Pražský hrad

Proč sem jet

Pražský hrad není jeden hrad, ale celé město ve městě — soubor paláců, kostelů a uliček na ostrohu nad Vltavou, který se táhne do délky 570 metrů. Podle Guinnessovy knihy rekordů je to největší starobylý hrad na světě a zároveň nejrozlehlejší dosud obývaný, větší než anglický Windsor. Od 9. století tu sídlila knížata a králové, dnes je to sídlo prezidenta republiky.

Nejlepší zpráva pro návštěvníka: nádvořími a uličkami se projdete zdarma. Platí se teprve vstup do historických objektů — katedrály svatého Víta, Starého královského paláce, baziliky svatého Jiří a Zlaté uličky. Ty čtyři pokrývá jedna vstupenka a tvoří jádro každé návštěvy.

Počítejte spíš s půldnem než hodinou. Přijďte ráno hned po otevření objektů nebo naopak k večeru, přes den se sem valí zájezdové skupiny a v katedrále i ve Zlaté uličce se stojí ve frontě. Bezpečnostní kontrola u vstupu do areálu situaci ještě zpomaluje.

Co uvidíte na Pražském hradě

Aktuální ceny okruhů najdete v kartě praktických informací výše.

Vyplatí se vědět

• Do areálu, na nádvoří a do Zlaté uličky mimo hlavní dobu se dostanete zdarma — vstupenka platí až na interiéry historických objektů. Nemusíte platit jen za to, že se hradem projdete.
• Při vstupu je bezpečnostní kontrola jako na letišti. S velkými zavazadly a batohy vás nepustí dovnitř, počítejte s frontou hlavně dopoledne.
• Korunovační klenoty na běžné prohlídce neuvidíte — jsou zamčené za sedmi zámky a vystavují se jen jednou za několik let při mimořádných příležitostech.
• V katedrále se přední, nejzajímavější část za mřížkou (Svatováclavská kaple, hroby) prohlíží jen se vstupenkou. Do zadní části vejdete i bez ní, ale to podstatné je uvnitř.
• Výstup na věž katedrály je samostatný lístek a čeká vás skoro 300 úzkých točitých schodů bez výtahu. S malými dětmi nebo se strachem z výšek ho vynechte.
• Časy prohlídek jsou sezónní — v létě je otevřeno déle než v zimě a některé objekty se přes zimu zavírají dřív. Aktuální dobu si ověřte v kartě nad článkem.
• Autem sem prakticky nezajedete — v okolí hradu je zákaz vjezdu a žádné parkoviště. Nechte auto dole a vyjeďte tramvají nebo pěšky.

Jak se tam dostat

Nejpohodlnější je tramvaj číslo 22. Z centra vás vyveze nahoru do kopce k zastávce Pražský hrad (severní vstup u Prašného mostu) nebo o kousek dál k Pohořelci, odkud se jde přes Hradčanské náměstí k hlavní bráně. Odpadne vám tak celý výšlap.

Kdo chce jít pěšky a nevadí mu stoupání, vydá se z Malostranské (metro A a tramvaje) nahoru po Starých zámeckých schodech nebo Nerudovou ulicí. Je to svižný výšlap, s kočárkem spíš oříšek — pak volte tramvaj 22.

Autem do okolí hradu nejezděte. V Hradčanech a na Malé Straně je zákaz vjezdu i placené modré zóny a najít místo je beznadějné. Zaparkujte na záchytném parkovišti u metra na okraji města a dojeďte MHD.

Historie Pražského hradu v kostce

Hradiště nad Vltavou založili Přemyslovci v 9. století. Kníže Bořivoj tu postavil první kostel a jeho nástupci přidali rotundu a baziliku svatého Víta i baziliku svatého Jiří. Po založení pražského biskupství roku 973 se hrad stal sídlem panovníka i církve zároveň.

Největší rozkvět přišel za Karla IV. v polovině 14. století. Hrad se poprvé stal sídlem císaře Svaté říše římské, Karel nechal přestavět královský palác a začal stavět gotickou katedrálu podle francouzských vzorů. Hlavními staviteli byli Matyáš z Arrasu a po něm Petr Parléř.

Po husitském úpadku hrad znovu ožil za Jagellonců: architekt Benedikt Ried postavil Vladislavský sál a nové obranné věže včetně Daliborky. Vrchol renesance nastal za Rudolfa II., který sem kolem roku 1583 přenesl císařský dvůr, budoval umělecké sbírky a proslavil hrad alchymisty a učenci.

Po defenestraci roku 1618 a bitvě na Bílé hoře význam hradu upadl, panovníci sídlili ve Vídni. Poslední velká přestavba do dnešní zámecké podoby proběhla za Marie Terezie. Od roku 1918 je hrad sídlem prezidenta a jeho podobu dotvořil pro první republiku slovinský architekt Josip Plečnik.

Legendy a zajímavosti

Se Zlatou uličkou se pojí pověst o alchymistech Rudolfa II., kteří tu prý hledali kámen mudrců a recept na výrobu zlata. Ve skutečnosti tu žili střelci a hradní řemeslníci; alchymisté pracovali jinde, ale historka uličce dala jméno i turistickou slávu.

Věž Daliborka na konci uličky sloužila jako vězení a jméno dostala po prvním vězni, zemanovi Daliborovi z Kozojed. Podle pověsti se ve vězení naučil hrát na housle tak dojemně, že mu chodili naslouchat lidé z podhradí — odtud rčení „nouze naučila Dalibora housti“. Příběh zpracoval i Bedřich Smetana v opeře Dalibor.

V katedrále visí největší český zvon Zikmund z roku 1549. Traduje se, že když praskne jeho srdce, přijde na zemi neštěstí — naposledy se utrhlo roku 2002, pár týdnů před ničivými povodněmi, což pověře přidalo na síle.

Často kladené otázky