Glacier Bay National Park, Aljaška: UNESCO bez silnice

Když se řekne Aljaška a Glacier Bay National Park, většina lidí má v hlavě takovou tu klasickou představu divočiny, kde se prohánějí medvědi a padají obrovské kusy ledu do oceánu. Ale musím vás před něčím varovat. Realita v Glacier Bay National Park je ještě tisíckrát dramatičtější, velkolepější a také o dost mokřejší, než si vůbec dokážete představit. ☺️ Je to naprostý konec světa v tom nejlepším slova smyslu, kde příroda nezná žádné slitování a vy jste tu jen na velmi uctivé návštěvě.

Glacier Bay National Park je místo, kam nevede absolutně žádná silnice, a přesto sem ročně zamíří statisíce lidí, aby na vlastní oči viděli mizející ledovcové obry. Většina z nich z paluby obrovských výletních lodí, ale my se podíváme i na to, jak to zvládnout po vlastní ose a spojit to s úžasným historickým městečkem Sitka. Připravte si teplé oblečení, pořádné gumáky a pojďme se společně ponořit do aljašské divočiny, ze které vám bude zaručeně běhat mráz po zádech (a to nejen kvůli teplotám 😁).

Tohle všechno si pro vás teda dám dohromady: 13 tipů od ledovcového divadla přes záchranné medvídí kotelny až po ty nejlepší rybí hospody v Sitce, kde vás nikdo neodsoudí za to, že přijdete v mokrých gumákách.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

Pokud zrovna někde v rychlosti přebíháte a potřebujete jen ty nejdůležitější body, než se začtete do detailů, připravila jsem pro vás tohle bleskové shrnutí. Je to takový záchranný kruh s těmi nejzásadnějšími informacemi o celé oblasti, abyste hned věděli, do čeho s námi vlastně jdete.

• Žádné silnice: Do Glacier Bay ani do Sitky nevedou silnice. Dostanete se sem jedině výletní lodí, trajektem (Alaska Marine Highway) nebo malým letadlem.
• Dva způsoby návštěvy: 95 % lidí sem pluje na obřích výletních lodích (nevyloďují se), zbylých 5 % volí cestu po vlastní ose přes osadu Gustavus a Bartlett Cove.
• Hlavní taháky: Monumentální přílivové ledovce (Margerie, Johns Hopkins), které se s obrovským rachotem hroutí do oceánu, a neskutečná koncentrace divoké zvěře.
• Kdy vyrazit: Sezóna je velmi krátká, vše funguje pouze od května do září. Zbytek roku je oblast prakticky zazimovaná.
• Počasí: Připravte se na mírný deštný prales. Prší tu průměrně 230 dní v roce, takže kvalitní pláštěnka a gumáky jsou naprostá nutnost.
• Městečko Sitka: Bývalé hlavní město Ruské Ameriky plné historie, skvělých kavárniček a úžasných turistických tras, které se často s Glacier Bay kombinuje v jednom výletu.

Kdy vyrazit a jak se vlastně dostat do Glacier Bay

Plánování cesty na jihovýchodní Aljašku je tak trochu logistický oříšek, protože klasické poučky o půjčení auta tady můžete rovnou hodit za hlavu. Pojďme se podívat na to, kdy má smysl sem letět a jakými způsoby se do tohoto ledového království dostanete, aniž byste museli plavat.

Jihovýchodní Aljaška funguje v nekompromisním rytmu ročních období. Jediné smysluplné okno, kdy se sem vydat, je od 1. května do 30. září. My sem rádi jezdíme uprostřed léta, protože dny jsou dlouhé a šance na to, že vám neomrznou prsty, je přece jen o něco vyšší. Od října do dubna městečka utichají, hotely se zazimovávají a záliv si příroda bere zase plně zpět pod svou nadvládu. Pokud navíc doufáte v polární záři, musím vás zklamat, protože kvůli neustálé oblačnosti a nižší zeměpisné šířce tady na ni nenarazíte, za tou byste museli vyrazit spíše na sever do Fairbanks.

