Všichni vám řeknou, že tahle silnice, známá taky jako dálnice číslo 93, je zkrátka něco, co prostě musíte na vlastní oči vidět. Když jsem tudy jela poprvé s mamkou, bylo mi jasné, že se sem musím vrátit, je to bez nadsázky ta nejkrásnější silnice, po které jsem kdy jela. A taky jeden z důvodů, proč jsme tak často jezdili z Banffu do Jasperu do kina (i když Banff má vlastní kino). Zatáčky, které se kroutí pod masivními zasněženými vrcholky, divoká tyrkysová jezera, u kterých prostě musíte zastavit, protože mozek jednoduše nebere tu sytou barvu, a obrovské ledovce, které se plazí z hor. Celá ta krajina je natolik epická, že máte občas pocit, jako byste se ocitli přímo v dokumentu o přírodě.
Já vím, já vím, průvodců na Icefields Parkway je plný internet. Ale žádný z nich vás neprovede touhle cestou tak podrobně jako ten náš. 😁 Všechny zastávky od těch nejznámějších až po ty, kde jsme my s Lukášem byli úplně sami. Ubytování, benzín, davy, túry, na co si dát pozor, i proč jsme ze Snocoache byli trochu zklamaní. Uvidíte, že těch 232 kilometrů vám zabere klidně celý den a stejně na konci nebudete mít dost. ☺️
Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek
- Kde to je: Silnice Highway 93 (Icefields Parkway) spojuje kanadské národní parky Banff a Jasper v provincii Alberta.
- Délka a čas: Měří 232 kilometrů. Samotná jízda trvá zhruba 3 hodiny, ale s vyhlídkami a túrami si na ni vyhraďte celý den (ideálně 8 až 10 hodin).
- Základní pravidlo: Nemáte tu mobilní signál a po cestě je pouze jedna jediná benzínka s obrovskou vysokohorskou přirážkou. Tankujte v Banffu nebo v Jasperu doplna.
- Zvířata: Nacházíte se v „bear country“, tedy na území medvědů. Bear spray (sprej na medvědy) je naprostá nutnost, i když jdete jen na kratší vyhlídku.
- To nejlepší na trase: Tyrkysové Peyto Lake, mocné vodopády Athabasca Falls, ohromný ledovec Athabasca Glacier a naše oblíbená túra Wilcox Pass, kde zaručeně potkáte horské ovce.
Kdy vyrazit na Icefields Parkway a základní orientace
Highway 93 Icefields Parkway je otevřená po celý rok, ale pokud si chcete užít všechny túry a jezera v té nejzářivější tyrkysové barvě, plánujte svou cestu jednoznačně na letní měsíce. I tak se ale připravte na to, že kanadské Rockies mají svoje vlastní pravidla a počasí se tu mění doslova mrknutím oka. Slunce může během deseti minut vystřídat hustý déšť a my jsme se s Lukášem brzy naučili, že mít po ruce pláštěnku je naprostý základ úspěšného výletu.
Nejlepší doba pro návštěvu je od konce června do začátku září. Musím vás ale před něčím varovat, protože i my jsme to zažili na vlastní kůži. I uprostřed července vás tu může překvapit sněhová vánice. My jsme při našem roadtripu v létě zažili dny, kdy jsme brzy ráno s drkotajícími zuby škrábali led z okýnek naší milované Chiquity, a odpoledne jsme se pak u jezera potili v tričku s krátkým rukávem, zatímco jsme hledali kousek stínu. S Lukášem jsme si osvojili ten slavný cibulový systém oblékání, protože bez něj se tady prostě nedá fungovat. Zimní pneumatiky jsou zde povinné od listopadu do dubna, ale v zimě je silnice často zavřená kvůli lavinovému nebezpečí a podmínky jsou vhodné jen pro velmi zkušené řidiče, kteří jsou zvyklí na nevyzpytatelné horské vánice.
Ještě jedna věc, na kterou se nesmí zapomenout: celá dálnice leží na území národních parků, takže bez platného průkazu do parku vás u mýtné brány nepustí. Zkontrolují vás hned u mýtné brány za Lake Louise nebo za Jasperem a průkaz si můžete vyřídit předem online přes oficiální stránky Parks Canada. V celé délce silnice není naprosto žádný mobilní signál, proto vřele doporučuji nahrát si do telefonu off-line mapy (často lidé hledají „icefields parkway google maps“ do off-linu) nebo si předem stáhnout oficiální „icefields parkway map pdf“ přímo ze stránek kanadských národních parků, abyste věděli, u jakého kilometru zastavit.
