„Přejet na Slovensko z polských Tater, není zrovna nejjednodušší. Nejsou tam téměř žádné spoje, i když o tom politici pořád mluví, že je s tím potřeba něco dělat, zatím zůstávají jen u slov,” tahle slova pronesla naše slovenská kamarádka Dagmar mezi řečí a my jsme jim měli věnovat daleko větší pozornost. Možná bychom neuvízli v polských Tatrách, beznadějně vyhlížející naději, že se na Slovensko včas dostaneme.
Pokud pracujete online, pracovat ve vlacích nejde
Náš výlet ale začal jinde. Na Moravě, odkud jsme vyrazili do Krakova. Rozhodli jsme se zcela spontánně, že tentokrát pojedeme na roadtrip vlaky a autobusy, abychom v nich mohli pracovat.
Prosím vás, to je hezké, ale pokud vaše práce jako moje vyžaduje z 95 % rychlý internet, možná na to zapomeňte, za ten týden jsem měla pak tolik restů, že jsem ten další strávila každý den od 8 rána do dvanácti večer u počítače.
Je Polsko lepší než Švýcarsko?
Krakov je nádherné město, celkově jsem velký milovník Polska, vždycky mě dostane, nebo spíš nás oba, a tak i tady jsme se procházeli městem jak dvě Alenky v Říši divů. Krakov nám připomněl Švýcarsko, ulice byly všude uklizené a my nevěděli, jakou z kaváren a restaurací si máme vybrat.
Měla jsem tam sentimentální pocity, některé podniky byly jak přes kopírák z USA nebo Kanady. Ráj hipsterů a kavárenských povalečů podtrhla na závěr i galerie moderního umění MOCAK.
Místo pro vstupenky jsme došli k psychologovi
Na své si ale přijdou i všichni, co rádi objevují krásy historických měst. Není nad to se procházet po vrchu Wavel, kde stojí Královský hrad a katedrála sv. Stanislava a Václava.
Nezapomeňte určitě ani navštívit kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde je úžasný modře malovaný strop, který přebyl i zážitek z nejcennější části vnitřního vybavení, 13 metrového oltáře Veita Sotsse z roku 1489. Na prohlídku musíte sice zaplatit vstup, ale je tak malý, že nemusíte váhat.
Vyražte na máslový ležák k Děravému kotli!
Na co si dejte pozor, abyste nešli místo do pokladny do psychologické poradny. To se povedlo nám. Uvědomili jsme si, že jsme čekali na frontu na něco jiného, až když si nás začali rozsazovat kolem stolů. A pokud milujete Harryho Pottera, musíte k Děravému kotli na máslový ležák.
Polština snadno a rychle
Cestovat do slovanských zemí má svoje východy. První den Lukáš s Poláky mluvil anglicky, druhý den do nich přidával česká slova a třetí den mluvil už jen česky. Polky byly celé rudé a já jsem si říkala, že kdyby tu byl týden, možná začne mluvit i polsky a já budu mít po svatbě.
Když vám život dává znamení, měli byste je poslouchat
To, že to s logistikou nebude nejjednodušší, nenaznačila jen slova Dagmar. Vše se nedařilo hned od začátku. Přijeli jsme do Krakova v půl třetí, a tak jsme chtěli jet Uberem na ubytování, abychom si ušetřili čas a stihli Krakov za světla. Uber měl dorazit za pět minut, ale čekali jsme na něj dvacet minut. V aplikaci to vypadalo, že jsme se ztratili. Nakonec jsme ho zrušili a vzali si předraženého taxíka, pěšky bychom ale byli na ubytování dříve.
Přezdívka pro naše cestování v Polsku: Zpoždění
Zpátky na nádraží po krásném dni v Krakově jsme málem umrzli jako sněhuláci, protože měl autobus do Zakopane zpoždění. Zatím jsme se divili. Tomu, že má něco v Polsku v těchto dnech zpoždění, jsme se brzy ale divit přestali.
Zakopane je nádherné městečko v polských Tatrách plné instagramových vilek. I my jsme bydleli v jedné takové, která měla mít výhled na hory. Hory jsme neviděli. Rovnou vám ušetřím napětí. Hory jsme neviděli za celou dobu v Polsku ani jednou. Nevadilo, užívali jsme si vilu, kavárny a vánici a druhý den jsme se těšili na přejezd na Slovensko.
