Nejkrásnější zahrady a parky v Praze: 15 tipů pro procházku (2026)

Když se řeknou parky a zahrady v Praze, vždycky si vybavím dobu, kdy jsem chodila do Malostranského gymnázia a o poledních pauzách se procházeli v okolních zahradách. Praha pro mě nikdy nebyla jen městem kamene, gotických věží a dlážděných ulic. Byla to spletitá síť skrytých dvorů, terasovitých zahrad a rozlehlých obor, které tvořily přirozenou kulisu mého dospívání i studentských let.

Když jsem později na Univerzitě Karlově absolvovala kurz fotožurnalistiky, trávila jsem hodiny čekáním na dokonalé světlo v opuštěných koutech barokních zahrad. S těžkou zrcadlovkou na krku jsem dokumentovala, jak se mění stíny na oprýskaných zdech a jak do přísně střižených živých plotů zasahuje divoká příroda. Tehdy jsem tyhle zelené oázy poznala z úplně jiné perspektivy — ne jako místa pro rychlý odpočinek, ale jako svébytná architektonická díla, která mají svá vlastní pravidla a rytmus.

Dnes se do Prahy vracíme s manželem Lukášem každý rok a město objevujeme znovu, tentokrát tempem, které určuje náš dvouletý syn Jonáš. Zjistila jsem, že romantické terasovité zahrady s desítkami schodů, které jsem dřív tolik milovala, jsou s kočárkem naprostou noční můrou. Můj pohled na pražskou zeleň se radikálně proměnil. Začala jsem oceňovat široké asfaltové cesty, bezbariérové vstupy a stinná místa pod vzrostlými stromy, kde se dá v klidu rozložit pikniková deka s vegetariánskou svačinou.

Pražské parky jsou v permanentní proměně. Některé procházejí citlivou revitalizací, jiné si drží svou lehce zanedbanou, melancholickou tvář, kterou znám už od střední školy. Tento text každoročně aktualizuji a jeho poslední verze odráží stav v dubnu 2026. Ať už hledáte perfektní výhled na červené střechy, klidné místo pro čtení knihy, nebo prostor, kde se vaše děti mohou bezpečně proběhnout, mám pro vás seznam mých oblíbených míst, která průvodce od stolu často opomíjejí.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Většina historických palácových zahrad (včetně Vrtbovské a těch pod Pražským hradem) otevírá své brány výhradně v letní sezóně, typicky od 1. dubna do 31. října.
• Pro rodiny s kočárky je absolutním vítězem Stromovka. Najdete tu kilometry hladkých cest, moderní hřiště a spoustu stínu. Terasovité barokní zahrady na Malé Straně s kočárkem raději vynechte.
• Vrtbovská zahrada nabízí podle mě ten vůbec nejfotogeničtější výhled na Pražský hrad a chrám sv. Mikuláše, navíc bez stovek lidí, kteří se tísní na klasických vyhlídkách.
• Vstup do Valdštejnské zahrady je zdarma. Můžete si tu prohlédnout monumentální sala terrenu a volně pobíhající pávy, jen si dejte pozor na otevírací dobu, která se řídí zasedáním Senátu.
• Pokud chcete zažít opravdovou divočinu v hranicích města, jeďte tramvají do Divoké Šárky. Skály, lesy a přírodní koupaliště vás donutí zapomenout, že jste v metropoli.
• Nejlepší západy slunce s výhledem na Hradčany zažijete v Riegrových sadech na Vinohradech. Je to místo, kde se v podvečer schází místní s lahví vína a dekou.
• Vojanovy sady jsou skrytou oázou kousek od rušné stanice metra Malostranská. Ticho, lavičky pod ovocnými stromy a klid, který v centru jen tak nenajdete.
• V Havlíčkových sadech (Grébovce) se můžete projít skutečnou vinicí a obdivovat umělou jeskyni Grottu, která nedávno prošla nádhernou rekonstrukcí.

Kdy vyrazit do pražských zahrad a parků

Pražská zeleň žije vlastním kalendářem, který striktně rozděluje rok na dvě poloviny. Zatímco velké městské parky jsou přístupné celoročně a mění jen svou barevnou paletu, historické barokní zahrady se na zimu ukládají k tvrdému spánku a jejich těžké kované brány zůstávají zamčené.

