Předposlední čtrnáctý den našeho podzimního roadtripu jsme se rozhodli věnovat oblasti, které se s velkou oblibou přezdívá Island v malém. V překladu to znamená, že pokud nemáte čas obkroužit celý ostrov po slavné Ring Road, poloostrov Snæfellsnes vám na velmi malé ploše naservíruje esenci všeho, co dělá tuto zemi tak magickou.
Najdete tu dramatické útesy padající do pěnícího se oceánu, zlatavé i uhlově černé pláže, zvedající se sopečné krátery a samozřejmě majestátní ledovec, který se v dálce třpytí pod nápory severského větru. Když jsme sem s Lukášem na přelomu září a října v roce 2018 dorazili, byli jsme už z předchozích dní docela unavení, ale zdejší divoká a syrová krajina nás okamžitě znovu nabila energií.
I když jsme se těšili především na slavnou horu Kirkjufell, přiznám se rovnou, že nás možná malinko zklamala, protože se u ní mačkaly davy turistů s obřími stativy a ten nejlepší pohlednicový výhled funguje opravdu jen z jednoho konkrétního úhlu. Všechno nám ale vynahradila dokonale romantická vesnička Arnarstapi, kde jsme se ruku v ruce procházeli po hraně útesů, zatímco se o čedičové skály tříštily obrovské vlny a v dálce se tyčily zasněžené horské vrcholky.
Je to asi jedno z nejkrásnějších míst, které jsme během naší cesty viděli. V tomto článku najdete tipy, co vidět a dělat na poloostrově Snæfellsnes, poradím vám, kde se nejlépe ubytovat, abyste neutratili majlant, a přidám i pár doporučení pro vegetariány, protože najít dobré bezmasé jídlo mimo velká města může být občas malý oříšek. ☺️
Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek
- Dostupnost z letiště: Poloostrov leží asi dvě až dvě a půl hodiny jízdy autem severně od Reykjavíku, takže se sem snadno dostanete po kvalitní asfaltové silnici číslo 54.
- Kolik času potřebujete: Ideální je vyhradit si na obkroužení celého poloostrova jeden celý den, případně tu alespoň jednou přespat, abyste nemuseli večer spěchat zpět do města.
- Hlavní lákadla: Nejfotografovanější islandská hora Kirkjufell, tajuplný černý kostelík Búðakirkja, pláž Djúpalónssandur se zvedacími kameny a romantická pobřežní stezka mezi Arnarstapi a Hellnar.
- Národní park: Na samém západním cípu leží stratovulkán Snæfellsjökull pokrytý ledovcem, který proslavil Jules Verne ve své knize Cesta do středu Země.
- Doprava a novinky: Od roku 2026 platí na Islandu nová kilometrová daň, nicméně palivo zároveň zlevnilo. Většina zajímavostí na trase nevyžaduje auto s pohonem 4×4, pokud sem nevyrazíte v hluboké zimě.
- Ubytování: Doporučuji hledat ubytování s vlastní kuchyňkou v okolí městeček Grundarfjörður nebo Stykkishólmur, my jsme spali o kousek níže v Akranes a na výlet jsme vyráželi odtamtud.
Kdy jet a jak se tam dostat
Plánování cesty na Island vždy začíná logistikou a pro poloostrov Snæfellsnes to platí dvojnásob, protože i když se nachází poměrně blízko hlavního města, počasí tu dokáže být zcela nevyzpytatelné. My jsme měli na přelomu září a října obrovské štěstí na relativně slunečné dny, kdy se barvy podzimní trávy krásně doplňovaly s tmavou vulkanickou horninou, ale zima o sobě už dávala jasně vědět mrazivým větrem.
Pokud se sem chystáte v létě, užijete si dlouhé dny i pozorování tuleňů, ale počítejte s největším náporem turistů. V zimních měsících se z poloostrova stává tiché království sněhu a ledu, což má své nesporné kouzlo, ale budete nezbytně potřebovat auto s pohonem všech čtyř kol a zimními pneumatikami, protože silnice sice bývají udržované, ale silný vítr a ledovka umí i krátký přejezd proměnit v adrenalinový zážitek.
Při cestě z Reykjavíku se vydáte po hlavní okružní silnici číslo 1 směrem na sever, projedete placeným podmořským tunelem Hvalfjarðargöng a následně odbočíte na silnici číslo 54, která celý poloostrov víceméně obkrouží. Cesta k první zastávce trvá zhruba 140 kilometrů, což vám zabere přibližně dvě až dvě a půl hodiny čistého času. Celý zpáteční okruh pak měří okolo 500 kilometrů a s focením a procházkami si na něj vyhraďte klidně 10 až 12 hodin.
