Když vystoupíte z trajektu a poprvé se zhluboka nadechnete, okamžitě to ucítíte. Směs divokého tymiánu, rozmarýnu, myrty a sluncem sežehnuté hlíny tvoří vůni, které Korsičané říkají maquis. Zelený ostrov uprostřed Středozemního moře ale zdaleka není jen o romantických plážích a odpočinku. Je to regulérní pohoří, které někdo vzal a hodil do moře, přičemž ty nejvyšší štíty tvoří kulisu pro jedno z největších evropských dobrodružství.
Pokud hledáte trek, který vás fyzicky vyždíme, prověří vaši psychiku a zároveň vám nabídne ty nejkrásnější horské scenérie, jste tu na správném místě. Korsika je drsná, hrdá a v horách neodpouští chyby. Legendární trasa GR20 se táhne přes celý ostrov a slibuje zážitek, o kterém budete vyprávět ještě v důchodu.
Pojďme se společně podívat na všechno, co potřebujete vědět předtím, než si obujete pohorky. Poradím vám, jak celou expedici naplánovat, kde se dají zkrátit etapy a na co si dát v horách největší pozor.
Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek
- Délka a převýšení: Trasa měří zhruba 180 kilometrů a celkové převýšení činí brutálních 12 000 metrů.
- Časová náročnost: Běžným turistům zabere přechod celého ostrova 15 až 16 dní.
- Ubytování na trase: Spaní nadivoko je přísně zakázáno, spát musíte výhradně u horských chat (refuges).
- Rezervace: Na rok 2026 je absolutní nutností rezervovat si místa v chatách nebo místo pro stan dlouhé měsíce dopředu.
- Nejlepší období: Ideální podmínky panují od poloviny června do začátku července, nebo pak v průběhu září.
- Náročnost: Nejedná se o běžnou turistiku, čeká vás technické lezení po skalách a přidržování se řetězů.
- Rozdělení trasy: Severní polovina je výrazně těžší a skalnatější, jižní je o něco zelenější a mírnější.
Kdy vyrazit na Korsiku a do hor
Plánování termínu je pro úspěšné dokončení treku naprosto klíčové. Většina horských chat otevírá od přelomu května a června do začátku října. Pokud byste vyrazili dříve, riskujete, že v nejvyšších sedlech bude ještě ležet nebezpečné množství sněhu a chybět vám bude i záchranné zázemí chat. Nejlepšími měsíci pro přechod hor jsou bezpochyby červen a září. V červnu jsou dny nejdelší, příroda se probouzí a teploty v horách jsou mnohem snesitelnější pro celodenní fyzickou zátěž s těžkým batohem. V září je už sice den o něco kratší, ale počasí bývá stabilnější a navíc se můžete po sestupu odměnit koupáním v moři, které je po létě krásně vyhřáté.
Měsíci, kterému byste se měli obloukem vyhnout, je bez debat srpen. Nejenže je na Korsice dvakrát až třikrát více turistů než v jiných měsících, ale panují zde extrémní vedra, která dělají ze strmých výstupů opravdové očistce. Během srpnových dnů se navíc odpoledne v horách pravidelně tvoří nebezpečné a velmi rychlé bouřky z tepla. Srpen s sebou nese také obrovský nárůst cen za veškerou dopravu. Zatímco mimo sezónu zaplatíte za trajekt rozumnou částku, v srpnu vás zpáteční lístek pro dva lidi s autem může vyjít kdekoli mezi 250 a 1000 eury.
Na ostrov se nejčastěji dostanete loděmi společnosti Corsica Ferries, které vyplouvají z několika francouzských přístavů. Nejrychlejší cestu nabízí spojení z Nice do Bastie, které trvá zhruba šest až sedm hodin. Pokud zvolíte odjezd z Toulonu, počítejte s osmi až deseti hodinami plavby. Nejdéle si na lodi posedíte při cestě z Marseille, odkud cesta zabere klidně i čtrnáct hodin. Silnice se navíc v tomto letním období mění v jedno velké parkoviště a ty nejlepší pláže jsou beznadějně přeplněné. Ideální je proto naplánovat cestu vyloženě mimo hlavní francouzské a italské prázdniny, kdy si ostrov užijete v klidu.
