Dolomity s dětmi pro nás byly dlouho jen jedna velká neznámá. Když jsme s Lukášem do italských hor jezdili před narozením syna, naše dovolená vypadala asi nějak takhle: spali jsme ve stanu nebo v obytňáku, brzy ráno jsme vyráželi na ty nejstrmější krpály a vraceli se úplně zničení až za tmy. Žili jsme z pocitu, že jsme pokořili další vrchol. Jenže letos jsme sem vyrazili poprvé s dvouletým Jonáškem a dvěma pejsky, Kájou a Baby. A upřímně? Neměli jsme vůbec žádná očekávání. Náš syn totiž nosítko nesnáší a kočárek začal aspoň trochu tolerovat až po druhých narozeninách — a to ještě jen ve chvílích, kdy je vzhůru. Jinak v něm prakticky jenom spí.
A světe div se, byla to úplně jiná dovolená, ale stejná pecka jako kdysi bez dítěte. Zatímco dřív jsme každý den vybírali několikahodinový trek a vyráželi za rozbřesku, letos jsme si dali pomalou snídani, vychutnali výhled rovnou z kempu a pak vyrazili autobusem na lanovku, která nás pohodlně vyvezla až nahoru. Tam jsme se kousek prošli, testovali, co náš skládací cestovní kočárek vydrží, jedli zmrzlinu a trávili hodiny v chatkách na vrcholcích jen koukáním na hory. Poprvé jsme si tak užili i místa, kam jsme dřív vůbec nezašli, protože to pro nás nebyl dost dlouhý výlet.
Naplno jsme díky tomu docenili luxus místních lanovek — vyvezou vás i s kočárkem a psem až do oblak, kde čekají rovinaté zelené louky, úchvatné výhledy a horské chaty s dětskými hřišti a fantastickým italským jídlem. Po prvním dni jsme koukali do lanovkového jízdního řádu místo do map s převýšením, a to nám řeklo všechno. Nebojte se cestovat s malými dětmi — ukážou vám úplně jiné Dolomity, než jaké znáte. A jsou teď, popravdě, naše nové nejoblíbenější hory.
Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek
- Lanovky a autobusy jsou váš nejlepší přítel — vyvezou vás i s kočárkem a psem z údolí rovnou do výšky přes 2000 metrů, takže žádné polykání výškových metrů.
- Pro rodiny s kočárkem je rájem náhorní plošina Alpe di Siusi, kde jsou kilometry zpevněných a téměř rovinatých cest. Projel je i náš obyčejný skládací kočárek.
- Vyberte si ubytování strategicky na jednom místě (base camp), ať s dětmi neustále nebalíte a nepřejíždíte. Skvělé je Ortisei nebo Cortina.
- Na kamenitější stezky je ideální nosítko — ale jen pokud ho dítě snese. To naše ho odmítá, takže jsme sázeli na lanovky a rovinaté úseky a vyšlo to skvěle.
- Horské chaty (rifugia) jsou na děti připravené — běžně tam najdete dětské menu, vysoké židličky i venkovní hřiště s výhledem na hory.
- Počasí se na horách mění neuvěřitelně rychle, takže i v parném létě mějte v batohu teplé vrstvy a opalovací krém s faktorem 50.
Kdy vyrazit a jak se tam dostat
Plánování rodinné dovolené vyžaduje trochu víc logistiky než svobodné cestování ve dvou. Když se chystáte do italských Alp s prcky, musíte myslet hlavně na stabilní počasí a schůdnost cest, abyste se netrápili v blátě nebo nečekaném sněhu.
Letní Dolomity prostě fungují — my jsme tam byli v červenci a od poloviny června do začátku září je to podle nás nejlepší doba. Musíte se ale obrnit trpělivostí, protože v srpnu mají Italové celonárodní dovolené (Ferragosto) a všude je opravdu plno. Pokud máte tu možnost, září je naprosto kouzelné, protože davy opadnou, vzduch je průzračně čistý a teploty jsou na sluníčku pořád příjemné. Cesta z Česka autem trvá zhruba sedm až osm hodin, což se s dětmi dá zvládnout přes noc nebo s delší zastávkou u rakouských jezer. My jsme letos s Jonáškem volili cestu na dvakrát, abychom ho zbytečně netrápili v autosedačce celou věčnost. Pokud byste raději letěli, nejbližší letiště jsou v Benátkách nebo v Trevisu, odkud si půjčíte auto. Levné letenky hledejte na portálech jako Kiwi a auto si zarezervujte s předstihem.