Kde se ubytovat a kolik to stojí
Najít ubytování přímo na Icefields Parkway je docela oříšek, protože se nacházíte uprostřed chráněné divočiny a komerčních staveb je tu absolutní minimum. Většina lidí to řeší tak, že vyjíždí brzy ráno z Lake Louise (nebo Banffu) a večer dojíždí do Jasperu, kde přespí. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je to ta nejrozumnější varianta, pokud nespíte v autě nebo ve stanu jako jsme to dělali my.
Pokud cestujete s pronajatým autem a hledáte hotely, připravte se na opravdu vysoké ceny. Kanadské Skalnaté hory jsou drahá destinace a v hlavní letní sezóně ceny běžně šplhají k 5 000 až 8 000 Kč za noc pro dvě osoby. Je to daň za tu neskutečnou krásu všude kolem, takže je dobré s tím počítat už při tvorbě rozpočtu.
Tipy na ubytování na trase a v okolí:
- Na samotné trase: Existuje zde v podstatě jen pár možností. Jednou z nich je The Crossing Resort zhruba v polovině cesty u benzínky, což je velmi praktické, když už jste unavení z řízení. Luxusnější variantou je pak Glacier View Lodge přímo u ledovce Columbia Icefield, kde si sice hodně připlatíte, ale zažijete spektakulární výhledy z pokoje rovnou na masy ledu.
- V Lake Louise (start): Zde můžeme doporučit nádherný a historický Fairmont Chateau Lake Louise, pokud si chcete vyhodit z kopýtka a užít si dokonalý luxus, nebo cenově dostupnější Mountaineer Lodge.
- V Jasperu (cíl): V cílové destinaci je výběr podstatně širší. Velmi příjemné ubytování s útulnou atmosférou srubů najdete v Becker’s Chalets hned u řeky, kde večer skvěle uslyšíte šumět vodu.
Pokud jedete kempovat jako my, na trase najdete několik takzvaných „First come, first served“ kempů (například oblíbený Waterfowl Lakes Campground nebo malebný Wilcox Creek). Znamená to, že kdo dřív přijede, ten má zkrátka místo, a rezervace předem tady nefungují, i když systém kanadských parků jinak rezervace miluje. V hlavní sezóně to v praxi znamená být na místě ideálně už před druhou hodinou odpolední, jinak máte s velkou pravděpodobností smůlu a budete muset jet o dům dál, což je v divočině bez signálu občas docela stresující.
Cena za takový krásný přírodní kemp bez služeb (čeká na vás jen suchý záchod, ohniště a kupa dřeva) se pohybuje kolem 16 až 20 CAD (cca 280 až 350 Kč) za noc. Pamatuju si, jak jsme u jednoho z těch kempů tajili dech, když se nedaleko naší dodávky procházel obrovský wapiti. Je to naprosto čistá romantika, jen si na noc nezapomeňte pečlivě schovat úplně veškeré jídlo a voňavou kosmetiku do auta nebo do speciálních medvědích kontejnerů, protože medvědi mají neskutečně dobrý čich a určitě s nimi nechcete sdílet snídani. Informace o pravidlech kempování doporučuji načíst na oficiálním webu Národního parku Banff.
Icefields Parkway: 14 zastávek, které nesmíte minout
Pojďme se společně podívat na konkrétní itinerář zastávek, a to ve směru z jihu na sever, tedy z Lake Louise směrem do Jasperu. Přesně takto totiž absolvuje cestu drtivá většina turistů a dává to i největší smysl z hlediska sluníčka, které vám při ranním výjezdu nebude svítit přímo do očí a fotky budou mnohem hezčí. Připravte si fotoaparáty, uvařte si kávu do termosky a ujistěte se, že máte plnou nádrž, protože vyrážíme. U každé zastávky uvádím přibližný kilometr cesty od mýtné brány u Lake Louise, abyste se snadno zorientovali i bez internetu.
1. Crowfoot Glacier (km 33)
Hned za třicátým třetím kilometrem nás poprvé zastavil výhled na Crowfoot Glacier, ledovec ve tvaru vraní nohy. Parkuje se přímo u silnice, takže ani nemusíte vylézt z auta, i když samozřejmě vylézt budete chtít. Ledovec dostal své jméno proto, že kdysi měl tři obrovské ledové splazy, které věrně připomínaly spár obrovské vrány zaťatý do skály.
