Ve Španělsku se nejí jen proto, aby se žilo, ale žije se především proto, aby se jedlo. Gastronomie tu funguje jako pomyslné společenské lepidlo, které rytmizuje celý den a definuje hrdost jednotlivých regionů. Pokud uvažujete, že vyrazíte na Pyrenejský poloostrov, musím vás předem upozornit na jednu důležitou věc. Jídlo je tady posvátný rituál a rychlé zhltnutí sendviče za chůze se tu zkrátka nekoná.
K pochopení místní kulinářské scény musíte přijmout fakt, že jídlo znamená sednout si a sdílet talíře uprostřed stolu. Znamená to mluvit jeden přes druhého a nechat čas volně plynout. V tomto článku najdete 16 tipů na klasické španělské tapas, které byste na své cestě neměli minout. Poradím vám také s tím, jak se zorientovat v místních zvyklostech, kdy vyrazit do restaurace a jak si objednat jako pravý lokál.
Hned na začátku se vám ale musím k něčemu přiznat. My s Lukášem nejsme úplně typičtí návštěvníci tapas barů, protože jsme oba vegetariáni a polovina španělské barové klasiky stojí na šunce a mořských plodech. Naštěstí máme kamarádku Gábi, která ve Španělsku několik let žila a kterou jsme tam několikrát jeli navštívit. Gábi tapas miluje a pokaždé nás vytáhla do tapas barů. Díky ní jsme se naučili, jak to v nich chodí, co si objednat jako vegetarián a u čeho se rozplývají všichni ostatní.
Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek
- Tapas jsou malé porce jídla, které se tradičně sdílí uprostřed stolu. Slouží k zakousnutí k pivu nebo vínu a k povzbuzení konverzace.
- V Granadě a Leónu dostanete tapas zdarma ke každému objednanému nápoji. S každým dalším drinkem se kvalita jídla obvykle zvyšuje.
- Španělé jedí mnohem později než my ve střední Evropě. Obědvá se mezi druhou a půl čtvrtou odpoledne, na večeři se vyráží až po deváté hodině večerní.
- Severní Baskicko je proslulé svými pintxos, což jsou kulinářská mistrovská díla upevněná párátkem na plátku křupavé bagety.
- Voda z kohoutku je od roku 2022 zdarma a každá restaurace má zákonnou povinnost vám ji na vyžádání přinést.
- Spropitné se ve Španělsku nevymáhá, protože obsluha dostává normální plat. Za výjimečný servis je běžné nechat pět až deset procent nebo zaokrouhlit účet.
Jak (a kde) jíst jako místní
Zkuste na španělskou realitu naroubovat středoevropské stravovací návyky a pravděpodobně tvrdě narazíte. Budete hladoví, zbytečně frustrovaní a s velkou pravděpodobností skončíte v předražených pastech na turisty. Přizpůsobit se místnímu harmonogramu je zkrátka otázkou přežití i respektu k lokální kultuře. Platí zde jedno naprosto železné pravidlo, které si dobře zapamatujte. Restaurace otevřené v šest hodin večer jsou určeny výhradně pro cizince, místní by v tuto dobu nevečeřeli.
Pojďme se společně podívat na to, jak funguje typický den. Ráno začíná zlehka takzvaným desayuno, kdy většina lidí do sebe kopne kávu a zakousne opečenou bagetu s drcenými rajčaty. Hlavní jídlo dne přichází až odpoledne mezi druhou a půl čtvrtou. Pracovní den se v tuto dobu úplně zastaví a restaurace se zaplní k prasknutí. Nejlepší poměr ceny a výkonu nabízí denní menu zvané menú del día, které obvykle zahrnuje předkrm, hlavní chod, dezert a nápoj.
Po jídle nastupuje posvátný čas sobremesa, kdy se nikam nespěchá a u stolu se dál vášnivě debatuje. Odpolední hlad pak zahání merienda, což je malá svačina kolem šesté hodiny. Večeře je naopak lehčí a společenštější, přičemž v horké Andalusii není vůbec žádnou výjimkou, že si lidé sedají k jídlu až ve čtvrt na jedenáct v noci.
