18 zajímavostí o Špicberkách: semenná banka, zákaz koček i město, kde se nesmí umírat

Vysoko v zamrzlé hoře nad místním letištěm na 78. rovnoběžce leží ohromný trezor, který má za úkol přežít konec světa. Špicberky představují naprosto neuvěřitelnou sbírku rekordů a naprostých absurdit, jaké prostě nikde jinde na naší planetě nenajdete. Zdejší pravidla a zákony se formovaly v drsných podmínkách arktické divočiny a na mnoha místech zůstaly nezměněny po celá desetiletí.

Málokde je kontrast divočiny a civilizace vidět tak ostře. Na jedné straně tu máte moderní univerzitní centrum s rychlým internetem, zatímco hned za cedulí označující konec města už musíte mít pro vlastní bezpečnost nabitou zbraň. Místní komunita čítající zhruba 2 500 obyvatel se skládá z více než šedesáti národností a tvoří naprosto unikátní společnost.

Připravila jsem pro vás 18 zajímavostí a kuriozit — od slavné semenné banky přes alkoholové příděly, které fungovaly skoro sto let, až po sovětská města duchů. A u každé z nich i praktickou poznámku pro případ, že se na vlastní oči vydáte podívat.

Stručná odpověď

Špicberky jsou unikátní norské souostroví v Severním ledovém oceánu, kde platí naprosto specifické zákony a kde sídlí Globální semenná banka s více než 1,4 miliony vzorků osiva. Díky mezinárodní smlouvě z roku 1920 se zde může usadit občan jakéhokoliv smluvního státu zcela bez víz, ale zároveň tu platí přísná pravidla chránící přírodu, jako je zákaz chovu koček nebo povinnost nosit zbraň mimo obydlené osady kvůli ledním medvědům.

Shrnutí

• Trezor na konec světa: V hoře nad letištěm se nachází obří úložiště semen z celého světa, které chrání globální zemědělství před katastrofami.
• Jediné místo Evropy bez víz: Díky historické smlouvě nepotřebujete k životu a práci na souostroví žádné povolení k pobytu.
• Město bez hřbitova a porodnice: Z důvodu všudypřítomného permafrostu se zde nepohřbívá a těhotné ženy létají rodit na pevninu.
• Zrušené alkoholové příděly: Až do listopadu 2024 fungoval systém přídělových karet, turisté se dodnes při nákupu alkoholu prokazují palubním lístkem.
• Přísná ochrana přírody: Od roku 2025 platí nová pravidla udržující lodě s turisty v bezpečné vzdálenosti 300 až 500 metrů od ledních medvědů.
• Radiové ticho pro vědu: Ve výzkumné osadě Ny-Ålesund je v okruhu 20 kilometrů přísně zakázáno používat WiFi i Bluetooth.
• Konec uhelné éry: V létě 2025 se nadobro uzavřel poslední norský uhelný důl a souostroví definitivně přechází na jiné zdroje energie.

18 největších zajímavostí o Špicberkách

Pojďme se rovnou ponořit do těch nejvíce fascinujících faktů, které dělají z tohoto arktického souostroví naprostý světový unikát. Vybrala jsem pro vás 18 konkrétních příběhů a pravidel, nad kterými občas zůstává rozum stát, ale v kontextu drsného severu dávají naprostý smysl.

1. Globální semenná banka: Trezor na konec světa

Tohle je pravděpodobně ta vůbec nejznámější stavba celého souostroví. Svalbard Global Seed Vault funguje jako zabezpečená záloha pro případ globálních katastrof, ať už by šlo o války, nemoci rostlin nebo dramatické klimatické změny. Zařízení bylo otevřeno na začátku roku 2008 a nachází se zhruba 120 metrů hluboko v pískovcové hoře Platåberget přímo nad místním letištěm.