Pokud můžu radit jednu čistě logistickou věc, vydejte se na okruh po směru hodinových ručiček, tedy nejprve na jižní pobřeží a pak na severní. Díky tomu totiž k ikonické hoře Kirkjufell dorazíte až v odpoledních hodinách, kdy je světlo daleko měkčí a fotky budou vypadat podstatně lépe.
Od roku 2026 navíc na Islandu platí nová kilometrová daň pro osobní vozidla ve výši 6,95 ISK (asi 1,18 Kč) za ujetý kilometr. Půjčovny to většinou řeší buď denním paušálem, nebo vám poplatek naúčtují až při vrácení auta na základě reálného nájezdu.
Nemusíte se toho ale nijak děsit, protože tamní vláda ruku v ruce s tímto poplatkem zrušila spotřební daň na palivo, takže benzin na stojanech výrazně zlevnil a celkově se vám rozpočet prodraží jen minimálně. Než kamkoliv vyjedete, vždycky si prosím zkontrolujte aktuální stav silnic na oficiálním webu Umferdin.is, protože islandská příroda si dělá absolutně co chce a plány se tu mohou měnit z minuty na minutu.
Kde se ubytovat a kolik to stojí
Když jsme před lety řešili, kde složit hlavu, věděli jsme jistě, že kempy a stanování pro nás nejsou to pravé ořechové. Po celém dnu chození v islandském větru se totiž člověk ze všeho nejvíc těší do horké sprchy a vytopeného pokoje, takže jsme po celou dobu spali výhradně v penzionech, hostelech nebo malých apartmánech.
Velkou výhodou takového ubytování je přístup do sdílené nebo privátní kuchyňky. Pro nás jako vegetariány to byla doslova spása, protože jsme si večer v klidu uvařili těstoviny a nemuseli jsme platit astronomické částky v restauracích, kde tehdy bezmasá nabídka teprve nesměle začínala.
Náš pokoj na předposlední noc jsme si zarezervovali v městečku Akranes, které leží trochu jižněji, což se ukázalo jako docela strategický bod s rozumnými cenami, odkud jsme to měli na poloostrov kousek a další den jsme mohli snadno pokračovat rovnou k letišti.
Pokud byste chtěli bydlet přímo v centru dění na samotném poloostrově Snæfellsnes, připravte si o něco větší rozpočet, protože nabídka ubytovacích kapacit tu není nafukovací a v sezóně rychle mizí. Velmi oblíbenou základnou je severní městečko Grundarfjörður, ze kterého to máte k hoře Kirkjufell jen pár minut jízdy.
Najdete tu fajn hostely, kde vás noc vyjde zhruba na 50 eur na osobu, nebo klasická dvoulůžka, například ve skvělém Kast Guesthouse, kde se ceny pohybují kolem 160 dolarů. Pro ty, kteří hledají o něco větší komfort a dobrou kavárnu hned za rohem, je perfektní volbou malebný přístav Stykkishólmur, kde se můžete ubytovat třeba ve stylovém Fosshotelu.
Na opačné straně u národního parku a ledovce pak najdete ty vůbec nejkouzelnější, ale také nejdražší lokality. V osadách Hellnar nebo Arnarstapi, kde luxusnější pokoj ve Fosshotel Hellnar vyjde klidně přes 210 dolarů za noc, se budete probouzet s dokonalým výhledem na oceán.
Úplným vrcholem je pak vyhlášený Hótel Búðir přímo u černého kostelíka, což je zážitek sám o sobě, ale počítejte s tím, že tady už ceny šplhají opravdu vysoko. Pokud naopak hledáte cesty, jak trochu ušetřit a nevadí vám popojet kousek dál, mrkněte na ubytování v městečkách Hellissandur nebo Ólafsvík na samém západním cípu ostrova, kde bývají penziony znatelně levnější a vy přitom zůstanete přímo u národního parku.
💡 Konkrétní tipy na ubytování (ceny i dostupnost ověříte přes Booking, rezervujte včas — v sezóně i kolem zatmění 2026 mizí měsíce dopředu):
- Fosshótel Stykkishólmur (Stykkishólmur)
- Hótel Búðir (Búðir)
- Fosshótel Hellnar (Hellnar)
- Kast Guesthouse (Grundarfjörður)
Severní pobřeží: Od magického přístavu po slavnou horu
Severní část poloostrova nás přivítala rozeklaným pobřežím a sérií malých rybářských městeček, která působí, jako by se v nich zastavil čas. Je to přesně ta část, kam lidé míří, když hledají inspiraci, co na poloostrově Snæfellsnes vidět, protože právě tady leží ty nejfotografovanější ikonické výhledy. Cesta podél pobřeží se krásně vlní, každou chvíli se před vámi otevře výhled na temně modrý oceán a na obzoru se pomalu rýsují zasněžené vrcholky místních velikánů.
