Mrtvoly, tacos a bílé pláže: Jaký je život na Yucatánu

Mexiko je plné kontrastů. Veselí turisté chodící kolem novin plných mrtvol, dokonalé bílé pláže i smradlavé hory řas hromadící se na břehu moře. Totální pomalost usměvavých lidí, nádherný jazyk a sluníčko. To všechno je Yucatán a mnohem víc.

Je dost pravděpodobné, že jednou už do letadla nebudu ochotná vlézt. Zatímco Lukáš létá čím dál raději, já se propadám s každým letem do větších hlubin strachu a děsu. Opotím se, začne mi hlasitě tlouct srdce a musím zhluboka dýchat. Neumím to ovládat. Dvanáctihodinový let z Mnichova do Mexika byl příšerný, polovinu cesty jsme letěli v těžkých turbulencích, a zatímco slečna vedle nás spala, mně bylo zle a tekly mi slzy. Říkala jsem si: to je špatné znamení, kam se to ženu.

Až na ty vraždy v novinách, bylo všechno úplně jinak

Když jsme v cizí zemi, býváme ostražití. Křečovitě si držíme svoje ledvinky, dáváme si zámek na batohy a díváme se, jestli někdo nevytáhne ostrý nůž nebo pistoli. Na to jsme byli připraveni i v Mexiku. Gangy se tu mezi sebou střílí pravidelně. A v médiích vám ty mrtvoly ukážou hezky tak, jak doopravdy jsou.

A tak třetí den na Yucatánu koukáme v místních 24/7 obchodech na noviny, kde je v krvavé louži mrtvola s prostřelenou hlavou, ale až na to, že to je odporné, to s naší ostražitostí vůbec nic neudělá. Letadlo přistálo, nasedli jsme do taxíku, a ostražitost jsme zapomněli nejspíš někde na sedačce. Není to nic zvláštního, jednou jsem na sedačce nechala svůj pas.

Cancún je uklizené město připomínající Miami, jen – jak já ráda říkám -„bez naštvaných Američanů“. Místo toho jsou tu samí Miguelové a Amariles, a pak Američané v relax módu na plážích s mojitem v ruce. Miguel a Amariles byli naši kamarádi v Kanadě. Praštění a přátelští Mexičané, kteří se k nám chovali jako k rodině. A tak máme pocit, že tady všude chodí naše kanadsko-mexická rodina. Byli jsme tu od první chvíle jako doma.

Jak se nomádí v Playa del Carmen

Po týdnu v Cancúnu jsme se přesunuli do Playa del Carmen, kde jsme si pronajali domeček za 7 tisíc na měsíc. Playa del Carmen nám všichni doporučovali, prý ideální místo na nomádění. Měsíc tu byl fajn, ale upřímně, v Mexiku jsou mnohem lepší místa pro digitální nomády.

Playa del Carmen je poměrně veliké město, a pokud nebydlíte v centru, jste uzavřeni ve velmi malém okruhu, kde není co dělat. Nutno dodat, že my nechodíme do barů a noční život nás nechává chladnými. Půjčit si auto nebo skútr stojí poměrně dost peněz, takže když necestujete každý den, rozhodně se to nevyplatí.

Smradlavé hory řas a mrtvé korály

Přestože jsme měli od majitelů domečku půjčená kola, i tak jsme jezdili 40 minut do města a 15 minut na nákup. Krásný levný domeček nás tak odkázal k tomu, že jsme toho za první měsíc moc neviděli ani nezažili. Na druhou stranu jsme se setkávali jen s místními a žili zcela mimo turistický ruch.  

Playa del Carmen momentálně viditelně trpí globálním oteplováním. Za posledních pět měsíců zmizelo 30 % korálů, ale to není vše. Poslední roky se vlivem stoupající teploty vody vyplavuje na pláže obrovské množství řas. Dříve se to dělo také, ale pouze několik týdnů v sezóně, nyní jsou hroudy smradlavých řas na plážích většinu sezóny, a pokud jsme tedy chtěli na krásnou pláž, museli jsme si zaplatit trajekt na Cozumel.

Jaké jsou ceny na Yucatánu?

Ceny na Yucatánu jsou dost podobné těm v ČR. Místní potraviny jsou levné, takže milovníci tropického ovoce si tady přijdou na své, importované jídlo je ale drahé. Pokud nebudete vařit z lokálních surovin a budete si chtít dělat česká nebo italská jídla, výrazně se vám zvýší náklady na život. V restauracích se najíte většinou do 130 Kč na osobu, mimo turistická místa jsou ceny nižší, ve velmi turistických zas počítejte se značnou přirážkou. Celkově tu lze cestovat a žít relativně levně, nečekejte ale ceny jako v Asii.

