zámek Veleslavín

Proč sem jet

Rovnou na začátek jedna důležitá věc: zámek Veleslavín dnes není turisticky přístupný. Není to hrad s pokladnou a prohlídkou, ale prázdná a zamčená kulturní památka uprostřed Prahy 6. Dovnitř se nepodíváte, žádné okruhy, žádné vstupné, žádná otevírací doba.

Co si užijete, je pohled zvenčí. Za ohradní zdí stojí půvabná barokní budova z doby kolem roku 1730 s měděnou cibulovou věžičkou, kterou snadno minete, když nevíte, že tu je. Zámek stojí trochu stranou hlavních turistických tras a právě ta skrytost je na něm zajímavá.

Zajděte sem, pokud vás baví architektura a příběhy míst a jste zrovna v okolí — pár minut od metra Veleslavín, kousek od Divoké Šárky nebo Břevnovského kláštera. Jako samostatný cíl na půl dne to nedává smysl, jako zastávka po cestě rozhodně ano.

Co uvidíte kolem zámku Veleslavín

Vyplatí se vědět

• Zámek je zavřený a prázdný. Od roku 2018 už neslouží ani zdravotnictví, žádné prohlídky ani vstup dovnitř nejsou možné.
• Areál patří státu (Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). V roce 2026 schválili pražští zastupitelé jeho odkoupení městem — do budoucna se počítá s rozsáhlou rekonstrukcí, takže časem tu můžete narazit na stavbu.
• Park není běžně přístupný. Otevřel se jen krátce v roce 2019, jinak je uzamčený.
• Sousedství tvoří teplárna, která jinak klidné parkové prostředí trochu narušuje — nečekejte idylku v zeleni.
• Nejlíp se sem chodí pěšky od metra Veleslavín a zámek se hodí spojit s výletem do Divoké Šárky nebo k Břevnovskému klášteru, kam se na rozdíl od zámku dostanete i dovnitř.

Jak se tam dostat

Metrem je to nejjednodušší. Vystoupíte na stanici Nádraží Veleslavín na lince A a k zámku dojdete pár minut pěšky po ulici Veleslavínská. Zámek stojí na adrese Veleslavínská 30/1, kousek nad Hradním potokem.

Autem sem jezdit nemá smysl. Jde o obytnou čtvrť Prahy 6 bez záchytného parkoviště u zámku, zaparkujete leda v okolních ulicích. Vzhledem k výborné dostupnosti metrem a tomu, že tu stejně jen obejdete zdi, je MHD jasná volba.

Historie zámku Veleslavín v kostce

Místo bylo po staletí součástí vsi s pozemky Břevnovského kláštera; poprvé se připomíná ve falzu zakládací listiny hlásícím se k roku 993. Jednu z místních usedlostí vlastnil v 16. století Štěpán Adam z Veleslavína a narodil se tu jeho syn, slavný nakladatel a humanista Daniel Adam z Veleslavína.

Samotný barokní zámek vyrostl až ve druhé čtvrtině 18. století, zhruba v letech 1730 až 1750. Majitelkou panství byla císařovna Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská, matka Marie Terezie, což podporuje domněnku o autorství Dientzenhofera. Za pruského obléhání Prahy roku 1763 tu prý sídlilo vojenské velení.

V 19. století zámeček vlastnila i rodina statkáře Dostala (narodila se tu herečka Leopolda Dostalová) a po ní baronka Emilie von Oesterén, u níž opakovaně pobýval básník Rainer Maria Rilke.

Zlom přišel roku 1910, kdy zámek koupili bratranci MUDr. Leo Kosák a MUDr. Oskar Fischer a zřídili zde soukromé sanatorium pro nervové a plicní choroby. Léčili se tu Charlotta Garrigue-Masaryková, novinářka Milena Jesenská i architekt Adolf Loos. Oba židovští majitelé zahynuli za války — Fischer v Terezíně, Kosák v Osvětimi — a nacisté areál vyvlastnili.

Po roce 1951 připadl zámek státu a sloužil dál zdravotnictví: sídlila tu plicní klinika, později přesunutá do Fakultní nemocnice Motol, a nakonec soukromá klinika. Od roku 2018 je areál prázdný a čeká na nové využití, o které se teď stará město.

Legendy a zajímavosti

Pozor na častý omyl: čtvrť Veleslavín není pojmenovaná po tiskaři. Je to naopak — Daniel Adam si přídomek „z Veleslavína” zvolil až podle rodné vsi svého otce. Přesto po něm nese jméno celá epocha české literatury, tzv. doba veleslavínská.

Málo se ví, že zdejší sanatorium je spjaté s objevem Alzheimerovy choroby. Spolumajitel Oskar Fischer popsal její charakteristické změny mozku zhruba ve stejné době jako Alois Alzheimer a nezávisle na něm — dodnes je považován za jednoho ze spoluobjevitelů nemoci.

A ještě jedna historka: podle nedoložené domněnky měl na zámku za obléhání Prahy roku 1763 přenocovat sám pruský král Fridrich II. Jistota to není, ale k místu to neodmyslitelně patří.

Často kladené otázky