a Matanuska Glacier: největší národní park USA

Když jsme s Lukášem v roce 2017 vyrazili směrem ke gigantickému Wrangell-St. Elias National Park, netušili jsme, do jak surové divočiny se vlastně řítíme. Pamatuji si, jak jsme po cestě poprvé uviděli splaz ledovce Matanuska a jen s otevřenou pusou zírali na tu masu ledu. Oblast, kterou zabírá samotný národní park Wrangell-St. Elias, se vymyká chápání. Tento park je tak obrovský, že by do své kapsy hravě schoval celé Švýcarsko.

Pokud zvažujete cestu do těchto končin, musím vás předem varovat. Tohle není Yellowstone, kde projedete vše pohodlně po asfaltu. Většina parku Wrangell-St. Elias je po zemi nedostupná a turistická infrastruktura tu v podstatě neexistuje. Odměnou za nepohodlí vám ale budou tyrkysové ledovce, majestátní sopky, opuštěná města zlatokopů a pocit, že jste objevili skutečný konec světa, kde vládne divoká příroda.

Chcete vědět, co za tou prašnou silnicí čeká? Sepsala jsem pro vás 13 míst, která stojí za to. Poradím vám, kde přespat a jak se tu najíst, i když cestujete s omezeným rozpočtem.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

Plánování cesty na Aljašku může být vyčerpávající. Proto jsem ty nejpraktičtější informace vytáhla hned na začátek.

• Největší park v USA: Wrangell-St. Elias má rozlohu přes 33 tisíc kilometrů čtverečních a tyčí se v něm 9 ze 16 nejvyšších hor Severní Ameriky.
• Matanuska Glacier není v parku: Tento ledovec leží u dálnice Glenn Highway. Vstup je regulovaný a na led se dostanete už jen s placeným průvodcem.
• Rozbité silnice: Do parku vede prašná McCarthy Road, která měří 96 kilometrů a ničí pneumatiky. Většina autopůjčoven sem zakazuje vjezd.
• Město duchů: Historický důl Kennecott s červenými budovami je nutnost, dostanete se k němu pěšky a dodávkou z osady McCarthy.
• Pohled z nebe: Protože je 90 % parku bez silnic, nejlepší způsob, jak vidět ledovce a sopky, je vyhlídkový let.
• Připravte si peněženku: Aljaška je drahá. Jídlo, ubytování i túry tu stojí podstatně více než v Anchorage.

Kdy vyrazit na Aljašku a jak se sem vůbec dostat

Plánování cesty na Aljašku se řídí přísnými pravidly přírody. Do Anchorage, které slouží jako vstupní brána, se dostanete z Evropy s přestupy přes velká americká letiště. Levné letenky doporučuji hledat s předstihem, my využíváme Kiwi. Odsud už musíte pokračovat po vlastní ose.

Nejlepší čas na návštěvu

Ideální čas na návštěvu je úzké okno mezi koncem května a začátkem září. My tu byli uprostřed léta a i tak jsme na ledovcích klepali kosu. Aljašská příroda nezná slitování. Běžně se nám stávalo, že jsme v jednom dni vystřídali kraťasy, nepromokavou bundu a zimního kulicha.

Vyhlídkové lety končí provoz v prvním týdnu v září, hotely v parku na zimu zavírají a silnice se stávají nesjízdnými. V zimě je to tu jen pro extrémisty. Pokud si ale cestu naplánujete na červenec, odmění vás magie bílých nocí, kdy slunce skoro nezapadá.

Jak je to s půjčením auta a záludnými silnicemi

S Lukášem máme dobrou zkušenost s vyhledávačem RentalCars. Na Aljašce si ale musíte dát pozor na podmínky půjčovny. Většina společností má ve smlouvách jasně napsáno, že s jejich auty nesmíte vjet na nezpevněné silnice.

Do národního parku vedou jen dvě cesty a obě jsou prašné a plné děr. McCarthy Road je postavená na staré železnici a dodnes z ní občas vyleze hřebík, který propíchne pneumatiku. Pokud plánujete jet až do osady McCarthy, musíte si najít specializovanou půjčovnu v Anchorage, která vjezd na „gravel roads“ povoluje. Druhou variantou je nechat auto na asfaltu a zbytek vyřešit transfery, což je ale drahé.

Kde se ubytovat a kolik to celé stojí

Aljaška nepatří mezi budgetové destinace. Čím hlouběji do izolovaného parku pojedete, tím vyšší ceny očekávejte. Všechno se sem musí složitě dovážet. Běžný den s autem, ubytováním, benzinem a jídlem vás vyjde na 250 až 400 USD na osobu.