Jak se sem tedy dostat? Máte v podstatě dvě možnosti, které definují celý váš zážitek. Tou první, kterou volí 95 % všech návštěvníků, je okružní plavba na velké výletní lodi. Tyto lodě vyplouvají nejčastěji ze Seattlu nebo Vancouveru a v rámci zhruba sedmidenního itineráře vplují na jeden den přímo do národního parku. Zásadní věc, kterou musíte vědět, je ta, že loď tu nikde nekotví a vy nevystoupíte na pevninu. Jakmile loď překročí hranice parku, nalodí se na ni z malého člunu strážci parku (rangers), kteří po zbytek dne komentují přes lodní rozhlas to, co právě vidíte, a upozorňují na velryby.

Druhá možnost, kterou volíme my dobrodružnější povahy, je cesta po vlastní ose. Vstupní branou je v tomto případě malá osada Gustavus, kam létají komerční linky z Juneau nebo sem jezdí aljašské trajekty. Z letiště pak vede jediná čtrnáctikilometrová asfaltka do Bartlett Cove, což je jediné místo v celém obřím národním parku, kde najdete nějakou civilizaci, postel a teplé jídlo. Pokud už cestujete po Aljašce, určitě hledejte levné letenky na Kiwi , což je náš oblíbený portál, kde často chytáme ty nejlepší přelety mezi Juneau, Sitkou a Anchorage.

Cesta sem často probíhá maličkým letadélkem, které může ve větru poskakovat jako papírový drak. Ale ten pohled z výšky na nekonečné pralesy a propletené fjordy za ten trochu stažený žaludek rozhodně stojí. Vřele doporučuju přibalit si na cestu kinedryl, i když se normálně nebojíte.

Kde se ubytovat a kolik to celé stojí

Pokud se nerozhodnete pro výletní loď, kde máte kajutu v ceně zájezdu, budete muset ubytování řešit s obrovským předstihem. Kapacity na jihovýchodní Aljašce jsou extrémně omezené a v hlavní letní sezóně bývá vše beznadějně vyprodané klidně i půl roku dopředu.

Přímo v národním parku Glacier Bay existuje jeden jediný hotel, a to Glacier Bay Lodge v Bartlett Cove. Má kapacitu jen něco málo přes padesát pokojů, takže si asi umíte představit, jak rychle mizí. Je to nádherné dřevěné sídlo skryté v pralese, odkud ráno vyplouvají malé katamarány k ledovcům. Pokud máte hodně omezený rozpočet a milujete spaní venku, hned vedle hotelu se nachází Bartlett Cove Campground, kde se dá stanovat zdarma, ale platí tu přísný zákaz karavanů a musíte přijet dost brzy, abyste chytili místo.

Při nocování v přírodě vás může uprostřed noci vzbudit podivné křupání větviček. Člověk si hned v duchu představuje obrovského medvěda, i když z toho nakonec může být jen hodně zvědavá liška. Věřte mi, že stanovat v téhle divočině je fakt zážitek na celý život. Většina nezávislých cestovatelů proto kombinuje návštěvu zálivu s pobytem v městečku Sitka, které je historickým centrem oblasti a nabízí lepší zázemí.

Kolik stojí ubytování a život v Sitce

Aljaška rozhodně nepatří mezi levné destinace a je potřeba s tím dopředu počítat. Základní dvoulůžkový pokoj v lepším hotelu jako je Sitka Hotel nebo Westmark Sitka vás v červenci vyjde klidně na 5000 až 7000 Kč za noc. Ceny jídla jsou také vyšší kvůli tomu, že se všechno musí dovážet lodí nebo letecky.

