Hrad Sitno

Proč sem jet

Sitno není hrad, ke kterému přijedete autem až pod bránu. Je to nejvyšší vrch Štiavnických vrchů (1009 m n. m.) nad slovenskou obcí Ilija u Banské Štiavnice a nahoru se jde pěšky. Odměnou je kombinace, kterou jinde nedostanete: zbytky středověkého hradu, dřevěná rozhledna a kruhový výhled přes celé střední Slovensko.

Klasika je výstup od Počúvadlianskeho jazera — jednoho z historických štiavnických tajchů. Od hladiny vede zelená značka lesem nahoru, cesta zabere zhruba hodinu a překonáte při ní kolem 324 metrů převýšení. Není to technicky náročné, ale je to poctivý výšlap do kopce, ne procházka.

Sitno je navíc opředené pověstmi — nejznámější mluví o rytířích, kteří spí uvnitř hory a probudí se, až bude nejhůř. Kdo sem vezme děti, má o motivaci k výstupu postaráno. Přijeďte spíš za jasného počasí; celý smysl túry je ten výhled z vrcholu, a v mlze o něj přijdete.

Co uvidíte na Sitne

Beru to v pořadí, jak jdete od jezera nahoru. Sitno není jedna zastávka, ale trasa — jezero, náučný chodník, zřícenina a teprve nakonec vrchol s rozhlednou.

Vyplatí se vědět

• Vstup na Sitno je zdarma a bez otevírací doby — je to volně přístupný turistický cíl, ne hrad s pokladnou.
• Poslední úsek pod vrchol vede lesem přes kořeny a kameny a stoupá poměrně prudce — na pohorky tu opravdu dojde, na sandály zapomeňte.
• Na vrcholu je sice chata Andreja Kmeťa s občerstvením, ale funguje sezonně a nepravidelně — vodu si vezměte s sebou, cestou žádný obchod nepotkáte.
• Ze samotného hradu zbyly jen nízké zdi — hlavní důvod výstupu je rozhledna a výhled, ne prohlídka hradu.
• Sitno je národní přírodní rezervace — držte se značených chodníků a nesbírejte rostliny.
• S kočárkem se sem prakticky nedá; s většími dětmi ano, ale počítejte, že hodinu půjdou do kopce.
• Za mlhy nebo nízké oblačnosti nemá výstup smysl — bez výhledu z vrcholu přijdete o to hlavní.

Jak se tam dostat

Autem se jede k Počúvadlianskemu jazeru — od Banské Štiavnice je to jen pár kilometrů jižním směrem. U jezera je placené veřejné parkoviště, od jeho rozcestníku pak startuje zelená značka na vrchol.

Kdo nechce prudké stoupání, může vyjet blíž k obci Ilija a jít nahoru asfaltovou cestou — je mírnější, ale výrazně delší, takže si moc nepomůžete. Bez auta se dá dojet do Banské Štiavnice (vlakem i autobusem) a k Počúvadlu pokračovat spojem nebo pěšky; v hlavní sezoně sem míří i výletní autobusy.

Od parkoviště u jezera na vrchol počítejte zhruba hodinu chůze a kolem 324 metrů převýšení. Poslední metry k rozhledně vedou po skalnatém hřbetu pod vrcholem.

Historie hradu Sitno v kostce

Vrchol Sitna sloužil jako útočiště už v pravěku a raném středověku. Menší hrad na skalnatém výběžku vznikl zřejmě v polovině 13. století, patrně jako reakce na ničivý tatarský vpád v letech 1241–1242.

Zajímavé je, že písemné prameny ze 13.–15. století zmiňují jen vrch, nikoli hrad. Samotný hrad se objevuje až v 16. století pod názvy arx Szitnya nebo Etzelspurg. V roce 1548 ho dobylo císařské vojsko při výpravě proti loupeživým rytířům, k nimž patřil i tehdejší majitel Melichar Balassa.

Hrad měl být zbořen, ale kvůli turecké hrozbě ho místo toho zapojili do obrany hornických měst. Po roce 1564 na něm fungovalo signalizační zařízení hlásící pohyb nepřítele a posádku posílilo 42 mužů.

V roce 1629 hrad získali Koháryové. Vážně ho poškodili povstalci za Rákócziho povstání v roce 1708; poté už ho nikdo neobnovil. Kámen z hradu posloužil jako stavební materiál pro rozhlednu a pro kaštieľ ve Svätém Antone. Po vymření Koháryů přešla zřícenina na rod Coburgů.

Legendy a zajímavosti

Sitno je jednou z nejmýtičtějších hor Slovenska. Nejznámější pověst mluví o sitnianských rytířích — vojácích, kteří spí uvnitř hory a probudí se ve chvíli největšího ohrožení, aby ochránili kraj. Legenda patří k nejrozšířenějším na Slovensku.

Hora má i reálný „prvenský“ příběh: okolí Sitna se považuje za kolébku slovenské turistiky. Ve druhé polovině 19. století tu pod vedením Dr. Téryho vyznačili jedny z prvních turistických chodníků na tehdejším Uhersku.

Vrchol nese i stopy dávného osídlení — bývalo tu rozsáhlé pravěké hradisko. A po přírodovědci Andreji Kmeťovi, který sem rád chodil a přednášel, je pojmenovaná i vrcholová chata.

Co spojit s výletem

Sitno se ideálně spojí s Banskou Štiavnicou — historickým hornickým městem zapsaným na seznamu UNESCO, které leží jen pár kilometrů severně. Samotné Počúvadlianske jazero a okolní tajchy jsou také součástí památky UNESCO a lákají na koupání i procházky kolem hladiny.

Kdo chce vidět, kam z hradu putoval kámen, může zajet do Svätého Antona k tamnímu kaštieľu s parkem. A milovníci přírody ocení, že celý vrchol je národní přírodní rezervace Sitno s chráněnou květenou.

Často kladené otázky