Do této částky nepočítám ty největší atrakce, jako jsou vyhlídkové lety nebo túry po ledovci. Ubytování se dá rozdělit do tří zón podle toho, jak blízko divočině toužíte spát.

1. Uvnitř parku v srdci historie (McCarthy a Kennecott)

Tohle je sen pro ty, kteří chtějí nasát syrovou atmosféru. Pro pohlcení historií se nabízí ikonická Kennicott Glacier Lodge. Jde o červený hotel v designu původních těžebních budov s výhledem na ledovec. Není to levné, ale výhled stojí za to.

Pro autentickou atmosféru staré zlaté horečky slouží Ma Johnson’s Hotel v městečku McCarthy. Funguje od roku 1916 a má dobový pocit divokého západu. Pro rodiny se hodí sruby Currant Ridge Cabins nebo Kennicott River Lodge, které leží před řekou a nabízí klid v lese.

2. S výhledem na ledovec na Glenn Highway (oblast Glacier View)

Pokud se nechcete kodrcat prašnými cestami do nitra parku, můžete se ubytovat na vyhlídkové dálnici. Ikonou je Sheep Mountain Lodge. Kromě srubů mají terasu, odkud můžete dalekohledem pozorovat divoké ovce aljašské.

Pokud hledáte něco luxusního, podívejte se na Matanuska Lodge. Pokoje mají prosklené stěny s přímým výhledem na ledovec Matanuska. Budit se s pohledem na ranní slunce barvící ledové moře je zážitek.

3. Pragmatická záchytná základna (Glennallen)

Městečko Glennallen je nenápadný uzel, kde se kříží dálnice a kde končí asfalt. Není to místo pro romantickou dovolenou, ale praktický bod pro doplnění nádrže a nákup zásob.

K přenocování dobře poslouží funkční Caribou Hotel, ze kterého můžete vyrazit směr McCarthy Road. Je to odsud jen pár kroků do supermarketu. My jsme tam před dalším úsekem cesty nakoupili barely s vodou a zásoby jídla, abychom měli jistotu, že v divočině nebudeme o hladu.

Co vidět a dělat: 13 tipů pro Wrangell-St. Elias a okolí

Sestavila jsem trasu a tipy, které zahrnují jak srdce národního parku, tak místa po cestě k němu. Téměř každý začíná svůj roadtrip v Anchorage a jede po dálnici Glenn Highway.

1. Matanuska Glacier: ledový obr hned u silnice

Tohle byla naše první srážka s aljašskou ledovou realitou. Matanuska Glacier má na délku 43 kilometrů a je to největší ledovec na Aljašce, ke kterému se dá dojet autem. Zářivě modré trhliny a ledové věže vypadají jako ze sci-fi filmu. Ledovec neleží uvnitř národního parku, ale podél Glenn Highway.

Pozemky kolem přístupu jsou v soukromém vlastnictví a platí striktní zákaz prozkoumávat ledovec na vlastní pěst. My jsme na ledové pole vyrazili s mačkami a byl to adrenalin. Led pod nohama křupal a překračovali jsme potůčky tyrkysové vody.

Na místě zaplatíte zhruba 55 USD u vstupní brány (neplatí tu kartičky do národních parků) a k tomu si musíte připočíst cenu za průvodce. Túra s NOVA Alaska Guides vyjde zhruba na 115 USD. Dostanete mačky, helmu a průvodci vás vezmou do srdce ledových formací. Platí tu přísný zákaz létání s drony.

2. Dálnice Glenn Highway: vyhlídková jízda, co bere dech

Trasa k národnímu parku po Glenn Highway je fantastický cíl sám o sobě. Tato silnice kopíruje lovecké stezky původních obyvatel a pyšní se statusem National Scenic Byway. Výhledy na řeku Matanuska, severské lesy a zasněžené vrcholky pohoří Chugach jsou neskutečné.

Trasa měří pod 300 kilometrů. Vyhraďte si na ni víc času, než ukazuje navigace. My jsme s Lukášem stavěli snad na každé vyhlídce. Na jedné jsme si uvařili kafe na vařiči a jen koukali na rozlohu přírody před námi.

3. Eklutna Lake a domečky pro duše: zastávka s mystickou atmosférou

Kousek za Anchorage si udělejte odbočku k jezeru Eklutna. Je to vodní plocha lemovaná horami, kterou napájí voda z ledovce. Slouží jako zásobárna pitné vody pro Anchorage. Barva hladiny je v létě krystalicky tyrkysová.

