Když hledáte ty největší lyžařské areály na světě, listujete luxusními zimními katalogy nebo weby oblíbených středisek, okamžitě vás ohromí astronomická čísla. Mnohé alpské areály se chlubí stovkami kilometrů sjezdovek a vy tak snadno získáte pocit, že byste tam mohli lyžovat celý měsíc v kuse, aniž byste vůbec projeli stejnou trasu dvakrát. Pravda je ale často mnohem prozaičtější a čísla v pestrobarevných prospektech fungují z velké části jako šikovný marketing. Už v lednu roku 2013 rozvířil stojaté vody zimního byznysu německý expert Christoph Schrahe, který se rozhodl udávané vzdálenosti podrobit přísné kontrole.
Ten ve své podrobné analýze pro respektovaný deník Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung ukázal, že většina velkých alpských středisek si délku sjezdovek velmi výrazně přikrášluje. Zatímco běžní lyžaři si přirozeně představují délku trasy jako spojnici od startu do cíle, samotná střediska na to šla dlouhé roky úplně jinak. Často se totiž sčítala celková šířka sjezdovky a jeden široký svah se započítával hned několikrát, pokud po něm vedlo více vyježděných tras vedle sebe. Někdy se k celkové délce dokonce nesmyslně přičítaly i rovné spojovací cesty nebo běžkařské stopy, jen aby výsledné číslo vypadalo co nejlépe.
Schrahe proto začal měřit alpské sjezdovky naprosto přesně středem trasy, započítával všechny přirozené zatáčky a pomáhal si u toho precizním digitálním mapováním terénu. Výsledek tehdy šokoval celou lyžařskou veřejnost, protože střediska nadsazovala délku sjezdovek v průměru o neuvěřitelných 34 procent, přičemž někteří menší rekordmani si přidali dokonce i více než 150 procent reálné délky. Tato nová metodika se ukázala jako natolik přesná a spravedlivá, že ji v září téhož roku schválila mezinárodní federace provozovatelů lanovek FIANET jako oficiální standard měření.
Přesto i dnes v mnoha propagačních materiálech najdete ta původní a mnohem vyšší čísla. Pokud tedy právě vybíráte svou vysněnou zimní dovolenou, berte udávané kilometry opravdu jen jako hrubé vodítko a nenechte se jimi zcela zaslepit. Takže: dvanáct největších areálů světa pod lupou, reálná čísla místo marketingu a jasné vysvětlení, proč propojený areál a sdružený skipas nejsou totéž. Připravte se na pár překvapení 😉.
Shrnutí
- Kilometry sjezdovek berte s rezervou, střediska je nadsazují v průměru o 34 procent. Precizní měření Christopha Schraheho z roku 2013 jasně ukázalo, že areály rády započítávají šířku svahů nebo rovnou jednu širokou sjezdovku počítají vícekrát.
- Největší propojený areál světa Les 3 Vallées hrdě udává 600 kilometrů sjezdovek. Reálné digitální měření ale odhalilo skutečnou délku 493 kilometrů, což znamená marketingové nadsazení o 22 procent.
- Propojený areál a sdružený skipas představují dva zcela odlišné lyžařské světy. Zatímco propojeným areálem projedete plynule jen na lyžích a lanovkách, u sdruženého skipasu budete často odkázáni na zdlouhavé přesuny autem nebo přeplněným skibusem.
- Slavné Dolomiti Superski láká na těžko uvěřitelných 1 200 kilometrů sjezdovek. Přímo na lyžích je z nich ale reálně propojená zhruba jen polovina a zbytek leží roztroušený v mnoha různých údolích.
- Rakouskému žebříčku propojených areálů bezpečně kraluje rozlehlý Ski Arlberg. Ten lyžařům nabízí bezmála 300 udávaných kilometrů a jeho klíčové propojení vzniklo teprve nedávno díky strategické lanovce Flexenbahn.
- Severní Amerika naprosto ignoruje kilometry a sjezdový terén měří výhradně v akrech. Kanadský gigant Whistler Blackcomb tak nabízí plochu přes 8 000 akrů, takže se s tradičními evropskými středisky nedá z hlediska délky přímo porovnat.
- Pro zajímavé srovnání s Českou republikou poslouží známý Špindlerův Mlýn. Náš největší domácí areál má celkem kolem 25 kilometrů sjezdovek, což odpovídá zhruba jedné dvacetině ohromného francouzského komplexu Trois Vallées.
