Typické portugalské jídlo: 18 jídel, která musíte ochutnat

Pokud uvažujete, že vyrazíte do Portugalska na dovolenou, musím vás hned na začátek na něco upozornit. Je to totiž naprostý kulinářský ráj na zemi a dost možná se vám odtud vůbec nebude chtít domů. ☺️ My sem s Lukášem jezdíme už od roku 2020 pravidelně každý rok, zamilovali jsme si slunné Algarve, divoké vlny na surfování, ale především tu neuvěřitelně pestrou a štědrou gastronomii.

Když se řekne portugalská kuchyně, nepředstavujte si žádné naškrobené ubrusy ani pinzetovou gastronomii. Je to naopak velmi rustikální, poctivé a hluboce tradiční jídlo, které voní po česneku, olivovém oleji a Atlantiku. Skutečná duše místní kultury leží na papírovém ubruse v hlučné rodinné restauraci, kde nad barem běží fotbal a všichni se překřikují. Portugalci jídlo zkrátka nekonzumují, oni ho prožívají.

Vzhledem k tomu, že jsme s Lukášem vegetariáni, užíváme si tu hlavně dokonalé sýry, čerstvé pečivo, zeleninové polévky a ty nejlepší sladkosti na světě. Tradiční masové a rybí speciality tedy známe spíše z vyprávění našich přátel a z pozorování místního cvrkotu. Připravila jsem pro vás ultimátního průvodce portugalským jídlem, kde najdete přesně 18 tipů, co musíte ochutnat. Poradím vám, jak se nenechat napálit v restauraci, a přidám i orientační ceny.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Pozor na couvert: Košík s pečivem a olivami na stole není zdarma, platíte za to, co sníte.
• Obědové menu (Menu do dia): Nejlepší způsob, jak ušetřit, stojí obvykle kolem 10 až 15 eur a zahrnuje polévku, hlavní chod, kávu i nápoj.
• Národní obsese treskou: Bacalhau je sušená treska, ze které prý Portugalci umí uvařit 365 různých receptů.
• Sladké klášterní tajemství: Většina dezertů, včetně slavných pastéis de nata, vznikla v klášterech, kde jeptišky používaly žloutky zbylé po škrobení prádla.
• Kávová kultura: Espresso si v Lisabonu objednáte jako bica, v Portu zase jako cimbalino.
• Voda v restauraci: Kohoutková voda je pitná, ale v podnicích vám automaticky nabídnou dražší balenou.
• Vegetariáni to mají těžší: Tradiční kuchyně je hodně masová a rybí, ale zachrání vás polévky, sýry a neuvěřitelné množství skvělých dezertů.

Jak (a kde) jíst jako místní

Než vůbec zapíchnete vidličku do prvního sousta, je nesmírně důležité pochopit pravidla místního stolování. Portugalská restaurace (často nazývaná tasca) funguje podle vlastního a pro našince občas překvapivého kodexu. Pokud do Portugalska letíte poprvé, připravte své chuťové pohárky na radikální změnu.

Základem všeho je najít ten správný podnik. Vyhněte se naleštěným restauracím s naháněči před vchodem, kteří drží v ruce menu v pěti jazycích. Hledejte spíše nenápadné rodinné podniky, kde jsou stoly natlačené na sebe a papírové ubrusy pokrývají ty látkové. Právě tam se totiž odehrává ta pravá gastronomická magie za velmi přijatelné ceny.

Záhada jménem couvert

Jakmile si sednete ke stolu, číšník před vás takřka okamžitě položí košík s čerstvým chlebem, misku černých oliv, malá máslíčka a možná i trochu sardinkové paštiky nebo kousky sýra. Vypadá to naprosto idylicky a člověk by si myslel, že jde o pozornost podniku. To je ale velký omyl, jedná se o tradiční couvert.

V Portugalsku totiž platí jedno velmi jednoduché a férové pravidlo. Co sníte, to také zaplatíte. Couvert se účtuje buď po jednotlivých položkách, nebo jako celek, a obvykle vás vyjde na částku mezi 2 a 5 eury. Pokud o něj nemáte zájem, stačí se ho zkrátka nedotknout, nebo ještě lépe s úsměvem říct „não, obrigado“ (ne, děkuji). Číšník ho bez mrknutí oka odnese. Rozhodně nejde o žádnou turistickou past, Portugalci si jen rádi zobnou něčeho malého, než se jim uvaří hlavní jídlo.