• Pobyt na středním budgetu: Ubytování v hotelech jako Aspen Suites Hotel Sitka vychází při čtyřdenním pobytu včetně vnitrostátních letenek na zhruba 1700 USD (asi 40 000 Kč) na osobu.
• Stravování: Obyčejný burger s hranolkami v hospodě vás vyjde na 20 až 25 USD (kolem 500 Kč), lepší večeře s mořskými plody bez problémů překročí 40 USD na osobu.
• Výlety: Denní plavba malou lodí z Bartlett Cove k ledovcům stojí zhruba 250 USD (necelých 6000 Kč) na osobu, ale upřímně říkám, že je to ta nejlepší investice, kterou tady můžete udělat.
• Půjčení auta: Běžně používáme srovnávač DiscoverCars.com , i když v Sitce a Gustavus si auto půjčíte maximálně na přejetí pár kilometrů. Většina lidí tu funguje s hotelovými transfery nebo pěšky.

Upřímně, rozpočet na takovou cestu se může hodně nafouknout, pokud si nedáte pozor. Ušetřit se dá tím, že občas sáhnete po jídle z místních supermarketů a uděláte si obyčejný sendvič s lososem na lavičce u přístavu. Nakonec tyhle chvíle, kdy sedíte s houskou v ruce a koukáte na moře, patří k těm vůbec nejlepším z celé dovolené.

Glacier Bay a Sitka: 13 míst a zážitků, které si nesmíte nechat ujít

Pamatuju si, jak jsem tam poprvé stála a nedokázala říct ani slovo, a to se mi stává fakt málokdy. 😅 Tady je třináct míst, která za tím stojí.

Ať už se rozhodnete pro poklidnou procházku městečkem s kelímkem horké kávy v ruce, nebo vyrazíte na drsnou výpravu k mizejícím ledovcům, jedno je jisté. Každý kout téhle divočiny má v sobě takové to tiché, nepopsatelné kouzlo, které se vám zaryje hluboko pod kůži a už vás nepustí.

1. Margerie Glacier (ikonická ledová zeď)

Pokud jste někdy viděli fotku z Glacier Bay, s největší pravděpodobností na ní byl právě ledovec Margerie. Je to absolutní vizuální ikona celého parku, která se táhne v délce neuvěřitelných 34 kilometrů a padá do moře jako obří, přes šedesát metrů vysoká zeď z modrého a bílého ledu. Vždy, když sem připlujeme, jen tiše stojíme na palubě a zíráme na tu obrovskou masu.

Tok ledu tu dosahuje rychlosti zhruba 1,8 metru denně, což v praxi znamená jediné: neustále se tu něco děje. Protože ledovec nespočívá na dně fjordu, ale na podvodní římse, ledové bloky se odtrhávají s naprosto ohlušujícím řevem přímo do vln. Tomuto procesu se říká telení (calving) a je to divadlo, při kterém vám zaručeně naskočí husí kůže, protože ten zvuk připomíná obří bouři nebo výbuch.

Když se odloupne pořádný kus, trvá pár vteřin, než k vám vůbec dolehne ten dunivý zvuk. Je to takové zvláštní zpoždění, které vás úplně uhrane. Vždycky si sbalím obrovskou termosku s horkým čajem a vydržím na palubě mrznout hodiny, jen abych tenhle okamžik nepřepásla.

2. Johns Hopkins Glacier (domov tuleních mláďat)

Tenhle ledovec je ze všech v parku ten nejrychlejší, sune se kupředu rychlostí čtyři a půl metru denně a jeho povrch je protkaný černými pruhy morén, takže vypadá jako nějaká obří dálnice. Místní specialitou je tady podmořské odlamování ledu. Velké bloky se odtrhnou hluboko pod vodou a pak explozivně vystřelí na hladinu jako torpéda, takže kapitáni lodí si tu musí dávat obrovský pozor.