Kompletní průvodce destinací: Evropa — průvodce a co vidět
12 věcí, které musíte vědět o největších areálech
Pojďme se rovnou vrhnout na konkrétní giganty zimního sportu. Tyhle největší lyžařské areály planety slibují doslova stovky kilometrů perfektně upravených tratí, jenže jak už jsme si vysvětlili, není všechno zlato, co se třpytí, a čísla mohou lhát.
Při výběru vysněné zimní dovolené se vyplatí znát nejen oficiální marketingová hesla, ale hlavně reálný stav terénu, nadmořskou výšku a logistiku. Sepsala jsem pro vás přehled těch nejzajímavějších míst, kde se opravdu lyžuje ve velkém.
1. Les 3 Vallées (Francie) a reálná velikost krále
Když se řekne největší lyžařský areál planety, prakticky každému se okamžitě vybaví slavná francouzská Tři údolí. Oficiální údaje provozovatelů Les 3 Vallées hrdě hlásí 600 kilometrů sjezdovek a 159 moderních lanovek, což z tohoto místa dělá absolutní legendu zimních sportů. Zahrnuje hned osm různých středisek rozprostřených ve čtyřech údolích, mezi kterými najdete zvučná jména jako Courchevel, Méribel, Val Thorens nebo Les Menuires (čtvrtým údolím je Maurienne, ačkoliv název areálu mluví jen o třech).
Právě na tomto gigantickém komplexu se ale nejlépe ukazuje, jak ošidná mohou oficiální čísla být. Když Christoph Schrahe provedl své přesné digitální měření, dospěl k reálné hodnotě 493 kilometrů. I po odečtení tohoto dvaadvacetiprocentního marketingového nadsazení si ale Les Trois Vallées bezpečně drží pozici největšího skutečně propojeného areálu na světě, který projedete výhradně s lyžemi na nohou bez nutnosti sundávat lyžáky v autobuse.
Projet všechny trasy za jeden týden? To nedáte. Opravdu. Většina návštěvníků si po třech dnech přirozeně najde svůj oblíbený okruh a ten pak opakuje, protože neustálé přesuny mezi vzdálenými údolími dokážou být fyzicky i časově velmi náročné. Navíc musíte pečlivě hlídat čas, abyste stihli poslední spojovací lanovku zpět do svého domovského údolí.
💡 Tip: Pokud si chcete užít opravdu jistý sníh i na konci sezóny, zvolte ubytování přímo ve Val Thorens. Jedná se o nejvýše položené středisko v Evropě, kde najdete sjezdovky v nadmořské výšce přesahující 3 000 metrů a lyžuje se tu běžně až do hlubokého května.
2. Les Portes du Soleil (Švýcarsko/Francie) jako přeshraniční gigant
Na pomyslném druhém místě evropského žebříčku trůní obrovská oblast Les Portes du Soleil, neboli Brány slunce. Tento masivní přeshraniční komplex udává úctyhodných 580 kilometrů sjezdovek a 164 lanovek, které se plynule přelévají mezi švýcarským a francouzským územím. Najdete tu dvanáct různých vesnic, z nichž k těm nejznámějším patří francouzské Avoriaz a Morzine nebo švýcarské Champery.
Ačkoliv jsou čísla na papíře naprosto fascinující, musíte počítat s jednou podstatnou komplikací. Na rozdíl od Tří údolí není celá tato oblast stoprocentně lyžařsky propojená. Pokud se například chcete dostat z centra Morzine nahoru do moderního Avoriaz, budete muset využít skibus k lanovce Prodains nebo se kousek projít pěšky městem. Podobné drobné přesuny vás čekají i u švýcarského Morgins, což celkový zážitek z plynulého cestování mírně narušuje.
Přesto se jedná o naprosto unikátní lyžařskou destinaci, kde během jediného dne několikrát překročíte státní hranici a ochutnáte rozdílnou kulturu obou zemí. Ráno si můžete dát typický francouzský croissant v chatě pod sjezdovkou a na oběd už usednout k poctivému švýcarskému sýrovému fondue na druhé straně horského hřebene.