Voda, pitný režim a dýška

Kohoutková voda (místně zvaná água da torneira) je v celém Portugalsku naprosto bezpečná a my ji s Lukášem běžně pijeme. V restauracích ji ale automaticky na stůl nedostanete, protože podniky z velké části žijí právě z marží na nápojích. Číšník vám proto téměř vždy nabídne vodu balenou, za kterou si připlatíte.

Můžete si samozřejmě vyžádat vodu z kohoutku, ale v těch lepších a luxusnějších restauracích se to příliš nenosí a obsluha se může tvářit trochu kysele. V obyčejných rodinných tascas vám naopak džbánek s vodou přinesou většinou bez jakýchkoliv poznámek. Co se týče spropitného, dýška nejsou vyloženě povinná, ale jsou velmi očekávaná, jelikož platy v místní gastronomii zůstávají dost nízké. Obvykle se účet zaokrouhluje nahoru nebo se nechává zhruba 5 až 10 procent v hotovosti na stole.

Časování je naprosto zásadní

Přijít na večeři v šest hodin večer znamená, že budete jíst v naprosto prázdné restauraci. Případně se ocitnete v podniku plném zmatených Britů a Němců. Oběd se zde podává zhruba od půl jedné do tří hodin odpoledne. Tohle je naprosto ideální čas vyrazit na takzvané menu do dia (denní menu).

Za velmi sympatických 10 až 15 eur dostanete vydatnou polévku, hlavní chod, nápoj (často i malou karafku domácího vína) a nakonec espresso. Představuje to absolutně nejlepší způsob, jak ušetřit peníze a zároveň jíst jako opravdoví místní. Večer pak kuchyně ožívají až kolem půl osmé, ale samotní Portugalci začínají večeřet spíše po osmé, často dokonce až v devět hodin večer.

18 jídel, která musíte ochutnat

Zeměpisná rozmanitost Portugalska se naprosto dokonale propisuje přímo do talířů. Severní část země je spíše těžká, masová a velmi sytá, zatímco jižní oblasti voní po čerstvých bylinkách, mořských plodech a citrusech. Pojďme se podívat na výběr toho nejlepšího, co místní kuchyně nabízí.

1. Pastéis de Nata

Tyhle slavné krémové košíčky z křupavého listového těsta prostě musíte ochutnat, i kdybyste v Portugalsku strávili jen jediný den. Jsou plněné horkým žloutkovým krémem a na povrchu bývají lehce připálené do černých puchýřků. My s Lukášem je naprosto milujeme a dáváme si je téměř každý den ke kávě, je to takový náš malý rituál po ranním surfování.

Historie tohoto globálního fenoménu začala v Lisabonu nedaleko velkolepého kláštera Jerónimos. Mniši v 19. století potřebovali obrovské množství vaječných bílků na škrobení svých řeholních rouch a zbyly jim tak tisíce žloutků. Smíchali je s cukrem z kolonií a v roce 1837 začali péct tyto košíčky, aby získali peníze na přežití řádu. Původní tajný recept se dodnes střeží v podniku Pastéis de Belém, kde denně upečou přes dvacet tisíc kusů.

Pro mnohé místní obyvatele je ovšem mnohem lepší volbou lisabonská a portská síť pekáren Manteigaria. Těsto dělají o něco slanější a křupavější, zatímco krém je méně sladký, což nám osobně chutná mnohem více. Nemají žádný tajný recept, vše připravují přímo před vašima očima za prosklenou stěnou. Jedí se vždy teplé a místní si je bohatě sypou skořicí a moučkovým cukrem z připravených sypátek na stole. Ceny se pohybují kolem 1,20 až 1,50 eura za kus.

2. Bacalhau à Brás

Bacalhau, tedy sušená a solená treska, tvoří naprostý základní kámen portugalské národní identity. Říká se, že existuje minimálně 365 různých receptů, takže můžete jíst jinou variantu každý den v roce. Vtipným paradoxem ovšem zůstává, že treska v portugalských vodách vůbec nežije a musí se draze dovážet ze severního Atlantiku, převážně až z Norska.