Kapacita celého komplexu je obrovská a v polovině roku 2026 zde bylo uloženo neuvěřitelných 1 401 285 unikátních vzorků semen z genových bank z celého světa. Permafrost, tedy trvale zmrzlá půda, zajišťuje přirozené chlazení na teplotu minus 18 stupňů Celsia, což udržuje semena vitální po dlouhé desítky až stovky let.

💡 Tip: Ačkoliv je stavba nesmírně populární, dovnitř se jako běžný smrtelník nikdy nepodíváte. Turisté si mohou zvenku vyfotit pouze futuristický vstupní portál se světelnou uměleckou instalací, ke kterému se dá dojít pěšky nebo dojet taxíkem za zhruba 200 norských korun.

2. Semenná banka a Sýrie: Kdy se vybíralo poprvé

Mnoho lidí si myslí, že se tento ohromný trezor otevře až při nějaké celosvětové apokalypse. Ve skutečnosti už ale banka svůj hlavní účel úspěšně splnila v roce 2015, kdy si mezinárodní výzkumné centrum ICARDA vyžádalo zpět část svých vlastních záloh. Jejich původní genová banka v syrském Aleppu totiž přestala kvůli probíhající válce bezpečně fungovat.

Vědci si tehdy ze Špicberků odvezli cenné vzorky pšenice, ječmene a dalších plodin přizpůsobených suchému podnebí. Tyto plodiny následně úspěšně zaseli v Libanonu a Maroku, sebrali z nich nová semena a ty čerstvé obratem poslali zpátky do arktického trezoru k novému bezpečnému uložení. Celý systém tak prokázal svou obrovskou životaschopnost v praxi.

💡 Tip: Pokud vás zajímá, jak to vypadá uvnitř tohoto fascinujícího zařízení, můžete využít oficiální virtuální prohlídku na webových stránkách organizace Crop Trust, která celý projekt spolufinancuje a detailně dokumentuje.

3. Arctic World Archive: Zakopaný kód GitHubu

Kousek od semenné banky se v prostorách starého uhelného dolu číslo 3 nachází ještě jedno velmi podobné a neméně zajímavé zařízení. Projekt Arctic World Archive se nezaměřuje na zemědělství, ale slouží jako obří bezpečné úložiště světového digitálního dědictví. Různé státy, instituce i soukromé firmy sem posílají svá nejcennější data uložená na speciálních filmech s obrovskou životností.

Najdete tu uloženou digitalizovanou vatikánskou knihovnu, historické dokumenty z Mexika, a dokonce i kompletní zdrojové kódy z platformy GitHub. Tyto technologické základy moderního softwaru leží hluboko v permafrostu, aby případné budoucí generace měly k dispozici stavební kameny našeho digitálního světa.

💡 Tip: Samotný Důl 3 (Gruve 3) je na rozdíl od archivů přístupný veřejnosti formou komentovaných prohlídek. Během nich se obléknete do hornické kombinézy a prolezete si autentické šachty, což je naprosto skvělá aktivita pro dny, kdy venku zuří sněhová bouře.

4. Svalbardská smlouva: Jediné místo bez víz

Právní status tohoto území nemá ve světě obdoby. Na základě mezinárodní smlouvy podepsané v Paříži v roce 1920 získalo Norsko nad ostrovy suverenitu, ale s jednou obrovskou podmínkou. Občané všech signatářských států zde mají naprosto stejná práva k pobytu a podnikání jako samotní Norové.

V praxi to znamená, že Špicberky jsou jediným místem v Evropě, kam se můžete přestěhovat a začít tam pracovat bez jakéhokoliv víza. Tato smlouva má přes čtyřicet smluvních stran a zajímavostí je, že se k ní v roce 1930 připojilo i tehdejší Československo. Kromě toho dokument zaručuje, že veškeré vybrané daně musí zůstat na ostrovech, což z nich dělá velmi specifickou bezcelní zónu.