Jaro a léto: Praha v plném květu

Jaro je v Praze naprosto zásadní. Duben a květen barví svahy Petřína do růžova a bíla, vzduch voní a město se probouzí z šedivé zimy. Toto období je pro návštěvu zahrad ideální, protože teploty ještě nedosahují letních extrémů a tráva je svěže zelená. Zkuste si přivstat a vyrazit do zahrad hned po otevírací době, kolem deváté ráno. Budete mít rosu na trávnících a prázdné lavičky jen pro sebe.

S příchodem června až srpna se ulice rozpálí a stín vzrostlých stromů se stává nedostatkovým zbožím. V letním žáru historické centrum přehřívá, takže úprk do Stromovky nebo pod platany na Kampě je nutností pro přežití. Připravte se na to, že o letních víkendech praskají parky ve švech, na dekách posedávají hloučky studentů a zahrádky u stánků s občerstvením jedou na plné obrátky.

Podzim a zima: Melancholie a klid

Září a říjen jsou pro mě osobně nejlepší měsíce pro dlouhé procházky. Zlaté světlo babího léta měkce dopadá na fasády paláců a listnaté stromy na Letné a v Riegrových sadech hrají všemi odstíny žluté a červené. Teploty jsou snesitelné a davy turistů mírně opadnou. Nezapomeňte ale, že s koncem října se většina palácových zahrad nekompromisně zavírá.

Listopad až březen omezuje výběr na volně přístupné parky. Zima odhalí syrovou tvář města, stromy bez listí otevírají nové průhledy na architekturu, které jsou po zbytek roku skryté. Pokud napadne sníh, mění se Petřín a Stromovka v pohádkové zimní království, kam Pražané vyrážejí s boby a sáňkami. Je to období pro introverty, kteří ocení tichou melancholii zamrzlého města.

Kde se ubytovat

Když jsme se s Lukášem naposledy vraceli do Prahy, dlouho jsme řešili, kde složíme hlavu. S malým Jonášem už nemůžeme spát v hlučných hostelech nad hospodou, jako za studentských let. Potřebovali jsme klid, prostor a možnost udělat si vlastní snídani. Zvolili jsme The Julius Hotel na Senovážném náměstí a byla to trefa do černého.

Bydleli jsme v jejich One Bedroom Suite, což znamenalo oddělenou ložnici a plně vybavenou kuchyňku. Pro nás jako rodiče dvouleťáka to byl absolutní zachránce, mohli jsme mu ohřát mléko nebo připravit rychlou večeři, když už byl na restauraci příliš unavený. Navíc jako vegetariánka jsem ocenila jejich snídaně, kde se neomezovali jen na obligátní vajíčka a sýr, ale měli skvělý výběr rostlinných alternativ. Hotel je jen pár minut chůze od Hlavního nádraží i Václavského náměstí, takže jsme s kočárkem nemuseli složitě manévrovat v MHD. Pokud hledáte inteligentní ubytování s perfektním designem, zkontrolujte ceny The Julius Hotel na Bookingu.

Barokní a palácové zahrady (Kde se zastavil čas)

Malá Strana a Hradčany schovávají za vysokými zdmi to nejlepší, a musím říct, že pokaždé, když vstoupím do jedné z těchto zahrad, mám pocit, že jsem se vloupala na soukromý pozemek. Což je vlastně historicky celkem přesné: tyhle prostory nevznikaly pro veřejnost, ale jako okázalá demonstrace moci šlechtických rodů. Dnes jsou (většinou za vstupné) přístupné nám všem, a já toho využívám každý rok. Pamatujte jen, že jejich sezóna trvá od dubna do října.

Vrtbovská zahrada

Tato kaskádovitá barokní zahrada ukrytá v nenápadném dvoře v Karmelitské ulici je mým osobním favoritem. Když jsem tu v rámci kurzu fotožurnalistiky trávila odpoledne, fascinovalo mě, jak mistrně architekt František Maxmilián Kaňka využil strmý svah Petřína. Zahrada je terasovitá, stoupá strmě vzhůru a každé patro zdobí originální sochy od Matyáše Bernarda Brauna. Z nejvyšší terasy se otevírá výhled na červené prejzové střechy Malé Strany a majestátní kopuli chrámu sv. Mikuláše.