Ještě zajímavější je přilehlý historický park. Najdete tu hřbitov kmene Dena’ina, kde místo náhrobků leží pestrobarevné dřevěné „spirit houses“ (domečky pro duše). Je to ukázka toho, jak se smíchala indiánská víra s ruským pravoslavím.

4. Sheep Mountain: hory, co před očima hrají všemi barvami

Kolem 113. míle na Glenn Highway se tyčí Sheep Mountain, která je zbarvená do sytě oranžových, žlutých a červených odstínů. Může za to oxidace železa a minerály v horninách. Kontrast oproti okolním zeleným horám je vizuální pecka.

Hora se jmenuje podle ovcí aljašských (Dall sheep), které žijí vysoko na skalách. Pokud máte dobrý dalekohled, propátrejte svahy pod vrcholem. Bílé tečky poskakující po skalách tam zaručeně najdete.

5. McCarthy Road: peklo pro auta a ráj pro dobrodruhy

Tady končí asfalt a začíná drsná aljašská realita. McCarthy Road je 96 kilometrů dlouhá prašná cesta do centra národního parku Wrangell-St. Elias. Postavili ji na tělese bývalé důlní železnice.

Cesta je úzká, vlnitá a zaprášená. Ze silnice dodnes trčí staré železniční hřeby, které fungují jako zabijáci pneumatik. My jsme to s Lukášem po několika kilometrech drncání a kvůli zhoršujícímu se počasí museli vzdát a auto otočit. Jet dál s naším vozem z běžné půjčovny bylo zkrátka příliš velké riziko. Pro ty, kteří mají správně pojištěné terénní auto a odvahu, však cesta pokračuje dál do divočiny.

6. Přechod řeky a osada McCarthy: městečko s 28 obyvateli

Když návštěvníci dojedou na konec McCarthy Road, zjistí, že silnice končí. Auto se musí nechat na parkovišti na břehu řeky Kennicott River. Přes vodu vede ocelová lávka pro pěší, po které si turisté musí odnést svá zavazadla.

Zhruba po kilometru chůze leží historická osada McCarthy. Má kolem 28 trvalých obyvatel a vypadá jako odříznutý konec světa na divokém západě. Z centra osady pravidelně pendlují dodávky, které návštěvníky vyvezou k opuštěným důlním areálům.

7. Město duchů Kennecott: červená ikona uprostřed ledovců

Kennecott Mines National Historic Landmark je nejznámějším lákadlem parku. Jde o zářivě červené dřevěné budovy přilepené ve strmém svahu nad ledovcem. Město vzniklo v roce 1900 kvůli těžbě mědi a ve své době bylo technologicky velmi vyspělé.

Dnes se o budovy stará správa národních parků. Návštěvníci si mohou zaplatit prohlídku čtrnáctipatrové budovy mlýna s průvodcem (např. od St. Elias Alpine Guides). Procházet tiché dřevěné struktury uprostřed ničeho je fascinující zážitek.

8. Root Glacier Trail: sáhněte si na led zdarma

Oblíbeným výletem z Kennecottu je Root Glacier Trail. Jde o šestikilometrovou kamenitou trasu s minimálním převýšením. Pěšina začíná u důlních budov a vede přímo k okraji ledovce Root Glacier.

Pro chůzi po samotném ledu jsou nutné mačky a zkušenosti s pohybem v náročném terénu. Bezpečnější variantou je najmout si horské vůdce, například od Kennicott Wilderness Guides, kteří turisty vybaví lany a vezmou je k ledovým jeskyním a jezírkům.

9. Bonanza Mine Trail: brutální výšlap do mraků

Pro fyzicky zdatné jedince se nabízí Bonanza Mine Trail. Jde o náročnou trasu dlouhou 15 kilometrů s převýšením tisíc metrů na strmém, prašném svahu plném suťovisek.

Odměnou na vrcholu jsou další dřevěné zříceniny dolu Bonanza a ptačí výhled na ledovec a vrcholky pohoří Wrangell. Nutností pro tento trek je dostatek vody, trekové hole a dobrá kondice.

10. Vyhlídkové lety (Flightseeing): 90 % parku jinak neuvidíte

Většina národního parku je tvořena neprostupnými ledovci a horami. Nejlepší způsob, jak vidět jeho rozlohu, je zaplatit si vyhlídkový let z prašné přistávací dráhy v McCarthy. Lety nabízí například společnost Wrangell Mountain Air.

Základní trasy trvají 50 minut, ale za nejlepší poměr ceny a zážitku je považován 90minutový let „Bagley – University Range Tour“. Z malého letadla je vidět majestátní hora Mt. Bona a masivní ledová pole. Let z výšky zcela změní perspektivu na aljašskou divočinu.

