nezastavili, psali jsme diplomky, dělali státnice a plánovali svatbu a aby toho nebylo málo, oba jsme pracovali na plný úvazek.
Dálková cyklistika na elektrokolech nebyla ze záčátku žádný med ani cukr
Možná jsme si měli kola vyzkoušet
Na našich nových elektrokolech jsme proto seděli poprvé (blázni) až tehdy, kdy se z nich staly těžké bestie. Takže v den našeho odjezdu. Já jsem se rozjela až na několikátý pokus a první dva týdny jsem z něj pravidelně padala jako švestka ze stromu (Lukáš padal méně, ale taky se mu to nevyhnulo). S tou náloží měla kola tak 50-60 kg a byly to opravdu obludy.
Na sociálních sítích jsme tak s radostí sváděli všechna trable na naše dvě krásky. Teď vám to tedy přiznávám, mohli jsme si za to sami, že jsme na nich předtím nejezdili. Jak to vím? Na konci cesty jsme na nich jezdili s nosem nahoru jak největší piráti silnic!
S nabíjením nebyl problém
Opravdu to na elektrokolech bylo jednodušší. A vřele bych je i doporučila. Naše ujela na jedno nabití 70-190 km podle terénu (těch 190 km je úplná rovinka) a nabíjet baterie vás nechají všude. Stačí se zeptat. Jednou jsme nabíjeli i v obchodu se zeleninou. Jen až si je přinesete poprvé domů, nejeďte na nich rovnou do Řecka, jo?
2) Pracovat na kolech není nemožné, ale je to jako pracovat se střevní chřipkou
V polovině cesty jsme si museli udělat 3denně pauzu na non-stop práci
S Lukášem oba pracujeme online. Díky tomu mám v zásobě spoustu příběhů o velmi neobvyklých místech, na kterých jsem pracovala. Když je něco akutní, jsem schopná si sednout na zem, zapnout mobilní data a pracovat třeba i na záchodě. Pracovala jsem v Ugandě v 2500 metrech nad mořem i vedle popelnic v uličce směřující na Pražských Hrad.
Pracovali jsme i při naší 3 měsíční cestě Amerikou, nečekali jsme proto, že na kolech s tím bude problém. A hádejte, co. Byl. A velký.
Rychle prohlédnout a jet zase pryč
Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsme byli unavení z celodenního šlapání, nebo to, že jsme nemohli jen tak jednoduše popojet o kus dále na wi-fi, když ta našem v kempu nefungovala (na kole je i 10 km docela zajížďka, zvlášť, když jich už máte za sebou více jak 100). Navíc, (a to mě mohlo napadnout) při jízdě neuděláte nic. Zatímco běžně si v autě na roadtripech udělám polovinu věcí, tady jsem musela čekat, až někde zastavíme.
Co je horší, horko nebo únava?
Prakticky náš den vypadal tak, že jsme vstali mezi šestou a sedmou, rychle sbalili stan a o 15 minut později už jsme v polospánku tvrdě dupali do bestií. Zastavili jsme se v supermarketu pro jogurtový nápoj na snídani, abychom se nezdržovali. Od Čech až do Řecka totiž neklesaly teploty pod 35 stupňů.
Vedra jsme zažívali na kolech už od Čech
V poledne jsme se na hodinu až dvě zastavili na oběd, a poté jsme až do večera pokračovali (samozřejmě se zastávkami na studené pití). Dojeli jsme mezi šestou a osmou do kempu, rychle se umyli, uvařili si, a poté jsme sháněli wifi a do půlnoci pracovali. Často jsme začínali pracovat až kolem půl desáté a asi vám nemusím popisovat, jak unavení jsme byli (prášky na spaní jsme rozhodně nepotřebovali).
A ne vždy šel internet rychle, a ne vždy vůbec šel. Idylka to nebyla. Únava, málo času a stres, připadala jsem si, jako když jsem pracovala se střevní chřipkou. Tohle bylo možná i složitější.
3) Musíte se rozloučit se svobodou
Věděli jsme, že řadu míst budeme muset vynechat, ale vynechali jsme jich opravdu hodně. Všechny, které nebyly přímo na naší trase. Vím, že o tom cestování není, abyste viděli všechno. Ale nás to připravilo o chození po horách (po nádherných horách a vy víte, jak my milujeme treky).
Na hory jsme se hlavně dívali
Představa, že někde necháte naložená elektrokola se vším, co vlastníte, byla nereálná. Oplakala jsem řadu treků, řecké Meteory i Mostar. Místa, na která jsem se těšila, ale na elektrokole se ukázala mimo naše možnosti. Kde je ta svoboda, kterou na kolech máte pociťovat?
4) Nic si pořádně neprohlédnete
Myslím, že měsíc a půl na cestu Evropou je dost. Jenže ani tak toho moc nestihnete. Zdržet se někde pár hodin znamená téměř se neposunout. My jsme si to snažili ze začátku užívat, koupali jsme se v jezeře Bled a prohlíželi si městečka. To nás brzy přešlo. To když jsme zjistili, jak moc nestíháme. Navíc, na velké množství míst se s kolem nedostanete.
5) Počasí je váš hlavní nepřítel
Ano, byl hodně hloupý nápad jet v těch největších vedrech do Řecka. Ale na ty čtyřicítky jsme si nakonec zvykli. Uměli jsme se jim vyhnout vstáváním brzo a přečkáváním poledne v kavárnách a restauracích.
Buď bylo horko, nebo tohle
To horší přišlo, když jsme v Dolomitech zažili obrovský déšť a zimu. Urputně lilo celý den a celou noc a my jsme se tak bezmocní snad ještě nikdy necítili. Promokli jsme celí na kost, promokl nám stan, promokly spacáky. Promokl celý náš život! Dobře, to kecám, ale naše jediné dlouhé kalhoty a tričko bylo promočené a my jsme nevěděli, co si počneme, protože pršelo dál. Navíc jsme se mnohdy ocitli v situacích, kdy jsme se před počasím neměli doslova kam schovat.
6) Cyklistika je drahá
Cyklistika není nejlevnější záležitost
Bláhově jsme si mysleli, že cestovat na kole bude levné. Jenže, pokud to chcete dělat legálně, v Evropě platíte každý den za kemp. Navíc, v těch vedrech jsme často končili v restauracích a v kavárnách. Pokud teď sedíte uvnitř a je vám příjemně, možná si říkáte, že jsme rozmazlení, ale zkuste si jezdit 8 hodin denně ve 40 stupních. Pak na peníze přestanete myslet. A kolik nás to stálo? To až v jiném článku.
7) Měsíc a půl jíte stále to samé
Ze začátku jsme používali i čestvé suroviny, ale pak nám došlo, že když budeme vařit 2 hodiny, tak už nic neuděláme
Jelikož jsme stanovali téměř každý den, vařili jsme si na malém přenosném vařiči a v jednom malém hrnci. Vymyslet něco sofistikovanějšího, než fazole nebo špagety, bylo po celém dni jízdy nad naše schopnosti. A kolikrát ani nebyly dostupné suroviny.
Závěr
Naše elektrokola jsou momentálně v Písku, kam pojedeme příště se uvidí.
Do cyklistiky (kdo by si představoval takovou dovolenou v Řecku?) jsme se zamilovali (to jste nečekali, že napíšu, co). Ne ale natolik, že bychom chtěli jet naložení na delší než týdenní výlet, kvůli výše uvedeným důvodům.
