Když byste před ně postavili dvě totožné coca-coly a řekli jim, že jedné z nich se dotknul Elvis Presley, pravděpodobně se s ní začnou fotit. Turisti. Naše poslední dva týdny roadtripu se nesly ve znamení turistického bizáru.
Sociální sítě způsobily, že cestují lidé, kteří cestování vlastně nesnáší.
„TOHLE NENÍ V NAŠEM PLÁNU. Přestaň si fotit hlouposti a jdi nahoru! Jak tam doběhneme, ty si to za patnáct vteřin vyfotíš a běžíme zpátky. Je ti to jasný?” řval Američan na svojí manželku a prásknul teatrálně se svým kloboukem o zem. Drobná žena, nejspíš na to zvyklá, si fotila květiny podél cesty na Grand Prismatic s obdivuhodným klidem dál. On se nafoukl a naštvaně odpochodoval.
Být na nejturističtějších místech světa jsme si v poslední části naší cesty začali užívat docela škodolibým způsobem. Občas se opravdu divíte, proč lidé cestují, když se tváří, jako kdyby to bylo největší utrpení světa. Asi kvůli fotkám na Instagram.
Proč turisti stojí frontu na fotku se stromem v lese plných stromů?
Z Yosemitů jsme zamířili do Sequoia National Parku. Nemohli jsme nějakou dobu najít turisty. Říkali jsme si, že to přece není možné, že by tady nebyli. Pak jsme je objevili u jedné ze sekvojí. Údajně největší sekvoj světa. Všichni návštěvníci stáli frontu na fotku, aby si zašaškovali u General Sherman Tree na deset vteřin.
Jestli si teď říkáte, že to musel být opravdu velký strom, můžu vás ujistit, že to, že je nejstarší či největší, na pohled nepoznáte. A tak jsme tam nějakou dobu se zálibou a úsměvem pozorovali lidi, jak stojí patnácti minutovou frontu na fotku se sekvojí v lese plných sekvojí.
35 stupňů je vlastně docela chládek
Yoshua Tree Park je nádherné a k našemu štěstí nedoceněné místo. Na dlouhé procházky to v létě moc není, teploty skáčou do výšin a turisti se snaží opouštět auto na co nejméně času.
Nemohli jsme uvěřit, že jsme tam opravdu dorazili. Znamenalo to, že naše Chiquita to zvládla a nejjižnější místo našeho road tripu, a také to, že už se nám chýlí naše cestování ke konci.
Teplo nás nemělo opouštět a turisti se neměli nějakou dobu vracet. Z horka jsme vyrazili do ještě většího tepla. A naše auto mělo teprve teď projít svou největší zkouškou. Jeli jsme na nejníže položené místo Severní Ameriky – do Death Valley.
Podle některých zdrojů je to i nejteplejší místo světa (ale některé uvádějí třeba Dašt-e Lút v Íránu se 70,6°C). My měli oproti tomu krásných 47 stupňů. Jak je naším velmi nepěkným zvykem, přijeli jsme tam přesně v dobu, kdy je to nejhorší a kdy nedoporučují vůbec se procházet. Ale to by nebyl pravý zážitek z Údolí smrti, kdybyste ho nezažili uprostřed léta v tom největším horku. Alespoň tím jsme se uklidňovali. Připravovala jsem Lukáše na fén a ten opravdu přišel a my jsme při krátkých procházkách touto nehostinnou krajinou doufali, že se nerozpustíme.
Když omylem přeskočíte národní park, víte, že už jste jich navštívili opravdu hodně
Byla to ideální příprava na Nevadu, Arizonu a Utah, protože od té doby už nám nikdy nebylo tak strašné horko. 35 stupňů se zdálo vlastně jako docela dobrý chládek. Dva dny jsme v Las Vegas předstírali, že jsme normální turisti, abychom třetí den s kocovinou museli zaparkovat a přespat přímo u visitor centra na North Rim v Grand Canyonu, neměli jsme sílu na nic jiného. Pokud vás zajímá, kde jsme všude spali a nebylo to legální, tak tohle je jedno z míst.
Moc dlouho jsme se nezdržovali, dali jsme si pár kratších procházek a hned jsme zas sedli do naší Chiquity a uháněli dál. Neměli jsme ještě sílu ani náladu někde pochodovat, a tak jsme na sebe ani nebyli naštvaní, když nám došlo, že jsme přeskočili omylem jeden z Národních parků v Utahu. Rozhodli jsme se, že se tam menší zajížďkou vrátítme.
