Alaska cruise: kompletní průvodce 2026 (Inside Passage, Glacier Bay, ceny)

TL;DRAlaska cruise 2026 je zpravidla sedmidenní okružní nebo jednosměrná plavba ze Seattlu či Vancouveru, jejímž vrcholem je celodenní pozorování ledovců v Glacier Bay National Park nebo u Hubbard Glacier, doplněná zastávkami v Juneau, Skagway a Ketchikanu. Sezóna trvá od konce dubna do konce září, nejteplejší jsou červenec a srpen, ale nejlepší ceny a méně davů nabízí konec května nebo začátek září. Rozpočet na sedmidenní plavbu v balkonové kajutě vychází na 1500 až 2500 USD (zhruba 35 000 až 58 000 Kč) na osobu, plus přístavní poplatky kolem 250 USD, spropitné 18 až 25 USD na den a letenky. Balkonová kajuta je pro sledování ledovců a velryb prakticky nutností, zatímco vnitřní kajuty bez okna vycházejí levněji, ale zbavují vás hlavního zážitku z plavby.

Když se na vaší alaska cruise ráno probudíte, odhrnete závěsy kajuty a místo nudného oceánu vidíte majestátní zasněžené vrcholky hor, které se tyčí přímo z tyrkysové vody, pochopíte, že tohle bude naprosto spektakulární zážitek. S Lukášem jsme na Aljašce přišli na jednu zásadní věc. Organizace roadtripu s autem spolkne většinu energie i peněz, protože v odlehlých oblastech lovíte předražené motely a modlíte se, abyste na tmavé silnici nesnímli soba.

Zato výletní loď neboli cruise vyžaduje zhruba pět procent úsilí, protože prostě jen nastoupíte v Seattlu a váš hotel s restaurací pluje s vámi těmi nejkrásnějšími zátokami na světě. ☺️ Takže příště už jedině lodí.

Takže co vás tady čeká? Pomůžu vám vybrat loď, kajutu i trasu, prozradím, kolik nás tahle sranda v roce 2026 stála, a přidám lokální tipy z každého přístavu — včetně těch, o kterých průvodce mlčí.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

  • Nejlepší trasa: Nejpopulárnější a logisticky nejsnazší jsou sedmidenní plavby ze Seattlu nebo Vancouveru. Nemusíte řešit složité vnitrostátní přelety.
  • Ledovce jsou základ: Vždy vybírejte itinerář, který má v plánu Glacier Bay National Park nebo Hubbard Glacier. To je to hlavní, za čím se sem jezdí.
  • Balkon je nutnost: Ušetřit na vnitřní kajutě bez okna je obrovská chyba. Na Aljašce chcete pozorovat velryby rovnou z postele, ne se prát o místo na veřejné palubě v dešti.
  • Kdy vyrazit: Sezóna trvá od května do září. Nejtepleji je v červenci, ale nejlepší ceny a méně davů chytíte v květnu nebo září.
  • Rozpočet: Připravte si zhruba 1500 až 2500 USD (cca 35 000 až 58 000 Kč) na osobu za sedmidenní plavbu v balkonové kajutě, plus letenky a kapesné na exkurze.

Kdy na alaska cruise vyrazit a jak to celé funguje

Sezóna plaveb na Aljašku je neúprosně ohraničena nevyzpytatelným počasím. První lodě vyplouvají koncem dubna a poslední opouštějí ledovcové zátoky obvykle kolem konce září. Pokud hledáte zlatou střední cestu mezi dobrou cenou a snesitelným počasím, doporučuji zaměřit se na konec května nebo začátek září. Samotný přístav v Seattlu čeká v roce 2026 rekordní nápor, takže plánovat s ročním předstihem už není jen výhoda, je to naprostá nutnost. Tajemství přežití na Aljašce navíc spočívá ve vrstvení. Ráno mrzne, v poledne na sluníčku se svlékáte do trička a večer na palubě zase hledáte čepici.

Už alaska cruise 2024 trhala veškeré historické rekordy v návštěvnosti a rok 2026 slibuje ještě větší šílenství, protože do aljašských vod vstupují i nové společnosti. Pokud vyplouváte ze Seattlu nebo Vancouveru, stačí vám koupit klasickou letenku z Evropy. Z letiště se pak snadno přesunete Uberem nebo lodním transferem přímo k terminálu.

Lidé se nás často ptají, jak se dostat do přístavu Seward, a možnosti jsou v zásadě dvě. Z Anchorage (kam doletíte) se do přístavu Seward dostanete buď scénickým vlakem Alaska Railroad (což je zážitek sám o sobě), nebo speciálním autobusem. Cesta trvá zhruba dvě a půl až tři hodiny dechberoucí přírodou.

Jak vybrat kajutu

Když přijde na výběr kajuty, musím vás před něčím důrazně varovat. Vnitřní kajuty (Interior) bez okna sice vypadají cenově nesmírně lákavě, protože začínají už někde na 400 až 700 USD za týden, ale pro Aljašku je to asi ten nejhorší možný nápad. Počasí venku je často sychravé a představa, že se o výhled na padající ledovec budete prát s dalšími třemi tisíci lidmi na horní otevřené palubě v silném větru, není zrovna romantická.

Osobně považuji balkonovou kajutu za absolutní nutnost. Věřte mi, ten pocit, když se ráno zabalíte do deky a pijete horký čaj na vlastním balkoně, zatímco kolem proplouvají modré ledové kry, je prostě k nezaplacení. Ty vnitřní kajuty jsou fajn možná tak v Karibiku, kde trávíte celý den u bazénu, ale Aljaška je celá o výhledech.

Ceny se v roce 2026 pohybují průměrně mezi 1300 a 2500 USD (zhruba 30 000 až 58 000 Kč) za osobu. Je to sice příplatek, ale jakmile si ráno v županu vynesete kávu na svůj soukromý balkon a uvidíte proplouvat kosatku, zapomenete na každý utracený dolar. Tradičními lídry na trhu jsou Princess Cruises a Holland America Line, které mají do ledovcových zátok přednostní přístup. Skvělou volbou pro náročnější dospělé je Celebrity Cruises. Naopak, pokud cestujete s dětmi a nevadí vám hlučnější zábava, norwegian cruise line alaska nebo kouzelná disney cruise alaska budou přesně to pravé ořechové.

Základní cena plavby je ale jen začátek, takže s tím ve svém rozpočtu určitě počítejte. Musíte připočítat přístavní poplatky a daně (kolem 250 USD), povinné spropitné personálu (zhruba 18 až 25 USD na den) a také případné balíčky na internet či alkohol, které z peněženky snadno odsají dalších 100 USD denně.

Před naloděním (nebo po vylodění) budete téměř jistě potřebovat strávit alespoň jednu noc v přístavním městě. Nikdy neleťte v den vyplutí lodi, jakékoli zpoždění letadla by znamenalo, že vám loď zkrátka ujede. V Seattlu se rádi ubytováváme v blízkosti Pike Place Market, odkud to máte blízko k terminálu Pier 66. Můžete vyzkoušet například hezký hotel The Edgewater, který leží přímo na vodě.

Itineráře: Kudy se pluje a jak vybrat tu pravou trasu

Tahle volba trápí všechny nejvíc. Okružní ze Seattlu, nebo jednosměrná z Vancouveru? Spoiler: záleží hlavně na tom, kolik chcete řešit logistiku letů. Zhruba čtyři pětiny lidí volí okružní, a je to tak trochu i náš tip pro první cestu. Každá trasa má ale svá specifika a úskalí. Pokud máte třeba docela problém s mořskou nemocí, takže tohle musíte brát hodně v potaz.

Nejpopulárnější volbou je okružní plavba ze Seattlu. Cesta začíná i končí na stejném místě, což vám neuvěřitelně ušetří peníze za zpáteční letenky do Evropy. Tyto lodě ale musí obeplout západní pobřeží ostrova Vancouver otevřeným Pacifikem, kde občas hrozí trochu horší vlny. Typický itinerář vás vezme do Juneau, Skagway, Ketchikanu a na vyhlídkovou plavbu k ledovcům.

Druhou velmi oblíbenou variantou je okružní plavba z kanadského Vancouveru. Výhodou je, že lodě od prvního dne proplouvají chráněnými vodami Inside Passage (Vnitřního průlivu), kde díky okolním ostrovům nejsou téměř žádné vlny. Mořská nemoc tu hrozí opravdu minimálně.

Pokud ale chcete vidět z Aljašky maximum a prozkoumat i hluboké vnitrozemí s národním parkem Denali, doporučuji takzvanou Glacier Discovery trasu. Jde o jednosměrnou sedmidenní plavbu z Vancouveru do aljašských přístavů Whittier nebo Seward (případně opačně). Po vylodění můžete navázat pozemním výletem vlakem a autobusy hlouběji do aljašské divočiny. Je to logisticky náročnější a dražší, protože potřebujete jednosměrné letenky, ale uvidíte Aljašku v její plné parádě.

Souboj ledovců: Které vidět a co od nich čekat

Jeden celý den vaší plavby bude vyhrazený čistě pro pozorování ledovců. V tento den neopouštíte loď, obléknete si to nejteplejší, co máte, a s hrnkem horké čokolády stojíte na palubě, zatímco kapitán pomalu manévruje v zátoce plné ledových ker.

Glacier Bay National Park je ten moment, pro který lidi na Aljašku jezdí. A po tom, co jsme tam byli, chápeme proč. Jde o přísně chráněný národní park a správa sem pustí pouze dvě velké výletní lodě denně. Právo na vjezd mají hlavně lodě společností Princess a Holland America. Přímo na palubu vám z malého člunu nastoupí opravdoví strážci parku (Park Rangers), kteří pak přes lodní rozhlas vyprávějí fascinující příběhy o medvědech, keporkacích a historii prastarého ledu. Záliv je plný života a pohled na ikonický Margerie Glacier je asi ten nejsilnější moment celé cesty.

Pokud vaše loď nemá povolenku do Glacier Bay, s největší pravděpodobností vás vezme k Hubbard Glacier. Tohle je naprosté monstrum. Jde o největší přílivový ledovec v Severní Americe, jehož čelo je široké neskutečných jedenáct kilometrů a tyčí se do výšky přes sto dvacet metrů nad hladinu moře. Přezdívá se mu cválající ledovec a je proslulý masivním odlamováním obrovských kusů ledu (takzvaný calving). Zní to prý jako výstřel z děla následovaný hromobitím. Musím ale poctivě varovat, že přístup k němu vede přes trochu divočejší část zálivu. Když padne hustá mlha nebo je v moři příliš mnoho ledových ker, kapitán se k němu z bezpečnostních důvodů nepřiblíží.

Třetí oblíbenou alternativou je úzký fjord Tracy Arm s ledovcem Dawes Glacier na konci. Je to nádherná, dramatická žulová soutěska plná hučících vodopádů. Protože je ale fjord hodně úzký, obrovské výletní lodě tu mají problémy s manévrováním a často se nedostanou k ledu dostatečně blízko.

Zastávky na trase: 12 míst a zážitků, které si nenechat ujít

Každý přístav podél Vnitřního průlivu plní tak trochu jinou roli. Musím vás ale hned na začátku upozornit, ať nečekáte romantickou a tichou opuštěnou divočinu. Jakmile u mola zakotví tři výletní obři najednou, centra těchto malých městeček se během chvíle promění v pulzující turistický lunapark. Přesto tu najdete naprosto úžasné věci. Tady jsou naše tipy.

1. Juneau a majestátní Mendenhall Glacier

Juneau je hlavní město Aljašky, do kterého nevede jediná silnice. Můžete sem pouze přiletět nebo připlout. Je to úžasné město obklopené strmými horami. Hlavním tahákem, ke kterému míří snad úplně všichni, je Mendenhall Glacier, ležící jen necelých dvacet kilometrů od centra.

Samotný vstup k ledovci a návštěvnickému centru je prakticky zdarma (nebo za velmi drobný poplatek). Dostanete se k němu jednoduše lokálními autobusy, které pendlují přímo od lodního terminálu a stojí zhruba 60 USD za zpáteční jízdenku. Procházka k obřímu vodopádu Nugget Falls, který padá přímo vedle ledovce, je naprosto kouzelná.

Musím ale konstatovat jednu smutnou věc. Ledovec kvůli oteplování ustupuje neuvěřitelnou rychlostí a každý rok je o kus menší. I proto doporučuji návštěvu Aljašky neodkládat. Po návratu z ledovce si můžete v centru Juneau vyjet lanovkou Mt Roberts Tramway na horu nad městem, odkud je fantastický výhled na celý přístav i vaši loď. Lukáš má sice trochu strach z výšek, ale do té lanovky jsem ho nakonec dostala a ten výhled mu za ty nervy stál.

2. Pozorování keporkaků z malých lodí

Pokud milujete zvířata a chcete vidět velryby (konkrétně keporkaky a občas i kosatky), Juneau je pro to asi nejlepší místo na světě. Velryby sem připlouvají v létě hodovat a zdržují se v mělkých vodách nedaleko přístavu.

Největší chybou je koupit si masovou exkurzi přes lodní společnost na obrovském katamaránu pro sto lidí. Místo toho doporučuji zarezervovat si výlet u místních nezávislých operátorů (například Harv & Marv’s Outback Alaska), kteří vás vezmou na malé loďce maximálně pro šest osob.

Cena se sice pohybuje mezi 180 a 360 USD (cca 4200 až 8400 Kč), ale velryby tu máte tak neskutečně blízko, že jsme s Lukášem skoro zapomněli dýchat, navíc bez otravného tlačení u zábradlí. Místní kapitáni přesně vědí, kam jet, a zaručují, že strávíte čisté tři hodiny přímo na vodě. Navíc vám tito zavedení operátoři garantují, že vás k lodi vrátí včas.

3. Městečko Skagway a atmosféra zlaté horečky

Skagway leží na nejsevernějším cípu Inside Passage a funguje v podstatě jako živé muzeum legendární zlaté horečky na Klondiku z roku 1898. Když se projdete centrem, budete si připadat jako v historickém filmu z divokého západu. Když zavřete oči, úplně si dokážete představit, jak se tu před sto lety brodili zoufalí zlatokopové v bahně.

Celé centrum lemují dřevěné chodníky, historické budovy a dobové saloon bary. Je to neuvěřitelně fotogenické, i když musím upřímně přiznat, že v hlavní sezóně se tu vylodí až čtyři tisíce turistů denně, což z toho dělá dost přeplněný zážitek. 😅

Vynechat nesmíte návštěvu slavného baru Red Onion Saloon, který dříve fungoval jako luxusní nevěstinec pro zlatokopy. Dnes si tu dáte výborné pivo a servírky v dobových korzetech vám ochotně povypráví peprné historky z historie.

4. Jízda vlakem White Pass & Yukon Route

Zatímco Skagway je úžasné městečko, to, proč se sem jezdí, je vlak. Historická úzkorozchodná železnice White Pass & Yukon Route je inženýrský zázrak. Prospektoři ji postavili během neuvěřitelných dvaceti šesti měsíců a odpálili u toho přes čtyři sta padesát tun výbušnin do tvrdé žulové skály.

Dnes vás tenhle nádherný starodávný vlak vezme na tříhodinovou dechberoucí cestu horským průsmykem nahoru do výšky téměř tisíc metrů. Projíždíte kolem strmých útesů, hlubokých roklí a hučících řek. Je to asi nejoblíbenější a nejvyprodanější exkurze na celé Aljašce.

Máte dvě možnosti, jak lístky pořídit. Koupě přes lodní společnost znamená klid na duši a to, že nastupujete do vlaku pohodlně rovnou na molu vedle lodi (zaplatíte cca 170 USD). Pokud si lístek koupíte napřímo u železnice, ušetříte pár dolarů (cena je 155 USD), ale musíte z přístavu dojít asi patnáct minut pěšky na historické nádraží v centru města.

5. Ketchikan, lososi a kultura totemů

Ketchikan je prvním aljašským přístavem, do kterého lodě při plavbě na sever vplouvají. Přezdívá se mu hlavní město lososů a najdete tu hned pět různých druhů (kdo má rád ryby, bude v sedmém nebi). Ketchikan je prý zároveň nejdeštivější město v Americe a my to můžeme potvrdit. Pršelo nám tam sice celé odpoledne, ale mělo to takovou tu pravou severskou atmosféru. Koupili jsme si horký čaj a schovali se pod stříškou jednoho z dřevěných domků na Creek Street.

Zároveň je to místo s největší sbírkou ručně vyřezávaných dřevěných totemů na světě. Pokud vás zajímá kultura původních obyvatel Tlingitů, vyrazte do Saxman Native Village nebo do Totem Heritage Center nedaleko od přístavu. Fascinující je sledovat řezbáře přímo při práci, kdy tvoří obří kmeny z cedrového dřeva.

Přímo v centru města nesmíte minout slavnou Creek Street. Je to historická ulice postavená kompletně na dřevěných kůlech přímo nad lososí řekou. Kdysi to bývala vykřičená čtvrť plná pašeráků a lehkých děvčat, dnes jsou v domcích roztomilé kavárničky, galerie a obchody se suvenýry. Z mola občas uvidíte i tuleně hrající si ve vodě.

6. Let hydroplánem nad Misty Fjords

Pokud vám v Ketchikanu zbyde budget a chcete zažít něco, na co do konce života nezapomenete, rezervujte si let hydroplánem nad národním monumentem Misty Fjords (Mlžné fjordy).

Je to obrovská oblast dramatických, ledovcem vyhloubených žulových fjordů, kam nevedou žádné silnice a nedostane se tam ani velká loď. Hydroplán (floatplane) s vámi vzlétne přímo z vody v přístavu a vezme vás nad neuvěřitelnou scenérii majestátních hor, hlubokých jezer a lesů. Většina pilotů během letu přistane na hladině opuštěného horského jezera v naprosté divočině, abyste si mohli v tichu vyfotit okolní krásu.

Exkurze sice stojí prémiových 300 až 400 USD (cca 7000 až 9500 Kč), ale všichni, kdo to absolvovali, se shodují, že je to nejlepší investice celé dovolené. Jen počítejte s tím, že kvůli nízké oblačnosti a špatnému počasí bývají tyto lety poměrně často na poslední chvíli zrušeny.

7. Sitka a závan ruské historie

Sitka je bývalé hlavní město Ruské Aljašky (dříve zvané Novo-Archangelsk) a má naprosto odlišnou atmosféru než zbytek přístavů. Davy turistů tu nejsou tak drtivé a město si udrželo mnohem autentičtější lokální charakter, jelikož leží na pobřeží otevřeného oceánu.

Historický ruský odkaz je tu cítit na každém kroku. Dominantou centra je nádherná dřevěná ortodoxní katedrála svatého Michaela (Saint Michael’s Cathedral) s typickými cibulovitými kopulemi, kterou určitě doporučuji navštívit.

Kousek od města je Sitka National Historical Park s pobřežní stezkou lemovanou prastarými smrky a indiánskými totemy, a když jsme tam šli s Lukášem po ránu, nepotkali jsme skoro nikoho. Po dni plném výletů v davech to byl luxus.

8. Icy Strait Point a útěk z komerce

Icy Strait Point (poblíž vesničky Hoonah) je trochu jiný přístav. Je privátně vlastněný místní domorodou korporací kmene Tlingit. Pokud vás unavují obchody s diamanty a levnými suvenýry ve Skagway nebo Juneau, tohle místo si zamilujete. Důraz se tu klade na zachování lokální kultury a respekt k přírodě.

Kromě fantastického a intimního pozorování velryb tu najdete i jednu velkou adrenalinovou specialitu. Mají tu jednu z nejdelších zipline na světě zvanou ZipRider. Sedačka vás snese obrovskou rychlostí z vrcholku hory přímo na pláž u přístavu.

Můžete tu také jen v klidu sedět u ohně na břehu, ochutnávat místní halibutí tacos a povídat si s domorodými obyvateli o tom, jak se žije na Aljašce během tvrdé temné zimy.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat na Aljašce
2 ubytování — hotely a další možnosti ubytování

9. Záchranná stanice Fortress of the Bear

Vidět medvěda ve volné přírodě na Aljašce je snem asi každého, ale buďme k sobě upřímní, od přístavů plných hlučných turistů se medvědi drží hodně daleko. Pokud je chcete vidět, doporučuji návštěvu záchranné stanice Fortress of the Bear, která se nachází kousek za Sitkou.

Nejde o žádnou zoo, ale o neziskovou organizaci, která se stará o osiřelá medvíďata, jejichž matky často zahynuly při střetu s auty nebo pytláky. Medvědi žijí v obrovských výbězích přestavěných z bývalých čističek papíren, což nevypadá úplně přírodně, ale zvířata tu mají bezpečí a prvotřídní péči.

Vstupné je jen tak 15 USD a upřímně, když jsem viděla ty medvědy z bezprostřední blízkosti, litovala jsem, že jsem nedala víc. Ošetřovatelé vám tu povypráví úžasné příběhy o každém zvířeti jménem.

10. Povinná zastávka ve Victorii v Kanadě

Pokud vaše plavba začíná a končí v americkém Seattlu, s naprostou jistotou budete mít v itineráři jednu krátkou zastávku v kanadském přístavu Victoria na ostrově Vancouver. Důvod je čistě byrokratický. Americký zákon (tzv. Passenger Vessel Services Act neboli PVSA) totiž zakazuje lodím pod cizí vlajkou převážet cestující mezi dvěma americkými přístavy bez zastávky v zahraničí.

Loď tu proto obvykle zakotví večer, často jen na pouhé čtyři až šest hodin. Většina lidí okamžitě prchá z lodi na autobusy, které míří do slavných Butchart Gardens. Jsou to jedny z nejkrásnějších a nejlépe udržovaných botanických zahrad na světě.

Pokud se vám za exkurzi do zahrad nechce platit nemalé peníze, doporučuji vzít si z přístavu taxi nebo se projít do centra Victorie. Je to nádherné městečko s hlubokou britskou tradicí, krásně nasvíceným parlamentem a elegantním hotelem Empress.

11. Lodní exkurze vs. výlety na vlastní pěst

Nákup výletů do přístavů je moment, kdy se nejvíce láme chleba v rozpočtu. Lodní společnosti si za exkurze účtují obrovskou přirážku (běžně třicet až padesát procent ceny). Daň za tuto cenu je ale klid na duši, protože lodní exkurze znamenají garanci, že loď bez vás nikdy neodpluje, i kdyby měl váš výletní autobus píchnout pneumatiku.

Osobně si na Aljašce raději vybíráme nezávislé lokální operátory. Znamená to nižší cenu, mnohem menší skupiny a osobnější přístup (jak jsem psala u velryb). Má to ale jedno obrovské ALE. Pokud zmeškáte odjezd lodi, kapitán na vás nepočká. Náklady na hotel a letenku do dalšího přístavu platíte tvrdě ze svého a nikdo s vámi nebude mít slitování. Vždy si proto nechte rezervu alespoň dvě hodiny před odjezdem (tzv. all aboard time).

12. Trajekty pro pomalé dobrodruhy (AMHS)

Pokud vás upřímně děsí představa, že se na obří lodi tísníte s dalšími čtyřmi tisíci lidmi a večer musíte chodit do jídelny ve formálním oblečení, existuje skvělá lokální alternativa: Alaska Marine Highway System (AMHS), státní trajektový systém.

Funguje jako taková dálnice na vodě pro místní obyvatele. Jízdenka pro dospělého ze státu Washington na Aljašku vyjde zhruba na 250 až 350 USD (cca 6000 až 8000 Kč). Na těchto lodích nejsou bazény ani kasina, jen čistá doprava. Rozpočet si tu dokážete dramaticky srazit tím, že neplatíte za drahou kajutu, ale postavíte si vlastní stan přímo na zadní otevřené palubě lodi a spíte pod hvězdami jako správní dobrodruzi. ☺️

Kde se najíst

Jídlo na lodi je téma, o kterém s Lukášem dokážeme mluvit hodiny. V ceně máte hlavní jídelnu s večerním menu o několika chodech a obrovský bufet, kde se dá jíst kdykoliv od rána do noci, což pro nás znamenalo jisté nebezpečí. Lososa jsme potkali překvapivě často i na palubě, a byl výborný. Co v ceně naopak není, jsou takzvané specialty restaurants (steakhousy, sushi bary). Zaplatíte v nich poplatek 30 až 50 USD za osobu. Pamatujte, že nápoje kromě základní vody, překapávané kávy a ranních džusů v bufetu se platí zvlášť. Pokud si rádi dáte k obědu i k večeři víno, nebo pár koktejlů u bazénu, určitě si před plavbou spočítejte, zda se vám nevyplatí předplatit si all-inclusive nápojový balíček.

Až budete chodit po pevninských přístavech, dejte si pauzu od lodní stravy. Ve Skagway nebo Juneau narazíte na místní podniky nabízející Salmon Bake, tedy obrovské filety čerstvých aljašských lososů, které se pečou pomalu na roštu nad otevřeným olšovým dřevem venku v lese. Není to zrovna levná večeře, ale tu vůni a chuť nezažijete nikde jinde na světě. V Juneau si s Lukášem vždycky rádi vystojíme frontu na neskutečně dobrého kraba do Tracy’s King Crab Shack. A pokud dostanete chuť na pořádnou rybí hostinu s výhledem na přístav přímo ve Skagway, běžte rovnou do Skagway Fish Company, kde dělají ty nejlepší fish and chips pod sluncem.

Kam dál

Pokud vás fascinuje divoký sever USA a Aljaška, určitě se mrkněte i na naše další podrobné články z této dechberoucí destinace, kde jdeme ještě více do detailů:

Tipy a triky pro hladkou cestu

Tohle jsou naše osvědčené weby a služby, které s Lukášem sami roky používáme a bez kterých už na cesty nevyrážíme.

Kde sehnat letenky

Levné letenky hledejte na Kiwi — je to náš oblíbený portál, který krásně propojuje i nízkonákladové společnosti po Americe. Letenky do Seattlu nebo Vancouveru řešte vždy alespoň s půlročním předstihem.

Půjčení auta

Pokud chcete na Aljašce nebo před plavbou cestovat po své ose, běžně používáme srovnávač DiscoverCars.com. Máme s nimi dlouhodobě dobrou zkušenost všude po světě a ukážou vám ceny všech velkých půjčoven na jednom místě.

Nezapomeňte na pojištění

Na lodní plavbě (a obzvlášť v USA s jejich drahým zdravotnictvím) je kvalitní cestovní pojištění naprostý základ. Na kratší cesty volíme klasicky AXA (50 % sleva) a na delší poznávací cesty spoléháme na True Traveller. Více se dočtete v naší recenzi na SafetyWing.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Mobilní data na Aljašce

Nedávejte zbytečné peníze za předražený roaming operátorům. Doporučuji si před cestou rovnou zařídit elektronickou eSIM od Holafly, se kterou budete mít po celých Spojených státech krásně rychlá neomezená data.

FAQ — Často kladené otázky o aljašské plavbě

Tady jsou odpovědi na otázky, které od čtenářů dostávám nejčastěji, když plánují svou první aljašskou plavbu.

Který měsíc je nejlepší na plavbu po Aljašce?

Nejlepší počasí s nejdelšími dny a nejmenší šancí na vytrvalý déšť vás čeká v červenci a srpnu. Je to ale vrchol sezóny, takže počítejte s nejvyššími cenami a davy turistů. Pokud hledáte dobrý kompromis, my milujeme konec května a začátek června. Na vrcholcích hor je ještě spousta dramatického sněhu a medvědi se zrovna probouzejí k životu.

Která plavební společnost je pro Aljašku nejlepší?

Není jedna univerzální odpověď, záleží na tom, s kým cestujete. Princess a Holland America tu frčí roky a mají vstupenku do Glacier Bay prakticky jistou, což je podle nás argument číslo jedna. Pokud jedete s dětmi, nejlepší bude Disney Cruise Line nebo NCL s jejich zábavními parky na horních palubách. Zkuste si projít recenze k jednotlivým lodím podle vašich priorit.

Kolik stojí týdenní plavba po Aljašce?

Za týdenní plavbu pro jednu osobu v hezké balkonové kajutě zaplatíte v průměru od 1 500 do 2 500 USD v závislosti na měsíci a společnosti. K tomu ale musíte připočítat letenky do Seattlu/Vancouveru, přístavní poplatky (cca 250 USD), spropitné (cca 150 USD za týden) a lokální výlety (obvykle 100–300 USD za exkurzi).

Ve kterém měsíci je aljašská plavba nejlevnější?

Nejlevnější měsíce (tzv. shoulder season) jsou květen a následně konec září. Plavební společnosti potřebují na okrajích sezóny naplnit obrovské lodě, takže ceny kajut padají dolů klidně i o třetinu. Květen je trochu chladnější a na moři mohou být větší vlny, září už bývá sychravější s častějším deštěm, ale příroda je nádherná.

Jak je to s mořskou nemocí na aljašské plavbě?

Přímo Inside Passage (Vnitřní průliv) je chráněný masou ostrovů, takže moře je tu většinu cesty naprosto klidné jako na rybníku. Pokud vyplouváte z Vancouveru, jste chráněni prakticky neustále. Pokud ale vyplouváte ze Seattlu, čeká vás jeden den plavby otevřeným oceánem, kde to občas umí trošku houpat. Rozhodně doporučuji vzít si preventivně náplasti nebo Kinedryl.

Potřebuji pro plavbu víza do USA nebo Kanady?

Ano, a dejte si na to velký pozor. Protože velká část lodí začíná, končí nebo zastavuje v Kanadě (Vancouver, Victoria) a zároveň vplouvá do amerických přístavů na Aljašce, budete potřebovat schválená elektronická víza pro obě země. Jedná se o americkou ESTA a kanadskou eTA. Lodní personál to velmi důkladně kontroluje už při naloďování a bez nich vás zkrátka na loď nepustí.

Dá se na aljašské plavbě sezónně pracovat?

Určitě ano, pracovat na plující lodi po Aljašce zní jako obrovské dobrodružství. Lodní společnosti neustále nabírají tisíce zaměstnanců na pozice servírek, barmanů, pokojských nebo recepčních. Počítejte ale s tím, že jde o tvrdou dřinu. Pracuje se běžně 10 až 14 hodin denně, sedm dní v týdnu po dobu několika měsíců. Odměnou vám bude slušný výdělek, jelikož na lodi nemáte žádné náklady za stravu a ubytování, a volné hodiny strávíte procházkou po aljašských přístavech.

Victoria, Kanada: 12 tipů, co vidět a dělat (Inner Harbour, Butchart, čaj)

TL;DRVictoria na jižním cípu ostrova Vancouver Island nabízí 12 hlavních tipů, od přístavu Inner Harbour s budovou parlamentu přes tradiční odpolední čaj v hotelu Fairmont Empress (75–90 CAD na osobu) až po zahrady Butchart Gardens (vstup asi 41 CAD, půl hodiny jízdy od centra). Doporučená délka návštěvy je dva až tři plné dny, ideálně od jara do podzimu, přičemž nejlepší je začátek jara díky kvetoucím třešním. Nevynechat by se mělo pozorování velryb a kosatek (nejlepší sezóna květen až říjen, výlet kolem 130–150 CAD), plovoucí domky na Fisherman's Wharf a nejužší ulička v Severní Americe Fan Tan Alley v místní čínské čtvrti. Do Victorie se nejčastěji jezdí trajektem BC Ferries z Vancouveru, plavba trvá asi hodinu a půl.

Když se řekne Kanada, většina z nás si představí divokou přírodu, hluboké lesy a medvědy, ale hlavní město provincie Britská Kolumbie je vlastně úplně jiný svět. Victoria BC je totiž tak trochu kousek staré dobré Anglie, který někdo omylem přesunul na západní pobřeží Severní Ameriky. Město, kterému se láskyplně přezdívá „City of Gardens“, mě okamžitě překvapilo svou neuvěřitelně uvolněnou atmosférou, historickými cihlovými budovami a faktem, že tu po ulicích jezdí červené dvoupodlažní autobusy. ☺️

Dala jsem dohromady všechno, co si myslím, že fakt stojí za to — od přístavu přes čaj v Empress až po kosatky na obzoru, a rovnou říkám i co mě zklamalo.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

Pokud zrovna sedíte na trajektu, v rychlosti hledáte na Googlu things to do in victoria bc today a potřebujete jen rychlý přehled toho nejdůležitějšího, tady jsou hlavní body, které byste rozhodně neměli minout:

  • Nejfotografovanější centrum: Inner Harbour je srdcem celého města, kde najdete majestátní budovu parlamentu a historický hotel Fairmont Empress.
  • Zážitek pro fajnšmekry: Tradiční britský čaj o páté v hotelu Empress je sice dražší záležitost, ale stojí za každou kanadskou korunu.
  • Květinový ráj: Butchart Gardens patří mezi nejkrásnější zahrady na světě a nesmíte je vynechat, ať už přijedete v jakémkoliv ročním období.
  • Zvířata v divočině: Victoria je jedno z nejlepších míst na světě pro pozorování velryb a kosatek přímo z oceánu.
  • Historie a kuriozity: Nejstarší čínská čtvrť v Kanadě ukrývá Fan Tan Alley, což je naprosto nejužší ulička v celé Severní Americe.
  • Odpočinek a výhledy: Fisherman’s Wharf nabízí pohled na roztomilé barevné hausbóty a skvělé jídlo přímo na vodě.

Kdy vyrazit do Victorie a jak se tam dostat

Plánování cesty do Victorie vyžaduje trochu přípravy, protože se město nachází na jižním cípu ostrova Vancouver Island, takže se sem úplně jednoduše autem po dálnici nedostanete. Zjistíte ale, že samotná cesta sem je vlastně prvním velkým zážitkem.

Nejběžnější a asi nejromantičtější způsob, jak se do Victorie dostat, je trajekt společnosti BC Ferries z Vancouveru. Konkrétně se vyplouvá z přístavu Tsawwassen a plavba do Swartz Bay nedaleko Victorie trvá asi hodinu a půl. Cesta vede skrz nádherný záliv plný malých zalesněných ostrůvků a často se stává, že už z paluby trajektu uvidíte plavat velryby nebo tuleně. Lístky na trajekt doporučuji v letní sezóně kupovat opravdu s velkým předstihem online, protože bývají beznadějně vyprodané. Pokud spěcháte a zkoumali jste flights to victoria bc, můžete využít malé hydroplány (seaplanes), které startují přímo z vody v centru Vancouveru a přistanou vám rovnou v Inner Harbour ve Victorii, což je sice dražší, ale naprosto spektakulární zážitek. Pokud letíte z Evropy klasicky, levné letenky hledejte na Kiwi, což je náš oblíbený portál pro srovnávání cen.

Co se týče počasí, victoria bc climate je na kanadské poměry neuvěřitelně mírné. Zimy jsou tu deštivé, ale málokdy tu sněží, a léta jsou příjemně teplá, ale ne nesnesitelně horká. Nejlepší doba pro návštěvu je od jara do podzimu. Zcela upřímně doporučuji začátek jara, protože Victoria má obrovské množství třešní a jejich jarní kvetení (cherry blossoms) mění celé město v růžový sen. Než vyrazíte na konkrétní výlety, vždy si pro jistotu zkontrolujte weather in victoria bc 10 days, protože počasí na pobřeží oceánu se umí docela rychle změnit.

A pokud plánujete po ostrově cestovat dál a objevovat divokou přírodu, mám dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využívám pro půjčení auta všude po světě, jen si auto nezapomeňte včas rezervovat včetně místa na trajektu.

Kde se ubytovat ve Victorii a kolik to stojí

Victoria není úplně levná destinace a rozpočet na ubytování tu pravděpodobně ukrojí podstatnou část vašich financí, obzvlášť pokud sem vyrazíte v hlavní letní sezóně. Je to ale město, kde se opravdu vyplatí připlatit si za lokaci, abyste mohli většinu památek oběhat pohodlně pěšky.

Centrum Victorie je překvapivě kompaktní. Nejlepší a logicky nejdražší oblastí pro ubytování je bezprostřední okolí přístavu Inner Harbour a čtvrti Downtown. Pokud se ubytujete tady, budete mít parlament, muzeum i nejlepší restaurace kousíček od pokoje. Noc ve slušném hotelu v centru vás v sezóně vyjde zhruba na 250 až 400 CAD za pokoj (tedy asi 4 200 až 6 800 Kč), pokud ale toužíte po luxusu v ikonickém hotelu Fairmont Empress, připravte si klidně dvojnásobek.

Pro o něco příznivější ceny můžete hledat ubytování v oblasti James Bay, což je překrásná klidná rezidenční čtvrť plná historických domků hned za parlamentem. Při procházce těmito ulicemi jsem se víc než jednou zastavila před brankou a přemýšlela, jestli sem mohu prostě nastěhovat. Tady najdete spoustu menších penzionů a bed and breakfast ubytování s rodinnou atmosférou.

Pokud jde o celkové náklady na život, Victoria je srovnatelná s Vancouverem. Běžné jídlo v restauraci vyjde na 25 až 40 CAD (cca 420 až 680 Kč), pivo v hospodě kolem 8 CAD (135 Kč) a vstupy na atrakce se pohybují mezi 20 a 50 CAD. Když si na telefonu otevřete victoria bc map a začnete plánovat přesuny, potěší vás, že centrum je velmi dobře dostupné pěšky a na vzdálenější místa funguje spolehlivá a poměrně levná síť autobusů.

Victoria BC: 12 míst, která musíte navštívit, a co tu dělat

Tak, a teď to nejlepší. Pohodlné boty jsou nutnost — já to podceňuji vždycky a vždycky toho lituju. Připravte si pohodlné boty, protože i když je město menší, nachodíte tu docela dost kilometrů.

1. Inner Harbour a majestátní parlament

Inner Harbour, neboli vnitřní přístav, je naprostým srdcem a duší Victorie, kolem kterého se točí veškerý život ve městě. Vždycky, když sem přijdu, mám pocit, že jsem se ocitla na pohlednici. Na vodě se pohupují malé lodičky i luxusní jachty, co chvíli tu přistává malý hydroplán a kolem se procházejí pouliční umělci a muzikanti.