Vypsala jsem vám toho mnoho, ale pravda je, že největší problém byla hlavně práce a to, že nemůžeme chodit po horách. Elektrokolo je jinak skvělá věc, naše bestie jsou momentálně v Písku, a pokud jsme zrovna v Čechách, je dost pravděpodobné, že nás na nich někde v okolí potkáte.
Všechny články z naší cesty si přečtěte na stránkách Reportéru
[visual-link-preview encoded=“eyJ0eXBlIjoiaW50ZXJuYWwiLCJwb3N0Ijo1Mjc2NCwicG9zdF9sYWJlbCI6IlDFmcOtc3DEm3ZlayA1Mjc2NCAtIEtvbXBsZXRuw60gdsO9YmF2YSBuYSBrb2xvLCBiZXoga3RlcsOpIHNlIG5lb2JlamRldGUgLSBkw6Fsa292w6EgY3lrbGlzdGlrYSIsInVybCI6IiIsImltYWdlX2lkIjo1Mjc3MSwiaW1hZ2VfdXJsIjoiaHR0cHM6Ly9sb3VkYXZ5bWtyb2tlbS5jei93cC1jb250ZW50L3VwbG9hZHMvMjAxOC8wOC9EU0NGMjI2OC0zNzB4MjMwLmpwZyIsInRpdGxlIjoiS29tcGxldG7DrSB2w71iYXZhIG5hIGtvbG8sIGJleiBrdGVyw6kgc2UgbmVvYmVqZGV0ZSAtIGTDoWxrb3bDoSBjeWtsaXN0aWthIiwic3VtbWFyeSI6IlBvZMOtdmVqdGUgc2UsIMSNw61tIHbFocOtbSBieWx5IG5hxaFlIGJlc3RpZSBuYWxvxb5lbsOpISBGYWt0IHRvaG8gbmVuw60gdG9saWssIGphayBzZSB6ZMOhLiBKZW4gdG8gdsOhxb7DrSBhc2kgdGFrIHR1bnUuIiwidGVtcGxhdGUiOiJkZWZhdWx0In0=“]
[visual-link-preview encoded=“eyJ0eXBlIjoiaW50ZXJuYWwiLCJwb3N0Ijo1MjQwOCwicG9zdF9sYWJlbCI6IlDFmcOtc3DEm3ZlayA1MjQwOCAtIETDoWxrb3bDoSBjeWtsaXN0aWthOiBOYSBlbGVrdHJva29sZWNoIHBvIEV2cm9wxJsgMjAxOCIsInVybCI6IiIsImltYWdlX2lkIjo1MjQyMSwiaW1hZ2VfdXJsIjoiaHR0cHM6Ly9sb3VkYXZ5bWtyb2tlbS5jei93cC1jb250ZW50L3VwbG9hZHMvMjAxOC8wNy9sb3VkYXZ5bS1rcm9rZW0ta29sYS0zNzB4MjMwLmpwZyIsInRpdGxlIjoiRMOhbGtvdsOhIGN5a2xpc3Rpa2E6IE5hIGVsZWt0cm9rb2xlY2ggcG8gRXZyb3DEmyAyMDE4Iiwic3VtbWFyeSI6IlByb8SNIGpzbWUgdnlyYXppbGksIGt1ZHkganNtZSBqZWxpIGEga2RvIGJ5bGkgbmHFoWkgc3BvbnpvxZlpLiBBIGhsYXZuxJssIGNvIGpzbWUgb2QgY2VzdHkgb8SNZWvDoXZhbGkuIiwidGVtcGxhdGUiOiJkZWZhdWx0In0=“]
TL;DRAutorka by vždy zvolila studium před cestováním, protože vysoká škola poskytuje pět věcí, které cestování nenahradí: hluboké odborné znalosti, kritické myšlení, širší perspektivu díky diskuzím a přednáškám, praktické zkušenosti (například hodiny strávené vyvoláváním filmů v černé komoře) a hodnotné kontakty se spolužáky i vzory z oboru. Sama vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v budově Hollar a pravidelně jezdila na Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě. Podle ní jde o pět konkrétních důvodů, proč studium nikdy nevyměnila za cestování — a jak dodává, na cestování má celý zbytek života.
V poslední době se množí na sociálních sítích prohlášení, že víc než škola vám dá cestování. Slavní lidé v médiích se nestydí prohlašovat, že škola je nebavila a byla k ničemu. Z toho se nejednomu mladému člověku může zdát, že by se měl na studium vykašlat, sbalit si krosnu a deset let strávit vandrováním po světě. Cestování vás opravdu naučí hodně, ať už je to větší tolerance k ostatním kulturám nebo vám prohloubí vaší samostatnost, odolnost a přizpůsobivost, ale jsou věci, které nenahradí.
Než přejdu k tomu, proč bych nikdy nezvolila cestování před studiem, chci vám říct pár věcí. Nepovažuji ani zdaleka za nutné studovat vysokou školu. Myslím si, že je skvělé, když se někdo rozhodne být zručným zedníkem, květinářkou, nebo kadeřnicí. Tenhle článek je jen o mně. O tom, proč bych já vždy volila vysokou školu před cestováním.
Život v Kanadě mi přinesl strašně moc zážitků a zocelil mě.
1) Jsou věci, které se bez školy nenaučíte
Naše generace chce všechno hned. Hned všechno nejde. Například doktorem ani právníkem se přes noc nestanete a rozhodně se jimi nestanete samostudiem. Ale není to jen o těchto povoláních. Na vysoké škole se učíte věci do takové hloubky, do jaké byste je nikdy nestudovali. Možná vás ani nezajímají. Nejspíš vám ani nikdy k ničemu ty znalosti nebudou. Ale co vám to přinese, je fakt, že nic není černobílé, že každý problém má několik vrstev, které lze zkoumat. Ukáže vám to, že k problémům je třeba přistupovat kriticky a v hospodě má sice každý váš kamarád názor na všechno, ale dohromady pořádně nic neví.
2) Vidět svět v širší perspektivě
Náš svět je zrychlený. Většina z nás je každý den ráda, že zvládne vyřešit každodenní starosti mezi prací a rodinou a rozhodně netouží se pouštět do hlubokých diskuzí. Diskutovat, nechat si rozbourat vlastní názory a vidět svět skrz lidi, co nežijí v mé bublině byl jeden z nejzajímavějších aspektů školy. Samozřejmě, je problém, že na některých školách není diskuzím dávám dostatečný prostor, ale to nechme na jindy. Při studiu vysoké školy máte jedinečnou možnost chodit také na nejrůznější debaty a přednášky. Ano, po vysoké škole to je taky možné, ale ruku na srdce, kolik z nás se k tomu ve víru života dostane?
Možná se vám z mých sociálních sítí může zdát, že cestování je pro mě priorita č.1. Ale ve skutečnosti to vždy byla škola, rodina a přátelé. A pak práce a cestování.
3) Zkusíte si věci, ke kterým byste se nedostali
Já jsem nestudovala chemii ani nanotechnologie, tam by byl tento bod mnohem zajímavější. Studovala jsem žurnalistiku (a milovala to!).