Bohužel globální oteplování se na něm tvrdě podepsalo a ten nejnižší „prst“ už roztál a nenávratně zmizel. Když se na tu obnaženou skálu díváte, je v tom docela kus smutku, protože vidíte měnící se přírodu v přímém přenosu. I tak je to ale fantastická první ochutnávka toho, co vás na tomhle glacier roadtripu čeká. Obvykle tu docela dost fouká od jezera Hector Lake, které leží přímo pod ním v údolí, takže si nezapomeňte vzít větrovku hned na první zastávku.
2. Bow Lake a Num-Ti-Jah Lodge (km 39)
Jen o malý kousek dál narazíte na Bow Lake, jedno z největších a podle mě i nejnádhernějších jezer na celé trase. Voda v něm je tak neuvěřitelně modrá a ledová, že i když si do ní v létě smočíte jen prsty, okamžitě vám zdřevění. V pozadí se majestátně tyčí masivní ledovec Bow Glacier, ze kterého jezero bere svou tyrkysovou barvu plnou kamenné moučky, a vytváří to scenérii jak vystřiženou z nějaké pohlednice, kterou pak tajně závidíte všem na Instagramu.
Na břehu jezera najdete ikonickou dřevěnou budovu Num-Ti-Jah Lodge s její typicky červenou střechou, která nádherně kontrastuje s modrou hladinou. Založil ji legendární horský průvodce Jimmy Simpson na začátku 20. století a dýchá z ní opravdová stará trampská atmosféra. Je to ideální místo na krátkou procházku podél břehu a pořízení úžasných fotek s horami zrcadlícími se na hladině. Pokud byste měli více času a chuť na pořádný výšlap, vede odtud zhruba devítikilometrový trek přímo k vodopádům pod samotným ledovcem, ale většina lidí se tu zdrží jen asi půl hodinky a raději pokračuje dál za dalším dobrodružstvím. (Více o jezerech v okolí jsme psali v našem průvodci po Lake Louise).
3. Peyto Lake z vyhlídky Bow Summit (km 40)
Tohle je naprostá klasika, kterou zkrátka nesmíte vynechat, i když je to na první pohled tak trochu davové šílenství. ☺️ Peyto Lake je pravděpodobně nejfotografovanější jezero na celé trase a jakmile z vyhlídky pohlédnete dolů, okamžitě pochopíte proč. Má naprosto dokonalý tvar hlavy vlka (nebo psa, jak s oblibou tvrdí Lukáš) a neony by jí mohly závidět její zářivě tyrkysovou barvu, která působí až nepřirozeně. S Lukášem jsme se tam nahoře drželi za ruce a prostě jen tiše zírali, protože ten pohled vás naprosto odzbrojí.
Z velkého parkoviště u Bow Summit (což je mimochodem úplně nejvyšší bod celé silnice ve výšce 2 067 m n. m.) vás čeká krátký, ale celkem prudký kopeček k dřevěné vyhlídkové plošině, zabere to asi deset minut rychlé chůze. Protože je to obrovský magnet na turisty z celého světa, plošina bývá v létě v obležení zájezdových autobusů a slyšíte tu desítky různých jazyků. My jsme to s Lukášem vyřešili lišácky tak, že jsme popošli po nenápadné vyšlapané pěšince kousek dál do lesa, kde davy jako kouzlem okamžitě zmizely a my měli to vlčí jezero konečně jen pro sebe a mohli si ho v klidu vyfotit bez cizích loktů v záběru.
4. Mistaya Canyon (km 71)
Zhruba po další půlhodince klidné jízdy určitě doporučuji zastavit u kaňonu Mistaya. Z nenápadného prašného parkoviště vede krátká stezka lesem z kopce dolů k řece a zabere to sotva patnáct minut pohodové chůze. Najednou se před vámi rozevře úzká a hluboká skalní průrva, kterou se naprosto neuvěřitelnou silou valí ledovcová řeka a vymílá do světlého vápence úžasné, hladké a oblé tvary, co vypadají jako umělecké sochy.