Je tu ale ještě jedna věc, která dělá tohle místo naprosto výjimečným. V létě se tu shromažďují tisíce tuleňů obecných, kteří využívají plovoucí ledové kry jako takové bezpečné plovoucí porodnice. Plovoucí kry je i jejich čerstvě narozená mláďata chrání před hladovými kosatkami. Kvůli ochraně kojících samic sem mají výletní lodě od začátku května do začátku září přísný zákaz vjezdu, aby hluk motorů matky nevyplašil, což by pro mláďata znamenalo jistou smrt.

Návštěvníci si z téhle zátoky odvážejí spoustu fotek, na kterých jsou malí tuleni jako takové drobné bílé kuličky rozeseté po ledu. Občas na sebe jen tak komicky štěkají a volají se, což se krásně nese po hladině. Vůbec se nedivím, že se správa parku tolik snaží tuhle jedinečnou zvířecí školku chránit před okolním světem.

3. Lamplugh Glacier (intenzivně modrý led)

Zatímco Margerie a Johns Hopkins hrají hlavně na dramatičnost, ledovec Lamplugh si vás získá svou neuvěřitelnou barvou. Z dálky vypadá, jako by z něj vyzařovalo intenzivní modré neonové světlo. Tento optický jev je způsoben tím, že pod obrovským tlakem je z ledu vytlačen veškerý vzduch a krystaly pak absorbují všechny barvy spektra kromě modré.

V současné době je Lamplugh takzvaně uzemněný, což znamená, že neleží přímo ve vodě, ale na pevnině, a mořská voda omývá jeho čelo pouze při velmi vysokém přílivu. Je to nádherné místo pro fotografy, protože v kontrastu s okolními tmavými horami Fairweather Range ten modrý led zkrátka září do dálky.

Stáli jsme u něj zrovna v momentě, kdy zpoza těžkých dešťových mraků na chvilku vykouklo slunce a nasvítilo tu ledovou plochu. Byla to taková barva, jakou snad ani nedokážu popsat, něco mezi safírem a ledovou tříští s modrým sirupem. Rozhodně si sem nezapomeňte vzít pořádný foťák, fotky na mobil tuhle hloubku barev prostě nezachytí.

4. Grand Pacific Glacier (nenápadný tvůrce zálivu)

Možná si na první pohled řeknete, že tenhle ledovec za moc nestojí, protože nevypadá jako ty čistě bílé, co znáte z dokumentů. Grand Pacific totiž vypadá spíše jako obrovský hliněný lom, protože většinu jeho povrchu pokrývá kamení, bahno a štěrk. Ale nenechte se zmást jeho zemitým vzhledem, protože tohle je přesně ten kolos, který celý Glacier Bay v minulosti vyhloubil.

Ještě v roce 1750 vyplňoval celý dnešní záliv jako jediná masivní řeka ledu, která byla přes kilometr silná. Během pouhých necelých tří století ale ustoupil o neuvěřitelných 105 kilometrů hlouběji do pevniny a dnes tvoří vlastně samotnou hranici mezi Aljaškou a kanadskou Britskou Kolumbií. Stojíte před touhle obrovskou hliněnou zdí a přemýšlíte, jak je možné, že tohle kdysi byl čistý led. Příroda tu tak trochu přepisuje mapy přímo před vašima očima.

Zajímavé je, že když se do těchhle míst vydali první průzkumníci, ledovec byl úplně jinde než dnes. Člověk se neubrání myšlenkám na to, jak se asi cítili, když pluli do neznáma a viděli jen nekonečnou ledovou hradbu. Je fascinující vidět takhle v přímém přenosu, jak ohromná síla formuje a mění celou naši planetu.

5. Bartlett Cove (jediný kousek civilizace)

Pokud se do parku vydáte po vlastní ose z Gustavus, veškerý váš život se bude točit kolem zátoky Bartlett Cove. Je to nádherné místo uprostřed pralesa, kde najdete hlavní návštěvnické centrum, ústředí správy národního parku a výbornou kavárnu v Glacier Bay Lodge. Vždycky si tu rádi dáme horkou kávu, než vyrazíme někam do deště.