💡 Tip: Ačkoliv nepotřebujete vízum na samotné souostroví, všechny lety sem vedou přes norskou pevninu, typicky přes Oslo nebo Tromsø. Při přestupu tak fakticky vstupujete do schengenského prostoru, což znamená, že si s sebou musíte vzít platný cestovní pas.

5. Město, kde se nesmí umírat ani rodit

Tahle informace obvykle obletí internet jako virální senzace, ale reálné důvody jsou čistě pragmatické. V hlavním městě Longyearbyen se už od padesátých let minulého století oficiálně nepohřbívá do země. Místní permafrost totiž těla přirozeně konzervuje a nerozkládá, přičemž je postupně vytlačuje zpět k povrchu.

Místní nemocnice funguje pouze pro akutní případy a drobná ošetření. Nenajdete v ní žádnou porodnici ani oddělení pro dlouhodobě nemocné pacienty. Těhotné ženy proto musí několik týdnů před plánovaným termínem porodu povinně odletět na pevninu, nejčastěji do velké nemocnice v Tromsø. Stejně tak vážně nemocní lidé opouštějí ostrovy leteckým speciálem.

💡 Tip: Místní malý historický hřbitov se nachází kousek nad městem. Ačkoliv se na něm už dávno nepohřbívá, můžete si ho z dálky prohlédnout při procházce k nedalekému kostelu, který je mimochodem otevřený nepřetržitě dvacet čtyři hodin denně.

6. Přísný zákaz koček kvůli ptactvu

Milovníci koček tady mají zkrátka obrovskou smůlu. Na celém souostroví platí naprosto striktní zákaz dovozu a chovu jakýchkoliv kočkovitých šelem. Důvodem je extrémně citlivý arktický ekosystém, který by přítomnost těchto efektivních predátorů mohl naprosto zdecimovat.

V létě sem přilétají hnízdit miliony mořských ptáků, včetně chráněných rybáků dlouhoocasých a drobných alkounů malých. Tito ptáci často hnízdí přímo na zemi nebo v nízkých sutinových svazích, kde by pro kočky představovali velmi snadnou kořist. Jediným přirozeným suchozemským predátorem tak zůstává polární liška, jejíž populaci vědci pečlivě monitorují.

💡 Tip: V ruském hornickém městě Barentsburg se dlouhé roky tradovala úsměvná legenda o ryšavém kocourovi jménem Kesha. Místní ho prý úřadům oficiálně nahlásili jako specifický druh polární lišky, aby obešli přísné norské zákony.

7. Stoleté alkoholové příděly a palubní lístky

Až do listopadu 2024 platil na ostrovech fascinující historický systém takzvaných alkoholových karet. Místní obyvatelé měli jasně danou měsíční kvótu na dvacet čtyři plechovek piva a dvě lahve tvrdého alkoholu, přičemž každý nákup se jim pečlivě zapisoval. Tento systém vznikl před téměř sto lety jako opatření proti plošnému alkoholismu mezi těžce pracujícími horníky.

I když staré fyzické karty nedávno definitivně zmizely a nahradil je modernější digitální registr obyvatel, turisté se s byrokracií setkají dodnes. Pokud si chcete v místním supermarketu koupit pivo, musíte u pokladny předložit platný palubní lístek nebo zpáteční letenku, jinak vám alkohol zkrátka neprodají.

💡 Tip: Místní obchod s potravinami Svalbardbutikken má speciální oddělení zvané Nordpolet. Díky absenci vysokých norských spotřebních daní je zde alkohol paradoxně výrazně levnější než kdekoliv jinde na pevninském Norsku.

8. Pivo tu bylo nelegální až do roku 2014

S konzumací alkoholu se pojí ještě jedna obrovská kuriozita. Starý norský zákon z roku 1928 totiž výslovně zakazoval komerční výrobu jakéhokoliv alkoholu přímo na území Špicberků. Tento archaický předpis platil naprosto bez výjimek dlouhá desetiletí, dokud se do věci nevložil místní nadšenec Robert Johansen.

