Jižní pobřeží Islandu: 12 tipů, co vidět a dělat

Když jsme s Lukášem na přelomu září a října 2018 vyrazili na náš velký roadtrip, tak nějak jsem tušila, že to bude pecka, ale realita nakonec předčila všechna naše očekávání. Průzkum jižního pobřeží Islandu jsme si naplánovali hned na čtvrtý den cesty a interně jsme si ho pojmenovali jako „den vodopádů“.

Pamatuji si, jak jsme ráno vyjeli a s každým dalším kilometrem se krajina stávala dramatičtější, strmější a divočejší. Cítíte se tam zkrátka maličkatí tváří v tvář té neuvěřitelné síle přírody, která vám na jedné straně nabízí nekonečné ledovce a na té druhé nespoutaný oceán.

V tomhle článku najdete 13 tipů, co vidět a dělat na jihu ostrova. Projdeme si ty nejznámější vodopády, u kterých budete lapat po dechu, i skrytá místa bez davů turistů. Poradím vám, kde se strategicky ubytovat, jak je to s parkováním a poplatky v roce 2026, a hlavně vás upozorním na to, na co si dát obrovský pozor, abyste se domů vrátili ve zdraví.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Nejkrásnější vodopády: Zastavte se u Seljalandsfossu (dá se projít za ním) a hned vedle objevte schovaný Gljúfrabúi v jeskyni. Nevynechejte ani mohutný Skógafoss.
• Parkování se platí: U většiny přírodních památek (Seljalandsfoss, Skógafoss, Fjaðrárgljúfur) se od nedávna platí parkovné 1000 ISK přes aplikaci Parka.
• Opuštěný vrak letadla: Ke slavnému vraku DC-3 na Sólheimasandur musíte buď jít 45 minut pěšky po pustině, nebo využít placený autobusový shuttle.
• Nebezpečná nádhera: Černá pláž Reynisfjara je sice nádherná, ale kvůli takzvaným sneaker waves (plíživým vlnám) extrémně nebezpečná. Nikdy se neotáčejte k moři zády!
• Pozorování papuchalků: Pokud jedete v létě, nejlepší šanci na tyto roztomilé ptáčky máte na útesech Dyrhólaey, ale pozor na večerní a noční uzávěry kvůli hnízdění.
• Ideální čas: Vyhraďte si na jižní pobřeží alespoň dva dny a jednu noc, ať nemusíte všechno probíhat ve stresu a stihnete si ty výhledy opravdu užít.

Kdy jet a jak se tam dostat

Jižní pobřeží je z hlediska logistiky poměrně přívětivé a po okružní silnici číslo 1 (Ring Road) sem z Reykjavíku dojedete zhruba za dvě hodinky. Dá se to tedy zvládnout i jako hodně nabitý denní výlet, pokud máte k dispozici opravdu málo času. Počítejte ale s tím, že v takovém případě strávíte na cestě a na nohou 10 až 11 hodin v kuse a stihnete jen ty hlavní taháky.

Pro klidnější tempo proto všemi deseti doporučuji rozložit si jih na dva dny a jednu noc. V létě silnici projedete s běžným osobákem, ale pokud se chystáte na ostrov mimo sezónu (od října do dubna), určitě doporučuji sáhnout po autě s pohonem 4×4.

My jsme měli půjčené větší auto a s Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využíváme všude po světě, protože tam rovnou vidíme srovnání všech velkých i místních půjčoven.

Pokud sem míříte v létě (od června do srpna), budete mít obrovskou výhodu v podobě nekonečného denního světla. Slunce tu zapadá těsně po půlnoci a vychází před třetí ráno, takže máte zhruba 21 hodin na průzkum a můžete k vodopádům vyrazit třeba o půlnoci, kdy tam nebudou davy.

