Strahovský klášter a Loreta: Co vidět v Hradčanech

Hradčany kolem Strahova a Lorety mám spojené s časem, kdy jsem tudy jako studentka fotožurnalistiky utíkala před davy turistů do křivolakých zákoutí Nového Světa. S Lukášem jsme sem chodili čistit hlavu od prvních společných let v Praze a letos jsme trasu prošli znovu, tentokrát s dvouletým Jonáškem v kočárku. Pořád je to naše nejoblíbenější tichá část Hradčan.

Mí spolužáci z Malostranského gymnázia, kteří v centru vyrostli, mě naučili jednu zásadní věc: na Hradčany se nechodí zespodu od Malostranské, ale shora. Ušetříte si stoupání, vyhnete se těm nejhorším trychtýřům, kde se srážejí davy, a získáte výhledy, za které se jinde platí. Tahle část města vyžaduje pomalé tempo. Budete míjet klášterní zdi, poslouchat zvonohry a nahlížet přes ploty do zahrad, o kterých většina průvodců vůbec nepíše.

Přijde mi skoro hloupé říkat, co všechno tu najdete, prostě čtěte dál. Ale pro pořádek: plánujeme Strahov, Loretu, zabloudíme do Nového Světa a zastavíme se tam, kam průvodci nechodí. Lukáš bude spokojený, protože na konci trasy je pivovar. 😁

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

💡 Tip: Začněte trasu nahoře na zastávce tramvaje Pohořelec, půjdete celou dobu z kopce a vyhnete se davům stoupajícím z Malé Strany. 💡 Tip: Strahovská knihovna ukrývá dva dechberoucí sály (Teologický a Filosofický), ale dovnitř vás bez předchozí speciální rezervace nepustí, díváte se jen ode dveří. 💡 Tip: V Loretě nevynechejte klenotnici, kde září Pražské slunce, monstrance posázená 6 222 diamanty. 💡 Tip: Černínský palác naproti Loretě je sice sídlem ministerstva, ale jeho zahrady bývají v letní sezóně o víkendech přístupné zdarma. 💡 Tip: Zapadlá ulička Nový Svět připomíná spíš vesnici než centrum metropole, nenajdete tu davy, jen malebné domky bez chodníků. 💡 Tip: Klášterní pivovar Strahov vaří skvělé pivo Sv. Norbert, ale počítejte s vyššími cenami a plnou kapacitou. 💡 Tip: Hradčanské náměstí nabízí jeden z nejlepších výhledů na Prahu přímo od sochy TGM, ideální místo pro podvečerní fotky. 💡 Tip: Hospoda U Černého vola na Pohořelci je instituce, kde se zastavil čas. Výtěžek z prodeje piva navíc podporuje nedalekou školu pro zrakově postižené.

Kdy vyrazit do Hradčan a na Strahov

Pamatuju si ráno, kdy jsem přišla na Pohořelec v sedm a potkala jen jednoho pejskaře a popelářské auto. Výběr správného času tu fakt rozhoduje, zatímco na Staroměstském náměstí se davům nevyhnete nikdy, Hradčany mají svá hluchá místa, kdy tu budete téměř sami. Osobně sem nejraději chodím brzy ráno nebo naopak v podvečer, kdy turistické autobusy odvezou své pasažéry zpět na hotely.

Jarní a letní rána pro fotografy

Pokud fotíte, nařiďte si budík. V dubnu a květnu se slunce opírá do fasád Černínského paláce a Hradčanského náměstí pod takovým úhlem, že omítky získávají sytě okrový nádech. Ranní světlo prostě udělá spoustu parády a na fotkách nenajdete ty otravné stíny z okolních budov, které by vám kazily záběr.

Letní dny přes poledne jsou tu naopak naprosto ubíjející. Obrovské dlážděné plochy bez kousku stínu na náměstích doslova sálají horkem do všech stran a Jonáš byl v kočárku z toho žáru vždycky hrozně rozmrzelý. Chlad pak najdete snad jen uvnitř klášterních zdí a v kostelích, kam se utíkáme zchladit, když už máme sluníčka opravdu plné zuby.

Podzimní melancholie a zimní ticho

Podzimní mlhy, které stoupají z Petřína a halí Strahovský klášter do šedavého závoje, jsou přesně důvod, proč jsem Prahu nikdy nemohla opustit úplně. Tehdy bych vytáhla foťák, dnes vytáhnu Jonáše z kočárku a snažím se mu vysvětlit, kde je klášter. On ukazuje na holuba.