Trvalo mu přesně pět let vytrvalého byrokratického boje, než donutil norský parlament tento starý zákon upravit. Hned následující rok tak mohl slavnostně otevřít lokální podnik Svalbard Bryggeri, který se okamžitě stal nejseverněji položeným pivovarem na celém světě. K vaření piva se zde používá neuvěřitelně čistá voda pocházející z dvoutisíciletého ledovce Bogerbreen.

💡 Tip: Pivovar nabízí pravidelné komentované prohlídky s degustací, které stojí zhruba 45 eur na osobu. Konají se obvykle v pondělí, ve středu a v sobotu podvečer a představují skvělý společenský zážitek v teple.

9. Lední medvědi: Pravda o počtech a pravidlech

Všude se dočtete, že na Špicberkách žije více ledních medvědů než lidských obyvatel. Je to pravda, ale vyžaduje to drobný kontext. Odhadovaná populace čítá zhruba 3 000 medvědů v celé oblasti severního Barentsova moře, zatímco v norských osadách žije něco přes dva a půl tisíce lidí. Medvědi se ale zdržují převážně na mořském ledu a na neobydleném východním pobřeží, přímo ve městě je potkáte jen naprosto výjimečně.

Od začátku roku 2025 vstoupila v platnost zcela nová a extrémně přísná pravidla pro turistické lodě. Plavidla musí udržovat povinnou vzdálenost minimálně 300 metrů od každého medvěda. V jarních měsících mezi březnem a červnem, kdy samice vyvádějí malá mláďata, se tento povinný odstup zvyšuje dokonce na celých 500 metrů.

💡 Tip: Pokud toužíte po kvalitní fotce medvěda, zapomeňte na běžný mobilní telefon. Průvodci se shodují, že kvůli novým nařízením o vzdálenostech potřebujete kvalitní teleobjektiv s ohniskem alespoň 500 milimetrů, nebo velmi dobrý pozorovací dalekohled.

10. Mimo osady jedině se zbraní v ruce

Tohle je pravděpodobně ten vůbec největší kulturní šok pro každého návštěvníka. Jakmile překročíte neviditelnou hranici města, takzvanou zónu 10, důrazně se doporučuje nosit s sebou střelnou zbraň a signální pistoli. Pokud jdete na organizovaný výlet, tuto zodpovědnost přebírá váš certifikovaný průvodce, který má pušku vždy u sebe.

Uvnitř samotného města platí přesně opačná pravidla. Zbraně se zde nosí viditelně vybité s otevřeným závěrem a platí přísný zákaz s nimi vstupovat do veřejných budov. Před bankou, poštou i supermarketem najdete speciální bezpečnostní skříňky, kam si místní obyvatelé své kulovnice před nákupem spořádaně odkládají.

💡 Tip: Turisté si mohou pušku zapůjčit ve sportovních obchodech v centru, ale proces je velmi zdlouhavý. Potřebujete k tomu buď platný evropský zbrojní pas, nebo speciální povolení od guvernéra, jehož vyřízení trvá až osm týdnů.

11. Sobi svalbardští: Endemit, co se nebojí lidí

Při procházce městem určitě potkáte místní soby, kteří vypadají trochu jinak než jejich příbuzní ve Skandinávii. Tento endemický poddruh se vyvíjel v naprosté izolaci, díky čemuž má výrazně kratší nohy, zavalitější tělo a menší hlavu. Na první pohled tak připomínají spíše velká roztomilá plyšová zvířata.

Jelikož tito sobi nemají na ostrovech žádného přirozeného suchozemského predátora, prakticky úplně ztratili plachost před lidmi. Běžně se pasou přímo mezi barevnými domky v Longyearbyenu a nechají vás projít jen pár metrů od nich. Podle posledního velkého sčítání vědců žije na souostroví více než 22 400 těchto jedinečných zvířat.