V srpnu 2026 je ale jih extrémně vyprodaný kvůli úplnému zatmění slunce, takže rezervujte vše s obrovským předstihem. Zima naopak nabízí drsnou romantiku a šanci vidět polární záři, jen se musíte připravit na to, že kolem slunovratu budete mít jen něco málo přes 4 hodiny denního světla.

Na lov aurory si vždycky kontrolujte oblačnost na oficiálním webu meteorologů a obrňte se trpělivostí, protože na úspěšné pozorování tu člověk průměrně potřebuje 5 až 7 nocí.

Od 1. ledna 2026 navíc na Islandu platí nová kilometrová daň pro osobní auta, která dělá 6,95 ISK (zhruba 1,20 Kč) za ujetý kilometr. Půjčovny vám tak k ceně obvykle přihodí paušál kolem 1390 až 1550 ISK na den, nebo kilometry sečtou při vrácení.

Dobrou zprávou ale je, že díky tomu zlevnil benzín na zhruba 305 ISK za litr. Největším nepřítelem na jihu ale překvapivě nebývá sníh nebo led, nýbrž vítr. Islandský vichr je něco, co se těžko popisuje někomu, kdo to nezažil, a dokáže vám s klidem vytrhnout dveře z pantů.

Vždycky proto parkujte proti větru a dveře držte pevně oběma rukama, protože tohle poškození (takzvaný door-ripping) nekryje žádná pojistka a oprava vyjde na neuvěřitelné částky. Určitě si k autu připlaťte pojištění GP proti štěrku a hlavně SAAP (Sand and Ash Protection), protože silné větry na jihu umí zvednout sopečný písek a doslova opískovat lak auta na kost.

Kde se ubytovat + kolik to stojí

Pokud chcete průzkum jihu pojmout poctivě a nechcete trávit v autě dvanáct hodin v kuse, rozhodně doporučuji najít si tu ubytování na jihu Islandu alespoň na jednu noc. Nejoblíbenější základnou pro cesty k ledovcům je malebná vesnička Vík í Mýrdal, která leží na úplném východě této oblasti.

Kapacity jsou tu ale hodně omezené a ceny v sezóně letí strmě nahoru. Krásným místem k přespání přímo ve Víku je třeba Hotel Katla by Keahotels, kde si po mrazivém dni můžete užít venkovní vířivku a saunu, nebo levnější Vík HI Hostel pro batůžkáře.

Levnější a dostupnější variantou bývá městečko Selfoss, které je blíž k hlavnímu městu a nabízí obrovské množství možností včerně populárního Bakki Hostelu (ceny tu začínají už kolem 80 USD za noc).

Pokud hledáte zlatou střední cestu, zkuste Hvolsvöllur, ležící zhruba v polovině cesty k těm největším přírodním lákadlům. Tady najdete i naprosto luxusní čtyřhvězdičkový Hotel Rangá, který je proslulý svými horkými prameny a perfektním výhledem na polární záři, pokud tedy máte štěstí na oblohu bez mráčků.

💡 Konkrétní tipy na ubytování (ceny i dostupnost ověříte přes Booking, rezervujte včas — v sezóně i kolem zatmění 2026 mizí měsíce dopředu):

• Hótel Katla by Keahotels (Vík)
• Hótel Rangá (Hvolsvöllur)
• Hótel Selfoss (Selfoss)
• Bakki Hostel (Selfoss)

Ceny ubytování na Islandu nejsou zrovna z nejnižších a pěkný guesthouse pro dva vás vyjde v přepočtu na 2500 až 5000 Kč (přibližně 15 000 až 30 000 ISK) za noc. Booking.com je náš nejoblíbenější vyhledávač hotelů, kde se dají občas chytit fajn slevy.

Od roku 2024 se navíc platí ubytovací daň 800 ISK za pokoj a noc, kterou vám naúčtují přímo na místě. Pokud kempujete, daň činí 400 ISK za noc. (My jsme na kempování už asi trochu zpohodlněli, ale spousta lidí využívá populární Camping Card za cca 26 000 ISK, která platí do poloviny září).