1. Městečko Stykkishólmur a ostrov Flatey
Naši celodenní jízdu jsme symbolicky odstartovali v největším městě poloostrova, kterým je malebný Stykkishólmur. I když slovo největší musíte na Islandu brát s obrovskou rezervou, protože ve skutečnosti jde o klidnou vesnici plnou nádherných, sytě barevných dřevěných domečků, které fantasticky kontrastují s ocelově šedou severskou oblohou.
Je to naprosto perfektní místo na ranní kávu nebo nákup čerstvého pečiva na cestu. Hned vedle přístavu se tyčí malý čedičový ostrůvek Súgandisey, na který dojdete jednoduše pěšky po krátké hrázi. Když vystoupáte až k výrazně červenému majáku na jeho vrcholu, otevře se vám neskutečný výhled na obrovský záliv Breiðafjörður plný tisíců drobných roztroušených ostrůvků.
Právě z tohoto živého přístavu pravidelně vyplouvá známý trajekt Baldur, který spojuje poloostrov se vzdálenějšími Západními fjordy, konkrétně s přístavem Brjánslækur. Cestou trajekt zastavuje na kouzelném a izolovaném ostrově Flatey, kam během letních měsíců míří spousta ornitologů a nadšenců za pozorováním vzácného ptactva.
Jednosměrný lístek i s obyčejným osobním autem vás vyjde na nějakých 7 396 ISK (přibližně 1 250 Kč), a pokud sem jedete v hlavní letní sezóně od začátku června do konce srpna, trajekt odjíždí zpravidla dvakrát denně. Pro nás to sice nebylo aktuální, protože jsme mířili dál po pevnině, ale jestli plánujete delší objevování západní části země, je to skvělá logistická zkratka, která vám ušetří dlouhé hodiny za volantem.
2. Utajené lávové pole Berserkjahraun
Při přejezdu mezi Stykkishólmurem a známým Grundarfjörðurem na vás čeká jedna zastávka, kterou většina průvodců docela neprávem opomíjí. Obrovské lávové pole Berserkjahraun vzniklo před čtyřmi tisíci lety, když najednou vybuchly tři nedaleké sopečné krátery. Na rozdíl od mnoha jiných míst na ostrově sem nezavítají davy lidí, takže si tu dramatickou atmosféru zkroucených lávových balvanů, které jsou hustě porostlé jasně zeleným a nesmírně měkkým mechem, užijete často úplně sami.
Polem prochází stará štěrková silnice, která je sjízdná pro většinu běžných aut, pokud zrovna nepanují ty nejhorší zimní podmínky. Zastavte na některém z vyhrazených míst, projděte se kousek po vyznačených cestičkách a nezapomeňte, že islandský mech roste strašlivě pomalu, takže na něj v žádném případě nešlapejte. Celé místo navíc provází temná a krvavá legenda ze starých ság o dvou švédských bersercích, po kterých nakonec lávové pole dostalo své krkolomné jméno.
3. Kirkjufell a Kirkjufellsfoss: Ikona s malým háčkem
Když se řekne Island, spoustě lidí se okamžitě vybaví hora ve tvaru dokonalé šipky mířící k nebi, před kterou burácí menší vodopád. To je přesně hora Kirkjufell (mimochodem 463 metrů vysoká), kterou v posledních letech ještě víc proslavil seriál Hra o trůny, kde figurovala jako hora ve tvaru hrotu šípu.
Zatajila bych vám ale pravdu, kdybych nepřiznala, že nás tahle naprosto ikonická zastávka lehce zklamala a že jsme asi měli přehnaná očekávání. Kouzlo onoho dokonalého pohlednicového záběru totiž spočívá ve velmi chytré kompozici a umění fotografů.
Samotný vodopád Kirkjufellsfoss je ve skutečnosti docela malý a abyste dostali horu i vodu do jednoho velkolepého snímku, musíte se postavit na přesně vymezené místo napravo od kaskád směrem k hoře, kde se samozřejmě tísní zástupy dalších nadšených fotografů. Přesto je to místo, které zkrátka musíte vidět.
Parkoviště leží hned u silnice a nedávno se zde začal vybírat poplatek 1 000 ISK (asi 170 Kč) za auto a den, který nejsnáze zaplatíte přes populární mobilní aplikaci Parka.app. Určitě si sejděte i pod samotný vodopád, kde se hora za hezkého bezvětří nádherně zrcadlí v malé tůňce.
💡 Tip: Vstupenky a organizované výlety (Islandu a okolí) se vyplatí koupit dopředu online na GetYourGuide, v sezóně se rychle plní.