Rozdíl mezi tapas, raciones a pintxos
Slovo tapa původně znamenalo víčko. Známá historka praví, že barmani na jihu země přikrývali sklenice s vínem plátkem sýra, aby do nich nenapadaly mouchy. Dnes jde o celonárodní fenomén s tisíci regionálními tvářemi. Madridská kultura funguje na principu sdílení větších porcí, kterým se říká raciones nebo poloviční media raciones. Typický madridský večer znamená tah od čerta k ďáblu. Obejdete tři nebo čtyři bary, v každém si dáte vyhlášenou specialitu podniku a jdete o dům dál. Tomuto rituálu se říká tapeo.
Na severu v Baskicku pak kulturu malých soust dotáhli k naprosté vizuální i chuťové dokonalosti. Místní jim říkají pintxos podle španělského slova pro propíchnutí. Pintxo je mistrovské dílo upevněné párátkem na plátku chleba, které si sami vybíráte z prohýbajících se pultů v barech. Zlaté pravidlo pro severní pobřeží zní jasně. V jednom baru si dejte maximálně dva kousky, spláchněte je místním perlivým vínem a pokračujte do dalšího podniku. Párátka přitom nevyhazujte, obsluha podle nich na konci vystaví účet.
Kde dostanete jídlo zdarma a jak objednávat
V Andalusii stále přežívá stará dobrá tradice, která potěší každého cestovatele s omezeným rozpočtem. Pokud vyrazíte do města Granada nebo do některých částí Sevilly, objednáte si pivo a automaticky k němu dostanete malý talířek s jídlem zdarma. S každým dalším drinkem se velikost a propracovanost donesených pochoutek obvykle zvyšuje. Začnete u jednoduchých oliv a mandlí, ale po třetím pivu už můžete dostat slušnou porci dušené cizrny nebo sýrových kroket. Stejný zvyk překvapivě najdete i na severu ve městě León.
💡 Tip od Gábi: V Granadě si nikdy neobjednávejte jídlo hned po příchodu. Objednejte si nejdřív pivo nebo víno, počkejte, jaký talířek vám k němu přistane na stole, a teprve potom řešte, jestli máte vůbec ještě hlad.
Španělská obsluha může na Středoevropana působit trochu odměřeně nebo uspěchaně. Nečekejte, že se vás číšník bude každých pět minut ptát na vaši spokojenost. Chcete si objednat další pití? Musíte navázat oční kontakt nebo na číšníka zkrátka mávnout, což se tu nepovažuje za neslušné. Co se týče spropitného, nikdo ho tu aktivně nevymáhá. Zvykem je spíše zaokrouhlit konečnou částku, případně nechat pár drobných mincí za mimořádně dobrý servis.
16 jídel, která musíte ochutnat
Připravila jsem pro vás seznam těch nejtypičtějších malých pokrmů, na které narazíte v barech po celé zemi. Vegetariánské kousky jsme s Lukášem otestovali na vlastní jazyk, ty masové a rybí doporučuje Gábi, která se v nich po letech života ve Španělsku vyzná líp než leckterý místní. Španělsko není jednolitá země a tato rozmanitost se naprosto přesně odráží i na talíři.
1. Patatas bravas
Co by to bylo za výlet do Španělska bez ochutnání naprosté bramborové klasiky. Najdete ji na menu snad v každém tradičním podniku a zřídkakdy s ní šlápnete vedle. Patatas bravas jsou nepravidelně nakrájené kousky brambor, které se nejprve pomalu konfitují v olivovém oleji a následně se zprudka usmaží do dokřupava. Právě tento dvojitý proces zaručuje, že jsou uvnitř krásně měkké a na povrchu mají neodolatelnou zlatavou krustu.
Tajemství tohoto pokrmu se ale ukrývá především v jeho omáčce. Ta se výrazně liší podle toho, v jakém regionu se zrovna nacházíte. V Madridu se tradiční salsa brava připravuje z uzené papriky, masového nebo zeleninového vývaru a trochy mouky na zahuštění. Rajčata byste v ní hledali marně. Výsledkem je lehce pikantní a zemitá chuť, která k bramborám perfektně sedí.
Naopak v Katalánsku a na východním pobřeží doprovází brambory bohatá rajčatová omáčka s chilli. Někdy se přidává také štědrá lžíce česnekové majonézy alioli, která pikantnost celého pokrmu příjemně zjemní. Jde o ideální vegetariánskou volbu, kterou si můžete vychutnat s vychlazeným točeným pivem a spolehlivě vás zasytí na celé odpoledne.