Levné letenky hledáme na Kiwi. Je to náš oblíbený portál, díky kterému se nám často podaří ušetřit tisíce korun, abychom měli větší rozpočet právě na ty nádherné hotýlky s venkovními bazénky.

Pamatujte, že na Islandu vám sice platí modrá kartička EHIC, ale ta nekryje zásahy záchranářů (ICE-SAR), takže kvalitní cestovní pojištění je naprostou nezbytností a raději doporučujeme mít v telefonu staženou nouzovou aplikaci 112 Iceland.

Neskutečná podívaná: Nejkrásnější vodopády jihu

Tato část Islandu by se klidně mohla přejmenovat na krajinu padající vody, protože nikde jinde na ostrově nenajdete tolik ikonických vodopádů na tak malém kousku země. Doporučuji vyrazit z Reykjavíku brzy ráno (klidně už kolem sedmé hodiny), abyste předešli nájezdům velkých výletních autobusů, které obvykle dorazí k prvním zastávkám kolem desáté dopoledne.

Nezapomeňte si vzít extrémně kvalitní nepromokavou bundu a kalhoty, protože u těchto míst zkrátka nezůstane suchá ani nitka.

1. Nenápadný start u Gluggafossu

Náš čtvrtý den roadtripu jsme odstartovali právě u Gluggafossu, což je nádherný a turisty často nespravedlivě přehlížený vodopád, který najdete kousek mimo tu nejrušnější hlavní silnici.

Voda tu nepadá jen tak obyčejně kolmo dolů, ale prodírá se skrz zajímavé skalní formace a vymletá „okna“ v měkké hornině. To mu dodává úplně jiný ráz a takovou jemnější strukturu než těm slavnějším velikánům, kteří na vás čekají dál po trase.

My jsme tu byli brzy ráno úplně sami, užívali jsme si ticho přerušované jen hukotem vody a mohli jsme si udělat spoustu krásných fotek, aniž bychom se museli neustále vyhýbat dalším cestovatelům ve žlutých pláštěnkách.

Je to skvělé místo na takové to klidné ranní probuzení a naladění se na to, co vás ten den ještě čeká. ☺️ Příroda tu ještě nepůsobí tak drsně a agresivně, naopak je tu všude kolem krásně zelená tráva.

2. Seljalandsfoss: Vodopád, který se dá obejít

Zhruba po hodince a půl jízdy z hlavního města narazíte na skutečnou hvězdu všech pohlednic. Obrovský vodopád Seljalandsfoss padá z úctyhodné výšky 60 metrů z bývalého mořského útesu a je to naprosto elegantní, úzký proud vody.

Jeho největším a naprosto unikátním lákadlem je to, že přímo za vodní stěnou vede kluzká kamenitá cestička, takže se dá celý projít dokola do obrovského skalního převisu.

Zážitek z pohledu skrze burácející vodní oponu na zapadající slunce je prostě spektakulární, i když já musím konstatovat, že jsme zpoza něj vylezli zmáchaní jako slepice 😅. Vodní tříšť tu poletuje úplně všemi směry, takže telefony a foťáky schovejte hluboko pod bundu a vytáhněte je jen na tu nejnutnější chvilku.

Zaparkovat tu můžete na velkém parkovišti, kde se nově platí paušální poplatek 1000 ISK prostřednictvím aplikace Parka. Doporučuji si ji stáhnout už doma a přidat si do ní platební kartu, ušetříte si tak spoustu nervů u automatů, které na Islandu mimochodem často vyžadují fyzický zadání PINu, pouhé přiložení Apple Pay většinou nestačí.

V zimních měsících bývá cesta za vodopád často uzavřena, protože se mění v jedno obrovské a smrtelně nebezpečné kluziště.