4. Zlatá pláž Ytri Tunga a místní tuleni
Tohle místo je takovým malým islandským paradoxem, protože na ostrově, který je jinak zcela vyhlášený svými černými vulkanickými plážemi, se najednou objeví kousek pobřeží s jemným zlatavým pískem. Pláž Ytri Tunga leží na jižnější straně, ale logisticky se sem vyplatí sjet, obzvlášť pokud milujete divoká zvířata a focení přírody. Právě zdejší mělké pobřeží plné kamenů vykukujících z vody si totiž pro svůj odpočinek oblíbila poměrně velká kolonie roztomilých tuleňů obecných.
Největší šanci spatřit je, jak se líně povalují na útesech a vyhřívají si špeky na sluníčku, budete mít především v letních měsících, zhruba od června do srpna. My jsme na ně tehdy na podzim velké štěstí neměli, oceán už byl příliš divoký a studený, ale i samotná procházka po pláži s výhledem na hory v zádech stála za tu menší zacházku.
Jen pamatujte, že tuleni jsou plachá divoká zvířata, takže si i kvůli vlastní bezpečnosti udržujte uctivý odstup alespoň padesát metrů a dbejte na to, abyste je zbytečně neplašili hlasitým voláním nebo drony.
Národní park a nejzápadnější cíp plný lávy
Když silnice opustí severní stranu a začne se stáčet k samotnému konci poloostrova, krajina kolem vás z ničeho nic dramaticky zhrubne. Ocitnete se na chráněném území národního parku Snæfellsjökull, kde svěží zeleň střídají nekonečná lávová pole a nad tím vším bedlivě bdí starobylý vulkán, jehož bílou špičku lze za jasného dne spatřit i přes celý záliv z dalekého Reykjavíku.
5. Sopka Snæfellsjökull a Cesta do středu Země
Tato obrovská zasněžená hora je absolutním středobodem celého národního parku. Ve skutečnosti se jedná o stratovulkán starý neuvěřitelných 700 000 let, který se majestátně vypíná do výšky 1 446 metrů nad mořem a jehož vrcholek trvale pokrývá vrstva ledovce. Možná je vám jeho jméno docela povědomé z hodin literatury, protože to byl právě slavný francouzský spisovatel Jules Verne, kdo si tento sopečný kráter vybral jako vstupní bránu do tajemného podzemního světa ve svém románu Cesta do středu Země.
Ačkoliv bychom hrozně rádi řekli, že jsme se statečně vyšplhali až na úplný vrchol, musím vás ubezpečit, že pro běžného turistu je ledovec spíše fascinující kulisou pro focení z dálky. Samotný výstup na špičku je celodenní, velmi náročná túra, která zpravidla začíná už dole v Arnarstapi. Z bezpečnostních důvodů vyžaduje přítomnost zkušeného lokálního průvodce a speciální vybavení včetně maček, postrojů a cepínů, protože po cestě musíte kličkovat mezi hlubokými a zrádnými trhlinami v ledu.
My jsme se proto spokojili s obdivem z úpatí, kde se černá láva potkává s bílým sněhem v neuvěřitelném vizuálním kontrastu. Navíc i průvodci potvrzují smutný fakt, že se samotný ledovec vlivem oteplování docela rychle zmenšuje.
6. Schody do sopečného kráteru Saxhóll
Pokud si i tak chcete užít opojný pocit, že stojíte na vrcholu skutečné sopky (a přitom se nechcete zapotit k smrti), udělejte si krátkou odbočku ke kráteru Saxhóll. Tahle zhruba sto metrů vysoká vyhaslá sopka je dnes velmi snadno přístupná díky úzkému, točitému kovovému schodišti, které místní správa parku vybudovala poměrně nedávno, aby ochránila extrémně křehkou sopečnou půdu před úplným sešlapáním a erozí.
Výstup nahoru trvá asi jen deset minut mírného stoupání, takže ho zvládnou v pohodě i menší děti, a nahoře se vám otevře dechberoucí třistašedesátistupňové panorama. Na jedné straně se hluboko pod vámi rozprostře temné, rozeklané lávové pole připomínající měsíční krajinu a na druhé zase nekonečná stříbrná plocha Atlantiku. Vítr tu umí foukat tak neuvěřitelně silně, že máte chvílemi pocit, že vás odfoukne rovnou do oceánu, takže si určitě nezapomeňte pořádně utáhnout čepici.
7. Sestup do absolutní tmy jeskyně Vatnshellir
Když už mluvíme o Cestě do středu Země, můžete si něco hodně podobného vyzkoušet i ve skutečnosti. Zhruba 8 000 let starý lávový tunel Vatnshellir je jedním z nejpřístupnějších podzemních systémů na celém Islandu. Na rozdíl od běžných vápencových jeskyní u nás doma, kde obdivujete stalaktity, tady uvidíte ohromující stěny ztuhlé čedičové lávy, zářivé barvy minerálů a neskutečné přírodní útvary, které po sobě zanechal valící se proud roztaveného kamene.