Nejvýraznější dominantou celého přístavu je budova provinčního parlamentu (British Columbia Parliament Buildings). Tyto masivní kamenné budovy s měděnými kupolemi vypadají přes den velmi seriózně, ale to pravé kouzlo přichází až se soumrakem. V roce 1897 totiž architekt budovu osadil více než třemi tisíci žárovkami, které ji po setmění kompletně celou obkreslují. Je to neuvěřitelně romantický pohled, který si nejlépe užijete z lavičky na nábřeží s kelímkem horké kávy v ruce.

Pokud vás zajímá historie a politika, můžete jít do parlamentu i dovnitř na bezplatnou komentovanou prohlídku, kde vám vysvětlí, jak funguje kanadský politický systém. Prohlídka uvnitř je zdarma a prý docela zajímavá, ale upřímně, já ji nikdy neabsolvovala. Já se radši klidně přiznám, že mě mnohem víc baví jen tak sedět na trávníku před budovou, sledovat cvrkot v přístavu a užívat si tu klidnou atmosféru, kterou narušuje jen občasné zahoukání lodi.

2. Tradiční odpolední čaj v hotelu Fairmont Empress

Hned naproti přístavu stojí další ikonická budova, obrovský luxusní hotel Fairmont Empress obrostlý břečťanem. I když tu nebudete spát, musíte vyrazit na jejich slavný odpolední čaj (Afternoon Tea), protože to je zážitek, na který se nezapomíná. Koná se tu už od roku 1908 a obsluhovali tu krále, královny i slavné filmové hvězdy.

Musím vás ale dopředu varovat, není to úplně levná legrace. Odpolední čaj tu stojí kolem 75 až 90 CAD na osobu (v závislosti na sezóně, tedy zhruba 1 200 až 1 500 Kč), což se může zdát za čaj a pár zákusků docela dost. Platíte ale především za ten neuvěřitelný zážitek a eleganci. Usadí vás do honosného salonku s výhledem na přístav, naservírují vám jejich vlastní speciální čajovou směs do porcelánu s motivem růží a na třípatrovém podnosu přinesou dokonalé sendviče, teplé vdolečky (scones) s domácí jahodovou marmeládou a hustou smetanou (clotted cream) a drobné luxusní dezerty.

Zkuste si na tuto příležitost obléknout něco hezčího, protože hotel má dress code ve stylu smart casual. Je to přesně ten moment, kdy si připadáte jako britská aristokracie na dovolené, a my si tenhle zážitek neskutečně užili, i když jsme po zbytek dne museli jíst už jen levnější jídlo z bistra 😅. Místo si rozhodně musíte rezervovat předem online, obzvláště v létě bývá plno týdny dopředu.

3. Zahrady Butchart Gardens, květinový zázrak

Pokud byste z celého okolí Victorie měli vidět jen jedinou věc mimo samotné centrum města, musí to být Butchart Gardens. Tyto zahrady se nacházejí asi půl hodiny jízdy autem severně od centra a jsou doslova světovým unikátem. Vstupné stojí kolem 41 CAD (cca 700 Kč) a je to investice, které rozhodně nebudete litovat.

Příběh tohoto místa je vlastně docela fascinující. Původně tu byl obrovský a ošklivý vápencový lom, který patřil rodině Butchartových. Když se lom vytěžil, paní Jennie Butchartová se rozhodla, že tu měsíční krajinu promění v zahradu, a nechala sem navozit tuny úrodné půdy z okolních farem. Výsledkem je Sunken Garden (Potopená zahrada). Když do ní poprvé nahlédnete seshora z vyhlídky, úplně vám spadne brada.

Zahrady jsou otevřené celoročně a pokaždé vypadají úplně jinak. Na jaře tu kvetou desetitisíce tulipánů a narcisů, v létě vás ohromí obří rozkvetlé růže a na podzim se japonská zahrada zbarví do neuvěřitelných odstínů červené a zlaté. My sem rádi jezdíme brzy ráno hned na otevíračku, kdy tu ještě nejsou davy turistů a celá zahrada působí neuvěřitelně magicky a klidně.

4. Pozorování velryb a kosatek (Whale Watching)

Oceán kolem ostrova Vancouver Island je domovem obrovského množství mořského života a Victoria je jednou z nejlepších základen pro pozorování velryb na celém světě. Vody kolem ostrova obývají rezidentní i migrující skupiny kosatek dravých (orcas), keporkaků a minke velryb.

Z Inner Harbour denně vyplouvá hned několik společností, které tyto výlety pořádají. Můžete si vybrat buď větší, uzavřenou a vyhřívanou loď, což je super volba pro rodiny s dětmi, nebo můžete naskočit do malého rychlého nafukovacího člunu typu Zodiac. My rozhodně doporučujeme právě Zodiac. Navlečou vás sice do obřích červených záchranných kombinéz, ve kterých se sotva hýbete a vypadáte jako panáček Michelin, ale zážitek být tak blízko hladině, cítit slanou vodu na obličeji a vidět obrovskou černou ploutev kosatky jen kousek od vás, to je prostě nepopsatelné.

Výlet obvykle trvá zhruba tři hodiny a stojí kolem 130 až 150 CAD na osobu (cca 2 200 až 2 500 Kč). Kapitáni těchto lodí jsou velmi zkušení a sdílejí mezi sebou informace o výskytu velryb, takže šance, že nějaké uvidíte, je poměrně vysoká (některé společnosti dokonce nabízí, že pokud velryby neuvidíte, můžete jet příště zdarma). Výlety doporučuji zařídit předem přes prostředníky, my na to rádi využíváme GetYourGuide, kde je často i možnost bezplatného storna.

5. Barevné domečky na Fisherman’s Wharf

Asi patnáct minut příjemnou procházkou z Inner Harbour směrem k oceánu narazíte na Fisherman’s Wharf, což je velmi specifický a neskutečně fotogenický kout města. Je to vlastně soustava dřevěných mol, na kterých stojí pestrobarevné plovoucí domky (hausbóty), ve kterých místní lidé opravdu normálně žijí po celý rok.

Některé hausbóty jsou malé a roztomilé, jiné vypadají jako moderní plovoucí vily, ale všechny mají jedno společné, jsou natřené výraznými barvami a plné květináčů. Kromě obytných domků tu najdete i několik plovoucích stánků s jídlem. Vyrazte sem kolem poledne, kupte si čerstvé fish and chips u stánku Barb’s Fish and Chips, sedněte si na dřevěné lavičky a pozorujte čilý ruch v malém přístavu.

Krmit je je dnes přísně zakázáno (a pokuty jsou fakt vysoké), ale tuleně tu uvidíte stejně, loví si totiž vlastní ryby a nijak se nestresují. A zpět do centra se mimochodem dá vrátit malým žlutým vodním taxíkem (Victoria Harbour Ferry), což je rychlejší i vtipnější než chůze.

6. Královské muzeum Britské Kolumbie

My s mamkou na muzea obecně moc nejsme, ale tohle nás fakt dostalo. Mamka tam strávila dvě hodiny v sekci First Nations a já ji musela skoro násilím vytáhnout, abychom stihly večeři. Royal BC Museum patří mezi nejlepší v Kanadě. Expozice tu nejsou jen o prosklených vitrínách a dlouhých popiscích, celé muzeum je dělané formou úžasných diorama a imerzivních prostor.

Nejvíce dechberoucí je sekce věnovaná původním obyvatelům (First Nations) pacifického pobřeží. Uvidíte tu obrovské a bohatě vyřezávané totemové sloupy, rituální masky a celá tradiční obydlí. Dozvíte se hodně o spletité a často velmi pohnuté historii vztahů mezi kolonizátory a místními domorodými kmeny, což je pro pochopení současné Kanady naprosto klíčové.

Ve druhém patře vás pak čeká propracovaná expozice přírodní historie, kde procházíte deštným pralesem, jeskyněmi a podmořským světem v životní velikosti. Vstupné do muzea stojí zhruba 29 CAD (cca 500 Kč) a bez problému tu strávíte klidně i tři hodiny, aniž byste se začali nudit.

7. Čínská čtvrť a nejužší ulička Fan Tan Alley

Chinatown ve Victorii sice nedosahuje takových rozměrů jako ta ve Vancouveru nebo San Franciscu, ale má jedno obrovské prvenství, je to vůbec ta nejstarší čínská čtvrť v celé Kanadě a druhá nejstarší v Severní Americe. Vznikla v polovině devatenáctého století během zlaté horečky, kdy sem přijížděly tisíce čínských dělníků a obchodníků.

Dnes je to fascinující změť cihlových budov, barevných lampionů, čajoven a obchodů s tradiční čínskou medicínou. Samotným srdcem čtvrti je Fan Tan Alley. Tato nenápadná ulička je držitelem rekordu jako vůbec nejužší komerční ulice v Severní Americe, v nejužším bodě měří pouhých devadesát centimetrů, takže pokud jdete s velkým batohem, možná se i zaseknete.

V minulosti to bylo centrum ilegálního hazardu a opiových doupat plné tajných únikových východů, ale dnes tu najdete malé umělecké galerie, prodejny vinylů a stylové butiky. Často tu narazíte na velmi specifické a ručně vyráběné stříbrné šperky. Já tam objevila značku Pyrrha (dělají šperky ze starých pečetí a jsou neskutečně krásné), koupila jsem si tam náhrdelník a dodnes ho nosím jako suvenýr, na který jsem hrdá.

8. Beacon Hill Park a historický nultý kilometr

Když si budete potřebovat odpočinout od městského ruchu, vyrazte pěšky do obrovského parku Beacon Hill Park, který se rozkládá nedaleko centra směrem na jih. Je to obrovská oáza zeleně plná obřích stromů, jezírek, krásně upravených záhonů a klikatících se cestiček.

Park je poměrně specifický tím, že se v něm volně procházejí desítky obrovských pávů. Místy si budete připadat trochu jako v pohádce, když před vámi na trávníku páv roztáhne svůj nádherný ocas. Pokud jedete s dětmi, určitě nevynechejte Beacon Hill Children’s Farm, kde si můžete pohladit volně pobíhající kozičky.

Na samém jižním okraji parku, kde pevnina končí a začíná oceán, narazíte na nenápadný, ale důležitý monument s nápisem Mile 0. Toto místo označuje úplný začátek (nebo konec, záleží na úhlu pohledu) ikonické dálnice Trans-Canada Highway, která se táhne neuvěřitelných 8 000 kilometrů napříč celou Kanadou až na daleké východní pobřeží do provincie Newfoundland. My tam stáli asi deset minut a koukali na ty zasněžené vrcholky za průlivem a ani jsme se moc nechtěli hnout. Jedna z těch chvil, kdy si člověk říká, proč vůbec bydlí jinde.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Victorii
2 ubytování — wellness hotely a další možnosti ubytování

9. Hrad Craigdarroch Castle a baronovo bohatství

Kanada sice nepatří mezi země, kde byste očekávali středověké hrady, ale Victoria má svůj vlastní velmi specifický Craigdarroch Castle. Jde o obrovské sídlo v okázalém viktoriánském stylu, které si v osmdesátých letech devatenáctého století nechal postavit skotský uhelný baron Robert Dunsmuir, tehdy jeden z nejbohatších mužů v celé provincii.

Pan baron se bohužel dokončení stavby nedožil, ale jeho dům tu stojí dodnes a je z něj fascinující muzeum. Zvenku budova s malými věžičkami působí poměrně majestátně, ale to pravé bohatství vás čeká uvnitř. Interiéry jsou obložené tím nejkvalitnějším dřevem z celého světa, nachází se tu neuvěřitelné množství původního nábytku a desítky nádherných vitrážových oken.

Vstupné se pohybuje kolem 20 CAD (cca 340 Kč) a prohlídka zabere zhruba hodinku. Nečekejte rytíře ani mučírny, je to spíš taková okázalá ukázka toho, co si mohl v devatenáctém století postavit člověk, který měl opravdu, ale opravdu moc peněz. Dubové schodiště je ale nádherné a já po něm chodila nahoru dolů třikrát, jen tak pro radost.

10. Jarní zázrak a rozkvetlé třešně (Cherry Blossoms)

Pokud se vám podaří naplánovat výlet do Victorie v období od konce února do začátku dubna, budete svědky jednoho z nejkrásnějších přírodních úkazů ve městě. Victoria se totiž díky svému mimořádně mírnému podnebí pyšní tím, že má jedno z nejčasnějších a nejvelkolepějších jarních kvetení stromů v celé Kanadě.

Město je prostě poseté tisíci třešní a slivoní, jejichž koruny se promění v obrovské růžové a bílé mraky. Ulice jako View Street nebo oblasti kolem James Bay jsou úplně zasypané okvětními lístky, které poletují vzduchem jako barevný sníh. Místní obyvatelé to naprosto milují a začátek kvetení pro ně symbolizuje definitivní konec pošmourné deštivé zimy.

Dokonce existují i speciální mapy kvetoucích stromů, podle kterých můžete uspořádat celodenní procházku. Je to nesmírně fotogenické období a pokud zrovna uvažujete nad jarním výletem a váháte nad termínem, doporučuji se trefit právě do tohoto období. My jsme tam s mamkou byly začátkem března a já jsem nafotila asi čtyři sta fotek, z nichž polovina jsou jen stromy. Mamka byla statečná.

11. Cyklovýlet po Galloping Goose Regional Trail

Victoria je neskutečně cyklo friendly město, plné chráněných cyklostezek a respektujících řidičů, ale tou největší pýchou je takzvaný Galloping Goose Trail. Jde o bývalou železniční trať, která byla vytrhána a proměněna v nádhernou, zhruba šedesát kilometrů dlouhou stezku, která se vine z centra města až daleko do hlubokých lesů a malých venkovských komunit mimo civilizaci.

Přímo v centru si můžete bez problémů pronajmout kolo (nebo elektrokolo, pokud se vám nechce moc šlapat) na půl dne a vyrazit. Trasa je povětšinou krásně rovinatá, obklopená zelení, po cestě potkáte spoustu malých kavárniček a ostružinových keřů, u kterých se dá zastavit na malou svačinu.

Není samozřejmě nutné jet celou trasu, stačí si udělat pár hodin dlouhý výlet z města ven a zase zpět. Je to obrovský relax a skvělý způsob, jak vidět i místa, kam se autem nebo pěšky jen tak nedostanete, a hlavně si hezky protáhnete nohy po všech těch vydatných jídlech v místních restauracích.

12. Pomalé odpoledne v elegantní čtvrti Oak Bay

Pokud chcete zažít opravdovou „starou britskou Victorii“, vyrazte do okrajové čtvrti Oak Bay. Tato čtvrť, která leží trochu stranou od centra na východním pobřeží, je plná luxusních domů, tichých uliček a malých nezávislých butiků, kde se prodávají starožitnosti a designové oblečení. Místní tu venčí psy takovým tempem, jako by nikam nespěchali, a myslím, že ani nespěchají, a já jim to upřímně závidím.

Zastavte se v místní marině, kde na vás dýchne uvolněná ostrovní atmosféra, můžete si tu dát skvělou kávu s výhledem na kotvící jachty a občasné tuleně. Oak Bay Avenue je pak ideálním místem pro tiché nakupování a nasávání atmosféry, najdete tu hned několik menších a méně turisticky vytížených čajoven, kde si můžete dát vynikající odpolední čaj za znatelně přívětivější ceny než ve vyhlášeném Empress hotelu.

Tato oblast má své vlastní unikátní kouzlo a pro spoustu lidí je to nejoblíbenější část celého města, protože tu nenajdete davy turistů, ale spíše místní obyvatele venčící psy a užívající si klidný život.

Kde se ve Victorii najíst a co ochutnat

Gastro scéna ve Victorii je neuvěřitelně bohatá. Město těží ze své polohy na pobřeží, takže tu seženete fenomenální a čerstvé mořské plody. Město má silnou studentskou komunitu, a to se pozná, kavárenská kultura tu jede naplno a výběrová káva je tu naprostá samozřejmost.

Pokud hledáte vyloženě to, co se skrývá pod pojmem best restaurants in victoria bc, zaměřte se na mořské plody. Naprostou institucí je Red Fish Blue Fish, což je malý, dřevem obložený kontejner postavený přímo na mole v Inner Harbour. Často se tu stojí i více než hodinová fronta, ale jejich fish and chips z divokého lososa nebo úžasné rybí tacos (tacones) za to dlouhé čekání prostě stojí.

Na snídani doporučuji Blue Fox Cafe (vajíčka Benedikt jsou tady na jiné úrovni) nebo Jam Cafe na palačinky. Ale pozor, o víkendu se tam stojí v osm ráno venku ve frontě a já nejsem typ, co by to normálně dělal. Udělala jsem to. Nelituji. Na kávu se s mamkou rády stavíme v Habit Coffee, to je sázka na jistotu s velmi příjemnou obsluhou. Zkuste také objevit různé menší pivovary, kterých je Victoria plná a ochutnat jejich craft beer.

Kam dál v Kanadě a co zařídit před cestou

Victoria je úžasným výchozím bodem, ze kterého můžete začít poznávat daleko divočejší kouty kanadské přírody na západním pobřeží, byla by škoda zůstat jen ve městě.

  • Z Victorie se určitě vydejte dál na sever prozkoumat zbytek ostrova Vancouver Island. Cestou se můžete zastavit na nekonečných surfařských plážích v Tofino a procházet se deštnými pralesy plnými starodávných obřích stromů.
  • Při cestě zpět na pevninu se podívejte na naše tipy, co vidět ve Vancouveru, což je moderní skleněná metropole, kterou ze všech stran objímají zasněžené hory a na kterou nedáme dopustit.
  • eSIM karta: Nezapomeňte si před odletem do Kanady zařídit internet, abyste mohli používat navigaci na silnicích i ve městě, my k tomu běžně využíváme eSIM a v naší recenzi Holafly se dozvíte, proč je to podle nás momentálně nejlepší a nejsnazší řešení.
  • Cestovní pojištění: Na cesty mimo Evropu nikdy, ale opravdu nikdy nejezděte bez pojištění. Pokud řešíte zdravotní pojištění na delší cesty spojené třeba i s prací nebo digitálním nomádstvím, přečtěte si naši recenzi na SafetyWing.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Často kladené otázky (FAQ)

Připravila jsem rychlé odpovědi na ty nejčastější dotazy, ať máte plánování cesty do Victorie co nejjednodušší.

Co vidět ve Victorii?

Mezi hlavní zajímavosti patří přístav Inner Harbour s budovou parlamentu, luxusní hotel Fairmont Empress, nádherné zahrady Butchart Gardens, muzeum Royal BC Museum a malebné plovoucí domky ve Fisherman’s Wharf. Rozhodně si udělejte čas i na výlet lodí za pozorováním velryb.

Kolik dní potřebuji na návštěvu Victorie?

Dva až tři plné dny jsou naprosto ideální k tomu, abyste v klidu prošli celé centrum, poseděli si v kavárně, užili si čaj o páté, vyjeli mimo město do zahrad Butchart a absolvovali půldenní plavbu za velrybami, aniž byste se museli zbytečně stresovat a hnát.

Jaký je rozdíl mezi Vancouverem a Victorií?

Vancouver je obrovská, moderní a uspěchaná metropole plná skleněných mrakodrapů a mezinárodního byznysu, ležící na kanadské pevnině. Victoria, ležící na sousedním ostrově, je oproti tomu spíše menší, klidné a historické město s výrazně anglickou architekturou a pomalejším tempem života.

Je potřeba si předem rezervovat trajekt z Vancouveru?

Ano, pokud cestujete autem a navíc v letní sezóně, je rezervace lístků u BC Ferries přes internet téměř nutností, abyste nemuseli čekat v přístavu několik dlouhých hodin na další volný trajekt. Pro pěší cestující bez auta to nebývá takový problém.

Kdy je největší šance vidět u Victorie velryby a kosatky?

Velryby a různé druhy mořských savců se v okolí ostrova vyskytují po celý rok, ale nejvyšší a nejúspěšnější sezóna pro pozorování kosatek (orcas) začíná v květnu a trvá zhruba do konce října.

Platí se v Kanadě americkými dolary?

Ne, v Kanadě se platí kanadským dolarem (CAD). Ačkoliv některá turistická místa u amerických hranic možná vezmou i americké bankovky, kurz bývá velmi nevýhodný. My doporučujeme všude platit platební kartou, hotovost tu využijete jen opravdu málokdy a velmi zřídka.

Vyplatí se jít na čaj do hotelu Empress?

Pokud hledáte levnou svačinu, tak se to rozhodně nevyplatí, protože ceny se pohybují kolem 75 až 90 CAD za osobu. Pokud si ale chcete dopřát luxusní zážitek plný anglické elegance, skvělého servisu a ochutnat něco tradičního v nádherném historickém prostředí, je to zkušenost, za kterou ty peníze stojí.

Kolik stojí dovolená na Aljašce: rozpočty 2026

TL;DRDesetidenní roadtrip na Aljašce pro dva lidi s ubytováním ve střední třídě, autem a výlety vyjde na zhruba 11 000 dolarů, tedy asi 253 000 Kč, čtrnáctidenní pobyt čtyřčlenné rodiny s prémiovými zážitky pak atakuje 22 000 dolarů (přes půl milionu korun) a kombinace plavby lodí s týdenním roadtripem (Cruisetour) vyjde na přibližně 292 000 Kč. Nejlepší doba pro cestu je od konce května do začátku září, kdy trvá jediná stabilní turistická sezóna v délce zhruba 100 dní. Mezi hlavní výdaje patří půjčení auta (150–300 dolarů/den), ubytování v Anchorage nebo u Denali (150–500 dolarů/noc) a pozorování medvědů v Katmai u vodopádů Brooks Falls, kde jen doprava vyjde na téměř tisíc dolarů na osobu. Ušetřit lze pronájmem campervanu (200–400 dolarů/den) nebo vlastním vařením, což ušetří 50 až 100 dolarů denně za dvě osoby.

Pamatuju si to jako dneska, když jsme s Lukášem poprvé sedli k excelové tabulce, protože nás zajímala reálná Aljaška a cena dovolené pro dva. Měli jsme představu o divoké přírodě, majestátních ledovcích a medvědech lovících lososy v řece. Co nás ale dokonale uzemnilo, byly první nástřely cen. Aljaška zkrátka není jen trochu dražší Amerika. Je to v podstatě logistický ostrov, kam se všechno musí draze dovážet, a turistická sezóna tu trvá pouhých sto dní v roce. Nevyplatí se ale šetřit, vše, co jsme vynechali, tak toho do teď litujeme. Na Aljašku víc krát v životě nejspíš nepojedeme.

Tady nám nic jiného nezbývalo, než si sednout a celou tu tabulku přepočítat pořádně, protože Aljaška vás z rozpočtu vyhodí způsobem, na který žádná dovolená v Evropě nepřipraví. Najdete tu reálné rozpisy pro různé typy cestovatelů, od roadtripu přes obytňák až po plavbu lodí, plus tipy, kde ušetřit a za co naopak bez mrknutí oka zaplatit.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

  • Hlavní sezóna je extrémně krátká: Ideální čas na návštěvu je od konce května do začátku září, kdy má Aljaška přijatelné počasí a vše je otevřené.
  • Základní rozpočet pro dva: Počítejte s tím, že desetidenní roadtrip ve dvou lidech s půjčeným autem a ubytováním ve střední třídě vyjde zhruba na 250 tisíc Kč.
  • Největší položkou je auto a letenky: Půjčení obyčejného SUV v létě stojí klidně 150 až 300 dolarů na den. Levné letenky hledejte na Kiwi s velkým předstihem, ideálně hned v zimě.
  • Campervan jako záchrana: Pronájem obytňáku vás sice vyjde na více než 200 dolarů denně, ale ušetříte obrovské částky za hotely a drahé restaurace.
  • Pozorování medvědů je luxus: Výlet do Katmai na slavné Brooks Falls vás vyjde na téměř tisíc dolarů za osobu jen za logistiku a letenky, ale je to naprosto spektakulární zážitek.
  • Nezapomeňte na pojištění a sprej na medvědy: Americké zdravotnictví nezná slitování (věřte mi, nechcete to zjišťovat na vlastní kůži 😅) a bear spray si musíte koupit až na místě. Do letadla ho totiž nevezmete.

Kdy jet na Aljašku a jak se tam dostat

Nejlepší doba pro návštěvu je jednoznačně aljašské léto, které trvá v podstatě jen od června do srpna. My tu běžně zažíváme dny, kdy slunce skoro nezapadá a vy můžete o půlnoci fotit zasněžené vrcholky hor za denního světla. Pokud chcete trochu ušetřit, můžete zkusit okrajovou sezónu v květnu nebo v září, kdy ceny padají klidně o třetinu. Má to ale obrovský háček. Počasí je v té době naprosto nevyzpytatelné a v polovině září už spousta hotelů, restaurací i agentur pořádajících výlety jednoduše zavře krám a zazimuje.

Dostat se z Prahy do Anchorage není úplně na otočku. Přímý let neexistuje, takže vás čeká jeden nebo spíš dva přestupy a celková doba na cestě se natáhne na 16 až 22 hodin. Je to zkrátka takový malý předvýlet, než vůbec začnete prozkoumávat divočinu. My nedáme dopustit na pořádné vyhledávače. Levné letenky hledejte na Kiwi, je to náš oblíbený portál. Ceny zpátečních letenek v ekonomické třídě se typicky pohybují mezi 1 500 a 2 500 dolary, což je zhruba 35 až 60 tisíc korun. Pokud ulovíte letenku pod 30 tisíc korun, vůbec nad tím nepřemýšlejte a hned ji berte.

Před cestou nesmíte zapomenout na byrokracii. Jako občané ČR potřebujete elektronickou registraci ESTA, která stojí 21 dolarů a platí dva roky. Zvládnete ji vyklikat online za pár minut. A ještě jedna velmi praktická věc pro život v dnešním propojeném světě. Abyste měli data na navigaci a hledání ubytování hned po příletu, doporučuji si zařídit eSIM od Holafly, kterou si nahrajete do telefonu ještě doma v obýváku.

Kde se ubytovat na Aljašce a kolik to stojí

Pamatuju si ten moment, kdy jsem v prohlížeči poprvé otevřela ceny hotelů v Anchorage na červenec. Málem jsem zavřela laptop a šla si lehnout. Pokoj, který by v zimě stál 120 dolarů, se v sezóně prodává klidně za 400.

Cenový šok vás pravděpodobně čeká hned při hledání prvního noclehu. Pokoj, který by stál v zimě sto dvacet dolarů, se v červenci hravě prodává za 350 až 500 dolarů za noc. A to se prosím bavíme o průměrných hotelech, žádném nevídaném luxusu. Lidé na fórech často sdílí historky, jak je obyčejný motel vyšel dráž než luxusní resort v Karibiku 😅.

V Anchorage máte nejširší výběr. Pokud si chcete dopřát, můžete zvolit ikonický Hotel Captain Cook s výhledem na oceán, kde noci začínají na 450 dolarech. Střední třída jako Hilton Anchorage nebo Westmark Anchorage vás vyjde na 200 až 300 dolarů. Pokud hledáte něco levnějšího u letiště po dlouhém příletu, podívejte se po Coast International Inn u jezera Lake Hood, kde se vejdete do 150 dolarů.

Okolí národního parku Denali je na tom s cenami podobně napjatě, obzvlášť v oblasti zvané Glitter Gulch hned u vstupu. Populární komplex McKinley Chalet Resort nabízí krásné sruby, ale připravte si 250 až 400 dolarů za noc. Pokud máte menší rozpočet, musíte hledat dál od parku nebo se spokojit s jednoduchými motely jako Denali Park Hotel za zhruba 150 až 220 dolarů. Nejlevnější variantou pochopitelně zůstává kempování, které vyjde na 30 až 50 dolarů, pokud se vám podaří ulovit volné místo. Osobně doporučuji využívat i menší platformy jako Hipcamp, kde místní pronajímají svá soukromá místa pro stany nebo dodávky, často s neuvěřitelným výhledem a za zlomek ceny běžného kempu.

Aljaška a cena dovolené: 15 věcí, za které utratíte nejvíc (a jak ušetřit)

Tady je to, co by nás bylo bývalo zachránilo, kdybychom to věděli před rezervací.

1. Tři modelové rozpočty, ať víte, na čem jste

Abyste měli reálnou představu, sestavili jsme tři ukázkové rozpočty na sezónu 2026 při kurzu zhruba 23 korun za dolar. První scénář je desetidenní roadtrip pro dva lidi se zastávkami v Anchorage, Denali a na poloostrově Kenai. S ubytováním ve střední třídě, autem a několika výlety počítejte s částkou kolem 11 000 dolarů, což je zhruba 253 000 Kč.

Druhý scénář je pro čtyřčlennou rodinu na 14 dní. Zde už se logistika prodražuje a celková částka se všemi parky a prémiovým letem nad medvědy se šplhá k 22 000 dolarům, tedy něco přes půl milionu korun. Třetí variantou je pak kombinace týdenní plavby na výletní lodi a následného týdne v autě. Tento takzvaný Cruisetour vás pro dva vyjde přibližně na 12 700 dolarů, čili 292 000 Kč.

2. Půjčení auta je boj o přežití

Zajištění dopravy je alfou a omegou celého výletu a nechávat to na poslední chvíli je čirá finanční sebevražda. Obyčejné SUV u velkých společností jako Hertz nebo Enterprise stojí v červenci a srpnu běžně 150 až 300 dolarů za den. S Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využíváme všude po světě ke srovnání těch nejlepších nabídek předem.

Věřte mi, že jakmile na Aljašce začne sezóna, auta na letišti prostě dojdou. Četla jsem příběhy lidí, kterým cena za desetidenní pronájem vyskočila přes noc z třinácti set na neuvěřitelných dva a půl tisíce dolarů, jen proto, že otáleli s rezervací. Pokud tedy víte termín, auto bookujte klidně hned v lednu.

3. Skryté pasti půjčoven a gravel roads

Když už máte auto zarezervované, je potřeba si pozorně přečíst malá písmenka ve smlouvě. Standardní nadnárodní půjčovny totiž striktně zakazují jízdu po nezpevněných štěrkových cestách, kterým se říká gravel roads. To znamená, že vás smlouva nepustí například po proslulé McCarthy Road k ledovci Kennicott nebo po odlehlé Dalton Highway směrem za polární kruh.

Pokud tyto ikonické trasy máte v plánu, musíte sáhnout po lokálních půjčovnách, jako je třeba Go North Adventures. Ty vám sice ochotně půjčí pořádně obuté auto se dvěma rezervami do opravdové divočiny, ale zaplatíte za to o třicet až padesát procent více. Dále si dejte pozor na obrovské poplatky za vrácení auta jinde (drop-off fee). Vzít si auto v Anchorage a nechat ho ve Fairbanks vás může stát klidně dalších 500 dolarů navrch.

4. Campervan jako ultimátní záchrana rozpočtu

Máte pocit, že ceny za hotely a auto jsou úplně mimo realitu? Pak je načase zvážit pronájem obytného vozu. Sloučíte tím náklady na dopravu i spaní do jednoho a vyřešíte obrovský problém s drahým stravováním, protože získáte vlastní kuchyňku. Cestování s domem na kolech dává v téhle obrovské přírodě obrovský smysl.

Pronájem přes společnosti jako Great Alaskan Holidays se pohybuje mezi 200 a 400 dolary za noc. Ačkoliv se to zdá jako velká částka, v porovnání se třemi sty dolary za průměrný hotel plus dvě stě dolary za auto jste denně v plusu. Navíc se probouzíte uprostřed nádherných lesů nebo s výhledem na horské masivy, což se s motelovým pokojem u rušné silnice nedá vůbec srovnávat ☺️.

5. Vstupy do národních parků a pass America the Beautiful

I když se vám zdá, že za všechno na Aljašce platíte krví, vstupy do krásné přírody se dají vyřešit docela elegantně a levně. Pokud plánujete navštívit více federálních parků jako Denali nebo Kenai Fjords, okamžitě si pořiďte kartičku America the Beautiful. Tento roční pas stojí 80 dolarů a pokryje vstup celému vašemu autu do většiny národních parků v celých Spojených státech.

Investice se vám vrátí neuvěřitelně rychle, typicky hned po pár dnech cestování. Dávejte si ale pozor na to, že tento pas neplatí pro místní aljašské státní parky (State parks), jako je například populární Chugach. Tam musíte zaplatit denní poplatek zvlášť, obvykle od 5 do 25 dolarů na auto.

6. Medvědi v Katmai aneb výlet, co vás zruinuje

Pozorování hnědých medvědů, jak chytají vyskakující lososy přímo do tlamy u vodopádů Brooks Falls, je sen snad každého, kdo na Aljašku míří. Bohužel je to zážitek, u kterého budete při placení skřípat zuby. Národní park Katmai není dostupný po silnici, musíte tam doletět.

Logistika je trochu jako skládačka: zpáteční letenka z Anchorage do King Salmon stojí kolem 500 dolarů a odtud vás hydroplánem dopraví do kempu za dalších 450. Takže jen za dopravu dáte tisíc dolarů na osobu, ještě než uvidíte jediného medvěda. Pokud byste chtěli spát přímo na místě v chatce, noci se šplhají nad tisíc dvě stě dolarů. Mnoho lidí to řeší formou organizovaných jednodenních zájezdů, které také stojí ranec, ale ušetří vám spoustu starostí s přestupy.

7. Lodní výlety za ledovci a velrybami

Aljašské pobřeží nejlépe objevíte z vody a tyhle výlety rozhodně stojí za každý utracený cent. Tyrkysově modré ledovce, které se s ohromujícím rachotem hroutí do oceánu, jsou něco, z čeho budete lapat po dechu. Jedním z nejoblíbenějších zážitků je plavba k ledovci Aialik v národním parku Kenai Fjords z přístavu Seward.

Tyto celodenní lodní výlety se pohybují v cenové relaci 200 až 280 dolarů na osobu. Pokud milujete zvířata a chcete vidět keporkaky, vyrazte na pozorování velryb v oblasti Juneau. Menší lodě pro pár lidí poskytují intimnější zážitek a stojí kolem 180 až 360 dolarů. Výlety se v létě plní opravdu rychle, my jsme to málem podcenili a zbývaly poslední dvě místa, takže rezervujte s předstihem, ideálně zároveň s letenkami.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat na Aljašce
6 ubytování — wellness hotely, resorty a další možnosti ubytování

8. Autobusy v Denali a vyhlídkové lety

Národní park Denali má obrovské specifikum, nesmíte do něj vjíždět vlastním autem dále než kousek za bránu. Musíte využít jejich oficiální zelené autobusy. Základní lístek na takzvaný Transit Bus vyjde zhruba na 30 dolarů, ale daleko lepší jsou komentované prohlídky Tundra Wilderness Tour za cenu od 150 do 200 dolarů, kde vám zkušený řidič ukáže soby, losy a s trochou štěstí i grizzlyho.

Pro ty, co se nebojí výšek a chtějí utratit větší peníze za naprosto dechberoucí zážitek, jsou tu vyhlídkové lety z městečka Talkeetna. Malá letadla vybavená ližinami vás vezmou k úpatí nejvyšší hory Severní Ameriky a dokonce s vámi přistanou přímo na zasněženém ledovci. Tahle sranda vyjde na 400 až 700 dolarů, ale přistání na ledovci ve výšce čtyř tisíc metrů je přesně ten zážitek, kvůli kterému se pak člověk dvacet minut nemůže přestat usmívat. A my litujeme, že jsme si ho nezaplatili. Dodnes.

9. Trajekty AMHS jako pomalá alternativa k výletním lodím

Komerční plavby (cruises) jsou úžasně pohodlné, ale pokud máte napnutý rozpočet a spoustu času, existuje státní trajektová síť Alaska Marine Highway System. Je to taková obří dálnice na vodě, která spojuje pobřežní komunity. Plavba z Washingtonu nebo Kanady na Aljašku trvá několik dní.

Základní jízdné pro osobu vychází na přijatelných 220 až 320 dolarů, což je oproti komerční plavbě za dva tisíce dolarů obrovský rozdíl. Má to ale svá pravidla. Připlácíte za auto a pokud chcete kajutu, stojí to další nemalé peníze. Úplní dobrodruzi to řeší tak, že si rozloží spacák přímo na palubě pod vyhřívaným soláriem nebo si tam postaví malý stan. Je to drsné, ale neuvěřitelně autentické.

10. Cestovní pojištění je naprostá nutnost

Jestli je něco, na čem nesmíte ušetřit ani korunu, je to pojištění do Spojených států. Americký systém zdravotnictví je pro Evropana nepochopitelný a hlavně neuvěřitelně drahý. Běžné ošetření zvrtnutého kotníku vás vyjde na desítky tisíc dolarů, a pokud by vás museli evakuovat vrtulníkem z divočiny, letí účty ke stu tisícům dolarů.

Bez kvalitní pojistky riskujete prostě osobní bankrot. My máme pro naše cesty jasná pravidla. Na kratší cesty volíme AXA (kde můžete využít naši 50 % slevu) a na delší cesty nebo pobyty nedáme dopustit na recenzované pojištění od True Traveller nebo SafetyWing. Krytí musí být nastavené na co nejvyšší možné limity.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

11. Skryté daně a spropitné (tipping culture)

Americká kultura spropitného vás na Aljašce doběhne na každém kroku. Z našich končin na to nejsme moc zvyklí, ale personál tady z dýšek prostě žije. V restauracích se automaticky očekává, že necháte 18 až 22 procent navrch k účtu. Dává se ale všem. Taxikářům deset procent, nosičům dva dolary za kufr a i průvodcům na lodi nebo na treku byste měli nechat 10 až 20 dolarů na den za jejich služby.

Ačkoliv Aljaška nemá plošnou státní daň z prodeje, nevyhrajete to. Jednotlivá města mají své vlastní lokální daně. V Anchorage sice z jídla daň neplatíte, ale napálí vám tvrdou přirážku na ubytování a pronájem auta. Ve městech jako Seward nebo Homer si připlatíte u pokladny v průměru dalších sedm procent ke každému nákupu.

12. Nečekaný výdaj: Sprej na medvědy

Hned první den vás čeká jeden nepříjemný logistický a finanční zádrhel. Bez spreje na medvědy (bear spray) se do aljašských lesů prostě nechodí, je to vaše hlavní pojistka při nečekaném setkání. Problém je v tom, že americký úřad pro letectví přísně zakazuje převážet tento sprej v letadle, a to i v odbaveném kufru.

