Polární záře: kde a kdy ji uvidíte (12 nejlepších míst)

Stát v naprostém mrazu uprostřed aljašské divočiny, když nad vámi poprvé začne tančit zelené světlo, je asi jeden z těch momentů, na které do konce života nezapomenete. Vzpomínám si na to naprosté ticho, křupající sníh pod nohama a pocit absolutního úžasu, když se obloha najednou celá rozsvítila. Polární záře je zkrátka přírodní divadlo, které vás naprosto dostane a nepustí.

Pokud o lovu aurory sníte, musím vás předem trochu varovat, protože to upřímně není jen o tom podívat se z okna hotelu. Je to často zkouška vaší trpělivosti, mrznutí v závějích a nekonečného sledování předpovědí oblačnosti, ale věřte mi, že ta obrovská odměna za to stojí. Připravila jsem pro vás podrobný seznam míst, kde máte vůbec největší šanci tuhle nebeskou nádheru spatřit.

Tak pojďme na to. Ukážu vám dvanáct míst, kde má lov polární záře největší šanci na úspěch, vysvětlím, jak celý ten vesmírný zázrak vlastně funguje, a poradím, jak si záři co nejlépe vyfotit, ať vám zůstane památka na celý život.

Stručná odpověď

Nejjistěji uvidíte polární záři od konce září do poloviny dubna v oblastech ležících přímo pod aurorálním oválem, jako je norské Tromsø, švédské Abisko nebo aljašský Fairbanks. Klíčová je pro pozorování naprostá tma, čas kolem magnetické půlnoci a hlavně jasná obloha, protože pamatujte na jedno zlaté pravidlo: i ta nejslabší záře při čistém nebi je lepší než obrovská sluneční bouře skrytá pod hustými mraky.

Shrnutí

• Nejlepší období: Polární záři můžete vidět zhruba od konce září do poloviny dubna, přičemž ideální podmínky bývají kolem jarní a podzimní rovnodennosti.
• Zlaté pravidlo lovců: Nízká aktivita (KP 1) za jasné oblohy vždycky porazí masivní geomagnetickou bouři (KP 8), pokud je zrovna zataženo.
• Nejjasnější obloha v Evropě: Švédské Abisko těží z unikátního mikroklimatu zvaného „Blue Hole“, díky kterému tu mraky mizí i ve dnech, kdy všude jinde sněží.
• Nejlepší dostupnost: Norské Tromsø leží přímo v srdci aurorálního oválu a seženete sem skvělé přímé lety, i když tu musíte častěji ujíždět mrakům.
• Výjimečný rok 2026: Slunce dosáhlo svého maxima v současném jedenáctiletém cyklu, což znamená, že následující měsíce a roky nabízí nejlepší podmínky za víc než dekádu.
• Focení telefonem: Moderní smartphony už záři bez problémů zachytí, ale naprostou nutností je stativ a maximální možná délka nočního režimu.
• Zákeřné léto: Přestože fyzikálně záře na obloze vzniká i v červenci, kvůli jevu zvanému polární den ji přes světlou oblohu jednoduše neuvidíte.

12 nejlepších míst na polární záři na světě

Seřadila jsem je zhruba podle toho, jak jistá a zároveň dostupná tu polární záře je. U každého místa najdete, proč je dobré, kdy tam vyrazit a jaký KP index obvykle potřebujete.

1. Tromsø (Norsko)

Norské Tromsø leží zhruba 350 kilometrů severně od polárního kruhu a nachází se přímo v srdci aurorálního oválu, což z něj dělá asi nejpopulárnější základnu v Evropě. Velkou výhodou této polohy je fakt, že k pozorování nádherného divadla vám tady bohatě stačí index KP 1 nebo 2. Samotné město je ale docela dost osvětlené, takže zkušení lovci doporučují vyrazit autem kousek dál do tmy.