2. Tortilla española
Španělská omeleta je fenomén, který spojuje celou zemi od zasněžených pyrenejských vrcholků až po sluncem zalité andaluské pláže. Základní recept je přitom až neuvěřitelně prostý. K přípravě potřebujete jen kvalitní brambory, vejce, štědrou dávku olivového oleje a trochu soli. Správná tortilla by měla být na povrchu pevná, ale uvnitř stále lehce tekutá a krémová, čemuž místní říkají jugosa.
O přítomnosti cibule v tomto národním pokrmu se ovšem vedou doslova celonárodní spory. Země je nesmiřitelně rozdělena na dva tábory. Zastánci cibule si říkají concebollistas a tvrdí, že dodává omeletě potřebnou nasládlost a vláčnost. Odpůrci zvaní sincebollistas naopak věří, že cibule narušuje čistou chuť vajec a brambor. Ať už si vyberete jakoukoliv verzi, určitě si pochutnáte.
Tortilla se podává buď teplá přímo z pánve, nebo studená nakrájená na menší kostky či trojúhelníčky. Ráno ji často uvidíte položenou na kusu čerstvé bagety jako vydatnou snídani. Vegetariáni na ni nedají dopustit, protože představuje spolehlivou záchranu v podnicích, kde jinak vládne maso a uzeniny.
3. Jamón ibérico de bellota
Této světoznámé uzenině se ve světě gastronomie s oblibou přezdívá kaviár mezi šunkami. Nejde jen o obyčejnou sušenou vepřovou kýtu, ale o produkt s přísně chráněným původem. Pochází z černých iberských prasat, která se volně potulují v rozlehlých dubových hájích na jihozápadě Španělska. Během podzimu a zimy se tato zvířata živí výhradně spadanými žaludy.
Právě žaludy dodávají místnímu masu specifickou oříškovou chuť a tuk bohatý na kyselinu olejovou. Znalci tvrdí, že plátky této prémiové šunky se díky vysokému obsahu zdravých tuků doslova rozplývají na jazyku. Krájení kýty představuje vysoce prestižní profesi, přičemž mistrům tohoto řemesla se říká cortador. Špatným řezem se dá celá delikatesa nenávratně zničit.
Tato masová specialita se zásadně podává při pokojové teplotě, aby vynikly všechny její chuťové nuance. Na talíři vypadá velmi nenápadně, nepotřebuje žádné přílohy ani omáčky. Místní si k ní nejčastěji objednávají sklenku suchého sherry nebo plné červené víno z oblasti Ribera del Duero. Jde o zážitek, za který si sice trochu připlatíte, ale Gábi ho považuje za absolutní vrchol španělské gastronomie a nikdy nezapomene dodat, že kdo jamón nezkusil, ten ve Španělsku vlastně nebyl.
4. Croquetas
Na první pohled vypadají jako obyčejné smažené válečky, ale nenechte se zmást jejich skromným zevnějškem. Dobře připravené krokety jsou skutečným mistrovským dílem a zkouškou zručnosti každého španělského kuchaře. Základem není bramborová kaše, jak by se mnozí mohli mylně domnívat, ale poctivý a velmi hustý bešamel. Ten se musí vařit opravdu dlouho, aby ztratil moučnou pachuť.
Po vychladnutí se z bešamelové hmoty tvarují malé válečky, které se obalí ve vajíčku a strouhance a nakonec se usmaží v rozpáleném oleji. Kontrast mezi křupavou slupkou a tekutým vnitřkem je přesně to, co dělá z kroket tak návykovou záležitost. Jakmile do ní kousnete, horká náplň by se měla ideálně rozlít po jazyku.
Ačkoliv nejběžnější variantou jsou krokety plněné kousky sušené šunky, existuje i spousta bezmasých alternativ. Doporučuji vám vyzkoušet krokety s hříbky nebo se špenátem a piniovými oříšky, které jsou mezi vegetariány nesmírně oblíbené. Výborné jsou také varianty se silným modrým sýrem Cabrales, které mají opravdu říz a skvěle ladí s těžším červeným vínem.
5. Pimientos de Padrón
Pokud máte rádi trochu kulinářského adrenalinu, tyto malé zelené papričky z galicijského městečka Padrón vás budou bavit. Místní přísloví říká, že některé pálí a jiné ne. Jíst tuto pochoutku je tak trochu jako hrát ruskou ruletu, protože zhruba jedna z deseti papriček v sobě ukrývá nečekaně ostrou pálivost. Na pohled přitom vypadají úplně stejně.