3. Tajemný Gljúfrabúi v jeskyni

Když už zaplatíte ono parkování u Seljalandsfossu (lístek platí pro obě místa), byla by doslova turistická sebevražda sednout hned do auta a odjet dál. Většina lidí si tady nacvaká fotky a mizí, ale vy se vydejte pěšky jen asi pět set metrů doleva podél vysokého útesu.

Narazíte tu na nenápadnou trhlinu ve skále, ze které vytéká potok, a uvnitř se skrývá naprostý poklad. Gljúfrabúi (v překladu obyvatel soutěsky) je vodopád schovaný přímo v nitru skály.

Abyste ho vůbec viděli v jeho plné kráse, musíte přeskákat po kluzkých kamenech a regulérně se brodit korytem mělkého potůčku do vnitřku jeskyně. Je to tam temné, obrovsky hlasité a má to neskutečně mystickou atmosféru, která vás okamžitě pohltí.

Rozhodně sem nelezte bez dobrých voděodolných bot s pevným vzorkem a neklouzavou podrážkou, protože jeden špatný krok a máte vodu v botách na zbytek dne. Věřte mi ale, že tenhle zážitek si budete pamatovat hodně dlouho, probudí to ve vás takovou tu pravou dětskou radost z objevování.

4. Hřmící a majestátní Skógafoss

O necelých třicet kilometrů dál po silnici se před vámi zničehonic zjeví Skógafoss, což je absolutní zvíře mezi vodopády. Zatímco Seljalandsfoss je spíše elegantní, tady ucítíte čirou a brutální sílu přírody už z dálky.

Vodopád padá z výšky 60 metrů, ale je navíc 25 metrů široký a díky tomu obrovskému množství vodní tříště tu za slunečných dnů téměř se stoprocentní jistotou uvidíte masivní duhu (a docela často dokonce i dvojitou).

Můžete dojít po plochých oblázcích až úplně těsně pod něj, ale počítejte s tím, že čím blíž půjdete, tím víc to bude připomínat pobyt v zapnuté myčce na auta. Nebo se jako my vydejte napravo po dřevěných schodech na vyhlídkovou plošinu nahoře.

Těch schodů je tu přesně 527 a stehna vás budou pálit jako čert, ale ten výhled z hrany útesu dolů na rovinaté pobřeží je k nezaplacení. A malý tip navíc: nahoře začíná slavný trek Fimmvörðuháls.

Většina lidí jen vykoukne z plošiny a jde zpět dolů, ale když se projdete ještě kilometr nebo dva podél řeky Skógá, objevíte nádhernou kaskádu desítek menších vodopádů úplně bez turistů.

Jen si dejte pozor na peněženku, od května roku 2025 se i tady začalo platit parkovné 1000 ISK přes aplikaci Parka (limit pro stání je nastavený na osm hodin a nocování tu není povoleno).

💡 Tip: Vstupenky a organizované výlety (jižním pobřeží a okolí) se vyplatí koupit dopředu online na GetYourGuide, v sezóně se rychle plní.

5. Zelený kaňon Fjaðrárgljúfur

Sice už se nachází o něco dál na východ, až kousek za městečkem Vík, ale určitě ho musím zmínit mezi těmi nejkrásnějšími přírodními úkazy. Kaňon Fjaðrárgljúfur je zhruba dva kilometry dlouhý a sto metrů hluboký zázrak přírody vyhloubený ledovcovou řekou.

Zelený mech pokrývající strmé skalní stěny ostře kontrastuje s modrou vodou dole a celé to působí jako kulisy z fantasy filmu (což mimochodem objevil i Justin Bieber, který tu natáčel videoklip a málem místo nechtěně zničil nájezdem fanoušků).

Dnes už naštěstí vede po hraně kaňonu jasně vyznačená a ohraničená stezka s několika bezpečnými vyhlídkovými plošinami. Parkovné tu nově stojí také 1000 ISK a vyřešíte ho obligátní aplikací Parka.