Bezpečnost v Mexiku

Mexiko byl první stát, kde jsem v novinách viděla mrtvoly téměř každý den. Dobrá zpráva (pouze pro nás) je, že větší nebezpečí hrozí místním než turistům. Většina vražd se odehrává mezi drogovými kartely, a ti si uvědomují, že turismus je pro celé Mexiko důležitý. Pokud se budete držet mimo drogová doupata, budete v pořádku.

Drobné krádeže nejsou na Yucatánu časté, ale pokud by vás někdo přepadl, rozhodně neklaďte odpor, zloději mohou reagovat agresivně.  My jsme se za 2 měsíce na Yucatánu neocitli v jediné situaci, kdy bychom si připadali v nebezpečí.

Pět Mexičanů na jednoho Čecha

Nerada dělám rychlé závěry, ale po měsíci pozorování místních služeb jsem si začala říkat, že to nemůže být náhoda. Co? I když v prázdných (zcela prázdných) restauracích mají vždy pět číšníků, znamená to jediné. Čekat budete určitě. A tím myslím, že budete čekat dlouho. Abychom se z toho nezbláznili, udělali jsme si z toho sport.

Sledujeme v restauracích Mexičany, jak dělají dvacet zbytečných úkonů, než k vám přijdou, dvacet zbytečných úkonů, než vám jídlo objednají v kuchyni, dvacet zcela zbytečných úkonů, než se rozhodnou, že to jídlo už stojí na výdejním pultu z kuchyně dostatečně dlouho, aby vám ho mohli přinést, a pak dalších dvacet úkonů a taneček kolem pultíků, než to jídlo opravdu přinesou k vám na stůl. Nepřeháním.

Pokud jdete na večeři, nechoďte zcela hladoví. Věřte mi. A pokud někde mají napsáno „nejsme fastfood“, snaží se vás upozornit, že to bude trvat opravdu dlouho. Tenhle nápis jsme viděli v restauracích často a pokaždé jsme na jídlo čekali 1,5 hodiny. Naštěstí v takových restauracích většinou podávají před jídlem nachos a salsu. Tu ale donesou zhruba za třicet minut. Nechoďte do restaurací hladoví!

Jednou jsme zastavili v kavárně u benzínové pumpy na rychlou snídani, abychom si ušetřili čas a vyrazili na výlet brzy. Jaká začátečnická chyba!

Byli jsme tam jediní hosté, v kavárně „obsluhovaly“ tři servírky vzadu jsme viděli další dva lidi v kuchyňce. Objednali jsme si dvě kávy, dva sendviče, jeden muffin. Na rychlou snídani jsme čekali 35 minut a na muffin slečny zapomněly.Když jsme jim to připomněly, vše nám vynahradily obrovskou grimasou zděšení a záchvatem hihňání. Neměli jsme jim to za zlé, po měsíci a půl v Mexiku jsme už měli mít lepší odhad situace.  Pět Mexičanů zastane práci pouze jednoho Evropana.

Kauza internet: Každý den malé překvapení

Docela nás lidé s internetem děsili. Prý je v Mexiku pomalý. Nakonec jsme zjistili, že to není ten problém. Když internet jde, je rychlý. Problém je jiný, nikdy si nemůžete být jistí, že půjde. To, že někde internet jeden den jde super rychle neznamená, že tam půjde i druhý den.

Občas je to kvůli přetížení sítě, jindy zas o špatné konstelaci hvězd, tak i tak, jestli internet půjde, nebo ne, je vždycky překvapení. V Mexiku si musíte zvyknout na to, že pravděpodobnost tu nefunguje dle matematických vzorců, ale je to vždy padesát na padesát. Buď půjde, nebo ne.

Přesto lze v Mexiku naprosto v klidu pracovat, výpadky nejsou tak časté, většinou se jedná o pár hodin a nejdéle nám internet nešel asi den.

Whatsapp je jídlo, Whatsapp je auto, Whatsapp je král

Každý Mexičan má Whatsapp. A všechno lze zařídit přes Whatsapp. Objednáte si jídlo, půjčíte auto i zarezervujete kadeřníka. Přes Whatsapp funguje v Mexiku všechno.

Odpor k angličtině a gringos

Procestovali jsme už řadu zemí, ale Mexiko byla první, kde jsme se setkali s absolutní ignorancí vůči angličtině. Dokonce i v muzeích, kde se z prvních okamžiků zdá, že budou nápisy v angličtině, se často stává, že je přeložena jen první polovina muzea, v horším případě jen jedna třetina a ve většině případech pouze úvodní tabule.