První roky na bakaláři jsem trávila hodiny v černé komoře a vyvolávala filmy a zvětšovala fotky.Větší dobrodružství odehrávající se v jedné malé místnosti jsem nezažila.
Pamatuji si, jak jsem kdysi po tátovi něco chtěla a vyhrožovala jsem: „Tak já budu nosit pětky ve škole.“ A táta mi na to s klidem odvětil něco ve stylu: ‚‚Tak si je nos. Jsou to tvoje známky.“ Pětky jsem nikdy nenosila a mamka se mi smála, když jsem dostala špatnou známku, že mě musí utěšovat. Byla jsem šprt. Asi pořád jsem.
4) Kontakty
Na žurnalistice jsem studovala obklopená lidmi, kteří směřovali do stejných nebo velmi podobných sfér. Už jen to samotné prostředí kolektivu je obohacující. Moji spolužáci (úspěšnější než já) jsou dnes v České televizi a rozhlase (jo, jsem na ně patřičně hrdá), a když si pustím rádio nebo zprávy, čekám jen velmi malou chvilku, abych uslyšela známý hlas.
Ve škole jsem měla možnost se potkat s lidmi, ke kterým jsem už od střední vzhlížela, někteří mě dokonce i učili nebo s námi měli alespoň pár seminářů. Snažila jsem se studium využít na maximum, první roky, než jsem začala pracovat, jsem obíhala stáže, kurzy, workshopy a přednášky (několik let jsem jezdila například na Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě). Tyhle první roky na vysoké byly těmi nejkrásnějšími. Díky těm všem aktivitám jsem nezjistila jen, co by mě všechno bavilo, ale i to, co by nikdy v životě nechtěla dělat.
5) Setkání s institucí
Tenhle bod je možná úsměvný, ale pravdivý. Ve škole si zažijete nejedno nepříjemné setkání se systémem. V těch lepších případech je to jen kontakt s nutnými požadavky a nefungující stránkou na přihlašování ke zkouškám. Žít v Evropě znamená žít v systému. A škola je vlastně taková přípravka na každoroční boj s daňovým přiznáním, vyřizování hypoték nebo jednání s pojišťovnou. Ale stejně si ani v jednom systému nezapamatujete, co stačí podat elektronicky a kde musíte tisknout haldu papírů a do kterého okénko to přesně odevzdat. Protože systém se mění. A nám to pravidelně zvedá hladinu adrenalinu. 🙂
A kolik kaváren jsem během školy objevila 😀
Když jsem si nesla svůj magisterský diplom, bylo mi smutno. Za nic na světě bych nevyměnila roky studia. Patřím k těm lidem, co nechtěli zmeškat jedinou hodinu a na většinu přednášek jsem se upřímně těšila. Jasně, někdy jsem něco odflákla, někdy něco vynechala. Ale moje studium v budově Hollar Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy bylo nádherné, svým způsobem vzrušující a kouzelné a nelituji, že jsem místo toho třeba necestovala. Vždyť na to mám celý život.
TL;DRRoadtrip po Austrálii vyžaduje elektronické vízum eVisitor 651, které je zdarma, platí rok a umožňuje opakovaný vstup na 90 dní. Mezi nejoblíbenější trasy patří východní pobřeží se Sydney, Brisbane, Cairns a Velkým bariérovým útesem, středová trasa z Adelaide do Darwinu přes Uluru a jižní trasa z Perthu do Melbourne po Great Ocean Road s odbočkou na Tasmánii. Autorka projela trasu Sydney–Melbourne–Adelaide–Alice Springs–Darwin, tedy téměř 9 000 kilometrů za měsíc, pronájem auta včetně pojištění a poplatku za vrácení v jiném městě vyšel na zhruba 1 700 AUD, celkové útraty na měsíc bez letenky dosáhly asi 40 tisíc korun. Nejlepší měsíce jsou prosinec až leden pro pobřeží a červen až září pro rudý střed s Uluru, přičemž kempování mimo vyznačená místa je zakázané.
Rudý kontinent „Down Under“ by měl alespoň jednou za život navštívit každý cestovatel. Hrát si s klokany, pozorovat líné koaly, potápět se na Velkém bariérovém útesu nebo pozorovat východ slunce u magického Uluru patří mezi zážitky, které se vám vryjí pod kůži. A přestože má Austrálie pověst drahé země, i tady můžete cestovat nízkonákladově. Ideálním způsobem k poznávání je roadtrip, který díky spaní v divočině a vaření venku srazí vaše náklady za cestu na minimum. Pojďme se podívat na ideální roadtrip po Austrálii a vše, co byste měli vědět.
V tomto průvodci o Austrálii vám poradím, jak na:
Letenky a pojištění
Cestovatelská víza
Výběr ideální trasy
Půjčení auta
Kempování v Austrálii
Ceny v Austrálii
Letenky a pojištění
Pokud poletíte do Austrálie z Evropy, letenka bude jedním z vašich největších výdajů. Samozřejmě, s trochou štěstí se vám podaří ulovit zpáteční lístky v akci i za 15 000 Kč, spíš ale počítejte, že utratíte jednou tolik.
Skvělým způsobem, jak se na rudý kontinent dostat, je letět například z Nového Zélandu nebo navštívit Austrálii během cest po jihovýchodní Asii. Z těchto míst létá na nejmenší kontinent dostatek nízkonákladových aerolinek, které nabízí příznivé ceny.
Samozřejmostí je zřízení cestovního pojištění ještě před odletem. O tom, jaké pojišťovny nabízejí nejvyšší krytí za nejnižší cenu, si přečtěte tady.
Víza jsou do Austrálie nutnost
Před cestou nesmíte zapomenout na vyřízení víz. Pokud vám vaše australské dobrodružství nezabere více než 90 dnů, jsou pro vás nejlepší elektronická víza eVisitor 651, která jsou zdarma. Po této variantě povolení ke vstupu sáhne většina dobrodruhů. Žadatelům obvykle dorazí víza během pár hodin nebo dní na e-mail. Platnost eVisitor víz je jeden rok, na rudý kontinent s nimi můžete vstoupit opakovaně.
Kdy nejlépe na roadtrip po Austrálii vyrazit
Neexistuje univerzální poučka na to, kdy na rudý kontinent vyrazit. Vaše rozhodnutí totiž bude záležet na tom, do kterých oblastí se v Austrálii budete chtít podívat. Přestože si většina z nás zemi představí jako horkou vyprahlou pustinu, pravda je taková, že na území Austrálie najdeme celkem 6 různých podnebných pásů.
Spoustu cestovatelů zvolí pro návštěvu Austrálie evropskou zimu, tedy období od prosince do ledna. V tuhle roční dobu potkáte na cestě davy backpackerů, kteří si slibují hezké počasí a vyšší teploty. Východní a jižní pobřeží kontinentu je touto dobou jednoznačně dobrá volba, zvlášť, pokud si chcete užit surfování nebo šnorchlování. V outbacku je ale cestování v létě značně nepohodlné a cestou vás mohou potkat uzavřené treky, které mají zabránit hikování nezodpovědným turistům v příliš vysokých teplotách.
Samotní obyvatelé Austrálie volí k objevování rudého středu země evropské léto. Období od června do září nabízí příjemné teploty a turisty nepřeplněné kempy. Pokud se rozhodnete cestovat Austrálií touto dobou, nezapomeňte na fakt, že na jihu kontinentu bude zima. Tím myslím teploty klesající i pod nulu. My na tuhle skutečnost nebyli přepraveni a na některé probdělé mrazivé noci budeme vzpomínat do konce života.