💡 Tip: Při pohybu na hranicích si dejte velký pozor na roamingová data ve vašem telefonu. Zatímco ve francouzské části spadáte pod unijní pravidla a datujete jako doma, jakmile přejedete hřeben do Švýcarska, mohou vám operátoři naúčtovat astronomické částky za každý stažený megabajt.
3. 4 Vallées (Švýcarsko) a kultovní freeride
Švýcarskou národní chloubou mezi propojenými obry je bezesporu oblast 4 Vallées, která se rozkládá v kantonu Valais. Provozovatelé zde udávají 412 kilometrů sjezdovek a 68 lanovek, přičemž srdcem celého regionu je světoznámé luxusní středisko Verbier. Tento areál je pro lyžaře, kteří vědí, co chtějí, a nevadí jim za to zaplatit: švýcarský servis, úchvatné výhledy na čtyřtisícovky a pocit, že jste se dostali do jiné ligy.
Co dělá 4 Vallées naprosto výjimečným místem, je obrovský důraz na jízdu ve volném terénu. Verbier je celosvětově považováno za absolutní modlu všech freeriderů, protože nabízí desítky kilometrů zabezpečených, ale nijak neupravovaných sjezdových tras zvaných itineraires. Tyto žlutě značené svahy vám zaručí adrenalinový zážitek v hlubokém prašanu, ale zároveň vás chrání před lavinovým nebezpečím, které horská služba pečlivě monitoruje.
Nejvyšším bodem celého areálu je majestátní vrchol Mont-Fort ve výšce 3 330 metrů nad mořem. Výhled z této ledovcové vyhlídky patří k těm nejkrásnějším v celých Alpách a za dobrého počasí odtud dohlédnete až na ikonický Matterhorn nebo masiv Mont Blancu. Sjezd dolů je však vyhrazen jen skutečně zdatným jedincům, protože začíná velmi strmým a neupravovaným bubnatým svahem.
💡 Tip: Švýcarské skipasy patří k těm vůbec nejdražším v Evropě, ale můžete na nich výrazně ušetřit včasným nákupem. Pokud si lístky zarezervujete online několik měsíců předem prostřednictvím dynamického ceníku, dostanete se často na mnohem přijatelnější částky než při nákupu přímo na ranní pokladně.
4. Via Lattea (Itálie/Francie) aneb Mléčná dráha
Dalším obrovským komplexem, který se rozpíná přes státní hranice, je italsko-francouzská Via Lattea, v překladu Mléčná dráha. Tato rozlehlá oblast láká na 400 kilometrů sjezdovek obsluhovaných 69 lanovkami a její pomyslné centrum tvoří slavné italské Sestriere, které bylo vybudováno ve třicátých letech minulého století zakladatelem automobilky Fiat. Právě zde se v roce 2006 odehrávala velká část disciplín turínských zimních olympijských her.
Ačkoliv je udávané číslo 400 kilometrů ohromující, realita na svazích bývá občas trochu složitější. Mléčná dráha je sice lyžařsky propojená, ale přesuny mezi okrajovými částmi zaberou obrovské množství času. Lanovky v některých italských úsecích pamatují ještě doby minulé, jsou pomalejší a často jim chybí ochranné bubliny, což při mrazivém větru a dlouhých přejezdech dokáže znatelně znepříjemnit celodenní výlet.
Pokud se sem ale vydáte za slunečného počasí, čeká vás nádherné a velmi rozmanité lyžování. Francouzská část kolem střediska Montgenèvre nabízí krásné lesní průseky a mírnější svahy, zatímco italské Sestriere a Sauze d’Oulx nabízejí široké sportovní dálnice a jídlo na sjezdovkách za ceny, které vás po francouzské stránce příjemně překvapí.
💡 Tip: Při plánování celodenního výletu napříč Mléčnou dráhou si nechte obrovskou časovou rezervu na návrat. Pokud uvíznete v cizím státě po zavření propojovacích lanovek, čeká vás nesmírně drahá jízda taxíkem přes horské průsmyky zpět do vašeho hotelu.
5. Zermatt a Cervinia (Švýcarsko/Itálie) s výhledem snů
Jen málokteré místo na zemi se může pochlubit tak fotogenickou kulisou, jako právě oblast pod ikonickým vrcholem Matterhornu. Propojený areál švýcarského Zermattu a italské Cervinie udává celkem 322 kilometrů sjezdovek a 51 lanovek, které vás vyvezou do těch vůbec nejvyšších nadmořských výšek v Evropě. Právě tady zažijete to pravé vysokohorské lyžování v prostředí masivních ledovců a nekonečných bílých plání.