Cestovatelé si velmi pochvalují nedaleký ostrov Kvaløya a obzvláště oblast Sommarøy, kde najdete jednu z nejtmavších obloh v širokém okolí. Krásné jsou tu odrazy zeleného světla na hladině temných fjordů, které fotkám dodávají úžasnou hloubku. Pokud je přímo nad městem neproniknutelná deka mraků, často se vyplatí popojet právě na západ, kde se obloha překvapivě rychle vyjasňuje.

Nejlepší období pro návštěvu je od konce září do začátku dubna, přičemž spousta fotografů preferuje únor a březen, kdy jarní rovnodennost přirozeně zesiluje sluneční aktivitu. Do Tromsø se dostanete velmi snadno díky přímým letům z Osla i dalších evropských měst, což z něj dělá nejdostupnější arktickou destinaci pro běžné turisty.

💡 Tip: Buďte opravdu flexibilní a nespoléhejte se jen na organizované výlety. Půjčení auta vám dá obrovskou svobodu ujíždět nepřízni počasí přesně tam, kde zrovna hlásí jasné okno.

2. Lofoty (Norsko)

Souostroví Lofoty se nachází přesně pod aurorálním oválem a nabízí asi ty nejdramatičtější přírodní kulisy, jaké si pro pozorování můžete přát. Představte si strmé zasněžené hory padající přímo do moře a ikonické červené rybářské chatičky, nad kterými se vlní zelená obloha. Stejně jako v Tromsø i tady platí, že vám pro úspěšný lov stačí naprosto minimální aktivita kolem KP 1.

Má to ale jeden poměrně velký háček, kterým je hodně nevyzpytatelné norské počasí. Lofoty patří k nejoblačnějším místům regionu, takže mraky tu dokážou být opravdu vytrvalé a dokážou vám pokazit i tu nejlepší geomagnetickou předpověď. Typický výlet sem často znamená tři noci hustého sněžení a nekonečné čekání na jednu jedinou jasnou hodinu, kvůli které v noci přejíždíte z pláže Flakstad až k majáku Eggum.

Největší šanci na úspěch máte během března, kdy se zimní bouře začínají pomalu uklidňovat, ale sezóna tu trvá od konce srpna až do dubna. Dostanete se sem buď vnitrostátním letem na malá letiště Svolvær nebo Leknes, případně malebnou cestou autem a trajektem z pevniny, což je samo o sobě nezapomenutelný zážitek.

💡 Tip: Pokud sem vyrážíte primárně za polární září, rezervujte si minimálně pět nocí, abyste měli dostatečnou rezervu pro případ nepříznivého počasí. Více inspirace najdete v našem článku o polární záři na Lofotech a tipech, co vidět na Lofotech.

3. Island

Celý Island leží ideálně pod aurorálním oválem, takže z čistě geografického hlediska máte vynikající šance po celém ostrově. Oproti osvětlenému Reykjavíku, kde k viditelnosti potřebujete poměrně silnou aktivitu kolem KP 3 až 4, stačí na tmavém venkově mnohem nižší hodnoty. Obrovskou výhodou Islandu je možnost spojit lovení záře s klasickým roadtripem po slavné Ring Road.

Právě auto vám dává tu nejdůležitější zbraň lovce aurory, kterou je možnost ujet mrakům. Když je na jihu zataženo, můžete se přesunout na sever nebo na východ. Velmi oblíbeným místem fotografů je národní park Þingvellir, kde je minimální světelné znečištění a za bezvětrných nocí se zelené divadlo dokonale zrcadlí na klidné hladině obrovského jezera Þingvallavatn.

Nejdelší a nejtmavší noci si tu užijete od října do února, ale rovnodennosti na konci září a v březnu bývají statisticky o něco aktivnější. Cesta sem je navíc velmi jednoduchá, na letiště Keflavík létá spousta přímých linek z celé Evropy a půjčovny aut fungují naprosto bezchybně.

💡 Tip: Sledujte pečlivě lokální předpověď oblačnosti na portálu Vedur.is, která je pro ostrov mnohem přesnější než globální aplikace. Před cestou si určitě projděte náš článek s tipy na polární záři na Islandu a kompletního průvodce po Islandu.