Nemůžete si ho tedy přivézt z domova ani z jiného státu. Musíte si ho za zhruba padesát až šedesát dolarů koupit hned po příletu v supermarketech jako REI nebo Walmart, a před odletem domů ho musíte vyhodit nebo darovat někomu na parkovišti u letiště. Je to frustrující vyhazování peněz, ale přes tohle zkrátka nejede vlak.

13. Kdy koupit letenky a proč nečekat na slevy

Často se nás ptáte, jestli se vyplatí čekat na nějaké last minute slevy letenek. Odpověď pro Aljašku zní jednoznačně ne. Sezóna je tak krátká a kapacita letadel tak omezená, že s blížícím se létem ceny strmě letí vzhůru a už nikdy neklesnou.

Nejlepší čas pro nákup letenek na letní prázdniny je mezi lednem a březnem, tehdy se dají ulovit opravdu zajímavé akce u společností jako Lufthansa nebo Delta Airlines. Jakmile nákup odložíte na květen, můžete se dočkat toho, že se letenka vyšplhá i na neuvěřitelných 60 až 70 tisíc korun. A to už vaší tabulkou s rozpočtem řádně zamává.

14. Oblečení a výbava z domova

Jednou nás v polovině července chytil ve fjordu vítr a horizontální déšť tak silný, že jsem si říkala, proč vůbec existují deštníky. Aljaška vám tohle udělá klidně třikrát za den. Místní obchody s vybavením jsou samozřejmě drahé, takže vše podstatné musíte mít už v kufru z Evropy.

Klíčem je cibule, tedy vrstvení oblečení. Potřebujete kvalitní termoprádlo, hřejivou střední vrstvu, klidně lehkou péřovku a navrch nepromokavou gorotexovou bundu a kalhoty. Na nohy patří rozchozené a pevné boty na turistiku, ve kterých zvládnete ujít kilometry i v blátivém terénu. Zapomeňte na deštník, ten vám v tamním větru bude akorát na obtíž.

15. Nákup vlastních potravin jako trik místních

Restaurace jsou tu, jak už jsme si řekli, pekelně drahé. Jak se s tím vypořádat, pokud nemáte zrovna rozpočet rockové hvězdy? My jsme to vyřešili po svém: nakupovali jsme suroviny ve Fred Meyeru nebo Safeway a vařili si. Zjistili jsme, že ušetřit padesát až sto dolarů denně za dvě osoby je úplně reálné, pokud se vzdáte představy, že na každé jídlo prostě musíte do restaurace.

Tím, že si ráno uděláte vlastní snídani na pokojovém vařiči a přes den se odbydete obloženým sendvičem někde na vyhlídce do údolí, ušetříte hravě padesát až sto dolarů denně za dvě osoby. K tomu si pořiďte velkou termosku na horký čaj nebo kafíčko, které vás na větrných túrách zaručeně postaví na nohy ☺️.

Jídlo a pití: Kde se najíst a nezruinovat se

Účty v aljašských restauracích přesně zrcadlí logistickou náročnost celého státu. Spousta lidí sem přijíždí s romantickou naivní představou, že se tu budou od rána do večera cpát levnými lososy a obrovskými krabi přímo od rybářů. Omyl přátelé. Většina toho nejlepšího úlovku se rovnou na lodích mrazí a posílá na lukrativní trhy dole v pevninských Spojených státech nebo do Asie.

Obyčejný oběd v podobě burgeru s hranolky a pitím vás v průměrném podniku vyjde na 20 až 35 dolarů na osobu. Za lepší večeři zaplatíte mezi 40 a 65 dolary, a pokud si vyrazíte na luxusní fine dining s výhledem, počítejte se 120 až 200 dolary za večer.

Pokud budete v Anchorage, máme pro vás pár konkrétních tipů. Pro rodiny a milovníky pizzy je tu naprostá instituce Moose’s Tooth Pub & Pizzeria. Je to nezávislá pizzerie s nejvyššími tržbami v USA, mají vlastní výborné pivo, jen počítejte s tím, že se tu na stůl čeká klidně hodinu a půl. Zaplatíte tu rozumných 20 až 40 dolarů. Na perfektní snídani nebo brunch vyrazte do Snow City Cafe přímo v centru, kde doporučujeme vyzkoušet vejce Benedikt s aljašským krabem. Ačkoliv je krab drahý, za tento ranní prožitek to stojí.

Pro milovníky výhledů a luxusu pak slouží podnik Crow’s Nest přímo ve dvacátém patře hotelu Captain Cook. Mají tam neuvěřitelnou sbírku vín a dokonalého halibuta, ale připravte se, že tam necháte pár stovek dolarů. Pokud naopak potřebujete šetřit, jedním z mála míst mimo otravné fastfoody je lokální bistro Wraps Sandwich Cafe, kde pořídíte slušné jídlo pod patnáct dolarů. My jsme si například v Anchorage oblíbili i malá pekařství, kde seženete výborný muffin a kávu za pár dolarů, což je ideální start dne před dlouhou cestou.

Často kladené otázky (FAQ)

u003cstrongu003eKolik celkově stojí cesta na Aljašku?u003c/strongu003e

Desetidenní roadtrip pro dvě osoby se středním komfortem vyjde zhruba na 250 tisíc korun. Čtrnáctidenní luxusnější pobyt s prémiovými výlety pro čtyřčlennou rodinu pak atakuje hranici 500 tisíc korun. Do značné míry to ovlivní cena letenek a typ ubytování.

u003cstrongu003eKdy je nejlepší jet na Aljašku?u003c/strongu003e

Hlavní a vlastně jediná stabilní sezóna trvá zhruba 100 dní od konce května do začátku září. Během léta můžete očekávat nejlepší počasí, otevřené silnice i všechny turistické atrakce a restaurace.

u003cstrongu003eJak je draho na Aljašce v porovnání se zbytkem USA?u003c/strongu003e

Aljaška je výrazně dražší než většina amerických států. Všechno zboží a suroviny se sem musí dovážet tisíce kilometrů. Jídlo, ubytování i služby bývají v létě o 30 až 50 % dražší než v kontinentálních Spojených státech.

u003cstrongu003eJak dlouho se letí z Evropy na Aljašku?u003c/strongu003e

Z Prahy nebo Vídně počítejte s minimálně jedním, častěji však se dvěma přestupy. Celková doba na cestě včetně čekání na letištích trvá od 16 do 22 hodin v závislosti na zvoleném spojení přes USA nebo Kanadu.

u003cstrongu003eMůžu si na Aljašce pronajmout obytný vůz?u003c/strongu003e

Ano, campervany a RV (recreational vehicles) jsou extrémně populární, protože řeší problém s drahým ubytováním i jídlem najednou. Pronájem v sezóně vyjde na zhruba 200 až 400 dolarů za den podle velikosti vozu.

u003cstrongu003eVyplatí se plavba výletní lodí?u003c/strongu003e

Pro mnoho lidí ano. Kombinuje totiž ubytování, dopravu k odlehlým ledovcům i jídlo do jedné jasně dané ceny. Pokud ulovíte dobrou akci na balkonovou kajutu, může to vyjít dokonce levněji než klasický roadtrip po pevnině.

u003cstrongu003eMusím si dávat pozor na medvědy?u003c/strongu003e

Určitě ano. Sprej na medvědy je naprostá nutnost, ať už jdete na dlouhý trek do hor nebo jen na kratší procházku poblíž města. Nesmíte ho ale převážet v letadle, takže si ho musíte koupit až na místě po příletu.

Tofino, Kanada: 12 tipů, co vidět a dělat (surf, storm watching, Pacific Rim)

TL;DRTofino na kanadském ostrově Vancouver nabízí dvanáct klíčových zážitků: surfování na proslulé Cox Bay, procházky po 16 kilometrů dlouhé Long Beach v národním parku Pacific Rim a odpolední relax na Chesterman Beach s výletem na Frank Island za odlivu. Od listopadu do března láká na „storm watching“ s vlnami vysokými až 12 metrů, zatímco od března do října probíhá pozorování velryb a odskočit lze i k termálním pramenům Hot Springs Cove nebo na Wild Pacific Trail do sousedního Uclueletu. Cesta z pevniny trvá trajektem a autem po Highway 4 zhruba tři hodiny, noc v ubytování vyjde na 300 až 1 500 CAD a rezervovat je třeba i půl roku dopředu.

Tofino je přesně tím místem, kde hluboké deštné pralesy padají rovnou do divokého oceánu, ráno vás budí křik orlů bělohlavých a ve vzduchu je neustále cítit sůl smíchaná s vůní tisíciletých cedrů. Už při prvním nádechu se vám zaryje hluboko pod kůži a nepustí. Ačkoliv jsme sem jeli s obrovskými očekáváními, realita nás přesto pěkně praštila přes čumák, a to myslím jako ten nejlepší kompliment.

Když poprvé vyjdete na nekonečnou pláž, o kterou se tříští ledové vlny Pacifiku, a do tváře vás uhodí ten pravý oceánský vítr, okamžitě pochopíte, proč se sem sjíždějí surfaři, milovníci přírody i romantické duše z celého světa. Tofino Kanada zkrátka umí prodat takovým způsobem, že na zbytek země na chvíli úplně zapomenete ☺️. Naprosto jsme si zamilovali ten místní uvolněný vibe, kde se luxusní resorty potkávají s pomalým surfařským životním stylem a kde je naprosto normální jít na večeři do skvělé restaurace v holínkách a zablácené bundě.

Připravila jsem vám dvanáct míst a aktivit, které mě v Tofinu úplně dostaly, ať už chytáte vlny, pozorujete velryby nebo jen sedíte s horkou kávou a díváte se na bouři. Poradím vám také, kdy je nejlepší čas sem vyrazit, kde se strategicky ubytovat a kolik taková sranda na konci světa vlastně stojí.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

  • Nejlepší pláže: Long Beach v národním parku Pacific Rim (ideální na dlouhé procházky) a Chesterman Beach (skvělá dostupnost z města a nádherné západy slunce).
  • Surfování: Cox Bay je nejvyhlášenější surfařský spot, kde najdete nejlepší vlny. Pro začátečníky doporučujeme lekce u Pacific Surf School nebo Surf Sister.
  • Zimní bouře: Od listopadu do března se sem jezdí na takzvané „storm watching“, kdy vlny dosahují až 12 metrů.
  • Výlety za zvířaty: Na jaře a v létě nevynechejte plavbu za pozorováním velryb (šedé velryby a kosatky) nebo výlet na zodiaku za černými medvědy, kteří na plážích hledají kraby.
  • Doprava: Z pevniny se musíte dostat trajektem na ostrov Vancouver (do Nanaima nebo Victorie) a odtud vás čeká nádherná, ale klikatá tříhodinová jízda po Highway 4 přes hory.
  • Ceny: Tofino patří k nejdražším destinacím v Kanadě, ubytování je nutné rezervovat i více než půl roku dopředu.

Kdy vyrazit a jak se dostat do Tofina

Kdy vyrazit záleží hlavně na tom, co od téhle cesty čekáte, protože Tofino má v létě a v zimě úplně jinou tvář. Pokud chcete surfovat (nebo se o to alespoň pokusit v trochu snesitelnějších podmínkách), jezdit na kajaku, chodit po národním parku a užívat si dlouhé slunečné dny, vyrazte v letních měsících od června do září. Počítejte ale s tím, že městečko praská ve švech a ceny ubytování letí strmě vzhůru.

Naopak od listopadu do března se Tofino mění v dramatickou scénu jako vystřiženou z katastrofického filmu. Tohle je sezóna „storm watchingu“, kdy k pobřeží dorazí obří zimní bouře a vy z tepla hotelového pokoje u praskajícího krbu sledujete dvanáctimetrové vlny, jak bičují pobřeží. Je to neuvěřitelně romantické a fascinující divadlo.

Cesta sem je zážitek sám o sobě. Nejdříve se musíte dostat na ostrov Vancouver, většinou trajektem z pevninského Vancouveru do přístavu Nanaimo. Odtud vás čeká zhruba tříhodinový roadtrip po ikonické silnici Highway 4. Ta se klikatí skrz majestátní pohoří, kolem hlubokých jezer a přes úzké mosty. Máme dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využíváme všude po světě, takže doporučujeme půjčit si auto hned po příletu na letišti (levné letenky mimochodem hledejte na Kiwi, je to náš oblíbený portál pro všechny cesty). Cesta je místy dost nepřehledná a v zimě bývá často zledovatělá, takže určitě nepodceňte zimní pneumatiky a opatrnou jízdu.

Kde se ubytovat a kolik to stojí

Tofino opravdu není levná destinace a pokud sem jedete v hlavní letní sezóně, musíte se připravit na to, že vaše peněženka docela zapláče. Abyste si udělali představu o nákladech, noc v průměrném hotelu nebo pěkném Airbnb vás vyjde zhruba na 300 až 500 CAD (cca 5 100 až 8 500 Kč). Luxusní resorty s výhledem na oceán se pak šplhají klidně k 800 až 1 500 CAD za noc. Kempování je sice levnější varianta (kolem 50–80 CAD za noc), ale kempy bývají beznadějně vyprodané i tři čtvrtě roku dopředu. Tofino island (jak ho někteří zmateně nazývají, ačkoliv jde o město na poloostrově na ostrově Vancouver) má navíc striktní pravidla pro spaní v autě na divoko, takže to nedoporučuji zkoušet.

🏨 Doporučené hotely v Tofino

Podívejte se na všechny hotely v Tofino na Booking.com (přes náš odkaz s afiliátním aid 2397601).

Pokud si chcete dopřát opravdový zážitek a neřešíte tolik rozpočet, absolutní ikonou je Wickaninnish Inn. Tento legendární hotel stojí přímo na útesu nad pláží Chesterman Beach a je to přesně to místo, odkud chcete pozorovat zimní bouře v županu se skleničkou vína v ruce.

Výbornou, byť stále prémiovou alternativou, je Pacific Sands Beach Resort přímo na surfařské Cox Bay. Mají krásné plně vybavené apartmány s kuchyňkou, což vám pomůže ušetřit spoustu peněz za stravování v restauracích. Pro ty, kteří hledají kompromis mezi cenou a kvalitou a chtějí být blíž k centru města, můžeme doporučit Tofino Resort + Marina.

Tofino: 12 míst, která musíte navštívit, a co tu dělat

Tady je dvanáct míst a aktivit, které mě v Tofinu dostaly nejvíc, a za které byste mi měli být vděční, že jsem tam za vás strávila tolik času průzkumem. Od dechberoucích pláží přes dobrodružné výlety lodí až po klidné toulání starými pralesy, tady si to své najde každý.

1. Ikonická Long Beach a Pacific Rim National Park

Když se řekne Tofino, většina lidí si jako první představí přesně tohle místo. Long Beach je neuvěřitelných 16 kilometrů dlouhý pás tvrdého písku, který lemuje pobřeží národního parku Pacific Rim. Je to vůbec nejdelší písečná pláž na celém ostrově Vancouver a procházka po ní je naprosto magický zážitek. Pláž je posetá obrovskými, stříbrem vybělenými kmeny stromů, které sem oceán vyvrhl během masivních zimních bouří. Tyto kmeny často slouží jako improvizované lavičky nebo větrné bariéry pro pikniky místních obyvatel.

Mimochodem, pro vstup do parku potřebujete National Park Pass (koupíte ho v automatech na parkovišti, my ho vždycky zapomínáme a pak stojíme ve frontě v infocentru 😅). Parkujte u Incinerator Rock, je to obrovský skalní útvar trčící z písku, o který se vlny tříští tak efektně, že vám první půlhodinu utíká jen focením. Voda je tu po celý rok ledová a proudy jsou nevyzpytatelné, takže to rozhodně není místo na poklidné koupání, ale na dlouhé, větrné procházky v pořádné bundě je to naprostý ráj. Mimochodem, pokud se chystáte na delší chození po okolních stezkách, určitě si před cestou přečtěte náš průvodce, jak vybrat boty na turistiku.

2. Zkroťte vlny na Cox Bay

Cox Bay je tepajícím srdcem místní surfařské kultury. Pokud je Tofino hlavní město kanadského surfingu, pak je tahle zátoka ve tvaru půlměsíce jeho nejlepším hřištěm. Vlny se sem rolují přímo z otevřeného Pacifiku a díky tvaru zálivu jsou zde konzistentní podmínky po celý rok. My jsme tu strávili spoustu času jen tím, že jsme seděli na vyplavených kmenech a pozorovali profíky v černých neoprénech, jak sebevědomě klouzají po hladině, zatímco nad nimi kroužili racci.

Pokud si chcete surfování vyzkoušet na vlastní kůži, Tofino je k tomu ideální. Jen počítejte s tím, že voda má i uprostřed léta kolem 10 až 12 stupňů, takže se bez pořádně tlustého neoprenu s kapucí a botičkami opravdu neobejdete. Ve městě funguje hned několik skvělých surfařských škol, my doporučujeme vyhlášenou Pacific Surf School nebo čistě dámskou Surf Sister, které mají nesmírně trpělivé instruktory a perfektní vybavení. Pro začátečníky je to docela dřina, ale ten pocit, když poprvé vstanete na prkno a svezete se na pěně, za tu trochu mrznutí a spolykané slané vody rozhodně stojí 😅.

3. Fascinující divadlo zvané Storm Watching

Jak už jsem nakousla v úvodu, v Tofinu je špatné počasí vlastně obrovským turistickým lákadlem. Od konce podzimu do časného jara čelí západní pobřeží ostrova Vancouver masivním tlakovým nížím, které se tvoří nad zálivem na Aljašce. Tyhle bouře přinášejí ohromující sílu přírody v podobě větru o síle hurikánu a vln, které mohou dosahovat neuvěřitelných 10 až 12 metrů. Sledovat tuto hrubou sílu z bezpečí je jedním z nejikoničtějších zážitků, které si můžete z Kanady odvézt.

A to nejlepší? Žádná fyzická námaha se nekoná. Obléknete si ten nejteplejší svetr, uvaříte si litr horkého čaje nebo nalijete dobré víno a usadíte se k obřímu prosklenému oknu ve vašem hotelu. Pokud jste ale trochu odvážnější a máte na sobě tu nejlepší nepromokavou výbavu, můžete vyrazit přímo na pláž nebo na vyhlídkovou platformu v národním parku. Jen si dejte obrovský pozor na takzvané „sneaker waves“ (překvapivé vlny), které se mohou zničehonic zvednout mnohem výš než ostatní a snadno vás stáhnout do moře. Nikdy se k vodě neotáčejte zády.

4. Chesterman Beach: Ideální pláž pro každého

Pokud bych si měla vybrat jen jednu pláž, na kterou se budu vracet každý den v podvečer, byla by to Chesterman Beach. Má obrovskou výhodu, že leží hned na okraji samotného městečka Tofino, takže je perfektně dostupná i na kole nebo pěšky z mnoha ubytování. Pláž má tvar písmene W a je rozdělená na severní a jižní část, přičemž každá má trochu jinou atmosféru a jiný typ vln.

Největší kouzlo se tu odehrává během odlivu. Voda ustoupí o obrovský kus zpátky a odhalí písečnou kosu, po které můžete suchou nohou dojít až na romantický ostrůvek Frank Island. Jen si pečlivě hlídejte čas přílivu, abyste nezůstali na ostrůvku uvězněni, voda tu stoupá opravdu velmi rychle. Přílivové tůňky (tide pools) podél pláže jsou plné života, můžete v nich pozorovat pestrobarevné mořské hvězdice, sasanky a drobné kraby. A až se začne slunce sklánět k obzoru, nenajdete v celém Tofinu krásnější místo, odkud sledovat západ slunce.

5. Výlet lodí do termálních pramenů Hot Springs Cove

Tohle je přesně ten typ dobrodružství, o kterém budete po návratu vyprávět všem přátelům. Hot Springs Cove nejsou jen tak ledajaké termální prameny. Nacházejí se hluboko v provinčním parku Maquinna a nevede k nim žádná silnice. Abyste se tam dostali, musíte absolvovat zhruba hodinovou a půl dlouhou plavbu lodí nebo letět hydroplánem přes dechberoucí úžiny a ostrůvky chráněné oblasti Clayoquot Sound. Samotná cesta je obrovský zážitek, při kterém často uvidíte velryby, mořské vydry nebo tuleně vyvalující se na útesech.

Když dorazíte do přístavu, čeká vás ještě zhruba dvoukilometrová procházka po nádherném dřevěném chodníčku prastarým deštným pralesem. Na konci stezky narazíte na přírodní horké prameny, které vyvěrají ze skal přímo do oceánu. Voda má u pramene téměř 50 stupňů a postupně se ochlazuje, jak přetéká přes sérii přírodních kamenných bazénků směrem k ledovému moři. Nejlepší je najít si bazének s ideální teplotou, poslouchat šumění pralesa a občas se nechat ochladit přívalovou vlnou z oceánu. Určitě doporučujeme zarezervovat si výlet dostatečně dopředu, kapacita lodí i samotných bazénků je omezená.

6. Pozorování velryb (Whale Watching)

Tohle byl pro mě osobně jeden z největších zážitků celé cesty, a přitom jsem velryby viděla už několikrát. U Tofina je to prostě jiné. Každý rok od března do května tu probíhá masivní migrace velryb šedých, které cestují z teplých vod Mexika nahoru do arktických oblastí. Velryb tudy proplouvá na dvacet tisíc a mnohé z nich se v zálivech kolem Tofina zdrží po celé léto, aby se tu krmily v na živiny bohatých vodách.

Místní agentury nabízejí výlety na větších, pohodlných lodích s krytou kabinou, nebo na rychlých nafukovacích zodiakech. My vždycky preferujeme zodiaky, sedíte těsně nad hladinou, máte na sobě teplý záchranný oblek a kontakt s přírodou je mnohem intenzivnější. Kromě velryb šedých tu můžete při troše štěstí narazit i na ikonické kosatky (orcas) nebo majestátní keporkaky. Zkušení průvodci navíc k velrybám přistupují s maximálním respektem a dodržují přísné vzdálenosti, aby zvířata nestresovali.

7. Meares Island a gigantické stromy na Big Tree Trail

Pokud chcete vidět, jak vypadala Kanada před příchodem evropských osadníků, stačí nasednout do vodního taxi v přístavu v Tofinu a nechat se za deset minut převézt na nedaleký ostrov Meares. Tento ostrov je domovem jedněch z nejstarších a největších stromů v celé Britské Kolumbii a zároveň důležitým kulturním centrem původních obyvatel z národa Tla-o-qui-aht, kteří toto místo před lety úspěšně zachránili před masivním kácením.

Hned u přístaviště začíná legendární Big Tree Trail, krátká, zhruba kilometrová stezka vedoucí po dřevěných povalových chodnících skrz naprosto magický starý les. Roste tu slavný Hanging Garden Tree, neuvěřitelný červený cedr starý odhadem 1 500 až 2 000 let, a stát pod tímhle kolosem obrostlým mechem a kapradinami je tak trochu pokorný zážitek, který vás na chvíli utiší. Jen si nezapomeňte vzít nepromokavé oblečení, protože i za slunného dne tu z větví neustále kape voda.

8. Pozorování černých medvědů

Zatímco většina turistů míří do Kanady za medvědy do vnitrozemí, západní pobřeží ostrova Vancouver nabízí naprosto unikátní způsob, jak tato úchvatná zvířata pozorovat. Zapomeňte na nervózní potkávání medvědů na turistických stezkách, tady se za nimi jezdí lodí. Výlety se organizují v závislosti na přílivu a odlivu, protože právě odliv je pro pozorování klíčový.

Když voda ustoupí, obnaží pobřeží zálivu Clayoquot Sound plné skalisek a kamenů. V ten moment vycházejí medvědi baribalové (černí medvědi) z hustého lesa přímo na pláž a obrovskými tlapami převracejí těžké kameny, aby pod nimi našli svou nejoblíbenější pochoutku, malé pobřežní kraby. Kapitán lodi vypne motor a vy v tichosti plujete podél břehu a pozorujete medvědí rodinky v jejich naprosto přirozeném prostředí. Je to bezpečné pro vás i pro medvědy a máte obrovskou šanci udělat si nádherné fotografie.

9. Skrytý klenot: Tonquin Beach

Zatímco Long Beach nebo Chesterman Beach najdete v každém průvodci na první straně, Tonquin Beach je takové malé, tiché tajemství, které si spíše předávají místní. Nachází se kousek od samotného centra města a vede k ní krásná stezka lesem, která se následně láme do nekonečného množství dřevěných schodů (což pocítíte hlavně cestou zpátky 😅).

Tato pláž je mnohem menší a komornější než ty ostatní. Z obou stran je chráněná skalami, což z ní dělá jedno z mála míst v Tofinu, kde moc nefouká a dá se tu příjemně relaxovat s knihou nebo udělat klidný piknik. Tonquin Beach má navíc naprosto fantastickou orientaci pro sledování západů slunce. Pokud se sem vydáte v podvečer, přibalte si do batohu čelovku, protože stezka zpět temným lesem do města nebývá osvětlená.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Tofinu
6 ubytování — wellness hotely, hotely a další možnosti ubytování

10. Projděte si uličky Tofino Townsite

Ačkoliv je příroda hlavním důvodem, proč se sem jezdí, samotné centrum Tofina (Tofino Townsite) rozhodně stojí za několik hodin vašeho času. Je to malé, barevné a neuvěřitelně přátelské městečko rozeseté podél přístavu, kde se mísí surfařský styl života s uměleckou komunitou a kulturou původních obyvatel. Všude voní káva, čerstvé ryby a borové dřevo.

Určitě nevynechejte návštěvu Roy Henry Vickers Gallery. I pokud normálně do galerií nechodíte, tahle tradiční stavba připomínající dlouhý dům původních obyvatel plná neuvěřitelných pestrobarevných tisků a dřevořezeb od slavného umělce s domorodými kořeny vás nadchne. Centrum je také skvělým místem pro nákup suvenýrů, ať už jde o lokálně vyráběnou přírodní kosmetiku ze speciální řasy kelp, nebo krásné ručně pletené vlněné svetry.

11. Mořský kajak v chráněných zátokách

Surfování není pro každého a upřímně, ne každý se chce nechat mlátit obřími vlnami a mrznout v oceánu. Pokud hledáte klidnější, ale neméně intenzivní způsob, jak prozkoumat vodní svět kolem Tofina, vyrazte na mořský kajak. Na rozdíl od otevřených pláží nabízí spletité kanály a zátoky Clayoquot Sound chráněné a klidné vody, které zvládnou i naprostí začátečníci.

Během několikahodinové organizované výpravy budete tiše klouzat po hladině zrcadlící okolní hory a temné pralesy. Často se stává, že kolem kajaku z ničeho nic propluje zvědavý tuleň, nad hlavou vám zakrouží orel a v dálce uvidíte vyfukovat páru velrybu. Průvodci vás navíc vezmou do zátok, kam byste se větší lodí nedostali, a cestou prozradí leccos o tom, jak tuhle oblast vnímají původní obyvatelé, kteří tu žijí tisíce let.

12. Odskočte si do Uclueletu na Wild Pacific Trail

Ačkoliv se tento článek točí kolem Tofina, byla by obrovská chyba nezmínit sesterské městečko Ucluelet (místní mu říkají prostě „Ukee“), které leží jen asi čtyřicet minut jízdy na jih. Zatímco Tofino je známé svými písečnými plážemi a surfařskou kulturou, Ucluelet je posazený na dramatických skalnatých útesech a má mnohem drsnější, rybářštější atmosféru.

Hlavním důvodem, proč sem zajet, je fenomenální stezka Wild Pacific Trail. My konkrétně doporučujeme projít si okruh Lighthouse Loop, který vede těsně podél útesů k malebnému majáku Amphitrite Point. Výhledy na tříštící se oceán a zohýbané stromy, které formovaly roky nemilosrdného větru, vám naprosto vezmou dech. Je to jednoduchá, perfektně udržovaná procházka, která patří k tomu nejlepšímu, co můžete na celém pobřeží ostrova Vancouver Island vidět.

Kde se v Tofinu dobře najíst (Tofino restaurants)

Upřímně, jídlo v Tofinu mě překvapilo asi nejvíc z celé Kanady. Do malého města na konci světa byste nečekali takovou úroveň, ale místní šéfkuchaři mají k dispozici neuvěřitelně čerstvé suroviny přímo z oceánu, od lososů a platýsů přes kraby až po lokálně pěstovanou zeleninu.

Naprostým fenoménem, který nesmíte vynechat, je Tacofino. Dnes už je to slavná síť poboček po celé Britské Kolumbii, ale všechno začalo právě tady, v jednom oranžovém food trucku zaparkovaném na malém prostranství za surfařským obchodem. Jejich fish tacos z křupavé tresky a pikantní majonézy s mangem jsou legendární. V létě počítejte s tím, že si ve frontě postojíte klidně i hodinu, ale stojí to za to.

Pokud chcete zažít to nejlepší, co místní gastronomie nabízí a nevadí vám si připlatit, zarezervujte si stůl v restauraci Wolf in the Fog. Pravidelně vyhrává ocenění pro nejlepší restauraci v Kanadě a jejich inovativní menu zaměřené na lokální suroviny, podávané v neformálním, hlučném a přátelském prostředí, je fantastické. Na skvělou kávu a snídani pak doporučujeme zamířit do pekařství Tofino Coffee Roasting Company a večer spláchnout prach z cest řemeslným pivem v Tofino Brewing Co, kde vaří unikátní tmavé pivo Kelp Stout s přídavkem mořských řas.

Tipy a triky pro hladkou cestu

Než vyrazíte prozkoumávat západní pobřeží Kanady, tady je pár našich osvědčených tipů, které vám usnadní plánování. Tofino je poměrně odlehlé místo, takže příprava se tady rozhodně vyplatí.

Kde sehnat levné letenky do Kanady

Levné letenky hledejte na Kiwi — je to náš oblíbený portál, kde vždy začínáme srovnávat ceny a často tam najdeme ty nejzajímavější kombinace letů z Evropy do Vancouveru.

My si zvykli sledovat ceny s dostatečným předstihem, klidně i půl roku před odletem. Výhodné bývají lety přes Londýn nebo Frankfurt rovnou do Vancouveru, odkud se pak na ostrov dostanete autem a trajektem.

Půjčení auta je nutnost

Do Tofina se sice dá dostat autobusem z Victorie nebo Nanaima, ale bez auta si cestu po ostrově neumím představit, obzvlášť pokud chcete vyrazit do národního parku nebo do Uclueletu. Ceny v létě dost stoupají, takže rezervujte co nejdřív.

Když jsme si auto půjčovali my, nechali jsme to trochu na poslední chvíli a málem jsme skončili v obrovském předraženém pick-upu. Vyplatí se proto pohlídat si to už ve chvíli, kdy máte letenky v kapse. Cesta přes hory je mimochodem sama o sobě zážitek, jen si dejte pozor na zvěř, která občas zničehonic vyběhne na silnici.

Zůstaňte ve spojení

Mimo města je na ostrově často velmi špatný nebo nulový signál, ale ve městech a v hotelích se hodí mít data hned po příletu. Doporučujeme přečíst si naši Holafly recenzi na eSIM, díky které budete mít internet vyřešený ještě před nasednutím do letadla.

Určitě si stáhněte offline mapy do mobilu dřív, než vyrazíte. Když potom vjedete do lesů kolem Kennedy Lake a signál úplně zmizí, budete strašně rádi, že přesně víte, kudy máte jet dál 😁.

Nezapomeňte na dobré cestovní pojištění

Kanadské zdravotnictví je sice špičkové, ale pro cizince astronomicky drahé. Jakýkoliv úraz na surfu nebo na treku se může hodně prodražit. My na cesty často využíváme pojištění pro nomády, víc zjistíte v naší SafetyWing recenzi.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Obzvlášť pokud se chystáte surfovat nebo chodit po kluzkých pralesních stezkách, neměli byste tohle vůbec podcenit. My si platíme pojištění automaticky ke každé letence, protože jak se říká, štěstí přeje připraveným, a člověk na cestách fakt nikdy neví, co se může stát.

Kam dál

Kanada má neuvěřitelné množství míst, která si zaslouží vaši pozornost. Pokud vás ostrov Vancouver nadchl stejně jako nás, nebo plánujete prozkoumat i další kouty této obrovské země, sepsali jsme pro vás spoustu dalších tipů z našich cest.

Ať už hledáte inspiraci pro život ve velkoměstě, nebo chcete pokračovat v prozkoumávání divočiny, mrkněte se na tyhle články:

FAQ — Co nejčastěji řešíte před cestou do Tofina

Posbírala jsem nejčastější otázky, které mi chodí od čtenářů ohledně cesty do Tofina. Pokud vám něco chybí, klidně mi napište.

Jak je to v Tofinu s medvědy a bezpečností?

Černí medvědi žijí v lesích všude kolem a občas se mohou zatoulat i na okraj pláží nebo do města. Platí přísná pravidla o nenechávání jídla venku a zamykání popelnic. Na turistických stezkách buďte hluční (mluvte), abyste medvěda nepřekvapili. Pokud nějakého uvidíte, v klidu a pomalu ustupujte, nepřibližujte se. Útoky jsou extrémně vzácné.

Potřebuji k prozkoumání Tofina a okolí auto?

Velmi to usnadní situaci. Samotné město Tofino je malé a dá se projít pěšky, případně si můžete půjčit elektrokolo pro cesty na blízké pláže. Nicméně pro návštěvu národního parku Pacific Rim nebo městečka Ucluelet je auto v podstatě nutností.

Kdy je nejlepší doba na pozorování velryb?

Hlavní sezóna začíná v březnu, kdy tudy proplouvají desítky tisíc šedých velryb směrem na sever, což je hlavní atrakce. Sezóna ale trvá až do října, protože spousta velryb zůstává přes léto krmit se v místních vodách. V létě je navíc vyšší šance na pozorování kosatek (orcas) nebo keporkaků.

Má smysl jet do Tofina v zimě?

Rozhodně ano! Zima (listopad až únor) je sezónou „storm watching“, kdy obří bouře bičují pobřeží. Je to úplně jiný zážitek než v létě — mnohem temnější, romantičtější a klidnější, protože je tu mnohem méně turistů. Také ceny prémiového ubytování bývají příznivější. Jen nezapomeňte perfektní nepromokavé oblečení.

Mám se ubytovat v Tofinu, nebo v Uclueletu?

Tofino má více vyhlášených restaurací, přímý přístup na dlouhé surfařské písečné pláže a trochu uvolněnější, hipsterskou atmosféru. Ucluelet je asi o 40 minut jižněji, je o poznání levnější, klidnější, má skalnatější útesy a méně pláží. Pokud chcete surfovat každý den, vyberte Tofino. Pokud hledáte klid a nevadí vám popojíždět, Ucluelet je skvělá (a levnější) alternativa.

Pacific Rim National Park: Long Beach, Wild Pacific Trail a kompletní průvodce 2026

TL;DRPacific Rim National Park je jediný národní park na západním pobřeží Kanady, ležící na ostrově Vancouver Island a dělící se na tři části: Long Beach (16 km dlouhá pláž mezi Tofinem a Uclueletem), Broken Group Islands a 75kilometrovou West Coast Trail. Nejlepší doba návštěvy je od července do září pro pláže a surfování, od října do března pro pozorování bouří a na jaře pro migraci šedých velryb. Cesta z Vancouveru vede trajektem do Nanaima a dál po Highway 4 (asi 3–4 hodiny). Vstup do parku vyjde na 11 CAD (asi 190 Kč) na den, ubytování v Tofinu nebo Uclueletu od 250 CAD za noc a nedaleká Wild Pacific Trail v Uclueletu nabízí zdarma dramatické výhledy na útesy a oceán.

Když plánujete roadtrip do Pacific Rim National Park, je nutné vědět jednu věc. Musíte se dostat až na samý okraj kontinentu, tam, kde husté deštné pralesy narážejí přímo do nespoutaného Tichého oceánu. Cesta přes celý ostrov Vancouver Island vás nakonec dovede až sem, do oblasti, která nám prostě vyrazí dech. Pacific Rim National Park je jediný národní park na západním pobřeží Kanady a věřte mi, že jeho divoká atmosféra se vám dostane pod kůži hned v první vteřině.

Mlha líně se povalující mezi prastarými cedry, obrovské vlny tříštící se o skály, nekonečné pláže plné obrovských vyplavených kmenů stromů a vzduch tak čistý a slaný, že ho máte chuť pít. A k tomu medvědi baribalové, kteří občas jen tak přeběhnou přes silnici. A protože jsme tu strávili víc než týden, vím přesně, co stojí za to a co přeskočit — tak čtěte dál. Poradím vám, jak se sem dostat, kde se ubytovat, aby to nezruinovalo váš rozpočet, a přidám i naše oblíbené stezky a tipy na dechberoucí pozorování velryb či proslulé zimní bouře.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

  • Kde to je: Nachází se na západním pobřeží ostrova Vancouver Island v Britské Kolumbii a dělí se na tři hlavní části (Long Beach, Broken Group Islands a West Coast Trail).
  • Kdy vyrazit: Od července do září pro klasickou turistiku, pláže a kajaky. Od října do března pro ikonický storm watching (pozorování bouří) a na jaře pro migraci šedých velryb.
  • Jak se sem dostat: Trajektem z pevninského Vancouveru do Nanaima nebo Victorie, a pak autem napříč ostrovem po silnici Highway 4 (cesta trvá asi 3 až 4 hodiny a je neskutečně klikatá).
  • Kde se ubytovat: Ideální základnou je buď dražší a surfařské městečko Tofino, nebo klidnější a o něco levnější rybářský Ucluelet. V parku je i skvělý kemp Green Point.
  • Top zážitky: Procházka po 16kilometrové Long Beach, toulky deštným pralesem po dřevěných chodníčcích, stezka Wild Pacific Trail v Uclueletu a samozřejmě surfování nebo pozorování medvědů a velryb.
  • Vstup do parku: Pro vstup do národního parku potřebujete takzvaný Park Pass, který stojí kolem 11 CAD (asi 190 Kč) na den. Aktuální ceny a otevírací doby najdete na oficiálních stránkách Parks Canada.

Co je vlastně Pacific Rim National Park a proč sem jet?