Ideální trasy, kudy se vydat
Na internetu narazíte na několik oblíbených tras, pro které je charakteristické maximum zážitků a co nejméně času stráveného v autě. Pravděpodobně nejoblíbenější je východní trasa, která vede ze Sydney nebo Brisbane na sever do Cairns. Hlavní atrakcí na této trase je Velký bariérový útes. Jestli máte rádi oceán, surfování a potápění, tahle cesta bude pro vás ta pravá.
O něco méně ježděná je trasa vedoucí středem, jejímž zlatým, nebo spíše rudým hřebem je Uluru. Vyjíždět budete z Adelaide a končit v Darwinu. Tato cesta je určená pro dobrodruhy, kteří chtějí zažít takovou Austrálii, kterou znají z knížek zeměpisu. Nevýhodou jsou stovky prosezených kilometrů v autě, kdy za celý den nepotkáte nic zajímavého.
Třetí, jižní cesta, vede z Perthu do Melbourne. Nejenže na této trase projedete jednu z nejkrásnějších silnic na světě, vyhlášenou Great Ocean Road, ještě se cestou můžete zastavit v panenské Tasmánii.
Uvedené trasy berte pouze jako doporučení, ve výsledku si můžete Austrálii projet, jak jen se vám bude líbit. Musíte si ale dobře propočítat, kolik dní na takový roadtrip na míru budete potřebovat. My se po dlouhých úvahách rozhodli pro trasu Sydney – Melbourne – Adelaide – Alice Springs – Darwin. Hlavními požadavky pro nás byl rudý střed, nechtěli jsme si nechat ujít ani Sydney. Během jednoho měsíce jsme zdolali téměř 9 000 kilometrů a tuto trasu vám můžu rozhodně doporučit.
Ani tato cesta ale nemusí být váš strop. Letenky do Austrálie jsou drahé, proto se nebojte jít třeba do tříměsíční expedice, kdy rudý kontinent přejedete křížem krážem. Znám i takové šílence, kteří viděli v Austrálii doslova všechno a ujeli víc než 20 000 kilometrů.
Pokud vysedávání v autě není nic pro vás, můžete váš roadtrip nakombinovat i s vnitrostátními přelety. V Austrálii operuje spoustu nízkonákladových aerolinek, které vás skoro za pusu dopraví tam, kam potřebujete. Auto si můžete pronajmout v každém větším městě, takže vám zbyde jen naplánovat, jak to uděláte s kempovacím vybavením.
Půjčení auta
Další vysokou položku ve vašem rozpočtu bude tvořit pronajmutí auta. Ceny se různí, největší roli hraje to, pro jaký typ prostředku se rozhodnete. Nejlevnější jsou samozřejmě malá autíčka, o něco dražší klasické osobáky, nejdráž pak vyjdou campervany, dodávky a karavany. My se rozhodli pro levný Ford Falcon v kombi verzi, do které jsme se pohodlně naskládali ve čtyřech lidech i se všemi zavazadly.
Podle toho, jakou trasu si vyberete, vybírejte také typ pohonu auta. Jestliže chcete jezdit po nezpevněných vozovkách, doporučujeme sáhnout po čtyřkolce. Na druhou stranu, pokud vás jen tak něco nerozhodí, i s pohonem na dvě kola se dají ujet slušné vzdálenosti off road.
Nemenší položkou, než je pronájem, je pojištění auta. Je jen na vás, jestli se svůj dočasný domov rozhodnete pojistit, nebo ne. Zvolit můžete buď často nevýhodné pojištění přímo v půjčovně, nebo najít dobrou nabídku u externí pojišťovny. Pozor, přestože si auto pojistíte, většinou ochrana neplatí při jízdě na nezpevněných silnicích. My se rozhodli pouze pro pojištění předního skla, které nás vyšlo na 70 AUD. Vyplatilo se, přední okno se nám kvůli odletujícím kamínkům od jedoucích roadtrainů podařilo rozbít hned několikrát.
Půjčovny vám naúčtují další poplatek v případě, že se auto rozhodnete vrátit v jiném městě, než ve kterém jste si ho půjčili. Jedná se o takzvaný one way poplatek, který se pohybuje v řádech stovek australských dolarů. V našem případě, kdy jsme auto vyzvedávali v Sydney a vraceli v Darwinu, se jednalo o 200 AUD.
Koráb, jak jsme našemu auto přezdívali, nás na měsíc pouze s pojištěním předního skla i s one way poplatkem vyšel na zhruba 1 700 AUD. Půjčený jsme ho měli od společnosti Travellers Autobarn, kterou můžu s čistým svědomím doporučit. Pro ty z vás, kteří jedou do Austrálie za větším dobrodružstvím, se vyplatí auto rovnou koupit. Počítat ale musíte s rizikem pokažení a také si musíte vyhradit dostatek volného času v cílové destinaci na jeho prodej.
Vyhněte se jízdě za soumraku a v noci. Existuje velká pravděpodobnost, že na cestě srazíte klokana nebo jiné zvíře.
Ještě před odletem z Čech si nezapomeňte pořídit mezinárodní řidičský průkaz, bez kterého v Austrálii za volant nesedejte. Jeho vystavení stojí 50 Kč a vydává se na počkání.
Kempování v Austrálii
Wild camping, tedy „kde si postavíte stan nebo auto, tam usnete“, je v Austrálii zakázaný. Abyste se vyhnuli mastným pokutám, dodržujte místní pravidla a spěte jen na povolených místech. Nejjednodušší a zároveň nejdražší variantou kempování je nocování v placených kempech. Na nejmenším světadílu naštěstí najdete nespočet kempů zadarmo. K jejich nalezení vám pomůžou aplikace, které tato místa mapují.
Na cestu si pořiďte místní simku s internetem. Počítejte ale s tím, že v outbacku na signál jen tak nenarazíte.
Nejznámější z nich jsou Camper Mate a Wiki Camps, jejich stažení doporučujeme ještě před cestou. Kromě míst na přespání v appkách najdete také sprchy, prádelny, benzínky nebo třeba Wi-Fi. Důležité je rozeznat, jestli vaše auto disponuje označením „self-cointained“. Pokud ano, bude váš výběr kempů mnohem širší. Nemusíte se ale bát, i bez zabudovaného záchodu a dřezu v autě najdete nespočet míst, kde v Austrálii legálně přespat. U kempů zdarma ale nečekejte žádný luxus, dost často budete jediným „vybavením“ suchý záchod.
Výbavu na kempování nejspíš přes celý svět nepotáhnete, doporučuju si s sebou vzít jen to nejnutnější. Pokud se na rudém kontinentě chystáte půjčit campervan, většina výbavy bude součástí pronájmu auta. Zbytek se dá za slušné peníze pořídit například v obchodním řetězci Kmart. Naše parta s sebou vezla jen kvalitní spacák, karimatku, čelovku a filtr na vodu. Další výbavu přizpůsobte oblastem, do kterých se vydáváte. V outbacku nesmíte zapomenout na dostatek kanystrů na pitnou vodu, hodit se bude opalovací krém, pokrývka hlavy, podle oblasti a doby návštěvy možná také velmi teplé oblečení.