💡 Tip: Ačkoliv se sobi lidí nebojí a fotí se opravdu snadno, nikdy se je nesnažte krmit nebo hladit. Místní pravidla ochrany přírody zakazují jakékoliv aktivní rušení volně žijící zvěře v jejím přirozeném prostředí.

12. Polární záře v poledne a měsíce tmy

Polární noc tady nabývá naprosto extrémních rozměrů. Od poloviny listopadu do konce ledna vládne na ostrovech absolutní tma trvající přes dva a půl měsíce. Tato černočerná obloha přináší jeden unikátní fenomén, jelikož Špicberky jsou jediným obydleným místem na planetě, kde můžete pozorovat polární záři i v pravé poledne.

Má to ale jeden velmi podstatný háček. Souostroví leží na 78. rovnoběžce, což je paradoxně příliš daleko na sever a nachází se až pod hlavním aurorálním oválem. Zkušení průvodci se proto shodují, že pokud je vaším hlavním cílem lov polární záře, uděláte mnohem lépe, když vyrazíte do severonorského města Tromsø, které leží v naprosto ideální zeměpisné šířce.

💡 Tip: Nejlepším obdobím pro návštěvu je takzvané modré období na přelomu února a března. Slunce se sice ještě nehoupe vysoko na obloze, ale krajinu zalévá fantastické modré a růžové světlo, které je naprosto ideální pro fotografování.

13. Nejsevernější kebab, pivovar i socha Lenina

Místní obyvatelé i turisté doslova milují hru na to, co všechno je zde nejsevernější na světě. V Longyearbyenu najdete nejsevernější univerzitu, bankomat, celoročně otevřený kemp i stánek s kebabem. O kousek dál ve výzkumné osadě Ny-Ålesund se nachází nejsevernější funkční pobočka pošty.

Fascinující je také opuštěné sovětské hornické město Pyramiden, kam se pořádají oblíbené celodenní výlety lodí. Uprostřed dokonale zachovalé architektury z osmdesátých let tu dodnes hrdě stojí nejsevernější busta Vladimíra Iljiče Lenina na světě, která shlíží na majestátní ledovec Nordenskiöldbreen na druhé straně fjordu.

💡 Tip: Pokud do Pyramidenu vyrazíte lodí, nezapomeňte si vzít velmi teplé oblečení. Plavba trvá přibližně dvě až tři hodiny jedním směrem a stojí obvykle kolem 2 800 norských korun, přičemž výhledy na ledovce z otevřené paluby jsou naprosto dechberoucí.

14. Zouvání bot a víc skútrů než obyvatel

Při vstupu do mnoha místních budov vás čeká jedno velmi specifické překvapení. V hotelech, muzeích, knihovně, a dokonce i v turistickém informačním centru se musíte u vchodových dveří povinně zout. Tato tradice pochází z dob masivní těžby uhlí, kdy se horníci snažili nenanosit všudypřítomný černý uhelný prach do čistých vnitřních prostor.

Dalším specifikem je místní doprava. Běžných silnic je tu jen zhruba čtyřicet kilometrů a nevedou nikam mimo bezprostřední okolí města. Proto je zde podle odhadů registrováno více sněžných skútrů než samotných obyvatel. V zimních měsících představují skútry naprosto klíčový a často jediný dopravní prostředek pro cesty do vzdálenějších fjordů.

💡 Tip: Do svého zavazadla si přibalte pohodlné tlusté vlněné ponožky nebo lehké domácí pantofle. Budete v nich trávit spoustu času při pohybu uvnitř hotelu i při návštěvě vynikajícího místního muzea Svalbard Museum.

15. Vše před rokem 1946 je přísně chráněno

Zákon o ochraně životního prostředí na Špicberkách definuje kulturní památky velmi nekompromisně. Platí zde pravidlo, že veškeré lidské stopy a předměty pocházející z doby před rokem 1946 jsou automaticky chráněny státem. A to bez jakýchkoliv výjimek.