4. Fairbanks a Aljaška (USA)

My s Lukášem jsme na Aljašce trávili čas a musím říct, že pozorovat oblohu zrovna tady má naprosto neopakovatelné kouzlo. Fairbanks leží ve vnitrozemí přímo pod aurorálním oválem a díky své vzdálenosti od oceánu má krásně suché kontinentální klima. To v praxi znamená mnohem více jasných nocí než v oblačných pobřežních oblastech Evropy, i když to bývá vykoupeno opravdu krutými mrazy.

Místní univerzita uvádí, že aurora je tu viditelná přes 200 nocí v roce, a pokud máte jasno a tmu, šance šplhají neuvěřitelně vysoko. Z vlastní zkušenosti můžeme obrovsky doporučit oblast kolem Murphy Dome, kde jsme stáli v absolutním tichu a fascinovaně koukali nahoru. Úplně jiný, ale naprosto luxusní zážitek pak nabízí Chena Hot Springs, kde můžete v minus dvaceti sedět v horké termální vodě a sledovat zelené pruhy přímo nad hlavou 😅.

Nejlepší období tady panuje od prosince do března, i když oficiální sezóna začíná už v srpnu. Pokud hledáte opravdu výjimečný zážitek, zkuste se ubytovat v prosklených iglú v Borealis Basecamp, kde se dá na tu nádheru čekat pěkně v teple z postele.

💡 Tip: Připravte se na to, že mráz tu dokáže být opravdu extrémní a rychle vybíjí baterky ve foťáku i v telefonu, takže si je schovávejte do vnitřních kapes bundy blízko k tělu. Více o našich zážitcích si můžete přečíst v textech o polární záři na Aljašce a tipech pro Fairbanks.

5. Finské Laponsko a skleněná iglú

Zatímco Rovaniemi leží přesně na polárním kruhu, ty nejlepší podmínky pro pozorování najdete ještě o kus dál na sever v okolí Saariselkä nebo Ivala. Právě finské Laponsko se celosvětově proslavilo fenoménem skleněných iglú, která nabízejí ten nejluxusnější možný způsob, jak na nebeské divadlo čekat. V hlavní sezóně tu prý můžete záři vidět přibližně každou druhou jasnou noc, pokud zrovna nekazí plány oblačnost.

Nejikoničtějším resortem je určitě Kakslauttanen, kde si můžete pronajmout kombinaci tradičního srubu s krbem a saunou, na který navazuje prosklená vyhřívaná kopule s postelí. Je to nádhera, ale musím vás upozornit na realistická očekávání. Iglú je zkrátka drahý zážitkový luxus, ale rozhodně to není garance toho, že záři uvidíte. Pokud celou noc hustě sněží, budete se koukat jen na vločky.

Nejlepší doba pro cestu sem je od konce srpna do dubna, ideálně kolem podzimní nebo jarní rovnodennosti. Létá se sem většinou s přestupem v Helsinkách přímo na menší letiště v Rovaniemi nebo Ivalu, kde už si snadno půjčíte auto.

💡 Tip: Pokud se rozhodnete investovat do dražšího iglú resortu, berte to hlavně jako celkový zimní zážitek se saunováním a pohodou, polární záře pak bude jen tou nejkrásnější třešničkou na dortu. Mrkněte na naše tipy pro polární záři v Laponsku a Rovaniemi.

6. Abisko (Švédsko)

Malé městečko Abisko ve švédském Laponsku se pyšní jedním z největších přírodních trumfů v celé Skandinávii. Místní hory na hranici s Norskem tu totiž vytvářejí silný srážkový stín, který funguje jako dokonalý štít proti oblačnosti od oceánu. Výsledkem je unikátní mikroklima známé jako „Blue Hole“, díky kterému tu bývá čisté nebe i ve chvílích, kdy všude v okolí zuří sněhové vánice.