Tento areál je absolutním rájem pro milovníky dlouhých a plynulých sjezdů s obrovským převýšením. Sjezd z vyhlídky Klein Matterhorn dolů do italské Breuil-Cervinie překonává neuvěřitelný výškový rozdíl přes 2 200 metrů. Ačkoliv se v mnoha materiálech dočtete, že jde o jednu z nejdelších sjezdovek světa s délkou kolem 20 kilometrů, ve skutečnosti jde o chytrý řetězec několika navazujících tras, které jedete bez nutnosti nasedat na další lanovku.
Obrovskou výhodou je taky sněhová jistota po celý rok, jelikož velká část areálu leží na ledovci. A pak je tu ještě jeden bonusový důvod, proč Zermatt milovat: žádná auta. Do města se dostanete jen ozubnicovým vlakem a po ulicích jezdí tiché elektrické vozíky nebo koňské povozy, což mu dává neopakovatelnou atmosféru.
💡 Tip: Počasí ve výškách nad 3 500 metrů se dokáže změnit z jasné oblohy ve sněhovou bouři během deseti minut. Vždy u sebe mějte teplou střední vrstvu oblečení navíc a pečlivě sledujte světelnou signalizaci u lanovek, která varuje před náhlým uzavřením hraničního přejezdu.
6. Tignes a Val d’Isère (Francie) jako vysokohorská jistota
Oblast dříve známá pod legendárním názvem Espace Killy patří k těm nejspolehlivějším zimním destinacím na celém evropském kontinentu. Dnes už se prezentuje pod spojeným názvem Tignes/Val d’Isère a nabízí 300 udávaných kilometrů sjezdovek s 80 lanovkami. Její hlavní devízou není jen samotná rozloha, ale především nekompromisní nadmořská výška, díky které tu leží kvalitní přírodní sníh od pozdního podzimu až do začátku léta.
Zatímco většina rakouských nebo italských středisek končí své lanovky tam, kde tento francouzský obr teprve začíná, tady se lyžuje v naprosto jiných sférách. Velká část sjezdového terénu se nachází bezpečně nad hranicí 2 000 metrů, a to je v době, kdy zimy rok od roku přidávají na teple, opravdu argument, který rozhoduje.
Každé z obou středisek má navíc naprosto odlišnou atmosféru, takže si tu vybere opravdu každý. Zatímco Val d’Isère si zachovává ráz tradiční a velmi luxusní savojské vesničky s dřevěnými chalety, sousední Tignes je čistě účelové panelákové sídliště z šedesátých let, které sice krásou zrovna neoplývá, ale nabízí bezkonkurenční přístup přímo na sjezdovky a k ledovci Grande Motte.
💡 Tip: Pokud vyrážíte s menšími dětmi nebo úplnými začátečníky, vybírejte ubytování raději ve Val d’Isère. Místní modré sjezdovky v údolí jsou mnohem přívětivější a širší, zatímco návratové trasy do Tignes bývají odpoledne často prudké, zledovatělé a plné muld.
7. Ski Arlberg (Rakousko) s revoluční lanovkou
Když se podíváme k našim jižním sousedům do Rakouska, trůn pro největší propojený areál sebevědomě drží slavný Ski Arlberg. Tato tyrolsko-vorarlberská chlouba se pyšní udávanými 299,7 kilometry sjezdovek a 85 vysoce moderními lanovkami. Sdružuje hned několik prestižních vesnic v čele se sportovním St. Antonem a aristokratickým Lechem, kam jezdí trávit zimní prázdniny evropská smetánka, královské rodiny a kdokoliv, kdo si to může dovolit (a kdo chce lyžovat na opravdu perfektně připravených svazích).
To, co dělá z Arlbergu skutečného giganta, se ale událo relativně nedávno. Až do sezóny 2016/2017 byly oblasti St. Anton a Lech/Zürs lyžařsky oddělené a muselo se mezi nimi zdlouhavě přejíždět autobusem. Teprve revoluční stavba supermoderní spojovací lanovky Flexenbahn tento problém definitivně vyřešila a spojila všechny části do jednoho plynulého a fantasticky fungujícího celku, čímž vznikl největší propojený areál celého Rakouska.