Z Bartlett Cove také vedou jediné dvě udržované turistické stezky v celém parku, takže pokud se chcete trochu protáhnout, určitě doporučuji projít si Forest Loop Trail. Trasa vede hustým smrkovým pralesem plným měkkého mechu a obrovských kapradin, takže si tam budete připadat trochu jako v Jurském parku, jen si nezapomeňte dávat pozor, protože losi a medvědi se tu procházejí docela běžně.

Jednou jsme se tam trochu ztratili v myšlenkách a najednou slyšíme těžké kroky a křupání dřeva hned vedle nás. Byla to naštěstí jen samice losa, která nás ignorovala a spokojeně žvýkala nějaké listí. Stejně se nám ale v tu chvíli krve nedořezal a raději jsme začali nahlas zpívat, abychom o sobě dali pralesu vědět.

6. Pozorování keporkaků a technika bublinové sítě

Glacier Bay je díky absenci průmyslového rybolovu naprostým rájem pro velryby. Během léta sem z teplých havajských vod připlouvají stovky keporkaků, aby se tu po dlouhé cestě pořádně nažrali. Když máte štěstí, a my ho párkrát opravdu měli, uvidíte jejich fascinující loveckou techniku, které místní říkají ‚bubble-net feeding‘ — česky něco jako lov bublinovou sítí.

Vypadá to tak, že se několik velryb domluví, začnou pod vodou vypouštět kruh bublin, kterým uvězní obrovské hejno ryb do takového pomyslného válce, a pak se společně s doširoka otevřenými tlamami vynoří přesně uprostřed. Je to naprosto ohromující ukázka zvířecí spolupráce. Na hladině ale uvidíte i vydry mořské, které běžně plavou na zádech a na břiše si kamenem rozbíjejí ulovené mušle. Jsou u toho neuvěřitelně roztomilé.

Když velryba vydechne na hladině obrovský gejzír vody, má to navíc takový ten charakteristický rybí odér, který vás trkne do nosu ještě dřív, než velrybu vůbec spatříte. Ale ten majestátní pohyb ocasní ploutve, když se zvíře pomalu noří zpět do hlubin oceánu, je prostě a jednoduše dechberoucí zážitek, který se neokouká ani popadesáté.

7. Mořské kajaky mezi ledovými krami

Tohle je asi nejlepší tip pro ty z vás, kteří mají rádi opravdové dobrodružství a nebojí se trochu namočit. Půjčovna kajaků funguje přímo v Bartlett Cove a záliv z hladiny vody vypadá zase úplně jinak než z paluby velké lodi. Najednou si uvědomíte, jak jste proti těm horám a ledovcům strašně malí.

Obrovským hitem je tu služba zvaná „camper drop-off“. V praxi to funguje tak, že vás ranní loď naloží i s vaším kajakem a stanem a vysadí vás desítky kilometrů hluboko v divočině, kde vás nechá svému osudu. Můžete pak dny pádlovat mezi plovoucími krami u ledovce Reid Glacier, spát na opuštěných plážích a poslouchat jen šumění vody a občasné oddechnutí velryby. Jen si dejte dobrý pozor, abyste si na cestu přibalili pořádné nepromokavé boty na turistiku a všechno zabalili do nepromokavých vaků, protože jak jsem říkala, tady prší pořád.

Sedět v křehkém malém kajaku, když kolem vás plují kusy ledu o velikosti menšího osobního auta, chce občas vážně pevné nervy. Snaha fotit a pádlovat zároveň může snadno skončit hodně nechtěnou a zatraceně ledovou koupelí. Pokud do toho půjdete, určitě věnujte čas pečlivému naplánování trasy, odměnou vám bude naprostá a ničím nerušená svoboda.

8. Sitka National Historical Park (prales plný totemů)

Když se přesuneme z Glacier Bay do nedaleké Sitky, což mnoho cestovatelů přirozeně spojuje, vaším prvním cílem by měl být místní historický park. Vstup je sem zdarma a nabízí nádhernou, zhruba dvoukilometrovou rovinatou stezku deštným pralesem, kterou lemují úchvatné dřevěné totemové sloupy původních obyvatel Tlingitů.