Pro jistotu mrkněte na oficiální web Vrtbovské zahrady, vstupné pro dospělého činí v sezóně 2026 zhruba 130 Kč. Otevřeno mají denně od 10:00 do 18:00 (v letních měsících do 19:00). Dostanete se sem tramvají číslo 12, 15, 20 nebo 22 na zastávku Malostranské náměstí nebo Hellichova. S kočárkem sem vůbec nechoďte, schodiště jsou úzká a strmá.

💡 Tip od místní: Nejlepší fotky tu pořídíte zhruba hodinu před zavíračkou, kdy slunce klesá za Petřín a hází na pískovcové sochy měkké, dlouhé stíny. V ten čas už tu navíc bývá minimum lidí.

Valdštejnská zahrada

Součást areálu Senátu Parlamentu ČR je obrovským překvapením pro každého, kdo sem vejde poprvé. Albrecht z Valdštejna chtěl svým palácem a zahradou zastínit samotný Pražský hrad, a když stojíte před monumentální lodžií (sala terrenou), musíte uznat, že se mu to téměř povedlo. Zahrada je plná bronzových soch (kopie děl Adriana de Vries), geometricky střižených živých plotů a velkého bazénu s kapry. Volně se tu procházejí pávi, včetně vzácných bílých exemplářů, kteří dokážou udělat pořádný hluk.

Vstup do areálu (mrkněte i na stránky Senátu ČR, jestli nemají nějakou mimořádnou akci) je zcela zdarma, zahrada je otevřená od dubna do října (ve všední dny od 7:30, o víkendech od 10:00, v létě oboje prodloužené do 19:00) a najdete ji přímo u stanice metra A a tramvají Malostranská. Cesty jsou zde vysypané jemným pískem a bez problémů sjízdné i pro kočárky nebo vozíčkáře.

💡 Tip od místní: Zastavte se u umělé krápníkové stěny v jižní části zahrady. Když se do ní zaposloucháte a zadíváte dostatečně pozorně, objevíte ve struktuře krápníků skryté tváře zvířat a podivných nestvůr, které tam stavitelé v 17. století zakomponovali.

Královská zahrada Pražského hradu

Renesanční oáza na severním okraji Pražského hradu byla původně založena Ferdinandem I. pro pěstování exotických rostlin a chov vzácných zvířat. Dnes je to rozlehlý a pečlivě udržovaný prostor, kterému dominuje Letohrádek královny Anny (Belveder) a slavná Zpívající fontána. Její kapky dopadající na bronzovou mísu vytvářejí zvuk podobný vzdálenému zvonění. Pro mě je to místo spojené s naším prvním rande s Lukášem – právě tady jsme se tehdy procházeli, než jsme sešli dolů na Malou Stranu.

Vstup je zdarma, ale musíte projít bezpečnostními rámy u vstupů do Hradu (nejrychlejší to bývá od zastávky tramvaje Královský letohrádek). Otevřeno je od dubna do konce října, od 10:00 do 18:00. Pokud chcete Hrad a jeho zahrady prozkoumat do hloubky a s odborným výkladem, doporučuji rezervaci prohlídky přes GetYourGuide.

💡 Tip od místní: Většina turistů vstupuje do Hradu od Hradčanského náměstí. Pokud přijedete tramvají 22 na zastávku Královský letohrádek a začnete prohlídku právě v Královské zahradě, vyhnete se těm nejhorším ranním frontám na bezpečnostní kontrolu.

Palácové zahrady pod Pražským hradem

Tohle je vlastně komplex pěti navzájem propojených historických zahrad (Ledeburská, Malá a Velká Pálffyovská, Kolowratská a Malá Fürstenberská), které se drápou po jižním svahu pod Hradem. Terasovitá architektura plná schodišť, balustrád, altánků a popínavých růží vytváří jeden z nejkomplexnějších barokních prostorů v Evropě. Výhledy odtud jsou fenomenální, vidíte celou Malou Stranu jako na dlani.

Vstupné do celého komplexu stojí kolem 140 Kč. Přístup je z Valdštejnského náměstí (ulice Valdštejnská). Otevřeno je od dubna do října, denně od 10:00 do 18:00. Úplně zapomeňte na návštěvu s kočárkem nebo pokud máte problémy s koleny – počet schodů, které musíte zdolat, jde do stovek a terén je fyzicky velmi náročný.

💡 Tip od místní: Na nejvyšší terase Ledeburské zahrady je malý, často opuštěný altánek. Je to naprosto dokonalé, tiché místo pro čtení knihy s výhledem, kde vás nebude rušit vůbec nikdo, protože málokdo vyjde až úplně nahoru.