Příprava je naprosto minimalistická a dává vyniknout samotné surovině. Papričky se vcelku vhodí na rozpálenou pánev se štědrou dávkou kvalitního olivového oleje a zprudka se osmaží. Během chvilky jejich slupka začne puchýřovatět a lehce hnědnout. Následně se posypou hrubozrnnou mořskou solí a rovnou se podávají na stůl.
Jí se jednoduše rukama, stačí je chytit za stopku a zbytek ukousnout. Představují geniální vegetariánskou chuťovku, která díky své slanosti vyloženě volá po dalším loku studeného piva. Z vlastní zkušenosti vím, že jeden talířek uprostřed stolu zmizí během pár minut, takže se nebojte rovnou objednat dvojitou porci.
6. Gambas al ajillo
Tato andaluská klasika potěší všechny příznivce mořských plodů. Jde o neuvěřitelně voňavý a poměrně efektní pokrm, který často dorazí na stůl ještě za divokého prskání. Krevety se připravují v tradiční hliněné misce zvané cazuela, která skvěle drží teplo. Základem úspěchu je prvotřídní olivový olej, ve kterém se krátce osmahne spousta plátků česneku a kousek sušené chilli papričky.
Jakmile začne česnek zlátnout, vhodí se do misky čerstvé loupané krevety. Vaří se jen malou chvíli, aby zůstaly krásně křehké a šťavnaté. Celá miska se servíruje horká, olej v ní stále bublá a vzduchem se šíří naprosto omamná vůně česneku a moře. Místní kuchaři dbají na to, aby suroviny nebyly převařené.
Zásadní součástí tohoto zážitku je pečivo, které dostanete k jídlu. Kousky čerstvé bagety slouží k vytírání ochuceného oleje ze dna misky, což mnozí považují za tu vůbec nejlepší část. Právě gambas si Gábi objednává na prvním místě úplně všude a zapíjí je sklenkou suchého bílého vína, ideálně z galicijské odrůdy Albariño.
7. Pan con tomate
Katalánci mu říkají pa amb tomàquet a jde o naprostý základ tamní gastronomie. Přestože se to může zdát jako obyčejný chleba s rajčetem, v jednoduchosti se skrývá obrovská síla. Klíčem k úspěchu jsou správné suroviny, konkrétně venkovský chléb s pevnou kůrkou, zralá a šťavnatá rajčata, kvalitní extra panenský olivový olej a krystalky hrubé soli.
V mnoha tradičních podnicích vám nepřinesou hotový pokrm, ale naservírují vám suroviny zvlášť, abyste si ho připravili sami. Opečený plátek chleba se nejprve potře stroužkem syrového česneku, který do drsné střídky uvolní svou silnou vůni. Poté se vezme rozkrojené rajče a energicky se vetře do chleba tak, aby na kůrce zůstala jen slupka, kterou vyhodíte.
Na závěr se vše štědře zakape olivovým olejem a posype solí. Je to dokonalá vegetariánská snídaně, ale funguje i jako příloha k sýrům nebo odpolední svačina. Najdete ho po celém východním pobřeží a zaručuji vám, že jakmile ho jednou ochutnáte v této autentické podobě, už nikdy nebudete chtít obyčejný suchý chleba.
8. Pulpo a la gallega
Zatímco andaluský jih voní po smažení a česneku, severozápadní cíp Španělska voní po čistém oceánu. Galicie produkuje ty nejlepší mořské plody v celé Evropě a chobotnice je jejím nekorunovaným králem. Tradičně se vaří ve velkém měděném hrnci do naprosté měkkosti, přičemž tajemství správné struktury spočívá v postupném namáčení chapadel do vroucí vody, aby se kůže neoloupala.
Tato galicijská specialita se servíruje velmi specifickým způsobem. Chapadla se nastříhají nůžkami na silnější kolečka a vše se naaranžuje na kulaté dřevěné prkénko. Dřevo má za úkol nasát přebytečnou vodu a udržet pokrm v teple. Maso se poté štědře posype sladkou i pálivou uzenou paprikou, posolí se hrubozrnnou solí a zalije olivovým olejem.
Často se podává na lůžku z vařených brambor, které do sebe nasají všechny vynikající chutě z oleje a papriky. Místní obyvatelé zapíjejí chobotnici perlivým vínem z bílých keramických misek, což celému zážitku dodává krásně rustikální atmosféru. Jde o jídlo, kvůli kterému se lidé do severního Španělska pravidelně vrací.