Právě na tomto místě se odehrála v roce 1804 slavná bitva, ve které kmen Tlingitů podlehl ruským osadníkům, což na dlouhá desetiletí změnilo tvář celé Aljašky. Procházka mezi obrovskými stromy, ze kterých kape voda, zatímco na vás ze všech stran shlížejí vyřezávané orlí a medvědí tváře z totemů, má neskutečně tajemnou atmosféru.

S každým krokem po těch upravených cestičkách na vás dýchne ohromný klid, i když místní historie je místy docela divoká a krvavá. Totemy samotné v sobě ukrývají celé rodinné příběhy a mytologické legendy. Nejraději se tu procházím brzo ráno, kdy se ještě mezi stromy povalují zbytky mlhy a celé to místo vypadá jako vystřižené z nějaké starodávné pohádky.

9. Fortress of the Bear (záchrana medvíďat)

Vidět medvěda v divočině je úžasný zážitek, ale upřímně, ne vždycky se to povede a ne každý to zrovna touží zažít z očí do očí na prázdné lesní pěšině. V Sitce proto určitě vyrazte do Fortress of the Bear, což je úžasná záchranná stanice pro osiřelá medvědí mláďata, která by jinak v divočině nepřežila.

Zajímavostí je, že výběhy vybudovali v obrovských prázdných nádržích bývalé celulózky, takže zvířata mají obrovský prostor a vy je můžete z bezpečí vyvýšené plošiny pozorovat, jak se koupou nebo si hrají. Lístky si v sezóně určitě kupujte online dopředu, protože jakmile přijede výletní loď, tvoří se tu obrovské fronty.

Pro mě to bylo neskutečně emotivní setkání, když vám ošetřovatelé vyprávějí příběhy těch konkrétních chlupáčů, kteří by v drsné přírodě neměli po ztrátě matky žádnou šanci. Občas uvidíte medvědy, jak se s obrovskou vervou poperou o starou pneumatiku, nebo si jen tak líně žužlají tlapu. Je skvělé vidět, že i z peněz turistů se dají dělat takové smysluplné a potřebné projekty.

10. Alaska Raptor Center (orlí klinika)

Kousek od medvědí pevnosti se nachází další skvělý záchranný projekt, tentokrát zaměřený na ptáky. Alaska Raptor Center funguje jako rehabilitační klinika primárně pro zraněné orly bělohlavé, kterých sem ročně přivezou zhruba dvě stovky. Často jde o ptáky, kteří narazili do elektrického vedení nebo měli srážku s autem.

Mají tu obrovskou letovou halu, kde orli znovu trénují létání, než je ošetřovatelé vypustí zpět do volné přírody. Ti, kteří už se bohužel kvůli trvalým zraněním vrátit nemohou, tu žijí ve velkých venkovních voliérách a fungují jako ptačí ambasadoři. Stát tváří v tvář majestátnímu orlovi je zážitek, při kterém člověk zůstane stát jako přikovaný. 😁 Zapamatovat si to budete fakt dlouho.

Ten jejich typický pronikavý pohled vám úplně vidí až někam do duše a je neskutečné, jak majestátně a obrovsky zblízka působí. Klinika dělá vážně úžasnou práci a vy kromě orlů bělohlavých narazíte i na různé sovy a sokoly, které sestřičky trpělivě krmí pinzetou. Pokud máte rádi ptactvo, vyhraďte si na tohle místo klidně celé odpoledne.

11. Saint Michael’s Cathedral a ruské dědictví Sitky

Sitka je město, které vás na první pohled trochu zmate, protože její středobod vypadá, jako by ho sem někdo přenesl rovnou z Moskvy. Přímo uprostřed hlavní křižovatky tu stojí nepřehlédnutelná pravoslavná katedrála svatého Michaela s typickými cibulovitými kupolemi. Původní stavba z devatenáctého století sice v šedesátých letech vyhořela, ale místní obyvatelé naštěstí zachránili vzácné ikony a kostel postavili znovu.