Ski Arlberg je zároveň považován za kolébku moderního alpského lyžování a nabízí terény, které uspokojí i ty nejnáročnější experty. Proslulý je především díky svým nekonečným možnostem jízdy ve volném terénu a značeným ski-routes, které se sice neupravují rolbou, ale jsou chráněné před lavinami a poskytují ten nejlepší bezpečný freeride v celých východních Alpách.
💡 Tip: Zkuste si projet slavný okruh Run of Fame, který vás protáhne celým obrovským areálem od severu na jih. Tato impozantní trasa měří celkem 85 kilometrů a překonáte na ní neuvěřitelných 18 000 výškových metrů, takže si na ni vyhraďte opravdu celý den a vyrazte hned první ranní lanovkou.
8. SkiWelt Wilder Kaiser-Brixental (Rakousko) jako nízko položený obr
Zatímco francouzská střediska bodují extrémní nadmořskou výškou, rakouský SkiWelt Wilder Kaiser-Brixental jde na věc z úplně jiného konce. Tento neuvěřitelně rozlehlý komplex nabízí udávaných 275 kilometrů sjezdovek a 81 lanovek, které propojují hned devět malebných tyrolských vesnic. Patří k těm vůbec nejlépe dostupným obřím areálům z České republiky, protože leží jen kousek za hranicemi u dálnice směrem na Innsbruck.
Jeho největší slabinou, ale pro někoho naopak velkou předností, je celková nadmořská výška. Většina sjezdovek se zde nachází v pásmu mezi 800 a 1 900 metry nad mořem, což znamená, že lyžujete převážně na krásných pastvinách chráněných hlubokými lesy. Díky tomu tu nehrozí drsné ledové vichřice jako na francouzských ledovcích a při špatné viditelnosti vám stromy poskytnou skvělý orientační bod.
Na druhou stranu si tu musíte dávat velký pozor na načasování vaší dovolené. Nízká nadmořská výška znamená, že už v průběhu slunečného března sníh velmi rychle měkne a mění se v těžkou jarní kaši. Místo ostrých ranních oblouků se tak odpoledne spíš brodíte hlubokými boulemi. Provozovatelé to sice zdatně kompenzují jedním z nejlepších systémů umělého zasněžování (sněžná děla tu lemují snad každý metr), ale fyzikální zákony oklamat nelze a pro jarní lyžovačku je zkrátka lepší vyrazit o pár set výškových metrů nahoru.
💡 Tip: Tento areál je absolutním rájem pro rodiny s dětmi a milovníky tradiční horské gastronomie. Najdete tu přes 80 útulných dřevěných chat, které nabízí poctivý tyrolský Gröstl, nadýchaný Kaiserschmarrn a fantastickou obsluhu bez pocitu průmyslového masového stravování.
9. Les Sybelles (Francie) jako dostupná slunečná pláň
Francie má v první desítce těch největších lyžařských areálů hned několik zářezů a jedním z těch méně známých, ale o to sympatičtějších, je komplex Les Sybelles. Spojuje celkem šest menších středisek a udává 275 kilometrů propojených sjezdovek obsluhovaných 61 lanovkami. Leží v údolí Maurienne a nabízí fantastické výhledy na ikonické skalní věže Aiguilles d’Arves, které dominují celému horizontu.
Tento areál se od svých slavnějších a dražších francouzských sousedů velmi liší svou celkovou atmosférou. Většina svahů je zde hodnocena jako modrá nebo lehká červená, což z Les Sybelles dělá naprosto ideální destinaci pro pohodové rekreační lyžaře a rodiny s dětmi. Nenajdete tu sice extrémní černé padáky ani vyhlášené freeridové zóny, ale zato si užijete nádherně široké a přehledné dálnice zalité sluncem.
A pak jsou tu ceny. Tady Les Sybelles zkrátka boduje. Skipas, ubytování i jídlo v chatě vyjdou znatelně líp než v prestižních Třech údolích nebo luxusním Val d’Isère. Propojení přes vrchol l’Ouillon ve výšce 2 431 metrů je navíc velmi plynulé a logické, takže se v areálu neztratíte ani při své první návštěvě.