Vojanovy sady

Nejstarší částečně dochovaná zahrada v Praze leží paradoxně jen pár desítek metrů od hlučné křižovatky Klárov, přesto o ní spousta lidí vůbec neví. Původně patřila ke klášteru karmelitek, dnes je to veřejný park plný starých ovocných stromů, pod kterými kvetou na jaře koberce bledulí a narcisů. Je to uzavřený, tichý svět, kde se volně procházejí pávi a kde na lavičkách sedávají místní s kávou z nedalekých bister.

Vstup je zdarma a park leží v ulici U Lužického semináře. Otevřený je celoročně (v zimě od 8:00 do 16:00, v létě až do 19:00) a cesty jsou tak rovné a široké, že s kočárkem tu nebudete mít nejmenší problém. Pro děti je tu dostatek bezpečného prostoru pro běhání po trávě.

💡 Tip od místní: Na podzim, když dozrávají jablka a hrušky na starých stromech, padá ovoce volně do trávy. Místní sem chodí s plátěnými taškami a padavčata si sbírají na štrúdl – je to taková tichá malostranská tradice, kterou nikdo oficiálně nezakazuje.

Velké městské parky v Praze (Kde žije celé město)

Zatímco barokní zahrady jsou spíše venkovními muzei, velké parky představují skutečné plíce města. Jsou otevřené 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tady Pražané běhají, venčí psy, hrají frisbee, pijí pivo z kelímku a tráví víkendy.

Petřínské sady a Růžový sad

Když se řekne Petřín, většina lidí si představí lanovku a zmenšeninu Eiffelovky. Pro mě je to kopec, kam jsme ze střední školy chodili za školu. Rozlehlé sady pokrývají celý kopec a nabízejí nespočet klikatých cestiček. Zvláštní pozornost si zaslouží Růžový sad na samotném vrcholu, kde kvete přes deset tisíc keřů růží, a Květnice, což je malá uzavřená zahrada s trvalkami, která působí až venkovským dojmem.

Vstupné do sadů se neplatí, platí se jen za rozhlednu nebo zrcadlové bludiště. Lanovka na Petřín spadá pod pražskou MHD, takže vám platí běžná jízdenka nebo lítačka (více najdete na stránkách Prague City Tourism). Pro rodiny s dětmi doporučuji vyjet lanovkou nahoru a dolů se projít pěšky po asfaltových cestách, které s kočárkem sjedete bez potíží, i když chvílemi musíte brzdit z prudšího kopce.

💡 Tip od místní: Vykašlete se na hlavní asfaltovou cestu od lanovky k rozhledně. Zamiřte do Lobkovické zahrady na východním svahu Petřína. Je tam podstatně méně lidí, staré ovocné sady a úžasný výhled na Hradčany skrz větve stromů.

Stromovka (Královská obora)

Tohle je nezpochybnitelný král pražských parků a můj současný favorit. Od té doby, co máme Jonáše, jsme tu pečení vaření. Stromovka leží v Holešovicích a je to obrovský rovinatý prostor s rybníky, širokými asfaltovými cestami a starými duby. Bývalá lovecká obora českých králů dnes funguje jako centrální místo pro běžce, in-line bruslaře a rodiče s kočárky. Nedávná revitalizace přinesla nová mola u rybníků a čisté veřejné toalety.

Vstup je celoročně zdarma. Nejlepší přístup je od Výstaviště Holešovice (tramvaje 6, 12, 17). Park je absolutně bezbariérový. Naše oblíbená zastávka je u restaurace Vozovna, kde mají skvělé dětské hřiště, nebo u rybníků, kde děti krmí kachny. Jako vegetariánka tu vždycky najdu nějaký fajn food truck s bezmasým jídlem.

💡 Tip od místní: V zadní části Stromovky směrem k Císařskému ostrovu je populární dětské hřiště Kaštánek. Je chráněné plotem a stíněné obřími stromy, takže i v parném létě je tam snesitelně a děti se neupečou na slunci.

Riegrovy sady

„Riegráče“ na Vinohradech jsou synonymem pro letní pražské večery. Park leží v mírném svahu a jeho hlavní atrakcí je obrovská travnatá pláň s výhledem na panorama Pražského hradu. Západy slunce jsou tu tak populární, že v teplých měsících tu hlava na hlavě sedí stovky lidí s piknikovými dekami, kytarami a lahvemi vína. Je to uvolněné, mírně bohémské místo, kde se mísí expati, studenti i rodiny s dětmi.