Do jeskyně se smí vstoupit výhradně v doprovodu profesionálního průvodce. Před vstupem vyfasujete slušivou helmu s čelovkou a po strmém točitém schodišti sestoupíte desítky metrů do absolutní a hmatatelné tmy. Je to naprosto úžasný zážitek, obzvlášť když průvodce uprostřed jeskyně poprosí všechny návštěvníky, aby na chvíli zhasli čelovky a zaposlouchali se do dokonalého ticha podzemí.
Vstupenka pro dospělého stojí aktuálně 5 400 ISK (asi 918 Kč), mládež od 12 do 17 let zaplatí 2 400 ISK a menší děti mají vstup úplně zdarma. V letní sezóně se prohlídky, které si můžete zajistit předem přes oficiální stránky provozovatele, konají pravidelně každou celou hodinu zhruba od deseti ráno do šesti do večera.
Jižní pobřeží: Dramatické útesy a tajemný černý kostel
Zatímco sever patřil klidným rybářským přístavům a zádumčivým horám, jižní strana se naplno opírá o zuřivý oceán. Pokud uvažujete, jestli má v itineráři vůbec smysl obkroužit obě strany, pak vám upřímně slibuji, že právě jih ukrývá to absolutně nejlepší, co návštěva poloostrova Snæfellsnes turistům nabízí. Tady se projdete po černé pláži poseté zrezivělými lodními troskami a strávíte podvečer v místech, kde staré islandské ságy znovu ožívají.
8. Zvedací kameny na pláži Djúpalónssandur
Pláž Djúpalónssandur zní sice jako dokonalý jazykolam, ale je to jedno z nejikoničtějších a nejdrsnějších míst na ostrově. Cesta k rozbouřenému pobřeží vede skrz rozeklané lávové útvary a podivně zkroucené skalní stěny. Samotná pláž není tvořena jemným pískem, ale hladkými černými oblázky a její hlavní atrakcí hned u vstupu jsou čtyři legendární zvedací kameny. Na těch si v minulosti místní rybáři měřili svou hrubou sílu, aby kapitánovi dokázali, že jsou hodni tvrdé práce na rybářské lodi.
Kameny mají svá jména i přesnou váhu. Jsou to Fullsterkur neboli Plná síla (154 kg), Hálfsterkur jako Poloviční síla (100 kg), Slabčák Hálfdrættingur (54 kg) a konečně drobná Nula jménem Amlóði (23 kg). Abyste tehdy vůbec dostali mizerně placené místo na palubě, museli jste zvednout alespoň padesátikilového Slabčáka zhruba na úroveň vlastních boků. Klidně si to zkuste, ale upřímně, my jsme s Lukášem měli co dělat, abychom odlepili od země i toho nejlehčího, natož abychom s ním manipulovali u kolen. 😅
Po pláži jsou také ledabyle roztroušené zrezivělé železné trosky, které tu zbyly z britské rybářské lodi Epine GY 7, jež zde ztroskotala během strašlivé bouře v roce 1948. Vrak slouží jako památník obětem, takže je přísně zakázáno z něj cokoliv odnášet.
Při procházení podél vody buďte extrémně opatrní, zdejší plíživé vlny, kterým se anglicky říká sneaker waves, jsou nevyzpytatelné, takže se nikdy, opravdu nikdy neotáčejte k moři zády. Varování doporučuji sledovat i na oficiálním bezpečnostním webu Safetravel.is.
9. Lóndrangar neboli velkolepý Skalní hrad
Když budete z pláže pokračovat dál po silnici, na obzoru se znenadání vyloupnou dvě obří čedičové věže, které drze trčí z útesu přímo nad burácejícím oceánem. Věže Lóndrangar dosahují úctyhodné výšky 75 a 61 metrů a z dálky opravdu vizuálně připomínají trosky obrovského rozpadajícího se gotického hradu. Jsou to vlastně jediné pozůstatky starodávného sopečného kráteru, jehož měkčí části během tisíciletí obrousil neúnavný příboj a povětrnostní vlivy, dokud nezbylo jen toto extrémně tvrdé lávové jádro.
Auto můžete nechat na nedalekém prašném parkovišti a vydat se po pohodlné pěšině, která vás dovede až k bezpečným vyhlídkovým plošinám na útesech. Z nich budete mít naprosto fantastický výhled nejen na čedičové věže samotné, ale i na tisíce hnízdících mořských ptáků, kteří se elegantně vznášejí v silných proudech vzduchu vysoko nad zpěněnými azurovými vlnami.