Kde se ubytovat a kolik to stojí
Když cestujete s malými dětmi, zapomeňte na kočovný styl života, kdy spíte každý den jinde. My jsme to jednou zkusili (jiný hotel každý druhý den) a byl to chaos. Pleny, kapsičky, kočárek, pes… ne, díky. Daleko lepší je zvolit si jeden nebo dva strategické „base campy“, ze kterých budete dělat hvězdicové výlety do okolí. Ubytování v Dolomitech není nejlevnější záležitost — v hlavní sezóně počítejte za pěkný rodinný apartmán minimálně se 150 až 250 eury za noc, ale za ten komfort a klid to rozhodně stojí.
Ortisei v údolí Val Gardena je podle mě ten nejlepší výchozí bod pro rodiny s kočárky. Leží přímo v srdci nejkrásnějších výhledů a hlavně z něj vedou lanovky přímo na Alpe di Siusi a Secedu, takže ráno jen naložíte rodinku do kabinky a za deset minut jste v ráji. Navíc má Ortisei nádherné pěší centrum s obchůdky a kavárnami, kde si večer dáte s klidem skleničku Aperolu, zatímco prcek spí v kočárku. Ubytovat se můžete například v krásných rodinných apartmánech Dolomiti Sweet Lodge, kde mají pro děti k dispozici i menší hřiště a spoustu prostoru na běhání.
Druhou skvělou variantou je Cortina d’Ampezzo, ideální, pokud chcete zkoumat východní část pohoří kolem Tre Cime a jezera Sorapis. Cortina d’Ampezzo je trochu rušnější a luxusnější, ale nabízí kompletní zázemí od supermarketů po lékárny a vynikající restaurace. Pokud hledáte spíš kempování, které děti většinou milují, doporučujeme kemp Cortina Olympia se skvělým zázemím pro rodiny a úžasným klidem. Kousek na jih leží údolí Val di Fassa, které bych doporučila spíš rodinám se staršími a akčnějšími dětmi, protože tamní terén nabízí víc sportovního vyžití a delších treků.
Co zvládnou děti podle věku aneb od kočárku po kamzíky
Každý rodič ví, že co platí na jedno dítě, nemusí vůbec fungovat na druhé. Přesto jsme si po cestách kolem sebe dělali poznámky (co ty drobky zvládají a co naopak končí pláčem na kamenech) a tady je náš výsledek.
1. Věk 0 až 4 roky: Lanovky, kočárek a (možná) nosítko
Tohle je přesně naše aktuální fáze s dvouletým Jonáškem — a rovnou přiznám, že u nás to s výbavou bylo jinak, než radí většina blogů. Náš syn totiž nosítko prostě nesnáší, takže klasická rada „berte krosničku“ u nás vůbec neplatila. Sázeli jsme na lanovky, autobusy a rovinaté náhorní plošiny, kde si dítě v kočárku pohodlně dojede a vy přitom máte úžasné výhledy bez jediného strmého metru.
Buďme upřímní k tomu kočárku: terénní kočárek s velkými nafukovacími koly je samozřejmě nejlepší volba na hrubší povrch. My ale máme jen obyčejný skládací cestovní kočárek (Joolz) — a ten je odolnější, než by kdokoli čekal. Na náhorní plošině Alpe di Siusi v pohodě vydržel celý den. Platí jednoduché pravidlo: pokud vaše dítě zvládne delší dobu v kočárku, terénní model bude lepší; pokud naopak snese nosítko, otevře vám to úplně jiný svět treků. A když nedělá ani jedno, jako ten náš? Nevadí, lanovky to zachrání.
S dětmi v tomto věku nemá smysl plánovat trasy delší než pět až sedm kilometrů, protože potřebujete spoustu zastávek na krmení, přebalování a nechání prcka proběhnout po trávě. Využívejte lanovky, co to jde, a vybírejte si trasy s cílem u horské chaty, kde seženete teplé jídlo i přebalovací pult. Hlavně se nikam nežeňte — hora vám neuteče a pohoda dítěte je mnohem důležitější než nějaký kilometr navíc.