Burácení divoké vody je tu tak ohlušující, že se s partnerem sotva uslyšíte, i když na sebe budete křičet. Dejte si tu ale obrovský pozor a nepřibližujte se k samotnému okraji mokrých a kluzkých skal, a už vůbec se nesnažte pro lepší fotku překračovat ochranné zábradlí. Voda je tu tak neúprosně rychlá a studená, že při případném pádu byste neměli sebemenší šanci. Přesto je to fascinující podívaná na nespoutanou sílu kanadské přírody a my tam vydrželi sedět na bezpečném balvanu hodně dlouho.
5. Saskatchewan Crossing (km 77): Praktická pauza
Tohle není ani tak přírodní památka, jako spíš naprosto klíčový orientační bod, kde se Highway 93 kříží se silnicí číslo 11. Saskatchewan Crossing je totiž jediné místo na celých dlouhých 232 kilometrech, kde si můžete koupit benzín, zajít si na normální splachovací záchod do restaurace nebo si koupit něco teplého k jídlu. Je to takový malý ostrůvek civilizace uprostřed nekonečných jehličnatých lesů, kde si všichni na chvíli oddechnou.
Musím vás ale upřímně upozornit na jednu věc, která vás asi zaskočí. Ceny úplně všeho, a obzvlášť benzínu, jsou tady přímo astronomické. Majitelé benzínky totiž moc dobře vědí, že zoufalý turista s prázdnou nádrží zaplatí cokoliv, aby nezůstal viset v divočině plné medvědů, takže litr paliva tu běžně stojí i o polovinu více než v městech. Proto jsme vám už v úvodu radili natankovat doplna v Banffu. My jsme si tu v roce 2017 dali jen hodně předraženou kávu do termosky, nasáli trochu té benzínkové atmosféry, a rychle pelášili zase dál k horám.
6. Weeping Wall (km 106)
Zeď nářků, neboli Weeping Wall, je obrovská vápencová stěna hory Cirrus Mountain, ze které na jaře a začátkem léta, kdy taje sníh, stéká tolik kaskád, že hora vypadá, jako by opravdu plakala z desítek očí, a vyhlídku na to máte přímo z okna auta. Ty slzy vody pomalu stékají po šedém kameni a tvoří nádhernou síť drobných pramínků, na které se při slunečním svitu dělají malé duhy.
V létě je to moc hezká a rychlá zastávka, ale skutečná magie a trochu i šílenství se tu děje až v zimě. Když všechny ty jemné prameny hluboce zamrznou a vytvoří obří ledové varhany, stane se ze skály slavná ledolezecká stěna, kam se s cepíny v rukou sjíždějí odvážlivci a adrenalinoví šílenci z celého světa, aby si vyzkoušeli své limity. V létě z toho jde cítit aspoň příjemný chlad, který vás na chvíli osvěží.
7. Big Bend a vyhlídka z vrcholu (km 115)
Hned za stěnou Weeping Wall začne silnice nekompromisně a prudce stoupat a kroutit se do obří zatáčky ve tvaru písmene U, které se příznačně říká Big Bend. Pamatuji si, jak naše milovaná stará dodávka Chiquita na tenhle brutální kopec funěla na dvojku a my s Lukášem napjatě a v naprostém tichu sledovali ručičku teploty motoru, jestli to ten chudák vůbec zvládne vyjet bez toho, aniž by nám z pod kapoty začalo kouřit. 😅
Jakmile tuhle nekonečnou zatáčku konečně vyjedete a motor si oddechne, objeví se po pravé straně malý sjezd na vyhlídkové parkoviště. Rozhodně tam zastavte. Ten velkolepý pohled zpět do širokého údolí řeky Saskatchewan s nekonečnými hlubokými lesy zarámovanými strmými skalními stěnami je přesně tím dechberoucím výjevem, kvůli kterému lidé googlí, jestli ta cesta vůbec stojí za to. Rozhodně to za to stojí a tady nahoře uděláte jedny z těch nejlepších panoramatických fotek celého výletu.
8. Parker Ridge hike (km 120)
Parker Ridge je přesně ten typ túry, kvůli které si říkáte, proč jste sem nepřijeli na celý týden. Pokud máte čas a trochu chuť si pořádně protáhnout nohy ztuhlé z auta, je to naprosto vynikající volba. Je to zhruba pětikilometrový trek tam a zpět s převýšením asi 250 metrů. Úzká stezka docela ostře stoupá klikatými serpentinami brzy nad hranici lesa, takže se vám otevřou skvělé výhledy, a na samém konci vás čeká naprostá pecka.