Ceny v Austrálii
Přestože má Austrálie pověst drahé země, ceny nejsou tak šílené, jak se traduje. V době návštěvy jsem si bohužel nevedla přesný rozpočet, nicméně bez letenek se nakonec má útrata vyšplhala v přepočtu na 40 tisíc korun. Na rudém kontinentu jsem strávila měsíc, společně se 3 dalšími kamarády si pronajala auto, spala hlavně v kempech zdarma a jídlo si připravovala sama. Zkrátka nízkonákladová dovolená se vším všudy.
Jídlo je nejvýhodnější nakupovat v supermarketech. My přežívali především na těstovinách, rýži, fazolích, klobásách, toasťáku s burákovým máslem a hummusu. K přípravě jsme využívali jak naše vařiče, tak i starý dobrý táborák nebo veřejné grily, kterých je po celé zemi spoustu. Pokud jsme si chtěli vyhodit z kopýtka, koupili jsme si v supermarketu grilované kuře, zašli na burger nebo fish and chips. Velkou část rozpočtu tvořilo také pivo a víno, které jsme si na cestě dopřávali prakticky denně.
Cena benzínu nebo nafty je dost závislá na oblasti, kde se chystáte tankovat.
Nejvýhodnější nákup benzínu se pohyboval kolem 1,3 AUD za litr, uprostřed outbacku se ale cena může vyšplhat i nad 2 AUD za stejné množství paliva.
Pokud si chcete v Austrálii užít dovolenou se vším všudy a zaplatit si nějakou z atrakcí, jako je surfování, potápění nebo třeba návštěva wildlife parku, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Národní parky jsou zpravidla přístupné zdarma, výjimku tvoří oblast Uluru – Kata Tjuta. Placenými atrakcemi se ale nenechte od návštěvy kontinentu odradit. I tady totiž můžete sestavit perfektní program vaší dovolené za minimální množství utracených peněz.
Knihy, které pro plánování roadtripu po Austrálii doporučujeme
Tipy a triky pro cestování po Austrálii
Co si zabalit
Podívejte se na náš návod pro balení na cesty, který vám s přípravou pomůže. Vyberte si správný cestovní batoh, prohlédněte si cestovní vychytávky a nezapomeňte doma nic důležitého.
Cestovní pojištění je naprostá nutnost. Na kratší cesty volíme AXA (50 % sleva) a na delší cesty britskou pojišťovnu True Traveller. Podívejte se na srovnání všech pojišťoven a vyberte si tu, která vám nejvíce vyhovuje.
TL;DRSvatbu snů lze naplánovat i bez svatební koordinátorky za pár měsíců, ale klíčové věci – místo konání, šaty a pozvánky – je nutné řešit s velkým předstihem, zatímco vše ostatní stačí domluvit i měsíc před obřadem. Autoři popisují svou svatbu pro 30 hostů ve Stodole Suška u Znojma, kterou dnes nedoporučují kvůli nespolehlivosti personálu, a jako lepší alternativu uvádějí zahradu zámku Mitrowicz. Finální náklady na svatbu vyšly na 222 254 Kč, přičemž největšími položkami byly hudba, oddávající, fotograf a video za 62 000 Kč, ubytování hostů za 32 000 Kč a šaty za 32 900 Kč. Doporučují investovat především do fotografa a videa a naopak svatbu plánovat na večer, protože polední obřad znamená horší světlo na fotkách i méně spánku.
Všichni vám řeknou, že svatba bude vaším nejkrásnějším dnem v životě. Ale málokdo vám poví, co všechno se na ní může pokazit (a to nemluvím o počasí). Od toho jsme tu my. Tenhle článek budiž vám nápomocen k tomu, abyste udělali při plánování svatby méně chyb než my. Dozvíte se, za jak dlouho lze naplánovat svatbu, jakou jsme měli my, na kolik zhruba vyjde, jestli potřebujete svatební koordinátorku nebo DJ a jak zabavit hosty.
Den před svatbou to vypadalo, že hosté umřou hlady
Naše svatba měla být pohádka naplánovaná bez nervů, rozčilování a stresu. Pohádka to nakonec byla. Dopadla přesně tak, jak měla (ne, nebyla to katastrofa, byla magická), ale na nervy jsme z ní byli, den před svatbou jsme sháněli rozvoz pizzy do Kravska, protože to vypadalo, že polovina hostů umře hlady.
Za jak dlouho lze naplánovat svatbu
Lukáš mě požádal o ruku v prosinci 2017. Chtěli jsme se brát v létě, to znamenalo, že jsme potřebovali sehnat co nejrychleji místo. Tušila jsem, že ty nejkrásnější mohou být už v tu dobu beznadějně plná. Sehnali jsme čtvrteční termín (26.7. 2018), zbytek léta byl v našem snovém místě už dávno plný. Když jsme vybrali místo, začala jsem řešit šaty. Místo, šaty a pozvánky jsou opravdu jediné věci, které musíte řešit s velkým předstihem. Ostatní věci jsme dořešili měsíc před svatbou.
Prstýnky a šaty online
Měla jsem jasnou představu svatebních šatů, kterou jsem našla na Pinterestu. Nádherné dvoudílné šaty, vílí sukně a k tomu krajkovaný volný vršek. V Čechách jsem ale nic podobného neobjevila. A pak mě napadlo, proč bych měla hledat podobné šaty, když si můžu objednat ty, které jsem našla na Pinterestu. Dohledala jsem studio, které je vyrábí, poslala jsem míry a modlila se, že mě Lukáš změřil správně. Když přišly, sedly mi perfektně a já jsem se vítězoslavně naparovala, že naše svatba bude bez stresu.
To pokračovalo i s prstýnky. Obešli jsme několik obchodů v Praze a nic nás nezaujalo. Na večer jsem si vybrala na internetu (vám bych doporučila 27jewelry, my je od nich nemáme, bohužel jsem je objevila až po svatbě) po pěti minutách a říkala jsem si, že to kolečko, co budu mít na ruce je stejně nejnudnější prsten, protože je to kolečko. Opět jsem měla zlatou ruku. Přišel perfektní prstýnek, nádhernější, než vypadal na stránkách a já jsem došla k názoru, že to zas tak nudné kolečko není.
Myslela jsem, že mám už svatbu v malíku. Jenže pak přišly první problémy.
Kadeřnici jsem neměla, makeup jsem si dělala sama
Ve Znojmě jsem neobjevila nikoho, komu bych se svěřila pro svůj den D, a tak jsem se rozhodla, že se nalíčím a učešu sama. Dívala jsem se ráno s mou svědkyní v posteli na Simpsony a před obědem jsem vylezla, natočila si vlasy, za patnáct minut se namalovala a šla se najíst. Pohodovější předsvatební hodiny jsem nemohla zažít.
TIP: Chcete vypadat dokonale, ale netroufnete si na líčení samy? Svěřte se do rukou šikovné vizážistky.
Svatba obráceně aneb proč se vdávat večer
Dlouhý spánek a plno času mi zajišťoval večerní obřad. Svatba začínala rautem v pět hodin, to znamenalo, že mám čas minimálně do dvou hodin odpoledne, kdy jsme měli naplánované focení s Lukášem a družičkami. A proč svatba večer? Vdávat se v poledne je největší hloupost, pokud bude totiž svítit sluníčko, zaručuje vám ty nejhorší světelné podmínky pro fotky. Ostré světlo a stíny nelichotí obličeji. No a taky se na svatbu pořádně ani nevyspíte.