9. Gilda
Tento nenápadný výtvor na párátku je považován za úplně první baskické pintxo v historii. Vzniklo ve čtyřicátých letech minulého století v San Sebastiánu a dostalo jméno podle slavného filmu s Ritou Hayworth. Stejně jako hlavní hrdinka filmu, i toto sousto má být zelené, slané a trochu pikantní. Je to dokonalá ukázka toho, jak lze z minima surovin vytvořit maximální chuť.
Klasická verze se skládá ze tří základních ingrediencí. Na párátko se střídavě napichují vypeckované zelené olivy, nakládané baskické papričky zvané guindillas a kvalitní ančovičky z Kantabrijského moře. Celé se to na závěr přelije kapkou olivového oleje. Kombinace kyselosti, slanosti a jemné pálivosti funguje jako perfektní startér pro dlouhý večer.
Pokud nejíte ryby, nemusíte vůbec zoufat. V barech dnes běžně najdete i vegetariánské varianty, kde je ančovička nahrazena kouskem uzeného sýra, sušeným rajčetem nebo marinovaným artyčokem. Ať už si vyberete jakoukoliv verzi, Gábi přísahá, že se celá Gilda musí sníst na jedno sousto, aby se všechny chutě v ústech správně propojily.
10. Salmorejo a Gazpacho
Léta na jihu Španělska jsou dlouhá a naprosto nemilosrdná. Odpovědí místních obyvatel na spalující horko jsou studené rajčatové polévky, které dokážou neuvěřitelně osvěžit. Slavnější gazpacho je tekutá zeleninová směs z rajčat, okurek, paprik, cibule a česneku, která se mixuje s octem a ledovou vodou. Je tak řídké, že se na pláži často pije rovnou ze sklenice místo vody.
Jeho bohatším a hutnějším bratrancem z Córdoby je salmorejo. Tato hustá krémová emulze obsahuje pouze rajčata, starší chléb, česnek, ocet a obrovské množství olivového oleje. Právě chléb a olej se postarají o to, že polévka získá konzistenci hustého pyré s krásně sytou oranžovou barvou. Je to syté jídlo, které samo o sobě poslouží jako plnohodnotný lehký oběd.
Zatímco základ obou polévek je přirozeně veganský, musíte si dát pozor na zdobení. Salmorejo se tradičně podává posypané kousky vařeného vejce a sušené šunky, takže pokud se stravujete vegetariánsky, nezapomeňte obsluhu včas požádat o verzi bez masové posypky. S kapkou kvalitního oleje navrchu chutná naprosto božsky i bez ní.
11. Queso Manchego
Španělsko se pyšní stovkami vynikajících lokálních sýrů, ale ten z centrální oblasti La Mancha si získal světový věhlas. Vyrábí se výhradně z plnotučného mléka ovcí plemene Manchega, které se pasou na vyprahlých středošpanělských pláních. Poznáte ho na první pohled podle charakteristického klikatého vzoru na tvrdé kůrce, který dříve vznikal otiskem pletených pásů z trávy.
Chuť a textura sýra se dramaticky mění s délkou zrání. Polotvrdý sýr zrající několik měsíců má jemnou, lehce nasládlou chuť a krémovou konzistenci. Zralejší varianty s označením curado nebo viejo jsou mnohem tvrdší, drolivější a mají výraznou, lehce pikantní oříškovou chuť s krystalky soli. Čím je sýr starší, tím intenzivnější zážitek nabízí.
Na tapas menu ho nejčastěji najdete nakrájený na tenké trojúhelníčky. Geniální vegetariánskou kombinaci tvoří s kdoulovou pastou zvanou membrillo, jejíž sladkost dokonale vyvažuje slanost vyzrálého sýra. Místní si k němu rádi dávají hrst opražených mandlí a samozřejmě sklenici plnějšího červeného vína, které s ovčím mlékem krásně ladí.
12. Berenjenas con miel
Cestování po Andalusii by nebylo kompletní bez ochutnání této sladkoslané delikatesy, která v sobě nese silný odkaz arabské minulosti regionu. Jde o tenké plátky nebo hranolky lilku, které se obalí v jemné mouce a zprudka se osmaží ve vysoké vrstvě olivového oleje do absolutní křupavosti. Lilek přitom nesmí nasáknout příliš mnoho tuku, což vyžaduje správnou teplotu oleje.