Kde se ubytovat před a po treku
💡 Tip na ubytování a zážitky: Ubytování si nejradši hledáme na Booking.com, kde bývají nejlepší storno podmínky. Vstupenky, výlety a aktivity se pak vyplatí porovnat a koupit přes GetYourGuide.
Před nástupem na trek a po jeho dokončení budete nutně potřebovat kvalitní zázemí, abyste nabrali síly. Severní startovní bod leží ve vesničce Calenzana, zatímco ten jižní najdete v obci Conca. Doporučuji si ubytování v těchto bodech zajistit s velkým předstihem přes Booking, protože kapacity jsou v sezóně rychle rozebrané. Pokud začínáte na severu, ideální základnou je přímo Calenzana nebo nedaleké pobřežní město Calvi. V Calvi se můžete před trekem projít kolem obrovské historické citadely, která se tyčí na skalnatém výběžku nad mořem, a nasát atmosféru v dlážděných uličkách.
Přímo v Calenzaně pak nabízí skvělý odpočinek před cestou hotel A Flatta, který leží v klidném prostředí s výhledem na hory. Levnější variantou pro batůžkáře je místní ubytovna Gîte d’étape, kde potkáte spoustu dalších nadšenců chystajících se na stejnou cestu. Po dokončení treku na jihu v obci Conca se většina vyčerpaných turistů přesouvá do nedalekého letoviska Porto-Vecchio. Tady si po dvou týdnech odříkání můžete dopřát zasloužený luxus a navštívit ty nejkrásnější pláže ostrova. Velmi oblíbený je Hotel Costa Salina, který leží přímo u přístavu a má obrovský bazén pro zničené svaly. Pro klidnější pobyt blízko pláží zkuste útulný Le Goéland.
Odtud pak můžete snadno vyrazit na slavnou pláž Palombaggia, kterou lemují koruny deštníkových pinií a z vody tu a tam trčí fotogenické červené porfyrové skály. Za návštěvu stojí i zátoka Santa Giulia, která je tvarovaná do dokonalé podkovy a tvoří mělkou přírodní lagunu. Skvělou volbou je také pláž Rondinara, která svým tvarem připomíná lasturu a v roce 2019 se dokonce dostala do žebříčku TOP 10 nejlepších pláží světa. Pokud máte auto, určitě se zajeďte podívat do nedalekého Bonifacia. Zdejší domy balancují na hraně zářivě bílých útesů a můžete si tu vyšlápnout legendárních 187 schodů Escalier d’Aragon, které jsou vytesané přímo do strmé skalní stěny pod citadelou.
11 tipů, co vědět před GR20 na Korsice
Pojďme se podívat na konkrétní tipy a rady, které vám pomohou připravit se na nejtěžší trek Evropy. Od logistiky přes fyzickou přípravu až po samotný pobyt v horách.
1. Proč je to vlastně nejtěžší trek Evropy
Když se řekne, že je nějaká trasa nejtěžší v Evropě, spousta lidí si představí obrovskou vzdálenost. Realita GR20 je ale trochu jiná a mnohem zrádnější. Celá trasa měří celkem kolem 180 kilometrů, což by na obyčejné rovině zkušený chodec zvládl hravě za pár dní. Tím hlavním důvodem, proč lidé trek tak často vzdávají, je extrémní profil a brutální převýšení. Během doporučovaných 16 etap totiž nastoupáte neuvěřitelných 12 000 výškových metrů, což pocítíte v naprosto každém svalu.
To je zhruba stejné, jako byste vylezli z hladiny moře na Mount Everest a pak ještě do půlky znovu. Každý den vás čekají strmá stoupání do horských sedel a následné prudké sestupy, které jsou pro vaše kolena často mnohem horší než samotná cesta nahoru. Terén navíc rozhodně netvoří měkké lesní pěšinky nebo pěkně upravené cesty. Většinu času budete skákat po obrovských žulových balvanech, prodírat se suťovisky a hledat stabilitu na hladkých skalních plotnách.
