Chodský hrad Domažlice

Proč sem jet

Chodský hrad nestojí na kopci ani nad řekou v romantické poloze, jak by člověk čekal. Krčí se v jihozápadním rohu historického jádra Domažlic, kousek od hlavního náměstí, a snadno ho přehlédnete jako obyčejnou bílou budovu s okrouhlou věží. To by byla chyba, protože uvnitř je jedno z nejlepších regionálních muzeí v západních Čechách.

Sídlí tu Muzeum Chodska a jeho téma je vyhraněné: Chodové, hraničáři s psí hlavou na praporu, kteří po staletí střežili zemskou hranici a za to si drželi svobodu, o jakou jinde sedláci ani nezavadili. Uvidíte jejich kroje, proslulou chodskou keramiku a dojdete až k Janu Sladkému Kozinovi a jeho souboji s vrchností.

Přijeďte sem, pokud máte rádi lidovou kulturu s příběhem, a spojte to s procházkou po Domažlicích. Nejhezčí je to koncem srpna, kdy se ve městě konají Chodské slavnosti a folklor, na který se v muzeu díváte za sklem, je najednou v ulicích živý.

Co uvidíte na Chodském hradě

Muzeum je volně průchozí, bez povinného průvodce, takže tempo si držíte sami. Expozice se drží tří linek: dějiny Chodů, jejich lidová kultura a nakonec výstup na věž. Postupujte v tomhle pořadí, dává to nejlepší smysl.

Aktuální ceny a možnost samostatného vstupu na věž najdete v kartě praktických informací výše.

Vyplatí se vědět

• Muzeum Chodska má tři samostatné objekty po Domažlicích, ne jen tenhle. Vedle Chodského hradu jsou to Muzeum Jindřicha Jindřicha a Galerie bratří Špillarů, každý s vlastním vstupem a otevírací dobou.
• V zimní sezoně (listopad až březen) bývá o víkendech zavřeno, muzeum je otevřené jen ve všední dny. Kdo plánuje výlet na sobotu v zimě, ať si dobu ověří v kartě výše.
• Z původního gotického hradu toho moc nezbylo, po požárech ho přestavěli na solnici. Nečekejte hradní sály, čekejte muzeum v barokní budově s hradním jádrem.
• Věž má točité schodiště, s kočárkem ani se špatnou pohyblivostí se nahoru nedostanete. Samotná expozice ale schody v patře zvládne většina návštěvníků.
• Ideální termín je druhý srpnový víkend, kdy se konají Chodské slavnosti. Počítejte ale s tím, že město je plné a parkování v centru se shání hůř.
• Navigace vás obvykle přivede na Chodské náměstí, kde hrad stojí. Nepleťte si ho s velkým náměstím Míru s podloubím, to je odtud pár minut pěšky.

Jak se tam dostat

Vlakem: Do Domažlic vede trať z Plzně (a dál k hranici na Furth im Wald), spoje jezdí zhruba po hodině a cesta z Plzně trvá kolem hodiny. Z Prahy přestupujete v Plzni. Od nádraží je to do historického centra pěšky asi 1,5 km, nebo hoďte kus městskou dopravou.

Autem: Z Plzně přijedete po silnici I/26 za necelou hodinu. Parkuje se v centru, na náměstí Míru a v přilehlých ulicích jsou placená stání; od náměstí je hrad pár minut pěšky. Přímo před hradem na Chodském náměstí místa nečekejte.

Posledních pár set metrů od náměstí k hradu je po rovině a dlažbě, zvládnete je i s kočárkem. Jediné stoupání vás čeká až na točitých schodech věže uvnitř.

Historie Chodského hradu v kostce

Hrad založil spolu s městem král Přemysl Otakar II. v letech 1262–1265 jako sídlo královských purkrabí, kteří odtud spravovali chodský kraj a hranici. Stál v jihozápadním nároží městských hradeb a podle kresby z roku 1592 měl tři palácová křídla.

Právě roku 1592 ho zachvátil velký požár města a zbyly z něj jen trosky. Na jejich místě vyrostla v letech 1726–1727 městská solnice s věží, jejíž projekt bývá připisován Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi. Spodek věže přitom zůstal z původní středověké hlásky.

V 19. století budova posloužila postupně jako městský úřad, škola i knihovna. Od roku 1931 se do ní nastěhovalo muzeum, které časem zabralo celý objekt.

Rekonstrukci zahájenou v roce 1992 přerušil těsně před dokončením další požár v roce 1995. Opravu se podařilo dotáhnout až v roce 1998 a pro veřejnost se hrad znovu otevřel v roce 1999. Kulturní památkou je od roku 1964.

Legendy a zajímavosti

Nejznámější pověst se točí kolem Koziny a Lomikara. Podle ní Kozina cestou na popraviště zvolal na svého soka: „Lomikare, volám tě na Boží soud! Do roka a do dne shledáme se spolu na věčnosti!“ Když si pak Lamminger rok nato při hostině posměšně stěžoval, že se prorok mýlil, sotva dořekl, zvrátil se a padl mrtev do křesla.

Lid od té doby Kozinu uctíval a na znamení smutku po něm nosil černé stužky na kloboucích. Jeho pomník na Hrádku u Újezda dodnes připomíná chodský vzdor.

Temnou stopu v hradě zanechal i pobělohorský Don Martin Huerta. Aby vyhrál sázku o pět set dukátů, ubytoval ve městě žoldnéře a týral měšťany tak dlouho, dokud se pod nátlakem nevrátili ke katolické víře. Sídlil přitom právě na chodském hradě, kam za ním měšťané chodili marně prosit o smilování.

Často kladené otázky