Mnoho lidí si myslí, že Pacific Rim je jen jedna konkrétní pláž nebo les u městečka Tofino. Ve skutečnosti se tento národní park táhne podél drsného pobřeží a dělí se na tři naprosto odlišné a samostatné oblasti, které dokonce ani nejsou propojené silnicí, a přesto je to divočina tak akorát, ta, kde si pořád připadáte, že jste první lidé, co sem vkročili.

První a zdaleka nejpřístupnější částí je Long Beach Unit, která se nachází přesně mezi městy Tofino a Ucluelet. Tady najdete ty slavné dlouhé pláže, surfaře a nádherné turistické stezky pralesem, které bez problémů zvládnete projít během jednoho víkendu.

Druhou částí jsou Broken Group Islands, což je v podstatě shluk více než stovky maličkých ostrůvků roztroušených v zálivu Barkley Sound, a dostat se sem lze jen na lodi nebo kajaku. Pokud milujete vícenásobné pádlování a spaní pod hvězdami na opuštěných plážích, je to naprostý ráj.

A konečně třetí částí je legendární West Coast Trail. Jde o 75 kilometrů dlouhý vícedenní trek plný bahna, žebříků, lanovek přes řeky a absolutního odtržení od civilizace. Prochází jižnější částí ostrova a dostat na něj povolení je asi tak těžké, jako vyhrát v loterii 😅. Většina běžných návštěvníků ale míří do části Long Beach, na kterou se v tomto průvodci zaměříme nejvíce. Veškeré aktuální informace o všech třech sekcích parku najdete na oficiálních stránkách Pacific Rim NPR.

Kdy vyrazit do Pacific Rim NP a orientace v sezónách

Pokud plánujete cestu do této části Britské Kolumbie, musíte si nejprve ujasnit, co přesně chcete zažít. Počasí tu totiž naprosto mění pravidla hry a každé roční období nabízí úplně jinou atmosféru.

Od konce června do začátku září je tu klasická letní sezóna. Znamená to nejvyšší teploty, poměrně málo srážek (na místní poměry deštného pralesa) a ideální podmínky pro kempování, dlouhé túry a surfování v o něco snesitelnější vodě. Zároveň je to ale doba, kdy jsou ubytovací kapacity zarezervované měsíce dopředu a ceny letí do závratných výšin.

Na jaře (především od března do května) je to nejlepší čas na pozorování migrujících šedých velryb, které plují z Mexika až na Aljašku. Je to naprosto fascinující podívaná, kdy tisíce těchto obrovských zvířat proplouvají jen kousek od pobřeží.

A pak je tu podzim a zima, konkrétně od konce října do března. Zatímco z většiny prázdninových destinací byste v listopadu s křikem utíkali, Pacific Rim se v zimě promění v místo, kam lidé jezdí schválně kvůli špatnému počasí — a poprvé jsem si říkala, co je s nimi, ale teď to úplně chápu. Od oceánu sem přicházejí mocné bouře, vlny dosahují výšky několika pater a vítr ohýbá stromy k zemi. Lidé sem jezdí schválně do luxusních hotelů s prosklenými stěnami, aby u krbu s hrnkem horkého kakaa nebo sklenkou vína pozorovali tento neskutečný přírodní divadelní kousek.

💡 Tip: Pokud chcete zažít storm watching, ale nemáte fixní termín, sledujte týden dopředu předpověď na Environment Canada — nejdramatičtější bouře přicházejí 24–48 hodin po hlubokých tlakových nížích z jihu od Aljašky. Rezervaci hotelu jde pak udělat na poslední chvíli za hodně příznivou cenu.

Jak se dostat na západní pobřeží a kde si půjčit auto

Cesta na okraj kontinentu je tak trochu zážitek sama o sobě. Na mapě to vypadá jednodušeji, než jaká je realita. V drtivé většině případů budete začínat na pevninském Vancouveru, odkud se musíte nejprve dostat na ostrov Vancouver Island.

Nejběžnější trasa z Vancouveru do Pacific Rim National Park vede přes trajekt společnosti BC Ferries. Vyplujete z terminálu Horseshoe Bay nebo Tsawwassen a míříte do města Nanaimo. Trajekt trvá necelé dvě hodiny a je to krásná vyhlídková plavba, při které můžete z paluby často vidět i tuleně.

Jakmile vyjedete z trajektu v Nanaimu, čeká vás přejezd napříč ostrovem po silnici Highway 4 směrem na západ. Tato cesta má kolem 200 kilometrů, ale počítejte s tím, že vám zabere minimálně 3 až 4 hodiny. Silnice se totiž velmi brzy změní z dálnice na neskutečně klikatou horskou cestu s prudkými stoupáními, slepými zatáčkami a častými omezeními kvůli stavebním pracím nebo sesuvům půdy. Není to nic pro slabší povahy, ale výhledy na hluboká jezera a lesy jsou kouzelné.

Pokud letíte letadlem rovnou na ostrov, vaše základna bude pravděpodobně v hlavním městě Victoria (odkud je to autem asi 5 hodin jízdy) nebo na menším letišti v Comoxu.

S Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využíváme všude po světě. Určitě si auto rezervujte s dostatečným předstihem, protože v letních měsících bývají půjčovny na Vancouver Islandu beznadějně vyprodané. Pro tuhle cestu nutně nepotřebujete SUV s náhonem na všechna čtyři kola, asfaltka vede až k oceánu, ale silnější auto do kopců se bude hodit.

💡 Tip: Trajekt z Tsawwassenu má krásnější výhledy na zátoky a delfíny než ten z Horseshoe Bay, ale je delší cesta autem na terminál. Rezervujte si konkrétní spoj minimálně den dopředu — v letní sezóně se vyplatí i rezervační poplatek 15 CAD.

Kde se ubytovat v okolí a kolik to stojí

Najít rozumné ubytování v této lokalitě může být oříšek, protože ceny se tu drží opravdu vysoko a levných alternativ je málo. Pacific Rim National Park leží z velké části na území nikoho mezi dvěma městy. Na severním konci najdete vyhlášené surfařské městečko Tofino a na jižním konci starou rybářskou osadu Ucluelet. Ať už si vyberete jakékoliv z nich, musíte počítat s průměrnou cenou za pokoj v sezóně od 250 CAD (asi 4300 Kč) za noc výše. Aktuální nabídky a srovnání cen najdete na Booking.com pro Tofino nebo Booking.com pro Ucluelet.

Ubytování v Tofinu (živější, surfařské, dražší)

Tofino je dnes ikonou. Najdete tu skvělé kavárny, food trucky, surfařské školy a hipsterskou atmosféru. Pokud chcete mít to nejlepší jídlo v pěší vzdálenosti a ranní lekci surfování rovnou před nosem, je to ta správná volba. Náš kompletní průvodce Tofinem najdete v samostatném článku. Naše oblíbené hotely a resorty často nabízejí přímý výhled na pláž — například legendární Pacific Sands Beach Resort, který je mimochodem tou absolutně nejlepší volbou, pokud se sem chystáte na zimní storm watching.

Ubytování v Uclueletu (klidnější, drsnější, mírně levnější)

Zatímco Tofino leží u dlouhých písečných pláží, Ucluelet (místní mu říkají zkráceně „Ukee“) je posazený na dramatických skalnatých útesech. Je to klidnější alternativa, kde spíše potkáte rybáře než kluky s prknem v ruce. Je tu méně turistů, nádherné výhledy na rozbouřený oceán a ubytování zde bývá o trochu přívětivější k peněžence. Naše nejoblíbenější volba je Black Rock Oceanfront Resort, který sedí přímo na útesu a má neskutečné kouzlo.

Kempování přímo v národním parku

Pokud chcete být přírodě co nejblíže a zažít opravdové kempování přímo v parku, jedinou možností v sekci Long Beach je kemp Green Point Campground. Je to nádherný, udržovaný kemp ukrytý v lese hned nad pláží. Vzhledem k tomu, jak je tento kemp populární, musíte si místo rezervovat měsíce dopředu přes oficiální kanadský rezervační systém Parks Canada, jakmile se na jaře otevřou termíny. Během několika hodin bývá celá sezóna pryč.

Pacific Rim National Park: 10 míst, která navštívit, a co tu dělat

Pojďme se konečně podívat na to nejlepší, co tenhle kout Britské Kolumbie nabízí. Většina tipů, které uvádím, se nachází v oblasti Long Beach, takže jsou snadno dostupné autem. Nezapomeňte, že počasí se tu mění každou hodinu, takže do batohu určitě přibalte pláštěnku, i když ráno svítí sluníčko. Právě ta neustálá změna atmosféry je na místních stezkách to nejkrásnější.

1. Long Beach: 16 kilometrů nespoutané krásy

Jak už název napovídá, Long Beach je srdcem celé této oblasti. Je to neuvěřitelných 16 kilometrů dlouhý a široký pás jemného písku, do kterého neustále buší divoké vlny oceánu. Právě sem se sjíždějí surfaři z celého světa, aby pokořili chladné pacifické vlny, a právě tahle pláž udělala z celé lokality neoficiální surfařské hlavní město Kanady.

Procházka po pláži je nutnost, zvlášť když odliv ustoupí a vy najednou kráčíte podél obrovských kmenů stromů, které sem oceán vyplavil a které jsou tak masivní, že během bouří si s nimi vlny pohazují jako se sirkami.

Doporučujeme sem vyrazit i brzy ráno, kdy se z oceánu zvedá těžká mlha a slunce se snaží prodrat skrze mraky. Je to až mystický zážitek. A pokud budete mít štěstí a dorazíte v době letního západu slunce, počítejte s oblohou zbarvenou do těch nejšílenějších odstínů fialové a oranžové.

2. Wild Pacific Trail v Uclueletu: stezka podél útesů

Ačkoliv technicky vzato leží Wild Pacific Trail těsně za hranicemi národního parku přímo u městečka Ucluelet, bylo by hříchem ho nezmínit. Je to asi naše nejoblíbenější procházka tady a navíc za ni nemusíte platit žádné vstupné. Stezka se vine podél rozeklaných skalisek a útesů, na kterých roste neprostupný prales, a nabízí ty nejdramatičtější výhledy na oceán.

Nejznámější částí je Lighthouse Loop (zhruba 2,6 kilometru dlouhý okruh), který vás zavede k malebnému bílo-červenému majáku Amphitrite Point Lighthouse. Zvláště když je oceán neklidný a vlny narážejí do útesů a stříkají vodu metry vysoko do vzduchu, je to tady opravdu velkolepé.

Šli jsme v normálních teniskách a zvládli to bez problémů, takže jestli jste čekali omluvu pro nové trekingové boty, tady ji bohužel nedostanete 😁 Celkem má síť stezek kolem 9 kilometrů, takže se tu můžete toulat klidně celé odpoledne a z laviček umístěných u útesů vyhlížet velryby nebo orly bělohlavé kroužící nad hlavou.

3. Storm watching: když příroda ukazuje svou sílu

Jak už jsem nakousla v úvodu, od konce října do března se sem nejezdí za opalováním, ale za extrémním počasím. Pozorování bouří (storm watching) je fascinující koníček a místní hoteliéři si z něj udělali obrovský byznys. Když v rádiu vyhlásí blížící se pacifickou bouři, hotely se zaplní do posledního místa.

Nejlepší na tom je, že si můžete sílu přírody užívat v dokonalém komfortu. Ubytujete se v pokoji, který má celou přední stěnu prosklenou přímo k oceánu, zatopíte si v krbu, uvaříte si čaj a z pohodlí gauče sledujete, jak venku zuří apokalypsa. Vítr tu v zimě běžně dosahuje rychlosti přes 100 kilometrů za hodinu a oceán ukazuje temnou, téměř děsivou tvář.

Pokud se odvážíte vyjít ven, určitě si vezměte to nejlepší nepromokavé oblečení, co máte (některé luxusní hotely ho dokonce půjčují hostům), a běžte se podívat z bezpečné vzdálenosti. Jedno varování ale berte vážně: nikdy nestůjte na kládách u pláže. Vlny doběhnou dál, než čekáte, a strhnout člověka je pro ně hračka.

4. Hot Springs Cove: přírodní termály uprostřed divočiny

Pokud máte v itineráři jeden volný den navíc a trochu štědřejší rozpočet, určitě si zajeďte na celodenní výlet lodí do Hot Springs Cove. Tyhle přírodní horké prameny leží zcela izolovaně na sever od Tofina v provinčním parku Maquinna a nedá se k nim dostat jinak než vodou (nebo hydroplánem).

Už samotná cesta lodí, která trvá přibližně hodinu a půl jedním směrem, je skvělý zážitek. Lodivodi vám ukážou zajímavosti na pobřeží, a když máte štěstí, potkáte po cestě i velryby nebo tuleně vyhřívající se na kamenech. Po přistání vás čeká zhruba půlhodinová procházka hlubokým deštným pralesem po vyvýšeném dřevěném chodníčku.

Na konci cesty najdete to pravé kouzlo. Horká geotermální voda (kolem 50 °C) vytéká ze skály a postupně kaskádovitě stéká přes řadu přírodních bazénků směrem dolů, až se v tom nejspodnějším mísí s ledovou vodou Tichého oceánu. Můžete si tak přesně vybrat teplotu bazénku, která vám vyhovuje. Jen počítejte s tím, že se jedná o velmi oblíbenou atrakci a málokdy tam budete úplně sami.

5. Rainforest Trail: procházka prastarým deštným pralesem

Západní pobřeží Kanady je domovem mírného deštného pralesa (temperate rainforest), což je naprosto unikátní ekosystém. Abyste ho pochopili a nasáli jeho atmosféru, musíte zastavit u Rainforest Trail. Nachází se přímo u hlavní silnice mezi Tofinem a Uclueletem a skládá se ze dvou okruhů (Route A a Route B), přičemž každý má asi 1,5 kilometru.

Celá trasa vede po velmi dobře udržovaných dřevěných chodníčcích s množstvím schodů. Kdybyste z nich sešli, okamžitě byste se propadli do hlubokého mechu a kapradin. Všude kolem vás se tyčí stovky let staré cedry obrovské a jedlovce, z jejichž větví visí chuchvalce provazovky a vzduch voní vlhkým dřevem a zemitou půdou.

Je to jedna z nejkrásnějších procházek v parku, na které si připadáte trochu jako v Jurském parku. Na informačních tabulích si můžete přečíst fascinující detaily o tom, jak se celý tento složitý ekosystém udržuje naživu z živin, které sem z oceánu přinášejí lososi a které do lesa tahají medvědi a vlci.

6. Schooner Cove Trail: za plážemi a divokou zvěří

Další krásnou kombinací lesa a oceánu je stezka Schooner Cove Trail. Měří zhruba 2 kilometry jedním směrem a opět vás provede magicky působícím lesem po schodech a chodníčcích, dokud nevylezete přímo na dlouhé písečné pláži a pobřežních skaliskách.

Co dělá tohle místo výjimečným, je obrovské množství drobného mořského života. Když dorazíte v době odlivu, v kalužích vody mezi útesy (takzvané tide pools) můžete pozorovat fialové a oranžové hvězdice, sasanky, kraby a spoustu dalších drobných mořských živočichů.

Je tu obrovsky důležité si předem zkontrolovat tabulky přílivu a odlivu, protože některé části pláže mohou být při velkém přílivu zcela odříznuté vodou, a rozhodně tu nechcete uvíznout. A buďte ve střehu, na okrajích lesa podél pláží se často ráno nebo večer pohybují medvědi hledající něco k snědku.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Pacific Rim National Parku
4 ubytování — campingy, resorty a další možnosti ubytování

7. Pozorování velryb (Whale Watching)

Když se podíváte z útesů na širý oceán, je dost možné, že uvidíte obláček vodní tříště, jak se nad hladinou nadechuje kytovec. Pozorování velryb k téhle oblasti prostě patří a místní operátoři jsou v tom naprostí experti. Každé jaro projíždí kolem pobřeží Vancouver Islandu přes dvacet tisíc velryb šedých při jejich neuvěřitelně dlouhé migraci z mexických lagun do Arktidy.

Nejlepší sezóna pro výlety lodí za velrybami je od března zhruba do konce října. Výletní lodě vyplouvají jak z Tofina, tak z Uclueletu. Běžně narazíte i na keporkaky nebo úchvatné kosatky dravé. Na rozdíl od jiných koutů světa mají zdejší společnosti velmi striktní etická pravidla, jak blízko se mohou ke zvířatům přiblížit, takže je nebudete nijak stresovat.

Z vlastní zkušenosti doporučujeme vzít si hodně teplé oblečení. I když je na břehu příjemně, na otevřené vodě ve větru docela rychle promrznete. V Tofinu narazíte na řadu provozovatelů, a pokud chcete mít jistotu místa v sezóně, určitě rezervujte dopředu.

8. Surfování v Tofinu: i v ledové vodě to stojí za to

Možná vám připadá šílené vlézt do vody, která má i v nejparnějším srpnovém létě sotva 13 stupňů Celsia, ale jakmile sem přijedete, surfovací atmosféra vás prostě strhne. Polovina aut na parkovištích má na střeše připevněné prkno a všude pobíhají lidé v neoprenových oblecích.

Pacific Rim, a speciálně pláže kolem Tofina jako Chesterman Beach nebo Cox Bay, nabízí vlny pro úplné začátečníky i naprosté profíky. Pokud to chcete zkusit, zajděte si do některé z místních škol, jako je Storm Surf Shop nebo Pacific Surf School. Půjčí vám obří a hodně tlustý neopren, dokonce i botičky, rukavice a kapuci, takže vám ve vodě vůbec zima nebude.

Lekce jsou tu skvěle propracované, instruktoři neskutečně milí a po pár hodinách ve vlnách budete cítit každý sval v těle. Zaručuji vám ale, že když poprvé vstanete na prkno a sjedete i tu nejmenší bílou vlnu k břehu, bude to patřit k nejlepším zážitkům vaší cesty.

9. Broken Group Islands na kajaku: vícedenní dobrodružství

Pokud máte rádi samotu a divočinu, musíme se přesunout z oblasti Long Beach do druhé ze tří částí národního parku. Broken Group Islands je ohromný labyrint zhruba stovky ostrovů a ostrůvků bez jakýchkoliv silnic, hotelů nebo obchodů. Je to jedno z nejvyhlášenějších míst pro mořský kajaking na světě.

Do tohoto ráje se vyráží na několikadenní expedice. Buďto se můžete připojit k organizované skupině s průvodcem (což vřele doporučujeme, pokud nemáte spoustu zkušeností, kvůli zrádným mořským proudům a rychlým změnám počasí), nebo si můžete zařídit pronájem lodi a nechat se i s kajaky vysadit z Uclueletu nebo Port Alberni na okraji oblasti.

Spaní v kempech na plážích roztroušených na jednotlivých ostrovech je naprosto surový a nádherný zážitek, při kterém vám noční ukolébavku zpívají maximálně tuleni nebo rachtání krabů po písku.

10. West Coast Trail: ikonický trek pro nejodvážnější

Aby byl průvodce kompletní, nesmím zapomenout na část West Coast Trail. Tohle opravdu není běžná nedělní procházka. Jde o 75 kilometrů dlouhý, nesmírně fyzicky i psychicky náročný trek po jihovýchodním okraji národního parku. Původně stezka vznikla na začátku 20. století jako záchranná cesta pro námořníky z lodí, které tu tehdy velmi často ztroskotaly kvůli útesům a mlze.

Dnes je to výzva, kterou nadšenci překonávají 5 až 7 dní. Cesta zahrnuje brodění ledových řek, šplhání po desítkách obrovských dřevěných žebříků upevněných na skalách, přitahování se na ručních lanovkách zavěšených vysoko nad kaňony a hlavně hodně bláta.

Zajistit si sem místo je obrovský boj, rezervace se vyprodávají úplně v minutách, kdy jsou na jaře spuštěny. Navíc k tomu potřebujete prvotřídní vybavení, podrobnou mapu trasy a před startem musíte projít povinným bezpečnostním školením od strážců parku. Je to nezapomenutelná šílenost, na kterou budete vzpomínat ještě roky, ale jen pro ty skutečně připravené a vybavené.

Pacific Rim s dětmi: ano nebo ne?

Pokud uvažujete, zda vzít na západní pobřeží rodinu, za mě říkám jednoznačně ano. I když to může znít jako drsná divočina, oblast kolem Tofina a Uclueletu je pro děti naopak fantastická.

Obrovské široké pláže s jemným pískem bez velkých kamenů jsou jako největší pískoviště na světě. Ty neustále mokré a pevné části písku jsou ideální pro běhání, stavění hradů i obyčejné válení sudů. Skvělé jsou také všechny dřevěné chodníčky (boardwalks) v pralesích, jako třeba Rainforest Trail. Jsou bezpečné a snadno schůdné, jen s kočárkem by to kvůli spoustě schodů dost drhlo, takže doporučuji spíše nosítko.

Navíc místní surfařské školy mají výborné programy i pro malé začátečníky. Jonáš je na surfařskou školu ještě trochu malý, ale byl úplně fascinovaný každým vlněním vody a to stačilo na celé odpoledne. Pokud je dětem přes šest let a umí plavat, instruktoři se jich s úsměvem ujmou a navléknou je do maličkých neoprenů. Vidět ty caparty, jak bojují s prknem větším než oni, je neuvěřitelně roztomilé.

Kde se najíst: Co ochutnat v Tofinu a okolí

Cestování a jídlo prostě patří k sobě a ani na konci světa, uprostřed lesů a oceánu, nebudete strádat. Právě naopak. Tofino se stalo vyhlášenou kulinářskou destinací, kde najdete prvotřídní restaurace s lokálními surovinami.

Naprostou legendou, kterou nesmíte vynechat, je Tacofino. Dnes mají pobočky i ve Vancouveru a jinde, ale všechno začalo právě tady u jednoho oranžového food trucku schovaného na štěrkovém parkovišti u surfařského obchodu. Jejich rybí taco s čerstvým pacifickým halibutem nebo místním lososem a tajnou omáčkou je naprosto božské. Běžně se tu stojí fronty, ale čekání rozhodně stojí za to.

Pokud máte chuť na něco víc nóbl (nebo chcete slavit, že jste zrovna nevypadli na West Coast Trail z žebříku do bláta), rezervujte si stůl v restauraci Wolf in the Fog v centru Tofina. Dělá se tam úžasná fúze mořských plodů a surovin přímo z okolních lesů, menu je neustále měněné a atmosféra je neskutečně útulná.

A na závěr, kde jinde si dát ten nejčerstvější divoký losos v Kanadě než tady na pobřeží. Prakticky v jakékoliv lokální hospodě nebo rybárně narazíte na výborného lososa (salmon), kraby (Dungeness crab) nebo obrovské ústřice z okolních zálivů.

💡 Tip: Tacofino má od listopadu do února zkrácenou otevírací dobu jen do 15:00 a často je pondělí a úterý zavřeno — ověřte si den na jejich webu dopředu, jinak vám utečou ta nejlepší fish tacos, jaká jsme kdy jedli.

Praktické tipy před návštěvou a bezpečnost v parku

Než vyrazíte, přidám pár věcí, které byste měli vědět:

1. Park Pass: Stejně jako v ostatních národních parcích v Kanadě (např. v Banffu či Jasperu) se i zde platí za vstup. Lístek stojí zhruba 11 CAD na den pro dospělého (kolem 190 Kč). Pokud jedete i do jiných kanadských národních parků v témže roce, zvažte pořízení roční permanentky Discovery Pass, která se mnohdy vyplatí. Zastavte se v návštěvnickém centru (Pacific Rim Visitor Centre) u odbočky na Tofino/Ucluelet, kde vše zařídíte a rovnou si vezmete tištěnou mapu oblasti.

2. Omezený signál: Jakmile vyjedete z Victorie nebo Nanaima a začnete stoupat do vnitrozemí hor směrem k západnímu pobřeží, s největší pravděpodobností přijdete o signál. Stáhněte si proto všechny offline mapy dopředu a připravte si staženou hudbu na cestu. Přímo ve městech Tofino a Ucluelet signál mít budete, ale na většině odlehlejších pláží už moc ne.

3. Zákaz dronů: Chtěli jste si tu nádheru natočit ze vzduchu? Smůla. Létání s drony je napříč celým systémem kanadských národních parků přísně zakázáno (s výjimkou speciálních povolení) a hlídači tu dávají velmi tučné pokuty a drony zabavují.

4. Bezpečnost kolem medvědů (Bear Safety): Zvířat jsme tu viděli víc, než jsme čekali, a medvědi rozhodně nejsou jen mýtus. Pohybují se všude, a to dokonce i kolem pláží, protože na břehu hledají potravu vyvrženou z moře. Pokud v parku kempujete, je naprosto povinné nenechávat venku žádné jídlo, zubní pastu nebo cokoliv voňavého. Vše musí být zamčené v autě nebo ve speciálních ocelových bednách chráněných proti medvědům, které jsou u kempovacích míst k dispozici. Když jsme poprvé kempovali, měli jsme z toho trošku respekt 😅, ale jakmile dodržujete pravidla čistoty a neděláte v kempu „voňavý bordel“, riziko, že v noci k vám medvěd zavítá na průzkum, je naprosto minimální. A na túrách doporučujeme nosit u sebe certifikovaný sprej na medvědy.

Užitečné odkazy a co si zařídit před cestou

Tady vám přidávám naše osvědčené tipy na portály, které nám už roky pomáhají šetřit čas i peníze. Snad přijdou vhod i vám. ☺️

Kde sehnat letenky

Levné letenky hledejte na Kiwi, je to náš oblíbený portál, vždy nám nabídne ty nejlepší kombinace letů, i co se týče přestupů do Severní Ameriky.

Doporučujeme koukat po letenkách s předstihem, klidně i půl roku dopředu. Pokud vám nevadí trochu nepohodlí, občas se dají sehnat i skvělé akční nabídky s delším přestupem.

Půjčení auta na roadtrip

Běžně používáme srovnávač DiscoverCars. Je skvělý v tom, že sdružuje většinu velkých půjčoven na jednom místě a krásně vidíte porovnání cen. V letní sezóně mizí vozy neuvěřitelnou rychlostí, takže na last minute booking raději nespoléhejte.

Nezapomeňte na pojištění

Určitě na zdravotním pojištění pro cestu do Kanady nešetřete (tamní zdravotnictví je pro nerezidenty astronomicky drahé). Na delší i kratší cesty můžeme s čistým svědomím doporučit SafetyWing pojištění pro nomády.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Máme vyzkoušeno, že řešení lékařských úkonů s nimi je opravdu jednoduché a rychlé. Nikdy nevíte, co se může na treku stát, a ta jistota prostě za pár dolarů denně stojí.

Internet a data v telefonu

My už několik let fungujeme pouze na elektronických eSIM kartách. Koupíte si ji pohodlně online, stáhnete do mobilu a na místě hned máte internet. Zkuste námi prověřenou službu Holafly.

Při cestování autem po ostrově se offline mapy sice hodí, ale možnost si najít otevřenou restauraci nebo aktuální počasí na radaru k nezaplacení. Instalace zabere jen pár vteřin před odletem.

Vybavení do kanadské přírody

Když jedete na západní pobřeží, pořádná a nepromokavá obuv je základ. Koukněte na náš článek o tom, jak vybrat boty na turistiku, ať neuděláte chybu a nebolí vás nohy.

Nejde ale jen o boty. Investujte i do kvalitní nepromokavé bundy s membránou, protože tady v deštném pralese opravdu oceníte vrstvy, které rychle uschnou.

Kam dál

Pokud vás zajímají další tipy a chcete si cestu po Kanadě nebo okolí nakombinovat s dalšími zajímavými destinacemi, určitě nepřehlédněte naše další články na blogu. Rozhodně se vyplatí prozkoumat:

FAQ — Často kladené otázky o Pacific Rim National Park

Máte k návštěvě tichomořského pobřeží Kanady ještě nějaké nezodpovězené otázky? Tady jsou nejčastější, na které se nás čtenáři ohledně Pacific Rim National Park a Tofina ptají.

Kolik stojí vstup do Pacific Rim National Park?

Denní vstupenka (Park Pass) stojí kolem 11 CAD na dospělého (asi 190 Kč). Pokud plánujete navštívit více kanadských národních parků v jednom roce, vyplatí se roční permanentka Discovery Pass za zhruba 75 CAD. Vstup zaplatíte v Pacific Rim Visitor Centre nebo přímo u parkovišť — koupit ji jde i online předem na webu Parks Canada.

Jak se dostanu z Vancouveru do Pacific Rim National Park?

Nejběžnější cesta vede trajektem BC Ferries z Horseshoe Bay nebo Tsawwassenu do Nanaima (cca 2 hodiny), pak autem po Highway 4 přes ostrov do Tofina/Uclueletu (3 až 4 hodiny). Trajekt si rezervujte předem v letní sezóně. Alternativa je dolet do Tofina malým letadlem od Pacific Coastal Airlines, ale je to dražší.

Kdy je nejlepší čas navštívit Pacific Rim?

Od července do září je nejteplejší a nejsušší období — ideální pro pláže, surfing, kajakování a túry. Od konce října do března přicházejí ikonické bouře (storm watching). Březen až květen je sezóna migrace šedých velryb. Vyhněte se polovině června, kdy je počasí proměnlivé a sezóna ještě nezačala naplno.

Můžu se v místním oceánu vykoupat?

Záleží na tom, jak moc jste otužilí. Voda tu zřídka překročí 13 až 14 stupňů i uprostřed horkého léta. Bez pořádného neoprenu (minimálně 4/3 nebo 5/4 s botičkami) tu vydržíte zhruba pár desítek vteřin, než přestanete cítit nohy. Drtivá většina lidí si jde jen tak namočit nohy po kotníky, než začnou utíkat pryč 😅.

Jak dlouho bychom tu měli strávit?

Ideální doba na objevování oblasti Long Beach a měst Tofino a Ucluelet jsou alespoň 3 plné dny (2 noci). Zvládnete si zajít na túru, vyzkoušet surf, mrknout se do lesa a stihnout nějaké to skvělé jídlo. Pokud jedete kvůli West Coast Trail nebo pádlování po Broken Group Islands, počítejte s celým týdnem a delší přípravou.

Kde se v národním parku dají vidět zvířata a jak je to s medvědy?

Zvířata tu uvidíte prakticky všude. Na plážích, stezkách podél útesů, ale třeba i z okna auta (jako jsme viděli my prvního medvěda u silnice). Medvědy černé, případně vzácné grizzly potkáte většinou u vody, kde hledají jídlo. Kosatky, šedé velryby a tuleně uvidíte logicky jen z výletní lodi od místních agentur. Nezapomeňte si na procházky vzít rolničku na batoh a sprej proti medvědům.

Potřebuju rezervaci pro West Coast Trail?

Ano, povolení (permit) je povinné a počet vydaných míst je velmi omezený. Rezervace začínají na webu Parks Canada vždy v lednu na sezónu od května do září a kapacita je obvykle pryč během několika hodin. Před nástupem musíte projít povinným bezpečnostním školením od strážců parku a mít prvotřídní turistické vybavení.

Doufám, že vám tenhle průvodce pomůže naplánovat nezapomenutelný výlet do Pacific Rim National Park. Pokud plánujete delší cestu po Kanadě, mrkněte i na náš kompletní itinerář roadtripu po Vancouver Islandu, kde najdete trasu den po dni včetně tipů na ubytování, restaurace a aktivity.

Kdy jet do Banffu: Měsíční průvodce sezónností Skalistých hor

TL;DRNejlepší měsíce pro turistiku v Banffu a Skalistých horách jsou od poloviny června do konce září, kdy jsou vysokohorské stezky bez sněhu, zatímco nejkrásnější a zároveň nejklidnější je konec září díky zlatým modřínům v Larch Valley (fenomén trvající zhruba dva až tři týdny od 20. září). Nejlevněji se cestuje v takzvané shoulder season, tedy v dubnu, květnu nebo listopadu, kdy noc ve standardním hotelu vyjde na 150–200 CAD oproti letním 300–450 CAD. Medvědy nejčastěji spatříte v květnu, červnu a září, zatímco červenec a srpen přinášejí vrchol sezóny, odpolední bouřky a riziko kouře z lesních požárů. Pro polární záři jsou ideální měsíce listopad až březen, kdy teploty klesají až k -25 °C. K jezeru Moraine Lake je nutná rezervace shuttle autobusu měsíce dopředu, protože vjezd soukromým autům je zakázán.

Když jsme s Lukášem v letech 2016 a 2017 pracovali a žili přímo v srdci národního parku, konkrétně ve vesničce Lake Louise, zažili jsme kanadskou přírodu ve všech jejích náladách. A věřte mi, že jich má opravdu hodně. Často nám chodí dotazy, kdy jet do Banffu, aby bylo to nejlepší počasí, a já na to vždycky se smíchem odpovídám, že počasí ve Skalistých horách tak trochu ignoruje kalendář a klidně vás může překvapit sněhovou vánicí uprostřed července 😅.

Každý měsíc má v kanadských horách úplně jiný charakter, svoje obrovské výhody, ale i skrytá úskalí. Zatímco léto praská ve švech pod návalem turistů a láká na tyrkysová jezera, zima je rájem pro milovníky hlubokého prašanu, jaro voní probouzející se přírodou (a medvědy) a podzim vám naservíruje vizuální orgie v podobě zlatých modřínů.

Tak jsem to pro vás rozebrala měsíc po měsíci, abyste věděli, co čekat od počasí, co od cen a hlavně co od přírody, která si dělá, co chce. Lukáš říká, že jsem v tom možná trochu obsesivní, ale vy z toho budete těžit 😁

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

Plánování cesty do hor dokáže dát pořádně zabrat, zvlášť když každý měsíc nabízí úplně jiné podmínky. Tady jsem pro vás vypíchla to nejdůležitější do pár rychlých bodů, ať se v tom hned na začátku neztratíte.

  • Nejlepší čas na turistiku: Od poloviny června do konce září. Až tehdy je většina vysokohorských stezek bez sněhu.
  • Nejkrásnější měsíc: Září. Davy mírně opadnou, komáři zmizí a zhruba na dva týdny se lesy zbarví do neuvěřitelně zlatých odstínů (fenomén Larch Valley).
  • Kdy je nejlevněji: Nejlevněji cestujete v takzvané shoulder season, tedy v listopadu a dubnu nebo květnu. Počítejte ale s tím, že hodně cest i služeb může být mimo provoz.
  • Pozor na letní požáry: V červenci a srpnu je v Britské Kolumbii a Albertě sezóna lesních požárů a vzduch může být plný kouře.
  • Medvědi a zvířata: Nejvíc medvědů u silnic a v údolích uvidíte na jaře (květen a červen), kdy se po zimě probouzí a hledají potravu v nižších polohách.
  • Rezervace předem: Pokud chcete v létě vidět ikonické Moraine Lake, musíte si měsíce dopředu zarezervovat oficiální shuttle autobus, protože vjezd soukromým autům je zakázán.

Banff měsíc po měsíci: 12 tváří Skalistých hor

Pojďme se společně podívat, jak to v Banffu a přilehlém okolí vypadá během celého roku. Rozepsala jsem pro vás každý měsíc, abyste si udělali jasnou představu o tom, co reálně očekávat od počasí, aktivit i cen. Kanadská příroda je nevyzpytatelná, ale s trochou plánování uvidíte přesně to, pro co jste si přijeli.

1. Leden: hluboký mráz a prašan

Leden je v Banffu ve znamení třeskuté zimy. Teploty běžně padají k -20 °C (a občas si sáhnou i k -35 °C), takže pokud sem vyrážíte, bez kvalitního termoprádla a pořádné péřovky se zkrátka neobejdete. Dny jsou velmi krátké, ale zato nabízí nádherně ostré zimní slunce a křupavý sníh pod nohama.

Je to absolutní vrchol lyžařské sezóny pro fajnšmekry. Zdejší sníh je neuvěřitelně suchý a lehký, což vytváří podmínky pro to nejlepší lyžování ve třech hlavních resortech, kterým se přezdívá SkiBig3 (Lake Louise, Sunshine Village a Mt. Norquay). Navíc se v této době na jezeře Lake Louise koná nádherný Ice Magic Festival, kdy umělci z celého světa tesají neuvěřitelná díla z masivních bloků ledu.

2. Únor: zimní radovánky v plném proudu

V únoru zima pomalu ukazuje svou vlídnější tvář, dny se začínají nenápadně prodlužovat a teploty už nejsou tak extrémní, i když pořád počítejte s celodenním mrazem. Lyžování je stále naprosto fantastické a na sjezdovkách panuje skvělá atmosféra, obzvlášť během události Sundance Snow Days, která oslavuje zimní sporty a kulturu.

My jsme sjezdovky v únoru trochu kombinovali s výlety, a pokud taky nelyžujete od rána do večera, únor je naprosto ideální na sněžnice, běžky nebo zimní turistiku kaňonem Johnston Canyon. Ten se v zimě promění v ledové království s obrovskými zamrzlými vodopády, po kterých často šplhají ledolezci. Je to podívaná, ze které mrazí v tom nejlepším slova smyslu.

3. Březen: konec lyžařské sezóny a mokrý sníh

Březen bývá obdobím přechodu. Sluníčko už začíná mít trochu sílu, což znamená takzvané jarní lyžování v lehkých bundách, ale dole v městečku už sníh těžkne, mění se v břečku a začíná všudypřítomné tání. Není to ještě ani jaro, ale už to není ani ta pravá romantická zima.

Je to jeden z těch levnějších měsíců, pokud nejedete vyloženě za prémiovým lyžováním. Turistické stezky jsou ale v této době zrádné, protože jsou buď pokryté ledem, nebo hlubokým mokrým sněhem, a hrozí poměrně vysoké riziko lavin v odlehlejších oblastech. My jsme březen vždycky trávili buď na sjezdovce, nebo v útulných kavárničkách u krbu.

4. Duben: tiché probouzení a pukající ledovce

Jestli čekáte, že v dubnu v Kanadě všechno kvete a zelená se, musím vás zklamat. Jaro sem přichází velmi pomalu a neochotně. Duben je klasická „shoulder season“ (období mezi sezónami), kdy je spousta hotelů prázdnějších a ceny klesají na celoroční minimum.

Nejkrásnějším dubnovým zážitkem je poslouchat pukající led na jezerech. Když začne slunce pálit do tlusté vrstvy ledu na jezeře Minnewanka nebo Lake Louise, vydává to až mimozemské zvuky. Většina vysokohorských treků je ale stále neprůchozí a hodně lanovek i služeb si dává po zimě pauzu a připravuje se na letní nápor.