Nejedná se o klasickou turistiku, ale mnohem častěji o takzvaný scrambling neboli technické lezení s obtížností stupně tři až čtyři. Budete muset pravidelně zapojit ruce, přitahovat se na ocelových řetězech a neustále balancovat v nelehkém terénu. Není to jen obyčejná chůze, je to neustálá práce celého těla a absolutní soustředění na naprosto každý krok.
💡 Tip: Rychlost postupu se tu nepočítá na kilometry, ale výhradně na hodiny. Často půjdete úsek dlouhý pouhé tři kilometry déle než dvě plné hodiny, proto si vždy nechte velkou časovou rezervu.
2. Severní vs. jižní část trasy
Trek se velmi přirozeně dělí na dvě poloviny, které odděluje malá železniční stanice v obci Vizzavona. Severní polovina je obecně považována za výrazně těžší, mnohem techničtější a celkově drsnější zážitek. Právě zde se nacházejí ty nejstrmější etapy, kde budete velmi často využívat ruce k lezení a přidržovat se ocelových řetězů. Krajina na severu připomíná vysokohorskou pustinu plnou ostrých žulových štítů a hlubokých propastí, které prověří vaši psychiku.
Pokud začínáte v Calenzaně, ostrov vám hned v prvních třech dnech ukáže svou neúprosnou tvář. Mnoho turistů končí své dobrodružství právě v této počáteční fázi, protože jednoduše neodhadnou své síly a technickou náročnost terénu. Jižní polovina od Vizzavony dolů do cílové Concy je naopak o něco mírnější a výrazně zelenější. Budete procházet voňavými borovicovými lesy, travnatými pláněmi a potkáte celkově mnohem více vodních zdrojů.
Cestou na jih vás určitě ohromí také oblast Aiguilles de Bavella, což jsou fascinující rozeklané žulové věže tyčící se nad lesy. Tato oblast je mimochodem také obrovským rájem pro horolezce a milovníky canyoningu. Stále to ale není žádná nedělní procházka v městském parku, protože i jih má svá strmá sedla a prudká klesání. Znatelně tu ale ubyde čistě horolezeckých pasáží a pohyb je o něco plynulejší.
💡 Tip: Pokud si nejste jistí svou kondicí, můžete pro začátek zvolit pouze jižní část, která je k tělu o něco milosrdnější a nevyžaduje takové lezecké dovednosti.
3. Etapy a horské chaty (refuges)
Celá trasa je oficiálně rozdělena do 16 velmi náročných etap, které prověří vaši vytrvalost. Většina tištěných průvodců doporučuje držet se tempa jedné etapy denně, abyste tělo nepřetížili. Znamená to zhruba šest až osm hodin čisté chůze každý den, a to vůbec nepočítáme pauzy na odpočinek a jídlo. Super zdatní jedinci občas spojí dvě etapy do jedné, ale to už vyžaduje opravdu elitní fyzickou kondici a ranní vstávání za hluboké tmy.
Na konci každé etapy na vás čeká horská chata, kterým se na Korsice říká refuge. Tyto chaty spravuje korsický národní park a jsou opravdu jen velmi základně vybavené. Nečekejte žádný rakouský nebo švýcarský standard s vyhřátou jídelnou a měkkou postelí. Spí se na jednoduchých palandách v těsných noclehárnách, sprchy mají často jen studenou vodu a toalety jsou obvykle klasické turecké.
V každé chatě si ale můžete naštěstí koupit základní teplé jídlo pro nezbytné doplnění kalorií. Nejčastěji se podávají obyčejné těstoviny, vydatná čočková polévka a vynikající místní ovčí sýry. Po náročném dni vám bude i obyčejná horká polévka nebo slavné korsické kaštanové pivo Pietra připadat jako ten největší luxus na světě. Zásoby se do chat často dopravují vrtulníkem nebo na mulách, takže počítejte s odpovídající vysokohorskou přirážkou.