Park je přístupný zdarma 24/7. Nejblíže to máte ze stanice metra a tramvají Jiřího z Poděbrad. Uvnitř parku najdete obrovskou venkovní pivní zahrádku (beer garden), kde točí pivo do skla i do kelímku a kde se dají sehnat i klasické hospodské pochutiny, včetně sýra pro vegetariány. S kočárkem se tu jezdí dobře, i když některé boční cesty jsou vysypané hrubším štěrkem.

💡 Tip od místní: Pokud chcete vidět ten slavný západ slunce z hlavní louky, přijďte v létě minimálně hodinu předem. Ta nejlepší místa s přímým výhledem na Hrad bývají obsazená už kolem sedmé večer.

Letenské sady

Zelený pás táhnoucí se po hraně letenského kopce nad Vltavou nabízí ty nejznámější pohledy na pražské mosty. V devadesátých letech, po pádu komunismu, tu místo Stalinova pomníku vyrostl obří Metronom, kolem kterého se dnes schází skejťácká komunita. Letná je rozdělena na dvě části, na široké pláně vhodné pro sport a procházky se psy, a cesty lemující sráz nad řekou, odkud jsou fantastické výhledy.

Vstup je volný, dostanete se sem tramvají na zastávky Sparta nebo Letenské náměstí. Stejně jako v Riegrových sadech, i na Letné funguje legendární pivní zahrádka u Letenského zámečku. S Lukášem jsme tu jednou proseděli celé odpoledne, vzrostlé kaštany, výhled na Staré Město a studené pivo. Jeden z těch momentů, kdy si řeknete, proč Praha nikdy nepřestane být skvělá.

💡 Tip od místní: Nechoďte jen na hlavní vyhlídku u Hanavského pavilonu, kde se tísní davy s fotoaparáty. Popojděte asi 300 metrů na východ podél hrany svahu k menší, méně nápadné zídce. Výhled na zákrut Vltavy je odtud čistší a nebudete se muset přetahovat o místo.

Ostrov Kampa

Kampa vlastně není klasický park, ale spíše rozlehlá travnatá plocha na ostrově, který od Malé Strany odděluje umělý kanál Čertovka. Leží přímo pod Karlovým mostem, takže se tu nevyhnete turistům, ale přesto si místo zachovává obrovskou dávku šarmu. Velká louka je lemovaná platany a z jedné strany Vltavou, po které jezdí výletní lodě.

Přístup je celoročně zdarma, stačí sejít schody z Karlova mostu nebo přijít od ulice Újezd. Je to ideální místo pro krátký odpočinek během náročného prozkoumávání centra. Najdete tu i Museum Kampa zaměřené na moderní umění, před kterým se po trávě procházejí známá bronzová miminka od Davida Černého.

💡 Tip od místní: Na jižním cípu Kampy, blízko Sovových mlýnů, je úzký pruh břehu, kde můžete sejít až úplně k vodě. Je to skvělé místo, kde děti rády házejí kamínky do Vltavy a kde se dá krmit labutě daleko od největšího ruchu.

Skrytá zelená zákoutí (Kam utéct před davy)

Pokud máte pocit, že se centrum Prahy mění v jednu velkou turistickou kulisu, stačí popojít pár stanic tramvají. Existují parky a zahrady, které si zachovaly svůj lokální charakter a kde potkáte spíše sousedy venčící psy než výpravy s průvodcem.

Havlíčkovy sady (Grébovka)

Tento rozlehlý park na pomezí Vinohrad a Vršovic je inspirovaný italskou renesancí a upřímně, při první návštěvě mi trochu vyrazil dech, takovouhle pompéznost bych ve Vršovicích nečekala. Nechal ho vybudovat průmyslník Moritz Gröbe a dodnes mu dominuje majestátní Gröbova vila. Největším lákadlem je ale funkční historická vinice na jižním svahu, kde se pěstuje vinná réva, a dřevěný Viniční altán, kde si můžete dát sklenku místního vína.

Vstup je zdarma a park je otevřený denně, na noc se ale brány zamykají (otevřeno je od 6:00 do 22:00, v zimě do 20:00). Doprava je nejlepší tramvají na zastávku Krymská nebo Nádraží Vršovice. Park má poměrně značné převýšení, takže s kočárkem se do kopce trochu zapotíte, ale asfaltové cesty jsou kvalitní.

