Whittier a Prince William Sound: 13 tipů, co vidět a dělat

Když se s Lukášem bavíme o tom, jaká místa nás na cestách nejvíc šokovala, Whittier vždycky suverénně vyhrává první příčky. Představte si to: jedete úchvatnou aljašskou divočinou, pak musíte projet tmavým, přes čtyři kilometry dlouhým tunelem skrz masivní horu, u kterého se navíc dělíte o cestu s vlaky. A když konečně vyjedete na denní světlo, nečeká vás typické roztomilé aljašské městečko plné dřevěných srubů. Místo toho na vás vykoukne obří betonový panelák a ponurá opuštěná vojenská budova. Je to bizarní, trošku děsivé, často tu prší a fouká vítr, ale jakmile nasednete na loď a vyrazíte do zálivu Prince William Sound, všechno to najednou dává smysl.

Whittier Aljaška je totiž tou nejdostupnější vstupní branou do světa, kde se majestátní ledovce hroutí přímo do oceánu a kolem lodi vám plavou kosatky. Je to místo plné naprostých kontrastů. Někdy si připadáte jako v postapokalyptickém filmu, jindy zase jako v dokumentu od National Geographic. A ačkoliv bych vám asi nedoporučila trávit v samotném městečku celý týden, vynechat ho by byla obrovská chyba.

Takže — tunel, ledovce, kosatky a jeden opuštěný panelák uprostřed ničeho. Pojďte se s námi podívat, jak to celé funguje, proč se 26 Glaciers Cruise vyplatí i za ty nekřesťanské peníze a jestli vůbec stojí za to přespat. ☺️

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Největší highlight: Plavba 26 Glaciers Cruise nebo výlet na mořských kajacích mezi plovoucími krami v Prince William Sound.
• Kdy vyrazit: Od poloviny května do poloviny září. Počítejte s tím, že ve Whittieru je hodně srážek a oblačno.
• Přístup: Do města vede pouze jeden jednosměrný tunel (Anton Anderson Memorial Tunnel), kterým se jezdí na střídačku a platí se mýtné 13 USD.
• Kde bydlet: Většina lidí sem jezdí jen na otočku z Anchorage, ale pokud chcete zůstat, nejlepší je Inn at Whittier přímo u vody.
• Město pod jednou střechou: Téměř celá populace města žije v jediné budově Begich Towers, kde mají i poštu a policii.
• Na co nezapomenout cestou: Zastavte se na Turnagain Arm pro pozorování běluh a v údolí Portage Valley na nenáročné treky k ledovcům.

Kdy vyrazit do Whittieru a jak se tam dostat

Pokud plánujete cestu do tohoto koutu světa, musíte si uvědomit jednu zásadní věc. Aljaška má velmi krátkou letní sezónu a Whittier je navíc pověstný svým dost specifickým mikroklimatem. Pojďte, ukážu vám, jak to celé vychytat, ať neztrácíte čas čekáním na seřadišti v dešti. 😅

Kdy je nejlepší čas na návštěvu

Zcela upřímně, vyrazte v létě. Operátoři lodních výletů fungují zhruba od poloviny května do poloviny září a mimo toto období tu, upřímně, prostě chcípl pes. Nejteplejší měsíce jsou červenec a srpen, ale i tehdy se připravte na to, že Whittier je jedním z nejdeštivějších míst na Aljašce. Teploty se v létě pohybují nejčastěji mezi 10 až 15 stupni Celsia. My jsme tu zažili dny, kdy nebylo přes mlhu vidět na krok, a hned další den vysvitlo sluníčko a my se na palubě lodi museli mazat opalovacím krémem.😅 Vrstvení oblečení a kvalitní nepromokavá bunda jsou naprostý základ.