Když se nahoře konečně přehoupnete přes holý hřeben, do obličeje vás praští silný studený vítr a najednou se před vámi jako na dlani otevře ohromný panoramatický výhled na nejdelší ledovcový splaz v Rockies, ledovec Saskatchewan. Na tuhle túru budete rozhodně potřebovat dobrou obuv, často tu i uprostřed července leží zrádná sněhová pole a občas to dost klouže. My naštěstí nedáme dopustit na pořádné boty na turistiku, které nás spolehlivě podržely už na mnoha podobných kanadských trecích.
9. Columbia Icefield a Athabasca Glacier (km 127)
Tohle je pomyslné tepající srdce celé Icefields Parkway. Columbia Icefield je obrovské ledové pole, které prý svou rozlohou odpovídá celému Vancouveru a napájí řeky tekoucí do tří různých oceánů. Já si to číslo tehdy nedokázala představit, ale jakmile tam stojíte a rozhlédnete se do všech stran, pocit té nekonečnosti pochopíte. To, co uvidíte ze silnice, je vlastně „jen“ jeho malý splaz, slavný ledovec Athabasca. Tady také narazíte na hlavní návštěvnické centrum, kde si po větrném odpoledni můžete dát horkou polévku, koupit si teplé ponožky a využít jedinou wifinu široko daleko. Více oficiálních informací o aktivitách najdete na webu Columbia Icefield.
Právě tady se také prodávají lístky na oblíbený „Snocoach“ neboli Ice Explorer. Jsou to obrovské masivní autobusy na monstrózních kolech, které vás vyvezou přímo nahoru na samotný ledovec, kde se pak můžete zhruba 20 minut procházet po ledu s desítkami dalších lidí. Stojí to poměrně dost, zhruba 119 CAD (něco přes 2 000 Kč) na osobu. Budu k vám ale upřímná, pro nás to byla trochu turistická past a davy s cvakajícími foťáky jsou tu opravdu obrovské. S Lukášem jsme se jednoznačně shodli, že daleko lepší a autentičtější pocit z drsné přírody máte, když si k čelu ledovce prostě dojdete pěšky a úplně zdarma (stačí zaparkovat na spodním parkovišti a ujít asi kilometr do kopce strmou stezkou), i když samozřejmě nesmíte kvůli extrémně nebezpečným trhlinám vstoupit přímo na modrý led bez horského průvodce.
10. Wilcox Pass hike: lepší než Skywalk (km 127)
Pokud toužíte po tom absolutně nejlepším výhledu na ledovec Athabasca a celé rozlehlé Columbia Icefield, vykašlete se pro jednou na drahé komerční atrakce a vyrazte s námi na túru Wilcox Pass. Menší parkoviště najdete schované hned u silnice těsně před návštěvnickým centrem. Je to zhruba 8kilometrový okruh (tam a zpět), který vám pohodovým tempem zabere kolem 3 až 4 hodin a překonáte při něm převýšení zhruba 400 metrů, takže se i pěkně zapotíte.
Pro nás je to asi vůbec nejoblíbenější túra v této oblasti a vzpomínáme na ni dodnes. Krásná lesní stezka vás pomalu vyvede nahoru na obrovské zelené vysokohorské louky. Tady se můžete posadit do slavných červených židliček, vytáhnout svačinu a máte celou tu bílou ledovcovou oblast jako na dlani z úžasné ptačí perspektivy. A co je na tom nakonec to úplně nejlepší? Téměř vždycky tu zaručeně potkáte stáda divokých horských ovcí (bighorn sheep), které se tu naprosto klidně pasou a občas se na vás zvědavě zadívají. Je to ryzí kanadský zážitek, za který nedáte ani dolar navíc a strčí všechny předražené komerční vyhlídky hravě do kapsy.
11. Glacier Skywalk (km 135)
O pár kilometrů dál najdete Glacier Skywalk, prosklený chodník ve tvaru podkovy vysunutý nad údolím řeky Sunwapta. Lístek stojí kolem 39 CAD (cca 680 Kč) a k plošině se dostanete jen autobusem z návštěvnického centra, vlastní auto tam nepustí. Pro lidi, kteří mají rádi moderní architekturu, trošku adrenalinu a chtějí koukat přes průhlednou skleněnou podlahu přímo do hlubiny 280 metrů pod sebou, je to určitě super zážitek, u kterého se leckomu zatočí hlava.