2. Věk 4 až 6 let: První horské krůčky a velká motivace
V tomto věku už děti ťapou samy, ale jejich nožičky se rychle unaví a hlavně je to po chvíli přestane bavit, pokud cesta vede jen tupě do kopce. Trik je v tom, aby se pořád něco dělo, protože jinak přijde nuda, pak únava, pak slzy — a to znáte. Vybírejte trasy, kudy protéká potůček, kde se dají házet kamínky nebo stavět domečky pro skřítky.
Dobrým trikem je slíbit v cíli zmrzlinu nebo obří kus pizzy na chatě. Trasy by neměly mít velké převýšení a délka kolem šesti kilometrů je většinou tak akorát, aby se to obešlo bez zbytečného pláče a nošení na ramenou. My sice takhle staré dítě ještě nemáme, ale od kamarádů víme, že dostatek pamlsků v kapse vyřeší skoro každou menší krizi.
3. Věk 6 až 10 let: Akční hrdinové na stezce
Tohle je podle spousty rodičů ta nejlepší fáze pro hory vůbec — školáci mají sílu, vydrží a hlavně je to baví, protože dobrodružství cítí na každém kroku. Můžete s nimi vyrazit na náročnější turistické trasy do Dolomit, které už obsahují mírné stoupání a trochu náročnější terén.
Obrovským hitem v tomto věku bývají staré vojenské bunkry a zákopy z první světové války, do kterých se dá vlézt s baterkou, nebo první lehká setkání se zajištěnými cestami (via ferratami), kde si děti obléknou úvazek a připadají si jako opravdoví horolezci. Lukáš se už teď těší, až Jonášek trochu povyroste a budou spolu s čelovkami prozkoumávat temné kaverny ve skalách.
Konkrétní trasy a zážitky: 7 tipů, co s dětmi musíte vyzkoušet
Tady je náš osobní výběr nejpohodovějších míst, která jsme si prošli a u kterých víme, že tam nebudete trpět ani vy, ani vaše děti. Zaměřila jsem se hlavně na místa, kde vám padne čelist, a kde se u toho budou bavit i ti nejmenší.
4. Alpe di Siusi (Seiser Alm): Ráj pro kočárky
Pokud chcete jezdit s kočárkem, Alpe di Siusi je místo, které prostě nesmíte vynechat. Je to největší vysokohorská pastvina v Evropě a ten výhled na zubaté štíty hor v kontrastu se zářivě zelenými loukami je dechberoucí. Nahoru se pohodlně vyvezete lanovkou z Ortisei a rázem se ocitnete na náhorní plošině protkané desítkami kilometrů širokých zpevněných cest. Právě tady mimochodem náš obyčejný skládací cestovní kočárek Joolz vydržel celý den — terénní by byl pohodlnější, ale i ten náš to bez problému zvládl.
My jsme tu s Jonáškem strávili celý den. Lanovka sice stojí kolem 30 eur za osobu, ale za ten výhled a klid bychom zaplatili klidně víc. Všude se pasou krávy s roztomilými zvonci na krku, což byla pro našeho malého obrovská atrakce, a co pár kilometrů narazíte na perfektně vybavenou chatu — u některých je i malé dětské hřiště. Dejte si pozor jen na cyklisty, kterých tu v sezóně jezdí dost, a nezapomeňte na pokrývku hlavy, protože na pastvinách nenajdete téměř žádný stín.
5. Seceda: Ten nejikoničtější výhled bez námahy
Hora Seceda je ten slavný nakloněný skalní hřeben, který na vás vyskočí úplně všude na Instagramu, když si zadáte do vyhledávání Dolomity. Dobrá zpráva pro rodiče je, že k tomuhle fotogenickému zázraku nemusíte šplhat hodiny do krpálu. Opět vás zachrání Seceda a lanovka z Ortisei, která vás ve dvou fázích vyveze až do výšky 2500 metrů, přímo na vrchol k vyhlídce.
S kočárkem se dá dojet k hlavní vyhlídce a kousíček po hřebeni, ale na delší procházku směrem dolů k chatám už cesta není sjízdná — je dost kamenitá a strmější (tady by se hodilo nosítko, pokud ho dítě snáší). My jsme to tedy nehnali: zůstali jsme u vyhlídky, udělali si nádherný piknik, Jonášek si proběhl po louce a psi Kája s Baby spokojeně čmuchali horský vzduch. Nahoře docela fouká, takže i když je dole v údolí na tričko, sem si určitě přibalte větrovky a čepice i pro dospělé.