💡 Tip: Vyrazte brzy ráno na okrajové sjezdovky nad střediskem Saint Sorlin d’Arves. Tyto svahy bývají ráno dokonale upravené, je z nich nejkrásnější výhled na okolní štíty a slunce se do nich opírá hned od prvních ranních paprsků.
10. Skicircus Saalbach Hinterglemm (Rakousko) aneb zrádná čísla
Když se podíváte na mapu rakouského střediska Skicircus, možná budete chvíli marně pátrat po tom, jaká je vlastně jeho skutečná velikost. Samotný propojený areál Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn nabízí 270 udávaných kilometrů a 69 lanovek. Jedná se o fantastickou lyžařskou houpačku, kde můžete celý den kroužit po obou stranách hlubokého údolí a neustále střídat slunečné jižní svahy se stinnými a mrazivými severními tratěmi.
Zmatek ovšem nastává v momentě, kdy si koupíte skipas. Celá oblast totiž spadá pod takzvanou Ski ALPIN CARD, která hrdě hlásí celkem 408 kilometrů a 121 lanovek. Toto obří číslo vzniklo díky obchodnímu spojení Skicircusu s nedalekým střediskem Schmittenhöhe v Zell am See a ledovcem Kitzsteinhorn nad Kaprunem. Problém je v tom, že tyto tři obrovské celky nejsou fyzicky propojené přes kopce a lanovky.
Právě na tomto příkladu se nádherně ukazuje propastný rozdíl mezi propojeným areálem a sdruženým skipasem. Abyste si zalyžovali v Zell am See nebo na ledovci, musíte sundat lyže, sednout do auta nebo zdlouhavě čekat na skibus a přejet údolím do úplně jiné oblasti. Do oficiálních žebříčků těch největších propojených areálů se proto počítá pouze samotný Skicircus se svými 270 kilometry.
💡 Tip: Pokud je v údolí teplo a sníh začíná rychle měknout, držte se výhradně na severně orientovaných svazích nad Hinterglemmem. Tratě pod vrcholy Zwölferkogel a Schattberg si díky stínu udrží tvrdý a kvalitní podklad až do pozdního odpoledne.
11. Le Grand Massif (Francie) s výhledem na Mont Blanc
Pětici francouzských obrů v našem seznamu uzavírá fascinující oblast Le Grand Massif, která se rozkládá v těsné blízkosti Ženevy. Provozovatelé u tohoto komplexu udávají 265 kilometrů propojených sjezdovek a 63 lanovek. Jádrem celého areálu je kontroverzní a architektonicky velmi netradiční středisko Flaine, které bylo v šedesátých letech vybudováno ve stylu drsného betonového brutalismu přímo uprostřed hlubokého skalního kotle.
I když betonové hotely ve Flaine nemusí lahodit oku každého estéta, z lyžařského hlediska jde o naprostý skvost. Celý areál funguje jako obrovská přírodní past na sníh, takže tu leží mnohem víc přírodního sněhu než v okolních, mnohdy výše položených střediscích. Okrajové vesnice jako Samoëns nebo Les Carroz navíc nabízí ten správný tradiční alpský šarm plný dřevěných chaloupek a útulných uliček, kam se rádi vrátíte na horkou čokoládu.
Největším lákadlem Le Grand Massif jsou ale bezpochyby panoramatické výhledy. Při jasném počasí se vám z vrcholu Les Grandes Platières ve výšce 2 480 metrů naskytne ten nejkrásnější a naprosto ničím nerušený výhled na celý majestátní masiv Mont Blancu. Jen kvůli tomuto jedinému okamžiku stojí za to sem vážit dlouhou cestu.
💡 Tip: Vyzkoušejte si projet čtrnáctikilometrovou modrou sjezdovku Les Cascades. Tato nádherná a pozvolná trasa vede panenskou přírodou z vrcholu až dolů do vesnice Sixt, přičemž po cestě nepotkáte jedinou lanovku, žádné davy lidí ani hlučné restaurace, jen čistý klid a šumící vodopády.
12. Američtí obři (Whistler a Park City) a proč nectí kilometry
Když se začneme bavit o největších areálech světa, nesmíme opomenout Severní Ameriku, která však do evropských žebříčků vnáší absolutní zmatek. Americká a kanadská střediska totiž zásadně neudávají kilometry sjezdovek, ale celkovou plochu sjezdového terénu v akrech. Důvod je prostý, v zámoří se totiž nelyžuje jen na přesně vytyčených a urolbovaných pruzích, ale v podstatě úplně všude, kde to stromy a skály dovolí.