Stodola Suška jako nejhorší volba
Zatímco všichni obdivujete naše svatební místo, já to rozmlouvám každému, kdo o něm uvažuje. Bylo nádherné, ale kdybychom neměli před svatbou státnice a měli jen trochu času na hledání nového, určitě bych ho změnila. A které bych volila dnes? Nejspíš zahradu zámku Mitrowicz, protože má skvělého majitele.
Když jsme přijeli v prosinci na první schůzku s manažerkou Stodoly Suška, byli jsme nadšeni. Padaly fráze typu: „všechno je možné“, „jídlo můžeme zařídit my, vegetariánské zvládáme“ a „všechno vám nazdobíme, jak si budete přát“. Odjížděli jsme nadšení, složili kauci, a dál už to neřešili.
Manažerka se nám snažila vnutit guláš a řízky
Z druhé schůzky v únoru už jsme tak nadšení nebyli. Manažerka nás nutila do jídelníčku plného řízků, gulášů a pečení prasete, protože „to mají hosté rádi.“ Odjížděla jsem zdrcená porážkou, nešťastná a jediné, co mě uklidňovalo, že to můžeme změnit. Po podrobném prozkoumání nabídnutého menu nám ale došlo, že z toho zdravý a lehký raut nedáme dohromady.
Po dlouhém hledání vhodného cateringu jsme dva a půl měsíce před svatbou kontaktovali I feel good v Praze, kteří po pár informacích o naší představě sestavili dokonalé menu a nabídli i piknik na ochutnávku. Nadšeně jsme kontaktovali Sušku, že jejich catering nechceme a těšili se na piknik.
Stodolu Suška na svatbu nedoporučujeme
Nepustíme vás do kuchyně!
Jenže manažerka Sušky nám na to napsala, že to v žádném případě. Byli jsme v šoku, nic takového ve smlouvě nebylo, ani nám nebylo nikdy řečeno. Když jsme se dovolávali důvodů, manažerka najednou řekla, že zkusí majitelku přesvědčit. Kličkovala takto až do 3 týdnů před svatbou, než jsme dostali jasnou odpověď, že vlastní catering mít nemůžeme, protože nás s ním nepustí do kuchyně. Nabídla, že nám naše menu od I feel good uvaří jejich kuchař.
Hosté budou mít hlad, prohlásila manažerka, která zajišťovala občerstvení
Ráda bych vám tady napsala, že to byl konec trápení, bohužel ne. Den před svatbou jsme přijeli na místo a manažerka před družičkami a rodinou prohlásila, že hosté budou mít hlad. Nevěřícně jsem na ní zírala, jak to myslí, že jídlo za 45 tisíc pro 30 lidí nebude stačit. „Vždyť vy jste dávali s kuchařem dohromady počty, tak snad jste to spočítali správně,“ rozčilovala jsem se. „Tak ale vy jste říkala, že u vás moc nejí.“ „PROSÍM?“ To už na mě bylo moc. Lukáš mě odvedl, že to dobře dopadne. Pro informaci: Polovina jídla zbyla. Ale celý den před svatbou jsme řešili, kde doobjednáme jídlo.
Ráda bych vám taky napsala, že to byl jediný problém s tímto pohádkovým místem, ale nebyl. Nic, co slíbili, nesplnili. Zapomněli nám s předstihem připravit ozvučení i světýlka na slavobránu. Naštěstí jsme se na manažerku nespoléhali a všechno jsme pro jistotu přivezli s sebou.
Jak jsme vyřešili hudbu
Na obřad jsme se rozhodli pro živou hudbu, ale uvnitř jsme se spoléhali na Spotify. A byla to snad nejlepší volba, kterou jsme udělali. Měli jsme dva playlisty, jeden klidný a pohodový před obřadem a druhý na tančení po obřadu.
Do čeho investovat
Já jsem vždycky věděla, že mou velkou investicí bude na svatbě fotograf. Jsem ráda, že tak jak hloupá byla volba Stodoly, tak skvělá byla volba Oldy z Něco Modrého. Myslím, že jeho fotografie hovoří téměř za vše. Co vám ale neřeknou, že Olda je nejen skvělý fotograf, ale i úžasný člověk, za kterého jste na svatbě rádi. My jsme si ho oblíbili tak, že ho dnes považujeme za kamaráda (a doufáme, že on nás taky).
Další naší investicí byli kluci z DIB Production. Viděli jsme jejich video půl roku před svatbou a najednou nám došlo, že je potřebujeme. Nechtěli jsme video ze svatby, chtěli jsme DIB video ze svatby.
Hosté se zabaví sami, ale pokud chcete nějaké tipy…
Báli jsme se, co u nás hosti budou dělat. Ukázalo se, že o to se bát nemusíme. Nepotřebujete nic. Žádné hry, žádné blbiny. Přesto to svatbu trochu zpestří.
1) Čokoládová fontána
Náš největší svatební hit. Kdo říká, že jídlo nemůže být zábava?
2) Polaroid a kniha svatebčanů
Nápisy „Chci se taky vdávat“ a „Přišel jsem jen kvůli jídlu“ nalákaly i naše babičky a dědy. Na konci večera jsme měli plnou svatební knihu polaroidů.
3) Kam se musíme vydat do roka a do dne
Rozhodli jsme se, že dovolíme svatebčanům, aby za nás rozhodli, kam příští rok pojedeme. Do krabice házeli místa a my jsme pak nad ránem 3 z nich vylosovali. Jak se dostaneme na Antarktidu, ještě nevíme.
4)Přání za deset let
Když jsem byla malá, napsala jsem si k osmnáctým narozeninám vzkaz, tentokrát teda svému 35letému já jsem nepsala já, ale svatebčané. Ti nám měli možnost napsat vzkaz, který otevřeme za 10 let.
TIP: Kdybyste přece jen chtěli naplánovat pár aktivit, mrkněte na tyto neokoukané svatební hry.
Potřebujete koordinátorku?
Naše svatba byla pohádková, přes všechny problémy při plánování, přes všechny nervy způsobené Suškou. A vaše bude taky. K naplánování krásné svatby nepotřebujete koordinátorku ani měsíce práce. Stačí vám jasná představa, svatební checklist, pár telefonátů a schůzek. A pevné nervy.
Kolik stojí svatba
Neměli jsme pevně daný rozpočet, orientačně jsme ale počítali s tím, že nás svatba vyjde zhruba na 200 000 Kč, počítali jsme s 55 hosty. Nakonec nás bylo jen 30, ale svatba stejně stála víc. 222 254 Kč je finální účet, pokud nepočítáme náš čas, půlroční ježdění autem z Prahy do Znojma a nějaké drobnosti.
TL;DRKartou Twisto lze ušetřit až 13 % na cestování díky kombinaci cashbacku a slevy za Premium účet – konkrétně 7 % na ubytování přes Booking.com (4 % cashback + 3 % Premium sleva) a 4,5 % na letenkách přes Kiwi.com (1 % cashback + 3 % Premium sleva). Twisto navíc nabízí lepší kurzy pro platby v zahraniční měně než běžné banky, cestovní pojištění od pojišťovny UNIQA v češtině na cesty až 30 dní včetně zimních sportů zdarma, a bezkontaktní platební náramek odolný vodě. Premium verze vyjde na 99 Kč měsíčně (první 3 měsíce zdarma), základní verze je zdarma na pořád. Při registraci s promo kódem LOUDAVYMKROKEM navíc získáte bonus 300 Kč.