6. Tre Cime di Lavaredo z chaty Auronzo
Tři masivní skalní věže Tre Cime jsou asi nejznámějším symbolem Dolomit. I sem se dá vyrazit s dětmi, ale má to svá specifika. Nahoru k chatě Rifugio Auronzo vede zpoplatněná vysokohorská silnice (vjezd autem stojí 30 eur), což je super, protože si ušetříte obrovské stoupání. Odtud vede široká a téměř rovinatá cesta směrem k chatě Rifugio Lavaredo.
Tento první úsek (asi 45 minut jedním směrem) zvládnete s lepším terénním kočárkem, ale pokud chcete jít dál a udělat si celý okruh kolem věží, kočárek nechte v autě a berte jedině nosítko. Celý okruh má asi 10 kilometrů a s menšími dětmi zabere klidně čtyři hodiny, takže s batoletem ho neplánujte — my jsme si dali jen ten kratší kus a vrátili se. Pro starší děti je to ale parádní dobrodružství, protože cestou potkáte malé tunely a skalní útvary. Určitě přijeďte nahoru brzy ráno, ideálně před osmou, protože mýtná brána se po naplnění parkoviště nekompromisně zavírá.
7. Pohádkové jezero Lago di Carezza
Když se chcete na chvilku zastavit a ukázat dětem kouzlo místní přírody, Lago di Carezza je dokonalá volba. Tohle malé ledovcové jezero září neskutečně tyrkysovou barvou, ve které se odrážejí špičky masivu Latemar. Legenda navíc říká, že na dně žije vodní víla a barvy ve vodě pocházejí z rozbité duhy, kterou do něj hodil zamilovaný čaroděj — historka, která zaručeně zabaví každé dítě.
Z parkoviště u hlavní silnice k jezeru dojdete za dvě minuty podchodem, takže žádný stres. Kolem jezera vede zpevněná písková cestička ideální pro všechny typy kočárků a celou procházku máte za půl hodinky hotovou. Je to spíš krásná odpočinková zastávka než plnohodnotný výlet, ale my sem vyrazili kousek před západem slunce, kdy už tam nebyly davy z autobusů, a Jonášek couval od té tyrkysové vody jako když dítě vidí moře poprvé. To bylo ono.
8. Val di Funes a výhled na kostelík Santa Maddalena
Pokud hledáte klidnější kout pohoří, který není tak přeplněný, zajeďte si do údolí Val di Funes. Tady nenajdete gigantické lanovky ani zástupy turistů, ale spíš ten klidný, pomalý jihotyrolský život. Nejkrásnější fotku si uděláte u slavného kostelíku Santa Maddalena, nad kterým se dramaticky tyčí masiv Odle.
Pro rodiny s dětmi je tu skvělá mírná trasa po loukách k chatě Geisleralm. Cesta vede lesem a po pastvinách, stoupání je pozvolné a na konci vás čeká to nejlepší: chata Geisleralm má úžasné dětské hřiště, spoustu lehátek na trávě a dělají tu jeden z nejlepších jablečných štrúdlů s vanilkovou omáčkou široko daleko. Na tuhle trasu už to ale chce nosítko nebo terénní kočárek, ten obyčejný by to místy nedal.
9. Cinque Torri a průzkum starých bunkrů
Skupina pěti skalních věží Cinque Torri je obrovským lákadlem hlavně pro rodiny se staršími dětmi, řekněme od šesti let výš. Opět se vyvezete dvousedačkovou lanovkou přímo z hlavní silnice až k chatě Rifugio Scoiattoli. Výhled na věže je úchvatný, ale to hlavní dobrodružství se skrývá přímo pod nimi.
Celá oblast je totiž vlastně obrovským muzeem první světové války pod širým nebem. Kolem skal a přímo v nich jsou vysekané zákopy, střílny a vojenské bunkry, kterými se dá volně procházet. Děti tu vydrží hodiny pobíhat, lézt po kamenech a objevovat staré úkryty, a vy si mezitím sednete na terasu chaty a kocháte se výhledem. Určitě dětem přibalte do batůžku malou baterku, budou z toho nadšené.
10. Cortina Olympia trail podél řeky
Někdy si prostě potřebujete dát pauzu od stoupání a chcete se jen tak projít. Okolo Cortiny d’Ampezzo vede stará železniční trať přestavěná na dokonalou cyklostezku a pěší promenádu, takzvaný Olympia trail. Je to naprostá rovina, povrch tvoří jemný štěrk nebo asfalt a celou dobu jdete podél divoké tyrkysové řeky s výhledem na vrcholky hor.