💡 Tip od místní: Nenechte si ujít umělou jeskyni Grottu v horní části parku. Po rekonstrukci je přístupná a můžete prolézat jejími kamennými chodbami a schodišti. Je to naprosto surreální zážitek, který byste v centru Prahy nečekali.

Kinského zahrada

Kinského zahrada plynule navazuje na petřínské sady z jižní, smíchovské strany, ale má úplně jinou atmosféru. Je divočejší, strmější a mnohem méně navštěvovaná. Lesní cesty se tu klikatí kolem pískovcových skal, umělých vodopádů a jezírek. Uprostřed svahu stojí letohrádek Kinských, kde dnes sídlí národopisné muzeum, a kousek nad ním celodřevěný karpatský kostelík sv. Michala (který bohužel před pár lety vyhořel a čeká na obnovu).

Vstup je zdarma, otevřeno nonstop. Nejsnazší přístup je z náměstí Kinských (zastávka tramvaje Švandovo divadlo nebo Újezd). Terén je zde opravdu strmý, takže pro rodiny s malými dětmi nebo kočárky je to spíše kondiční trénink než relaxační procházka.

💡 Tip od místní: Pokud se chcete vyhnout prudkému stoupání, vyjeďte autobusem 176 na zastávku Stadion Strahov a do Kinského zahrady vstupte shora. Celou cestu půjdete pohodlně z kopce a užijete si krásné výhledy na Smíchov.

Divoká Šárka

Když potřebujeme s Lukášem úplně vypnout a zapomenout, že žijeme v milionovém městě, jedeme do Divoké Šárky. Tato rozlehlá přírodní rezervace na severozápadě Prahy nabízí hluboké údolí sevřené strmými skalami, husté lesy a meandrující Šárecký potok. Je to ideální místo pro celodenní výlet, delší túry a v létě i pro koupání.

Vstup do rezervace je volný. Nejlepší startovní bod je konečná tramvají 20 a 26, zastávka Divoká Šárka. Hlavní asfaltová cesta údolím je perfektní pro kočárky a odrážedla, ale jakmile uhnete na lesní pěšiny vedoucí na vyhlídky na skalách, připravte se na náročný terén s kořeny a kameny.

💡 Tip od místní: V samotném srdci údolí najdete letní koupaliště U Veselíka. Je napájené pramenitou vodou, takže i v těch největších srpnových vedrech má voda teplotu, která vás spolehlivě zchladí (někteří by řekli, že je to ledárna). Dělají tam navíc skvělý langoš.

Františkánská zahrada

Tohle je malý zázrak přímo v tepajícím srdci komerční Prahy. Mezi Václavským a Jungmannovým náměstím se ve vnitrobloku skrývá zahrada bývalého františkánského kláštera. Kolem poledne se tu lavičky zaplní úředníky, kteří si sem nosí obědy v krabičkách, a po zbytek dne tu odpočívají turisté, kterým z nákupů těžknou nohy. Zahrada je známá svými bylinkovými záhony a nádhernými oblouky porostlými růžemi.

Zahrada se na noc zamyká, přes den (obvykle 8:00–19:00) je vstup zdarma. Můžete do ní vstoupit z pasáže Světozor, z Jungmannova náměstí nebo z Václavského náměstí přes pasáž Alfa. Je to tu absolutní rovina, takže kočárky a invalidní vozíky projedou bez problému. V horní části je i oplocené dětské hřiště.

💡 Tip od místní: Než si půjdete sednout na lavičku, zastavte se v pasáži Světozor v legendární zmrzlinárně Ovocný Světozor. Vezměte si točenou jahodovo-banánovou zmrzlinu s sebou do zahrady. Je to rituál, který dodržují snad všichni Pražané.

Jižní zahrady Pražského hradu a Jelení příkop

Okolí Pražského hradu není jen Královská zahrada. Jižní zahrady (Rajská, Na Valech a Hartigovská) se táhnou v úzkém pruhu podél jižního průčelí Hradu a nabízejí ty nejikoničtější pohledy na střechy Malé Strany. Za jejich současnou podobou stojí částečně slovinský architekt Josip Plečnik, jehož cit pro detail a práci s kamenem tu uvidíte na každém kroku. Na opačné, severní straně Hradu se pak nachází Jelení příkop, hluboká rokle, která dříve sloužila jako obranný val a místo pro chov zvěře.