Tradice jejího solení sahá hluboko do dob slavných zámořských objevů, kdy námořníci nezbytně potřebovali trvanlivé jídlo na dlouhé měsíce plavby přes oceán. Před samotným vařením se musí bacalhau několik dní máčet ve studené vodě, aby se zbavila přebytečné soli a znovu se rehydratovala. Tomuto klíčovému procesu se místně říká dessalga a vyžaduje to docela dost trpělivosti, vodu je nutné pravidelně měnit.

Jednou z nejoblíbenějších a nejčastějších úprav je právě Bacalhau à Brás. Jde o velmi populární comfort food, které si Portugalci běžně dávají k obědu. Nudličky tresky se smíchají s tenoučkými smaženými brambory, cibulí a rozmíchaným vajíčkem, vše se nakonec bohatě posype černými olivami a čerstvou petrželí. Je to poměrně lehké jídlo, ale neuvěřitelně bohaté na chutě.

3. Sardinhas Assadas

Grilované sardinky jsou naprostým synonymem portugalského léta a pro místní znamenají víc než jen obyčejné jídlo. V červnu, zejména během bujarého svátku Santo António v Lisabonu a São João v Portu, se v ulicích rozestaví tisíce malých grilů. Celá města se následně zahalí do hustého, rybinou silně vonícího kouře, který se dostane úplně všude.

Sardinky se grilují vcelku, dokonce i s vnitřnostmi, aby si zachovaly co nejvíce šťávy a přirozené chuti. Před položením na žhavé uhlíky se pouze bohatě zasypou hrubozrnnou mořskou solí, která vytvoří na kůži dokonalou krustu. Je to obrovská společenská událost, lidé postávají na ulicích, popíjejí pivo a povídají si dlouho do noci.

Místní je jedí velmi specifickým a jednoduchým způsobem. Nečekejte žádné složité přílohy, horká ryba se jednoduše položí na pořádný krajíc čerstvého křupavého chleba. Chléb postupně nasaje veškerý lahodný tuk a šťávu ze sardinky, takže samotné pečivo na konci chutná snad ještě lépe než ryba samotná. Často k nim dostanete jen obyčejný vařený brambor nebo lehký salát.

4. Francesinha

Tohle jídlo pochází z Porta a je to naprostá kalorická bomba, nad kterou s Lukášem jako vegetariáni vždycky jen nevěřícně kroutíme hlavou. Název se překládá jako „malá Francouzka“, protože autor receptu se inspiroval francouzským sendvičem croque-monsieur. Nic jemného nebo francouzsky elegantního na ní ale rozhodně nehledejte, je to brutální nálož masa.

Jde o masivní vrstvený sendvič plněný hovězím steakem, čerstvou klobásou, pikantní uzeninou linguiça a silnými plátky šunky. Celé se to následně důkladně zabalí do plátků sýra a nechá se zapéct v troubě, dokud se sýr nerozteče. To ale zdaleka není vše, nakonec se celá tahle hora utopí v husté a horké tajné omáčce, která se vaří z piva, rajčat a piri-piri koření.

Často navrchu trůní ještě dokonalé volské oko a celá ta nádhera plave v hlubokém talíři obklopená horou zlatavých hranolek. Podle našich přátel je to absolutní infarkt na talíři, ale po prohýřené noci v Portu prý neexistuje lepší vyprošťovák. Portugalci k ní zásadně popíjejí ledově vychlazené točené pivo a vedou vášnivé debaty o tom, který podnik dělá tu nejlepší omáčku.

5. Bifana

Pokud hledáte ten nejautentičtější portugalský street food, právě jste ho našli. Bifana je neuvěřitelně populární a přitom na první pohled naprosto obyčejná záležitost, kterou koupíte doslova na každém rohu za pouhých pár eur. Prodávají ji ve stáncích, v malých kavárnách i na benzínových pumpách a místní ji jedí v jakoukoliv denní dobu.