Absolutním králem severoamerického kontinentu je kanadský Whistler Blackcomb. Tento monstrózní areál nabízí plochu sjezdového terénu přesahující 8 000 akrů, což ho dělá natolik obrovským, že se s tradičními alpskými středisky nedá z hlediska délky tras vůbec rozumně porovnat. Evropská metrika by tu zkrátka nefungovala. Nedokázala by zachytit všechny ty lesní průseky a prašanové pláně, kde se vlastně odehrává to nejlepší, co zámoří nabízí.
Pokud bychom přeci jen chtěli najít nějaké americké srovnání v evropských kilometrech, museli bychom se podívat do Utahu nebo Montany. Podle evropských parametrů by obří americké komplexy Park City nebo Big Sky Resort nabízely zhruba 250 kilometrů sjezdových tratí, obsluhovaných zhruba čtyřicítkou lanovek. I to z nich dělá masivní střediska, která by v Alpách bez problémů konkurovala těm největším legendám.
💡 Tip: Zámořská střediska nemají tradiční evropské značení obtížnosti modrá-červená-černá. Místo toho používají zelené kruhy pro začátečníky, modré čtverce pro pokročilé a černé diamanty (často i dvojité) pro ty nejextrémnější a neupravované padáky, na které byste bez hlubokých zkušeností v prašanu rozhodně neměli vjíždět.
Praktické shrnutí a orientační ceny
Pokud vás láká vyzkoušet si ty absolutně největší areály na světě, musíte si předem ujasnit, co od dovolené vlastně očekáváte. Je naprostý omyl myslet si, že obří areál automaticky znamená lepší a kvalitnější lyžovačku. Zkušenosti ukazují, že pro komfortní pocit z jízdy rozhodují úplně jiné parametry než pouhé udávané kilometry na propagačním letáku.
Mnohem víc než kilometry rozhoduje rychlost lanovek, výška areálu a (věřte nebo ne) délka front. Obrovský komplex se zastaralými dvousedačkami vás totiž brzy přestane bavit bez ohledu na to, co sliboval leták. Naopak menší, ale kompaktní středisko s vyhřívanými osmisedačkami vám často nabídne mnohem intenzivnější a sportovnější zážitek.
Dobře si také rozmyslete, zda opravdu potřebujete tak obrovský skipas. Celodenní permanentky do těch největších komplexů jako Ski Arlberg nebo Les Trois Vallées se v roce 2026 pohybují vysoko nad hranicí 75 až 85 eur za jeden den dospělého. Pokud cestujete s rodinou a víte, že za den stihnete s dětmi sjet sotva pár kopců v bezprostředním okolí hotelu, je naprosto zbytečné připlácet si nemalé peníze za stovky kilometrů tras, které reálně nikdy neuvidíte.
Mějte na paměti, že Dolomiti Superski se svými 1 200 kilometry zní lákavě, jenže velkou část dovolené strávíte plánováním přejezdů, čekáním na skibus a luštěním jízdních řádů. Někdy je zkrátka lepší vybrat si jeden poctivě propojený kopec, zaparkovat první den u apartmánu a klíče od auta odložit až do odjezdu domů.
Kam dál
Pokud vás zajímají další lyžařské tipy a inspirace pro vaši zimní dovolenou, mrkněte na naše podrobné průvodce:
- Chcete si užít široké pláně a dokonalý prašan? Přečtěte si náš článek o lyžování ve francouzských Alpách.
- Pokud máte omezený rozpočet a hledáte, jak ušetřit, máme pro vás tipy na levnou lyžařskou dovolenou.
- Za skvělým lyžováním nemusíte jezdit jen do Alp. Zkuste neobjevené kopce a objevte lyžování v Polsku.
- Láká vás dobrodružství a divoký Kavkaz? Pak vás určitě nadchne náš průvodce na lyžování v Gruzii.
- Chystáte se k našim jižním sousedům autem? Nezapomeňte si přečíst, jak funguje dálniční známka do Rakouska.
- Bezpečnost je na prvním místě, proto si zkontrolujte, co musí mít auto na hory v zimě.
- Konkrétní rakouská střediska i s cenami najdete v článku lyžování v Rakousku.