Klíčovým prvkem celého pokrmu je tmavá omáčka, kterou se horký lilek na závěr štědře polije. Nejedná se o klasický včelí med, ale o melasu z cukrové třtiny, které se španělsky říká miel de caña. Tato hustá, téměř černá tekutina má karamelovou, lehce nahořklou chuť, která fenomenálně kontrastuje se slaným, křupavým těstíčkem.
Tento pokrm najdete v každém dobrém tapas baru na jihu, především v okolí Málagy a Córdoby. Pro vegetariány je to naprostá povinnost, protože nabízí komplexní chuťový zážitek, na který jen tak nezapomenete. Je to důkaz toho, že i ze zcela obyčejné zeleniny se dá s trochou fantazie vytvořit nezapomenutelný kulinářský zázrak.
13. Pescaíto frito
Zatímco na severu se ryby pečou nebo složitě dusí v omáčkách, na jihu našli mnohem přímočařejší způsob úpravy. Zvláště v pobřežních andaluských městech je smažení drobných ryb povýšeno na svébytnou uměleckou disciplínu. Základem této specialitky je směs malých rybek a mořských plodů, mezi kterými nechybí drobné ančovičky, kousky olihní nebo malé tresky.
Ryby se jen velmi zlehka obalí ve speciální cizrnové nebo pšeničné mouce a vrhnou se do rozpáleného olivového oleje. Výsledkem je neuvěřitelně lehká a vzdušná krusta, pod kterou se ukrývá šťavnaté rybí maso. Tajemství spočívá v tom, že těstíčko nesmí být těžké a nesmí přehlušit jemnou chuť moře. Z oleje jdou rybičky rovnou na papírový ubrousek, který odsaje přebytečný tuk.
Podávají se zcela jednoduše, často v obyčejném papírovém kornoutu nebo na keramickém talíři. Jedinou povolenou přílohou je dílek čerstvého citronu, kterým se celá hromádka zakape těsně před jídlem. Tato křupavá místní pochoutka se tradičně jí rukama a představuje nejoblíbenější doprovod k odpolednímu vychlazenému pivu s výhledem na mořské vlny.
14. Ensaladilla rusa
Španělská bramborová salátová variace sice nese v názvu přívlastek ruská, ale místní si ji zcela přivlastnili a najdete ji ve vitríně každého druhého baru. Základ tvoří velmi najemno nakrájené uvařené brambory a mrkev, které se smíchají s hráškem a obrovským množstvím krémové majonézy. Správná ensaladilla by měla být hutná, dobře vychlazená a majonéza v ní musí všechny suroviny pevně spojit.
To, co dělá z tohoto salátu skutečně španělskou záležitost, jsou přidané ingredience. Téměř vždy v něm najdete kousky nakládaných paprik, olivy a nezřídka i natvrdo uvařená vejce. Velmi často se do směsi přimíchává kvalitní tuňák z konzervy, což dodává salátu výraznější chuť, ale zároveň ho to vyřazuje z bezmasého jídelníčku. Každá rodina a každý bar má svůj vlastní tajný recept, na který nedá dopustit.
Pokud nejíte ryby, nezoufejte. V mnoha podnicích vám rádi naservírují vegetariánskou verzi bez tuňáka, stačí se jen obsluhy předem zeptat, jak přesně salát připravují (sin atún). Často dostanete malý kopeček salátu na plátku křupavé bagety nebo s miskou drobných slaných tyčinek picos, kterými se salát výborně nabírá.
15. Champiñones al ajillo
Pokud hledáte jídlo, které vás zahřeje a zanechá ve vás pocit naprosté spokojenosti, česnekové žampiony jsou trefou do černého. V centrálním Španělsku, zvláště pak v Madridu, existují bary, které se specializují výhradně na tento jediný pokrm. Základem jsou čerstvé a masité kloboučky žampionů, které se opékají na horké litinové plotně nebo v hliněné misce.
Houby do sebe během opékání nasají štědrou dávku olivového oleje ochuceného drceným česnekem, čerstvou petrželkou a někdy i trochou bílého vína. Uvnitř kloboučku se během pečení vytvoří lahodná horká šťáva, kterou je třeba při jídle opatrně srkat, abyste se neopařili. Chuť je hluboce zemitá, voňavá a díky česneku příjemně intenzivní.