Jde o velmi tenké plátky vepřového masa, které se předem dlouze marinují ve směsi česneku, bílého vína, sladké papriky a občas i bobkového listu. Maso se pak prudce a rychle opeče na velké pánvi přímo v té voňavé šťávě. Následně se vloží do obyčejné křupavé bulky, která se předtím zlehka namočí do vypečeného tuku, aby nebyla suchá.

Kouzlo spočívá v naprosté jednoduchosti a dokonalém dochucení. Portugalci si bifanu často ještě vylepšují tím, že si na maso vymačkají trochu ostré žluté hořčice nebo přidají pálivou omáčku piri-piri. Je to ideální rychlá svačina do ruky, když zrovna přecházíte mezi památkami a nechcete trávit dlouhý čas vysedáváním v restauraci.

6. Caldo Verde

Caldo Verde je ikonická polévka, kterou najdete na jídelním lístku snad úplně každé tradiční restaurace. Pochází ze severního Portugalska, ale dnes se běžně vaří po celé zemi. Je to krásně hustá polévka vyrobená z rozmixovaných brambor, do kterých se na samý závěr přidá velmi najemno nakrájená zelená kapusta (couve galega).

Původní recept vždy obsahuje i několik plátků pikantní klobásy chouriço, která polévce dodá uzenou a masovou chuť. My si ji v restauracích vždycky prosíme připravit ve vegetariánské verzi bez klobásy a většinou nám velmi ochotně vyhoví. I bez masa je to totiž dokonale chutné a syté jídlo, které úžasně voní po kvalitním olivovém oleji.

Nejlépe chutná podávaná horká v tradiční hliněné misce, doplněná pořádným kouskem čerstvého kukuřičného chleba. Je to naprosto ideální volba na chladnější zimní večery, které umí být v Portugalsku překvapivě vlezlé. Miska této dobroty vás vyjde většinou jen na 2 až 3 eura, takže je to i velmi levná varianta na rychlou večeři.

7. Sopa de Pedra

Tahle polévka má kolem sebe neuvěřitelně zajímavý příběh a pochází z města Almeirim. Traduje se, že vznikla ze staré legendy o hladovém a velmi chytrém poutníkovi. Ten přišel do vesnice jen s obyčejným kamenem a tvrdil místním, že z něj umí uvařit tu nejlepší polévku na světě, jen k tomu potřebuje půjčit hrnec a vodu.

Zvědaví vesničané mu samozřejmě vyhověli. Poutník pak postupně začal podotýkat, že by polévka byla ještě o malinko lepší, kdyby mu někdo daroval kousek cibule, jiný trochu fazolí, další kus klobásy nebo kousek bůčku. Nakonec tak z obyčejného kamene, který po uvaření tajně vyndal, vykouzlil neuvěřitelně bohatou hostinu pro všechny zúčastněné.

Dnešní Sopa de Pedra je extrémně vydatné jídlo, které samo o sobě funguje jako hlavní chod. Obsahuje červené fazole, brambory, mrkev, zelí a obrovské množství různých druhů uzenin a vepřového masa. Je to velmi těžké, syté a rustikální jídlo, které dokonale zahřeje po dlouhém dni stráveném na větrném pobřeží oceánu.

8. Açorda Alentejana

Tohle je přesně ten typ jídla, u kterého si uvědomíte, jak dokážou Portugalci z naprostého mála vytvořit něco naprosto úžasného a chuťově komplexního. Açorda pochází z horkého a suchého regionu Alentejo na jihu země a historicky šlo o velmi prosté jídlo chudých rolníků. Hlavními ingrediencemi jsou jen starší tvrdý chléb, spousta česneku, čerstvý koriandr a prvotřídní olivový olej.

V základu je to vlastně chlebová polévka nebo spíše taková hustá kaše. Chléb se zaleje horkou vodou ochucenou česnekem a bylinkami, takže krásně změkne a nasaje všechny vůně. Na samý závěr se do horké směsi vyklepne syrové vajíčko, které se v horkém vývaru samo uvaří a dodá jídlu krémovou strukturu.

My si tuto základní vegetariánskou verzi dáváme velmi rádi, protože je neuvěřitelně voňavá. V přímořských oblastech se do ní ovšem velmi často přidávají ještě čerstvé krevety nebo kousky tresky, čímž vznikne Açorda de Marisco. Je to obrovská porce sacharidů a energie, která vás spolehlivě zasytí na půl dne.