Díky této modré díře má Abisko statisticky nejjasnější oblohu ze všech severských destinací. Uvádí se, že při pobytu na tři a více nocí tu máte obrovskou šanci na úspěch. Obrovským lákadlem je místní Aurora Sky Station, která sedí v nadmořské výšce 900 metrů na vrcholu hory Nuolja. Vyjedete sem zhruba dvacetiminutovou jízdou na sedačkové lanovce přímo naprostou tmou, což je prý samo o sobě fantastický zážitek.

Hlavní sezóna tu běží od prosince do března, kdy je lanovka v pravidelném provozu. Cesta sem vede většinou přes letiště v Kiruně, odkud je to do Abiska něco přes hodinku cesty autem nebo vlakem.

💡 Tip: Jízda noční lanovkou na vrchol Nuolja je sice romantická, ale bývá tam naprosto extrémní zima s teplotami běžně kolem minus dvaceti stupňů, takže teplé termo obleky, které se tu půjčují, určitě neodmítejte.

7. Yellowknife (Kanada)

Hlavní město kanadských Severozápadních teritorií si hrdě říká hlavní město aurory v Severní Americe a má k tomu hodně dobré důvody. Yellowknife leží přímo pod aurorálním oválem a těží z naprosto ploché subarktické krajiny bez vysokých hor, takže tu máte naprosto nezakrytý horizont. Zdejší suchý kontinentální vzduch navíc způsobuje, že se při krutých mrazech pod minus 30 stupňů prostě netvoří mraky.

Díky tomuto podnebí patří zdejší úkazy k těm vůbec nejjasnějším a nejbarevnějším na celém kontinentu. Provozovatelé místní slavné Aurora Village, kde můžete na záři čekat v tradičních vyhřívaných teepee postavených na zamrzlém jezeře, uvádějí při třídenním pobytu až 95% šanci na úspěch. Tuto statistiku berte s lehkou rezervou, ale jasných nocí tu bývá opravdu přes dvě stě do roka.

Vydat se sem můžete nejlépe od poloviny listopadu do začátku dubna. Letecké spojení vede většinou přes kanadské Calgary nebo Edmonton přímo na malé letiště v Yellowknife.

💡 Tip: Nenechte se ukolébat tím, že sedíte ve vyhřívaném teepee. Jakmile záře začne, vyběhnete ven na zamrzlé jezero do teplot, které tu běžně padají ke čtyřiceti pod nulou, takže perfektní vybavení je základ.

8. Grónsko

Grónsko je destinací pro opravdové fajnšmekry a cestovatele, kteří hledají něco víc než jen tradiční severní Evropu. Například oblast kolem městečka Kangerlussuaq je proslulá tím, že se tu uvádí neuvěřitelných 300 jasných nocí ročně. Obrovský grónský ledový příkrov tu totiž vytváří trvalou vysokotlakou zónu, která spolehlivě odtlačuje oblačnost pryč.

Ještě o něco magičtější zážitek nabízí slavný Ilulissat s jeho UNESCO ledovým fjordem. Představte si tu nádheru, když se obrovské plovoucí ledovce rozsvítí do zelena a fialova odrazem záře z oblohy. Dokonce i v hlavním městě Nuuk, které má minimum světelného znečištění, můžete auroru běžně pozorovat přímo z ulic, což je ve světě naprostý unikát.

Ideální čas na návštěvu je od listopadu do poloviny března. Letecká dostupnost Grónska se ale neustále mění kvůli výstavbě nových mezinárodních letišť, takže si aktuální spoje přes Kodaň určitě pečlivě ověřte předem.

💡 Tip: Zájezdy sem patří k těm vůbec nejdražším na světě, takže Grónsko dává smysl spíše ve chvíli, kdy chcete vidět monumentální ledovce a arktickou přírodu, a polární záře je spíš obřím bonusem navíc.

9. Faerské ostrovy

Faerské ostrovy leží na šedesátém druhém stupni severní šířky, což je řadí na samotný jižní okraj aurorální zóny. Ostrovy samy o sobě nabízejí naprosto dechberoucí scenérie, a jelikož tu mimo pár větších vesniček neexistuje skoro žádné světelné znečištění, podmínky pro tmavou oblohu jsou tu perfektní. K viditelnosti záře tu potřebujete o něco silnější aktivitu kolem KP 3 a výše.