Jak se dostat z Anchorage

Z Anchorage je to do Whittieru zhruba 96 kilometrů (60 mil), což se dá zvládnout za necelou hodinu a půl čisté jízdy po neskutečně malebné silnici Seward Highway. S Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s RentalCars, které využíváme všude po světě, a rozhodně doporučujeme půjčit si auto hned na letišti v Anchorage. Cesta vás povede podél pobřeží Turnagain Arm a údolím Portage Valley, což jsou místa, kde budete chtít zastavovat na focení snad každých pět minut.

Tunel Anton Anderson: Zkouška nervů

Zlatý hřeb cesty přichází zhruba 15 minut před cílem. Jediná přístupová cesta po zemi vede skrz Anton Anderson Memorial Tunnel, což je s délkou 4,1 kilometru nejdelší dálniční tunel v Severní Americe. A aby to nebylo moc jednoduché, je to jen jedna uzounká roura, o kterou se dělí auta s vlaky. Provoz tu funguje striktně na střídačku podle pevného jízdního řádu.

Směrem do Whittieru se jezdí vždy v půl (například od 10:30 do 10:45) a platí se mýtné 13 USD (cca 300 Kč) za osobní auto. Cesta zpět z Whittieru je pak vždy v celou hodinu a už je zdarma. Pokud zmeškáte své okno, prostě stojíte na seřadišti v horách a čekáte celou hodinu na další šanci. Je to vlastně takový malý adrenalinový zážitek ještě předtím, než vůbec uvidíte nějaký ledovec. 😁

Kde se ubytovat a kolik to stojí

Najít ubytování ve Whittieru může být docela oříšek. Tohle město opravdu není stavěné na masovou turistiku a poptávka v letních měsících absolutně převyšuje nabídku. Většina lidí sem proto jezdí na jednodenní výlety z nedalekého Anchorage nebo z Girdwoodu, ale pokud chcete zažít tu zvláštní izolovanou večerní atmosféru, když odjedou davy z výletních lodí, vyplatí se tu přenocovat.

Aljaška je celkově poměrně drahá destinace a Whittier není výjimkou. Za noc ve dvoulůžkovém pokoji v letní sezóně počítejte s částkou od 250 do 450 USD (zhruba 5 800 až 10 500 Kč). K ceně si navíc vždy musíte připočítat ještě místní taxy. Pokud jedete s napjatějším rozpočtem, určitě dává větší smysl ubytovat se v Anchorage, kde je mnohem větší výběr, a do Whittieru si udělat jen roadtrip. My jsme to taky tak udělali a ušetřené peníze jsme raději vrazili do lístků na plavbu k ledovcům.

Kde složit hlavu ve Whittieru a okolí

Hledání ubytování v takhle malém městečku má svá specifika. Přímo v přístavu máte na výběr jen z několika málo možností, ale všechny najdete pěšky během pěti minut od výjezdu z tunelu. Pokud si chcete dopřát to nejlepší, co Whittier nabízí, zarezervujte si pokoj v The Inn at Whittier. Tato ikonická dřevěná budova stojí na pilířích přímo nad vodou a z postele vám nabídne luxusní výhledy na přístav i zasněžené vrcholky hor. Je to ideální romantické útočiště, ale doporučuji rezervovat s velkým předstihem, protože kapacity mizí bleskovým tempem.

Zlatou střední cestou a skromnější alternativou je pak Anchor Inn Whittier. Sice vám nenabídne tak dechberoucí výhledy přímo z okna, ale pokoje jsou naprosto čisté, útulné a personál je neuvěřitelně milý. Navíc mají dole fajn kavárnu, kde dělají skvělé snídaně, což oceníte hlavně při brzkém ranním vstávání před výletem na moře. Pro pohodlné přespání za rozumnou cenu je to velmi příjemná a spolehlivá volba.