💡 Tip: Vždy mějte u sebe dostatek drobných eur v hotovosti, v horách se platební karty absolutně neberou a bankomat tu nikde nenajdete.
4. Jak a kdy rezervovat ubytování na rok 2026
Tohle je naprosto zásadní bod celé přípravy, který nesmíte podcenit. Spaní nadivoko mimo vyhrazená místa u chat je na Korsice přísně zakázáno a pod vysokými pokutami kontrolováno. Vzhledem k obrovské popularitě treku napříč celou Evropou je dnes logistika a plánování často složitější než samotná chůze. Pro nadcházející sezóny platí nekompromisní pravidlo, že si místa musíte zarezervovat online dlouhé měsíce dopředu.
Rezervační systém korsického národního parku se většinou otevírá začátkem kalendářního roku a volná místa mizí doslova bleskovým tempem. Můžete si zarezervovat buď postel uvnitř chaty, pronájem erárního stanu postaveného venku, nebo pouze místo pro postavení vlastního stanu. Pokud vyrazíte bez platné rezervace, riskujete obrovské problémy hned první den. Strážci parku vás mohou nekompromisně odmítnout ubytovat a pošlou vás zpět do údolí.
V horách, kde není kam jinam jít, to představuje reálné nebezpečí a okamžitý konec vaší cesty. I když nesete vlastní stan a spoléháte se sami na sebe, musíte mít předem rezervovanou a zaplacenou plochu, na kterou si ho smíte na noc postavit. Národní park se takto snaží regulovat obrovský nápor turistů a chránit křehkou horskou přírodu před zničením.
💡 Tip: Vždy si pečlivě vytiskněte potvrzení o rezervaci na papír. V horách často není vůbec žádný signál a telefony se v chladu velmi rychle vybíjejí.
5. Legendární úseky a Cirque de la Solitude
Největším strašákem a zároveň legendou celého treku byl dlouhé roky úsek zvaný Cirque de la Solitude. Tento temný a velmi strmý skalní kotel vyžadoval slézání po kolmých řetězech a železných žebřících přímo nad hlubokou propastí. Byla to bezesporu nejtěžší a nejexponovanější část celého GR20. V roce 2015 zde ale došlo k obrovské tragédii, kdy masivní sesuv půdy po silné bouřce zasypal několik turistů.
Od té doby je původní trasa přes Cirque de la Solitude oficiálně a trvale uzavřena. Byla nahrazena zcela novou variantou, ale rozhodně si nemyslete, že nová cesta je jakkoliv jednoduchá. Nová trasa vede přes náročné sedlo Pointe des Éboulis a stoupá až do úctyhodné výšky přes 2 600 metrů nad mořem. Ocitnete se tak jen malý kousek pod vrcholem nejvyšší hory celého ostrova, kterou je majestátní Monte Cinto.
Je to nesmírně drsný a nekonečný výstup v nestabilní a klouzající suti, který vám sebere i ty poslední zbytky fyzických sil. Neustále se budete muset soustředit na to, kam přesně šlapete, aby s vámi neujel kámen. Nádherné výhledy z vrcholu na okolní skalnaté štíty ale nakonec bohatě vynahradí každou kapku potu, kterou na svahu necháte.
💡 Tip: Na tuto konkrétní etapu vyrazte opravdu brzy ráno, odpolední bouřky jsou v této nadmořské výšce extrémně nebezpečné a nechcete je zažít na hřebeni.
6. Fyzická příprava a zkušenosti
Na zdolání GR20 sice nepotřebujete být profesionální horolezec s kompletním vybavením, ale musíte mít naprosto excelentní fyzickou kondici. Zásadní je především jistota kroku v exponovaném terénu a schopnost fungovat ve výškách s těžkým batohem na zádech po dobu mnoha dní v kuse. Přípravu před odjezdem rozhodně nesmíte podcenit, jinak se s trekem velmi rychle rozloučíte.