Upřímně ale musím říct, že hlavním problémem Faerských ostrovů je extrémně proměnlivé a deštivé počasí. Pravděpodobnost, že se tu během dlouhých zimních nocí protrhnou mraky a přestane foukat, je docela nízká. Oficiální průvodci to shrnují velmi lakonicky: polární záře prostě vyjde ven jen tehdy, když je jasná obloha. A ta tu v zimě bývá vzácností.

Pokud to chcete risknout, vyrazte od listopadu do února, kdy jsou noci nejdelší. Na letiště Vágar se dostanete z Kodaně a po ostrovech se pak snadno pohybujete autem díky systému podmořských tunelů.

💡 Tip: Za jasné zimní noci tady občas zachytíte slabou zelenou auroru spíše přes foťák namířený na severní horizont, než že byste zažili divoké barevné divadlo přímo nad hlavou.

10. Severní Skotsko

Asi málokoho napadne hledat polární záři ve Velké Británii, ale úplný sever Skotska a především ostrovy Shetlandy nebo Orkneje k tomu mají výborné předpoklady. Leží sice jižně od hlavního oválu, takže k pořádné show potřebujete silnější aktivitu od KP 4 do KP 5, ale rozlehlá tmavá krajina bez umělého světla hraje lovcům do karet.

Místní pro tento úkaz používají krásný shetlandský název „Mirrie Dancers“, což v překladu znamená třpytící se tanečníci. Komunita lovců aurory je tu obrovská, například místní facebooková skupina Shetland Aurora Hunter funguje jako skvělé živé hlášení aktivity. Drtivá většina projevů je tu sice jen zelená, ale při opravdu silných bouřích se obloha dokáže zbarvit i do vzácné červené.

Nejlepší období pro skotský lov je od konce září do března, ideálně v čase mezi devátou večerní a druhou hodinou ranní. Dostanete se sem snadno lety z velkých britských letišť do Inverness nebo přímo na Shetlandy.

💡 Tip: Pokud se tu vydáte na lov, najděte si místo s co nejnižším otevřeným severním horizontem, protože záře se tu velmi často odehrává jen nízko nad obzorem a nebývá přímo v zenitu. Mrkněte i na náš článek pro dovolenou ve Skotsku.

11. Estonsko a Pobaltí

Estonsko se nachází nejseverněji ze všech pobaltských států a občas se dostane do hledáčku lovců aurory jako zajímavá a velmi dostupná alternativa. Geograficky sice leží jižně pod hlavním aurorálním pásem, ale během silnějších geomagnetických bouří od KP 5 a výše se tu obloha dokáže krásně rozsvítit. Obzvláště aktuální sluneční maximum těmto jižnějším pozorováním velmi přeje.

Estonská média o těchto pozorováních pravidelně informují, ale musím zdůraznit, že vidět záři v Pobaltí je spíše o nárazových událostech než o spolehlivé jistotě. Pokud sem vyrazíte od září do března a trefíte zrovna masivní sluneční erupci, stačí vyjet kousek severně od Tallinnu k tmavému pobřeží a máte velkou šanci na krásný zážitek.

💡 Tip: Cestovat do Estonska primárně jen kvůli polární záři se statisticky příliš nevyplatí, ale pokud tu už jste na dovolené a aplikace vám hlásí velkou bouři, určitě vyrazte v noci k moři.

12. Yukon (Kanada)

Kanadské teritorium Yukon s hlavním městem Whitehorse je fantastickou alternativou pro ty, kteří chtějí zažít kanadskou divočinu, ale bojí se extrémní odlehlosti severnějších oblastí. Whitehorse leží mírně za okrajem hlavního oválu, takže tu potřebujete průměrnou aktivitu kolem KP 3 až 4, ale velkou výhodou je zdejší vynikající dostupnost a zázemí.