Seznamte se, Horseshoe Bend, nejvíce přeceňované místo USA
Nečekali jsme až takovou pouť do Mekky, když jsme se rozhodli dát si zastávku k velmi populární Horseshoe Bend. Nejvíce přeceňované místo na naší cestě. Tisíce naštvaných turistů proudících za stejnou fotkou, jakou měli jejich kamarádi na Instagramu. I my jsme si ji tedy udělali. Lidé podle výzkumů totiž nemají rádi neokoukané věci, ale naopak se jim líbí nejvíce to, co už znají. Takže čím více vidí nějaké místo na fotce, tím krásnější jim přijde. Čím známější, tím podle lidí krásnější. Naše mozky milují známé věci. A tak jsme zamířili do dalšího populárního místa. Monument Valley.
Mesa Verde není rájem turistů, ale neznamená to, že nestojí o zastávku. V letech od 550 n.l do 1300 zde žili Pueblovci, kteří dokázali lézt po horách jako nikdo jiný. Kameny si dělali dlážky na prsty a škrabali se na skály.
Naše poslední poprvé. Vyhodili nás z města
Z Colorada jsme mířili do Utahu, kterého jsme se nejvíce obávali pro vysoké teploty. Ukázalo se, že po Death Valley jsme si vybudovali značnou imunitu. V Canyonlands a v Arches jsme se procházeli, jakoby vzduch neměl přes 35 stupňů. Naším výchozím bodem bylo město Moab, které nám přineslo naše poslední poprvé, na které jsme už dva měsíce čekali.
Ve 2 hodiny ráno nám zaklepal na okno strážník a vyhnal nás z města. Já s aritmií a Lukáš se slepenými víčky jsme v půl třetí ráno hledali místo na spaní 20 minut za městem.
A málem jsme se utopili…
Cestou do Bryce National Parku jsme jeli skrz Grand Staircase-Escalante National Monument. Protože máme pocit, že můžeme všechny přechytračit a najít si krásnější místa bez placení, vybrali jsme si jako další cíl Zebra Slot Canyon. A málem jsme se utopili, protože byl zatopený. Video zde
https://www.facebook.com/LoudavymKrokem/videos/1409339759182076/
V Zionu a Brycu jsme už raději volili klasiku. V Brycu jsme si prošli všechny hlavní stezky, v Zionu na jsme zvolili Observation Point místo Angel’s Landing (lepší výhled a méně lidí).
Roztomilá sekta mormonů
Zastávka u mormonů byla hezkou změnou. Najednou jako byste vyjeli z Ameriky a vstoupili do jiného a daleko milejšího světa této roztomilé sekty. Konvertovat nás chtěli už na Aljašce, a tak jsme vybaveni mormoní biblí zamířili objevovat mormonskou centrálu. Procházeli jsem se tam za zvuků piana a prohlíželi jsme si načančané zázemí sekty, které propadl celý stát Utah. Kdybychom neobjevili kavárnu plnou komiksových postaviček se super rychlým internetem, řekli bychom vám, že Temple Square je na celém Salt Lake City to nejlepší. My ji bohužel (bohudík) objevili.
Díry do nitra země. Nejmagičtější místo USA
Mysleli jsme, že nás už nemůže nic ohromit a Lukáš už se snažil jakkoliv zkrátit naší cestu. Když jsem mu říkala, že v Yellowstonu musíme strávit alespoň čtyři dny, koukal na mě dost podezíravě. Přešlo ho to po prvních 10 minutách, kdy zíral do smradlavých jezerých všech možných odstínů. Díry do nitra země.
Yellostone není místo na delší procházky, prakticky se mačkáte na dřevěných prnech podél tyrkysových jezerek o 90 stupních a čekáte, až vás překvapí další gejzír. Tady ale jdou davy turistů stranou, jakmile gejzíry začnou svou show, je vám jedno, jestli kolem vás je dalších tisíc diváků.
Věděli jsme, že Yellowstone je zlatý vrchol našeho cestování. Závěr, jak má být. Přesto nás měla čekat ještě povinná zastávka v námi oblíbených parcích podél hranice USA a Kanady. Glacier National Park a Waterton se ale topili v kouři od požárů, které nás začaly provázely posledních tisíc kilometrů z Yellowstonu.
Život je lepší v Banffu
Glacier National Park jsme nevzdali úplně, vylezli jsme alespoň ke Grinnel Glacieru, ledovci, který tu za 20 let už nebude. Pak už jsme ale v slzích v očích jeli za našemi přáteli zpátky do Calgary. Naše cesta byla u konce.
„Ale stejně se mi nejvíce líbilo v Banffu.” Prohlásil Lukáš, když jsme se po 2,5 měsících bydlení a cestování v autě vraceli do Calgary. Ujeli jsme 20 tisíc kilometrů, ušli 800 kilometrů, abychom se ujistili, že není lepší místo v Severní Americe, než je Banff.