Je to asi ta nejbezpečnější a nejpohodovější procházka, kterou jsme tu s kočárkem a se psy objevili. Když děti bolí nožičky, prostě si sednete na břeh řeky, smočíte nohy v ledové vodě a jen tak odpočíváte. Trasa je dlouhá desítky kilometrů, takže si z ní ukrojíte přesně takový kousek, jaký vám zrovna vyhovuje.
Kam na krátkou procházku přímo z městeček
Tohle byl pro nás letos největší objev cestování s batoletem. Dřív jsme městečka projeli a hnali se rovnou do hor, ale s Jonáškem jsme zjistili, že i pomalá procházka po dlážděné pěší zóně nebo k blízkému kostelíku je krásný program — a hlavně skoro vždycky končí zmrzlinou a hřištěm. Tady jsou naše tipy na nenáročné procházky sjízdné i s běžným kočárkem.
Ortisei a údolí Val d’Anna
Ortisei má jedno z nejhezčích pěších center v celých Dolomitech — dlážděná, rovinatá zóna Streda Rezia plná obchůdků a kaváren se prochází s kočárkem úplně samo. Přímo ve městě je promenáda Luis Trenker a u ní velké dětské hřiště se skluzavkou, dřevěnou lokomotivou a pískovištěm.
Když chcete o kousek dál, vydejte se na klasickou rodinnou promenádu do údolí Val d’Anna. Vede přímo z Ortisei podél potoka, stoupání je minimální a na konci čeká louka s hřištěm, houpacími sítěmi a Kneippovým brouzdalištěm. Povrch je místy hrubší, takže s úplně lehkou golfkou to bude trochu boj, ale robustnější kočárek to dá.
Seis am Schlern a kostelík St. Konstantin
Seis am Schlern (Siusi) je klidné městečko pod mohutným masivem Schlern a hlavní výchozí bod lanovky na Seiser Alm. Na krátkou pohodovou procházku se odsud vydejte po lehké cestě k malebnému kostelíku St. Konstantin — vede loukami a světlým lesíkem s minimálním převýšením a po cestě jsou lavičky s výhledem na hory.
Pokud chcete výhled bez dřiny, vyvezte se z údolí lanovkou na Tschötschalm na Puflatsch (kolem 2000 m). Je tam rovinka sjízdná i s kočárkem a pěkné hřiště — přesně ten styl „nahoru lanovkou, pak jen koukat“, který nás letos tak chytil.
Kastelruth (Castelrotto) a hřiště Marinzen
Kastelruth patří mezi nejkrásnější vesnice Itálie — malované fasády, náměstí u kostela s ikonickou cibulovou věží a hřiště přímo v centru. Na rychlou procházku se nabízí okruh po Kalvárii (Kofelrunde): dobře upravená cesta dlouhá zhruba kilometr, prakticky bez stoupání, sjízdná s kočárkem, s kapličkami a krásným výhledem na střechy městečka.
S dětmi je ale největší tahák Marinzen. Z centra Kastelruthu vás malá lanovka vyveze k chatě Marinzenalm (asi 1500 m), kde je velké hřiště s dlouhou skluzavkou, kontaktní zoo a rybníček. Nahoře je rovina, takže kočárek bez problému, a děti odsud nebudete chtít odtrhnout.
Okolí Cortiny: Lago di Pianozes a Corso Italia
Když budete mít základnu v Cortině d’Ampezzo, nemusíte hned do velehor. Slavná pěší zóna Corso Italia se zvonicí uprostřed je plochá, dlážděná a s kočárkem ideální — bary, cukrárny a výhled na štíty. Skvělá zastávka na kafe a dětskou zmrzlinu mezi výlety.
Pro rovinatou procházku za přírodou kousek od města zamiřte k jezírku Lago di Pianozes. Krátký okruh kolem vody zvládnete i s běžným kočárkem za nějakých dvacet minut a u jezera je restaurace, kiosek a malé hřiště. Pozor naopak na Lago Ghedina a Lago d’Ajal — ty jsou kamenité a strmé, tam už kočárek nechte doma a vezměte nosítko.
Když v Dolomitech prší: Záchranné plány pro rodiny
Ani v létě nemáte v horách záruku sluníčka každý den. Když se zatáhne, mraky padnou do údolí a začne vytrvale pršet, nemá smysl děti trápit na rozbahněných stezkách. Naštěstí je tu spousta možností, jak den zachránit.