Pokud ale hledáte něco opravdu unikátního a nevadí vám slevit z nároků na luxus, musíte vyzkoušet Begich Towers Inn. Whittier má totiž jen necelých 300 obyvatel a naprostá většina z nich žije právě v této jediné obří budově, která dříve sloužila armádě. Ubytovat se tady znamená zažít autentický život místních se vším všudy, protože pod jednou střechou tu najdete i poštu, obchod nebo úřad. Pokoje představují tu nejzákladnější budget variantu a jsou zařízené spíše v retro stylu, ale tenhle bizarní a fascinující zážitek z přespání ve „městě pod jednou střechou“ vaší aljašské cestě dodá ten správný dobrodružný nádech.

Whittier Aljaška: 13 tipů, co vidět a dělat

I když samotné centrum města přejdete pěšky asi za deset minut, okolní příroda nabízí tolik zážitků, že byste tu klidně mohli strávit několik dní a pořád by bylo co dělat. Pojďme se podívat na naše nejlepší tipy, jak si tuhle oblast užít naplno: od cesty k tunelu až po plavby mezi ledovými krami.

1. Zastávka na Beluga Point a fenomén Bore Tide

Už samotná cesta z Anchorage po Seward Highway je obrovský zážitek. Než vůbec dojedete k tunelu, budete míjet Turnagain Arm, úzký záliv obklopený horami. Tohle místo je proslulé fenoménem zvaným „bore tide“, což je obrovská přílivová vlna, která může dosahovat výšky až tří metrů a žene se rychlostí 24 km/h proti proudu. Vzniká tu kvůli extrémnímu rozdílu mezi přílivem a odlivem, který musí být téměř 8 metrů.

Nejlepší vyhlídka na tento přírodní úkaz je z Beluga Point. Vlna sem obvykle dorazí zhruba čtyři hodiny po nejnižším odlivu v Anchorage, takže si dopředu zkontrolujte tabulky přílivů a ušetříte si zklamání. A pak jsou tu běluhové, kvůli kterým jsme s Lukášem stáli na tom odpočívadle tak dlouho, že nám skoro vychladla káva.

2. Plavba na lodi mv Ptarmigan k ledovci Portage

Když odbočíte ze Seward Highway k tunelu do Whittieru, projedete nádherným údolím Portage Valley. Úplně na konci údolí, těsně před seřadištěm aut k tunelu, narazíte na ledovcové jezero Portage Lake. Ledovec Portage odsud kdysi sahal až k návštěvnickému centru, ale kvůli oteplování ustoupil tak moc, že už na něj ze břehu vůbec neuvidíte.

Jediný způsob, jak se k němu dnes dostat, je naskočit na loď mv Ptarmigan. Tahle hodinová plavba je poměrně levná záležitost (stojí kolem 50 USD, tedy asi 1 150 Kč) a loď vás doveze na vzdálenost pouhých necelých 300 metrů od ledovcové stěny. Je to super alternativa, pokud nemáte čas nebo rozpočet na ty velké, pětihodinové plavby přímo z Whittieru. Zážitek z toho, když slyšíte praskat led, je zkrátka k nezaplacení.

3. Projížďka po Trail of Blue Ice

Pro ty, kteří chtějí údolí Portage Valley prozkoumat trochu aktivněji, je tu fantastická zpevněná stezka Trail of Blue Ice. Je dlouhá zhruba 8 kilometrů, je téměř po rovince a spojuje oblast Moose Flats s jezerem Portage Lake. Je naprosto ideální na nenáročnou projížďku na kole nebo pohodovou odpolední procházku.

Cestou vás čekají dechberoucí výhledy na visuté ledovce Explorer, Middle a Byron a občas se stane, že se kus ledu z výšky odlomí a vy z dálky slyšíte ohromující rachot padající masy, který se nese celým údolím. Je to jeden z těch výletů, které vás překvapí a pak si je pamatujete ještě dlouho, zvlášť když svítí sluníčko.