Nemá smysl s tím bojovat, raději se naučte základy španělštiny. Bude vám líp. My jsme to s angličtinou po dvou týdnech vzdali a přešli na naši špatnou španělštinu. Díky tomu se nám nestalo, že bychom byli terčem podvodů na benzínkách (ano, děje se to) ani na nás nebyl nikdo nepříjemný. Španělština prolamuje ledy. Ano, i ta špatná.

Občas se vám sice stane, že na talíř dostanete něco jiného, než jste chtěli, nebo si koupíte špatný telefonní tarif, ale vymaníte se z jejich představ, že patříte ke gringos (Američani). Mimochodem, pokud mluvíte anglicky, velmi rychle jim naznačte, že nejste z Ameriky, ale z Čech. Pokud zareagují nějakým divným jménem, přesně tak, snaží se vyslovit „Pavel Nedvěd“. Mexičani milují fotbal.

Přesto vám to v některých situacích nepomůže, když na první pohled vypadáte jako gringos (Američani). Například když jste v pozici, kdy nemůžete svým hlasem zaprotestovat, že jste z východní Evropy. Pro tyto chvíle je tu jedno další pravidlo, které byste měli znát.

Pravidlo 200 pesos aneb jak nám chtěli sebrat řidičák

„Když vás zastaví policajt, dejte mu 200 pesos, to je jejich denní plat.“ Opravdu nevím, zda jsou tahle slova pravdivá, ale jsem ráda, že jsem si je někde na americkém fóru přečetla. V březnu jsme vyrazili na roadtrip kolem Yucatánu a problém jsme neměli až do Campeche. Z Campeche jsme ale málem neodjeli. Chtěli nám sebrat řidičák na dva dny.

Lukáš přehlédl značku a na silnici, kde se má jet čtyřicítkou, jel dvakrát tolik stejně jako ostatní auta, my jsme byli ale jediní bílí, a tak zastavili pouze nás.

„Budete s námi muset na stanici,“ vysvětluje Lukymu policajt už potřetí a opakuje znovu, že nám musí vzít řidičák a dát nám pokutu 1200 pesos (asi 1500 kč).  Konečně jsme pochopili, co říká.

„A nešlo by to jinak?“ zkouší Lukáš naší špatnou španělštinou. Policajt se otočí na druhého mladšího kolegu. Chvíli si povídají, mávají rukama, a poté, když drama dokončí, přijdou zpět a policajt promluví:

„Můžeš nám dát 1200 pesos na místě.“

Lukáš už se natahuje k peněžence.

„1200 pesos je moc,“ syknu a beru mu peněženku. Riskuji. Luky na mě hodí nervózní pohled.

„Řekni jim, že máme jen 200 pesos.“ Mumlám a dělám, že se hrabu v peněžence, zároveň doufám, že neuvidí oranžové papírky s Frídou a Diegem Rivierou.

„Mám jen 200 pesos.“ Lukáš mává bankovkou před staženým okýnkem a já mu podávám jeden americký dolar a pár drobných s předstíraným zoufalým výrazem.

„A americký dolar a tady 10, tedy – 12 pesos.“ Přidává se Lukáš v naší komedii.

Policajt se zamračí a přechází k dalšímu dějství dramatu. Udělá s mladším policajtem kolečko kolem jejich vozidla a nakonec přijde a řekne:

„Tak jo, tak jeďte, ale buďte opatrní.“ Celí propocení jedeme pryč.

(Ne)pravidelná otevírací doba: Kde se stala chyba?

Nevěřte Google mapám. Nevěřte Googlu. Otevírací doba i lokalita se může zcela lišit. Vlastně, i to, co je na napsáno dveřích nemusí být pravda. Pokud píší (na dveřích), že mají otevřeno od úterý do soboty, je to pouze orientační.

Zavřeno může být kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu. Někdy je to svátek (to je pochopitelné), jindy je to, protože je pondělí (v Mexiku také pochopitelné), další týden může být ale festival piva, nebo středa, či pátek a důvod, proč je zavřeno, nezjistíte.

V Mexiku není snad nic pevně dáno, s tím se budete muset smířit.  Dokonce jsme viděli i na dveřích cedulku „otevřeno“ a bylo zavřeno. Jediné, čeho si můžete být jistí, že Mexiko budete přes všechny jeho problémy milovat. Tak jako my. Nejspíš vám k tomu bude stačit jeden úsměv Mexičana.

Tipy a triky pro cestování po Yucatánu

Další články o Yucatánu, které vás budou zajímat

Průvodce městem Playa del Carmen

Co dělat v Tulumu? 12 věcí, které tam musíte podniknout

Chichen Itza: Mayské ruiny a mexický div světa

Laguna Bacalar: 8 věcí, které tam podniknout + kam na jídlo

10 tipů, co dělat v mexickém San Francisco de Campeche