11. Aquaparky, které zachrání situaci
Místo mrzutého sezení v apartmánu sbalte plavky a vyrazte do tepla. Skvělý menší areál je Acquapura v Cortině d’Ampezzo, kde najdete vnitřní vyhřívané bazény i brouzdaliště pro nejmenší.
Pokud jste ubytovaní v západní části pohoří, vřele doporučujeme sjet o kousek níž do města Brixen. Nachází se tu obrovský vodní svět Acquarena Brixen s několika vnitřními i venkovními bazény, tobogány a velkou wellness zónou pro rodiče. Jonášek byl z teplé vody nadšený a my jsme si po několika dnech chození krásně zrelaxovali svaly.
12. Ötzi a muzea, která nebudou nudit
Když prší celý den, udělejte si výlet autem do města Bolzano. V tamním Jihotyrolském archeologickém muzeu leží Ötzi, slavný ledový muž starý přes 5000 let, kterého našli zamrzlého v ledovci. Pro starší děti je pohled na opravdovou mumii a jeho zbraně neskutečně fascinující zážitek, který zaručeně překoná klasické výstavy obrázků.
V údolí Val Badia pak můžete navštívit Museum Ladin, které vypráví příběh o vzniku Dolomit a kde si děti prohlédnou opravdové zkameněliny a kosti pravěkého jeskynního medvěda. O takovém obrovi jsme ani my dřív nevěděli, že tady kdysi žil, takže to bylo poučné i pro nás dospěláky.
Dolomity se psem: Jak to funguje s chlupáči
My jsme na cesty s naší smečkou zvyklí, a tak Kája a Baby nesměli chybět ani při naší rodinné premiéře s Jonáškem. Obecně jsou Italové k psům velmi přátelští, ale vzhledem k tomu, že velká část Dolomit leží v národních parcích a přírodních rezervacích, musíte dodržovat pár jasných pravidel.
💡 Tip: Skoro ve všech lanovkách i v autobusech po psech chtějí náhubek (koupíte ho prakticky všude, i přímo u dolních stanic). Nás to upřímně dost otravovalo — chtěli ho i ve chvíli, kdy jsme jeli v kabince úplně sami. Když nás čekalo víc lanovek za sebou, radši jsme Káju a Baby nechali odpočívat v kempu.
Psi musí být na horských stezkách vždy na vodítku. Zejména na pastvinách, jako je Alpe di Siusi, je to naprosto klíčové, protože volně pobíhající pes by mohl splašit krávy nebo ohrozit pasoucí se koně a sviště. Do naprosté většiny lanovek vás se psem bez problémů pustí, obvykle za malý poplatek kolem tří až pěti eur. Jen mějte v batohu připravený náhubek, protože personál u lanovky občas trvá na jeho nasazení pro cestu v kabince.
Co se týče ubytování a restaurací, většina vysokohorských chat (rifugií) psy na venkovní terasy vítá a běžně jim nabídnou misku s vodou. Dovnitř do restaurace je to už individuální, ale většinou s tím nebývá problém. S Kájou a Baby jsme v pohodě prošli kus cesty u Tre Cime i promenády v údolí. Jedno místo, kam bych se psem už určitě nešla, je oblíbené Lago di Sorapis — je tam několik velmi exponovaných míst s železnými schody a obrovskými davy lidí, na kterých se se psem strašně špatně vyhýbá, takže na tento trek raději vyrazte bez nich.
Co jíst a pít: Průvodce pro mlsné dětské jazýčky
Jedním z největších benefitů dovolené v Itálii je fakt, že místní kuchyni milují snad úplně všechny děti. Zapomeňte na bojkoty obědů — tady vás zachrání gastronomie, která je dokonalá ve své jednoduchosti.
Všechny horské chaty vaří fantasticky a vždy nabízejí jídla, která děti zvládnou. My jsme si naprosto zamilovali chatu Rifugio Averau nedaleko Cinque Torri, kde dělají neskutečné domácí těstoviny, a taky Rifugio Col Pradat v údolí Alta Badia. Na obou místech nás obsloužili s úsměvem, i když měl Jonášek zrovna svou hlasitější chvilku.