Pokud jste ale právě zpocení a šťastní sešli z divokého Wilcox Pass, osobně bych Skywalk klidně s klidným srdcem přeskočila. Výhledy z naší túry mi upřímně přišly mnohem dramatičtější, rozlehlejší a hlavně mnohem přirozenější než tahle trochu umělá tlačenice na skleněném chodníčku, kde neustále čekáte, až na vás přijde řada u zábradlí.
12. Sunwapta Falls (km 175)
Jak se po silnici pomalu blížíme směrem k Jasperu, krajina za oknem se začíná nenápadně proměňovat, stromy jsou o poznání vyšší, vzduch teplejší a široká údolí se ještě víc otevírají. Udělejte si tu krátkou pauzu a zastavte se u Sunwapta Falls, nádherných hučících vodopádů na stejnojmenné řece. K hlavnímu hornímu vodopádu s jeho ikonickým ostrůvkem plným zelených jehličnanů přímo uprostřed dravého koryta dojdete z parkoviště ani ne za pět minut, takže to zvládnou úplně všichni.
💡 Můj malý tip: Většina turistů vystoupí z auta, vyfotí si horní vodopád u zábradlí a okamžitě zase odjede pryč. Udělejte si prosím tu obrovskou laskavost a sejděte po krásné a nenáročné lesní cestičce zhruba další dva kilometry dolů k Lower Sunwapta Falls. Budete tam totiž na 99 % s Lukášem úplně sami a můžete si v naprostém klidu vychutnat tlumenou sílu padající vody a tajuplnou krásu divokého mechového pralesa všude kolem vás, kde voní pryskyřice a vlhké jehličí.
13. Goats and Glaciers vyhlídka (km 188)
Tohle je jen taková velmi nenápadná, krátká zastávka u silnice zhruba 40 kilometrů před samotným Jasperem, kterou spousta aut prostě jen bez povšimnutí mine. Silnice tady lemuje tyrkysovou řeku Athabasca a po sjezdu na malé prašné parkoviště vás pár kroků dovede na vyhlídku na strmém břehu, odkud je krásný rozhled.
Písek a hlína na těchto útesech jsou plné minerálů, takže útesy fungují jako obří přírodní solný liz a horské kozy se sem pravidelně stahují celými stády, i když někdy nemáte štěstí a neuvidíte jedinou. Ale pokud se zadaří a zrovna tam budou pobíhat se svými typickými bílými kožíšky a malými černými růžky, je to skvělé divadlo. I když je zrovna nepotkáte, ten uklidňující pohled na širokou řeku a majestátní horu Mt. Kerkeslin v pozadí za tu krátkou protahovací pauzu rozhodně stojí vždycky.
14. Athabasca Falls (km 199)
Naše úplně poslední velká zastávka na trase, než konečně přijedete unavení do cílového městečka Jasper, jsou mocné vodopády Athabasca Falls. Nejsou sice nijak závratně vysoké, mají na výšku jen něco přes 20 metrů, ale to neuvěřitelné množství a surová síla vody, která se tu pod nesmírným tlakem tlačí úzkým korytem vymláceným z extrémně tvrdého kvarcitu, je naprosto ohromující a cítíte ty vibrace až v nohách.
Okolo vodopádů je vybudovaná poměrně velká a složitá spleť bezpečných chodníčků a můstků, takže si je můžete nafotit ze spousty skvělých úhlů. Opět tady ale platí úplně to samé, co u Mistaya Canyon. Nikdy, opravdu nikdy ve snaze o lepší selfie nepřelézejte kamenné zídky. Skály jsou všude kolem hodně slizké a padnout do tohoto divokého vodního mlýnku by znamenalo jistý a velmi rychlý konec. Jinak je ale atmosféra tady prostě fantastická, jemná vodní tříšť létá všude kolem, za horkého dne vám příjemně osvěží obličej a za slunečného počasí se nad kaňonem tvoří neustálé malé i velké duhy. (Další tipy přímo z cílové destinace najdete v našem článku o Jasperu, Kanadě nebo mrkněte na oficiální stránky Národního parku Jasper).
Jídlo a pití na cestě
Jídlo na trase? No, jak to říct hezky. Na naprosté minimum se spoléhejte a co tam je, za to přeplácíte způsobem, který vás po návratu domů ještě chvíli mrzí. V návštěvnickém centru u Columbia Icefields si můžete v nouzi dát průměrný a celkem drahý burger s hranolkami, to samé pak platí v restauraci v The Crossing Resortu, kde jsou ceny ještě o kus vyšší.