5. Květen: medvědi se probouzí a začíná ruch

V květnu se národní park Banff začíná oficiálně probouzet do letního režimu, i když na koupání to opravdu ještě dlouho nebude. Sníh v údolích taje a na zelenou trávu u silnic vylézají vyhladovělí medvědi. Vidět grizzlyho nebo medvěda baribala (černého) je v květnu poměrně běžné, ale prosím, dodržujte zásady pro bezpečnost a chování v přítomnosti medvědů, ať se nikomu nic nestane.

Na konci května se obvykle spouští rezervační systémy pro kempy a začínají fungovat první letní služby u ikonických jezer. Pořád ale platí, že stezky ve vyšších polohách, jako je třeba Plain of Six Glaciers, jsou pod sněhem často až do konce měsíce.

6. Červen: turistika startuje a jezera mění barvu

Červen je magický měsíc. Zelená barva lesů je po jarních deštích neuvěřitelně sytá, vodopády díky tajícímu sněhu z hor bouří obrovskou silou a dny jsou nekonečně dlouhé. Je to také měsíc, kdy ledovcová jezera konečně roztají a ukážou svou pravou tvář.

Třeba takové Moraine Lake dostává tu svou ikonickou, bláznivě tyrkysovou barvu obvykle až v polovině června, kdy do něj začne stékat takzvané ledovcové mléko (droboučké částečky hornin z tajícího ledovce). Turistická sezóna se rozjíždí naplno, otevírají se všechny vysoko položené silnice i kempy a příroda je v absolutním rozkvětu.

7. Červenec: absolutní vrchol léta a první bouřky

Jestli existuje měsíc, kdy je v Banffu hlava na hlavě, je to bezpochyby červenec. Počasí bývá nejteplejší, teploty mohou přesáhnout příjemných 25 °C a všechny vysokohorské treky v oblasti Lake Louise a okolí jsou konečně krásně přístupné a bez sněhu.

Má to ale dvě velké nevýhody. Tou první je takzvané pravidlo 13:00. Během horkých letních dnů se velmi často odpoledne zatáhne a kolem jedné až třetí hodiny přijdou prudké, i když krátké bouřky. Vždycky jsme všem radili, ať na túry vyrážejí brzy ráno. Tou druhou nevýhodou je začínající sezóna lesních požárů, která občas zahalí celý park do kouřového oparu (více o tom píšu o kousek níže).

8. Srpen: nejdražší ubytování a nekonečné davy

Srpen plynule navazuje na červenec a spolu tvoří absolutní „peak“ návštěvnosti. Hotely, kempy i restaurace jsou plné k prasknutí a ceny ubytování šplhají do astronomických výšin. Pokud nemáte rezervaci několik měsíců dopředu, hledat ubytování na poslední chvíli může být nejen stresující, ale také pěkně drahé.

Je to skvělý čas na koupání v menších jezerech (ta velká ledovcová mají i v srpnu teplotu, ze které vám zmodrají rty), na kempování pod hvězdami a dlouhé vícedenní přechody hor. Počítejte ale s tím, že na těch nejpopulárnějších místech rozhodně nebudete sami.

9. Září: náš tajný tip a zlaté modříny

Kdybych měla vybrat jeden jediný měsíc, kdy jet do Kanady, bylo by to září. Po víkendu Labour Day (první pondělí v září) odjede většina rodin s dětmi, ceny začnou pomalu klesat a vzduch dostane tu nádhernou, ostrou a svěží podzimní vůni. Komáři, kteří umí být v létě otravní, už spí.

Konec září je navíc obdobím takzvaného Larch Valley. Během pouhých dvou až tří týdnů se vysoko v horách jehlice místních modřínů zbarví do zářivě zlaté barvy. Je to naprosto neskutečný vizuální zážitek a splněný sen každého fotografa. Musíte ale trefit to správné okno, které se obvykle otevírá kolem 20. září.

10. Říjen: zrádná past na turisty

Říjen je trochu ošemetný a osobně mu říkám past na nepřipravené turisty. Z fotek na internetu byste si mohli myslet, že uvidíte podzimní barvy, ale realita v nadmořské výšce přes 1400 metrů je taková, že v říjnu obvykle napadne první pořádný sníh.

Většina vysokohorských chat se zavírá a ty nejkrásnější cesty jsou bez zimní výbavy dost nebezpečné, takže říjen vřele doporučuji jen těm, komu nevadí sychravé počasí, zatažená obloha a fakt, že toho za celý den uvidí jen zlomek z toho, co by stihli v létě.

11. Listopad: absolutní ticho před bouří

Listopad je nejklidnějším měsícem v celém roce. V ulicích Banffu v listopadu nepotkáte skoro nikoho a obchody si sem tam zkrátí otevírací dobu, ale pokud toužíte po luxusním hotelu za třetinu letní ceny a absolutním klidu, je to skvělá volba. Kolem poloviny měsíce navíc startuje zimní sezóna a v Banffu i Jasperu začínají ideální podmínky pro polární záři, na kterou v létě přes nekonečně dlouhé dny nemáte šanci.

12. Prosinec: vánoční pohádka jako z filmu

Prosinec v Banffu vypadá přesně jako z těch amerických vánočních filmů. Hlavní ulice Banff Avenue je nádherně vyzdobená, zasněžená a svítí tisíci světýlky. Pokud milujete vánoční atmosféru a svařák, tohle je to správné místo.

Počítejte ale s tím, že dny jsou extrémně krátké (tma je už kolem půl páté odpoledne) a teploty padají k -25 °C. Lyžování je v plném proudu a na Vánoce a Nový rok se ceny ubytování opět šplhají nahoru.

Kdy jet pro co? Rychlý tahák podle toho, co chcete zažít

Pořád si nejste jistí? Připravila jsem pro vás jednoduchý přehled, podle kterého si vyberete to správné období přesně pro vaše potřeby.

Pokud chcete turistiku bez sněhu (červen až září)

Od poloviny června do konce září máte jistotu, že většina klasických cest bude schůdná. Zvláště červenec a srpen jsou sázkou na jistotu pro přechody hřebenů a túry do vyšších nadmořských výšek, kde sníh mizí nejpomaleji.

Vždycky ale pamatujte na to, že příroda je tu mocná paní a občas zkrátka může nasněžit i na konci srpna. Proto si s Lukášem pokaždé balíme do batohu i teplejší vrstvy.

Pokud jedete pro dokonalé fotky (konec září)

Nejlepší světlo, klidná hladina jezer a hlavně žloutnoucí modříny dělají ze září ráj pro fotografy. Příroda hraje všemi barvami a slunce už nepálí pod tak ostrým úhlem jako uprostřed léta.

A jestli můžu radit, na ta nejfotogeničtější místa vyrazte už s rozbřeskem. Ten klid bez davů je k nezaplacení.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Banffu
5 ubytování — campingy, wellness hotely a další možnosti ubytování

Pokud toužíte po medvědech (květen, červen a září)

Zvířata se na jaře stahují do údolí za první potravou. Pozorování medvědů z bezpečí auta podél silnice Bow Valley Parkway je v květnu naprosto fantastické. Na podzim zase sbírají bobule a chystají se na zimní spánek, takže je lze potkat velmi blízko oblíbených cest.

Nikdy bych ale nedoporučovala vyrážet na túru bez pepřového spreje na medvědy (bear spray), a to ani na těch nejrušnějších stezkách.

Pokud jedete lovit polární záři (listopad až březen)

Skalisté hory jsou dostatečně na severu a mají minimální světelný smog. Během temných a dlouhých zimních nocí, kdy je nebe jasné, máte obrovskou šanci vidět fascinující přírodní divadlo.

Sledujte speciální aplikace a webové stránky, které předpovídají solární aktivitu, abyste v mrazu nečekali venku zbytečně. Nejkrásnější vzpomínku máme na jeden mrazivý lednový večer, kdy jsme stáli na břehu zamrzlého jezera Minnewanka a obloha nad námi se celá rozzářila zelenými pruhy.

Na co si dát pozor: Lesní požáry, bouřky a záludná sezóna

Nechci vás vůbec strašit, ale kanadská divočina si občas dělá naprosto, co chce, a je dobré na to být předem připravený. Obzvlášť pár specifik umí dovolenou docela ovlivnit.

Lesní požáry a „Smoke calendar“

V červenci a srpnu je v západní Kanadě (především v Britské Kolumbii, odkud vítr fouká do Alberty) sezóna lesních požárů. Někdy je jich tolik, že kouř z nich zahalí celé Skalisté hory. Vzduch začne vonět jako táborák, slunce má krvavou barvu a viditelnost se sníží tak, že nevidíte ani hory přímo nad sebou.

Pokud vyrazíte uprostřed léta, je dobré sledovat místní index kvality ovzduší (AQHI na stránkách AirNow). Když hodnoty stoupnou nad 7, nedoporučuje se lidem s citlivějšími dýchacími cestami náročnější turistika.

Odpolední bouřky (pravidlo 13:00)

Stejně jako v evropských Alpách nebo italských Dolomitech, i tady v létě funguje horská termika. Ráno bývá nádherně jasno a bez mráčku, ale jak se vzduch ohřívá, odpoledne se zatáhne a kolem jedné až třetí hodiny pravidelně udeří silná horská bouřka. Na túry, a to i ty kratší, vyrážejte vždycky hned ráno, klidně už kolem šesté či sedmé. My jsme si zvykli mít ve dvě odpoledne už dávno odšlápnuto a v klidu si dávat kávu v městečku.

Pokud vás přece jen začnou honit tmavé mraky a slyšíte první hřmění, nesnažte se za každou cenu dojít až na vrchol. Bezpečnost je přednější a blesky na exponovaných hřebenech nejsou vůbec žádná legrace, což už si bohužel pár neopatrných turistů ověřilo na vlastní kůži.

Fenomén modřínových lesů (Larch Valley)

Zmiňovala jsem ho u září, ale musím to zdůraznit. V údolí nad Moraine Lake se nachází les opadavých modřínů (Larix lyallii), které rostou jen ve velmi specifické nadmořské výšce. V celých Skalistých horách jehličnany na podzim nežloutnou, a to s jedinou výjimkou těchto modřínů. Na tenhle zhruba dvoutýdenní zázrak se sem sjíždí lidé z celé Kanady i USA, takže ačkoli je září obecně klidnější, stezka Larch Valley bývá beznadějně ucpaná nadšenými výletníky.

Protože je tohle místo naprostý hit, doporučuji si ho naplánovat hned na brzké ráno. Když jsme tam šlapali poprvé, vyrazili jsme s prvními paprsky a měli ty nádherné zlaté stromy téměř pro sebe, zatímco cestou zpátky jsme už potkávali nekonečné zástupy lidí.

Kde se ubytovat v Banffu a okolí (a kolik to stojí)

Skalisté hory bolí na peněžence, to vám řeknu rovnou a bez příkras. My jsme se to naučili hned první noc, kdy nás ubytování v Banffu stálo víc než letenka 😅. Pokud chcete ušetřit a nevadí vám popojet kousek dál, obrovským tipem je sousední městečko Canmore, které leží jen asi 20 minut jízdy od Banffu, leží mimo hranice samotného národního parku a ceny jsou tu znatelně přívětivější.

Letní sezóna (červen až srpen) je cenově nejnáročnější. Noc pro dva ve standardním hotelu vás klidně vyjde na 300 až 450 CAD (cca 5000 až 7500 Kč). Ubytování mizí rychlostí blesku, rezervujte klidně půl roku dopředu. Naopak v zimě a na jaře ceny padají dolů a krásný hotel s vířivkou seženete od 150 do 200 CAD za noc (cca 2500 až 3400 Kč).

Naše ověřené tipy na hotely a kempy

Když už jsme chtěli v Banffu utrácet za pohodlí, zkuste Fairmont Banff Springs, což je ten slavný hradní hotel přímo v lese. Sice tam necháte půl výplaty, ale na nějaké speciální výročí je to naprostá bomba. Z těch dostupnějších jsme měli rádi Elk + Avenue Hotel přímo na hlavní třídě, který je krásně moderní a máte to z něj všude kousek.

Pro Canmore bych zase s klidným srdcem doporučila apartmány Basecamp Suites. Jsou perfektně vybavené, mají parádní výhledy na hory a můžete si tam večer v klidu uvařit vlastní večeři, což vám dost ušetří. Pokud preferujete spaní v autě nebo stany, místní kempy stojí od 25 do 40 CAD za noc, ale i ty nejpopulárnější (jako Two Jack Lakeside) se musí rezervovat měsíce dopředu v den spuštění systému.

Kdy začít plánovat a rezervovat (nenechte to na poslední chvíli)

Tohle jsem se naučila bolestivě: Kanadské parky jsou dnes tak populární, že si bez rezervace na ta nejkrásnější místa prostě nesáhnete. Zavedly systémy, které nás ze začátku trochu zaskočily, ale dají se zvládnout, pokud víte o nich dopředu.

K jezeru Moraine Lake je od nedávna zcela zakázán vjezd soukromým osobním autům (silnice je uzavřena). Musíte si měsíce dopředu rezervovat oficiální shuttle autobus kanadských parků (Parks Canada), případně využít některou ze soukromých dopravních společností, které jsou ale dražší.

Podobné to je s ikonickou a přísně chráněnou oblastí Lake O’Hara v nedalekém parku Yoho. Autobus tam jezdí jen pro naprosté minimum lidí a systém rezervací obvykle padá v první vteřině po spuštění, takový je o to zájem. Zarezervovat si včas musíte i případné vícedenní přechody se spaním na chatách (např. chata Skoki Lodge je vyprodaná na celou sezónu takřka hned).

💡 TIP: Nezapomeňte si pořídit Canada Discovery Pass. Pokud plánujete v kanadských národních parcích strávit více než 7 dní (což většina lidí udělá), roční vstupenka za zhruba 150 CAD pro celé auto se vám bohatě vyplatí víc než platit denní vstupy.

Kam vyrazit pro dobré jídlo a kávu

Po náročném výšlapu nebo dni na sjezdovce si člověk zaslouží něco pořádného do žaludku. Banff i Canmore mají skvělou gastro scénu. S Lukášem jsme měli pár svých jistot, na které dodnes nedáme dopustit.

Naši vůbec nejmilejší pizzerii Bear Street Tavern v Banffu nesmíte minout. Jejich pizza, kterou si můžete pokapat medem s chilli olejem, je něco neskutečného. Když jsme měli chuť na kávu a potřebovali se ohřát, zachraňoval nás Whitebark Cafe ukrytý v jednom z místních hotelů.

V nedalekém Canmore pak zkuste úžasné bagels v Rocky Mountain Bagel Co. – na snídani tam chodí snad všichni místní, takže to občas znamená frontu, ale vyplatí se to ☺️.

Kam dál: Přečtěte si další články

Pokud plánujete cestu do Kanady, mrkněte i na tyhle naše články, bez nich jsme si cestu neuměli představit ani my:

Často kladené otázky (FAQ)

Víme s Lukášem moc dobře, že kolem plánování cesty do hor vyvstane milion praktických dotazů. Zde jsou odpovědi na ty vůbec nejčastější z nich, které nám pravidelně posíláte.

Kdy je v Kanadě nejtepleji?

Nejteplejšími měsíci v kanadských Skalistých horách jsou bezpochyby červenec a srpen. Denní teploty v údolích mohou šplhat i k 25–30 °C, ale večery a rána bývají kvůli horskému prostředí stále velmi chladná a na lehkou mikinu. Právě tahle teplotní rozkolísanost nás zpočátku trochu překvapila. Ráno jsme vyráželi v péřovkách a kulichu a odpoledne jsme to všechno nesli v batohu, protože nám na sluníčku bylo vedro jen v tričku s krátkým rukávem.

Kolik stupňů je v létě v Kanadě?

V oblastech Banffu a Lake Louise se průměrné letní teploty pohybují mezi 20 a 25 °C přes den. V noci ale teplota běžně padá pod 10 °C, a dokonce i uprostřed léta může na nejvyšších vrcholcích napadnout čerstvý sníh. Vždycky doporučuji spoléhat spíš na lokální předpovědi počasí přímo od správců parku. Nám se mnohokrát potvrdilo, že to, co hlásí na internetu pro městečko v údolí, vůbec neodpovídá situaci nahoře v sedlech hor.

Kdy cestovat do Kanady za přírodou a turistikou?

Ideální okno pro turistiku je poměrně krátké, zhruba od konce června do poloviny září. V tomto období jsou přístupné i vysoko položené stezky, jezera jsou rozmrznutá a mají svou ikonickou tyrkysovou barvu. Když vyrazíte o něco dřív, třeba začátkem června, určitě taky neprohloupíte, ale musíte se smířit s tím, že se k některým jezerům nedostanete a plno ikonických výhledů bude stále pod sněhovou peřinou. Na druhou stranu si užijete ten neuvěřitelný klid před hlavní sezónou.

Co vidět v Banffu kromě Lake Louise?

Rozhodně nesmíte minout ledovcové jezero Moraine Lake, Johnston Canyon s jeho nádhernými vodopády, lanovku na Sulphur Mountain (na západ slunce) nebo úchvatnou vyhlídkovou silnici Icefields Parkway, která spojuje Banff s národním parkem Jasper. My jsme se s Lukášem naprosto zamilovali také do jezera Peyto Lake. Jeho tvar připomíná vlčí hlavu a ta barva je tak jasně modrá, že se vám ani nebude chtít věřit, že se nedíváte na fotku upravenou ve Photoshopu.

Potřebuji na zimu speciální oblečení?

Určitě ano. Teploty od prosince do února pravidelně klesají k -20 °C. Budete potřebovat kvalitní vrstvení (merino vlnu jako základ), pořádnou nepromokavou a větruodolnou bundu, zimní boty s dobrou izolací a ideálně i ohříváčky do rukavic. Velkou chybou, kterou jsme viděli u mnoha turistů, je podcenění teplých ponožek a čepic. Teplo totiž nejrychleji uniká od hlavy a od nohou, takže investice do pořádných vlněných ponožek a větruodolné čepice se vám tady vrátí i s úroky.

Jsou v Banffu komáři?

Ano, komáři mohou být v létě (především na přelomu června a července) poměrně nepříjemní, zvláště v lesích nebo blízko vodních ploch, kde se nedaří větru. Rozhodně si do batohu přibalte kvalitní repelent s vyšším obsahem DEET. V místních obchodech běžně seženete speciální spreje proti hmyzu (takzvané bug sprays), které fungují mnohem spolehlivěji než ty, co si případně přivezete z Evropy. Občas se totiž zdá, že ti kanadští komáři jsou snad odolní vůči všemu.

Dá se v Banffu platit běžně kartou?

Kanada je nesmírně pokročilá, co se týče bezhotovostních plateb. Kartou zaplatíte téměř úplně všude, a to od malého kafe až po vstupné do národních parků. S Lukášem u sebe obvykle míváme jen symbolickou hotovost na drobné dýško, zbytek řešíme kartou. Jediným místem, kde byste mohli s kartou narazit, jsou hodně odlehlé kempy nebo malé stánky s občerstvením daleko od civilizace, kde prostě není signál. Pro takové případy se těch pár papírových bankovek v peněžence vždycky hodí.

Lyžování v Albertě a Banff: SkiBig3, Marmot Basin a kompletní průvodce 2026

TL;DRNejlepší lyžování v Albertě nabízí síť SkiBig3 v národním parku Banff (Lake Louise, Sunshine Village a Mount Norquay), doplněná o klidnější Marmot Basin v Jasperu, drsný Castle Mountain na jihu a rodinnou Nakisku u Calgary. Sezóna trvá od poloviny listopadu do konce května, nejlepší prašan (champagne powder) bývá v lednu a únoru, ideální podmínky pak nabízí březen s mírnějšími mrazy. Jednodenní skipas vyjde na 130 až 170 CAD, výhodnější je SkiBig3 Pass nebo mezinárodní IKON Pass za zhruba 1199 USD, který zahrnuje sedm dní v SkiBig3 i Marmot Basin. Do Banffu se létá přes letiště Calgary (YYC), odkud je to devadesát minut autem, do Jasperu pak přes Edmonton (YEG) se čtyřhodinovou jízdou. Ubytování na týden pro dva vyjde v Banffu na 25 000 až 35 000 Kč, v levnějším Canmore pod 20 000 Kč.

S Lukášem jsme strávili zimu na přelomu let 2016 a 2017 přímo v národním parku Banff, kde najdete to nejlepší lyžování v Albertě. Pokud uvažujete, že letos vyměníte přeplněné evropské Alpy za kanadskou divočinu, musím vás předem varovat. Jakmile jednou okusíte pověstný kanadský prašan, kterému se tu přezdívá „cold smoke“, už se vám na zledovatělé evropské sjezdovky nebude chtít vracet. ☺️

Lyžování v Albertě se od toho evropského neskutečně liší. Zapomeňte na úzké sjezdovky plné lidí a nekonečné fronty na vleky: tady vás čekají obrovské otevřené pláně, výhledy na rozeklané štíty Skalistých hor, zamrzlá tyrkysová jezera a sníh tak lehký, že ho jen tak odfouknete z rukavice. Projdeme spolu všechny resorty, poradím vám, kde bydlet a jak nepřeplatit skipas — a taky vás upozorním na pár věcí, které nás na namrzlých horských silnicích kdysi zaskočily.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

  • Hlavní lyžařská centra: Nejlepší zázemí najdete v národním parku Banff, kde funguje takzvaná síť SkiBig3 (Lake Louise, Sunshine Village a Mount Norquay).
  • Nejlepší sníh: Alberta je vyhlášená suchým arktickým vzduchem, díky kterému padá extrémně lehký a nadýchaný prašan, takzvaný champagne powder.
  • Délka sezóny: Lyžuje se tu běžně od poloviny listopadu až do konce května, přičemž nejlepší podmínky pro prašan bývají v lednu a únoru.
  • Jak ušetřit: Jednodenní skipasy vyjdou na 130 až 170 CAD. Pokud plánujete lyžovat déle než týden, vyplatí se pořídit mezinárodní IKON Pass nebo lokální SkiBig3 Pass hned na podzim před sezónou.
  • Doprava a auto: Pro pohyb mezi resorty budete nutně potřebovat spolehlivé auto, ideálně SUV. S Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využíváme všude po světě. Určitě si pohlídejte, aby mělo auto kvalitní zimní pneumatiky.

Proč je lyžování v Albertě to nejlepší v celé Kanadě

Alberta je podle mě prostě na jiné úrovni. I když Whistler v sousední Britské Kolumbii je mediálně slavnější, já se sem v myšlenkách vracím pořád. Tajemství Alberty tkví především v její specifické geografii a klimatu. Jelikož leží ve vnitrozemí a panují tu poměrně tuhé zimy s nízkou vlhkostí, padající sníh neobsahuje téměř žádnou vodu. Výsledkem je onen slavný „champagne powder“, do kterého se zaboříte a on se jen lehce rozletí kolem vás.

Díky těmto mrazivým teplotám se sníh drží v perfektním stavu neuvěřitelně dlouho. Sezóna je extrémně dlouhá a není výjimkou, že ještě v květnu nebo dokonce začátkem června se na Sunshine Village nebo v Lake Louise konají oblíbené jarní lyžovačky jen v mikině. Navíc tu chybí ten typický evropský stres, sjezdovky jsou široké, mimo sjezdovky (v takzvaných bowls) se můžete pohybovat naprosto svobodně a fronty zažijete snad jen o víkendech nebo během státních svátků.

Kdy jet a jak se do kanadských Skalistých hor dostat

Plánování cesty do Alberty za lyžováním vyžaduje trochu strategického přemýšlení, protože počasí tu umí být opravdu neúprosné. Nejvíce sněhu padá mezi prosincem a únorem, ale musíte počítat s tím, že teploty v lednu mohou klidně spadnout k minus třiceti stupňům Celsia. My jsme nejraději lyžovali v březnu, kdy se dny začínají prodlužovat, mrazy povolí na příjemných minus pět a sněhu je všude stále požehnaně.

Nejsnazší cesta vede letecky do Calgary (kód letiště YYC), odkud je to do národního parku Banff pouhých devadesát minut jízdy autem po velmi dobře udržované dálnici Trans-Canada Highway. Levné letenky hledejte na Kiwi, je to náš oblíbený portál pro srovnání všech dostupných spojů z Evropy. Pokud máte namířeno primárně na sever do Jasperu za resortem Marmot Basin, dává větší smysl letět do Edmontonu (YEG), odkud vás čekají zhruba čtyři hodiny cesty autem krásnou zimní krajinou.

Kde se ubytovat a na kolik to zhruba vyjde

Výběr ubytování výrazně ovlivní váš rozpočet i celkový zážitek z dovolené. My jsme zjistili celkem záhy, že na hotelový komplex přímo na sjezdovce jako ve francouzských Alpách tady zapomeňte. Národní parky mají přísná stavební pravidla, takže většinou budete bydlet v některém z přilehlých městeček a na kopec dojíždět autem nebo bezplatným skibusem, který jezdí v pravidelných intervalech.

Úplným centrem dění je samozřejmě městečko Banff. Je plné restaurací, barů, kaváren a má neuvěřitelnou atmosféru, ale také si za něj připlatíte. V Banffu jsme měli úžasnou zkušenost s Moose Hotel & Suites, který má venkovní vyhřívané bazénky rovnou na střeše, odkud je fantastický výhled na hory. Pokud hledáte klid a chcete být co nejblíže sjezdovkám v Lake Louise, ubytujte se přímo v malé vesničce Lake Louise Village. Skvělou a hlavně cenově dostupnější alternativou je město Canmore, které leží těsně za hranicemi národního parku. Z Canmore do Banffu je to asi dvacet minut jízdy, ubytování je tu levnější a najdete tu obří supermarkety. My osobně teď s ohledem na rozpočet volíme spíše Canmore. Je tam klidněji a ranní kafe v místních kavárnách s výhledem na hory Tři sestry má neskutečné kouzlo. Pokud váháte, sepsali jsme pro vás samostatný článek Canmore vs Banff, kde najdete detailní srovnání.

Týdenní ubytování v hlavní zimní sezóně pro dvě osoby v průměrném tříhvězdičkovém hotelu v Banffu vás vyjde zhruba na 25 000 až 35 000 Kč. V Canmore se dostanete i pod 20 000 Kč a s čistým svědomím tam doporučím Basecamp Resorts, kde máte k dispozici plně vybavenou kuchyň a dostatek prostoru i pro větší partu. Pokud cestujete ve větší skupině, určitě se poohlédněte po srubech nebo apartmánech s vlastní kuchyňkou, ušetříte tak obrovské peníze za stravování v restauracích. Pro ubytování na severu v Jasperu doporučuji rezervovat hotely s velkým předstihem, kapacit je tam podstatně méně než na jihu.

6 lyžařských resortů v Albertě: Kde si zalyžujete nejlépe

Pojďme se společně podívat na konkrétní lyžařská střediska. V Kanadě se nehodnotí sjezdovky na modré, červené a černé jako u nás, ale mají značení zelené (začátečníci), modré (středně pokročilí), černé diamanty (náročné) a dvojité černé diamanty (jen pro experty a často extrémně prudké žlaby). Zde je výběr těch nejlepších míst, která jsme si osobně projeli křížem krážem.

1. Lake Louise Ski Resort: Ikonické výhledy a nekonečné pláně

Kdybych si měla vybrat jen jedno jediné místo, kde strávím celou zimu, bylo by to Lake Louise. Je to obrovský resort (patří do sítě SkiBig3) s rozlohou přes 4250 akrů, který nabízí neuvěřitelnou variabilitu. Z přední strany se vám naskytnou nádherné výhledy na zamrzlé jezero a ledovec Victoria, zatímco zadní strana (takzvaný Back Bowls) je rájem pro milovníky neupraveného prašanu.

Sjezdovky jsou tu neuvěřitelně dlouhé a najdete tu skvělé terény pro úplné začátečníky i naprosté blázny. V posledních letech zavedli povinné online rezervace na parkování (zvláště o víkendech), takže na to určitě nezapomeňte, jinak vás na parkoviště vůbec nepustí a budete muset využít záchytná parkoviště ve vesnici.

2. Sunshine Village: Ráj na kontinentálním rozvodí

Resort Banff Sunshine se nachází vysoko v horách a ze všech středisek má absolutně nejlepší a nejspolehlivější sníh, kterého tu ročně spadne kolem úctyhodných devíti metrů. Dostanete se sem dlouhou kabinkovou lanovkou z parkoviště a nahoře se ocitnete v obrovském kotli, který leží přesně na hranici provincií Alberta a Britská Kolumbie. Můžete tak rovnou lyžovat na kontinentálním rozvodí.

Většina sjezdovek leží nad hranicí lesa, takže máte pocit naprosté volnosti. Pro experty je tu vyhlášená zóna Delirium Dive, kam vás pustí jen s lavinovým vyhledávačem a lopatou. Sunshine je naprosto fantastické za slunečných dnů, ale když padne mlha (takzvaný whiteout), ztratíte orientaci hodně rychle.

3. Mount Norquay: Nejstarší a nejblíže městu Banff

Pokud bydlíte přímo v Banffu a nechce se vám nikam daleko jezdit, Norquay je z centra vzdálené asi deset minut jízdy po klikaté horské silnici. Patří také do sítě SkiBig3, a i když je ze všech tří středisek zdaleka nejmenší, má své nezaměnitelné kouzlo. Je to vlastně takový domovský kopec místních obyvatel s pořádně strmými sjezdovkami, na kterých často trénují profesionální lyžaři.

Obrovskou výhodou Norquay je noční lyžování. Sjezdovky jsou krásně nasvícené, skipasy na večer vyjdou velmi levně a navíc odsud máte Banff jako na dlani, protože nočně osvětlené městečko v údolí je kouzelný pohled, za který se vyplatí zastavit.

4. Marmot Basin v Jasperu: Klid a prázdné sjezdovky

Zatímco Banff praská ve švech, národní park Jasper ležící o pár hodin severněji po slavné silnici Icefields Parkway je o poznání klidnější. Marmot Basin nabízí kolem 1675 akrů terénu a osobně ho miluju. Prázdno, přátelský personál a sníh, který je tu snad ještě sušší než v Banffu.

Resort se postupně modernizuje a je ideální volbou pro ty, kteří chtějí utéct od davů turistů. Zajímavostí je, že Marmot Basin je odnedávna součástí globálního programu IKON Pass, takže pokud tento pass máte, určitě doporučuji si výlet do Jasperu naplánovat.

5. Castle Mountain Resort: Skrytý poklad na jihu

Tohle středisko neleží v žádném národním parku, ale v odlehlé jižní části Alberty nedaleko hranic s USA. Castle Mountain je definicí drsného, komerčně nezkaženého kanadského lyžování. Není součástí žádných velkých aliancí a kombo passů, nepotkáte tu davy mezinárodních turistů a atmosféra je tu úžasně domácká.

Tenhle kopec má pověst skutečného práškového ráje a zaslouženě. Terén je strmý, sněhu padají tuny a navíc tu provozují cat-skiing, tedy vyvážení rolbou do volného terénu, na které jsme se s Lukášem zatím neodvážili, ale je to na našem pomyslném seznamu. 😁 Zastavte se tu, pokud si půjčujete auto v Calgary a chcete zažít to pravé lokální lyžování bez zbytečného luxusu okolo.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Albertě a Banffu
3 ubytování — resorty, hotely a další možnosti ubytování

6. Nakiska v Kananaskis: Rodinná zastávka nedaleko Calgary

Nakiska vznikla primárně pro zimní olympijské hry v roce 1988 a nachází se v oblasti Kananaskis Country, zhruba hodinu jízdy z letiště v Calgary. Většina sjezdovek vede lesem a jsou perfektně chráněné před silným větrem. Místní personál se pečlivě stará o úpravu sjezdovek, takže pokud milujete čerstvě upravený ranní manšestr, jste tu správně.

Není to obří resort na týdenní dovolenou, my sem jezdili většinou na jeden rozjezdový den. Je to také ideální místo, pokud cestujete s malými dětmi, protože orientace na svahu je velmi jednoduchá a sjezdovky jsou příjemně široké a přehledné.

Skipasy, SkiBig3 a jak ušetřit s Ikon Pass

Lyžování v Severní Americe je drahé, to si nebudeme nalhávat. Nákup skipasu u okénka na poslední chvíli je to nejhorší, co můžete pro svou peněženku udělat. V sezóně 2026 se ceny denních skipasů v hlavních střediscích pohybují mezi 130 až 170 CAD na osobu (zhruba 2200 až 2900 Kč). Naštěstí existují takzvané kombo passy, které vám ušetří nemalé částky.

Základem je SkiBig3 Pass, který platí společně pro Lake Louise, Sunshine a Norquay. Můžete si ho koupit na více dní a každý den si vybrat, do jakého ze tří resortů vyrazíte. Skvělé je, že k němu dostanete i dopravu skibusy z Banffu zdarma, takže auto nechte v hotelu.

Pokud plánujete lyžovat více než sedm dní nebo chcete spojit návštěvu Alberty s dalšími resorty, zvažte nákup IKON Passu. Stojí obvykle kolem 1199 USD (kupuje se vždy na jaře nebo v létě před sezónou) a zahrnuje až sedm dní v SkiBig3 a dalších sedm dní v Marmot Basin, plus přístup do padesáti dalších resortů po celém světě. Pokud byste chtěli jet do kanadského Whistleru v Britské Kolumbii, tam naopak využijete konkurenční Epic Pass.

Lyžování s dětmi v kanadských Rockies

Jonáš je na lyžování zatím ještě malý, ale už teď vím, kam ho za jednou vezmu. Kanada je totiž k rodinám s dětmi nesmírně vstřícná. Děti do pěti let většinou lyžují v doprovodu platícího dospělého zcela zdarma, v některých akčních obdobích a s určitými typy skipasů mají lyžování zdarma dokonce děti až do dvanácti let. Pro rodiny bych nejvíce doporučila Sunshine Village, kde je obrovská a bezpečná dětská zóna a hlavní sjezdovky jsou široké a přehledné. Každý resort má svou vlastní lyžařskou školu s anglicky mluvícími instruktory, kteří jsou velmi přátelští a zvyklí pracovat s malými začátečníky.

Co dělat, když vás bolí nohy: Běžky a sněžnice

Ne každý chce trávit na sjezdovkách celých sedm dní v kuse. Pokud si chcete odpočinout, půjčte si běžky nebo sněžnice. Kanadské národní parky mají stovky kilometrů precizně udržovaných stop. My jsme nejčastěji jezdili na běžky na Pipestone trails nedaleko Lake Louise, kde se trasy proplétají mezi zasněženými stromy a údolími.

Krásné trasy pro běžky a fat biky (kola s tlustými pneumatikami do sněhu) najdete i v těsné blízkosti města Banff v oblasti zvané Banff cross-country area. Nezapomenutelným zážitkem je také bruslení na zamrzlém jezeře Lake Louise, kde v lednu staví obrovský ledový hrad a můžete tu popíjet horkou čokoládu přímo u zamrzlých ledovců.

Co ochutnat po lyžování: Kanadské après-ski

Evropské après-ski s tancováním na stolech tu sice nenajdete, ale kanadská gastronomie po dni na mrazu bodne neskutečně. Co musíte nutně ochutnat?

  • Poutine: Zlatý hřeb kanadské nezdravé stravy. Jsou to hromady hranolek posypané kousky sýra (cheese curds) a celé zalité horkou hnědou omáčkou (gravy). Nejlepší dělají v Banff Poutine nebo v The Eddie Burger Bar.
  • AAA Alberta Beef: Alberta je slavná svými ranči a zdejší hovězí steaky patří k těm nejlepším na světě. Zajděte si do některé z lepších restaurací na Banff Avenue.
  • Caesar koktejl: Kanadská verze Bloody Mary. Místo rajčatového džusu se používá Clamato (směs rajčatové šťávy a vývaru ze škeblí). Zní to děsivě, ale slaný a pikantní okraj sklenice doplněný celerem a kouskem slaniny si rychle zamilujete.
  • Lokální pivo: Přímo na hlavní třídě v Banffu sídlí skvělý pivovar Banff Ave Brewing Co, kam jsme chodili po večerech na ochutnávku jejich pivních speciálů.

Praktické informace a bezpečnost pro sezónu 2026

Před cestou si určitě stáhněte do telefonu eSIMku, ať máte hned na letišti internet. Využít můžete přes náš odkaz Holafly s neomezenými daty. Také nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění s připojištěním extrémních zimních sportů. Na kratší cesty s Lukášem volíme AXA (s 50% slevou) a na ty delší spoléháme na True Traveller nebo SafetyWing.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Často se nás lidé ptají na divoká zvířata a medvědy. V zimních měsících medvědi grizzly i černí medvědi hibernují hluboko v lesích, takže nosit s sebou na sjezdovku sprej na medvědy (bear spray) je opravdu zbytečné. Můžete ale potkat obrovské losy nebo soby, kteří se občas potulují i po okrajích městeček.

Bezpečnost za volantem a jízda v zimě

Řízení v kanadských horách v zimě vyžaduje velký respekt. Silnice skrz národní parky se sice sypou štěrkem, ale často na nich leží silná vrstva uježděného sněhu nebo neviditelný černý led. Na rozdíl od sousední Britské Kolumbie Alberta zimní pneumatiky plošně nevyžaduje zákonem, ale v národních parcích a na horských průsmycích jsou prostě nutností. Když jsme poprvé řídili v pořádné sněhové vánici na Icefields Parkway, docela jsme se zapotili, takže kvalitní gumy fakt nepodceňujte.

Při přebírání auta v půjčovně vždy trvejte na tom, že potřebujete auto s kvalitními zimními pneumatikami označenými symbolem sněhové vločky, v horším případě alespoň M+S (Mud and Snow). SUV s pohonem 4×4 je do těchto podmínek jednoznačně nejlepší volba. Vždy mějte v autě natankovanou alespoň polovinu nádrže, deku a něco malého k snědku, kdyby náhodou kvůli lavinovému nebezpečí nebo nehodě zavřeli dálnici.

Kam dál

A pokud vás Kanada chytila za srdce stejně jako nás, mrkněte i na naše další průvodce:

Často kladené otázky (FAQ)

Je lyžování v Kanadě těžší než v Evropě?