V zimě, zvlášť když napadne sníh, je ulička Nový Svět naprosto tichá a vypadá skoro až pohádkově. Kostky pod nohama kloužou, ale ta atmosféra za tu trochu opatrnosti stoprocentně stojí. Zmrzlé ruce si pak nejlépe ohřejete nad poctivou polévkou v některé z místních tradičních hospod, kam po procházce hned zapadneme.

Kde se ubytovat

Bydlet přímo na Hradčanech znamená být po večerech odříznutý od tepajícího života města. Večer tu zavřou restaurace a ulice se vyprázdní. Proto s Lukášem raději volíme kompromis: ubytování blíž centru, odkud se na kopec dostaneme tramvají za patnáct minut, ale večer máme na dosah všechny naše oblíbené kavárny a bistra.

Během naší poslední návštěvy jsme vyzkoušeli The Julius Hotel nedaleko Jindřišské věže a od té doby ho doporučuji všem známým. Architektonicky dotažený prostor, obrovské pokoje (měli jsme One Bedroom Suite, což se s kočárkem a hromadou Jonášových věcí hodilo) a perfektní dostupnost. Jste v centru, ale v klidné ulici.

Když hledáte ubytování pro rodinu, určitě doporučuji dbát na to, ať máte k dispozici výtah. Zní to jako samozřejmost, ale v historickém centru Prahy je spousta nádherných butikových hotelů, kde budete s kočárkem nešťastně překonávat tři patra po dřevěných točitých schodech. I proto u nás The Julius vyhrál na plné čáře. Ceny a volné termíny si můžete rezervovat přes Booking.com.

Strahovský klášter a jeho poklady

Komplex budov tyčící se nad Petřínem patří k nejstarším premonstrátským klášterům na světě, založen byl už ve 12. století. Není to jen jedna budova, ale obrovský areál, který v sobě skrývá knihovnu, obrazárnu, baziliku a pivovar. Pro mě je to místo, kde se mísí hluboká intelektuální historie s velmi přízemní (ale vynikající) pivní současností.

Strahovská knihovna a její sály

Pokud jste někdy viděli fotku historické knihovny v Praze na Instagramu, s největší pravděpodobností to byla právě tahle. Rozděluje se na dvě hlavní části: starší Teologický sál s těžkými barokními štuky a glóbusy, a mladší, vzdušnější Filosofický sál s obrovskou nástropní freskou. Ten vizuální dojem je ohromující, ale má to háček. Běžná vstupenka vás pustí jen ke dveřím obou sálů. Dovnitř se nesmí, abyste nenarušili mikroklima a vlhkost vzduchu, která chrání staleté svazky.

Vstupné v roce 2026 vyjde dospělého na 350 Kč, otevřeno je denně od 9:00 do 17:00, ale pozor na polední pauzu mezi dvanáctou a jednou, kdy vás prostě nepustí, i kdybyste přijeli z druhého konce republiky. Ptám se ze zkušenosti. 😅 Ostatně, vždy se hodí zkontrolovat aktuální časy, jakou zrovna udává Strahovská knihovna na svých stránkách.

Když jsme tu byli s Lukášem naposledy, zrovna se trefili do chvíle, kdy v Teologickém sále probíhalo nějaké čištění a my tak mohli aspoň zdálky pozorovat, jak opatrně se musí s těmi staletými svazky zacházet. Ta vůně starého papíru a dřeva se nese chodbami a má v sobě neuvěřitelné kouzlo. Je to zkrátka místo, kde na vás historie dýchne z každého centimetru.

💡 Tip: Pokud chcete fotit zrcadlovkou nebo aspirovat na lepší záběry i na telefon, musíte si u pokladny přikoupit takzvanou foto-pověnku. Bez ní vás hlídači nekompromisně napomenou.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a Obrazárna

Hned vedle knihovny stojí klášterní bazilika, ve které kdysi improvizoval na varhany sám Wolfgang Amadeus Mozart. Interiér je těžké, tmavé baroko plné fresek a zlacení. Vstup do samotné baziliky bývá omezený jen na bohoslužby nebo pohled přes mříž, ale hned vedle se nachází Strahovská obrazárna. Ta ukrývá jednu z nejcennějších středoevropských sbírek gotického a barokního umění.

Obrazárna je často turisty přehlížená, což z ní dělá tichou oázu. Vstupné stojí 200 Kč a otevřeno je ve stejném režimu jako knihovna. Pokud máte rádi umění, vyhraďte si na ni alespoň hodinu. Pro mě to byla v dobách studií ideální zašívárna před deštěm, kde se dalo v klidu sedět a skicovat.