Obyčejné běhání po rovině v městském parku vám tady opravdu nepomůže překonat strmé skály. Musíte aktivně trénovat chůzi do strmých kopců, ideálně už s batohem, který váží přesně tolik, kolik si s sebou plánujete vzít na ostrov. Tělo si musí postupně zvyknout na každodenní zátěž a vaše kolena musí být důkladně připravena na nekonečné nárazy při prudkých sestupech do hlubokých údolí.
Pokud trpíte sebemenším strachem z výšek, tento trek pro vás pravděpodobně vůbec není vhodný. Budete totiž pravidelně překonávat místa, kde je stezka široká jen na jedno chodidlo a přímo pod vámi se otevírá stometrový sráz. Jistota v nohou, perfektní rovnováha a chladná hlava jsou tu naprostou nutností, protože panika na kluzké skalní plotně může mít velmi vážné následky.
💡 Tip: Zaměřte se v tréninku hlavně na nekonečné sestupy, ty bývají pro netrénované nohy mnohem bolestivější a víc zničující než samotná stoupání.
7. Co si sbalit do batohu
Na celém treku platí jedno velmi jednoduché a neúprosné pravidlo. Pamatujte, že každý gram, který nesete na zádech, budete brzy nenávidět. Vaším hlavním cílem by mělo být sbalit se tak, aby základní váha batohu bez vody a jídla nepřesáhla 10 až 12 kilogramů. Jakmile batoh ztěžkne nad tuto magickou hranici, budete velmi rychle ztrácet tolik potřebnou rovnováhu na technických skalních úsecích.
Klíčem k úspěchu je chytré vrstvení oblečení z kvalitní merino vlny, která nezapáchá ani po několika dnech intenzivního nošení. Večery v horách bývají po západu slunce překvapivě chladné, takže kvalitní péřová bunda a lehký, ale dostatečně teplý spacák jsou naprostou nezbytností. I když spíte uvnitř v chatách na posteli, vlastní spacák je z hygienických důvodů na ostrově naprosto povinný.
Nezapomeňte na prvotřídní a pevné trekové boty, které už máte dokonale rozchozené z domova. Neberte si v žádném případě úplně nové boty, bolestivé puchýře by vás nekompromisně vyřadily z provozu už třetí den. Zabalte si také spolehlivý vodní filtr nebo tablety na čištění vody, kvalitní lékárničku s dostatkem náplastí a výkonnou čelovku pro brzké ranní starty.
💡 Tip: Trekové hole nejsou jen volitelným turistickým doplňkem, na GR20 vám doslova zachrání kolena před úplným zničením v nekonečných a strmých sestupech.
8. Jak se dostat na start
Dostat se na začátek treku vyžaduje trochu logistického plánování, ale není to nic nezvládnutelného. Korsika má sice čtyři mezinárodní letiště, ale většina turistů volí pohodlnější cestu trajektem z pevninské Francie nebo Itálie. Lodě společnosti Corsica Ferries vyplouvají nejčastěji z francouzských měst Nice, Toulon nebo Marseille.
Z Nice trvá plavba zhruba šest až sedm hodin, zatímco z Marseille můžete plout až čtrnáct hodin. Z Itálie se naopak velmi často jezdí z přístavu Livorno do korsických měst Bastia či Ile Rousse, což bývá historicky ta vůbec finančně nejvýhodnější varianta. Jakmile se ocitnete na ostrově a začínáte tradičně na severu, vaším hlavním cílem je vstupní vesnička Calenzana.
Nejjednodušší cesta tam vede přes přístavní město Calvi, odkud do Calenzany jezdí v hlavní letní sezóně pravidelné místní autobusy. Případně si můžete vzít na těch pár posledních kilometrů taxík. Pokud se rozhodnete jít trek opačným směrem od jihu na sever, začnete svou cestu ve vesnici Conca. Sem se nejlépe dostanete autobusem ze známého letoviska Porto-Vecchio. Na obou koncích treku najdete malé obchůdky pro nákup posledních zásob.