10. Vesničky Arnarstapi a Hellnar: Naše srdeční záležitost
Jak už jsem naznačila hned v úvodu, tahle konkrétní část ostrova si získala naše srdce asi ze všech viděných míst úplně nejvíc. Samotná vesnička Arnarstapi tvořená v podstatě jen několika roztroušenými domečky je vyloženě kouzelná, ale ten opravdový přírodní klenot se ukrývá dole na pobřeží.
Přímo nad hlubokými útesy tu totiž začíná zhruba dvouapůlkilometrová pěší stezka, která vás provede přímo po hraně oceánu až do sousední, snad ještě menší a izolovanější osady Hellnar. Je to zcela nenáročná procházka téměř po rovině, takže ji zvládnete naprosto v pohodě i s dětmi, a jedním směrem zabere asi tři čtvrtě hodiny čistého času.
Během pomalé chůze budete míjet fantastické lávové oblouky vytvořené mořskou erozí, hluboké jeskyně, do kterých se s ohlušujícím řevem neustále tříští voda. Nejznámější skalní bránou na trase je Gatklettur, skrz kterou můžete za příznivého počasí a světla nafotit úžasné snímky, na kterých se v pozadí rýsuje bílý ledovec.
Přímo v Arnarstapi vás mimochodem hned na začátku stezky přivítá nečekaně obrovská kamenná socha mytologické postavy jménem Bárður Snæfellsás. Podle starých islandských ság jde o bytost, která je napůl člověkem a napůl hrozivým obrem a která z vrcholku ledovce trvale chrání celý poloostrov před zlými duchy.
11. Búðakirkja: Legendární černý kostel v pustině
Asi žádný pořádný islandský itinerář by nebyl nikdy kompletní, kdyby v něm chyběl slavný dřevěný kostel Búðakirkja. Jeho obrovská výjimečnost nespočívá v architektuře nebo velikosti, ale v tom, jak neuvěřitelně ostře a kontrastně působí vůči svému divokému okolí. Drobná, sytě dehtem natřená černá stavba s výraznými bílými okenními rámy stojí osamoceně uprostřed obrovského lávového pole, které je hustě zarostlé nazlátlou trávou. Z jedné strany jí dělá kulisu moře a z druhé zasněžená sopka.
Současná budova sice pochází až z konce osmdesátých let, kdy byla znovu postavena, ale historie tohoto posvátného místa sahá hluboko do devatenáctého století. Zvenku si kostelík můžete bez problémů vyfotit kdykoliv, ale dovnitř se za normálních okolností bohužel nedostanete, protože slouží výhradně pro soukromé církevní obřady.
Dokonce je to jedno z nejoblíbenějších a nejžádanějších míst na celém Islandu, kam se snoubenci z celého světa jezdí s velkou slávou brát, protože ty svatební fotky s ledovcem v pozadí musí být prostě dechberoucí.
Mapa s body zájmu do telefonu
Kde se dobře najíst na Snæfellsnes
Musím docela otevřeně přiznat, že tradiční islandská kuchyně je historicky hodně založená na čerstvých rybách, místním jehněčím mase a mléčných produktech, což pro nás jako celoživotní vegetariány znamená, že nabídka jídel v odlehlých regionech mimo hlavní město bývala občas dost omezená.
Během naší cesty jsme proto s Lukášem spoléhali hlavně na poctivé vaření vlastních jídel ze surovin nakoupených ve známém supermarketu Bónus, ale přesto tu najdete pár skvělých míst, kde se dá po celodenním mrznutí v poryvech větru výborně ohřát.
Přímo v městečku Stykkishólmur můžeme rozhodně doporučit zastávku ve výborné restauraci Narfeyrarstofa. Měli jsme tam totiž naprosto fantastický a poctivý vegetariánský burger, který si od úplného základu připravují z vlastních surovin, a k tomu vynikající horkou kávu, která neuvěřitelně bodla po ranním mrazíku. Podnik je moc útulný, hezky vybavený a obsluha velmi přátelská.
Další oblíbenou volbou, obzvlášť pokud se zrovna pohybujete poblíž populární hory Kirkjufell, je restaurace Bjargarsteinn Mathús umístěná u vody v přístavu v Grundarfjörðuru. Je to hodně známý a vyhlášený podnik, který si sice zakládá na místních rybích a masitých specialitách, které si dávají běžní turisté, ale naštěstí kuchaři vždycky myslí i na plant-based strávníky. Dokážou vám tam vykouzlit výborný, sytý a krásně naservírovaný chod bez masa, který kvalitou vůbec nezaostává za zbytkem menu.