4. Trek k ledovci Byron (Byron Glacier Trail)

Tohle je asi naše nejoblíbenější krátká túra v celém okolí a zvládne ji opravdu každý. Trasa začíná kousek od jezera Portage a měří jen něco málo přes dva kilometry jedním směrem. Stezka vás provede údolíčkem podél divoké řeky, občas přelezete nějaký ten větší kámen, a na konci se ocitnete přímo na úpatí ledovce Byron.

Výhodou je, že se k ledu dostanete opravdu blízko a navíc je trasa docela schovaná před masami turistů, kteří jen prosviští autobusem na lodičku. Dávejte si ale dobrý pozor, obzvlášť na jaře a začátkem léta tu hrozí pády lavin z okolních strmých svahů. A samozřejmě mějte po ruce sprej na medvědy, protože jsme přece jen na Aljašce. ☺️

5. Průjezd jedinečným tunelem Anton Anderson

Pro někoho to může znít banálně, ale samotný průjezd tímhle tunelem je prostě zážitek, který si budete pamatovat. Anton Anderson Memorial Tunnel měří 4,1 kilometru a vypadá jako vystřižený z nějakého důlního hororu. Když se rozsvítí zelená a vy vjedete dovnitř, jedete přímo po kolejích (jsou zalité v betonu) a kolem vás je jen hrubě vytesaná skála ozařovaná tlumeným světlem.

Pocit klaustrofobie je tu docela normální. Rychlost je omezená a nesmíte zastavovat. Vždycky mě pobaví pomyšlení, že kdyby se zrovna blížil vlak, nemáme kam uhnout. Ale nebojte se, operátoři to mají zmáknuté do posledního detailu. Jen nezapomeňte dorazit na seřadiště alespoň 15 minut před vaším časovým oknem, ať máte jistotu, že projedete.

6. Šok jménem Begich Towers: město pod jednou střechou

A jsme ve Whittieru! Hned jak vyjedete z tunelu, praští vás do očí obrovský čtrnáctipatrový panelák, který naprosto nezapadá do okolní malebné přírody. Begich Towers Condominium vybudovala armáda v padesátých letech a dnes tu žije neuvěřitelných 85 % ze všech zhruba 270 obyvatel města. Je to prostě město vtěsnané pod jednu střechu.

Lidé tu mají naprosto soběstačný ekosystém. V přízemí a ve sklepech najdete poštu, policejní stanici, malý obchod, kostelíček i nemocnici. Místní tak často během drsné aljašské zimy, kdy rychlost větru dosahuje i 100 km/h, vůbec nevycházejí ven. Turisté sice nemohou běžně bloumat po chodbách bytů, ale můžete se projít v přízemí, zajít na poštu a nasát tu podivnou, lehce stísněnou atmosféru.

7. Opuštěná Buckner Building

Hned naproti „městu v paneláku“ se tyčí ještě děsivější monument: Buckner Building. Tahle kdysi pýcha americké armády, postavená rovněž v padesátých letech, byla opuštěna už v roce 1966. Dnes je to masivní temná ruina s vymlácenými okny, která působí jako kulisa z postapokalyptické videohry.

Oficiálně je vstup dovnitř přísně zakázán a je to poměrně nebezpečné kvůli azbestu a propadajícím se podlahám. Osobně bych se na ni podívala maximálně zvenku, uděláte si pár fotek a půjdete dál. Je to ale naprosto fascinující memento studené války, které ve vás zanechá docela tísnivý pocit v ostrém kontrastu s nádhernými zasněženými horami v pozadí.

8. Plavba 26 Glaciers Cruise (Absolutní nutnost!)

Tohle je ten hlavní důvod, proč všichni do Whittieru jezdí. Pokud máte na Aljašce absolvovat jen jednu plavbu, měla by to být tahle 26 Glaciers Cruise od společnosti Phillips Cruises, která stojí za každou korunu. Rychlé, moderní katamarány vás během necelých šesti hodin provezou více než 220 kilometry přes zálivy College Fjord a Harriman Fjord.