11. Bagley Icefield: ledové pole velikosti kraje

Bagley Icefield je obrovské ledové pole na jihu parku. Táhne se přes dvě stě kilometrů a tloušťka ledu dosahuje až devíti set metrů. Jde o největší subpolární ledovcové pole v Severní Americe.

Ze země není šance tuto masu spatřit, jediná možnost je z letadla. Pohled z výšky ukazuje drtivou sílu přírody, která krajinu zformovala. Z ledového moře vystupují jen osamělé skalnaté vrcholky.

12. Worthington Glacier a sjezd k oceánu

Při cestě z Glennallenu na jih po Richardson Highway narazíte na Worthington Glacier State Recreation Site. Tento ledovec se plazí z kopce a zastaví se blízko dálnice. Bylo pro nás překvapením vidět ho tak zblízka přímo z parkoviště.

Zázemí je tu nadstandardní – velké parkoviště, vyhlídkový pavilon a toalety. Zpevněná cestička vás dovede k čelu ledovce. Je to levnější a jednodušší varianta pro rodiny, které nechtějí platit za náročné túry s průvodcem.

13. Městečko Valdez: drsná krása a ropné tankery

Přístav Valdez leží u oceánu a je svíraný strmými horami. Přezdívá se mu „Malé Švýcarsko Aljašky“, ale panuje tu pošmourné, sychravé počasí. Prší tu a mlha se povaluje nízko nad loděmi. My jsme se po večerech zahřívali horkou polévkou a místním pivem u dřevěných stolů v přístavu.

Valdez je známý tím, že zde končí ropovod Trans-Alaska Pipeline. V terminálu se ropa přečerpává do tankerů. S přístavem je spojena havárie tankeru Exxon Valdez z roku 1989. O této katastrofě a o zemětřesení z roku 1964 se dozvíte v místním muzeu, které rozhodně stojí za návštěvu.

Kde se dobře najíst, když vás přepadne hlad

Na Aljašce člověku po celodenním pobytu v chladu rychle vyhládne. Pokud cestujete s omezeným rozpočtem a navíc se stravujete vegetariánsky, může se zdát odlehlá divočina jako problém, ale dá se to zvládnout. Zapomeňte na drahé restaurace a steaky.

Základem pro batůžkáře jsou supermarkety ve větších uzlech, jako je Glennallen. My jsme tam nakoupili zásoby instantních nudlí, fazolí v konzervě, ovesných vloček a pečiva. Rychlé občerstvení se dá vyřešit i na větších benzínkách, kde často seženete teplou sýrovou polévku, vegetariánský sendvič nebo aspoň horkou kávu a donuty.

Přímo v osadě McCarthy funguje uvolněné bistro The Potato. Mají tu skvělou baťůžkářskou atmosféru a venkovní posezení z palet. Dělají výborné americké hranolky a obrovská snídaňová burrita plněná vajíčky a sýrem, která vás bohatě zasytí na půl dne.

A pro nasátí místní atmosféry divokého západu nesmíte minout Golden Saloon. V téhle dřevěné hospodě to voní točeným řemeslným pivem (vegetariánské pivo je tu samozřejmostí). U jednoho stolu tu potkáte místní horaly i unavené turisty. Je to ideální místo, kde si po náročném dni dát pintu lokálního aleu a misku horkých hranolek.

Kam dál: Co si ještě na Aljašce přečíst

Aljaška je masivně obrovská a tento národní park je jen jedním kouskem skládačky. Pokud plánujete širší roadtrip, doporučuji inspirovat se v našich dalších článcích.

• Než vyrazíte do divočiny, pravděpodobně přistanete v Anchorage. Přečtěte si náš článek o zajímavých místech tohoto města, kde zjistíte, kam zajít na kávu a kde hledat volně potulující se losy.
• Na jih leží mořský svět fjordů a velryb. Sepsali jsme průvodce o národním parku Kenai Fjords a ledovcích, které padají do moře.
• Pokud vás zajímá finanční stránka cesty, naskočte do článku zaměřeného na logistiku letů, záludnosti autopůjčoven a rozpočet celé výpravy.

Pro spojení s rodinou a internet používáme eSIM karty, osvědčila se nám aplikace Holafly. Pro případ úrazu v odlehlých částech doporučujeme pojištění od SafetyWing.

Často kladené otázky k Wrangell-St. Elias (FAQ)

Plánování aljašské cesty může být matoucí. Sepsala jsem pro vás nejčastější dotazy a mýty, které mi chodí na Instagram, a odpovídám na ně bez obalu.