Sitka totiž v letech 1808 až 1867 fungovala jako hlavní město Ruské Ameriky a jmenovala se Novo-Archangelsk. Za návštěvu rozhodně stojí historický srub Russian Bishop’s House. Spravují ho strážci národního parku a je to jedna z nejstarších ruských staveb v USA, postavená prý bez jediného hřebíku, což zní naprosto neuvěřitelně. A pokud vám zbydou síly, vylezte ještě na kopeček Castle Hill, kde před lety oficiálně proběhlo předání Aljašky Spojeným státům americkým.

Městečko je celkově plné nečekaných kontrastů, kde se prolínají pravoslavné kříže s moderním americkým přístavem a domorodou kulturou. Někdy stačí jen tak bloumat uličkami, nasávat tu podivuhodnou směsici a představovat si, jaké to tu muselo být v dobách, kdy tu kvetl obchod s drahocennými kožešinami a město bylo centrem všeho dění.

12. Indian River Trail (stezka plná lososů)

Pokud máte v Sitce volné odpoledne a chcete vyrazit na poctivý výlet, stezka podél řeky Indian River je asi naše nejoblíbenější volba pro pohodovější den. Je to trochu přes čtyři kilometry dlouhá cesta hustým lesem, která končí u docela pěkného vodopádu Indian River Falls.

Ten pravý důvod, proč sem ale vyrazit, přichází na podzim. Řeka je v tu dobu naprosto narvaná táhnoucími lososy, kteří se vrací vytřít. A tam, kde jsou tisíce lososů, jsou logicky i medvědi, takže při téhle procházce musíte dělat opravdu velký hluk a rolnička na batohu tu není pro srandu králíkům, ale jako nutná prevence. My si u toho povídáme, tleskáme a občas si i zazpíváme, abychom žádného chlupáče za zatáčkou nepřekvapili.

Když ty ryby vidíte, jak se ze všech sil perou proti proudu v úplně mělké vodě, občas jsou omlácené a totálně vyčerpané, je to ohromná ukázka síly instinktu. A upřímně, ta vůně spousty ryb v různých fázích rozkladu není zrovna jako z francouzské parfumerie. Ale je to Aljaška ve své nejčistší a nejsyrovější podobě, a přesně kvůli tomuhle sem všichni toužíme cestovat.

13. Mt Verstovia (pro ty, co si chtějí dát do těla)

Poslední tip je pro ty z vás, kteří mají dobrou fyzičku a chtějí si užít ty nejlepší možné výhledy na celou zátoku plnou ostrůvků. Mt Verstovia je poměrně drsná, pět kilometrů dlouhá trasa s brutálním převýšením 760 metrů, takže vás to bude stát hodně potu a nadávání, než se vyškrábete nahoru.

Cesta vede strmě nahoru pralesem, občas musíte přelézat kořeny a prodírat se křovím, ale když konečně dojdete na vyhlídku zvanou Picnic Rock, pochopíte, proč to za to stálo. Uvidíte celou Sitku, vulkán Mt. Edgecumbe na horizontu a hluboké modré vody oceánu pod vámi. Jen si raději vezměte teplou bundu, protože nahoře většinou strašně fouká.

Při šlapání nekonečných schodů tvořených kořeny má člověk občas sto chutí to otočit a jít radši do kavárny na něco sladkého. Když ale dorazíte na vrchol zrovna ve chvíli, kdy se roztrhají mraky, zapomenete na všechny bolavé svaly. Určitě si ale přibalte i trekové hůlky, protože ta cesta dolů je na kolena možná ještě mnohem horší než výstup nahoru.