Obrazárna samotná je sice menší, ale ty gotické deskové obrazy mají neskutečnou hloubku a detaily, nad kterými strávíte spoustu času. Navíc tu díky absenci davů můžete doopravdy zpomalit a trochu si srovnat myšlenky.

💡 Tip: Kombinovaná vstupenka do knihovny i obrazárny neexistuje, musíte si koupit dvě oddělené. Pokud máte čas jen na jedno, knihovna je vizuálně atraktivnější, obrazárna zase nabízí absolutní klid.

Loretánské náměstí a Pohořelec

Popravdě, tohle náměstí na mě vždy trochu působí schizofrenně: na jedné straně sladká, cukrářsky zdobená fasáda Lorety, na druhé Černínský palác, který vypadá, jako by se tu zapomněl z jiné, mnohem surovější doby. Ale právě ten kontrast je návykový, sedám tu na lavičku a koukám střídavě na obě budovy jako na tenisový zápas.

Loreta Praha a její klenoty

Loreta je poutní místo, jehož srdcem je takzvaná Svatá chýše (Santa Casa). Podle legendy jde o domek Panny Marie, který andělé přenesli z Nazaretu do Itálie, a po celé Evropě se pak stavěly jeho kopie. Ta pražská je zasazená uprostřed nádvoří obklopeného arkádami. Každou celou hodinu se nad náměstím rozezní loretánská zvonohra z konce 17. století, která hraje mariánskou píseň.

Uvnitř komplexu nesmíte minout klenotnici. Její největší pýchou je Pražské slunce, diamantová monstrance z roku 1699, do které je zasazeno neuvěřitelných 6 222 diamantů. Vstupné na oficiálním webu Lorety vyjde dospělého na 250 Kč a otevřeno je denně. Z pohledu rodiny s kočárkem musím upozornit, že všude jsou schody a prahy, takže jsme se s Lukášem museli v nošení Jonáše střídat.

💡 Tip: Zvonohra má mechanismus podobný hrací skříňce a dá se přeprogramovat. Během významných svátků tak z věže neuslyšíte klasickou melodii, ale speciální skladby, což je zážitek, který si místní nenechají ujít.

Černínský palác a jeho stíny

Přímo naproti Loretě stojí budova, která na mě vždycky působila trochu zlověstně. Černínský palác s jeho nekonečnou řadou masivních sloupů je nejdelší barokní budovou v Praze. Dnes v něm sídlí Ministerstvo zahraničních věcí. Historie paláce je temná, za války tu úřadoval Reinhard Heydrich a v roce 1948 tu pod okny na nádvoří našli tělo ministra Jana Masaryka, což je dodnes nevyjasněná tragédie.

Dovnitř se běžně nedostanete — ministerstvo otevírá dveře párkrát do roka. Zato zahrada za palácem je přes léto o víkendech volně přístupná, a to zadarmo.

💡 Tip: Zahrada Černínského paláce je jedním z nejlepších míst, kam utéct před letním horkem. Nejsou tu žádné stánky ani davy, jen perfektně střižené trávníky, kašny a absolutní ticho.

Náměstí Pohořelec

Náměstí Pohořelec tvoří přirozenou spojnici mezi Strahovem a Loretou. Své jméno nezískalo náhodou, v minulosti tu několikrát vypukly ničivé požáry. Dnes je to klidné místo lemované renesančními a barokními domy s podloubím.

Když se tu rozhlédnete, máte pocit, jako by se město na chvíli nadechlo před tím blázincem, který vás čeká dole u Hradu. Já tu ráda jen tak stojím a pozoruji cvrkot místních, co tu ještě vůbec zůstali, protože ta architektura s podloubími má neskutečné kouzlo.

Hradčany mimo hlavní proud

Jakmile necháte za zády Loretu a půjdete směrem k Pražskému hradu, davy začnou houstnout. Přesto se tu dají najít kapsy klidu, pokud víte, kam zahnout.

Hradčanské náměstí

Tohle obrovské prostranství před hlavní branou Pražského hradu je lemované těmi nejvýznamnějšími paláci. Schwarzenberský palác se sgrafity na fasádě je ten, ke kterému se Lukáš vždycky zastaví a chvíli zírá, ta černobílá geometrie fakt zaujme. Dnes v něm sídlí Národní galerie, ale exteriér je lepší než leckterý exponát uvnitř, řeknu vám. ☺️ Hned vedle něj najdete Arcibiskupský palác a o kousek dál Šternberský palác.