Kdyby vás pak uprostřed focení útesů na jihu chytla akutní malá krize, rovnou zamiřte do velmi jednoduchého bistra Arnarstapi Center, kde se můžete mimořádně rychle prohřát docela poctivou bezmasou polévkou a dát si k ní pořádný kus čerstvého lokálního chleba s máslem.
Praktické tipy na závěr a na čem ušetřit
Cestování po Islandu nepatří zrovna mezi ty nejlevnější koníčky, ale když víte jak na to, dá se rozpočet docela chytře optimalizovat. Zde je několik praktických rad, které se nám s Lukášem na cestách po drsném severu i kdekoli jinde vždycky osvědčily:
Jak sledovat nevyzpytatelné počasí
Základním pravidlem číslo jedna na Islandu je, že počasí se tu dokáže změnit doslova v minutových intervalech. To, že ráno u snídaně svítí sluníčko, absolutně neznamená, že hned za prvním kopcem nenarazíte na prudkou vánici. Oficiální aplikací i webem číslo jedna je pro vás Islandská meteorologická služba (Vedur.is), kde najdete nejen spolehlivou předpověď srážek a větru, ale po večerech i skvělou mapu oblačnosti, která je nezbytná pro úspěšný lov polární záře.
⚠️ Zatmění Slunce v srpnu 2026
Pokud plánujete svou vysněnou cestu na Island v srpnu roku 2026, raději rychle zbystřete. Přesně 12. srpna totiž Island zažije úplné zatmění Slunce, a co je důležité, ideální pás totality protíná právě náš oblíbený poloostrov Snæfellsnes a Reykjavík.
Na poloostrově se proto chystá obří festival a podle oficiálních informací o události letí už teď ceny za lůžko do nevídaných astronomických výšin, kdy si penziony účtují klidně 700 dolarů za obyčejnou noc. Pokud nemáte rezervaci rok dopředu, připravte se na to, že logistika i ceny budou během srpna extrémní.
Kde sehnat letenky
Levné letenky hledáme už dlouhé roky na Kiwi, je to náš suverénně nejoblíbenější portál, kde si dokážeme krásně poskládat i složitější přestupy, ačkoliv přímo na Island dnes pořídíte i velmi slušné přímé lety třeba z Vídně, takže si ušetříte starosti s kufry na letištích.
Půjčení auta a zrádné platby benzinu
Běžně používáme ověřený srovnávač RentalCars.com. Při rezervaci auta na Island si NIKDY nezapomeňte v klidu připlatit pojištění proti poškození štěrkem (známé jako Gravel Protection). Velmi často totiž sjedete z krásného hladkého asfaltu na prašnou štěrkovou cestu a poletující kamínky od rychle protijedoucích aut jsou úplně běžnou záležitostí, která vám bez pojištění udělá velkou díru do rozpočtu.
Island je sice naprosto bezhotovostní země, kde i na záchodcích platíte kartou v mobilu, ale dejte si velký pozor u samoobslužných čerpacích stanic (N1) a u starších parkovacích automatů. Tam totiž často chybí čtečka pro Apple/Google Pay a staré stojany po vložení fyzické plastové karty nekompromisně vyžadují zadání PIN kódu, takže si ho před odletem raději osvěžte v paměti.
Rezervace ubytování s kuchyňkou
Booking.com je už léta náš nejoblíbenější vyhledávač hotelů a ubytování v soukromí. Osobně vždycky doporučuji pečlivě filtrovat výsledky hledání podle vybavení a cíleně si vybírat jen pokoje s přístupem do sdílené nebo soukromé kuchyňky. Ty tisíce ušetřených korun za předražené islandské večeře můžete raději bez výčitek investovat do lístků na trajekt nebo vstupenek do jeskyně.
Nezapomeňte na dobré pojištění
Na obvyklé kratší cesty v rámci Evropy volíme spolehlivé pojištění u AXA (když použijete náš odkaz, dostanete fajn 50% slevu na celou částku) a na ty delší nebo komplikovanější cesty přes půl světa stoprocentně sázíme na True Traveller, kteří mají opravdu skvělé krytí i na náročnější treky.
Kam dál na Islandu
Pokud máte na ostrově více času a zajímá vás, co dalšího si přidat do itineráře, mrkněte i na naše starší články z roadtripu. Možná v nich najdete přesně tu inspiraci, která vaší cestě dodá korunu. 😉
- Co vidět a dělat v Reykjavíku: Hlavní město plné barviček
- Kompletní průvodce Islandem pro začátečníky
- Náš velký itinerář pro roadtrip kolem ostrova
- Kde se zaručeně ohřát: 16 nejlepších horkých pramenů
🚗 Půjčení auta na cestáchPrověřená auta na pronájem na IslanduHledejte přes srovnávač DiscoverCars — porovná ceny desítek lokálních i mezinárodních půjčoven a u většiny rezervací máte storno zdarma.