Jen si dejte pozor, pokud na Island letíte v jarních měsících, kdy taje sníh. Agentura pro životní prostředí přístup ke kaňonu v tomto období pravidelně úplně uzavírá, aby chránila křehkou vegetaci před rozšlapáním v bahně, takže si aktuální stav vždy předem zkontrolujte na oficiálním webu ust.is.

Koupání a kapka historie pod ledovcem

Když vás po pár hodinách přestane bavit neustále utírat objektivy fotoaparátů od kapek vody, jižní pobřeží Islandu naštěstí nabízí i jiné kratochvíle. Můžete se zkusit trochu zahřát (i když to má svá velká úskalí) nebo se schovat před deštěm a vrátit se v čase do dob prvních osadníků.

6. Dobrodružství v bazénku Seljavallalaug

Po dopoledni plném ledových vodopádů jsme s Lukášem dostali šílenou chuť se aspoň trochu prohřát, takže jsme zamířili k bazénku Seljavallalaug. Jde o jeden z vůbec nejstarších venkovních plaveckých bazénů na celém Islandu, který byl do skály zasazen už v roce 1923.

Abyste se k němu dostali, musíte z parkoviště dojít pěšky úchvatným a úzkým horským údolím (cesta trvá asi dvacet minut) a scenérie kolem vás bude zkrátka dojímat.

Budu k vám ale maximálně upřímná, realita koupání je trošku punkovější. Voda v bazénu totiž mimo ty nejteplejší letní dny není vyloženě horká, je spíš jen taková vlažnější, a protože dno čistí dobrovolníci jen velmi zřídka, je plné přírodních kluzkých řas.

Převlékárny jsou pak kapitola sama pro sebe, jsou staré, mokré a lehce nechutné, protože záleží čistě na turistech, v jakém stavu je po sobě zanechají.

Přesto toho rozhodně nelitujeme, vykoupat se v opuštěném betonovém bazénu uprostřed divokých zelených hor s mlhou ležící na štítech má zkrátka neskutečně specifickou atmosféru.

7. Skógar muzeum plné drnových domků

Pokud vás po cestě chytne typický horizontální islandský liják, na který pláštěnky prostě nestačí, muzeum ve Skógaru (Skógasafn) je ideální a záchrannou brzdou. Najdete ho jen minutku jízdy autem od vodopádu Skógafoss a za vstupné 3000 ISK pro dospělého (zhruba 510 Kč) získáte přístup k obrovskému komplexu, kde v suchu a teple strávíte klidně dvě hodiny.

Venkovní část tvoří naprosto pohádkově zrekonstruované staré domečky s travnatými drnovými střechami, které z dálky vypadají doslova jako obydlí hobitů z Pána prstenů.

Uvnitř hlavní budovy pak najdete neuvěřitelně bohatou sbírku historických předmětů od starých rybářských pramic až po tradiční islandské pletené svetry (lopapeysa) a nástroje. Je to úžasný a místy až mrazivý pohled do historie, který vám naplno ukáže, jak strašně těžký a drsný život zdejší obyvatelé před staletími tváří v tvář téhle přírodě měli.

Pustiny, led a postapokalyptické výhledy

Když minete ty nejzelenější úseky poblíž Skógafossu a přiblížíte se blíž k ledovci Mýrdalsjökull, krajina kolem silnice dramaticky změní barvu ze zářivě zelené do temně popelavé a černé. Tady začíná ta drsnější tvář ostrova, kde si můžete sáhnout na prastarý led nebo objevovat zrezivělé pozůstatky amerického letadla ztraceného v nekonečné planině.

8. Na dosah ledovce Sólheimajökull

Kousek za odbočkou na vrak letadla najdete silničku vedoucí přímo k ledovcovému splazu Sólheimajökull. Jde o výběžek obrovského ledovce Mýrdalsjökull, který pod sebou ukrývá nechvalně proslulou a velmi aktivní sopku Katla.