Sjezdovky samotné nejsou těžší, spíše naopak. Jsou širší, prázdnější a sníh je díky nízkým teplotám velmi pomalý a odpouští chyby. Náročnější může být lyžování ve volném terénu a zvládání velkých mrazů.

Kolik stojí půjčení lyžařské výbavy?

Kompletní lyžařský nebo snowboardový set na jeden den vás vyjde zhruba na 45 až 60 CAD (800 až 1000 Kč). Půjčovny najdete jak přímo v resortech, tak levněji v městečkách Banff a Canmore.

Můžu lyžovat jen na český řidičák, když si půjčím auto?

Pro řízení v Kanadě musíte mít k českému řidičáku vyřízený také mezinárodní řidičský průkaz. Vyřídíte ho na úřadě v ČR na počkání za poplatek 50 Kč. Bez něj vám v půjčovně auto pravděpodobně nevydají.

Je v Albertě nebezpečí lavin?

Uvnitř hlídaných sjezdovek je riziko minimální, personál se stará o bezpečí pomocí řízených odstřelů. Pokud se ale vydáte do takzvaného backcountry (volného terénu mimo vyznačené hranice resortu), lavinové vybavení a znalosti jsou absolutní nutností.

Jaké oblečení si sbalit?

Klíčem je vrstvení. Zapomeňte na jednu tlustou bundu, raději si vezměte kvalitní funkční prádlo z merino vlny, teplou střední izolační vrstvu a goretexovou bundu, která neprofoukne. Teploty mohou rychle klesat. Hlavně si nezapomeňte teplý nákrčník a palčáky, ty vás zachrání, když začne foukat ledový vítr na sedačkové lanovce.

Musím si dávat dýška v restauracích a na barech?

Ano, dýška (tips) jsou v Kanadě, podobně jako v USA, nedílnou součástí platu servírek a číšníků. Standardem je nechávat 15 až 20 procent z celkové útraty.

Jsou resorty propojené na lyžích jako v Alpách?

Ne, každý ze zmíněných resortů leží na samostatném kopci nebo v jiném údolí. Mezi středisky jako Lake Louise a Sunshine Village se vždy musíte přesunout autem nebo speciálním skibusem, vzdušnou čarou jsou od sebe desítky kilometrů.

Polsko s dětmi: Kdy jet, kam vyrazit a ideální itinerář

TL;DRNejlepší období pro cesty do Polska s dětmi je léto (červenec a polovina srpna) na Balt, podzim pro města jako Krakov nebo Vratislav a zima pro hory Karpacz či Zakopané, přičemž je vhodné vyhnout se termínu kolem 15. srpna kvůli státnímu svátku a přeplněným dálnicím. Mezi top tipy patří zábavní park Energylandia u Krakova, krytý aquapark Suntago u Varšavy, ZOO ve Vratislavi s Afrykáriem a pláže poloostrova Hel či Trojměstí (Gdaňsk, Sopot, Gdyně). Cesta autem k Baltu trvá 5 až 7 hodin, týdenní dovolená pro rodinu vyjde na 20 000 až 30 000 Kč a článek nabízí 15 tipů na atrakce a tři konkrétní itineráře na 4, 5 a 7 dní. Polsko s dětmi tak nabízí levnější dovolenou než Česko a vstřícný přístup k rodinám.

Polsko s malým dítětem je skvělá volba. Většině lidí sice naskočí Itálie nebo Chorvatsko, ale my s Lukášem máme od loňska úplně jiného favorita. Polsko. Pokud uvažujete, že vyrazíte na sever k našim sousedům, musím vás hned na úvod varovat, protože si tuto zemi pravděpodobně zamilujete tak moc, že už nebudete chtít jezdit jinam. ☺️

Loni jsme s naším Jonáškem, kterému byl tehdy přesně rok, strávili nádherný čas na severu v Gdyni a letos, když už jsou mu dva, naše polské obzory ještě víc rozšiřujeme. Cestujeme v plné sestavě, takže k moři běžně bereme i naše dva pejsky Káju a Baby, protože baltské pláže jsou pro ně jako stvořené (do velkých měst a národních parků je ale raději necháváme doma). Z našeho sedmidenního polského roadtripu i ze všech předchozích návštěv jsme si odnesli jedno zásadní zjištění. Poláci jsou k dětem neuvěřitelně milí a celá země je na rodiny fantasticky připravená.

Tohle všechno jsme si za ty roky projeli na vlastní kůži — s kočárkem po kočičích hlavách, s pejsky na baltské pláži i s Jonáškem, který odmítal vyjít z aquaparku. Takže místo suchého seznamu dostanete naše upřímné tipy, včetně těch míst, která za tu cestu nestojí. 😉

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

  • Nejlepší zábava: Zábavní park Energylandia v Zatoru a obrovský krytý aquapark Suntago nedaleko Varšavy nemají v Evropě konkurenci.
  • Zvířata a příroda: ZOO ve Vratislavi s africkým pavilonem je naprostý unikát, za zubry vyrazte do Bělověžského pralesa.
  • K moři s kočárkem: Poloostrov Hel a Trojměstí (Gdaňsk, Sopot, Gdyně) nabízejí široké pláže a skvělé zázemí. Po mokrém písku u moře to s kočárkem docela jde.
  • Ceny a jídlo: Polsko je stále cenově přívětivější než Česko. Děti milují tradiční pierogi a v každé restauraci vás rádi přivítají s dětským menu.
  • Praktické varování: Historická centra polských měst jsou plná dlažebních kostek. Bez kočárku s velkými nafukovacími koly z vás město vymlátí duši.

Proč vyrazit do Polska s dětmi? 5 hlavních důvodů

A proč vlastně Polsko? Když se mě na to ptají kamarádi, mám pět důvodů, které vypaluju jeden za druhým, než se stačí nadechnout.

1. Je to kousek a ušetříte za letenky

Z Prahy nebo Brna jste na jihu Polska za pár hodin. Cesta k Baltu sice trvá autem zhruba 5 až 7 hodin podle toho, odkud vyjíždíte, ale díky výborným polským dálnicím cesta neuvěřitelně rychle utíká. Pro rodiny s malými dětmi je auto obrovská výhoda, protože můžete zastavit, kdykoliv si prcek usmyslí, a naložíte do něj naprosto všechno včetně oblíbeného nočníku.

My s Lukášem navíc maximálně oceňujeme, že ušetříme nemalé peníze za letenky a poplatky za zavazadla. Můžeme v klidu nabalit náš obří kočárek, oblíbené hračky, věci pro psy a pořád nám v kufru zbyde místo na spoustu nákupů, které pak děláme cestou zpět.

2. Nízké ceny a skvělý poměr kvality

Polsko s dětmi nezruinuje váš rodinný rozpočet. Ubytování, jídlo v restauracích i vstupy na atrakce jsou často znatelně levnější než u nás, natož pak ve srovnání se západní Evropou. Za své peníze zkrátka dostanete neskutečnou přidanou hodnotu.

A upřímně, přijde nás to vždy levněji, přitom v apartmánu máme koupelnu větší než náš obývák doma a z restaurace odcházíme tak nacpaní, že Jonáška neseme, protože sami příliš pohodlně nechodíme. 😁

3. Poláci rodiny a děti opravdu milují

Tohle je věc, která nás s Lukášem nepřestává překvapovat. V Česku se na vás občas někdo zamračí, když dítě v restauraci trochu víc zvedne hlas. V Polsku se na vás usmějí, přinesou omalovánky a číšník na prcka ještě vesele zamrká.

Celkově je polská společnost mnohem vstřícnější k rodinám s dětmi a to vám jako rodičům dá obrovský klid na duši. Nikdy jsme neměli ten nepříjemný pocit, že s batoletem někoho obtěžujeme, i když náš Jonášek zrovna testoval akustiku místní kavárny.

4. Zábavní parky světové třídy

Pokud hledáte, kam s dětmi do Polska, aby to bylo něco nezapomenutelného, nemusíte dlouho pátrat. Místní aquaparky a zábavní parky jsou opravdu gigantické. Ať už jde o obří Energylandii nebo termální komplexy, Poláci zkrátka umí budovat atrakce, nad kterými zůstává rozum stát.

Zatímco Lukáš si vždycky přijde na své na nejšílenějších adrenalinových dráhách, já zase obdivuju perfektní a čisté zázemí pro ty nejmenší. Nikde nechybí přebalovací pulty a mikrovlnky na ohřátí jídla, takže se cítíte jako doma.

5. Jídlo, které děti prostě jedí

Každý rodič zná ten boj, když dítě na dovolené odmítá lokální speciality. Polská kuchyně je ale tak trochu jako od babičky. Výborné silné vývary, plněné taštičky pierogi na sto způsobů, brambory, pečené maso a milované sladké palačinky.

Tady nebudete mít problém nakrmit ani toho největšího vybíravce. My se vždycky těšíme na ty štědré porce a upřímně zjišťujeme, že i Jonášek tu na dovolené občas baští mnohem lépe než u nás doma v kuchyni.

Kdy jet a jak se tam dostat

Kdy do Polska vyrazit závisí hodně na tom, co chcete zažít. My jsme to vyzkoušeli skoro ve všech ročních obdobích, takže vás aspoň ušetřím pár omylů.

Kdy vyrazit?

Pokud plánujete dovolenou u moře s dětmi, ideální je samozřejmě léto, konkrétně červenec a polovina srpna. Balt bývá osvěžující a příroda krásně kvete. Dejte si ale pozor na polovinu srpna, kolem 15. srpna mají Poláci státní svátek a prodloužený víkend, což je obdoba italského Ferragosta. Celé Polsko se sbalí a vyrazí k moři nebo do Tater, takže jsou dálnice ucpané a ceny ubytování letí nahoru. Těmto dnům bych se raději vyhnula.

Podzim je naprosto geniální na návštěvu velkých měst jako je Krakov nebo Vratislav. Není tam už takové horko a na procházky s kočárkem je to ideální. Listopad a prosinec pak patří vyhlášeným vánočním trhům. A pokud milujete zimu, vyrazte do Karpacze nebo Zakopaného, kde je skvělé lyžařské zázemí i pro ty nejmenší.

Doprava: Auto vítězí, ale vlak má své kouzlo

S malými dětmi je auto prostě nejjednodušší volba. Nemusíte řešit váhové limity zavazadel a pokud jedete z Moravy, jste na jihu Polska dřív než v Praze. Polské dálnice jsou moderní a čisté, jen si předem zjistěte systém placení mýtného, které se na některých úsecích platí online přes aplikaci. S parkováním v centrech velkých měst to bývá horší a dražší, proto vždy doporučuji hledat ubytování, které má parkovací místo už v ceně.

Pokud jedete se staršími dětmi, můžete zkusit vlak. Pendolino jezdí z Prahy přímo do Krakova a je to super pohodlná cesta. Vlakem se děti mohou projít a vy si v klidu vypijete kávu. Jezdí sem také Flixbus, ale to bych s hodně malými dětmi jako je náš Jonášek asi zatím úplně neriskovala. 😅

Na cestách běžně používáme srovnávač DiscoverCars.com, pokud potřebujeme auto půjčit, a s Lukášem s nimi máme dlouhodobě jen tu nejlepší zkušenost po celém světě.

Kde se ubytovat s dětmi a kolik to stojí

Nejčastější otázka, co mi chodí do mailu, je kde se ubytovat a jestli to Polsko s dětmi vůbec nezruinuje peněženku. Dobrá zpráva je, že ačkoliv Polsko v posledních letech trochu zdražilo, pořád je to výrazně levnější dovolená než v tuzemsku. Platí se zde polskými zlotými (PLN), přičemž kurz se dlouhodobě drží kolem 5,50 až 6 Kč za jeden zlotý. Většinou platíme úplně všude kartou.

Ubytování se liší podle regionu. V Krakově nebo ve Vratislavi doporučuji hledat prostorné rodinné apartmány přímo v centru nebo v docházkové vzdálenosti od hlavních atrakcí. My si rádi rezervujeme například apartmány Meyo Apartments na hlavním náměstí, kde jsme měli všechno po ruce a úchvatný výhled. Vždycky si hlídáme, aby byl dům vybavený výtahem, protože tahat kočárek a milion tašek do čtvrtého patra po schodech fakt nechcete.

V Trojměstí (tedy v Gdaňsku, Sopotu a Gdyni) je ideální najít si apartmán nebo hotel co nejblíže plážové promenádě, my jsme si zamilovali pobyt například v Novotel Gdańsk Marina, který je kousek od pláže a má skvělé vybavení pro prcky. U moře je obrovská výhoda, když to máte na pláž jen pár metrů a můžete si kdykoliv odskočit na pokoj. Pokud hledáte wellness v horách, třeba v okolí Zakopaného, narazíte na nádherné moderní hotely s bazény a dětskými hernami, ze kterých nebudete chtít odejít. Dejte si jen pozor při rezervaci wellness hotelů u českých hranic, některé z nich se začaly profilovat jako „Adults Only“ (16+), tak ať nejste u recepce překvapení.

Rozpočet na týdenní dovolenou pro rodinu se dvěma dětmi (včetně ubytování v hezkém apartmánu, jídla v restauracích každý den a vstupenek na atrakce) se pohybuje zhruba mezi 20 000 až 30 000 Kč podle toho, jak moc si dopřáváte. Ušetřit se dá vařením v apartmánu, ale polské restaurace jsou tak dobré a dostupné, že my většinou na vaření na dovolené s radostí zapomínáme. 😁

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Polsku
3 ubytování — hotely a další možnosti ubytování

15 nejlepších atrakcí a míst, kam vyrazit do Polska s dětmi

Země nabízí neuvěřitelné množství vyžití, ať už jedete na prodloužený víkend nebo na dvoutýdenní roadtrip. Dlouho jsme zvažovali, co všechno do tohoto seznamu zařadit, protože tipů na výlety máme snad stovky. Nakonec jsme vybrali těchto patnáct míst, která podle nás stojí za každou utracenou korunu.

1. Energylandia Zator: největší zábavní park ve střední Evropě

Tohle je absolutní fenomén a pokud vaše děti milují kolotoče, nesmíte ho vynechat. Energylandia leží jen kousek od Krakova a je to úplné město zábavy. Najdete tu přes sto atrakcí rozdělených do několika zón. Pro malinké děti a batolata je tu pohádková Bajkolandia, kde mohou jezdit na mírných vláčcích a zvířátkách.

Pro větší děti a odvážné rodiče je tu zóna s těmi nejextrémnějšími horskými dráhami v Evropě. Lukáš se tam loni vyřádil na horské dráze Hyperion a prý to byl jeden z nejlepších adrenalinových zážitků vůbec. Součástí parku je navíc obrovský venkovní aquapark, kam máte v rámci vstupenky přístup zdarma.

Celý areál je naprosto čistý, skvěle organizovaný a jídlo tu nestojí nesmyslné částky jako v některých jiných evropských parcích. My doporučujeme vyhradit si na Energylandii rovnou dva dny, protože za jeden se to s dětmi snad ani nedá v klidu obejít. Více tipů na vodní zábavu najdete v našem článku o polských aquaparcích.

2. Suntago Park of Poland (Wręcza): tropický ráj pod střechou

Kousek od Varšavy vyrostl největší krytý aquapark v Evropě a je to místo, kde zapomenete, že jste ve střední Evropě. Uvnitř najdete skutečné palmy dovezené z exotických zemí, teplotu vzduchu přes 30 stupňů a vodu jako kafe. Pro rodiny s dětmi je vyhrazená obrovská zóna Jamango.

V této zóně najdete neskutečných 32 tobogánů, divokou řeku, bazén s vlnobitím a pro ty úplně nejmenší i krásné mělké brouzdaliště se skluzavkami a pirátskou lodí. Všechno hlídají plavčíci a bezpečnost je tu opravdu na prvním místě, my s Jonáškem strávili celý den ve vodě a on z ní nechtěl vůbec ven, ani když jsme mu slíbili zmrzlinu.

Rodiče ocení, že se tu dá skvěle najíst a pokud se vám podaří udat děti na chvíli babičce nebo se prostřídáte, můžete vyrazit do zóny Relax, kam mají přístup jen dospělí. Tam najdete tiché termální bazény a fantastický saunový svět, kde si nádherně odpočinete.

3. ZOO Vratislav a africký zázrak Afrykarium

Vratislav (Wrocław) je sama o sobě nádherné město plné malých bronzových trpaslíků, které děti milují po městě hledat. Skutečným klenotem je ale místní zoologická zahrada, která patří k těm nejlepším, co jsme kdy viděli, je rozlehlá, zelená, naprosto bez bariér a s kočárkem se tu jezdí jedna báseň.

Hlavním tahákem je monumentální pavilon Afrykarium. Je to obrovská budova věnovaná výhradně africké fauně a floře. Vrcholem prohlídky je podvodní prosklený tunel, kde vám přímo nad hlavou plavou žraloci, rejnoci a mořské želvy. Tenhle zážitek je naprosto dechberoucí a i my dospělí jsme tam stáli s otevřenou pusou.

Vstupenky si rozhodně kupte online předem. ZOO bývá o víkendech hodně plná a fronty u pokladen mohou být nekonečné. Uvnitř parku je spousta stánků s občerstvením a čistých toalet s přebalovacími pulty, což s Jonáškem nesmírně kvitujeme.

4. Muzeum Varšavského povstání: historie pro starší děti

Pokud máte doma starší děti zhruba od deseti let, udělejte si čas na Muzeum Powstania Warszawskiego ve Varšavě. Není to klasické nudné muzeum plné vitrín a dlouhých textů, ale naprosto pohlcující interaktivní expozice, která vás okamžitě vtáhne do děje.

Procházíte tu replikami vybombardovaných ulic, slyšíte zvuky sirén a padajících bomb, sbíráte razítka a můžete dokonce prolézt zmenšeným modelem kanalizace, kterou se povstalci pohybovali. Pro děti je to silný zážitek, který jim dějiny přiblíží mnohem víc než jakákoliv učebnice. My jsme po výstupu z muzea chvíli mlčeli a pak šli rovnou do nejbližší kavárny na dortíček, vstupenky si kupte předem online, jinak budete čekat ve frontě a pak ještě potřebovat ten dortíček dvakrát.

5. POLIN: Muzeum historie polských Židů

Další varšavské muzeum, které ukazuje, že Poláci moderní expozice prostě umí na jedničku. POLIN je obrovská, architektonicky úchvatná budova. Celá výstava je koncipovaná jako cesta časem a je plná multimediálních prvků, obrazovek, modelů a her, které zabaví i menší školáky.

Nejkrásnější částí je ručně malovaná replika dřevěné synagogy, do které můžete vstoupit. Pro děti je připravena speciální zóna „U krále Matěje“, kde si mohou hrát, kreslit a zapojit se do různých zábavných workshopů, které je vážně chytnou.

S kočárkem jsme tam projeli bez jediného schodu díky výtahům a nájezdům a když nás cestou z muzea chytil déšť, ani nám to nevadilo, protože jsme stejně nebyli hotovi. Je to zkrátka ideální schovka pro nepřející počasí.

6. Solný důl Wieliczka: podzemní pohádka

Jen kousek od Krakova najdete solný důl Wieliczka, který je zapsaný na seznamu UNESCO. Tento výlet doporučuji spíše pro děti od šesti let výše, protože se musí sejít několik set dřevěných schodů pod zem (nahoru vás vyveze důlní výtah) a prohlídka trvá přes dvě hodiny. S kočárkem to sem nelze zvládnout, takže pro batolata budete potřebovat nosítko.

Dole na vás ale čeká úplně magický svět. Obrovské síně vytesané ze soli, podzemní jezírka a úchvatná kaple svaté Kingy, kde jsou ze soli i samotné lustry. Průvodci mají pochopení pro rodiny a často prohlídku obohatí o různé pověsti o důlních skřítcích.

Uvnitř dolu je stabilní teplota kolem 14 až 16 stupňů, takže i v parném létě dětem určitě přibalte teplou mikinu a pohodlné uzavřené boty.

7. Krkonoše a Karpacz: na pomezí dvou států

Krkonoše nevlastníme jen my, polská strana hor má také obrovské kouzlo a často tam najdete lepší služby pro rodiny. Městečko Karpacz je úžasným výchozím bodem. Můžete se odtud vydat lanovkou na horu Kopa, odkud je to jen kousek na Sněžku.

Pro děti je velkým tahákem místní Western City, což je věrná replika kovbojského městečka. Najdete tu šerifa, saloon, můžete se projet na koni, zkusit si rýžování zlata nebo lukostřelbu. Mají tu i pravidelná westernová představení, která děti úplně pohltí a na chvíli se cítí jako opravdoví hrdinové.

Karpacz je také plný moderních hotelů s obrovskými dětskými hernami a bazény, takže i když vám na horách nevyjde počasí, o celodenní zábavu máte perfektně postaráno.

✈️ Zájezdy se slevou
Akční zájezdy: Polsko
6 aktuálních nabídek se slevou — last minute i first minute

8. Poloostrov Hel: baltský ráj pro rodiny s pejsky

Pokud jedete k moři s dětmi, poloostrov Hel je naše srdeční záležitost. Je to úzký, přes 30 kilometrů dlouhý písečný poloostrov, který z jedné strany omývá klidný záliv (ideální pro malé děti a plácání v mělkém moři) a z druhé strany divoký Balt.

Poloostrov je protkaný úžasnými cyklostezkami vedoucími borovicovými lesy. Můžete si tu půjčit kola s vozíkem a projet ho celý. Hlavní atrakcí pro rodiny je místní záchranná stanice tuleňů (Fokárium) v samotném městečku Hel na konci poloostrova, kde děti mohou sledovat krmení těchto roztomilých zvířat.

A co je pro nás naprosto zásadní, zdejší pláže jsou velmi dog-friendly. Naše Kája a Baby tu mohly s námi běhat po písku a nikomu to nevadilo. Poláci psy na pláži tolerují mnohem víc než v jižních státech Evropy, takže si dovolenou užijete úplně všichni.

9. Gdyně: námořní atmosféra a akvárium

V Gdyni jsme loni strávili krásný čas a nedáme na ni dopustit. Není tak historická jako sousední Gdaňsk, ale pro rodiny s dětmi je nesmírně praktická. Má krásnou širokou pláž přímo v centru, kolem které vede parádní promenáda plná hřišť a kavárniček, kde si v klidu vypijete kávu, zatímco si děti hrají.

Hlavním magnetem je gdyňské Akvárium, které leží přímo na molu. Uvnitř uvidíte žraloky, korálové útesy i ryby z Baltského moře. Oproti Vratislavi je menší, ale i tak v něm děti dokážou strávit dobré dvě hodiny a Jonášek byl z rybiček nadšený.

U přístavu také kotví obrovská válečná loď Błyskawica a historická plachetnice Dar Pomorza, na které se dá jít podívat a projít si podpalubí. Pro malé námořníky je to naprostá pecka a dokonalý způsob, jak utahat děti před spaním.

10. Międzyzdroje a Baltic Park Molo: kousek od hranic

Hledáte kam vyrazit blízko hranic? Zamiřte do letoviska Międzyzdroje nebo nedalekého Svinoústí. Z německých hranic je to kousek a jde o klasické prázdninové destinace s velmi dlouhým a širokým pobřežím. Z pláží tu neubývá jemný bílý písek a vstup do vody je extrémně pozvolný.

Ve Svinoústí najdete komplex Baltic Park Molo, jehož součástí je vynikající aquapark. Jsou tu umělé vlny, sauny i skvělé dětské bazénky. Pokud vám na dovolené u moře nevyjde úplně stoprocentně letní počasí, což se na Baltu občas stává, tenhle aquapark to s přehledem zachrání.

Z Międzyzdrojů si pak můžete udělat rodinný výlet do nedalekého Woliňského národního parku a podívat se do ohrady na živé obrovské zubry.

11. Mazurská jezera: klid na vodě

Mazury, to je trochu jiný druh dovolené. Je to kraj tisíců jezer propojených kanály a řekami. Ideální dovolená tu vypadá tak, že si pronajmete houseboat. Nepotřebujete na něj žádný speciální kapitánský průkaz a řídit se ho naučíte za dvacet minut.

S dětmi je to obrovské dobrodružství, které si budou pamatovat napořád. Máte svůj pojízdný domeček na vodě, přes den se koupete přímo z lodi, obědváte na palubě a večer zakotvíte v nějaké tiché zátoce nebo v moderní marině s restauracemi a hřišti.

Příroda je tu zkrátka nádherná, klidná a neskutečně čistá. Je to dokonalý únik z přeplněných městských resortů, pokud si chcete od všeho na chvíli vydechnout.

12. Bělověžský prales: za králem pralesa

Až na úplném východě Polska leží Białowieża, jeden z posledních zbytků původního evropského pralesa. Tento výlet je skvělý pro rodiny s dětmi, které milují přírodu (ideálně tak od 4 let výše, aby zvládly trochu chodit a objevovat).

Největším lákadlem jsou tu samozřejmě zubři. V místní ukázkové rezervaci jich mají hned několik a vidět tato obrovská zvířata naživo vzbuzuje velký respekt. Kolem rezervace vedou hezké vyasfaltované stezky, po kterých s kočárkem bez jakýchkoliv problémů projedete.

Kromě zubrů tu můžete vidět vlky, rysa nebo tarpany. Atmosféra celého místa je velmi klidná, tajuplná a pro městské děti naprosto jedinečná.

13. Toruň: živé muzeum perníku

Toruň je jedno z nejkrásnějších historických měst v Polsku, rodiště Mikuláše Koperníka a hlavně vyhlášené město perníku. Procházet se místními uličkami z červených cihel je jako ocitnout se v nějaké středověké pohádce.

S dětmi rozhodně zamiřte do Živého muzea perníku (Żywe Muzeum Piernika). Zapomeňte na nudné prohlídky, tohle je fantastická interaktivní show! Zábavnou formou, často za účasti „středověkých“ mistrů pekařů a čarodějnic, se dozvíte celou historii výroby.

To nejlepší ale je, že si každý (včetně rodičů) zadělá vlastní těsto, vyválí ho, vtlačí do dřevěné historické formy a nechá upéct. Své vlastnoručně vyrobené perníčky si pak všichni pyšně odnesete domů jako ten nejlepší suvenýr.

14. Krakov: Wawel a drak chrlící oheň

Pokud jedete do Energylandie, většinou si k tomu přidáte návštěvu Krakova. Město má obrovské kouzlo. Královský hrad Wawel se tyčí nad řekou Vislou a děti ze všeho nejvíc zajímá to, co se skrývá pod ním.

U řeky totiž stojí socha Wawelského draka. Podle staré legendy tento drak terorizoval město, dokud ho nepřechytračil statečný švec. Socha draka navíc každých pár minut chrlí skutečný oheň. Kolem sochy neustále stojí hlouček čekajících dětí a pokaždé, když z tlamy vyšlehne plamen, ozve se sborové nadšené výsknutí.

Od draka se pak můžete v klidu projít po nádherné promenádě podél řeky, nakrmit labutě a koupit si ten nejlepší typický preclík (obwarzanek) z některého z modrých stánků na náměstí, o který se my s Lukášem vždycky tak trochu popereme.

15. Babiogórski park narodowy a okolí

Pokud se nechcete prodírat davy v Zakopaném, zkuste nedaleký Babiogórski národní park nebo Bialski park narodowy. Je to oblast překrásných hor s panenskou přírodou, která nabízí skvělou alternativu k rušnějším střediskům.

Tahle oblast nás teprve čeká (upřímně, na to musíme ještě počkat, až Jonášek trochu poroste 😅), ale od kamarádů vím, že naučné stezky tu zvládnou i malé děti a informační centrum na začátku stezky má čisté toalety, což je pro rodiče, jak všichni víme, absolutní priorita číslo jedna.

Praktické tipy pro cestování s kočárkem

Když jsme cestovali jen s Lukášem ve dvou, nad povrchem ulic jsme nikdy moc nepřemýšleli. S kočárkem a malým Jonáškem se ale naše priority hodně změnily. Polsko je bohatá země s obrovskou historií, což se celkem nemilosrdně podepisuje i na kvalitě a stylu chodníků.

Pozor na dlažební kostky

Zejména historická centra měst jako je Krakov, Vratislav, Gdaňsk nebo Toruň jsou kompletně vydlážděná. Nejsou to rovné placaté kameny, často jde o staré „kočičí hlavy“. Pokud přijedete s malým městským kočárkem, který má tvrdá plastová kolečka, budete trpět vy i vaše dítě, kterému z toho drncání může být až nevolno.

Rozhodně si vezměte kočárek s velkými, ideálně nafukovacími koly a dobrým odpružením. Zachrání vám to nervy a prcek v něm bude moct v klidu přes den spát, zatímco vy si budete konečně užívat kávu na náměstí.

Kočárek na pláži

Pokud vyrazíte na sever k moři, čeká vás překonávání písku. Polské baltské pláže mají často dřevěné sjezdy a chodníčky, ale ty končí kousek za vstupem. Pokud se držíte blízko u moře, kde je písek mokrý a udusaný vlnami, dá se s kočárkem jakž takž jet (když ho táhnete za sebou pozadu).

Do hlubokého suchého písku s ním ale ani nezkoušejte vjet, zahrabete se po dvou metrech. Nosítko k moři je pro rodiče vždy lepší volba a s malým Jonáškem se nám na výletech po pláži nesmírně osvědčilo.

Kde se najíst a co ochutnat s dětmi

Jídlo je při cestování s dětmi kapitola sama pro sebe. Naše zkušenost je taková, že polská gastronomie je pro české dětské bříško velmi přátelská a nezažijete tu takové ty stavy, kdy dítě prostě nemá co jíst a vy jste zoufalí.

Pierogi zachrání vše

Polské národní jídlo jsou pierogi, plněné taštičky, které se vaří nebo opékají. Můžete je mít naslano (s masem, zelím, bramborami a tvarohem, takzvané ruské), ale co děti naprosto milují, jsou ty bezkonkurenčně sladké.

Pierogi plněné jahodami, borůvkami nebo tvarohem posypané cukrem a zalité smetanou zmizí z talíře rychlostí blesku. Jonášek je schopný sníst jich neskutečné množství a my s Lukášem mu potají ujídáme z talíře, protože jim zkrátka nejde odolat.

Polévky na každý den

Poláci milují polévky. Skoro v každé restauraci najdete „rosół“, což je silný kuřecí nebo hovězí vývar s nudlemi, který je obvykle obrovský a bez problémů zasytí i dospělého. Pro děti je to naprosto ideální teplé jídlo do bříška po náročném dni plném pobíhání.

Pokud vaše děti víc jedí rajskou, zkuste „zupa pomidorowa“, ta je v Polsku také velmi populární. Většinou do ní přidávají i těstoviny nebo rýži, takže je krásně hustá, výživná a děti ji milují.

Restaurace a Kids menu

Většina restaurací, i těch luxusnějších, automaticky nabízí dětské menu. Najdete v něm většinou obalované kuřecí kousky s hranolky (to je prostě klasika), menší porce těstovin nebo zmíněné palačinky. Téměř všude mají k dispozici dětské židličky a velmi často i malý dětský koutek s pastelkami.

Mezi naše nejoblíbenější family-friendly místa patří restaurace Pueblo v Gdyni, kde mají nejen skvělé dětské menu, ale i úžasně usměvavý přístup personálu. V Krakově zase rádi chodíme do restaurace Pod Wawelem, kde dostanete gigantické porce a celá atmosféra je krásně živá, takže případný dětský křik se v ní úplně ztratí.

Svačinky v obchodech

Pokud máte batole, které vesele jí kapsičky a skleničky, nemusíte tahat obrovské zásoby z domova. Značky jako Hipp nebo Gerber jsou v Polsku běžně dostupné v síti drogerií Rossmann a my je tam pro Jonáška vždycky kupujeme průběžně do zásoby.

Levnější (ale stále velmi kvalitní) varianty pak najdete ve všudypřítomných supermarketech Biedronka a Žabka (Zabka). Prodávají tam i super ovocné křupky a ovocná pyré, která jsou na cestování autem naprosto ideální.

Na co si dát pozor: Turistické pasti a scamy

Polsko je pro rodiny velmi bezpečná země a nemusíte se bát žádné vážné kriminality. Přesto jsou tu drobné turistické nástrahy, na které byste si jako rodiče měli dát pozor, abyste zbytečně nepřišli o peníze, za které pak dětem raději koupíte parádní zmrzlinu.

Bankomaty Euronet a zrádný kurz

Bankomatů Euronet je po celém Polsku obrovské množství. Pokud z nich potřebujete nutně vybrat, vždy, ale opravdu vždy odmítněte nabídku konverze kurzu (DCC). Bankomat se vás bude velmi naléhavě ptát, jestli chcete garantovaný kurz v českých korunách.

Je to scam, kurz je extrémně nevýhodný a připraví vás klidně i o stovky korun. Vždy zvolte výběr v místní měně (PLN) bez konverze. Nejlepší je ale vybírat peníze raději z bankomatů klasických polských bank, kde máte naprostou jistotu férového přístupu.

Fake taxi na nádražích a u památek

Ačkoli to už pomalu mizí, stále můžete v turistických centrech jako je Krakov nebo Gdaňsk narazit na taxikáře, kteří čekají na nádraží nebo u velkých atrakcí a nemají zapnutý taxametr. Nikdy k nim nesedejte, mohli byste se opravdu nepříjemně divit finálnímu účtu.

Používejte moderní aplikace jako Uber nebo Bolt, které v Polsku fungují naprosto spolehlivě a za jízdu zaplatíte třetinu běžné ceny. S kočárkem nám tito řidiči navíc vždycky ochotně pomohli a jízda s nimi byla velmi pohodlná.

Rodinné itineráře: Jak to poskládat dohromady

Už víte, kam s dětmi vyrazit, ale možná trochu váháte, jak místa spojit do smysluplné cesty. Zde jsou tři naše oblíbené varianty, které dávají smysl jak časově, tak i logisticky.

Varianta A: Sever a Balt pro rodinu (7 dní)

Tento itinerář je ideální na léto. Zahrnuje města i koupání. Den 1–2 věnujte Vratislavi a Toruni. Cestou na sever se zastavte ve Vratislavi na úžasnou ZOO a rovnou tu přespěte. Druhý den pak pokračujte přes Toruň, kde si děti nadšeně upečou perníky, až k vytouženému moři.

Tři dny (3–5) patří Trojměstí. Prozkoumejte historický Gdaňsk, projděte se po obřím dřevěném molu v Sopotu a podívejte se do akvária v Gdyni. Děti budou nadšené z dlouhých písečných pláží a vy si odpočinete. Poslední dva dny (6–7) si dejte na poloostrově Hel. Koukejte na krmení tuleňů, projeďte se na kolech a užijte si tu pravou baltskou dovolenkovou pohodu, než vyrazíte zpět domů.

Varianta B: Jih plný zábavy a adrenalinu (5 dní)

Skvělá volba na prodloužený víkend nebo kratší podzimní či jarní prázdniny. První dva dny patří Krakovu. Projděte si s dětmi centrum, ukažte jim chrlícího draka pod Wawelem a dejte si výborné jídlo. Pokud máte starší děti, můžete jeden den věnovat prozkoumání solného dolu Wieliczka, kde to pro ně bude velké dobrodružství.

Dny 3 a 4 věnujte Energylandii v Zatoru. Přejeďte z Krakova, ubytujte se někde poblíž a strávte dva celé dny na horských dráhách a kolotočích. První den můžete naplno objevovat atrakce a druhý den se vyřádit v přilehlém aquaparku. Pátý den je odjezdový, ale cestou domů se ještě zastavte v Inwałd Parku nebo v nedalekém parku Dinolandia, což jsou menší areály s dinosaury a miniaturami, které malé děti vážně ocení.

Varianta C: Příroda, zvířata a klid (4 dny)

Kratší výlet vhodný i s kočárkem a nejmenšími batolaty. První dva dny věnujte naplno Vratislavi a Afrykáriu. Projděte ZOO, hledejte s dětmi malé bronzové trpaslíky po celém městě a projeďte se lodičkou po řece Odře, což je zážitek, který si Jonášek vůbec nemohl vynachválit.

Dny 3 a 4 zasvěťte horám a Karpaczi. Přejeďte hezky do hor, ubytujte se v hezkém wellness hotelu a děti vezměte do Western City v Karpaczi na indiány a kovboje. Když vám vyjde sluníčko, vyjeďte lanovkou a udělejte si kratší nenáročnou túru, než spokojeně zamíříte zpět do ČR.

Kam dál

Pokud vás naši severní sousedé lákají, určitě mrkněte i na naše další články, kde jednotlivá místa rozebíráme víc do detailu. Napsali jsme pro vás průvodce, co vidět v Krakově, sepsali jsme nejlepší tipy pro návštěvu Vratislavi a pro pobyt na severu si určitě přečtěte náš velký průvodce plážovým městem Gdyně.

Tipy a triky na závěr

Levné letenky hledejte na Kiwi, je to už roky náš úplně nejoblíbenější portál. Ceny do Gdaňsku nebo Varšavy bývají občas až směšně nízké, takže se to vyplatí sledovat. Pokud přiletíte a chcete pohodlně cestovat po okolí, s Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využíváme všude po světě a vše vždycky funguje bez problémů.

Ačkoliv jsme v EU a platí tu klasická evropská kartička pojištěnce, my na kratší cesty s rodinou vždy raději volíme spolehlivé komerční pojištění. Často využíváme oblíbené SafetyWing, protože u dětí zkrátka člověk nikdy neví, kdy ho překvapí nějaká noční teplota nebo bolavé ucho, a s dobrou pojistkou spíme mnohem klidněji.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

FAQ

Pojďme si na závěr odpovědět na ty hlavní otázky, které nám rodiče ohledně cestování do Polska kladou vůbec nejčastěji.

Kam s dětmi do Polska blízko hranic?

Nejlepší volbou blízko hranic je rozhodně Vratislav s její úžasnou ZOO a Afrykáriem, nebo horské městečko Karpacz v polských Krkonoších. Pro letní dovolenou u moře je to kousek z německých hranic do letoviska Międzyzdroje a sousedního Svinoústí s aquaparkem.

Kam v Polsku na dovolenou s dětmi k moři?