Často se podávají napíchnuté na párátku přes malý kousek chleba. Jde o fantastickou vegetariánskou tapas, která si svou plnou chutí nezadá s masovými pokrmy. Ten kousek chleba pod houbou tam navíc není jen pro ozdobu, má za úkol nasát všechny ty geniální česnekové šťávy, které by jinak bez užitku stekly na talíř.
16. Churros con chocolate
Ačkoliv se nejedná o klasické slané tapas k pivu, tento sladký zázrak nesmí na našem seznamu chybět. Slouží totiž jako tradiční snídaně, odpolední svačina i legendární vyprošťovák po dlouhé probdělé noci. Churros jsou kousky odpalovaného těsta ve tvaru tyčinek nebo slz, které se smaží v horkém oleji dozlatova. Na povrchu krásně křupou, zatímco uvnitř zůstávají obláčkově měkké.
Kouzlo tohoto pokrmu spočívá v čokoládě, do které se smažené tyčinky namáčejí. Zapomeňte na řídké kakao z prášku. Španělská horká čokoláda je tak hustá, že v ní lžička skoro stojí, a texturou připomíná spíše teplý čokoládový pudink. Není ani přehnaně sladká, což vytváří příjemný kontrast se samotným pečivem.
V Madridu najdete slavnou Chocolateríi San Ginés, která funguje bez přestávky už od devatenáctého století a má otevřeno dlouho do noci. Vegetariáni s láskou ke sladkému si tu přijdou na své, protože namáčet horké křupavé těsto do husté čokolády je zkrátka zážitek, který dokáže vylepšit i ten nejupršenější den. Zbylou čokoládu v hrnečku se navíc nesluší nechat, bez ostychu ji na závěr vypijte.
Co pít: Víno, pivo a lokální speciality
Španělsko se může pochlubit největší rozlohou vinic na světě a vinařská turistika tu zažívá obrovský boom. Když se řekne španělské červené, většina lidí si okamžitě vybaví proslulý region La Rioja. Místní vína zrají dlouhé roky v dubových sudech, což jim dodává charakteristické tóny vanilky a kůže. Konkurenční region Ribera del Duero pak produkuje vína robustnější a plnější, která jsou ideální k těžším večerním jídlům.
Pokud máte rádi bublinky, určitě si zamilujete katalánskou Cavu. Vyrábí se stejnou tradiční metodou jako pravé francouzské šampaňské, ale z lokálních odrůd hroznů, takže je cenově mnohem dostupnější. Naprostým unikátem jihu je pak sherry z města Jerez de la Frontera, které se mimochodem stane španělskou gastronomickou metropolí pro rok 2026. Suché a ledově vychlazené Fino s tóny mandlí se k olivám a sýrům hodí naprosto fantasticky.
Nejste-li fanoušky vína, zachrání vás pivo. Zkuste si ale místo velkého půllitru objednat takzvanou cañu, což je malá sklenička točeného piva. Díky menšímu objemu vám pivo v horku nestihne zteplat a vy si tak můžete s každým novým talířkem objednat čerstvé a studené. Skvělou letní alternativou je tinto de verano, což je červené víno smíchané s citronovou limonádou a ledem. Osvěží vás mnohem lépe než silná a zrádná sangría.
Kam dál
Pokud vás španělská kultura nadchla a plánujete širší itinerář, určitě se mrkněte na naše další průvodce. Zde jsou odkazy na články, které vám s plánováním pomohou:
- Chystáte se do Katalánska? Přečtěte si, co vidět v Barceloně a kam vyrazit na malebnou Costa Bravu. Zastávku si určitě udělejte i v historické Gironě.
- Láká vás střed a východ země? Máme pro vás průvodce hlavním městem Madrid, slunnou Valencií i pobřežním Alicante. Za zmínku stojí také unikátní domy na skále v Cuence.
- Milujete jih a Andalusii? Prozkoumejte s námi historii a památky v článku Granada Průvodce, naplánujte si pobyt přes Dovolená Malaga nebo zjistěte, jak fouká vítr v surfařské Tarifě.
- Pokud míříte na zelený sever, nevynechejte poutní Santiago De Compostela a přístavní Vigo.
- Pro milovníky letovisek a mrakodrapů jsme sepsali tipy pro Benidorm.