Vstup do Jižních zahrad i Jeleního příkopu je zdarma (po projití bezpečnostní kontrolou Hradu). Otevřeno je pouze v letní sezóně, od dubna do října. Jelení příkop prošel nedávno revitalizací a procházka jím je tichá a stinná, ideální pro horké dny. Do příkopu vede poměrně strmá cesta, takže s kočárkem to vyžaduje trochu síly.

💡 Tip od místní: V Jelením příkopu si nenechte ujít průchod tunelem pod Prašným mostem, který navrhl právě Josip Plečnik. Je to temné, cihlami vykládané místo s úžasnou akustikou, které působí téměř mysticky.

Kde se najíst po procházce

Když prochodíte celé odpoledne na čerstvém vzduchu, dřív nebo později se ozve žaludek. S Jonášem jsme si zvykli, že musíme mít vždycky po ruce nějaký ten rohlík, ale když chceme s Lukášem normální oběd nebo kávu, máme pár oblíbených míst blízko našich oblíbených parků.

Nebaví nás sterilní restaurace, takže většinou hledáme podniky, které jsou tak trochu komunitní a mají skvělou atmosféru. Navíc, jako vegetariánka vždycky ocením, když je na lístku něco víc než jen smažený sýr.

Moje oblíbená bistra a kavárny

Kolem Stromovky nedáme dopustit na bistro Salt’n’Pepa, kde dělají fantastické vegetariánské burgery a hranolky. Je to tam maličké, ale neuvěřitelně přátelské. Pokud se motáte kolem Riegrových sadů na Vinohradech, zkuste Kavárnu Mezi Srnky. Mají tam skvělé brunche, bezkonkurenční kávu a my si tam s Lukášem rádi sedneme na vajíčka, než vyrazíme do parku.

A když sejdeme z Letné směrem na Strossmayerovo náměstí, jasnou volbou je pro nás Bistro Cobra. Přes den tam dělají super obědy, večer se to mění v příjemný bar. Tyhle podniky mají tu správnou uvolněnou energii a i s naším prckem jsme se tam vždycky cítili vítaní.

Praktické info a tipy pro návštěvu

Pár věcí, které bych si přála, aby mi někdo řekl při první návštěvě. Ušetřilo by mi to jedno zbytečné zpackané odpoledne před zamčenou bránou.

• Doprava a MHD: Praha má jeden z nejlepších systémů veřejné dopravy v Evropě. K většině zahrad vás doveze tramvaj. Pokud plánujete intenzivní přejíždění, vyplatí se vám 24hodinová jízdenka za 150 Kč. Jednorázové jízdenky na 30 minut stojí 30 Kč a koupíte je bezkontaktně na žlutých terminálech přímo uvnitř každé tramvaje a autobusu.
• Otevírací sezóna: Zapamatujte si magické datum 1. dubna. To je den, kdy se otevírá drtivá většina palácových a hradních zahrad. Zavírají se obvykle úderem 31. října. Městské parky jako Stromovka nebo Letná žádná omezení nemají.
• Pikniky a alkohol: Ve velkých veřejných parcích (Stromovka, Riegrovy sady, Letná) je piknikování na trávě povoleno a běžné. Konzumace alkoholu na veřejnosti je v Praze vyhláškou na mnoha místech zakázána, ale v parcích u pikniku se to tiše toleruje, pokud neděláte hluk a nepořádek. V historických barokních zahradách je ale piknikování a sezení na trávníku přísně zakázáno.
• Psi: Do velkých parků mohou psi bez problémů, často tam mají i vyhrazené louky pro volný poběh. Do historických zahrad (Vrtbovská, Valdštejnská, zahrady Pražského hradu) je psům vstup striktně zakázán.

Kam dál

Pokud už máte zeleň prozkoumanou a chcete se vrhnout na další objevování města, připravila jsem pro vás další průvodce a detailní články:

• Co vidět v Praze: 100+ tipů na památky, kavárny a restaurace
• Pražský hrad: Kompletní průvodce pro návštěvu bez stresu
• Petřínská rozhledna: Jak se tam dostat a co nevynechat
• Co dělat s batoletem v Praze: Ověřené tipy pro rodiče

Často kladené otázky