Nečekejte tu žádný zářivě bílý a sterilně čistý sníh jako z alpských letáků. Tenhle ledovec je protkaný tlustými černými žilami ze sopečného popela z minulých erupcí, které do něj mráz za staletí doslova vlisoval.

K čelu ledovce se dostanete z parkoviště asi za dvacet minut pěšky kolem smutně kalné ledovcové laguny, kde můžete na vlastní oči vidět, jak rychle Island o svůj led přichází a taje.

Tady ale musím přidat obrovské a důrazné varování: nikdy se za žádných okolností nepokoušejte vstoupit na samotný led bez certifikovaného průvodce a odpovídajícího vybavení! Ledovec je živý organismus, neustále se hýbe, praská a tvoří hluboké trhliny zvané moulins, které mohou být zrádně překryté tenkou vrstvičkou čerstvého sněhu.

My jsme zespodu s respektem sledovali skupinky lidí s helmami, mačkami a cepíny, jak se bezpečně pohybují v labyrintu ledu.

Pokud si chcete glacier hike vyzkoušet na vlastní kůži, tříhodinové túry u společností jako Arctic Adventures nebo Troll Expeditions začínají zhruba na 8500 až 13900 ISK (asi 1450–2360 Kč) a výlety do místní ledové jeskyně Katla vyjdou zhruba na 29900 ISK.

💡 Tip: Vstupenky a organizované výlety (jižním pobřeží a okolí) se vyplatí koupit dopředu online na GetYourGuide, v sezóně se rychle plní.

9. Vrak letadla DC-3 na černé pláni

Na obrovské a naprosto rovinaté výplavové rovině Sólheimasandur, tvořené černým sopečným pískem a štěrkem, se nachází jedna z nejvíce fotografovaných lokací celého Islandu.

Vrak amerického vojenského letounu DC-3 tu nouzově přistál v roce 1973 (celá posádka tenkrát naštěstí vyvázla bez zranění) a armáda z něj následně vymontovala jen to nejcennější. Očesaná kovová kostra letadla tak sedí uprostřed nekonečné ponuré pláně dodnes a vypadá to tam neuvěřitelně postapokalypticky.

Dnes už se k vraku nedá v žádném případě dojet autem, protože majitelé pozemku cestu kvůli ničení přírody uzavřeli. Za parkování u hlavní silnice zaplatíte 750 ISK a pak máte dvě možnosti.

Můžete jít pěšky čtyři kilometry jedním směrem, což zabere zhruba 45 minut chůze po absolutní rovině bez jediného kousku stínu nebo ochrany před větrem (a upřímně, pokud prší, je to regulérní očistec a zkouška odolnosti).

Druhou, mnohem komfortnější možností je zaplatit si zpáteční lístek na kyvadlový shuttle bus za zhruba 3000 až 4000 ISK, který jezdí od deseti ráno do pěti odpoledne a cestu zkrátí na deset minut.

Mapa s body zájmu do telefonu

Nejkrásnější pláže a útesy na konci světa

Naše poslední zastávky toho dne patřily samotnému oceánu a upřímně si myslím, že tady teprve plně pochopíte, proč se lidé na drsný Island neustále vracejí. Ty pláže tu rozhodně nemají bílý písek a v bikinách se tu neopálíte, ale ta neuvěřitelná syrová energie vln narážejících do černých čedičových sloupů vám zkrátka vyrazí dech.

10. Výhledy a roztomilí papuchalci na Dyrhólaey

Před příjezdem do Víku silnice odbočuje k pobřeží a stoupá na mohutný mys Dyrhólaey. Jde o obrovský skalní oblouk vulkanického původu vybíhající hluboko do moře (prý by jím dokázalo proletět i menší letadlo).