Většina lidí se tu fotí u brány s hradní stráží, ale já mám na náměstí jiný oblíbený bod. Běžte k soše Tomáše Garrigua Masaryka na jižním okraji náměstí. Odtud se otevírá fantastický výhled na červené střechy Malé Strany a kopule kostela sv. Mikuláše.

Kromě výhledu samotného je tohle prostranství oblíbeným místem pouličních muzikantů, kteří tu hrají snad všechno od klasiky po jazz. Někdy si tu s Lukášem a Jonášem jen tak sedneme na rantl, posloucháme hudbu a pozorujeme to neustálé hemžení lidí, co právě prošli tou slavnou bránou se strážemi.

💡 Tip: Pokud chcete prozkoumat Hrad a nechcete trávit hodiny ve frontách, kupte si vstupenky a rezervujte prohlídky přes GetYourGuide. Ušetříte si tak nervy při čekání u pokladen na třetím nádvoří.

Nový Svět: Vesnice uprostřed metropole

Pokud bych měla vybrat jediné místo na Hradčanech, které mě nikdy neomrzí, je to Nový Svět. Stačí z Loretánského náměstí zahnout dolů za roh a najednou jste v úplně jiném světě. Žádné monumentální paláce, jen malinké, barevné domky natlačené na sebe podél křivolaké dlážděné uličky. Původně tu bydlela hradní čeleď a chudina, později ulička přitahovala umělce a astronomy. Kousek odtud pracovali Tycho Brahe a Johannes Kepler.

Každý z těch malých domků má za sebou neuvěřitelný příběh. Můžete se tu toulat s otevřenou pusou a jen si představovat, jak tu dřív lidé žili namačkaní jeden na druhého. Celá ulice na mě působí, jako by se tu čas zastavil někdy v devatenáctém století. Ani bych se nedivila, kdyby zpoza rohu vyšel kominík se štětkou na rameni.

Zajímavostí je, že i když to dřív byla čtvrť pro opravdovou chudinu a hradní sluhy, dneska byste za tyhle domky zaplatili astronomické částky. Většina z nich už slouží buď jako luxusní bydlení, nebo se v nich skrývají ateliéry výtvarníků. Stejně se tu ale zachovala jakási intimní, sousedská sounáležitost, kterou už na Starém Městě jen tak neucítíte.

Domy tady mají v názvu téměř vždy slovo „zlatý“ (U Zlatého hroznu, U Zlaté hrušky), což prý mělo kompenzovat chudobu jejich původních obyvatel. Dnes je to exkluzivní adresa. Procházka tudy zabere sotva dvacet minut, ale je to čistá esence staré Prahy bez kýče.

Výhledy z Petřína a Hradčan

Celá oblast mezi Strahovem a Pražským hradem je protkaná vyhlídkovými cestami. Pokud nechcete skončit jen u těch nejznámějších na Hradčanském náměstí, jděte ze Strahovského kláštera po cestě zvané Promenáda Raoula Wallenberga. Ta vás povede po úbočí Petřína, těsně pod klášterními zahradami.

Nabízí výhledy, které nejsou blokované stromy, a uvidíte odtud celou Prahu jako na dlani, od Malé Strany přes Vltavu až po pankrácké mrakodrapy v dálce. Je to ideální trasa pro podvečerní procházku, kdy město dole začíná svítit.

💡 Tip: Zkuste sem zajít při západu slunce, kdy se nad Prahou vznáší lehký opar a světlo se odráží od Vltavy. Mám odtud fotky, které vypadají líp než cokoli, co jsem kdy chytla z petřínské věže nebo z Letné, a přitom tu nikdo nestojí frontou. 😉

Kde se najíst na Hradčanech

Jak už jsem naznačila, Hradčany nejsou zrovna gastronomickým rájem, kde byste nevěděli, kam dřív skočit. Většina restaurací kolem hlavní trasy cílí spíš na jednorázové turisty a ceny tomu bohužel často odpovídají. S Lukášem se nám ale i tak podařilo najít pár míst, kde se rádi zastavíme, ať už na pořádný oběd, nebo jen na kávu. Tady je naše osvědčená trojka.

Klášterní pivovar Strahov

Přímo na nádvoří kláštera narazíte na Klášterní pivovar Strahov, který navazuje na staletou tradici vaření piva premonstráty. Dnes je to moderní, byť hodně turisticky vytížený podnik. Vaří tu pivo Sv. Norbert, které patří k tomu nejlepšímu, co můžete v Praze ochutnat. Jantarový ležák nebo tmavé pivo mají plnou, silnou chuť.