- A pokud vás zajímá gastronomie ještě více do hloubky, prostudujte si náš přehled pro Typické Španělské Jídlo.
Často kladené otázky
Co přesně znamená slovo tapas?
Původně slovo znamenalo víčko nebo poklop. Barmani na jihu jím přikrývali sklenice s vínem, aby do nich nelétal hmyz. Dnes se tímto pojmem označují malé porce jídla určené ke sdílení, které se podávají jako doprovod k alkoholickým i nealkoholickým nápojům v barech.
V kolik hodin se ve Španělsku chodí na večeři?
Španělé jedí mnohem později než my. Oběd probíhá mezi druhou a půl čtvrtou odpoledne. Večeře začíná v Madridu obvykle kolem deváté hodiny večerní, zatímco na horkém andaluském jihu není výjimkou zasednout ke stolu až po desáté hodině v noci.
Jsou tapas ve Španělsku opravdu zdarma?
Ano, ale jen v určitých regionech. Nejznámějším místem s touto tradicí je Granada v Andalusii nebo město León na severu. K objednanému pivu či vínu tam automaticky dostanete malý talířek s jídlem zdarma. V Madridu nebo Barceloně se za jídlo naopak běžně platí.
Jaký je rozdíl mezi tapas a pintxos?
Zatímco tapas jsou malé porce jídla na talířku, pintxos jsou vizuálně propracované jednohubky typické pro severní Baskicko. Většinou jde o různé ingredience mistrně naaranžované a upevněné párátkem na plátku křupavé bagety. Vybíráte si je sami přímo z baru.
Musím v restauracích nechávat spropitné?
Spropitné není povinné ani nikým vymáhané, obsluha má normální plat. Běžným zvykem je však zaokrouhlit účet směrem nahoru, nebo nechat na stole pár drobných eur jako poděkování za dobrou péči. Při vynikajícím servisu se nechává zhruba pět až deset procent z útraty.
Je voda v restauracích a barech zdarma?
Ano, od roku 2022 začal platit zákon, který nařizuje všem pohostinským zařízením nabízet kohoutkovou vodu zcela zdarma. Stačí si při objednávce říct o agua del grifo a číšník vám přinese sklenici nebo džbánek vody, za který nebudete nic platit.
Jak se platí v baskických pintxos barech?
Systém je velmi založený na vzájemné důvěře. Při příchodu dostanete talířek, na který si sami nabíráte pintxos z pultu. Párátka, kterými je jídlo propíchnuté, si schováváte. Při odchodu číšník jednoduše spočítá vaše párátka a podle nich vám vystaví konečný účet.
Dá se ve Španělsku najíst vegetariánsky?
Určitě ano, i když je země proslulá masem a rybami. V barech bez problémů najdete brambory patatas bravas, sýry, chléb s rajčetem, pimientos de padrón nebo klasickou bramborovou tortillu. Větší města navíc zažívají obrovský rozmach moderních bezmasých restaurací.
Tipy a triky pro vaší dovolenou
Nepřeplácejte za letenky
Letenky hledejte na Kayaku. Je to náš nejoblíbenější vyhledávač, protože prohledává webové stránky všech leteckých společností a vždy najde to nejlevnější spojení.
Rezervujte si ubytování chytře
Nejlepší zkušenosti při vyhledávání ubytování (od Aljašky až po Maroko) máme s Booking.com, kde bývají hotely, apartmány i celé domy nejlevnější a v nejširší nabídce.
Nezapomeňte na cestovní pojištění
Kvalitní cestovní pojištění vás ochrání před nemocí, úrazem, krádeží nebo stornem letenek. Pár návštěv nemocnic jsme v zahraničí už absolvovali, takže víme, jak se hodí mít sjednané pořádné pojištění.
Kde se pojišťujeme my: SafetyWing (nejlepší pro všechny) a TrueTraveller (na extra dlouhé cesty).
Proč nedoporučujeme nějakou českou pojišťovnu? Protože mají dost omezení. Mají limity na počet dnů v zahraničí, v případě cestovka u kreditní karty po vás chtějí platit zdravotní výdaje pouze danou kreditní kartou a často limitují počet návratů do ČR.
Najděte ty nejlepší zážitky
Get Your Guide je obří on-line tržiště, kde si můžete rezervovat komentované procházky, výlety, skip-the-line vstupenky, průvodce a mnoho dalšího. Vždy tam najdeme nějakou extra zábavu!