Od majáku nahoře se vám naskytne ten absolutně nejkrásnější panoramatický výhled široko daleko, uvidíte nekonečnou černou pláž táhnoucí se na západ a zubaté skály u Víku na východě, a to všechno s burácejícím mořem desítky metrů pod vámi.

Zároveň je Dyrhólaey asi to nejlepší místo na celém ostrově, kde můžete ve volné přírodě pozorovat papuchalky. Tihle roztomilí ptáčci s barevnými zobáky tu hnízdí od května do poloviny srpna a největší šanci je vidět máte ráno mezi sedmou a desátou nebo večer po šesté.

Tady si ale dejte obrovský pozor na harmonogram přírody: kvůli ochraně hnízdících ptáků je celý útes zhruba od poloviny května do konce června často úplně uzavřen v časech od 19:00 do 9:00 ráno.

Tyto večerní a noční uzávěry bývají striktní, takže si raději plánujte návštěvu na přes den a informace si vždy ověřujte na webech o ochraně přírody.

11. Smrtící krása černé pláže Reynisfjara

Pak jsme se přesunuli jen o kousek vedle na pláž Reynisfjara, kterou mnozí považují za vůbec nejkrásnější pláž na světě (zahrála si mimochodem i ve Hře o trůny) a já s nimi musím naprosto souhlasit.

Kombinace temně černého písku, nádherné jeskyně Hálsanefshellir lemované pravidelnými čedičovými sloupy připomínajícími obří varhany a mlhavého oparu od tříštících se vln tvoří dokonalé vizuální mistrovské dílo.

Krása tohoto místa je ale vykoupena extrémním rizikem a musím vás fakt důrazně varovat. Oceán tu nehraje podle pravidel a Reynisfjara regulérně zabíjí kvůli fenoménu známému jako sneaker waves (plíživé vlny).

Ty se zničehonic a bez jakéhokoliv varování přivalí klidně o třicet metrů dál a obrovskou rychlostí než ty předchozí a mají obrovskou sílu stáhnout dospělého člověka do ledových hlubin. Za posledních dvacet let tu zemřelo 6 lidí a naposledy v srpnu 2025 zde bohužel tragicky zahynula devítiletá holčička.

Dnes je u vstupu na pláž výstražný semafor (žlutá znamená nevstupovat do žluté zóny, červená nejít dál než k bezpečnostní značce) a bezpečná stezka je vymezena řetězem. Prosím, udržujte odstup minimálně 30 metrů od vody a opravdu nikdy se k divokému oceánu neotáčejte zády kvůli fotce!

12. Reynisdrangar a bájní trollové z Víku

Když budete opatrně stát na pláži Reynisfjara nebo se pak přesunete o pár kilometrů dál přímo na pláž v samotném městečku Vík, uvidíte kousek od břehu trčet z vody ostré a zubaté skalní jehly zvané Reynisdrangar. Tyčí se do ohromující výšky 66 metrů a oceán do nich naráží s neuvěřitelnou silou.

Podle staré a velmi oblíbené islandské legendy to nejsou jen tak ledajaké skály. Jde prý o zkamenělé trolly, kteří se pod rouškou tmy snažili vytáhnout na břeh poškozenou loď se třemi obrovskými stěžni.

Trochu se ale přepočítali, nestihli to do svítání a první ranní sluneční paprsky je navždy proměnily v kámen trčící z mořských vln. My jsme tyhle skály pozorovali až za podvečerního šera, kdy působily opravdu hrozivě a temně, což celé téhle bájné atmosféře dodalo naprosto perfektní šmrnc.

13. Útulný Vík í Mýrdal a hora Reynisfjall

A jsme v cíli našeho jižního putování. Samotná vesnička Vík í Mýrdal je sice s pár stovkami obyvatel malinká, ale funguje jako naprosto dokonalý záchytný bod a základní tábor.