V praxi to znamená, že pokud v tundře najdete ležet starý rezavý hřebík, kus dřeva z rozpadlé lovecké boudy nebo prázdný zrezivělý sud od paliva, nesmíte ho zvednout ani nikam přemístit. Kolem všech těchto historických artefaktů platí navíc stometrové ochranné pásmo. Zakázáno je také sbírat staré zvířecí kosti, sobí parohy nebo trhat místní vzácnou flóru.

💡 Tip: Jakékoliv suvenýry nakupujte výhradně v oficiálních obchodech v centru Longyearbyenu. Pokud byste si na letiště v batohu přinesli nalezený historický artefakt, hrozí vám za to opravdu astronomická finanční pokuta.

16. Rádiové ticho v městečku Ny-Ålesund

Severozápadně od hlavního města leží osada Ny-Ålesund, která slouží výhradně jako mezinárodní vědecká a výzkumná základna. Různé státy zde provozují své laboratoře zaměřené na sledování klimatických změn a atmosféry. Kvůli extrémně citlivým měřicím přístrojům zde platí absolutní zákaz používání bezdrátových technologií.

V okruhu dlouhých dvaceti kilometrů kolem celé osady je přísně zakázáno zapínat sítě WiFi i připojení přes Bluetooth. Všichni turisté, kteří sem připlují na výletní lodi, si musí své mobilní telefony povinně přepnout do režimu letadlo. Jde o jednu z mála oblastí na planetě, kde zažijete opravdový digitální detox.

💡 Tip: Do Ny-Ålesundu se po vlastní ose vůbec nedostanete, neexistuje tu žádné komerční ubytování. Jedinou možností návštěvy je organizovaná expediční plavba, během které vás průvodci vezmou na zhruba hodinovou procházku po vyznačených cestách.

17. Konec uhlí a klíč vhozený do šachty

Historie souostroví je neoddělitelně spjata s těžbou černého uhlí, která sem počátkem dvacátého století přivedla první stálé obyvatele. Tato dlouhá éra se ale definitivně uzavřela na konci června roku 2025, kdy vyjel na povrch poslední vozík z Dolu 7, což byla úplně poslední aktivní norská šachta na ostrovech.

Demontáž celého těžebního zařízení trvala téměř rok a v květnu 2026 proběhl symbolický akt ukončení provozu. Horníci tehdy vchod do dolu natrvalo zamkli masivním řetězem a klíč od zámku hodili nenávratně hluboko do tmavé šachty. Longyearbyen už dříve odstavil svou uhelnou elektrárnu a město nyní investuje obrovské peníze do přechodu na obnovitelné zdroje doplněné obřími bateriovými úložišti.

💡 Tip: Ačkoliv moderní těžba skončila, hornickou historii můžete stále zažít. Rezervujte si prohlídku ve starém Dole 3, kde vám bývalí horníci ukážou, v jak nepředstavitelně drsných podmínkách se tu ještě nedávno pracovalo.

18. Sveagruva: Město kompletně vymazané z mapy

Projekt, který se odehrál ve fjordu Van Mijenfjorden, nemá ve světě obdoby. Hornická osada Sveagruva bývala zázemím pro největší uhelný důl na souostroví. Když padlo rozhodnutí o ukončení těžby, norská vláda nenařídila město jen opustit, ale rozhodla se ho kompletně zbourat a terén vrátit zpět čisté přírodě.

Šlo o vůbec největší renaturační projekt v severské historii. Těžké stroje zdemolovaly všechny ubytovny, přístavní zařízení, silnice, a dokonce i celou letištní dráhu. Projekt spolykal zhruba 1,6 miliardy norských korun a skončil v roce 2023. Dnes na místě bývalého průmyslového komplexu nenajdete vůbec nic, vládnou tu už jen lední medvědi a divoká příroda.