Porovnat ceny aut na Islandu →Často kladené otázky
1. Dá se poloostrov Snæfellsnes stihnout za jediný den z Reykjavíku?
Ano, určitě to zvládnete, ale dopředu se připravte na poměrně náročný den strávený převážně za volantem. Cesta tam, zpět a celý velký okruh kolem poloostrova znamená zhruba 500 najetých kilometrů, což vám dohromady s pomalými přesuny, krátkými procházkami a focením zabere 10 až 12 hodin. Abyste si výlet opravdu užili, mohli vstřebat atmosféru a zbytečně nespěchali na ubytování, jednoznačně se vyplatí tu alespoň na jednu noc přespat.
2. Je poloostrov lepší a hezčí než slavný Zlatý okruh (Golden Circle)?
Tyto dvě oblasti se těžko srovnávají, protože každá nabízí trochu jiný zážitek. Poloostrov Snæfellsnes poskytuje mnohem větší rozmanitost na jednom místě, od sopečného ledovce přes nebezpečné černé pláže až po kolonie tuleňů. Zlatý okruh je zase logisticky mnohem blíž hlavnímu městu, je přístupnější a najdete na něm proslulý chrlící Geysir. Snæfellsnes je však o poznání klidnější destinací, kde i v sezóně zažijete daleko menší davy turistů. Pokud máte čas, určitě nevynechejte ani jedno.
3. Není ta tolik fotografovaná hora Kirkjufell tak trochu přeceňovaná?
Hodně záleží na vašem osobním očekávání a nastavení. Zmíněný vodopád před ikonickou horou je ve skutečnosti docela malinký a hlavní kouzlo celého místa spočívá opravdu jen v jedné jediné velmi specifické fotografické kompozici. Místo je v letní sezóně navíc silně zahlcené lidmi. Rozhodně stojí za to ho vidět na vlastní oči, ale nečekejte mohutnou a ohlušující masu vody jako u jiných islandských velikánů, jakým je třeba Gullfoss na jihu.
4. Kolik přesně stojí vstupné do lávové jeskyně Vatnshellir a můžu jít sám?
Ne, vstup do hluboké jeskyně na vlastní pěst je z důvodu bezpečnosti a ochrany přírody přísně zakázán a je možný pouze s certifikovaným průvodcem a zapůjčenou helmou s čelovkou. Dospělá vstupenka vás aktuálně vyjde na 5 400 ISK (zhruba 918 Kč). Mládež od 12 do 17 let zaplatí znatelně sníženou částku 2 400 ISK a ty nejmenší děti do 11 let v doprovodu rodičů mají prohlídku zcela zdarma.
5. Je možné se vydat na samotný ledovec Snæfellsjökull bez průvodce?
Určitě ne, jakýkoliv pokus o výstup na strmý vrchol sopky, který je trvale pokrytý zrádným ledovcem, je vysoce nebezpečný kvůli desítkám hlubokých trhlin v ledu, které často skrývá tenká vrstva sněhu. Jde o technicky náročnou celodenní expedici, na kterou nutně potřebujete nejen velmi zkušeného místního průvodce znalého terénu, ale také těžké odborné vybavení v podobě maček na boty, pevných postrojů a dlouhých cepínů.
6. Která městečka jsou nejvhodnější jako základna pro ubytování a výlety?
Výběr hodně záleží na tom, odkud přesně přijíždíte a jaký máte budget. Naprosto skvělou zázemím i restauracemi disponuje větší severní městečko Stykkishólmur. Pokud chcete bydlet přímo u slavné hory, hledejte hostely v Grundarfjörðuru. Pro romantiky, kteří netrpí nedostatkem peněz a chtějí se probouzet přímo na útesech s luxusním výhledem na oceán, jsou fantastické osady Arnarstapi, Hellnar nebo bezprostřední okolí ikonického kostelíka v Búðiru. Pro levnější varianty hledejte ubytování v Hellissanduru.
7. Dá se po poloostrově bezpečně cestovat s autem i během tuhé islandské zimy?
Ano, určitě to jde. Hlavní objízdná silnice číslo 54 na poloostrově je celá vyasfaltovaná a sněžné pluhy ji udržují i v zimě, nicméně neustálý příděl čerstvého sněhu, kluzká ledovka a extrémně silný boční vítr jsou tu od listopadu do března doslova na denním pořádku. V těchto zimních měsících proto jednoznačně potřebujete spolehlivé auto s pohonem všech kol (4×4), kvalitní zimní pneumatiky (ideálně s hřeby) a především obrovskou míru respektu k proměnlivé severské přírodě. Pravidelně kontrolujte sjízdnost na stránkách Umferdin.is.