9. Polvo à Lagareiro

Pokud mají vaši spolucestující rádi mořské plody, tohle jídlo je podle Portugalců naprostou povinností. Zapomeňte na gumové a tvrdé kroužky z mrazáku, které znáte z levných přímořských letovisek. Zdejší polvo, tedy chobotnice, je naprosté umělecké dílo a vyžaduje velmi specifickou a dlouhou přípravu, aby maso zůstalo křehké.

Chobotnice se nejdříve dlouze uvaří ve vodě s cibulí do absolutní měkkosti, až se téměř rozpadá. Teprve potom se přemístí do pekáče a upeče se zprudka v troubě. Doplňují ji takzvané batatas a murro, což jsou malé brambory vařené ve slupce, které se před pečením zlehka rozmáčknou pěstí, aby do sebe nasály co nejvíce chuti.

To hlavní kouzlo se ukrývá ve slově lagareiro, což odkazuje na majitele lisu na olivový olej. Celý pekáč se totiž zalije absurdně velkým množstvím toho nejkvalitnějšího olivového oleje a zasype se hromadou nasekaného česneku. Jídlo plave v tuku, ale právě ten olej, ochucený mořskou vodou a česnekem, je na celém pokrmu prý to úplně nejlepší.

10. Amêijoas à Bulhão Pato

Slávky na tento specifický portugalský způsob jsou nesmírně jednoduché, velmi rychlé na přípravu a přitom působí neuvěřitelně luxusně. Jídlo je pojmenované po slavném portugalském básníkovi z 19. století a dnes představuje jeden z nejoblíbenějších předkrmů v zemi. Místní si je dávají rádi k odpolednímu vínu s přáteli.

Čerstvé slávky se zprudka orestují na štědré dávce olivového oleje s obrovským množstvím česneku. Následně se podlijí kvalitním suchým bílým vínem a přidá se obrovská hrst čerstvého koriandru, který je pro portugalskou kuchyni naprosto typický. Vše se pod pokličkou podusí, dokud se všechny mušle neotevřou a nepustí svou slanou mořskou šťávu.

Nejdůležitější součástí tohoto zážitku je ovšem příloha. Slávky se vždy podávají s košíkem nakrájeného čerstvého bílého chleba nebo toastu. Ten totiž slouží k tomu, aby se do něj dokonale nasála ta úžasná voňavá omáčka plná vína, česneku a bylinek, která zůstane na dně hlubokého talíře. Většina lidí se shodne na tom, že namáčení chleba je lepší než samotné mušle.

11. Arroz de Marisco

Tato krémová rýže plná mořských plodů je opravdová lahůdka a často se přirovnává ke španělské paelle, ačkoliv je výrazně tekutější a připomíná spíše velmi hustou polévku nebo italské rizoto. Připravuje se z tradiční portugalské krátkozrnné rýže, která do sebe skvěle natahuje veškerý silný rybí vývar, ve kterém se pomalu vaří.

Jídlo kombinuje neuvěřitelné množství čerstvých ingrediencí. Najdete v něm krevety různé velikosti, slávky, kousky krabů a občas i menší kousky chobotnice nebo ryb. Vše je zlehka ochucené rajčaty, bílým vínem a samozřejmě všudypřítomným čerstvým koriandrem. Často bývá také lehce pikantní díky přidání kapičky chilli omáčky piri-piri.

Servíruje se velmi efektně, většinou vám na stůl přinesou obrovský hliněný hrnec, ze kterého se ještě kouří, a rýže v něm stále probublává. Je to jídlo určené ke sdílení, jedna porce v restauraci obvykle bohatě vystačí pro dvě osoby. Skvěle se k němu hodí vychlazené bílé víno nebo mladé Vinho Verde, které vyváží bohatost pokrmu.

12. Cataplana de Marisco

Když už jsme u těch mořských plodů, nesmíme vynechat typickou specialitu ze slunného regionu Algarve, kam jezdíme nejčastěji. Slovo cataplana neoznačuje jen samotné jídlo, ale především unikátní měděnou pánev ve tvaru zavřené mušle, ve které se tento pokrm tradičně připravuje a také přímo servíruje na stůl.