Na rozdíl od maličkých severských osad je Whitehorse normální město se skvělými hotely, restauracemi a půjčovnami aut. Yukonské kontinentální klima se navíc stará o velké množství jasných mrazivých nocí. Během aktuálního slunečního maxima se tu frekvence viditelných auror pohybuje klidně i přes sto nocí za sezónu, což je naprosto úžasné číslo.

Sezóna tu běží od poloviny srpna do konce dubna, přičemž nejstabilnější mrazivé počasí bývá od ledna do března. Na místní letiště přiletíte velmi snadno z Vancouveru nebo Calgary.

💡 Tip: Pokud nechcete v noci mrznout v autě, místní operátoři nabízejí spoustu pohodlných srubů za městem, kde můžete na záři čekat s horkým čajem u kamen.

Srovnání v přehledné tabulce

Místo	Země	Nejlepší období	Potřebný KP
Tromsø	Norsko	Konec září – začátek dubna	KP 1+
Lofoty	Norsko	Konec srpna – polovina dubna	KP 1+
Island	Island	Září – duben	KP 2–4
Fairbanks	USA (Aljaška)	Srpen – duben	KP 1–2
Rovaniemi/Ivalo	Finsko	Konec srpna – duben	KP 2–3
Abisko	Švédsko	Prosinec – březen	KP 1–2
Yellowknife	Kanada	Polovina listopadu – začátek dubna	KP 2–3
Kangerlussuaq	Grónsko	Září – začátek dubna	KP 1–2
Faerské ostrovy	Dánské království	Listopad – únor	KP 3+
Severní Skotsko	Velká Británie	Konec září – březen	KP 4–5+
Pobaltí (Estonsko)	Estonsko	Září – březen	KP 5+
Whitehorse (Yukon)	Kanada	Polovina srpna – konec dubna	KP 3–4

Co je polární záře a jak vzniká

Abychom to nekomplikovali příliš vědecky, všechno to začíná u slunečního větru. Slunce do vesmíru nepřetržitě vysílá proud nabitých částic, převážně elektronů a protonů. Když se tento vítr zrychlí a jeho magnetické pole se správně stočí, splyne s ochranným magnetickým polem Země. Tyto částice se pak svezou po magnetických siločarách jako po obrovském trychtýři směrem k oběma pólům, kde ve velké rychlosti narážejí do atmosféry.

Samotné barevné světlo vzniká ve chvíli, kdy tyto rychlé elektrony narazí do molekul kyslíku a dusíku ve vrchní vrstvě atmosféry a dodají jim energii. Když se pak tyto atomy vrací do svého původního klidového stavu, vyzáří přebytečnou energii ve formě fotonu, tedy barevného světla.

Barva záře závisí na tom, do jakého plynu částice narazí a v jaké výšce se to stane:

• Zelená: Zdaleka nejčastější barva, kterou vytváří kyslík ve výšce zhruba 100 až 240 kilometrů. Naše lidské oko je na zelenou barvu navíc ze všech nejcitlivější.
• Červená: Velmi vzácná podívaná, kterou má na svědomí také kyslík, ale v obrovských výškách nad 200 až 300 kilometrů. Vzniká jen v řídkém vzduchu, protože tento excitovaný stav trvá dlouho a v hustším vzduchu níže by o energii přišel dřív, než stihne zazářit.
• Fialová a růžová: Tyto nádherné barvy vytváří dusík mnohem níže, obvykle kolem 100 kilometrů nad zemí. Často tvoří nádherný purpurový spodní lem zelených závěsů během velmi silných bouří.

Tento jev se navíc neděje jen na severu. Úplně stejná fyzika funguje i na jižní polokouli, kde se úkazu říká aurora australis. Vzniká naprosto současně se severní září, jen se mnohem hůře pozoruje, protože jižní magnetický pól leží převážně nad prázdným oceánem.

Kdy polární záři uvidíte

Nejlepší měsíce pro pozorování na severní polokouli jsou od konce září do poloviny dubna. Možná se ptáte, proč to nejde v létě, když je teplo. Fyzikálně tam záře samozřejmě je, ale kvůli jevu zvanému polární den neboli půlnoční slunce se v těchto vysokých šířkách prostě vůbec nesetmí. A přes světlou oblohu auroru logicky neuvidíte.