💡 Tip: Pokud jedete autem a necháváte ho na jednom konci treku, budete muset po dokončení celé trasy využít složitější autobusovou dopravu k návratu, což zabere skoro celý den.
9. Bezpečnost a značení na trase
Zabloudit na GR20 je za dobrého počasí poměrně těžké, pokud dáváte dobrý pozor a nespěcháte. Celá trasa je totiž velmi pečlivě značená červeno-bílými pruhy, které jsou namalované na skalách, velkých kamenech a stromech. Jakmile ujdete více než dvacet minut a nevidíte před sebou žádnou další značku, pravděpodobně jste sešli z cesty a raději se hned opatrně vraťte k té poslední.
Největším nebezpečím na trase překvapivě nejsou divoká zvířata ani zabloudění, ale nevyzpytatelné a velmi agresivní horské počasí. Odpolední bouřky přicházejí na Korsice s neuvěřitelnou rychlostí a obrovskou silou. Hladké žulové skály se během pár minut deště změní v nebezpečné kluziště a úder blesku na exponovaných skalních hřebenech je reálnou a častou hrozbou.
Zlatým pravidlem všech zkušených horalů je proto vyrážet na etapu hned za prvního svítání, ideálně už kolem páté hodiny ranní. Cílem je mít ty nejvyšší a nejexponovanější sedla bezpečně za sebou ještě před polednem, než se začnou tvořit typické těžké bouřkové mraky. Odpoledne už byste měli ideálně bezpečně odpočívat na chatě.
💡 Tip: Vždy si večer na chatě zjistěte aktuální předpověď počasí přímo od správce, místní znají specifika korsických hor nejlépe a dokážou odhadnout blížící se nebezpečí.
10. Kratší varianty pro ty, co nemají 16 dní
Ne každý má bohužel možnost vzít si v práci na dovolenou více než dva týdny v kuse, aby zvládl celou trasu. Dobrou zprávou ale je, že trek lze velmi elegantně a logicky rozdělit na dvě kratší části. Díky staré úzkorozchodné železnici, která protíná ostrov přesně uprostřed, se nabízí skvělé logistické řešení pro kratší horské výlety, které zvládnete i během jednoho týdne.
Železniční stanice Vizzavona leží přesně na pomyslné polovině celé trasy. Pokud máte k dispozici jen omezený čas, můžete zdolat pouze tu těžší severní část z Calenzany do Vizzavony. Po jejím dokončení jednoduše nasednete na malebný horský vláček a pohodlně odjedete zpět do civilizace směrem na velká města Bastii nebo Ajaccio, odkud vám poletí letadlo nebo pojede trajekt.
Stejně tak můžete naopak přijet do Vizzavony vlakem a projít si jen jižní polovinu až do cílové vesnice Conca. Tato druhá varianta je naprosto skvělá pro ty, kteří chtějí zažít unikátní atmosféru slavného treku, ale netroufají si na ty nejextrémnější severní pasáže plné technického lezení a ocelových řetězů.
💡 Tip: I polovina GR20 je obrovský sportovní výkon, za který se rozhodně nemusíte před ostatními horaly nijak stydět a přinese vám nezapomenutelné zážitky.
11. Alternativy na Korsice pro méně zdatné a rodiny
Pokud po zhodnocení svých sil zjistíte, že GR20 je zkrátka nad vaše možnosti, Korsika naštěstí nabízí nádherné dálkové trasy s mnohem mírnějším profilem. Nemusíte se tak vůbec vzdávat svého snu o krásném horském přechodu, stačí sijen vybrat vhodnější a bezpečnější alternativu. Skvělou volbou je oblíbená trasa Mare e Monti (Od moře k horám), která se malebně vlní podél drsného západního pobřeží ostrova. Její projití zabere zhruba deset dní, celkové převýšení je naprosto snesitelné a spát budete v krásných starých korsických vesničkách. Tam si každý večer můžete dopřát teplou sprchu v penzionu a po celém dni si vychutnat skvělé vegetariánské jídlo v místních rodinných restauracích, jako jsou třeba výborné těstoviny s čerstvým ovčím sýrem brocciu nebo poctivé zeleninové polévky.