My si vždycky objednávali jednoduché těstoviny al pomodoro (s rajčatovou omáčkou) nebo výbornou pizzu. Místní klasikou jsou takzvané canederli — velké tyrolské knedlíky z houskového těsta. My jako vegetariáni sázíme na variantu se sýrem nebo bylinkami, tradičně se ale plní i špekem a podávají se zalité silným vývarem nebo s rozpuštěným máslem. Je to pořádná kalorická bomba, po které mají děti po výletě energii na rozdávání.
A samozřejmě — absolutní nutností a naším každodenním rituálem za odměnu bylo poctivé italské gelato dole ve městě, které v Cortině i Ortisei dělají fenomenální. Pro batolata jako Jonášek jsme na kopce nosili kapsičky a příkrmy, ale na chatách vám běžně a s úsměvem ohřejí přinesené jídlo nebo nachystají čistý vývar bez soli.
Praktické rady na závěr: Bezpečnost a co sbalit
Hory jsou hory, a i když se pohybujete na upravených loukách kolem chat, nesmíte podcenit přípravu. Počasí v Dolomitech se dokáže změnit z jasné oblohy do silné bouřky s kroupami klidně během dvaceti minut — zažili jsme to na vlastní kůži mnohokrát.
Vždy, i v těch nejteplejších srpnových dnech, mějte pro sebe i děti přibalenou nepromokavou vrstvu a teplejší mikinu. Slunce na horách ve výšce nad 2000 metrů navíc pálí úplně jinak než u moře. My jsme to první den podcenili — Jonášek byl červený jako rak do hodiny, i když jsme si říkali, že je přece zataženo. Krém s faktorem SPF 50, kvalitní sluneční brýle a klobouček proti úpalu jsou naprostou nutností.
Co se týče balení, ideální je terénní kočárek s velkými nafukovacími koly — pokud ho ale nemáte jako my, nezoufejte: i obyčejný skládací cestovní kočárek (u nás Joolz) na rovinatých plošinách typu Seiser Alm překvapivě vydrží, jen ho na hrubším povrchu nepřetěžujte. A pokud vaše dítě snese nosítko, vezměte ho — otevře vám to víc tras. Vodu ve velkém tahat nemusíte, na každé chatě koupíte nápoje nebo vám natočí vodu do lahviček. My do Dolomit s dětmi vyrazíme určitě znovu — jakmile zjistíte, jak pohodové to díky lanovkám je, nebudete už chtít jinam. 😉
Kam dál
Dolomity jsou srdcová záležitost a na blogu jsme o nich sepsali spoustu dalších podrobných průvodců. Pokud si chcete naplánovat konkrétní treky nebo vás zajímají další údolí, mrkněte sem:
- Kompletní průvodce a turistické trasy do Dolomit pro každého
- Co dělat v Dolomitech a jak si poskládat itinerář
- Cortina d’Ampezzo: Naše hlavní základna v Dolomitech
- Seceda: Průvodce nejfotogeničtější hřebenovkou Dolomit
Tipy a triky pro bezstarostnou cestu
Když cestujete s malými dětmi, štěstí přeje připraveným. Nám se osvědčilo mít ty nejdůležitější věci jako letenky, auto nebo kvalitní pojištění vyřešené s velkým předstihem, abychom na místě řešili už jen to, na jakou stranu kopce se ten den vydáme.
Kde sehnat letenky
Levné letenky hledejte na Kiwi (náš oblíbený portál), kde vždy najdeme nejlepší kombinace spojů, pokud se rozhodneme letět do Benátek. Z Benátek je to do hor už jen kousek autem.
Pokud letíte s miminkem poprvé, určitě oceníte, že cesta z letiště do Cortiny trvá po krásné dálnici zhruba dvě hodinky. Takže žádné nekonečné trmácení s kočárkem a kufry.
Půjčení auta
Lukáš vždycky kouká na RentalCars a zatím nás ani jednou nenechal čekat na letišti bez auta. 😁 Srovnávač nám ušetří spoustu času, ať už jedeme na hory, nebo k moři.
S dětmi se rozhodně vyplatí připlatit si za větší auto typu kombi nebo SUV. Věřte mi, že až budete do kufru skládat kočárek, hromadu plínek a k tomu zavazadla pro dospělé, budete za každý centimetr navíc rádi.
Rezervace ubytování
Booking.com je náš nejoblíbenější vyhledávač hotelů a rodinných apartmánů. V Dolomitech doporučujeme rezervovat opravdu s velkým předstihem, klidně i půl roku, protože ty nejlepší rodinné penziony mizí raketovou rychlostí.