Na lodi je krásně teplo a máte velké panoramatické výhledy. Kapitán navede loď tak blízko k masivním stěnám ledovců, že úplně cítíte ten chlad sálající z ledu. ⚠️ Jakkoliv je to úžasné, upřímně vás varuji, že to není levná záležitost. Cena pro rok 2026 začíná na 219 USD (cca 5 100 Kč) na osobu plus daně, ale v ceně máte zahrnutý výborný teplý oběd a navíc se vyhnete otevřenému oceánu, takže komu se dělá na lodi špatně, tady mu hrozí jen klidné vody zálivu.

9. Na mořském kajaku mezi ledovými krami

Pokud se vám nechce trávit čas na palubě velké lodě s dalšími stovkami lidí, existuje daleko intimnější způsob, jak záliv prozkoumat. Výlety na mořských kajacích, které pořádá například Sound Eco Adventures, jsou podle mě jedním z nejintenzivnějších zážitků, jaké si můžete z Aljašky odvézt.

Představte si to: sedíte nízko nad hladinou, v rukou držíte pádlo, kolem vás se líně pohupují malé ledové kry a panuje absolutní ticho, které jen občas přeruší oddechnutí velryby nebo praskot ledovce. Bát se nemusíte, většinou vyrazíte menší motorovou lodí hlouběji do zálivu a na kajaky přesednete až v těch nejbezpečnějších a nejmalebnějších zátočinách. Je to fyzicky o něco náročnější, ale naprosto odzbrojující.

10. Pozorování divoké zvěře: Velryby a vydry

Prince William Sound funguje jako takový obří bufet pro aljašskou faunu. Vody zálivu křižují obrovští keporkaci (humpback whales), kteří sem v létě migrují za potravou, a často tu potkáte i majestátní kosatky. Vidět obří velrybí ploutev, jak mizí pod hladinou s ledovcem v pozadí, je pohled, který se vám prostě neomrzí.

Moje nejoblíbenější jsou ale mořské vydry (sea otters). Běžně je uvidíte, jak se líně vznášejí na zádech, často se drží za tlapičky, aby neodplavaly od sebe, a louskají si mušle na břiše. Na skalách podél břehů navíc s trochou štěstí zahlédnete vyhřívající se lachtany a vysoko nad hlavou vám budou kroužit orli bělohlaví. Je to prostě nefalšované safari na vodě.

11. Zářivě modrý led zblízka

Možná si říkáte, proč jsou ty ledovce vlastně tak modré? Než jsme sem poprvé vyrazili, myslela jsem si, že fotky v průvodcích jsou přifiltrované. Ale omyl! Záliv ve Whittieru má jedny z nejlepších podmínek k pozorování takzvaných „tidewater glaciers“ — tedy ledovců, které padají přímo do moře.

Led je pod obrovským tlakem tak stlačený, že pohlcuje všechny barvy světelného spektra kromě modré, kterou naopak odráží. Když k takové obří stěně připlujete lodičkou a do vody před vámi se odlomí kus ledu velký jako rodinný dům, vytvoří to vlnu a ránu, která zní jako výstřel z děla. Tomuto jevu se říká „calving“ a je to neuvěřitelná podívaná, při které si člověk uvědomí, jak je proti přírodě malý.

12. Boční trip: Valdez a odkaz Exxon Valdez

Pokud máte víc času a Whittier vám nestačil, zhruba 140 kilometrů východně přes záliv (nebo hodně dlouhou cestou autem dokola) leží Valdez. Tohle městečko je o něco půvabnější než betonový Whittier a je navždy spjaté s jednou z největších ekologických katastrof v dějinách USA: ztroskotáním ropného tankeru Exxon Valdez v roce 1989. Dodnes tu ve skvělých expozicích mapují dopad na záliv i postupnou obnovu ekosystému, který naštěstí ukázal ohromnou sílu se zregenerovat.