Pokud jste na tom stejně jako my, hledáte způsoby, jak cestovat levněji. A největší výdajovou položkou jsou vždy letenky a ubytování. O hledání levných letenek a ubytování jsme už psali, ale přišli jsme na další způsob, jak si oboje pořídit ještě o NĚCO LEVNĚJI.
Platební kartu Twisto.cz používáme už téměř rok, ale teprve před měsícem nám došlo, že jí můžeme skvěle využít pro cestování. Je to česká služba, která nabízí platební kartu s cestovním pojištěním, cashbackem a možností splácet výdaje jednou měsíčně.
Tento článek je jen krátká ukázka toho, jak lze Twisto použít pro šetření na cestách. Pokud vás zajímá Twisto detailněji, přečtěte si OBŘÍ RECENZI TWISTO na našem druhém blogu.
Co přesně Twisto nabízí?
Cashback až 13 % na nákupy platební kartou
Pro cestování nejzajímavějším cashbackem je Booking.com (2 % – 4 % za každou rezervaci) a Kiwi.com, kde dostanete 1,5 % ceny letenky zpátky. Momentálně je v nabídce zhruba 60 obchodů, kde získáte cashback, včetně lékáren, elektroniky nebo trenýrek.
Lepší kurzy pro platbu v zahraničí, než u běžných bank
Klasické banky nám dříve s klidem napařily i 5 % poplatek za platbu v zahraniční měně. To se u Twista neděje a třeba u Eura je rozdíl více jak 50 haléřů, což je při větších částkách už opravdu znát.
Pojištění až na 30 denní cesty a zimní sporty zdarma ke kartě
Pojištění je zprostředkované přes pojišťovnu UNIQA a platí pro celou rodinu, pokud jedete společně. Oproti ostatním podobným kartám jde o pojištění V ČEŠTINĚ, takže si můžete v klidu pročíst podmínky a všemu porozumět.
Slevu 3 % z každé zahraničí platby, pokud si platíte Premium.
To vyjde na 99 Kč měsíčně (první 3 měsíce zdarma). Základní verze je zdarma na pořád.
TO ZNAMENÁ, že když si pořídíte Premium účet, můžete mít 7 % slevu na ubytování (4 % + 3 %) a 4,5 % (1 % + 3 %) na letenky!
Platební náramky
Kromě platební karty dostanete také bezkontaktní platební náramek, s kterým můžete i plavat. Nemusíte s sebou tahat kartu, nikdo vám z ní tak nemůže opsat údaje a je to o 100 % bezpečnější. Navíc je fajn zaplatit nákup nahnutím zápěstí.
Platba faktur za vás
Kdykoliv nám přijde nějaká faktura, stačí ji přeposlat do Twista a oni se o ní postarají. Už žádné přeťukávání do on-line bankovnictví (protože Češi se asi nikdy nenaučí používat QR kódy :)).
300 Kč za registraci
A teď to nejlepší, proč jsme se tento článek rozhodli napsat. Protože jsme jedni z nejaktivnějších uživatelů Twista, dostali jsme speciální promo kód, který našim kamarádům dá 300 Kč bonus za registraci (která je zdarma a trvá chvilku). No a protože všechny naše čtenáře považujeme za kamarády (a nikdo nám to nezakázal), šíříme odkaz i mezi vás.
Jak 300 Kč zdarma získáte?
Stačí kliknout SEM a registrovat se, nebo při registraci zadat promo kód LOUDAVYMKROKEM.
TL;DRKompletní výbava na dálkovou cyklistiku zahrnuje kolo s brašnami, kempovací vybavení, funkční oblečení a praktické doplňky. Nezbytností jsou vodotěsné brašny značky Sport Arsenal, cyklistický zámek, sady na lepení duší, nářadí (imbusy, montpáky, 15ka klíč), mazací olej a lékárnička. Ke spánku poslouží ultralehký stan Marmot Tungsten UL 3P, nafukovací karimatka Pinguin Skyline L a spacák Trimm Cyklo o hmotnosti 650 g. Oblečení s nanostříbrem od firmy Nanosilver vydrží nositelné i 10–12 dní bez praní, a mezi klíčové vychytávky patří chytrá helma Livall se zpětným zrcátkem, skládací batoh, polarizační brýle a sportovní lahev se stříbrem.
Naše cesta na kolech po Evropě začala u počítače. Hledali jsme, co vše je potřeba si sebou na dálkovou cyklistiku vzít. Kolo, stan a karimatka byly jasná věc, ale hledali jsme specifické rady, jak si cestu ulehčit a nápady na vychytávky, které by se nám mohly po cestě hodit.
Moc jsme toho nenašli, a tak jsme se obrátili na experty. Mluvili jsme s prodejci, výrobci i ostřílenými cyklisty a udělali si jasnou představu o tom, co žádnému cyklistovi nesmí v brašně chybět.
Nakonec jsme vyrazili s výbavou, která se nám vešla dohromady do čtyř cyklistických brašen, dvou batohů, kterými jsme ověsili zadní kola a do brašny na řídítkách. Zavazadla obsahují vše od nářadí, věcí na vaření, jídla, koření a oblečení, až po hromadu elektroniky (a drona), kterou potřebujeme pro svojí práci.
„Protože víme, jak je složité se na cestu na kolech připravit (první týden jsme byli obden v obchodě a dokupovali, co nás před cestou nenapadlo), připravili jsme seznam všeho, co jsme si s sebou zabalili.“
1) Kola, brašny a doplňky ke kolům
Výběr kola bylo to nejsložitější nejen kvůli tomu, že jde o největší investici na celé cestě. Design kola ovlivňuje všechno ostatní, od možností osazení brašnami až po to, jak dobře se vám bude šlapat.
Nejsme žádní velcí cyklisti, a tak jsme se rozhodli pro elektrokola. Sami nemáte šanci dobré kolo vybrat, a i s asistencí ve speciálním obchodě s elektrokoly si nebudete jistí, po čem vlastně sáhnout. My jsme si nakonec vybrali od značky Ghost. I když je to údajně značka vyšší třídy, máme s koly stále problémy. Čím více elektroniky, tím více průšvihů. 🙂
Naše bestie jsou Ghost Andasol Trekking 5 (Lukáš) a Ghost Andasol Wave 9 (Luci). I když je psaný dojezd 90 – 215 km, s naší zátěží a terénem ujedeme maximálně 70 km a už se rozhlížíme po nabíječce (90 km je hraniční, víc jsme na baterii neujeli).
Brašny na kola
Na dlouhou cestu na kole s sebou povezete spoustu věcí, které musíte někam uložit. Existuje řada brašen a batohů na kolo, které si můžete pořídit. Není to ale tak, že zajdete do obchodu, vyberete podle vzhledu, zabalíte a jedete. Tak jednoduché to bohužel není.
Brašny se umisťují na držáky, které můžete přimontovat na přední i zadní kolo (alespoň u většiny kol). Každé kilo navíc ale silně ovlivňuje jízdní vlastnosti, a proto musíte dbát na to, abyste váhu dobře rozložili.