Restaurace je rozdělená na pivnici a venkovní zahrádku. Jídelní lístek se soustředí na těžkou českou klasiku, jako jsou kolena, žebra a guláše. Jako vegetariánka tu sice žádné gastronomické orgie nezažívám (obvykle skončím u nakládaného hermelínu nebo preclíku), ale pro ten pivní zážitek sem Lukáše vždycky ráda doprovodím. Ceny jsou tu vyšší, za půllitr zaplatíte kolem 110 Kč, ale platíte za lokaci a kvalitu.

💡 Tip: Zahrádka bývá v létě beznadějně plná. Jděte rovnou dozadu do prostor bývalé kočárovny, tam se stůl hledá mnohem snáz a atmosféra pod klenbami je autentičtější.

Hostinec U Černého vola

Tuhle instituci najdete skrytou v podloubí na Pohořelci. Hluk, vůně piva a smaženého sýra, dřevěné lavice a číšníci, kteří na vás koukají, jako byste přerušili něco důležitého — a přitom je to nezisková hospoda, kterou spravuje sdružení štamgastů a výtěžek z piva posílá na školu pro nevidomé hned za rohem.

Je to jedno z mála míst nahoře nad Hradem, kde ještě potkáte staré známé tváře a kde si můžete dát skvělého točeného Kozla nebo Plzeň. Nesnažte se tu rezervovat stůl nebo žádat o tichý kout. Sedá se tam, kde je zrovna volno, klidně si přisedněte k někomu cizímu. A pokud si dáte pivo, podpoříte dobrou věc.

Kavárna Nový Svět

Na začátku zapadlé uličky Nový Svět (nebo na konci, záleží, odkud jdete) najdete stejnojmennou malou rodinnou kavárnu. Mají tu naprosto výbornou kávu a skvělé koláče, které peče přímo majitelka. Je to ideální zastávka na prohřátí nebo na rychlou dávku kofeinu po těch kilometrech na kočičích hlavách.

Prostor je uvnitř opravdu miniaturní, takže s kočárkem a Jonášem jsme si kávu brali většinou jen do ruky. Pokud ale máte to štěstí a ulovíte stoleček, určitě si na chvíli sedněte a nasávejte tu úžasnou sousedskou atmosféru, která z téhle kavárny vyzařuje.

Praktické info

Doprava: Zapomeňte na metro a šlapání do kopce. Nasedněte na tramvaj číslo 22 a vyvezte se až na zastávku Pohořelec. Odtud půjdete už jen po rovině nebo mírně z kopce směrem k Hradu. Jízdenka na 30 minut za 30 Kč vám z centra bohatě stačí. Určitě se nesnažte přijet autem, zaparkovat tady nahoře je pro nerezidenty prakticky nemožné a parkovací zóny vás budou zbytečně stresovat. Tramvaj je tady naprosto spolehlivá, jezdí každých pár minut a ta cesta klikatými uličkami z Malostranského náměstí nahoru k Hradu je sama o sobě skvělým zážitkem, ze kterého bude mít radost i vaše dítko. Vstupenky: Památky na Hradčanech (Loreta, Strahovská knihovna) nespadají pod okruhy Pražského hradu. Každá instituce má vlastní pokladnu a vlastní vstupné. Připravte si karty, všude se už dá bez problémů platit bezhotovostně. Pokud máte v plánu navštívit vícero míst, vyplatí se vám rozvrhnout si síly a nezkoušet stihnout všechno za jedno odpoledne. Zvlášť s dětmi je to o nervy, protože po druhé památce už začínají ztrácet pozornost. My si většinou vybereme jednu hlavní dominantu, třeba Loretu, a zbytek času už jen v klidu korzujeme venku po náměstích. * S kočárkem a invalidním vozíkem: Hradčany jsou těžký terén. Dlažba je hrubá a takzvané „kočičí hlavy“ dokážou vytřást duši. Do Lorety a na Strahov se s pomocí dostanete, ale Nový Svět je kvůli chybějícím chodníkům a sklonu ulice docela výzva. Když jsme do Nového Světa vyrazili poprvé s hlubokým kočárkem, myslela jsem si, že to zvládneme levou zadní. Opak byl pravdou, Jonáš v něm nadskakoval jako na trampolíně. Jestli máte menší dítě, rozhodně doporučuji vzít spíš nosítko. Lukáš ho na ta nejhorší místa vzal do nosítka a hned jsme byli oba mnohem uvolněnější.

Kam dál

Co vidět v Praze: 100+ tipů na památky, kavárny, restaurace Pražský hrad: Kompletní průvodce pro rok 2026 * Kam na kávu: Nejlepší kavárny v Praze

Často kladené otázky