Valdez je navíc koncovým bodem 1 300 kilometrů dlouhého ropovodu Trans-Alaska Pipeline, kudy proudí černá krev Aljašky z dalekého severu. Město má velmi specifickou atmosféru drsného rybářského a těžařského přístavu v srdci nádherných hor zvaných „Aljašské Švýcarsko“.

13. Worthington Glacier: ledovec hned u silnice

Pokud se vydáte do Valdezu autem po Richardson Highway, určitě nevynechejte zastávku u Worthington Glacier. Je to jeden z absolutně nejdostupnějších ledovců na celé Aljašce, najdete ho kousek od průsmyku Thompson Pass. Zaplatíte jen 5 USD (asi 120 Kč) za parkovné a od auta je to k čelu ledovce ani ne 600 metrů po pohodlné stezce, kterou zvládne i vozíčkář.

Většina lidí skončí u vyhlídkové plošiny, nafotí si led a jede dál. Ale pokud hledáte opravdový zážitek, doporučuji zarezervovat si výlet s průvodci (např. Alaska Guide Co.), kde vás vybaví mačkami a cepíny a vezmou vás na trek přímo po povrchu ledovce. Ceny sice nejsou lidové (mezi 165 a 325 USD, tedy cca 3 900 až 7 600 Kč), ale procházet se po modrém ledovci, který je starý přes 22 tisíc let a pít křišťálově čistou vodu přímo z ledovcové trhliny, je prostě něco, na co s Lukášem doteď vzpomínáme.

Kde se najíst ve Whittieru

Nenechte se oklamat drsným vzhledem města, i tady se dá po dlouhém dni na vodě dobře najíst. Výběr je sice malý a točí se skoro výhradně kolem čerstvých úlovků z moře, ale právě proto je to tak autentické a fajn. Ceny jsou tu pochopitelně „aljašské“, takže počítejte, že za slušnou večeři necháte pár desítek dolarů, ale ty ryby za to fakt stojí.

Naše tipy, kam vyrazit zahnat hlad:

Inn at Whittier Dining: Tohle je jasná volba, pokud hledáte to nejlepší ve městě a nebojíte se připlatit. Běžně se tu na stoly dávají bílé ubrusy a ze širokých oken koukáte přímo na přístav. Dělají tu naprosto fantastické čerstvé mořské plody. Po celodenním mrznutí venku je to super odměna, ale klidně si tu dejte i výborný hovězí steak.

Swiftwater Seafood Cafe: Sem chodí místní a posádky rybářských lodí. Nenajdete tu žádný přehnaný luxus, jen klasickou rybárnu přímo u vody, kde dostanete to nejdůležitější: čerstvého halibuta nebo lososa smaženého v těstíčku s hranolkami (fish and chips). Je to tu hodně uvolněné, trošku hlučné a vaří zatraceně dobře. 😅

Lazy Otter Charters & Café: Ideální zastávka na snídani nebo rychlý oběd. Dělají tu hodně slušnou kávu (na americké poměry) a prodávají dobré sendviče a čerstvé pečivo. My jsme se tu vždycky stavovali pro zásoby předtím, než jsme nastupovali na lodičku nebo jeli na kajaky. Mají to velmi kid-friendly.

Wild Catch Café: Tohle je záchrana pro peněženky. Pokud se vám zrovna nechce utrácet majlant za ryby na talíři, skočte si sem pro poctivý burger nebo skvělý, horký clam chowder (krémová polévka z mušlí), který vás zaručeně postaví na nohy.

Kam dál na Aljašce

Aljaška je nesmírně rozlehlá a po návštěvě Whittieru se vaše cesta teprve rozjíždí. Kde dál pokračovat?