Sáhli jsme po brašnách od českého výrobce Sport Arsenal, kde nám dokázali dobře poradit. Kvůli nosnosti jsme museli odmontovat zadní držáky (od výrobce kol) a namontovat bytelnější.
Všechny brašny jsme zvolili z řady ‚‚expediční cykloturistika’’, jsou totiž svařované a vodotěsné. Vozíme s sebou počítače, foťáky a další elektroniku, které jsou extrémné náchylné na vlhko. Nemít vodotěsné brašny, stačil by jeden déšť a měli bychom po zařízeních.
Doplňky ke kolu, bez kterých se neobejdeme (a ani vy!)
Pořádný cyklistický zámek, kterým jde v pohodě svázat dvě kola. Máme takový, který nelze jednoduše přestřihnout, ale netáháme s sebou plně kovové. To nemá smysl. 🙂
Minimálně dvě sady na lepení duší. Jednu s vulkanizačním lepidlem a jednu samolepící pro případ, že by vám lepidlo vyschlo (nám ale samolepící nefungovali, tak nevíme, jaký to má smysl)
Cyklistické nářadí. Vozíme s sebou 15ku klíč, cyklosadu imbusů a montpáky.
Mazací olej, bez něj to nejde. Řetěz mažeme každý druhý den.
Pumpička na rámu kola. Protože když píchneme, tak to kolo musíme dofouknout!
Utahovací plastové proužky, které se používají na stahování kabelů. Používáme je jako první pomoc, od uchycení věcí na rám kola až po vycentrování blatníku.
Lékárnička. To byste nevěřili, kolikrát se pořežete (Lukáš se říznul nožem do nohy dokonce!), bouchnete nebo spadnete z kola.
Tady byl výběr jednoduchý, protože jsme měli k ruce Víťu z 4camping, který je ostřílený cestovatel. Vybral nám stan a karimatku.
Stan Marmot Tungsten UL 3P
Na cestu jsme potřebovali stan ideálně z kategorie ultralight, protože každý gram se počítá. Váží 1,9 kg, složený vychází na délku úplně akorát na zadní držák kola, je velmi prostorný a postavený i složený ho máme za pět minut. Seznamte se s Marmot Tungsten UL 3P.
Na délku má 229 cm a na šířku 168 cm, takže se do něj pohodlně vejdeme i se všemi našimi brašnami, venku necháváme akorát holá kola.
Karimatky Pinguin Skyline L
Nejsme žádné fajnovky, v Ugandě, na Hawaii i na dalších místech, kde jsme kempovali, jsme spali na nejobyčejnějších karimatkách z Walmartu. Jenže když jsme byli v Letňanech na výstavě stanů, vyzkoušeli jsme si nafukovací karimatku a už jsme nechtěli jiné.
Pinguin Skyline L je suprová karimatka s integrovanou pumpou, která se nafukuje tak, že na ní šlapete. Trvá to asi tři minuty a vyspali jsme se na nich pohodlně i na kamenitém okraji lesa. Sbalená má 13 x 32 cm a s klidem se vejde do cyklistické brašny.
Spací pytel
Stejně jako u stanu je hlavní vlastností spacáku důležitá hmotnost. S naším Trimm Cyklo jsme spokojení, váží jenom 650g a je ideální do letních teplot. Nám slouží stejně dobře v teplých nocích v nížinách i v těch chladných horských. Rozměry ve sbaleném stavu jsou opravdu minimální, 15×24 cm.
Set na vaření
Ohřívač je při kempování alfa omega. Máme rádi českou značku Pinguin, tak jsme si od ní vybrali plynový vařič, který je samonosný. To znamená, že se nešroubuje na kartuši, ale stojí sám na třech nožičkách. Takové hořáky jsou stabilnější a unesou i větší hrnec.
Nejvíce místa zabírá vždy oblečení. Proto jsme chtěli ideálně takové, které je skladné, funkční a nemusí se moc prát. Na kole je důležitý odvod potu a rychlé schnutí, protože komu by se chtělo si ráno oblékat mokrý dres.
Vybavili jsme se sportovní řadou s nanostříbrem od české firmy Nanosilver. Nejvíce jsme spokojení s ponožkami, protože 3 páry nám opravdu vydrží na 10-12 dní. Stříbro účinně likviduje zápach a organické sloučeniny, které se vyskytují v potu, takže dres, trika i ponožky jsou ráno vždy skoro jak vyprané.
I když se celý den na kolech potíme, rádi se ve městech hezky oblékneme. Jenže na kolo vážíte každý gram, takže jsme dlouho vybírali (Lucka vybírala :)) ideální šaty na cestu. A ty našla u Lady Vyvialové u Ostravy, která šije ultralehké módní kousky z nanomateriálů.
Takže s sebou vezeme dvoje šaty, které skoro nic neváží (méně než jedny trenky!), jsou super pohodlné a rychle schnou.
4) Vychytávky
Chytrá helma Livall
Hledali jsme bezpečný způsob, jak během cesty poslouchat podcasty a telefonovat za jízdy. Helmy Livall mají integrované reproduktory umístěné nad ušima, takže když něco posloucháte, pořád slyšíte okolí, auta i dalšího hulákajícího cyklistu. A když máte dvě, jako my, můžete si spolu přes aplikaci povídat (na to ale potřebujete internet, takže my nevyužíváme kvůli čerpání dat)
Helmy mají i blinkry, díky tomu jste v šeru pořádně vidět, a když se je naučíte ovládat, budete umět blikat na strany, stejně jako auta.
Zpětné zrcátko na helmu
Sice se na vás budou všude koukat jako na exoty, ale nedáme na zpětné zrcátko na helmě dopustit. Je to naše nejdůležitější část výbavy. Proč je lepší než zrcátko na řídítkách? Nevybočuje do strany a nemusíte sjíždět očima z vozovky (protože před sebou vidíte ve sklíčku, co se děje za vámi).
Skládací batoh
Občas se nám stane, že chceme někde nechat kola a vyrazit na výlet nebo procházku pěšky. Pro takové případy s sebou vozíme skládací batohy, které mají ve složené stavu velikost jako zmuchlaný hadřík a neváží skoro nic.
Když se ale rozbalí, pohodlně do nich vejde vše, co na cestu potřebujeme, a navíc mají integrovanou pláštěnku pro případ, že by začalo pršet.
Polarizované sluneční brýle
Sluníčko je pěkný prevít, speciálně během léta. Na kole potřebujete pořád na 100 % vidět, ať už se ohlížíte po autech, co jedou za vámi, nebo hledáte optimální cestu. Stačí totiž jeden ostrý kamínek a budete lepit duši. V cyklistickém obchodě jsme si pořídili polarizované sluneční brýle, které eliminují oslňující paprsky sluníčka a jezdí se nám pohodlně, i když je venku azur.
Sportovní lahev se stříbrem
Cestou si děláme ISO drinky a určitě se vám už stalo, že vám plastová lahev začala uvnitř smrdět. Na dně se vytvoří černá vrstvička a je po lahvi. To se ale neděje s lahvemi, které obsahují nanostříbro, takže máme každý jednu.
TIP: Pokud máte rádi i cyklo zájezdy, podívejte se na odkaz – dovolená na kole a vyberte si ten pravý!