Pro rodiny s odrostlejšími dětmi nebo pro příležitostné turisty je pak absolutně výborná trasa Mare a Mare (Od moře k moři), která protíná celý ostrov ze západu na východ. Krok je tu mnohem volnější, stezky jsou širší a celá atmosféra treku je znatelně méně stresující. Je to spíše o pohodovém objevování skrytého korsického vnitrozemí, hlubokých kaštanových lesů v oblasti Castagniccia a osvěžujícím koupání v čistých horských říčkách, kde se spolehlivě vyhnete velkým davům.
💡 Tip: Na těchto lehčích trasách můžete na rozdíl od nekompromisní GR20 využít i velmi oblíbených služeb převozu zavazadel mezi jednotlivými ubytováními, takže po celou dobu půjdete jen s lehkým batohem na zádech.
Kam dál z Korsiky
Pokud máte po treku ještě pár dní k dobru, rozhodně prozkoumejte i zbytek ostrova. Půjčte si auto a vyrazte na nádherné tyrkysové pláže na jihu kolem Porto-Vecchio, nebo objevte fascinující útesy u historického města Bonifacio. Kompletního průvodce pro ostrovní roadtrip a další praktické tipy najdete v našem obsáhlém článku Korsika.
A pokud vás dlouhé horské přechody chytly za srdce a hledáte další evropskou výzvu, která má ale o něco lepší turistické zázemí a nabídne vám epické výhledy na opravdové ledovce, určitě doporučuji podívat se na náš velký průvodce Chamonix a Mont Blanc. Tam najdete všechny potřebné informace na slavný okruh Tour du Mont Blanc, který je o něco milosrdnější, ale pro oko snad ještě o kousek nádhernější.
Často kladené otázky
Jak dlouho trvá projít GR20?
Běžným turistům s dobrou fyzickou kondicí zabere celá trasa obvykle 15 až 16 dní, což odpovídá zdravému tempu jedné etapy denně. Zkušení horalé, kteří bez problémů zvládají obrovské převýšení a občas spojují dvě etapy do jedné, to zvládnou za 10 až 12 dní. Extrémní běžci neboli skyrunneři sice dokážou celou trasu proběhnout i za méně než 40 hodin, ale to je pro běžného smrtelníka s těžkým batohem naprosto nepředstavitelné a hraničí to se zbytečným hazardem.
Je na trase dostatek pitné vody?
U naprosto každé horské chaty neboli refuge najdete spolehlivý pramen pitné vody, kde si můžete a musíte doplnit zásoby na další den. Během samotných etap, a to především na suchém a skalnatém severu, jsou ale přírodní vodní zdroje velmi vzácné a v parném létě často úplně vysychají. Vždy proto musíte nést minimálně 2 až 3 litry vody na osobu už od brzkého rána, abyste předešli nebezpečné dehydrataci ve spalujícím slunci.
Mohu jít trek v opačném směru (z jihu na sever)?
Ano, celý trek se dá bez problémů jít oběma směry. Většina lidí klasicky začíná na severu ve vesnici Calenzana, aby měli ty nejtěžší a nejstrmější úseky za sebou, dokud jsou ještě plní sil a počáteční motivace. Velkou výhodou cesty v opačném směru z jihu na sever je naopak fakt, že vám většinu dne nesvítí nepříjemné slunce přímo do očí, postupně si zvykáte na náročnost terénu a na trase potkáte o něco méně davů.
Dá se na chatách platit kartou?
Absolutně ne, na platební karty v horách rovnou zapomeňte. V celém korsickém vnitrozemí chybí na mnoha místech stabilní signál, takže platební terminály tu logicky vůbec nefungují. Na celou dobu treku proto musíte mít u sebe dostatečnou zásobu hotovosti v eurech. Peníze budete potřebovat na zaplacení ubytování, případného teplého jídla, ranní kávy i drobných nákupů nezbytných zásob v chatách, kde se navíc logicky počítá s vysokohorskou přirážkou za složitou dopravu zásob vrtulníkem.
