Křivoklát

Proč sem jet

Křivoklát je jeden z nejstarších českých královských hradů — první písemná zmínka je z roku 1110, kdy tu podle Kosmovy kroniky kníže Vladislav I. věznil svého bratrance. Nestojí na kopci nad krajem, jak byste čekali, ale schovaný v hluboké zalesněné kotlině nad Rakovnickým potokem. Uvidíte ho, až budete skoro pod ním.

Byl to hrad českých králů a zároveň jejich lovecký revír — okolní křivoklátské hvozdy jsou dodnes divoké a dělají z výletu spíš cestu do lesa než do města. Sem se jezdí za gotikou v čisté podobě: za Královským sálem, za kaplí s malovaným oltářem a za pořádnou hradní věží s hladomornou.

Nejlíp uděláte, když přijedete ráno v týdnu mimo prázdniny — prohlídky jsou jen s průvodcem a o víkendech a o svátcích se u pokladny tvoří fronty. Hrad je navíc pověstný chladem, průvodci mu neřeknou jinak než nejstudenější hrad v Čechách, takže i v létě vezměte něco přes sebe.

Co uvidíte na Křivoklátě

Aktuální ceny okruhů najdete v kartě praktických informací výše.

Vyplatí se vědět

• Na hrad se dostanete jen s průvodcem — samostatně se prohlížet nedá, řiďte se časy prohlídek.
• Interiéry jsou studené i v létě (průvodci mluví o nejstudenějším hradu v Čechách) — vezměte si mikinu.
• Delší okruh Celým hradem znamená přes 300 schodů a je fyzicky náročnější — s malými dětmi nebo špatnými koleny volte základní trasu.
• Od parkoviště i od nádraží se jde pěšky lesem do kopce — počítejte s pár minutami chůze, ne že zaparkujete pod branou.
• Fronty bývají o víkendech, o prázdninách a o svátcích — nejklidněji je dopoledne ve všední den.
• Řada exponátů v kapli i sále jsou originály, ne kopie — proto se tu drží přísný režim prohlídek.

Jak se tam dostat

Vlakem: z Prahy nebo Plzně dojeďte do Berouna a tam přestupte na osobní vlak („courák ») po trati podél Berounky, který vás doveze přímo na zastávku Křivoklát. Od zastávky pak jděte po turistické značce nahoru k hradu.

Autem: z Prahy je to zhruba hodina směr Beroun a dál údolím Berounky. Parkuje se pod hradem, k bráně pak vede výšlap do kopce lesem. Poslední metry jsou z kopce nahoru — s kočárkem se dají zvládnout, ale připravte se na stoupání.

Historie Křivoklátu v kostce

Nejstarší zmínka pochází z let 1110–1113, kdy tu Vladislav I. věznil bratrance Otu Olomouckého. Kamenný hrad začal budovat Přemysl Otakar I. a jeho reprezentační podobu dotvořil Přemysl Otakar II. — z té doby je Královský sál i bohatě zdobený branský průjezd.

Křivoklát si oblíbili Lucemburkové. Karel IV. tu byl jako malý chlapec držen v odloučení od matky Elišky Přemyslovny, jeho syn Václav IV. tu trávil mládí a v roce 1380 tu přijal poselstvo anglického krále Richarda II., které přijelo požádat o ruku jeho sestry Anny.

Dnešní podobu dal hradu Vladislav II. Jagellonský, který ho od roku 1471 nechal pozdně goticky přestavět na jednu z nejkvalitnějších rezidencí střední Evropy. Přestavbu vedli stavitelé Benedikt Rejt a Hanuš Spiess. Za Habsburků se pak z hradu stala obávaná státní věznice.

Křivoklát opakovaně ničily požáry — v letech 1422, 1597, 1643 a naposledy 18. srpna 1826, kdy shořel prakticky celý. Puristickou obnovu po roce 1880 vedli architekti dostavby svatovítské katedrály Josef Mocker a Kamil Hilbert. V roce 1929 prodal Max Egon II. Fürstenberg hrad státu; dnes je národní kulturní památkou ve správě Národního památkového ústavu.

Legendy a zajímavosti

Nejslavnějším vězněm byl anglický alchymista Edward Kelley, který císaři Rudolfovi II. sliboval elixír života a proměnu obyčejného kovu ve zlato. Když v souboji zabil dvořana, došla císaři trpělivost a Kelley skončil za mřížemi ve věži Huderce.

V hradních kobkách si odseděl dlouhých šestnáct let (1547–1563) biskup Jednoty bratrské Jan Augusta; hlídalo ho dvacet strážných z Německa, aby se s nikým nedomluvil. O jeho útrapách pak sepsal svědectví jeho sekretář Jakub Bílek.

Traduje se i jedno zlé znamení: podle kroniky Beneše Krabice z Veitmile se ve chvíli, kdy do velkého sálu vstoupil zajatý Jindřich Habsburský, uvolnil ze stropní klenby rakouský erb a s třeskotem se roztříštil o zem.

Na fasádě severního křídla najdete sluneční hodiny s latinským nápisem Horas non numero, nisi serenas — „Počítám jen ty hodiny, které jsou jasné » — a letopočtem 1888. A ještě jedno číslo pro zapamatování: hradní studna je hluboká 42 metrů, přesně tak, jako je vysoká Velká věž.

Často kladené otázky