Vždycky si dáváme pozor, aby mělo ubytování vlastní kuchyňku. S malým dítětem prostě potřebujete ohřát si vodu na mléko uprostřed noci nebo připravit rychlou přesnídávku, aniž byste se museli spoléhat na hotelovou restauraci.
Nezapomeňte na pojištění
Cestovat do hor bez pojištění se nevyplácí, obzvlášť s dětmi. Na kratší cesty v rámci Evropy volíme spolehlivé pojištění od AXA (na které máme často slevy) a pokud jedeme na delší dobu, využíváme cestovní pojištění SafetyWing.
➜ Než vyrazíš, mrkni na naše srovnání cestovního pojištění (vč. slevy 50 %).
Lékařská péče v Itálii je sice na výborné úrovni, ale zásahy horské služby nebo transport vrtulníkem z odlehlejších údolí stojí obrovské peníze. Takže těch pár stovek korun za pojištění je ta nejlepší investice do vašeho klidu.
Data a internet
V Itálii nám skvěle funguje roaming, ale pokud jedete i mimo EU nebo chcete mít jistotu rychlých dat, podívejte se na naše zkušenosti s elektronickou SIM kartou Holafly.
My si na horách data většinou občas vypínáme, abychom si odpočinuli, ale pro kontrolu aplikací s počasím je internet v mobilu absolutní nutnost. Radar nám letos párkrát zachránil kůži před nečekanou průtrží mračen.
FAQ — Nejčastější otázky o cestování s dětmi v Dolomitech
1. Zvládnou Dolomity s dětmi i rodiče, kteří nejsou trénovaní horalové?
Rozhodně ano. Díky obrovské síti lanovek, které vás vyvezou až do výšky přes 2000 metrů, se můžete pohybovat po nádherných rovinatých náhorních plošinách, aniž byste museli vyšlápnout jediný prudký kopec. Dolomity jsou pro netrénované rodiče s dětmi absolutně ideální.
2. Dá se v Dolomitech jezdit s kočárkem?
Ano, ale musíte si pečlivě vybírat trasy. Rájem pro kočárky je náhorní plošina Alpe di Siusi, promenády kolem jezer (Lago di Carezza) a cesty v údolích — tyhle rovinaté úseky projede i běžný skládací kočárek. Na hrubší terén je lepší terénní kočárek s velkými koly a na užší horské stezky už potřebujete nosítko (pokud ho dítě snese).
3. Jsou v horských chatách na děti připravení?
Většina chat (rifugií) v hlavní letní sezóně počítá s rodinami. Běžně tam mají k dispozici vysoké dětské židličky, ochotně vám ohřejí donesený příkrm nebo vám nabídnou dětské menu (polévky, těstoviny). U spousty z nich jsou navíc venkovní dětská hřiště s pískovištěm a prolézačkami.
4. Co s sebou sbalit dětem na túru?
Základem je vrstvení. I v srpnu se může počasí na horách bleskově změnit. Přibalte kvalitní nepromokavou bundu, fleecovou mikinu, pevnou obuv, ale i klobouček, sluneční brýle a opalovací krém s SPF 50, protože horské sluníčko pálí neuvěřitelně silně i přes mraky. Hodí se i nosítko (pokud ho vaše dítě snáší) a dostatek svačinek pro starší děti na motivaci.
5. Je potřeba do Dolomit rezervovat ubytování předem?
Určitě ano. Pokud plánujete cestu na červenec nebo srpen, rezervujte ubytování ideálně už v lednu nebo nejpozději na jaře. Italské Alpy jsou v létě velmi vytížené a kvalitní rodinné apartmány blízko lanovek mizí jako první.
6. Můžou do lanovek a na treky v Dolomitech psi?
Ano, do naprosté většiny lanovek vás se psem pustí (často za drobný poplatek) a v národních parcích můžete s pejskem chodit bez problémů, pouze je povinné mít ho neustále na vodítku. K lanovkám si vždy raději přibalte do batohu i náhubek.
7. Kolik stojí lanovky v Dolomitech?
Lanovky nejsou zrovna levnou záležitostí. Zpáteční jízdenka pro dospělého obvykle stojí mezi 25 a 40 eury v závislosti na délce lanovky. Děti do určitého věku (často do 6 nebo 8 let) mívají jízdu zdarma nebo s výraznou slevou, ale u konkrétních provozovatelů se to může mírně lišit. Pokud plánujete jezdit hodně, vyplatí se zvážit vícedenní passy.