Rozhodně doporučujeme sjet kousek dál na jih po poloostrově Kenai do městečka Seward, které nabízí o něco divočejší vody oceánu a proslulý národní park Kenai Fjords (mrkněte na náš článek o Sewardu a okolí). Pokud spíš hledáte městské vyžití a chcete doplnit zásoby, vydejte se zpět do Anchorage (zde najdete 15 tipů, co dělat v Anchorage). A jestli vás lodičky chytly za srdce, určitě nevynechejte náš kompletní průvodce po Alaska Cruise, kde detailně radíme, jak si vybrat tu správnou plavbu pro vás.

A pokud teprve letenky na tuhle životní výpravu plánujete, nezapomeňte, že levné letenky hledejte na Kiwi, je to náš oblíbený portál. A hlavně nevyjíždějte bez pořádného cestovního pojištění, na delší cesty volíme často SafetyWing, nebo klidně i True Traveller. Doma také nenechte pořádné [boty na turistiku], protože aljašské bahno je zrádné, a sáhněte po eSIM od Holafly, ať máte data hned po příletu a můžete rovnou postovat ty ledovce. 😉

Často kladené otázky (FAQ)

Jak se dostat do Whittieru na Aljašce?

Jedinou pozemní přístupovou cestou do Whittieru je průjezd přes Anton Anderson Memorial Tunnel. Tato unikátní jednosměrná silnice vede skrz horu a je sdílená s železnicí. Před vjezdem je nutné zaplatit mýtné, které činí zhruba 13 USD za běžné osobní auto.

Kdy je otevřený tunel do Whittieru?

Tunel funguje na principu přesných časových slotů, protože jeden pruh střídavě využívají auta v obou směrech i vlaky. V letní sezóně se směr do Whittieru otevírá obvykle vždy v půl (např. 10:30), zatímco směr ven z města v celou hodinu (např. 11:00). Na seřadiště je nutné dorazit alespoň 15 minut předem.

Stojí plavba 26 Glaciers Cruise za to?

Rozhodně ano, jde o jeden z nejlepších způsobů, jak prozkoumat Prince William Sound a vidět padající kusy ledu z bezprostřední blízkosti. Pětihodinová plavba na rychlém katamaránu vyjde dospělého zhruba na 200 až 250 USD. V ceně bývá zahrnuto teplé jídlo a garance, že nebudete trpět mořskou nemocí díky velmi klidným vodám zálivu.

Kolik lidí žije v budově Begich Towers ve Whittieru?

Ve čtrnáctipatrové budově Begich Towers žije přibližně 80 % všech obyvatel města, což představuje zhruba 220 až 270 lidí. Tato stavba z dob studené války funguje jako město pod jednou střechou. Obyvatelé zde mají k dispozici poštu, obchod, prádelnu, kliniku i školu, do které se chodí podzemním tunelem.

Kolik dní stačí na návštěvu Whittieru?

Na prohlídku samotného městečka a absolvování hlavní ledovcové plavby bohatě stačí jeden celý den. Většina cestovatelů sem přijíždí ráno z Anchorage, stráví den na lodi a večer pokračuje v cestě na poloostrov Kenai. Pokud plánujete delší výlety na mořském kajaku nebo pěší túry k ledovcům, vyplatí se zůstat přes noc.

Dá se do Whittieru dojet autem?

Ano, do Whittieru lze bez problémů dojet běžným osobním autem i obytným vozem (RV). Cesta z Anchorage trvá zhruba hodinu a půl po velmi malebné dálnici Seward Highway. Jedinou překážkou je průjezd zmíněným tunelem Anton Anderson, kde je nutné respektovat jízdní řád a zaplatit mýtné.

Jaké je typické počasí ve Whittieru?

Whittier je oficiálně nejdeštivějším městem na Aljašce, ročně zde spadne v průměru přes 5 000 mm srážek. Návštěvníci by se měli připravit na častou mlhu, silný vítr a déšť i uprostřed léta. Kvalitní nepromokavé oblečení je zde naprostou nutností, ale dramatické počasí dodává okolním ledovcům jedinečnou a tajemnou atmosféru.