Můžu si vzít s sebou psa?
Ačkoliv to není zákonem plošně zakázáno po celé délce trasy, brát s sebou psa na extrémní severní část GR20 se silně a důrazně nedoporučuje. Technické úseky se strmými žebříky, hladkými plotnami a ocelovými řetězy by žádný pes bezpečně nezvládl. Museli byste ho složitě přenášet ve speciálním lezeckém postroji nad hlubokými srázy, což je extrémně stresující a velmi nebezpečné jak pro samotné zvíře, tak pro vaši vlastní rovnováhu na skále.
Dá se jít GR20 sólo?
Ano, mnoho zkušených cestovatelů chodí tuto náročnou trasu zcela sólo. V hlavní turistické sezóně od června do září navíc na trase nikdy nebudete úplně sami. Během dne potkáte spoustu dalších nadšenců a večer v chatách se vždy sejdete se stejnou partou lidí, se kterými se velmi brzy spřátelíte. Z bezpečnostních důvodů je ale naprosto klíčové pravidelně informovat o svých plánech rodinu a mít u sebe nabitý telefon pro případ nouze.
Potřebuji na trek průvodce?
Pro samotnou orientaci v terénu horského průvodce nepotřebujete, celá trasa je totiž velmi dobře a hustě značená červeno-bílými pruhy. Pokud si ale nejste jistí svými schopnostmi v exponovaném skalním terénu, chybí vám zkušenosti s vysokohorskou turistikou nebo se jen nechcete starat o velmi složitou logistiku a rezervace chat, můžete využít služeb organizovaných skupin. Ty fungují buď přes populární platformy jako GetYourGuide, nebo přímo u lokálních korsických horských agentur.
Funguje v horách mobilní signál?
Mobilní signál je v korsickém vnitrozemí velmi nepravidelný a celkově nespolehlivý. Na nejvyšších vrcholcích nebo v otevřených horských sedlech se sice často připojíte k síti a občas dokonce chytíte i italského operátora ze sousední Sardinie, ale jakmile sestoupíte do hlubokých údolí k samotným chatám, signál většinou úplně zmizí. Počítejte proto raději s tím, že budete i několik dní zcela offline, a stáhněte si všechny potřebné offline mapy a potvrzení o rezervacích raději předem.
Tipy a triky pro vaší dovolenou
Nepřeplácejte za letenky
Letenky hledejte na Kayaku. Je to náš nejoblíbenější vyhledávač, protože prohledává webové stránky všech leteckých společností a vždy najde to nejlevnější spojení.
Rezervujte si ubytování chytře
Nejlepší zkušenosti při vyhledávání ubytování (od Aljašky až po Maroko) máme s Booking.com, kde bývají hotely, apartmány i celé domy nejlevnější a v nejširší nabídce.
Nezapomeňte na cestovní pojištění
Kvalitní cestovní pojištění vás ochrání před nemocí, úrazem, krádeží nebo stornem letenek. Pár návštěv nemocnic jsme v zahraničí už absolvovali, takže víme, jak se hodí mít sjednané pořádné pojištění.
Kde se pojišťujeme my: SafetyWing (nejlepší pro všechny) a TrueTraveller (na extra dlouhé cesty).
Proč nedoporučujeme nějakou českou pojišťovnu? Protože mají dost omezení. Mají limity na počet dnů v zahraničí, v případě cestovka u kreditní karty po vás chtějí platit zdravotní výdaje pouze danou kreditní kartou a často limitují počet návratů do ČR.
Najděte ty nejlepší zážitky
Get Your Guide je obří on-line tržiště, kde si můžete rezervovat komentované procházky, výlety, skip-the-line vstupenky, průvodce a mnoho dalšího. Vždy tam najdeme nějakou extra zábavu!