💡 Tip: Pokud se zajímáte o opuštěná místa, zamiřte místo zbourané Sveagruvy raději do ruské osady Pyramiden. Tamní budovy sice chátrají, ale kompletní sovětská infrastruktura z osmdesátých let zůstala dokonale zachována mrazivým klimatem.

Srovnání v přehledné tabulce

Pro rychlou orientaci jsem vám shrnula ty nejzajímavější místní extrémy do jednoduché tabulky. Jasně z ní vyčtete, proč lidé na tohle souostroví tak rádi jezdí a v čem spočívá jeho absolutní unikum.

Zajímavost	Lokace	Čím je výjimečná	Praktický tip
Globální semenná banka	Hora Platåberget	Přes 1,4 milionu vzorků osiva z celého světa v permafrostu	Fotí se pouze zvenku, dovnitř je přísný zákaz vstupu
Nejsevernější pivovar	Longyearbyen	Založen díky změně starého zákona z roku 1928	Prohlídky s degustací stojí cca 45 eur
Sovětské město duchů	Pyramiden	Opuštěno v roce 1998, zachovalý kulturní dům i bazén	Výlet lodí zabere celý den a stojí kolem 2 800 NOK
Radiové ticho	Ny-Ålesund	Zákaz WiFi a Bluetooth v okruhu 20 kilometrů	Přístup pouze v rámci delších expedičních plaveb

Zajímavosti a rekordy

Ostrovy drží hned několik prvenství, která souvisí s jejich extrémní polohou v Severním ledovém oceánu. Pokud máte rádi encyklopedická data a zajímá vás, jak moc je místní příroda odlišná od zbytku Evropy, tato sekce je přesně pro vás.

Obrovské ledové čepičky

Více než šedesát procent celkové rozlohy souostroví pokrývá trvalý led. Ostrov Nordaustlandet hostí ledovec Austfonna, jehož rozloha činí neuvěřitelných 8 450 kilometrů čtverečních. Tento masiv představuje čtvrtou největší ledovou čepičku na světě, hned po Antarktidě, Grónsku a ruské Nové zemi. Jeho jižní okraj tvoří pětačtyřicet kilometrů dlouhou souvislou ledovou stěnu padající přímo do oceánu.

Dramatické oteplování planety

Arktida bohužel láme i velmi smutné rekordy. Od začátku sedmdesátých let minulého století zde průměrné teploty stouply o 3 až 5 stupňů Celsia, což z ostrovů činí nejrychleji se oteplující místo na celé planetě. Tající permafrost způsobuje praskání základů obytných domů a vede k nebezpečným sesuvům půdy, kvůli kterým muselo město postavit nad domy masivní lavinové zábrany.

Fascinující ptačí útesy

Během krátkého arktického léta se skály promění v ohlušující hnízdiště. V úžině Hinlopenstretet se nacházejí ohromné svislé útesy Alkefjellet, které padají z více než stometrové výšky do moře. Hnízdí na nich několik desítek tisíc párů alkounů tlustozobých, pod kterými neustále hlídkují hladové polární lišky sbírající spadlá vajíčka. Jde o jeden z nejlepších přírodovědných zážitků, jaký můžete z paluby lodi vidět.

Kam dál

Pokud vás arktický sever uchvátil a chtěli byste se o tomto fascinujícím regionu dozvědět ještě víc podrobností, mrkněte na naše další podrobné články. Najdete v nich spoustu praktických tipů, jak celou cestu zorganizovat a kolik peněz si připravit.

• Špicberky: co vidět a zažít na konci světa
• Longyearbyen: co vidět
• Pyramiden a Barentsburg
• Jak se dostat na Špicberky
• Tromsø: brána za polární září

Často kladené otázky

Lidé se mě na tuhle destinaci ptají neustále dokola a většinou je zajímají ty samé praktické i bizarní věci. Připravila jsem proto přehled těch nejčastějších dotazů, se kterými se při plánování cesty na daleký sever určitě setkáte.