Nejlepší a nejchytřejší způsob, jak si celou cestu hezky užít a ještě ušetřit nemalé peníze na večerní pivo v Jasperu, je nakoupit si velkou zásobu potravin už den předem v supermarketu. ☺️
Kam dál
Icefields Parkway je jen jedna úžasná zastávka v širším roadtripu po Albertě a Britské Kolumbii. Mrkněte i na naše další články:
- Začátek cesty si naplánujte podle našeho průvodce národním parkem Banff nebo článku co vidět v okolí Lake Louise.
- Na druhém konci trasy si přečtěte našeho průvodce národním parkem Jasper po požáru 2024.
- Pokud místo Banffu hledáte klidnější základnu, podívejte se na srovnání Canmore vs. Banff.
🚗 Půjčení auta na cestáchPrověřená auta na pronájem v KanaděHledejte přes srovnávač DiscoverCars — porovná ceny desítek lokálních i mezinárodních půjčoven a u většiny rezervací máte storno zdarma.
Porovnat ceny aut v Kanadě →FAQ — Často kladené otázky o Icefields Parkway
Posbírala jsem nejčastější otázky, které mi chodí od čtenářů plánujících cestu po Icefields Parkway. Pokud vám něco chybí, klidně mi napište.
Jak je Icefields Parkway dlouhá a jak dlouho zabere ji projet?
Icefields Parkway (dálnice 93N) měří 232 kilometrů mezi Lake Louise a Jasperem. Bez zastávek byste ji zvládli za zhruba 3 hodiny, ale upřímně — to byste se obrali o všechno, kvůli čemu sem jedete. Počítejte minimálně s jedním celým dnem od svítání do soumraku, ideálně rozdělte trasu na dva dny s nocí v Jasperu nebo na trase.
Potřebuji vstupenku do národního parku?
Ano. Icefields Parkway prochází národními parky Banff a Jasper, takže potřebujete platnou denní vstupenku Parks Canada (asi 11 CAD na osobu / den). Pokud cestujete po Kanadě déle, vyplatí se roční Discovery Pass za zhruba 75 CAD. Pas si můžete koupit u mýtné brány u Lake Louise, v návštěvnickém centru nebo online.
Kdy je nejlepší doba na cestu po Icefields Parkway?
Hlavní sezóna je od června do konce září. V červenci a srpnu jsou jezera nejjasněji tyrkysová a všechny zastávky otevřené, ale i nejvíc plno. Polovina září až začátek října jsou nádherné s zlatými modříny a méně lidmi. V zimě je velká část trasy z bezpečnostních důvodů uzavřena nebo extrémně náročná — pro běžné turisty nedoporučuji.
Dá se Icefields Parkway projet bez vlastního auta?
Teoreticky ano — jezdí tudy organizované zájezdy z Banffu a Jasperu (například Brewster Express nebo SunDog Tours), ale ty mají pevný itinerář a krátké zastávky. Pokud chcete poznat trasu opravdu naplno, vlastní auto z půjčovny je nepřekonatelné. Veřejná doprava tu prakticky neexistuje.
Je na Icefields Parkway mobilní signál?
Téměř vůbec ne. Mimo Lake Louise, The Crossing Resort uprostřed trasy a Jasperu počítejte s nulovým signálem na celých 200 kilometrech. Stáhněte si offline mapy (Google Maps i Maps.me), kontakty a všechno potřebné dopředu — a pokud se vám rozbije auto, počítejte s tím, že budete čekat na projíždějícího řidiče.
Kde mám natankovat?
Natankujte plnou nádrž už v Lake Louise nebo Banffu, druhá (a poslední) benzínka na trase je v The Crossing Resortu zhruba v polovině cesty. Ceny tam jsou extrémně vysoké, takže ji berte jen jako záchrannou síť. V Jasperu na konci trasy je benzínek víc a ceny už normální.
Můžu na Icefields Parkway potkat medvěda?
Ano, a celkem často! V parku žijí jak medvědi baribalové (černí), tak grizzlyové. Často je můžete vidět pást se přímo u silnice — v tom případě nikdy nevystupujte z auta, fotky dělejte přes okno a pomalu projeďte dál. Pokud chodíte po stezkách, vždy noste sprej na medvědy (bear spray) a dělejte hluk.