My nedáme dopustit na poloostrov Hel a Trojměstí (Gdaňsk, Sopot, Gdyně), které nabízejí skvělé zázemí i zábavu pro případ, že zrovna nesvítí sluníčko. Písek je zde krásně bílý a vstup do vody velmi pozvolný.

Je Energylandia vhodná i pro malé děti?

Ano, naprosto! Energylandia má vyhrazenou obrovskou zónu Bajkolandia a také sekci Family Zone, kde si na mírných dráhách, vláčcích a kolotočích bezvadně užijí i děti od dvou let. Neplatíte za jednotlivé atrakce, vše je v ceně vstupenky.

Co se nesmí v Polsku?

Polsko je silně věřící a konzervativnější země. Měli byste dodržovat zákaz pití alkoholu na veřejnosti (na lavičkách, v parcích a na ulici za to hrozí vysoké pokuty). Při návštěvě kostelů, i těch v centru města, mějte zakrytá ramena a kolena.

Kam v Polsku za zvířaty a do přírody?

Kromě vratislavské ZOO doporučujeme Bělověžský prales na východě země, kde můžete z bezpečných vyhlídkových tras obdivovat volně žijící zubry. Krásná příroda bez davů je také na Mazurských jezerech nebo v Babiogórském národním parku na jihu.

Je lepší platit v Polsku hotově nebo kartou?

Zcela bez obav se spolehněte na kartu. My platíme kartou (nebo přes Apple Pay/Google Pay) 95 % všech výdajů od restaurací přes muzea až po zmrzlinu na promenádě. Hotovost se hodí jen na drobné vstupy na trhy nebo veřejné toalety.

Jak je to s dětskými sedačkami a auty v Polsku?

Pravidla jsou stejná jako v České republice. Dítě do 150 cm výšky musí sedět v autosedačce nebo na podsedáku. Děti od 135 do 150 cm mohou výjimečně jet vzadu jen s pásem, ale my to neriskujeme a sedačku používáme vždy — s kočárkem a Jonáškem v autě máme prostě dost starostí. 😅

Whistler, Kanada: 12 tipů, co vidět a dělat (léto i zima)

TL;DRWhistler v Britské Kolumbii nabízí dvanáct hlavních tipů na léto i zimu: propojené hory Whistler a Blackcomb s více než 200 sjezdovkami, unikátní lanovku Peak 2 Peak Gondola (4,4 kilometru, 436 metrů nad údolím), pěší zónu Whistler Village a celodenní trek ke Garibaldi Lake (18 kilometrů, převýšení 900 metrů). Dále stojí za návštěvu tyrkysová jezera Joffre Lakes (vyžadují bezplatný Day Pass), Lost Lake, vodopád Brandywine Falls i Brohm Lake. Z Vancouveru sem vede scénická Sea-to-Sky Highway 99, cesta trvá necelé dvě hodiny, ideální doba na návštěvu je léto (konec června až září) nebo zimní sezóna prosinec až březen, přičemž na plnohodnotnou návštěvu stačí minimálně dva plné dny.

Když jsme se s Lukášem v roce 2017 vydali na náš velký kanadský roadtrip, Whistler byl jednou z těch zastávek, na které jsme se těšili úplně nejvíc. Pamatuji si, jak jsme naši milovanou starou dodávku, které jsme láskyplně říkali Chiquita, trápili v táhlých kopcích po legendární Sea-to-Sky Highway. Motor řval, my jsme tajili dech při každém prudším stoupání a zároveň jsme nemohli odtrhnout oči od těch neuvěřitelných výhledů na třpytící se oceán a zasněžené vrcholky, které se před námi postupně otevíraly. Byla to ta pravá cestovatelská romantika, kterou si pamatujete do konce života.

Víte, proč se to tady jmenuje Whistler? Čekala jsem taky nějakého slavného malíře, ale pravda je mnohem roztomilejší. Město i hora se jmenují podle místních svišťů, jejichž varovné pískání zní přesně jako anglické „whistle“. A já je pak celou dobu hledala pod každým kamenem 😄.

Ale dost povídání o svištích, pojďme se konečně podívat na to, co nás tam tenkrát tak nadchlo a co byste při návštěvě rozhodně neměli minout. Zaměříme se na ty nejkrásnější treky plné tyrkysových jezer, poradím vám, kde se ubytovat, jak fungují lanovky a kolik vás tahle kanadská legrace bude vlastně stát.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

  • Nejlepší doprava: Z Vancouveru se sem dostanete po nádherné dálnici Sea-to-Sky Highway 99, přičemž cesta trvá necelé dvě hodiny a garantuju vám, že celou dobu nebudete chtít zavřít foťák.
  • Hlavní lákadlo: Propojené hory Whistler a Blackcomb, které nabízí přes 200 sjezdovek v zimě a nekonečné možnosti turistiky a cyklistiky v létě.
  • Co musíte zažít: Jízdu lanovkou Peak 2 Peak Gondola, která visí stovky metrů nad údolím a spojuje oba hlavní vrcholy.
  • Nejhezčí trek: Celodenní túra ke Garibaldi Lake, kde vás čeká 18 kilometrů stoupání a nohy z toho pak bolí tři dny, ale odměna v podobě neskutečně tyrkysového jezera za to naprosto stojí.
  • Důležité varování: Pokud chcete v létě navštívit populární Joffre Lakes, musíte si předem vyřídit bezplatný Day Pass, jinak vás strážci parku bez milosti otočí na parkovišti, tak jak to vidíme kolem sebe běžně dělat 😅.
  • Kolařský ráj: V létě se město mění v meku mountain bikingu, přičemž vrcholem jsou akce jako Crankworx festival a UCI MTB World Cup.

Kdy vyrazit a jak se tam dostat

Cesta do Whistleru je naprosto úchvatným zážitkem sama o sobě a troufám si říct, že dálnice Highway 99 z Vancouveru, které se přezdívá Sea-to-Sky, patří mezi ty vůbec nejkrásnější scénické cesty na světě. Jak už název napovídá, začínáte u hladiny moře a postupně stoupáte vysoko do hor, přičemž se vám za každou zatáčkou otevírají výhledy na zátoku Howe Sound a rozeklané ostrůvky.

Pokud sem letíte a nemáte vlastní dodávku jako my tehdy, určitě si půjčte auto už na letišti ve Vancouveru. S Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s DiscoverCars, které využíváme všude po světě, protože fungují jako spolehlivý srovnávač a vždy tam najdeme ty nejlepší nabídky včetně plného pojištění. Cesta vám zabere zhruba hodinu a půl až dvě hodiny, ale reálně počítejte spíše se třemi, protože budete neustále zastavovat na vyhlídkách a fotit si tu nádheru.

Co se týče ideálního času na návštěvu, Whistler má dvě naprosto odlišné, ale stejně dokonalé tváře. Pokud jste vášniví lyžaři, vyrazte mezi prosincem a březnem, kdy tu leží metry prašanu. My jsme si ale zamilovali letní Whistler, kdy je sice údolí plné cyklistů a turistů, ale jakmile vyrazíte do vyšších poloh s kvalitními botami na turistiku, najdete si svůj kousek divoké kanadské přírody jen pro sebe. Od konce června do září jsou navíc přístupná vysoko položená horská jezera, která jinak zůstávají skrytá pod ledem.

Kde se ubytovat a na kolik Whistler vyjde

Pojďme si nalít čistého vína, protože Whistler rozhodně nepatří mezi levné destinace a je potřeba se na to finančně připravit. Je to prémiové horské středisko světového formátu a ceny tomu naprosto odpovídají. Kanadský dolar (CAD) se aktuálně pohybuje kolem 17 Kč a za obyčejný oběd v restauraci tady klidně necháte 30 až 40 CAD na osobu. Ubytování je kapitolou samo pro sebe, zvlášť pokud chcete bydlet přímo v pěší zóně Whistler Village, odkud můžete ráno dojít k lanovce v lyžákách.

🏨 Doporučené hotely v Whistler

Podívejte se na všechny hotely v Whistler na Booking.com (přes náš odkaz s afiliátním aid 2397601).

Zatímco my jsme tenkrát převážně kempovali s Chiquitou v okolních lesích a státních parcích, pro klasickou dovolenou budete hledat spíše hotel nebo apartmán. Ubytování se dělí zhruba do tří zón. Nejžádanější a nejdražší je přímo Whistler Village, klidnější alternativou je pak sousední Blackcomb Village nebo Creekside, kam se dostanete autobusem a ceny tam bývají o chloupek přívětivější.

Pro milovníky absolutního luxusu je tu ikonický Fairmont Chateau Whistler, který leží přímo u sjezdovky na úpatí hory Blackcomb a nabízí pohádkové wellness. Pokud hledáte něco klidnějšího s nádherným výhledem na vodu, Nita Lake Lodge leží jen kousek od centra a jejich restaurace je vyhlášená v širokém okolí. A pokud cestujete s omezeným rozpočtem, zajímavou a velmi moderní alternativou je Pangea Pod Hotel přímo v centru vesnice, kde si za rozumné peníze pronajmete stylovou buňku a máte vše podstatné přímo pod nosem.

Whistler: 12 míst, která navštívit a co tu dělat (Zima i léto)

Pojďme se společně podívat na to nejlepší, co tahle kanadská perla nabízí. Whistler je obrovský komplex plný možností, takže ať už přijedete hledat adrenalin na černé sjezdovce, chcete se jen v klidu procházet kolem průzračných jezer, nebo milujete večerní život v horských barech, zaručeně nebudete zklamaní.

1. Whistler Blackcomb a zimní radovánky

My jsme Whistler poznali v létě, takže vám zimní lyžování popisuji spíš z druhé ruky, ale co jsem o tomhle areálu načetla a slyšela od lidí, které jsme potkali, zní to jako naprostý sen pro každého, kdo má lyže rád. Dvě obrovské hory, které dohromady tvoří areál Whistler Blackcomb, jsou jedním z největších lyžařských komplexů v Severní Americe. Najdete tu více než 200 sjezdovek všech obtížností, nekonečné možnosti pro jízdu ve volném terénu a sníh, který má díky blízkosti oceánu specifickou prachovou strukturu.

Pokud sem plánujete vyrazit na lyže na více dní, rozhodně si předem prozkoumejte možnosti Epic Passu přímo na jejich webu. Jednodenní lístky kupované na místě u pokladny se totiž mohou vyšplhat k naprosto astronomickým částkám blížícím se 300 dolarům za den, takže koupě vícedenního předplaceného pasu už dlouho dopředu se vám opravdu hodně vyplatí. A ušetřené peníze pak můžete s klidem utratit za dobré jídlo nebo svařák na svahu.

2. Peak 2 Peak Gondola

I když zrovna nelyžujete, tenhle technický zázrak prostě musíte zažít, protože nabízí pohledy, na které do konce života nezapomenete. Jedná se o unikátní lanovku, která nespojuje údolí s vrcholem, ale vede horizontálně přímo mezi horami Whistler a Blackcomb, přičemž překonává vzdálenost 4,4 kilometru.

Nejvyšší bod lanovky se nachází neuvěřitelných 436 metrů nad dnem údolí Fitzsimmons Creek. Určitě si na stanici počkejte na speciální kabinku, která má prosklené dno, ačkoli to může vyžadovat zhruba patnáct minut čekání navíc. Pohled dolů skrz sklo pod vašima nohama spolehlivě zrychlí tep i těm nejotrlejším povahám 😅.

3. Atmosféra ve Whistler Village

Samotné městečko je navržené velmi chytře, jelikož jeho jádro je čistě pěší zónou bez aut, kde se můžete celé hodiny bezcílně toulat úzkými uličkami a nasávat horskou atmosféru. Mísí se tu vlivy tradiční kanadské architektury s moderními prvky, všude voní čerstvá káva a v každé druhé výloze uvidíte špičkové vybavení do přírody, které budete okamžitě potřebovat koupit.

Večer se pak vesnice rozzáří tisíci světýlky, lidé posedávají u venkovních ohřívačů zachumlaní do dek a sdílejí zážitky z uplynulého dne. Je to asi nejpříjemnější místo na večerní procházku, navíc tu velmi snadno narazíte na výborné pouliční muzikanty a o víkendech se na náměstích často konají nejrůznější doprovodné programy a festivaly.

4. Celodenní trek ke Garibaldi Lake

Když dojde na letní turistiku, tohle je jednoznačný král celého regionu, i když vám dá pořádně zabrat. Trasa má celkem 18 kilometrů s převýšením kolem 900 metrů, takže počítejte, že na nohou strávíte většinu dne. Cesta vede zprvu hustým lesem a nekonečnými serpentinami nahoru, což upřímně řečeno začne být po první hodině docela otrava.

Ve chvíli, kdy ale konečně vyjdete z lesa a před vámi se otevře pohled na ledovcové jezero Garibaldi, zapomenete na všechny bolavé svaly. Voda má tak sytě tyrkysovou barvu, až to vypadá jako by tam někdo vylil obrovské množství barviva, a nad jezerem se majestátně tyčí zasněžené štíty hor. My jsme si u jezera snědli oběd z batohu a já dodnes vzpomínám na to, jak mi tam drzý kanadský ptáček zvaný whiskey jack málem ukradl sušenku přímo z ruky 😁. Kolem jezera se dá taky projít blíž k ledovci a udělat si fotky, které vám pak budou všichni doma závidět.

5. Adrenalin na Black Tusk

Pokud jste zkušení horalé a Garibaldi Lake je pro vás jen zahřívací kolo, můžete pokračovat dále vzhůru na ikonický sopečný vrchol Black Tusk, který z dálky připomíná obří černý zub trčící z krajiny. Je to už podstatně náročnější výprava, která vyžaduje dobrou kondici a jistotu v těžším terénu. My jsme kousek cesty tímhle směrem šli a funěli jsme u toho jako lokomotivy.

Samotný závěrečný výstup nahoru je už spíše scrambling, kdy se škrábete po strmých skalách a uvolněné suti, a fakt si vezměte přilbu, protože turisté nad vámi sem tam kopnou kámen a vy to pak odnesete helmou, nebo ještě hůř 😅. Nás to naštěstí minulo, ale slyšeli jsme od jiných, že to tady není vůbec vzácné. Výhled shora na celý systém okolních jezer a ledovců je ale naprosto fenomenální a jen málokdo se odhodlá dojít až úplně na samotnou špičku.

6. Tyrkysová pohádka jménem Joffre Lakes

Tahle soustava tří ledovcových jezer položených kousek za Whistlerem směrem na sever patří k těm nejfotografovanějším místům v celé Britské Kolumbii a naprosto chápu proč. Na rozdíl od Garibaldi Lake se k prvnímu jezeru dostanete pohodlně už po pár minutách chůze od parkoviště a k tomu třetímu a nejhezčímu je to zhruba pětikilometrový, celkem příjemný výšlap. Stojí to za každou kapku potu, protože ta barva vody je opravdu neskutečná.

Musím vás ale na jednu věc důrazně upozornit, protože pravidla se tu v posledních letech dost zpřísnila. Během letní sezóny je naprosto nezbytné obstarat si předem takzvaný Day Pass přes systém kanadských státních parků, který je sice zdarma, ale jeho kapacita je omezená a mizí rychlostí blesku hned po uvolnění. Pokud přijedete na parkoviště bez tohoto průkazu, nekompromisní strážci vás jednoduše otočí a pošlou zpět, což by byla obrovská škoda.

7. Relax u Lost Lake

Když už máte po krk náročných treků a chcete si prostě jen odpočinout, stačí se projít jen malý kousek od samotného centra Whistleru a narazíte na Lost Lake. Je to oblíbené místo místních i turistů, které lemují vzrostlé stromy a v létě je voda dostatečně teplá na to, abyste si mohli bez drkotání zubů zaplavat.

Kolem jezera vede široká, udržovaná štěrková cesta, která je jako dělaná pro pohodovou odpolední projížďku na půjčeném kole nebo na běh. Na pláži najdete grily, záchody i spoustu laviček, takže doporučuji nakoupit sýry, víno a nějaké dobroty v supermarketu ve vesnici a udělat si tu krásný letní piknik až do západu slunce.

8. Krátká zastávka na Brandywine Falls

Cestou z Vancouveru nebo při návratu byste rozhodně neměli minout tento úchvatný vodopád, který najdete zhruba čtvrt hodiny jízdy jižně od Whistleru. Z velkého parkoviště přímo u dálnice je to jen asi desetiminutová, velmi příjemná a nenáročná procházka lesem.

Na konci cesty vás čeká vyhlídková plošina, ze které se otevírá dramatický pohled na řeku padající přes hranu vulkanické skály do hloubky sedmdesáti metrů. Samotný kaňon pod vodopádem má neuvěřitelně zajímavou geologickou strukturu, kterou vytvořily dávné lávové proudy, a celé to tam vypadá jako dokonalá kulisa z Jurského parku.

9. Koupání v Brohm Lake

Pokud se vracíte směrem k Vancouveru během parného letního dne a hledáte osvěžení, Brohm Lake je skvělou volbou, o které ví spíše jen místní. Parkoviště leží přímo u hlavní silnice, ale je dost malé, takže během letních víkendů se vyplatí přijet buď hodně brzy ráno, nebo naopak až pozdě odpoledne.

Voda je tu tmavší a o poznání teplejší než v ledovcových jezerech nahoře v horách, kolem jezera vedou nenáročné lesní pěšiny a najdete tu i několik menších útesů, ze kterých odvážlivci rádi skáčou do hluboké vody. Je to přesně ten typ místa, kde plánujete rychlou zastávku na dvacet minut a nakonec tam proležíte dvě hodiny, a nelitujete toho ani vteřinu.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Whistleru
6 ubytování — wellness hotely, hotely a další možnosti ubytování

10. Nekonečné cyklistické sjezdy a MTB kultura

Když sleze sníh, sjezdovky na horách nezůstanou opuštěné, ale promění se v to, co mnozí považují za vůbec nejlepší bike park na světě. Whistler Mountain Bike Park přitahuje jezdce z celé planety, kteří sem jezdí trénovat na brutálních sjezdových tratích plných kořenů, kamenů a obrovských dřevěných skoků.

I když sami na kolech neskáčete vzduchem, je fascinující sednout si do zahrádky s výhledem na dojezd sjezdovek a jen pozorovat, s jakou rychlostí a lehkostí se ti lidé vrhají dolů. Můžete si samozřejmě půjčit sjezdové kolo včetně kompletních chráničů, ale pokud s tím nemáte zkušenosti, vřele doporučuji zaplatit si na půl dne instruktora, jinak by vaše dovolená mohla skončit dost rychle a bolestivě na chirurgii.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Whistleru
4 ubytování — wellness hotely, hotely a další možnosti ubytování

11. Nejslavnější cyklofestival Crankworx (léto 2026)

Pokud sem plánujete cestu na konec léta a baví vás extrémní sporty, máte obrovské štěstí. Od 24. července do 2. srpna 2026 se tu totiž bude konat legendární festival Crankworx, který do města přiváží ty absolutně nejlepší jezdce světa a neskutečnou party atmosféru.

Během těch deseti dnů město zkrátka praská ve švech. Závody ve slopestylu, rychlostní sjezdy, hlasitá hudba a k tomu obrovské výprodeje cyklistického vybavení, u kterých je fakt těžké odolat. My jsme festival nezažili, ale z videí a fotek kamarádů, kteří tam byli, vypadá tahle atmosféra naprosto šíleně. Jen pamatujte na to, že ubytování v tomto termínu je potřeba řešit opravdu mnoho měsíců dopředu, jelikož kapacita Whistleru zkrátka není nafukovací.

12. Adrenalin na UCI MTB World Cup (podzim 2026)

Aby toho nebylo málo, pro fanoušky horských kol se na konci léta nabízí ještě jedna obří akce, a to prestižní světový pohár pod hlavičkou UCI, který se ve Whistleru odehraje od 25. do 27. září 2026. Jedná se o oficiální závody těch nejrychlejších závodníků planety.

Na rozdíl od uvolněnějšího festivalu Crankworx jde u světového poháru o každou setinu sekundy a napětí podél tratí by se dalo krájet. Jsou to chvíle, kdy celé údolí žije cyklistikou, bary jsou plné zpocených a nadšených fanoušků a vy můžete sledovat budoucí olympijské medailisty z bezprostřední blízkosti přímo na blátivých a strmých svazích hory.

Kde se po náročném dni dobře najíst a co zažít

Když se řekne Après-ski, většina lidí si představí Alpy, ale Whistler si v tomhle ohledu s Evropou rozhodně nezadá, spíše naopak. Ve chvíli, kdy se kolem čtvrté hodiny odpolední začnou vyprazdňovat lanovky, přesouvá se veškerý život na zahrádky vyhlášených podniků na dojezdu u hlavní stanice. Je to přesně ta uvolněná atmosféra, kterou po celodenním chození po horách nebo ježdění nutně potřebujete zažít, abyste ten horský den pořádně uzavřeli.

Garibaldi Lift Co. (GLC) a Longhorn Saloon

Naprostou klasikou je Garibaldi Lift Co. (místními zvaný prostě GLC), který leží hned u horní stanice lanovky. Hned vedle něj najdete i ikonický Longhorn Saloon, kde muzika duní do údolí už od oběda a o volném stole si často můžete nechat jen zdát. Lidé se tam zkrátka baví naplno.

Pokud sem vyrazíte, obrňte se trpělivostí, protože ulovit místo je občas docela oříšek, ale ta atmosféra s výhledem na sjíždějící bikery a lyžaře stojí stoprocentně za to. My jsme tu s Lukášem občas jen nasávali ten ruch s pivem v ruce a bylo to naprosto boží.

Whistler Brewing Co.

Pokud máte rádi pivo, nesmíte vynechat zastávku ve Whistler Brewing Co., jejichž pivovar sídlí kousek dál od centra v oblasti Function Junction. Jde o takovou uvolněnou hipsterskou čtvrť plnou bister, voňavých pekáren a starých skladů elegantně přestavěných na různé umělecké galerie.

Piva tu dělají opravdu skvělá a vždycky je fajn dát si degustační prkénko, abyste v klidu zjistili, které vám sedne nejvíc. My jsme si hodně oblíbili jejich ovocnější odlehčené speciály, které bodly po celodenním dlouhém výšlapu do kopců úplně nejvíc.

Peaked Pies a Araxi

A když přijde nečekaně hlad? Pokud hledáte hodně rychlou, levnější a naprosto geniální svačinu, běžte si vystát tu dlouhou frontu do Peaked Pies, kde dělají fantastické australské masové koláče, které vás okamžitě postaví na nohy i po tom nejnáročnějším krpálu.

Na slavnostní dlouhou večeři nebo romantiku ve dvou je tu pak vyhlášená restaurace Araxi, která je sice docela dost drahá, ale z čerstvých mořských plodů a místních kvalitních surovin tu vytvářejí hotová kulinářská mistrovská díla. Můžete si tu s partnerem užít hezký dokonalý večer a trochu si u dobrého jídla odpočinout od těch horských sportovních extrémů.

Snídaně v Crepe Montagne

Rána pak tradičně ve vesnici zachraňuje francouzská oblíbená palačinkárna Crepe Montagne s těmi úplně nejlepšími vydatnými snídaněmi. Dělají tam neskutečně dobré sladké i slané varianty a ty obří porce vás spolehlivě nakopnou na další dlouhé výšlapy.

I tam se ale o víkendu bohužel připravte na nepříjemné čekání venku, takže si na snídani raději opravdu chytře přivstaňte. Lukáš tam nadšeně hned u stolu spořádal velkou palačinku, co byla podle mě pomalu větší než on sám 😄.

Tipy a triky před cestou do Kanady

Ještě než se pustíte do balení, připravila jsem pro vás přehled služeb a vychytávek, které nám s Lukášem ušetřily spoustu peněz i starostí nejen v Kanadě, ale i na dalších cestách po světě.

Kde sehnat levné letenky

Levné letenky hledejte na Kiwi, protože to je náš oblíbený portál. Dokáže totiž skvěle kombinovat i běžně nespolupracující aerolinky, což se při dalekých letech do Vancouveru s přestupy v Evropě a USA často opravdu hodí a dokáže to ušetřit i tisíce korun.

My jsme takhle objevili super levné spojení, které nám tu dlouhou cestu nejen parádně zlevnilo, ale taky výrazně zkrátilo nepříjemné čekání na letištích. Takže si určitě dejte čas na pořádné proklikání všech možností a zkuste i různé dny odletu.

Půjčení auta na roadtrip

Běžně používáme srovnávač DiscoverCars.com, o kterém už jsem se zmiňovala na začátku. Výhodou je, že ihned vidíte podmínky všech velkých půjčoven na jednom místě a doporučuji si auto rezervovat hned po nákupu letenek, protože ceny na kanadskou letní sezónu letí strmě vzhůru.

Když jsme cestovali s Chiquitou, měli jsme sice vlastní bydlení na kolech, ale pro běžnou dovolenou je půjčené auto ve Whistleru a okolí obrovská svoboda. Jen dejte pozor, ať máte v ceně i dostatečné pojištění, kanadské cesty i příroda umí někdy překvapit.

Rezervace ubytování

Booking.com je náš nejoblíbenější vyhledávač hotelů, přes který řešíme naprostou většinu noclehů. Zvláště u destinací jako Whistler se vyplatí hlídat si bezplatné storno, abyste mohli rezervaci případně zrušit, pokud objevíte něco lepšího.

Navíc tam při častějším cestování dostanete slevy přes program Genius, což se v tak drahém středisku fakt hodí. Lukáš tohle vždycky pečlivě hlídá a občas se nám podařilo najít naprosto luxusní pokojíček za cenu běžného motelu.

Internet a data v zahraničí

Určitě se nechcete v kanadských horách spoléhat na to, že někde ulovíte wifi. Přečtěte si naši podrobnou Holafly recenzi, protože tahle eSIM karta s neomezenými daty je přesně to, co v Severní Americe potřebujete pro bezstarostné používání navigace a hledání informací za pochodu.

Je hrozně fajn prostě přijet, zapnout data a hned mít spojení se světem, aniž byste museli někde shánět lokální simku. My to teď takhle děláme všude a ušetřilo nám to už spoustu nervů při bloudění v lesích a hledání cesty k jezerům.

Nezapomeňte na spolehlivé pojištění

Ceny za lékařské ošetření jsou v Kanadě stejně astronomické jako v USA, takže vyrazit sem bez dobrého pojištění by byla čistá šílenost, obzvlášť pokud plánujete chodit po horách. Mrkněte na naši SafetyWing recenzi, je to pojištění, které používáme my už dlouhé roky a kryje i treky a spoustu dalších sportů.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Nikdy nevíte, kdy si na nějakém tom kluzkém kořeni zvrtnete kotník nebo vás potrápí zuby. Za ten klid v duši těch pár stovek navíc rozhodně stojí a zrovna v Kanadě bych to vážně neriskovala.

Kam dál v Kanadě?

Whistler nás tenkrát tak pohltil, že jsme tam prolenošili o den déle, než jsme plánovali, a přesto jsme odjížděli s pocitem, že jsme neviděli ani polovinu. Britská Kolumbie a Alberta jsou zkrátka neskutečně obrovské a Whistler je jen jednou z mnoha zastávek, které vám vyrazí dech.

Před odjezdem do hor nebo při návratu byste rozhodně měli strávit pár dní objevováním města. Mrkněte na náš článek o tom, co vidět ve Vancouveru, protože tohle město sevřené mezi mořem a horami má naprosto neopakovatelnou atmosféru, skvělé jídlo a nádherný Stanley Park.

A pokud plánujete opravdu velký roadtrip a budete pokračovat směrem na východ přes majestátní kanadské Rockies, nemůžete minout národní park Banff a jeho největší poklad. V našem průvodci o Lake Louise zjistíte, jak naplánovat návštěvu k tomuhle ikonickému modrému jezeru tak, abyste se vyhnuli těm nejhorším davům a užili si tu nádheru naplno.

Často kladené otázky k návštěvě Whistleru

Tyhle otázky mi chodí do mailu pořád dokola, tak je raději rovnou zodpovím tady, snad vám to ušetří čas 😊.

Jak je to ve Whistleru s medvědy?

Medvědi černí žijí v těsné blízkosti města a občas se zatoulají i přímo do ulic či na golfová hřiště. Jsou většinou plaší a hledí si svého, ale je naprosto zásadní dodržovat pravidla: nikdy nenechávejte jídlo v autě, udržujte bezpečnou vzdálenost, na treky noste rolničky nebo si povídejte a pro klid duše si pořiďte bear spray (pepřový sprej na medvědy). Když jsme kempovali my, měli jsme jídlo zavřené v medvědích schránkách a v noci jsem občas stejně napjatě poslouchala, jestli nám někdo neobchází dodávku. Ale nebojte, pokud se budete chovat rozumně a zvířata nebudete krmit, máte velkou šanci z toho mít jen super zážitek z pozorování z bezpečné dálky.

Dá se ušetřit na parkování ve městě?

Parkování ve Whistler Village je poměrně drahé, ale v letních měsících nabízejí velká parkoviště označovaná jako Day Lots 4 a 5 často parkování přes den zdarma, případně za velmi symbolický poplatek oproti parkovištím blíže k lanovce. Z nich se pak pohodlně svezete bezplatným shuttle busem přímo do centra. Vždycky je fajn zkusit si najít tyhle levnější možnosti už předem na internetu, abyste nemuseli dlouho kroužit městem. My jsme s naší starou dodávkou parkovali raději dál od ruchu a aspoň jsme se před i po treku trošku prošli, což po tom dlouhém sezení v autě bodlo.

Potřebuji pro výlet k jezerům kanadský národní park pass?

Okolí Whistleru nespadá pod kanadské národní parky jako Banff nebo Jasper, takže celokanadský Discovery Pass tu nepotřebujete. Místní jezera a treky leží ve státních parcích Britské Kolumbie (BC Parks), kde se většinou neplatí žádné vstupné, ale u těch nejpopulárnějších, jako jsou Joffre Lakes nebo Garibaldi, potřebujete v létě bezplatnou rezervaci takzvaný Day Pass. Ten si doporučuju vyklikat co nejdřív, protože o něj bývá obrovský zájem a kapacity mizí hodně rychle. Strážci to vážně na vstupu přísně kontrolují, takže bez něj vás dál nepustí, což by u takových výletů byla neskutečná škoda.

Musím si rezervovat lanovku Peak 2 Peak dopředu?

V létě i v zimě platí, že si ušetříte spoustu času, když si lístky na lanovku koupíte online předem. Nejenže se často dostanete k mírně lepší ceně než u fyzické pokladny na místě, ale hlavně se vyhnete nekonečné ranní frontě, která se u prodejních okének umí hodně nepříjemně natáhnout. Pokud máte přesný plán na daný den, není na co čekat a lístky pořiďte klidně rovnou. S Lukášem jsme se takhle vyhnuli hromadě čekajících lidí a nahoře na kopci pak byli mezi prvními, což má hned po ránu opravdu úžasné kouzlo.

Kolik dní si vyhradit na návštěvu?

Pokud sem jedete v rámci delšího roadtripu, dva plné dny jsou minimum na to, abyste si vyjeli lanovkou nahoru, udělali jeden hezký půldenní trek a prošli si samotnou vesnici s jezery v údolí. Pro vášnivé lyžaře nebo bikery tu ale týden uteče jako voda a stále nebudou mít dost. Záleží vážně na tom, jak moc aktivní plánujete být. Jestli milujete hory a treky, přidejte si s klidem ještě den nebo dva navíc, ať to nemusíte všechno prolétnout v poklusu a stihnete si v klidu posedět u piva s výhledem.

Jaké počasí mám očekávat v létě?

Kanadské hory jsou velmi nevyzpytatelné, protože i když v údolí mohou teploty v červenci a srpnu šplhat přes pětadvacet stupňů, jakmile vyjedete lanovkou nahoru nebo vyrazíte na trek ke Garibaldi Lake, teplota rapidně klesne a často dost fouká. Vrstvení oblečení je tady naprostou nutností. My jsme zažili i dny, kdy se z krásného teplého rána vyklubala polední přeháňka a nahoře nás chladný vítr celkem slušně profoukl. Takže přibalte lehkou nepromokavou bundu i čepici, v batohu moc místa nezaberou a budete za ně ještě vděční.

Kde nejlépe nakoupit jídlo a suroviny?

Přímo v centru Whistler Village najdete supermarket Fresh St. Market a Whistler Grocery Store, kde sice seženete úplně všechno, ale ceny jsou nastřelené pro turisty. Pokud máte auto a chystáte se vařit, vyplatí se zastavit na velký nákup ve Squamishi zhruba hodinu před Whistlerem, kde jsou běžné kanadské hypermarkety a ceny za jídlo jsou tam výrazně příznivější. My jsme si na takové nákupy vždycky s Chiquitou udělali zastávku a naplnili jsme zásoby aspoň na pár dní dopředu. Člověk tím ušetří docela dost peněz, které pak můžete radši s klidným srdcem utratit za pořádný kus koláče někde v kavárně v horách 😉.

Cortina d’Ampezzo, Dolomity: 15 tipů, co vidět a dělat

TL;DRCortina d'Ampezzo je výchozím bodem pro objevování nejkrásnějších míst v Dolomitech, od tyrkysového Lago di Sorapis a ikonických Tre Cime di Lavaredo po skalní útvary Cinque Torri a horský průsmyk Passo Giau, kde vyniká patnáct konkrétních tipů, co vidět a dělat. Nejlepší je vyrazit v letní sezóně od 20. června do 20. září, ale vyhnout se srpnu kolem svátku Ferragosto, kdy jsou davy i ceny nejvyšší. Na návštěvu se doporučuje vyhradit minimálně čtyři až pět dní. Od podzimu 2025 se ceny ubytování zvednou minimálně o dvacet procent v souvislosti se zimní olympiádou 2026, střední třída hotelů v sezóně vyjde na 150 až 250 EUR za noc pro dva. Z Prahy je cesta autem dlouhá 7 až 8 hodin, z Benátek pak necelé dvě hodiny.

Pokud víte, jaké to je, když se do nějakého místa zamilujete tak moc, že se tam musíte vracet úplně každý rok, pak přesně chápete náš vztah k italským Dolomitům a obzvlášť k naší srdcovce, kterou je Cortina d’Ampezzo. Je to náš pomyslný domov a takový základní tábor, ze kterého už tradičně vyrážíme za našimi letními i zimními dobrodružstvími, a já si fakt neumím představit, že bychom sem aspoň jednou za rok nezamířili.

Pamatuji si na naše první cesty. Byli jsme mladí, plní energie, kola naložená na autě a spali jsme ve stanu, dokud nás v září v noci nepřekvapily teploty pod minus čtyři stupně a my se s Lukášem neklepali kosou zachumlaní ve spacácích. 😅 Pak přišla éra obytňáku, kdy jsme objevovali krásy ranních výhledů rovnou z postele na čtyřech kolech. Byla to obrovská romantika, na kterou dodnes s láskou vzpomínáme, i když to občas znamenalo mýt se ve studeném horském potoce a vařit špagety na miniaturním vařiči, co každou chvíli zhasínal ve větru.

Takže co vás čeká? Patnáct tipů, co vidět a dělat, pár slov o tom, kde složit hlavu, aniž by vás to finančně zničilo, a taky upřímné varování před jednou věcí, která se v roce 2026 hodně změní. Čtěte dál. 😉

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

Chápu to, občas prostě potřebujete jen rychlý výcuc toho nejdůležitějšího, protože zrovna balíte kufry a děti vám u toho běhají po hlavě. Cortina d’Ampezzo je ideální výchozí bod pro objevování nejkrásnějších míst, jako je Tre Cime, Lago di Sorapis nebo Cinque Torri, a pokud si vyberete správné ubytování, ušetříte si hodiny zbytečného přejíždění.

Nejlepší čas na letní turistiku je od 20. června do 20. září, ale úplně se vyhněte srpnu, zejména kolem svátku Ferragosto, kdy je tu narváno a ceny letí do nebes. Navíc se připravte na to, že Cortina bude hostit zimní olympiádu 2026, takže už od podzimu 2025 očekávejte výrazně vyšší ceny ubytování a stavební ruch na každém rohu. A pokud jedete s dětmi, zaměřte se na lanovky jako Tofana nebo Faloria, které vás vyvezou k dechberoucím výhledům naprosto bez námahy.

Olympijská chlouba i italská pohoda (Trocha kontextu)

Cortina d’Ampezzo není jen tak ledajaké horské městečko. Než se vrhneme na konkrétní tipy, co dělat, je fajn si uvědomit, kde se vlastně nacházíte. Zatímco většina severních Dolomit v oblasti Jižního Tyrolska má silný rakouský vliv (všude slyšíte němčinu a jíte štrúdl), Cortina leží v regionu Veneto. To znamená jediné: dýchne tu na vás pravý italský šmrnc, italská architektura a hlavně pravá italská kuchyně. ☺️

Město se proslavilo už v roce 1956, kdy hostilo zimní olympijské hry. To ho vystřelilo na mapu luxusních světových destinací a stalo se oblíbeným útočištěm celebrit z celého světa. I dnes tu na Corso Italia potkáte dámy v drahých kožiších, které si jdou koupit kabelku k Pradě, a hned vedle nich turisty v zaprášených pohorkách, co zrovna slezli z ferraty. A přesně tahle neuvěřitelná kombinace je na Cortině kouzelná. Nyní celé město doslova pulzuje přípravami na rok 2026, kdy se sem olympijský oheň po sedmdesáti letech s velkou slávou vrátí.

Kdy vyrazit do Cortiny a jaké je počasí

Plánování termínu je pro návštěvu Dolomit naprosto klíčové a občas je to taková menší alchymie. Poradím vám, kdy je nejlepší vyrazit, abyste chytili hezké počasí a vyhnuli se davům, co by vám jinak pěkně zkazily náladu. Z vlastní zkušenosti totiž víme, že špatně zvolený termín umí z horské idylky udělat docela solidní stres.

Letní sezóna, kdy jsou otevřené všechny horské chaty (rifugia) a lanovky, trvá zhruba od 20. června do 20. září. Tohle je podle nás to zlaté okno, na které se vyplatí vsadit. V červnu sice ještě můžete ve vyšších polohách narazit na sníh, ale příroda se krásně probouzí a je nádherně svěží. Pokud plánujete cestu, určitě si předem zkontrolujte předpověď počasí, protože horské počasí je nevyzpytatelné a odpolední bouřky jsou v červenci a srpnu na denním pořádku. Blesky v horách fakt zažít nechcete, my jsme před nimi jednou zdrhali a Lukáš u toho nadával tak, že to asi slyšeli až v údolí.