Najdete tu všechno, co po celém dni běhání venku potřebujete — velkou benzínku N1, supermarket Krónan na doplnění zásob a skvělé kavárny. Nad vesnicí stojí ikonický bílý kostelík s červenou střechou (Víkurkirkja) z roku 1934, od kterého si užijete ten nejkrásnější fotogenický výhled přes celé městečko dolů na pláž a čedičové trolly v moři.

Pokud máte rádi treky, máte dost sil a chcete uniknout těm obřím davům, které se tísní dole na plážích u čedičových sloupů, mám pro vás jeden skvělý tip, který spousta průvodců opomíjí.

Vyrazte na horu Reynisfjall (235 metrů vysokou), která se tyčí přímo nad Víkem. Túra nahoru vám zabere zhruba dvě a půl hodiny a odměnou vám budou unikátní pohledy na jižní pobřeží z ptačí perspektivy.

V letních měsících je to navíc fantastické a mnohem klidnější místo pro pozorování hnízdících papuchalků bez stresu z toho, že vám do záběru neustále někdo leze.

Kde se najíst

Island obecně není pro vaši peněženku úplně shovívavý a jídlo v restauracích stojí poměrně dost peněz (počítejte zhruba 2500 až 4500 ISK za klasický hlavní chod v restauraci).

Po dlouhém dni v zimě, dešti a větru si ale člověk zkrátka potřebuje udělat teplou radost. Oba s Lukášem jsme zapřisáhlí vegetariáni, takže po cestě pečlivě vyhledáváme místa, kde nám připraví něco poctivého bez masa, a v městečku Vík jsme našli pár absolutních pokladů.

Naší nejoblíbenější základnou se stala Black Crust Pizzeria, což je menší, ale neuvěřitelně útulný podnik, kde dělají neskutečně dobrou pizzu jak na klasickém kváskovém, tak i na černém těstě s příměsí aktivního uhlí.

My jsme si tu pochutnali na výborné veganské pizze (osobní pizza vyjde asi na 30 USD). Byla krásně křupavá, sytá a přesně to, co jsme po promrzlém dni u vodopádů chtěli. Jako sladkou tečku tu dokonce nabízí i veganskou zmrzlinu, což je prostě láska.

Kromě toho se nám obrovsky líbil originální koncept podniku Skool Beans. Jde o rozkošnou kavárnu, kterou majitelé předělali ze starého žlutého amerického školního autobusu. Dělají tu naprosto skvělou a kvalitní výběrovou kávu a mají i spoustu vegan-friendly drobností k zakousnutí za příjemnější ceny.

Pokud byste měli chuť se spíš zahřát něčím víc tekutým a tradičním, zajděte si do rodinného bistra The Soup Company. Sice tu připravují i vyhlášenou islandskou masovou polévku pro ty, kteří maso jedí, ale nás nadchlo, že mají vždy v nabídce i luxusní a hutnou vegetariánskou polévku, kterou vám naservírují v obrovském vydlabaném chlebovém bochníku. Po té vám bude krásně teplo až do pozdního večera!

A pokud opravdu potřebujete ušetřit a jíte maso, nejlevnější a klasickou islandskou variantou je zastavit se na velké benzínce N1 na kraji Víku a koupit si za cca 820 ISK jejich tradiční párek v rohlíku zvaný pylsa. My to vynecháváme, ale pro spoustu baťůžkářů je to základní strava.

Kam dál

Pokud zrovna plánujete celý svůj islandský itinerář a mapujete cestu, nenechte si ujít ani další naše články, kde jsme pečlivě sepsali všechny naše zkušenosti a praktické rady, aby vás tam nic nepřekvapilo:

• Zlatý okruh (Golden Circle): To nejlepší kousek od Reykjavíku
• Island průvodce: Vše, co potřebujete vědět před cestou
• Naše trasa: Kompletní roadtrip kolem Islandu
• 16 nejlepších horkých pramenů na Islandu, kde se ohřejete

Často kladené otázky