Klášter Rosa coeli

Proč sem jet

Rosa coeli (latinsky Růže nebes) není hrad ani zámek, na který se chodí obdivovat zařízené sály. Je to zřícenina gotického kláštera na okraji Dolních Kounic u Brna, kde stojíte uvnitř kostela, nad hlavou máte místo klenby oblohu a kolem sebe holé gotické zdivo. Kdo čeká prohlídku s nábytkem a průvodcem od místnosti k místnosti, bude překvapený. Tady se chodí za atmosférou a architekturou, ne za interiéry.

Největší tah má zachovalá křížová chodba s rajským dvorem a samotný kostel Panny Marie s vysokými gotickými okny, kterými prosvítá nebe. Je to jedno z těch míst, kde fotka nedá tolik jako to, když stojíte uprostřed a ticho ruší jen ptáci. Řada lidí sem jezdí právě kvůli tomu klidu.

Návštěvu spojte s vinařskými Dolními Kounicemi — městečko pod klášterem je známé vínem, sklepy i historickou židovskou čtvrtí. Ideální je jaro nebo časný podzim, kdy je areál otevřený, ale ještě sem nemíří davy. Provoz zajišťuje město Dolní Kounice a otevřeno bývá jen v sezóně, takže si termín ověřte v kartě nad článkem předem.

Co uvidíte v klášteře Rosa coeli

Vyplatí se vědět

• Je to zřícenina, ne obývaný zámek — žádné zařízené interiéry, nábytek ani průvodce od pokoje k pokoji. Jedete za architekturou a atmosférou, ne za mobiliářem.
• Provozovatelem je město Dolní Kounice (přes místní infocentrum), ne velká památková instituce. Otevřeno bývá sezónně a v omezených hodinách — aktuální dobu i vstupné najdete v kartě nad článkem.
• Areál se občas zavírá kvůli natáčení, koncertům nebo svatbám. Před cestou z dálky se vyplatí ověřit, že zrovna nemají akci.
• Barokní konvent slouží jako byty — dovnitř se nechodí, obdivujte ho jen zvenčí a respektujte soukromí obyvatel.
• Kostel je bez střechy, takže za deště tu moc neposedíte; nejlíp vynikne za slunce, kdy okna vrhají stíny. Křížová chodba je naopak krytá.
• Klášter stojí přímo ve vinařských Dolních Kounicích — spojte návštěvu s vinnými sklepy a s dochovanou židovskou čtvrtí a synagogou ve městě. Uděláte z toho půldenní výlet.

Jak se tam dostat

Autem je to nejjednodušší. Z Brna je to zhruba 25 kilometrů na jihozápad, cesta trvá kolem půl hodiny. Zaparkujete přímo v Dolních Kounicích a ke klášteru na východním okraji města (ulice Růžová) dojdete po rovině pěšky — žádný výšlap do kopce vás nečeká, takže i s kočárkem v pohodě.

Bez auta jeďte z Brna autobusem v rámci IDS JMK, spoje jezdí přes den poměrně pravidelně. Vlakem se dá dojet přes Moravské Bránice, odkud pokračuje lokálka na Oslavany se zastávkou v Dolních Kounicích. Od zastávky i autobusu je to ke klášteru jen pár minut městem.

Historie kláštera Rosa coeli v kostce

Klášter založil podle kronikáře Jarlocha v roce 1181 moravský velmož Vilém z Pulína — prý jako pokání za majetek, který poničil při vpádech do Rakous. Spojil se se želivskými premonstráty, a tak se sem už roku 1183 mohla nastěhovat komunita premonstrátek z Louňovic. Šlo o nejstarší ženský premonstrátský klášter na Moravě a zároveň nejstarší šlechtickou fundaci svého druhu.

Vrchol přišel ve 14. století, kdy vyrostl gotický kostel i křížová chodba a kounický probošt patřil k nejvýznamnějším moravským prelátům. Zlom nastal ve 20. letech 16. století: probošt Martin Göschl přestoupil na luteránskou víru, oženil se s jednou z jeptišek a roku 1526 musel odejít. Za jeho nástupce konvent zcela zanikl.

Pustý klášter pak měnil majitele. Roku 1537 ho koupil Jiří Žabka z Limberka a zřídil si v kostele rodinnou hrobku, od roku 1622 patřil Ditrichštejnům. V roce 1698 areál získali strahovští premonstráti a chtěli ho obnovit, jenže požár roku 1703 jejich plány zhatil a klášter dál chátral.

O záchranu se postaral až Komitét pro záchranu památek, založený roku 1926, na který po válce navázala státní památková péče. Dnes areál vlastní brněnské biskupství a provozuje ho Městský úřad Dolní Kounice.

Legendy a zajímavosti

Zřícenina je vděčnou filmovou kulisou. Natáčela se tu pohádka O statečném kováři (1983) i díly seriálů Četnické humoresky (2007) a Labyrint (2017). Když vám tedy klášter přijde odněkud povědomý, klidně za to může film.

Rosa coeli má pověst „energetického místa“ a jezdí sem lidé, kteří tu chtějí zažít zvláštní atmosféru. Ať už tomu věříte, nebo ne, ticho holého gotického kostela pod otevřeným nebem opravdu působí jinak než běžná prohlídka. Nechte si na to pár minut o samotě.

Často kladené otázky