Kde se najíst v Sitce

Po takovém dni v dešti jsme vždycky hladoví jak vlci a po všech těch výletech si dobrou večeři fakt zasloužíte. 😉 Tady jsou naše nejoblíbenější objevy.

Naprostou jedničkou pro lokální mořské plody je restaurace Beak Restaurant. Vaří tu fantasticky a zajímavostí je, že tu zásadně odmítají spropitné, protože rovnou platí svým zaměstnancům férovou mzdu. Uvolněná atmosféra nad obří mísou halibuta tu dělá opravdu hodně. Pokud hledáte něco víc evropského a povede se vám udělat si rezervaci, vyzkoušejte Ludvig’s Bistro. Mají malý, strašně útulný prostor a dělají úžasnou středomořskou kuchyni z aljašských surovin, přičemž jejich chowder s mořskými plody je vyhlášený široko daleko. Je to ideální místo, kde si můžete objednat skvělé jídlo, k tomu skleničku dobrého vína a prostě jen relaxovat.

Když máte chuť na rychlou klasiku a skvělé pivo, vyrazte do Bayview Pub, což je naprosto autentická aljašská hospoda, kde si dáte výborné fish and chips a spláchnete to pivem z místního pivovaru. Pokud s sebou máte děti nebo chuť na itálii, záchranou je Mean Queen Pizza, kde dělají fakt dobrou pizzu a mají hezký výhled na přístav. A na ranní start? Rozhodně Highliner Coffee, kam chodí snídat a pít kávu všichni místní komerční rybáři v gumákách, má to skvělou, drsnou atmosféru. Doporučuju dát si jejich speciální praženou kávu a jen tak pozorovat mumraj okolo.

Kam dál

Pokud zrovna plánujete cestu na Aljašku a sbíráte tipy na další skvělá místa v okolí, určitě se podívejte na naše další publikované články, kde popisujeme konkrétní destinace do větších detailů.

My sami neustále přidáváme nové postřehy z našich cest, protože Aljaška je zkrátka příliš obrovská na to, aby se dala stihnout za jednu jedinou návštěvu. Věřte mi, že jakmile sem jednou přijedete, hned v letadle zpátky budete plánovat další expedici.

• Chcete si přečíst víc o tom, jak fungují výletní lodě? Mrkněte na náš článek Aljaška Cruise Průvodce, kde vysvětlujeme celý ten logistický zmatek.
• Zajímá vás, co dalšího nabízí hlavní město Aljašky? Zpracovali jsme pro vás úžasného průvodce městem Juneau.
• A pokud se chystáte strávit více času mezi ruskou historií a totemovými sloupy, nesmíte minout náš podrobný článek co vidět v Sitce.

Tipy a triky před cestou na Aljašku

Plánovat cestu do takhle odlehlých končin může být někdy docela stresující záležitost, protože člověk prostě neví, co přesně ho na místě čeká. My jsme se za ty roky naučili spoléhat na pár osvědčených služeb a vychytávek, které nám dokážou ušetřit nejen spoustu peněz, ale hlavně nervů a času.

Základem všeho je samozřejmě dobrá příprava ještě z tepla domova, ať už jde o nákup letenek nebo zajištění spolehlivého spojení se zbytkem světa. Tohle je trojice věcí, bez kterých by naše cesty na sever byly o dost komplikovanější a vlastně i o hodně víc riskantní.

• Levné letenky: I tady na severu funguje vyhledávání dobře. Levné letenky hledejte na Kiwi — je to náš oblíbený portál, obzvlášť na aljašské vnitrostátní přelety.
• Pojištění na konec světa: Na Aljašce nikdy nevíte, co se stane. Na cesty do divočiny vždy volíme komplexní pojištění, podívejte se na naši recenzi SafetyWing.
• Data i v pralese: Chcete rovnou po přistání poslat domů fotku? Mrkněte na naši recenzi Holafly, díky které máme internet i na takhle odlehlých místech pomocí eSIM.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Často kladené otázky (FAQ)