Tento zvláštní hrnec má arabské kořeny a funguje na podobném principu jako moderní tlakový hrnec. Uvnitř se pod těsně uzavřenou poklicí společně dusí směs krevet, škeblí, kousků ryb, rajčat, cibule, bílého vína a papriky. Díky unikátnímu tvaru nádoby zůstanou veškeré vůně a chutě uzamčeny uvnitř, suroviny se nevysuší a prolnou se do dokonalé harmonie.

Zážitek vrcholí ve chvíli, kdy vám číšník přinese rozpálenou měděnou pánev přímo na stůl a před vašima očima ji s cvaknutím otevře. Z hrnce se vyvalí obrovský oblak voňavé páry, ze kterého se okamžitě sbíhají sliny. Je to vizuálně nádherné jídlo, které si na jihu Portugalska dávají místní rodiny během svátečních nedělních obědů.

13. Frango Piri-Piri

Grilované piri-piri kuře je pravděpodobně to nejznámější portugalské jídlo ve světě, ačkoliv jeho kořeny sahají spíše do bývalých afrických kolonií, konkrétně do Mozambiku a Angoly. Právě odtud totiž portugalští námořníci přivezli malé a pekelně pálivé chilli papričky, ze kterých se dodnes vyrábí ikonická červená omáčka.

Tohle jídlo se stalo naprostým hitem hlavně v regionu Algarve, a pokud sem vyrazíte, uvidíte nápisy Frango Piri-Piri doslova u každé silnice. Kuře se nejdříve rozřízne napůl a zploští (tzv. na motýlka), následně se dlouze marinuje v pikantní omáčce s česnekem a nakonec se prudce griluje na otevřeném ohni z dřevěného uhlí.

Díky dřevěnému uhlí získá maso nezaměnitelnou kouřovou chuť a kůže je dokonale křupavá. Tradičně se podává velmi jednoduše, většinou jen s hromadou domácích hranolek a jednoduchým rajčatovým salátem s cibulí. Místní se sjíždějí do malého městečka Guia kousek od Albufeiry, které je považováno za neoficiální hlavní město tohoto pálivého fenoménu.

14. Queijo da Serra da Estrela a chléb Broa

Pokud jste milovníci sýrů jako my, tohle bude váš splněný sen. Queijo da Serra da Estrela je králem všech portugalských sýrů a pochází z nejvyššího pevninského pohoří země. Vyrábí se výhradně ze syrového ovčího mléka a místo zvířecího syřidla se k jeho srážení tradičně používá výtažek z divokých květů bodláku, což z něj dělá skvělý vegetariánský zážitek.

Tento sýr je na povrchu pevný, ale uvnitř je neuvěřitelně krémový, až tekutý. Nekrájí se proto na klasické trojúhelníčky. Správně se nožem úhledně odřízne jen vrchní kůrka jako poklička a tekutý vnitřek se nabírá lžící, nebo se do něj rovnou namáčí kousky pečiva. Má velmi intenzivní, lehce nakyslou a zemitou chuť, která nemusí sednout každému, ale my ho zbožňujeme.

Nejlépe chutná, když si k němu přikousnete Broa de Milho. Jde o tradiční, velmi těžký a hutný kukuřičný chléb, který má tvrdou, popraskanou kůrku, ale uvnitř je krásně vláčný a sytě žlutý. Tato kombinace výrazného sýra, hutného chleba a skleničky červeného vína je naprosto dokonalá a velmi rychlá večeře, kterou si často děláme u nás na apartmánu.

15. Bolinhos de Bacalhau

Tyto malé smažené kuličky či spíše šištičky z tresky a brambor jsou absolutní klasikou, na kterou narazíte snad úplně všude. Můžete je najít jak v těch nejlevnějších stáncích na trzích, tak v luxusních restauracích jako elegantní předkrm. Jsou to takové malé gastronomické jednohubky, které Portugalci milují od útlého dětství.