- A kolik za ty kilometry reálně zaplatíte? Spočítali jsme to ve srovnání cen skipasů.
Často kladené otázky
Pořád v tom máte trochu zmatek? Nejste sami. Svět lyžařských gigantů je plný marketingových chytáků, specifických pravidel a lokálních výjimek, ve kterých není snadné se zorientovat.
Sepsala jsem pro vás odpovědi na ty vůbec nejčastější dotazy, které mi ohledně obrovských lyžařských areálů a jejich reálné velikosti posíláte.
Který lyžařský areál je vůbec největší na světě?
Pokud se bavíme o skutečně propojeném areálu, který projedete výhradně na lyžích, absolutním prvenstvím se pyšní francouzská oblast Les 3 Vallées. Ačkoliv oficiálně udává rovných 600 kilometrů sjezdovek, přesná digitální měření potvrdila reálnou délku 493 kilometrů. I toto zpřesněné číslo jí ale bohatě stačí k udržení celosvětového rekordu.
Proč lyžařská střediska lžou o délce sjezdovek?
Nejde ani tak o přímou lež, jako spíše o velmi kreativní metodiku měření. Střediska si v minulosti často započítávala celkovou šířku svahů, jednu širokou sjezdovku počítala jako tři oddělené trasy, nebo přičítala dlouhé traverzové cesty. Měření experta Christopha Schraheho z roku 2013 ukázalo, že si takto areály v průměru přidávaly celých 34 procent délky.
Jaký je rozdíl mezi propojeným areálem a sdruženým skipasem?
V propojeném areálu na sebe všechny lanovky a sjezdovky logicky navazují a vy ho můžete křižovat bez toho, abyste sundali lyže. Sdružený skipas, jako je například obří Dolomiti Superski nebo Ski ALPIN CARD, sice platí v mnoha různých střediscích a údolích, ale fyzicky mezi nimi musíte zdlouhavě přejíždět vlastním autem nebo přeplněným autobusem.
Kde najdu nejdelší sjezdovku světa?
Určit jedinou nejdelší sjezdovku je extrémně složité, protože definice se různí. Francouzská Vallée Blanche měří kolem 20 kilometrů, ale jde o neupravovanou ledovcovou trasu vyžadující horského vůdce. Sjezd z Klein Matterhornu do italské Cervinie sice nabízí masivní převýšení 2 200 metrů, ale ve skutečnosti jde o řetězec několika na sebe navazujících tras různé obtížnosti.
Je lepší vyrazit do obřího areálu, nebo do menšího střediska?
Velikost rozhodně není všechno. Obří areál často znamená dlouhé přesuny a vysoké ceny skipasů za kilometry sjezdovek, které stejně nestihnete za týden projet. Často vám mnohem lepší lyžařský zážitek nabídne kompaktní středisko s moderními a rychlými lanovkami bez front, které leží ve vysoké nadmořské výšce zaručující prachový sníh.
Jak se měří sjezdovky v USA a Kanadě?
Severoamerická střediska kilometry sjezdovek vůbec nepoužívají. Místo toho udávají celkovou rozlohu lyžařského terénu v akrech. Důvodem je odlišný styl lyžování, kdy se v zámoří běžně jezdí úplně všude mezi stromy a skalami, nejen na vytyčených a upravených pruzích jako u nás v Evropě. Kanadský Whistler tak například udává plochu přesahující 8 000 akrů, což ho bezpečně řadí mezi absolutní severoamerické giganty.
Jaký je největší propojený lyžařský areál v Rakousku?
Rakouským králem plynule propojených sjezdovek je rozlehlý tyrolsko-vorarlberský Ski Arlberg. Ten díky nedávné výstavbě revoluční spojovací lanovky Flexenbahn spojil dříve oddělená údolí a dnes nabízí téměř 300 udávaných kilometrů tras bez jakékoliv nutnosti využívat zdlouhavé skibusy.
Jak si stojí české areály v porovnání se světovými obry?
Pro dokonalou představu o skutečné velikosti alpských komplexů výborně poslouží rychlé srovnání s našimi domácími kopečky. Náš vůbec největší lyžařský areál ve Špindlerově Mlýně má celkem kolem 25 kilometrů sjezdovek, což z něj dělá zhruba pouhou jednu dvacetinu obrovských francouzských Tří údolí.
