hrad Strakonice

Proč sem jet

Strakonice znají hlavně jako město dud. Přímo v centru, na soutoku zlatonosné Otavy a Volyňky, ale stojí něco mnohem staršího — jeden z nejstarších hradů v Čechách. Založili ho páni z Bavora už kolem let 1220–1235 a hned vedle si tu postavili sídlo johanité, pozdější maltézští rytíři.

Dnes v hradu sídlí Muzeum středního Pootaví a je to spíš hrad s expozicemi než zámek se zařízenými komnatami. Uvidíte kapitulní síň a ambit s freskami ze 14. století, vystoupáte na věž Rumpál za výhledem a projdete expozice, které jinde nenajdete — dudy a dudáctví, výrobu fezů i motorky a zbraně ČZ.

Přes týden i o víkendu je tu klid, davy se sem nehrnou. Kdo chce zažít dudy naživo, ať míří na mezinárodní dudácký festival — koná se ve Strakonicích jednou za dva roky v srpnu a celé město se při něm promění. Pondělí má muzeum zavřené, s tím počítejte.

Co uvidíte na hradě Strakonice

Aktuální ceny okruhů najdete v kartě praktických informací výše.

Vyplatí se vědět

• Pondělí má muzeum zavřené — návštěvu naplánujte na úterý až neděli.
• Věž Rumpál projdete jen v rámci druhého okruhu, ne samostatně; nahoru vedou úzké chodbičky a strmé schody.
• Hradní nádvoří jsou volně přístupná celoročně, i když je muzeum zavřené — projít areál a vyfotit věž tak můžete kdykoli.
• Poslední návštěvníky pouští hodinu před koncem otevírací doby, nenechávejte příchod na poslední chvíli.
• Madona ze Strakonic i krucifix v kostele jsou kopie — originály jsou v Národní galerii v Praze.
• V areálu není občerstvení, na kávu nebo oběd se vydáte do města pár minut pěšky.
• Kdo jede kvůli dudám naživo, ať si hlídá termín mezinárodního dudáckého festivalu — bývá jen jednou za dva roky.

Jak se tam dostat

Vlakem: Strakonice leží na trati z Českých Budějovic do Plzně. Z nádraží je to k hradu pár minut pěšky přes město k soutoku řek, autobusy z Písku, Prahy i Českých Budějovic zastavují v centru.

Autem: od Písku i od Vodňan se sem dostanete po silnici I/4 a I/22, hrad stojí přímo u řeky v centru. Zaparkujete v placené zóně pod hradem nebo na Velkém náměstí a k bráně dojdete po rovině — žádný výšlap do kopce, tohle je nížinný vodní hrad.

Historie hradu Strakonice v kostce

Hrad založili páni z Bavora v první polovině 13. století, kolem let 1220–1235, na křižovatce dálkových cest a na soutoku dvou řek. Roku 1243 daroval Bavor I. východní polovinu hradu johanitským rytířům, kteří tu zřídili komendu — panské sídlo a rytířský řád tak stály bok po boku.

Za Bavora II. přibyl v letech 1260–1280 nový palác s věží, počátkem 14. století přestavěl Bavor III. původní hranolovou věž na dnešní Rumpál. Roku 1402 získali johanité, pozdější maltézští rytíři, celý hrad a od roku 1421 z něj udělali sídlo velkopřevorů.

V roce 1449 tu Václav z Michalovic ustavil Jednotu strakonickou proti Jiřímu z Poděbrad; spolek ale roku 1451 skončil porážkou. Přes všechny války byl hrad dvakrát dobyt a vypleněn — roku 1619 bavorskou jízdou a roku 1641 Švédy za třicetileté války.

Dnešní podobu dovršila barokní přístavba z let 1714–1721. Maltézský řád tu působil až do 20. století, kdy o majetek přišel; areál je od roku 1995 národní kulturní památkou. Muzeum středního Pootaví získalo poslední církevní prostory v roce 2022 a otevřelo v nich expozici maltézského řádu.

Legendy a zajímavosti

Strakonice proslavil Švanda dudák — bujarý muzikant z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák. Postava dala tvář celému městu i jeho slavnostem a dodnes je symbolem strakonického dudáctví.

S dobýváním hradu se pojí historka ze třicetileté války: Švédové ho prý roku 1641 nezískali vojensky, ale zradou. Mohutné vodní opevnění mezi dvěma řekami se totiž dobývalo těžko — o dvě století dřív pod ním neuspěl ani Jan Žižka, který roku 1420 hrad marně obléhal a po čtrnácti dnech odtáhl.

Často kladené otázky