Veřejnou dopravou z polských Tater na Slovensko? Není to jednoduché
Abychom se dostali do slovenského Popradu, museli jsme přejet do Bukowiny Tatranzske, která byla od Zakopane 20 minut autobusem. Měli jsme na přestup hodinu rezervu. Víc jsme té polské zimě nechtěli riskovat. Jenže to byla chyba. Autobus místo 20 minut jel trasu 2 hodiny a my jsme se ocitli ve tmě uprostřed lyžařského městečka bez ubytování a jakéhokoliv výhledu na to, že bychom se na Slovensko dostali.
Začíná to vypadat, že se Slovensko s Polskem nemá rádo. Na Slovensko totiž jezdí z polských Tater pouze tři spoje českého Leo Expressu. Jedná se ale o minibusy (spíš teda větší vany) s místy pouze pro 7 lidí. A tak není náhoda, že vše bylo vyprodané.
K našemu štěstí hotel, ve kterém jsme měli spát v Popradu, neměl naší rezervaci (i když na bookingu byla) a hotel měl plno. Takže jsme rušení ubytování nemuseli řešit. Co bylo horší, že jediný dostupný hotel v Bukowině byl od zastávky víc jak kilometr. Lesem. A po ledovce. Projeli jsme se k němu i po zadku a spali s vidinou lepších zítřků.
Jak jsme čekali na Godota
Ten nakonec přišel, podařilo se nám sehnat spoj ale až na půl druhou odpoledne. To znamenalo, že se sice dostaneme do Bratislavy, ale propadnou nám lístky na lanovku na Lomnický Štít, na který jsme se tolik těšili. Jedinou překážkou mezi námi a Slovenskem se tak zdálo pět kilometrů na zastávku, ze které tento minibus jel. Dali jsme si svižnou hodinku, a pak už jsme jen čekali.
Čekali jsme pět minut. Deset. Patnáct. Už jsme se seznámili s prodavačem sýrů a z očí i nosů nám teklo, ale autobus stále nikde. Čekali jsme čtyřicet minut a já už propadala do bolestí ze zimy, kterou jsem zažila akorát v mínus 30 v Kanadě.
Volali jsme na Leo Express, jestli nám neujel. “Asi ne,” zněla odpověď. “Nevidíme polohu GPS, musíte zavolat na polskou infolinku.” Po hodině dva rampouchy naložil minibus pro 7 osob.
Zimu jsme si užili na celý rok dopředu a když se v Popradu před námi otevřely slovenské Tatry, my – milovníci hor –jsme o ně už neměli zájem. Zaběhli jsme do nejbližší kavárny, ochutnali jsme všechny druhy čaje a vyhlíželi náš vlak.
Malé velké město Bratislava, město palačinek
Bratislava nás utěšila, bydleli jsme v perfektním hipsterském bytě přímo v centru za pár kaček a skvělou snídaní v retro podniku Žufaňa bistro. Bratislava je pro mě jednou z nejoblíbenějších blízkých destinací.
Zajít si do podniku Lacinka, který se několik desetiletí nezměnil, na hory různě plněných palačinek, posedět v kavárnách v knihkupectví, které byly hipster dávno předtím něž hipsteřina přišla do Prahy, je základní nutnost pro moji návštěvu slovenského “velkého malého” města.
Chcete něco jiného? Zajděte do bytové galerie Flat Gallery
Pro zpestření jsme vyrazili na Bratislavský hrad a památník Slavín. Abych vám na závěr našeho vyprávění dala ještě nějaký tip, v centru města existuje ukrytá galerie Flat Gallery. První bytová galerie v Bratislavě.
Tento koncept je velmi populární v Berlíně. Prakticky se jedná o galerii v soukromém bytě, do které abyste se dostali, musíte zazvonit na zvonek. Otevře vám kunsthistorik Andrej Jaroš a provede vás výstavou. Jaká tam zrovna je, se dozvíte z jejich Facebooku.
Chcete vědět, kolik nás takový výlet stál? Napište a my pro vás přichystáme článek
Líbí se ti naše fotky? Přečti si, jak je upravujeme >>>
5 nejlepších Lightroom presetů nejen na cestovatelské fotografie & Instagram