A teď jedno velké, upřímné varování z naší vlastní zkušenosti. Pokud to jen trochu jde, vyhněte se srpnu. Italové mají v polovině srpna státní svátek Ferragosto (typicky kolem 15. srpna) a do hor se přesune snad celá Itálie. Je to naprosté peklo. Jsou zácpy na horských průsmycích, na parkoviště k Tre Cime čekáte hodiny a na stezkách jdete v podstatě v zástupu. V roce 2026, tedy v olympijském roce, bude tohle srpnové šílenství pravděpodobně ještě horší, protože město bude přitahovat extra pozornost.

Naopak zimní sezóna běží od 1. prosince do začátku dubna. Pokud sem pojedete lyžovat nebo se jen kochat zimní krajinou s hrnkem svařáku v ruce, počítejte s tím, že kvůli olympijskému efektu půjdou ceny ubytování a služeb raketově nahoru už od podzimu 2025. Včasná rezervace tu bude naprostou nutností, jinak budete spát někde hodinu cesty od centra.

Jak se dostat do Cortiny d’Ampezzo

Cesta z Česka do Cortiny je překvapivě snadná, což je asi další důvod, proč se sem tak rádi vracíme a proč nás to neodrazuje ani s malým prckem v autosedačce. Vlastním autem to z Prahy zvládnete zhruba za 7 až 8 hodin, záleží samozřejmě na dopravě kolem Mnichova nebo Innsbrucku a na tom, kolikrát budete muset zastavit na kojení nebo vyvenčení psů.

Při cestě autem přes Rakousko nezapomeňte na dálniční známku a také si připravte peníze na průjezd Brennerským průsmykem. Jakmile sjedete do Itálie, pojedete kousek po italské dálnici, kde se platí mýtné v mýtných branách. Cestou se určitě zastavíte na nějaké benzínce, ale musím vás varovat před slavným italským řetězcem Autogrill. Ačkoliv to tam vypadá lákavě a káva je výborná, jejich bagety a sendviče jsou hrozná past na turisty a necháte tam majlant. Raději si sbalte pořádnou svačinu z domova. 😁

Pozor na ZTL zóny a uzavírky v roce 2026

Jakmile dorazíte do Cortiny, dejte si obrovský pozor na takzvané ZTL (Zona Traffico Limitato). Jsou to zóny s omezeným vjezdem přímo v historickém centru. My jsme se v Itálii už párkrát spálili, vjezd hlídají kamery a pokuta vám přijde do Česka klidně i po roce a půl, zrovna když na to úplně zapomenete a myslíte si, jak jste na to vyzráli.

Do centra zkrátka autem nejezděte, pokud tam nemáte přímo potvrzené parkování od vašeho hotelu, který vaši SPZ nahlásí úřadům. Raději nechte auto na záchytných parkovištích pod kopcem a zbytek dojděte pěšky, ušetříte si tím spoustu nervů i peněz, které pak můžete raději utratit za aperol nebo výbornou večeři.

Další důležitá informace pro ty z vás, kteří plánují cestu na rok 2026 nebo později. Z důvodu ochrany přírody a obrovského nárůstu dopravy se plánují výrazná omezení na horských průsmycích. Konkrétně Passo Gardena má mít od září 2026 zavedený systém rezervací a zpoplatněný průjezd, aby se omezil počet aut, takže si to před odjezdem fakt pečlivě ověřte.

Kde se ubytovat + kolik to stojí

Najít dobré a cenově dostupné ubytování v Cortině je občas taková malá maturita, u které strávíte celé večery nad mapami a rezervačními portály. Město má pověst luxusní destinace a najdete tu hotely, kde noc vyjde klidně na 400 EUR i více, což je pro běžného smrtelníka prostě nesmysl. Na druhou stranu, pokud hledáte pečlivě a plánujete dopředu, dají se tu najít skvosty, které vaši peněženku nezruinují. My jsme za ty roky vyzkoušeli úplně všechno od kempů za 35 EUR za noc až po krásné hotely, když jsme teď potřebovali pohodlí pro malého Jonáška.

Zde jsou naše vyzkoušené tipy, kam bez obav složit hlavu:

1. Naše TOP volba: B&B Hotel Passo Tre Croci Cortina. Tohle ubytování jsme si naprosto zamilovali. Leží sice kousek za samotnou Cortinou na horském průsmyku, ale má to obrovskou výhodu. Jste úplně mimo městský ruch, mají tu naprosto fantastické snídaně (což v Itálii není vždy zvykem) a to hlavní: hotel leží snad jen pár kroků od začátku treku na slavné Lago di Sorapis! Pokud máte pejska, vezmou vás tu jen za malý poplatek. Cenově je to velmi dostupná střední třída, takže vám zbude i na tu dobrou večeři. 2. Pension Dolomiti Sweet Lodge. Pokud raději preferujete vlastní vaření a chcete víc prostoru, tohle je jeden z nejlépe hodnocených apartmánových komplexů přímo v Cortině. Skvělá poloha, úžasně čisto a nádherný dřevěný interiér, ze kterého dýchá opravdová alpská pohoda a kde se po celodenním výletě cítíte jako doma. 3. Hotel Villa Gaia. Tradiční, rodinný hotýlek s velmi solidním hodnocením. Není to žádný super moderní luxus, kde by vám otevírali dveře v bílých rukavičkách, ale má obrovské kouzlo, neuvěřitelně milý personál a dojdete z něj pěšky přímo do centra na večeři, což oceníte hlavně tehdy, když si k jídlu chcete dát lahev dobrého vína a neřídit. 4. HOTEL de LEN. Hledáte romantiku, chcete oslavit výročí nebo si prostě po náročném treku dopřát absolutní luxus? Tento hotel je designový skvost s naprosto úžasným spa centrem, kde se o vás postarají jako o královskou rodinu. Ceny tu ale v hlavní sezóně šplhají přes 300 EUR za noc, takže to chce trochu hlubší kapsu.

💡 Tip na úsporu: V hlavní sezóně jsou ceny přímo v Cortině přemrštěné. Znatelně levněji přespíte v okolních vesnicích — 10 minut autem na jih leží San Vito di Cadore s výhledem na Antelao, na severu pak Dobbiaco (Toblach), odkud to máte kousek k Tre Cime i Lago di Braies. A pokud jezdíte s karavanem nebo stanem, kousek severně od města ve Fiames funguje celoročně Camping Olympia.

A co rozpočet? Pokud jedete v hlavní letní sezóně, počítejte u střední třídy hotelů minimálně se 150 až 250 EUR za noc pro dva. Kempy v okolí vás vyjdou zhruba na 25 až 45 EUR podle toho, zda máte malý stan nebo obrovský obytňák. A pamatujte si mou radu: od podzimu 2025 s blížící se olympiádou očekáváme, že všechny tyto ceny poskočí minimálně o dvacet procent nahoru.

Cortina d’Ampezzo: 15 tipů, co vidět a dělat

Pojďme se společně podívat na to nejlepší, co Cortina a její bezprostřední okolí nabízí. Většina těchto tipů vyžaduje alespoň krátký přesun autem nebo autobusem z centra města, ale vybrala jsem pro vás jak náročnější horské výzvy, ze kterých vás budou bolet nohy ještě tři dny, tak místa, kam se v pohodě dostanete lanovkou i v polobotkách.

1. Projděte se po Corso Italia a obdivujte Baziliku

Každá návštěva Cortiny by měla začít nebo skončit po vydatné večeři procházkou po hlavní pěší třídě Corso Italia. Je to tepna celého městečka, kde se mísí neuvěřitelná vůně dobrého espressa, luxusní butiky světových značek a nenápadné krámky s lokálními sýry. Zvlášť večer, když se rozsvítí pouliční lampy a z okolních hor dýchne ten správný chladný vzduch, má tahle ulice neopakovatelnou romantickou atmosféru, kterou si zamilujete.

Dominantou celého centra je farní kostel Basilica Minore dei Santi Filippo e Giacomo. Jeho ikonická, 69 metrů vysoká zvonice z bílého kamene vás bude provázet na mnoha fotografiích, ať už budete fotit z jakéhokoliv úhlu. Určitě nakoukněte i dovnitř. My tam s Lukášem strávili celou čtvrthodinu a já jsem málem propásla večeři, protože jsem nemohla odtrhnout oči od těch neuvěřitelně detailně vyřezávaných dřevěných lavic.

2. Zjistěte historii v Olympic Ice Stadium

Jelikož je Cortina dějištěm zimních olympijských her, nesmíte minout Olympijský zimní stadion z roku 1956. Je to obrovská, trochu zvláštní stavba, která tak nějak dýchá nostalgickou retro atmosférou minulého století. Hned jak vejdete, dýchne na vás ten specifický chlad a vůně ledu, která vás okamžitě přenese v čase do doby starých černobílých sportovních přenosů.

Kromě toho, že si sem můžete zajít zabruslit i v létě, což je mimochodem super aktivita, když vám venku zrovna prší a děti se nudí, najdete tu i spoustu historických fotografií a sportovních memorabilií. Pro sportovní nadšence je to naprostá nutnost a my tu s Lukášem strávili překvapivě hodně času, i když on se primárně snažil zjistit, jestli nemají otevřený bufet s klobásami.

3. Vyjeďte lanovkou Freccia nel Cielo na Tofanu

Pokud milujete výhledy, ale nechce se vám šlapat tisíce výškových metrů s vyplazeným jazykem, tohle je tip přesně pro vás. Systém lanovek vás z centra Cortiny vyveze na majestátní masiv Tofana di Mezzo, což je přes 3000 metrů nad mořem. Je to jedna z nejvyšších hor v okolí a ten výhled seshora je úplně neskutečný a fakt vám sebere dech. Doporučuji zarezervovat si lístky na oficiálním webu Freccia nel Cielo předem.

S naším Jonáškem jsme lanovky letos vzali útokem a Tofana byla naprosto skvělá volba. Nahoře je vyhlídková terasa, kam se dostanete úplně bez námahy, dáte si tam předražené, ale vzhledem k lokaci absolutně zasloužené cappuccino a můžete se kochat pohledem na celou ampezzanskou kotlinu. Jen si nezapomeňte vzít pořádnou bundu a čepici, nahoře bývá slušná zima i v parném srpnu, což Lukáš samozřejmě podcenil a pak mi kradl moji šálu!

4. Zažijte západ slunce z lanovky na Falorii

Druhá ikonická lanovka v Cortině vede na opačnou stranu údolí, na horu Mount Faloria. Spodní stanici najdete jen kousek od autobusového nádraží v centru města, takže tam v klidu dojdete pěšky po kávě na náměstí. Samotná jízda je docela zážitek, protože lanovka stoupá nesmírně strmě podél drsné skalní stěny a vy máte pocit, že byste si na ty skály mohli sáhnout, když vystrčíte ruku. Lístky a jízdní řády najdete přímo na webu lanovky Faloria.

Zatímco Tofana je majestátní, Faloria nabízí podle mě ten vůbec nejkrásnější výhled na samotnou Cortinu z trochu jiné perspektivy. Zvlášť v pozdním odpoledni, kdy zapadající slunce barví protější skalní masivy do sytě oranžové a růžové barvy, je to pohled pro bohy. Nahoře u stanice je krásná chata, kde dělají skvělé bombardino, kterým jsme se s Lukášem odměnili za to, že jsme Jonáška úspěšně uložili ke spánku v kočárku.

5. Prozkoumejte historii v muzeu pod širým nebem Cinque Torri

Tohle místo patří k našim absolutním favoritům z celých italských Dolomit a vracíme se sem snad pokaždé, když jsme poblíž. Cinque Torri neboli Pět věží je neuvěřitelný skalní útvar, pod kterým se můžete volně procházet a zírat na horolezce, co tam balancují na kolmých stěnách. Nahoru se dá vyjít pěšky poměrně prudkým kopcem, nebo se můžete nechat vyvézt pohodlnou sedačkovou lanovkou, což jsme s malým Jonáškem letos s obrovskou radostí a úlevou využili.

Co ale dělá toto místo tak unikátním, je rozsáhlé muzeum pod širým nebem z první světové války, které je rozeseté všude mezi skalami. Kolem věží jsou zrekonstruované staré zákopy, bunkry a dělostřelecká postavení italské armády z dob, kdy se tu bojovalo o každý metr čtvereční. Můžete jimi volně procházet, číst si informační tabule a představovat si, jak hrozně těžké to tu museli mladí vojáci v kruté zimě mít. Z toho vždycky trochu mrazí.

6. Projděte se válečnými tunely na Lagazuoi

Pokud vás válečná historie na Cinque Torri zaujme a chcete jít ještě víc do hloubky, musíte vyrazit na nedaleký vrchol Lagazuoi. Tady se za první světové války odehrávaly neskutečné boje přímo v temném podzemí, kde Rakušané a Italové podkopávali hory výbušninami, aby na sebe mohli zaútočit. Je to kus temné historie zasazený do té nejkrásnější přírody.

Dnes si můžete nasadit helmu, kterou se dá půjčit dole u lanovky, zapnout čelovku a projít si kilometry temných, vlhkých tunelů vytesaných přímo do nitra skály. Je to obrovský zážitek, u kterého vám bude s naprostou jistotou běhat mráz po zádech a možná se občas i trochu praštíte do hlavy o nízký strop. S kočárkem sem ale zapomeňte, na tohle už musíte mít hodně dobrou pevnou obuv, zdatné nohy a žádnou klaustrofobii.

7. Objevte tyrkysové Lago di Sorapis (A varování pro pejskaře!)

Jezero Sorapis s jeho neuvěřitelně mléčně tyrkysovou vodou je asi nejpopulárnějším trekem v celém širokém okolí Cortiny. Fotky z něj obletěly celý Instagram a není se čemu divit, protože ta barva prostě vypadá, jako by tam někdo vylil plechovku s chemickou barvou a trochu to přehnal s filtrem. Trek začíná na Passo Tre Croci a zabere zhruba dvě hodiny docela strmého pochodu jedním směrem.

Zde ale přichází moje velké a upřímné varování. Trasa vážně není jen obyčejná nedělní procházka lesem. V druhé půlce cesty jsou poměrně úzké římsové úseky jištěné ocelovými lany a kovové rošty zabudované do skály přímo nad srázem. My jsme tam kdysi vzali naše holky psí a musím říct, že naše Kája je tak trochu nemehlo, takže jsme se na těch roštech opravdu zapotili a museli jsme ji přenášet v náručí nad propastí, což u dvacetikilového psa fakt nechcete. Pokud máte psa, který se bojí výšek nebo není úplně mrštný, raději ho tentokrát nechte na pokoji v hotelu.

8. Vyrazte k ikonickým Tre Cime di Lavaredo

Sice nejsou přímo v Cortině, ale jsou tak blízko a tak majestátní, že je při návštěvě nesmíte za žádnou cenu minout. Tre Cime jsou naprostým a nezaměnitelným symbolem celých Dolomit a jejich siluetu zná snad každý horal. Dojedete k nim autem přes Misurinu k chatě Rifugio Auronzo, ale cesta je zpoplatněná hodně mastným mýtným a v sezóně bývá nahoře obrovské parkoviště plné už brzy ráno, takže si přivstaňte, a to myslím smrtelně vážně.

Okružní trasa kolem těchto tří obrovských kamenných masivů je poměrně nenáročná na horské poměry a zvládnete ji v klidném tempu za zhruba tři až čtyři hodiny. Cestou narazíte na několik skvělých chat, kde si můžete dát horkou polévku a načerpat síly. Najdete v našem článku kompletního průvodce a tipy na další místa, které si v bezprostředním okolí Tre Cime určitě nenechte ujít.

9. Odpočiňte si u Lago di Misurina a vyjeďte na Cadini di Misurina

Když už pojedete směrem na Tre Cime, určitě si udělejte delší zastávku u jezera Misurina. Je krásně obklopené mohutnými horami a dýchá z něj takový zvláštní klid starých časů, kdy sem jezdili lidé do lázní léčit si astma. Je to ideální místo na rovinatou, kočárkovou procházku podél břehu a výbornou zmrzlinu v jedné z místních kavárniček, na které tu nedáme dopustit.

Pokud máte rádi výzvy a adrenalin, od jezera vede lanovka a následně krátký, ale hodně exponovaný trek na vyhlídku Cadini di Misurina. Ten slavný „Mordor“ výhled, který znáte ze sociálních sítí: úzká pěšina končící nad srázem s výhledem na ostře řezané špičaté vrcholky, vypadá prostě jako z Pána prstenů. S dětmi a psy sem ale rozhodně nechodit, protože jeden špatný krok a letíte volným pádem do údolí.

✈️ Zájezdy se slevou
Akční zájezdy: Itálie
6 aktuálních nabídek se slevou — last minute i first minute

10. Objevte podzimní kouzlo na Croda da Lago a Lago Federa

Tohle je můj osobní tajný tip, za který mi poděkujete, zejména pokud vyrazíte do Dolomit v pozdním září nebo začátkem října, kdy se davy už trochu rozptýlí. Trek začíná nedaleko Cortiny a dovede vás k jezeru Lago Federa. Na podzim se okolní modřínové lesy zbarví do neuvěřitelně zářivě žluté a oranžové barvy a zrcadlí se v klidné hladině jezera jako na nějakém namalovaném plátně.

U jezera stojí chata Rifugio Croda da Lago, kde vaří tak fantastické husté polévky a domácí jablečné dezerty, že se vám pak ani nebude chtít šlapat zpátky. Trasa je středně náročná, do kopce se sice občas docela zapotíte, ale ten božský klid bez tisíců turistů za to rozhodně stojí. Jen nezapomeňte na kvalitní boty na turistiku, protože terén bývá místy kluzký a plný zákeřných kořenů.

11. Unikněte davům do údolí Valle di Ra Stua

Hledáte místo, kde si trochu odpočinete od ruchu Cortiny a davů turistů s foťáky? Vyrazte na sever od města do chráněné oblasti nedaleko parku Fanes-Sennes-Prags. Údolí Ra Stua je absolutní oázou klidu s pasoucími se kravičkami s obřími zvonci na krku, zurčícími potoky a krásně zelenými pastvinami, kde máte pocit, že se čas tak trochu zastavil.

Dá se sem dojít pěšky docela příjemnou a mírnou procházkou z parkoviště Sant’Uberto. Samotná horská chata Malga Ra Stua na konci údolí je pak perfektním cílem pro rodiny s dětmi, protože cesta je dostatečně široká i pro terénní kočárek a v chatě dělají skvělé palačinky s domácí marmeládou, kterými si získáte srdce každého malého turisty.

lukas a lucka
Lukáš a Lucie doporučují
Kde se ubytovat v Cortině d’Ampezzo
5 ubytování — wellness hotely, hotely a další možnosti ubytování

12. Projeďte legendární Passo Giau

Pro mě osobně je Passo Giau s přehledem tím vůbec nejkrásnějším horským průsmykem v celých rozlehlých Dolomitech. Už jen ta samotná cesta autem nahoru je velký zážitek. Pro řidiče je to možná trochu adrenalin s těmi všemi utaženými zatáčkami a cyklisty, pro spolujezdce je to ale čistá romantika, od které nejde odtrhnout zrak. Nahoře ve výšce přes 2200 metrů nad mořem na vás pak čeká ikonický výhled na horu Ra Gusela, která se tyčí přímo nad průsmykem jako nějaký strážce.

Určitě doporučuji vyrazit sem hodně brzy ráno na východ slunce nebo odpoledne na zlatavý západ, ty barvy jsou prostě neuvěřitelné a my z toho máme jedny z nejlepších fotek v životě. A ano, na parkovišti nahoře často pořádně fouká a je zima, takže větrovka je nutností klidně i v polovině července. Odtud se pak dá vyrazit na spoustu krásných treků, včetně cesty k Cinque Torri, kterou jsme s Lukášem kdysi celou zvládli pěšky.

13. Nasajte atmosféru během Snow Festivalu a zimních akcí

Cortina žije nejen v létě, ale hlavně v zimě. Pokud sem vyrazíte v zimních měsících, sledujte bedlivě místní kalendář akcí. Konají se tu různé Snow festivaly, vánoční trhy, závody v lyžování a na náměstíčku se pije horký svařák po litrech, zatímco vám nad hlavou svítí obrovská vánoční výzdoba. Ta atmosféra je naprosto úžasná a hrozně mě baví sledovat ty elegantní Italy v kabátech, jak se baví dlouho do noci.

S blížící se olympiádou v roce 2026 město navíc chystá obrovské množství doprovodných programů, které mají předvést pravou italskou kulturu a jejich typickou radost ze života. My jsme tu naposledy zažili místní kapelu, jak hrála uprostřed hromady sněhu, Jonášek koukal na ta barevná světýlka s naprosto otevřenou pusou a Lukáš si pochvaloval, že ten jejich lokální svařák je mnohem silnější než u nás na trzích v Praze.

14. Běh nebo procházka po bývalé železnici (Cortina Trail)

Znáte to, když si chcete dát jen takovou hodně lehkou odpočinkovou procházku bez velkého převýšení a prostě si jen čistit hlavu? Přesně k tomu slouží trasa bývalé železnice zvané Dolomite Railway, která kdysi samotnou Cortinou přímo projížděla. Koleje tu už sice dávno nejsou, ale místo nich vznikla neuvěřitelně široká, rovinatá šotolinová cesta, která vede krásně napříč celým údolím a nabízí super výhledy bez potu na čele.

V létě se po ní můžete vydat pěšky, běžet nebo jet na půjčeném kole. Pro nás to byla mimochodem úplně ideální kočárková trasa s Jonáškem, kterou zvládl bez jediného zakňourání, protože to vůbec nedrncalo. V zimě se pak tato cesta často upravuje pro milovníky běžkování, což je další parádní způsob, jak si ty výhledy na hory užít, aniž byste se museli drápat do strmých kopců po pás ve sněhu.

15. Udělejte si výlet na ikonické Lago di Braies

Je to sice z Cortiny zhruba čtyřicet pět minut jízdy směrem na sever, ale tenhle skvost nevynechat by byl obrovský hřích a já bych si to vyčítala ještě hodně dlouho. Lago di Braies neboli německy Pragser Wildsee je asi s přehledem to úplně nejfotografovanější jezero celých Dolomit a možná i severní Itálie. Dřevěné lodičky zakotvené u mola, sytě smaragdová voda a obrovský masiv Seekofel v pozadí, to je zkrátka obrázek, na který se vydržíte dívat hodiny.

My tam kdysi vyrazili na šestou ranní, abychom se vyhnuli těm šíleným davům z Instagramu, půjčili jsme si dřevěnou lodičku a byla to neskutečná romantika, i když mně trochu mrzly ruce, jak jsem se snažila pádlovat. Jelikož je k němu spousta praktických informací a chytáků ohledně zpoplatněného a často vyprodaného parkování, připravila jsem o něm samostatný článek: Lago di Braies: Průvodce a tipy. Rozhodně si ho přečtěte dřív, než se tam vydáte.

Cortina d’Ampezzo s dětmi a kočárkem

Jak už jsem zmiňovala v úvodu, letošní návštěva Dolomit pro nás byla obrovskou premiérou v roli rodičů. A musím říct, že Cortina je pro cestování s malými dětmi překvapivě skvělá, pokud k tomu přistoupíte trochu jinak a sundáte si ty růžové brýle o celodenním běhání po skalách. S dvouletým Jonáškem jsme zkrátka museli zapomenout na strmé ferraty a místo toho jsme otestovali úplně jinou perspektivu hor, která se nám vlastně nakonec moc líbila.

Lanovky jsou vaši nejlepší přátelé: Na spoustu krásných míst vás vyveze prostorná lanovka, kde vám většinou bez jakéhokoliv problému vezmou i složený kočárek. My takhle letos absolvovali už zmíněnou Tofanu i Falorii a Jonášek byl z té plynulé jízdy kabinkou nadšený tak moc, že celou cestu nadšeně máchal rukama a výskal na spolucestující.

Hot spots a kočárek: Na Lago di Sorapis s kočárkem samozřejmě rovnou zapomeňte, to je terén pouze pro hodně zdatné chodce, nebo dobré nosítko. Naopak ta odpočinková procházka kolem Lago di Misurina nebo trasa po bývalé železnici jsou jako dělané i pro naprosto obyčejné sportovní kočárky z města. K Tre Cime se s kočárkem dostanete na první chatu Rifugio Lavaredo a po široké šotolinové cestě to zvládnete celkem v klidu, aniž byste dítě úplně vytřásli.

Italové a děti: Tohle na Itálii absolutně miluji! Italové zkrátka děti zbožňují a dávají to hlasitě najevo. V restauracích se na vás nebudou mračit ani protáčet oči, když miminko náhodou pláče nebo trochu křičí, protože chce ochutnat vaši těstovinu. Číšníci na Jonáška ochotně dělali obličeje, hned automaticky přinesli dětskou židličku a v mnoha kavárnách na hlavní ulici mají pohodlné zázemí pro přebalování.

Zima vs. Léto: Lyžování a Dolomiti Superski

Cortina ale nespí jenom v létě. Jakmile napadne sníh, proměňuje se v místo, které lyžaři milují a já jim to upřímně závidím, protože já na lyže fakt moc nejsem.

Cortina je totiž součástí obřího lyžařského komplexu Dolomiti Superski, což znamená, že si můžete koupit jeden jediný společný skipas, který vám platí na úctyhodné stovky kilometrů fantastických sjezdovek po celých Dolomitech. Přímo v Cortině pak najdete tři hlavní lyžařské areály: Tofana, Faloria-Cristallo a Lagazuoi-5 Torri. Dohromady nabízejí nádherné široké sjezdovky s výhledy, které asi nikde jinde v Evropě nenajdete, a i já jako nelyžař jsem se nahoře ráda slunila na terase chaty.

Pokud se sem chystáte na lyže, malá osobní rada: určitě si předem stáhněte do telefonu mapu lyžařských areálů, protože ty areály jsou opravdu rozsáhlé. Pokud se vydáte například na slavný a oblíbený okruh Sella Ronda, snadno můžete zabloudit a nestihnout tu úplně poslední lanovku zpět do vašeho údolí, což by znamenalo hodně drahý taxík zpět na hotel!

A opět připomínám ten slavný olympijský efekt. Pro zimní hry 2026 se zde aktuálně masivně budují úplně nové lanovky a modernizují se sjezdovky pro sportovce. Od zimy 2024 a 2025 už uvidíte hodně velkého stavebního ruchu, ale odměnou budou nejmodernější lyžařská zařízení. Počítejte ale s tím, že ski passy pravděpodobně podraží, protože si to ty nové technologie prostě budou muset někde zaplatit.

Co ochutnat a kam zajít na jídlo

A jsme u mého oblíbeného tématu: italského jídla! Zapomeňte na chvíli na klasickou neapolskou pizzu (i když i tu tu samozřejmě najdete a je skvělá). Horská kuchyně tady je úplně jiná kategorie: taková poctivá, zemitá, jako kdyby vám babička na chatě uvařila oběd, ale italská babička s parmazánem, spoustou másla a lokálními bylinkami.

Co rozhodně musíte ochutnat:

  • Canederli: Italská verze našich knedlíků, kterou tu dělají i v sýrové nebo špenátové variantě, podávaná v silném vývaru nebo jen jednoduše přelitá rozpuštěným máslem a šalvějí. Je to dokonalé jídlo po celodenní túře v mrazu, které vás zaručeně zahřeje a zasytí až do večera.
  • Casunziei all’Ampezzana: Tohle je naprostý lokální poklad a já se po tom můžu utlouct. Jedná se o tenké půlměsíčky z těstovin, které jsou plněné vařenou červenou řepou a nahoře zasypané mákem a parmazánem. Zní to hrozně zvláštně, vím, ale ta kombinace nasládlé řepy a voňavého másla je prostě fantastická!
  • Polenta s divočinou: Klasika pro milovníky masa. Žlutá kukuřičná kaše, kterou si jako vegetariáni dáváme s hříbky a tavenými horskými sýry — je stejně hutná a hřejivá jako masová verze, kterou tu místní podávají s ragú z divočiny.
  • Formaggio di Malga: Lokální sýry z horských pastvin s tou typickou intenzivní vůní. Vždy si zkuste na začátek objednat sýrové prkénko jako předkrm k vínu, nikdy neuděláte chybu.

Naše oblíbené restaurace a horské chaty

Když už jsme u jídla, musím se s vámi podělit o konkrétní místa, kde nám chutnalo úplně nejvíc. Úžasná je na příklad Baita Fraina, což je nesmírně útulná rodinná restaurace kousek od centra, kam chodíme na ty jejich slavné plněné těstoviny. Prostředí je krásně dřevěné, mají úžasnou vinnou kartu a cítíte se tam, jako byste přišli k někomu na nedělní oběd do obýváku.

Pokud zrovna brouzdáte po kopcích v okolí Cinque Torri a máte vlčí hlad, nesmíte za žádnou cenu minout chatu Rifugio Averau. Mají tam pověst té vůbec nejlépe vařící horské chaty v okolí a já s tím musím souhlasit, jejich knedlíky canederli a výhled na skalní stěny se nedají s ničím jiným srovnat. A na rychlou a naprosto bezchybnou pizzu večer po výletě vždycky zapadneme do Ristorante Pizzeria Croda Cafe přímo na pěší zóně v Cortině.

Co si z Cortiny přivézt (Nákupy)

Procházka po krásně osvětleném centru vás určitě nenechá chladnými a budete mít tendenci nakupovat. Ačkoliv se tu prodávají hlavně ty nejdražší luxusní značky, dají se tu s trochou štěstí sehnat i krásné a nesmírně autentické suvenýry, které vám doma budou dělat radost.

Tady jsem si totiž poprvé v životě koupila ručně vyřezávané prkénko. Bylo to v malém krámku mimo hlavní ulici, kde prodávají sošky, dřevěné hodiny a různé poctivé řemeslné drobnosti, a já prostě odolat nedokázala. Kožené tašky a peněženky z Corso Italia jsou pak naprostou klasikou, na které Lukáš vždy jen tiše vzdychá, když vidí, kolik zase utratím, ale ta italská kůže prostě voní úplně jinak a vydrží roky.

A malý osobní tip na konec sezóny: Pokud pojedete do Cortiny na konci března nebo začátkem dubna, místní luxusní sportovní obchody mají obrovské výprodeje loňského lyžařského vybavení a nádherného zimního oblečení. Často se tak dají ulovit opravdu luxusní funkční kousky, bundy a helmy za zlomky původních astronomických cen.

Praktické tipy na závěr

Úplně nakonec jsem pro vás dala dohromady pár takových těch přízemních, ale hrozně důležitých praktických rad. Když cestujete na vlastní pěst, je fajn mít tyhle věci vyřešené dopředu, abyste se na místě nemuseli stresovat s padajícím internetem nebo drahými půjčovnami aut.

My už to za ty roky máme docela slušně vychytané, takže ať už řešíte, jak sem doletět, nebo kde se rychle pojistit proti horským úrazům, tady najdete to, co nám s Lukášem při našich dobrodružstvích funguje ze všeho nejlépe.

Kde sehnat letenky

Pokud zrovna nejedete vlastním autem z Česka a chcete ušetřit čas, dává smysl letět do Benátek, což je to nejbližší velké letiště. Levné letenky například do Benátek už roky hledáme na [Kiwi], což je náš oblíbený portál, kde se dají najít hezké kombinace letů a občas i nečekaně levné akce na mimosezónu.

Z letiště v Benátkách pak přímo do Cortiny jezdí i přímé autobusy Cortina Express, ale my jsme vždycky raději volili vlastní svobodu, o které píšu hned v dalším bodě, protože spoléhat se v Itálii na jízdní řády je občas taková malá loterie.

Půjčení auta

Bez auta jste v Dolomitech po pravdě trochu nahraní. Autobusy sice přes léto jezdí, ale hrozně vás omezují a večer se z nějaké vzdálené chaty dolů prostě už nedostanete. S Lukášem máme dlouhodobě dobrou zkušenost s [DiscoverCars], které využíváme všude po světě a nikdy s nimi nebyl problém při vracení kauce.

Když si auto půjčíte přímo na letišti v Benátkách, jste za necelé dvě hodiny krásné vyhlídkové jízdy přímo v centru Cortiny a můžete si ty horské výlety a časné ranní vstupy na parkoviště plánovat přesně podle sebe.

Nezapomeňte na pojištění

Tohle prosím opravdu nepodceňujte. Hory jsou hory a vyvrtnutý kotník na kluzkém kameni při sestupu od jezera se tu strašně rychle prodraží, nemluvě o případném zásahu italské horské služby, která posílá rovnou vrtulník.

My dlouhodobě používáme a vřele doporučujeme SafetyWing, protože se to dá vyřídit online během pěti minut i z letiště a pokrývá to docela rozumný základ pro turistiku. Lukáš si ho platí i na to svoje zimní lyžování.

➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).

Internet v telefonu

Itálie je sice v EU a data tu normálně fungují z vašeho českého tarifu, ale na mnoha horských chatách občas padá signál, a navíc někdy člověk omylem překročí hranice do švýcarských sítí, pokud cestuje trochu dál na severozápad.

Pro stabilní data a takovou tu jistotu nejen v Evropě ale často využíváme eSIM od Holafly. Nastavíte si to předem přes QR kód, nemusíte vůbec měnit fyzickou simku a data fungují krásně plynule i v místech, kde to můj běžný český operátor už trochu vzdává.

Často kladené otázky (FAQ)

Vím, že plánování první cesty do těchhle končin může být trochu zmatek, zvlášť když vidíte všechny ty různé italské a německé názvy a slyšíte historky o přeplněných parkovištích. Každý rok nám do zpráv na Instagramu chodí hromada dotazů na to samé.

Zde jsou proto ty úplně nejčastější dotazy, které k návštěvě Cortiny a celých Dolomit z vaší strany míváte, a moje naprosto upřímné odpovědi podložené roky, co sem s Lukášem jezdíme.

1. Co dělat v Cortině?

Kromě těch krásných náročných horských treků a parádního zimního lyžování se můžete ve městě prostě jen líně projít po pěší zóně Corso Italia, vyjet lanovkami na Tofanu a Falorii na kafíčko nebo prozkoumat nedaleké úžasné muzeum první světové války pod širým nebem na Cinque Torri. Zkrátka, nudit se tu rozhodně nebudete, i když zrovna nemáte náladu šlapat desítky kilometrů s batohem na zádech. Můžete objevovat tyrkysové Lago di Sorapis a spoustu dalších menších i větších jezer v okolí.

2. Co znamená Cortina d’Ampezzo?

Jméno tohoto města pochází ze dvou starých slov. Slovo Cortina znamená v místním starém dialektu takový menší ohraničený prostor, nádvoří nebo to historicky často označovalo malý hřbitov obehnaný zídkou u kostela. Slovo Ampezzo je pak zase historický název pro celou tu širokou zelenou kotlinu rozkládající se kolem divoké řeky Boite. Dohromady to dává krásný název pro tuhle malebnou horskou vesnici, která ale postupně vyrostla do rozměrů celosvětově známého letoviska.

3. Co dělat v Cortině, když prší?

Rozhodně nezoufejte a vyrazte třeba rovnou do Olympijského zimního stadionu, kde můžete bruslit v retro atmosféře, nebo se zajděte ohřát a pořádně zrelaxovat do jednoho z místních luxusnějších hotelových spa. Další super možností na propršený den je zkrátka vyhlásit nákupní den na Corso Italia, zachumlat se do svetru a prosedět celé odpoledne ochutnáváním výborného červeného vína a lokálních sýrů v jedné z mnoha vytopených italských tavern.

4. Jak je to se ZTL zónami a parkováním?

Do samotného centra Cortiny, tedy do takzvané ZTL zóny, bez speciálního povolení auta prostě nesmí. Je to tvrdě a nekompromisně hlídané kamerami a je to pod hrozbou vysokých pokut, které si Italové opravdu najdou a pošlou vám je domů. Parkovat proto musíte na vyznačených, často samozřejmě zpoplatněných, parkovištích na úplném okraji města. Pokud bydlíte přímo v centru, musíte to řešit dopředu s vaším ubytováním, které ten vjezd do zóny vyřídí za vás na základě vaší espézetky.

5. Je možné užít si Cortinu i bez auta?

Ano, určitě to možné je, ale je to poměrně velký kompromis, který vám ubere kus té volnosti. Místní autobusová doprava funguje celkem dobře na ta vůbec nejznámější místa, jako je Passo Falzarego nebo Tre Cime, takže na ty top lokality se dostanete. Bohužel v hlavní letní sezóně bývají ty autobusy hodně přecpané, občas prostě nezastaví a vy jste nepříjemně závislí na jejich jízdních řádech, které se navíc občas po italsku úplně nedodržují. Půjčení auta dává zkrátka tu obrovskou svobodu, na kterou jsme zvyklí.

6. Kolik dní potřebuji na návštěvu Cortiny?

Abyste viděli ty naprosto největší krásy a příliš u toho nespěchali z místa na místo s jazykem na vestě, doporučujeme si vyhradit minimálně čtyři až pět celých dní čistého času. Je to podle nás takový ten ideální kompromisní čas na dobrou kombinaci jedné jízdy lanovkou, jednoho delšího poctivého treku a odpočinku u krásných tyrkysových jezer, aniž byste se cítili, že z dovolené potřebujete rovnou nastoupit na další dovolenou kvůli vyčerpání.

7. Ovlivní zimní olympiáda 2026 turistiku v Cortině?

Rozhodně a to docela dost. Již od podzimu 2025 a pak celou zimní sezónu 2026 se raději dopředu připravte na obrovský nárůst cen ubytování, mnohem větší davy sportovních fanoušků a pravděpodobně i různá omezení. Zejména očekávejte občasné dopravní uzavírky kolem klíčových sportovišť nebo horských průsmyků, jako je například Passo Gardena. Pokud si chcete Cortinu a její okolí užít v klidu, pro lyžování nebo turistiku za ty běžné, alespoň trochu normální ceny, vyrazte raději ještě před tím, než to olympijské šílenství úplně vypukne.