Největší šanci máte kolem takzvané magnetické půlnoci, což bývá zhruba mezi desátou večerní a druhou ranní místního času. Statisticky nejlepší období pak přichází vždy kolem podzimní a jarní rovnodennosti, protože pozice Země vůči slunečnímu větru přirozeně zesiluje geomagnetickou aktivitu.

Klíčovým ukazatelem pro lovce je index KP, což je stupnice od nuly do devíti, která měří sílu geomagnetické bouře. Zatímco na dalekém severu v Tromsø vám bohatě stačí KP 1 nebo 2, směrem na jih požadavky strmě rostou. Ve Skotsku už potřebujete zhruba KP 5 a pro viditelnost ze střední Evropy musí přijít masivní bouře o síle KP 8 až 9.

Aktuální období je navíc naprosto výjimečné. Na podzim roku 2024 dosáhlo Slunce svého maxima v rámci jedenáctiletého cyklu. Zvýšená aktivita ale neklesá hned, takže roky 2025 a 2026 jsou stále neuvěřitelně silné a nabízejí ty nejlepší podmínky pro pozorování aurory za více než dekádu.

Jak polární záři vyfotit (telefonem i foťákem)

Lidské oko v naprosté tmě ztrácí schopnost vidět barvy a přepíná na černobílé vidění, takže slabší záři uvidíte naživo spíše jako šedavý nebo lehce zelenkavý mrak. Čočka fotoaparátu ale dokáže pojmout světlo za mnohem delší dobu, proto jsou fotky vždycky barevnější než realita.

Jak na focení telefonem

Moderní smartphony to dnes zvládnou skvěle díky nočnímu režimu, který v šeru poskládá více snímků do sebe. Naprostým základem je ale telefon úplně znehybnit. Musíte ho dát na malý stativ, případně ho pevně opřít o batoh nebo kámen.

Zapněte noční režim a ručně přetáhněte časovač na maximum, což bývá u iPhonů obvykle 3 až 10 sekund. Vždycky si zapněte samospoušť na dvě vteřiny, protože samotným ťuknutím prstu na displej byste si fotku rozmazali. Zkuste také prstem na displeji zamknout ostření na obloze a mírně stáhnout expozici dolů, aby se zelená barva nepřepálila do bílého fleku.

Jak na focení zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou

Tady potřebujete plně manuální režim (M). Clonu otevřete na maximum, ideálně na f/2.8 nebo ještě nižší hodnotu. Čas expozice nastavte zhruba na 5 až 15 sekund podle toho, jak rychle se záře pohybuje. Pokud tančí hodně rychle, musíte čas zkrátit na 3 vteřiny, jinak z ní budete mít na fotce jen rozmazanou šmouhu.

Horní limit expozice by nikdy neměl přesáhnout 20 až 25 sekund. Důvodem je rotace Země, kvůli které by se vám hvězdy na pozadí protáhly do nehezkých čárek. ISO nastavte někam mezi 800 a 3200, foťte vždycky do formátu RAW pro lepší úpravy a hlavně si ručně zaostřete na nekonečno, protože autofokus ve tmě prostě nefunguje. Velký pozor si dejte na baterky, mráz je doslova požírá, takže náhradní noste vždy v kapse u těla.

Kam dál

Pokud vás lovení aurory nadchlo a přemýšlíte, kam přesně si koupit letenky, podívejte se na naše detailní průvodce po jednotlivých oblastech. Pro Norsko jsme sepsali tipy pro Tromsø nebo konkrétního průvodce pro polární záři na Lofotech.

Pokud vás víc láká nespoutaná divočina za oceánem, určitě nevynechejte naše povídání o polární záři na Aljašce. Pro milovníky vyhřátých saun pak máme článek zaměřený na polární záři v Laponsku.

Často kladené otázky

Tady jsou odpovědi na to, co kolem lovu polární záře lidi zajímá nejčastěji.