Připravují se z jemně natrhané a odsolené tresky bacalhau, která se precizně smíchá s bramborovou kaší, vajíčkem, nasekanou cibulí a čerstvou petrželí. Následně se pomocí dvou lžic vytvarují typické nočky, které se prudce usmaží v hlubokém oleji. Pokud jsou udělané správně, musí být zvenku krásně zlatavé a křupavé, zatímco uvnitř zůstanou nadýchané a měkké.

Představují skvělý start každého jídla a výborně se hodí k vychlazenému pivu během horkého odpoledne. V Lisabonu na hlavní turistické třídě Rua Augusta najdete dokonce moderní obchody, kde tyto kroketky plní horkým tekutým sýrem z pohoří Serra da Estrela. Pro konzervativní Portugalce je to sice kacířství, ale turisté tuto kombinaci naprosto milují.

16. Ovos Moles de Aveiro

Když navštívíte malebné městečko Aveiro, kterému se často přezdívá portugalské Benátky díky jeho barevným lodičkám a kanálům, nesmíte minout místní největší sladkou pýchu. Ovos Moles jsou totiž chráněny značkou původu od Evropské unie a jejich historie pochází z místních dominikánských a františkánských klášterů.

Jde o velmi tenoučké a křehké oplatky, které se tradičně tvarují do námořních a rybářských motivů, takže nejčastěji dostanete mušličky, rybičky nebo malé soudky. Uvnitř těchto oplatek se ovšem skrývá neuvěřitelně sladký a zářivě žlutý krém, který se vaří pouze z obrovského množství vaječných žloutků a hustého cukrového sirupu.

Musím vás varovat, že je to opravdu extrémně sladké a syté, takže vám k ranní kávě bude bohatě stačit jeden jediný kousek. Krém má lehce zrnitou texturu od cukru a chutná velmi specificky. Pokud si chcete odvézt originální jedlý suvenýr, Ovos Moles se často prodávají v krásně malovaných dřevěných soudcích, které vypadají naprosto úžasně.

17. Bolo de Bolacha

Tento tradiční nepečený dort je naprostá klasika, kterou dělají portugalské babičky svým vnoučatům během víkendů a rodinných oslav. Překládá se to zkrátka jako „sušenkový dort“ a jeho příprava je vlastně docela jednoduchá, přesto je výsledek absolutně geniální a návykový. My si ho s oblibou dáváme jako sladkou tečku po vydatném obědě v místní tasce.

Základem jsou populární a velmi tenké sušenky Maria, které se dají koupit v každém supermarketu. Ty se postupně namáčejí do silné, čerstvě uvařené černé kávy a vrství se na sebe. Mezi každou vrstvou sušenek je štědrá dávka bohatého máslového krému, který se šlehá s cukrem a občas i s kapičkou alkoholu pro lepší aroma.

Dort se musí nechat přes noc uležet v lednici, aby sušenky nasály vlhkost z krému a kávy a krásně změkly. Každé jedno sousto se pak doslova rozplývá na jazyku. Je to velmi jemný dezert, který krásně voní po kávě a máslu, a pokud máte rádi české nepečené dorty z piškotů, Bolo de Bolacha si zaručeně zamilujete.

18. Queijadas de Sintra

Pokud se vydáte na výlet do romantického a mlžného městečka Sintra, které leží jen kousek od Lisabonu, čeká vás tam kromě pohádkových paláců i jeden úžasný gastronomický zážitek. Queijadas de Sintra jsou malé kulaté koláčky, které se zde pečou už od středověku a jejichž chuť je podle mě stejně magická jako samotné město plné historie.

Na rozdíl od slavných pastéis de nata neobsahují pudinkový krém. Základem jejich náplně je totiž čerstvý, velmi jemný sýr (queijo fresco), který se smíchá s velkým množstvím cukru, vajíčky a spoustou skořice. Tato směs se nalije do košíčků z neuvěřitelně tenkého a křupavého těsta a zprudka se upeče, dokud povrch lehce nepopraská a nezezlátne.

Mají poměrně hutnou, až lehce vlhkou texturu a díky sýru nejsou tak přehnaně sladké jako jiné klášterní dezerty. Nejlépe chutnají, když se ještě teplé posypou extra dávkou moučkového cukru. My si je kupujeme v legendární staré pekárně Piriquita přímo v centru Sintry, kde si je dáváme se silným espressem jako odměnu po náročném výšlapu k paláci Pena.

Co pít: Káva, víno a lokální likéry

Portugalsko je nejen zemí skvělého jídla, ale také vynikajícího pití. Ať už se bavíme o silné kávě nebo světově proslulém vínu, místní si na kvalitě potrpí a ceny jsou přitom stále velmi příjemné.

Kavárny (cafés) tu fungují jako neoficiální společenská centra, kde se probírá politika, fotbal i rodinné drby. Zvláštností je, že slovo „espresso“ tu prakticky neuslyšíte a číšník by se na vás možná i trochu divně díval. Pokud chcete malou a velmi silnou kávu, v Lisabonu si vždy objednejte bicu. Název prý vznikl jako vtipná zkratka „Beba Isto Com Açúcar“ (Pijte to s cukrem), protože první komerční kávy tu byly na místní zvyklosti až příliš hořké. V Portu si pro stejný nápoj naopak řekněte o cimbalino, což odkazuje na staré italské kávovary. Pokud máte rádi kávu s mlékem, zkuste galão (slabší káva s velkým množstvím horkého mléka ve vysoké sklenici) nebo pingado (espresso s malou kapkou mléka).

Co se týče vína, Portugalsko je ohromná vinařská velmoc, která si dodnes hýčká přes 250 původních odrůd. Nejznámější je pochopitelně sladké Portské víno z údolí Douro. Vyrábí se přidáním vinné pálenky během fermentace, čímž si zachová vysoký podíl zbytkového cukru a obsah alkoholu vyletí k 20 procentům. Můžete pít ovocnější Ruby nebo ořechovější Tawny zrající v sudech. Během horkých letních měsíců ovšem my nejčastěji sáhneme po Vinho Verde. Slovo „zelené“ zde neodkazuje na barvu, ale na mládí vína. Je to lehce perlivé, velmi osvěžující pití s nižším obsahem alkoholu, které se lahvuje brzy po sklizni.

A pokud budete večer brouzdat úzkými uličkami Lisabonu nebo navštívíte středověké městečko Óbidos, nezapomeňte ochutnat ginjinhu. Jde o velmi sladký, lepkavý a silný likér z višní. V Óbidosu se naprosto tradičně nalévá do malých čokoládových kalíšků, které po vypití s úsměvem sníte. V Lisabonu se zase pije velmi rychle na stojáka u miniaturních pultíků, kde se vás barman jen zeptá „Com ou sem elas?“ (S višněmi na dně, nebo raději bez nich?).

Kam dál

Pokud už máte plné břicho a přemýšlíte, kam se v Portugalsku vydat dál, určitě se mrkněte na našeho velkého průvodce Lisabonem, kde najdete spoustu tipů na památky i zapadlé vyhlídky. Město je hodně kopcovité, takže ty sladké kalorie z pastéis de nata aspoň rychle vyběháte. Kousek od Lisabonu leží úchvatná Sintra s pohádkovými paláci a také luxusní pobřežní městečko Cascais, které je super na jednodenní výlet vlakem.

Pro milovníky severu a portského vína jsme sepsali podrobný článek o tom, co vidět v Portu. Nezapomeňte také navštívit Aveiro, portugalské Benátky proslavené sladkostmi Ovos Moles. A pokud chcete zažít opravdovou sílu oceánu, vyrazte do rybářského Nazaré, kde se v zimě surfují ty největší vlny na světě.

My ale nejvíce času trávíme na jihu. Jestli plánujete delší dovolenou, určitě si prostudujte náš podrobný 7denní roadtrip po Algarve. Během něj můžete navštívit krásný Lagos, užít si divoké útesy v Sagres nebo objevovat úzké uličky v Carvoeiru. Za historií se pak vydejte do vnitrozemského Silves s maurským hradem. Abyste si mohli po dobrém jídle odpočinout, hodit se vám bude i náš seznam tipů na ty nejkrásnější pláže v Algarve. A pokud hledáte klidnější východní pobřeží s teplejší vodou, nevynechejte Faro, romantickou Taviru a tržnici v Olhão.

Často kladené otázky