Zámek Milotice

Proč sem jet

Zámek Milotice je jeden z nejzachovalejších barokních areálů v Česku, a přezdívka perla jihovýchodní Moravy tu není jen reklamní věta. Žluto-bílé průčelí se dvěma nárožními věžemi, oválné čestné nádvoří a k tomu francouzská zahrada a obora na jedné ose — dohromady vypadá zámek skoro tak, jak ho v letech 1719–1743 nechal postavit Karel Antonín Serényi.

Většina lidí si Milotice spojí s filmem, i když tu nikdy nebyli. Natáčela se tu Poslední aristokratka i její pokračování Aristokratka ve varu a dávno předtím pohádka Za humny je drak. Interiér navíc není naaranžovaná kulisa — základní okruh ukazuje zámek tak, jak ho do roku 1945 obýval poslední majitel Ladislav Seilern s rodinou.

Přijeďte spíš ve všední den. Milotice leží kousek od Kyjova uprostřed vinařského Slovácka a o víkendech se sem sjíždí půlka regionu. Na prohlídku interiérů se dostanete jen s průvodcem; zahrady a oboru si projdete sami a vstup do nich je oddělený od zámku.

Co uvidíte na zámku Milotice

Aktuální ceny okruhů najdete v kartě praktických informací výše.

Vyplatí se vědět

• Interiéry jdou jen s průvodcem. U základního okruhu se rezervace vyžaduje jen u skupin, ale na kostýmovou prohlídku se musíte objednat předem — bez rezervace vás nevezmou.
• V pondělí bývá zavřeno a sezona trvá zhruba od jara do začátku listopadu, přes zimu je zámek uzavřený. Přesné dny a časy hlídejte v kartě nad článkem.
• Kostýmy se šijí přímo v zámecké šicí dílně a repliky si můžete půjčit i jen na procházku parkem a focení, nemusíte kvůli tomu na celou prohlídku.
• V parku se volně pohybují pávi a hospodářská zvířata — hlídejte menší děti a psy.
• Psi smí do areálu jen na vodítku a s náhubkem, do interiérů pak jen v tašce nebo v náručí.
• Cyklisté do areálu nesmí; kola zamknete na parkovišti naproti zámku. Zahrady i park jsou bezbariérové, terén je rovina.
• Vstup do zahrad a obory je oddělený od prohlídky zámku — počítejte s ním jako se samostatnou položkou, ať vás to u pokladny nepřekvapí.

Jak se tam dostat

Autem je to nejjednodušší. Z Kyjova jste na místě za pár minut, z Hodonína zhruba za čtvrt hodiny, z Brna počítejte kolem hodiny přes dálnici D2 nebo D55. Zaparkujete na placeném parkovišti přímo před zámkem a k pokladně je to pak jen pár kroků.

Bez auta dojedete vlakem do Kyjova nebo Hodonína a odtud pokračujete autobusem do Milotic. Spoje bývají o víkendu řidší, takže si návaznost ověřte předem, ať nečekáte na zastávce zbytečně dlouho.

Historie zámku Milotice v kostce

Na místě zámku stála původně vodní tvrz připomínaná ve 14. století. Za husitských válek z ní její držitelé udělali opevněné středisko moravských husitů; tvrz byla tak pevná, že ji stavové roku 1449 museli obléhat z vybudovaných bašt. Z celé tvrze dodnes zbyl jen vodní příkop kolem zámku.

Na přelomu 16. a 17. století byla tvrz přestavěna na renesanční zámek, v 70. letech 17. století přibylo patro a čtyři nárožní věže. Zpustošené panství koupil v roce 1648 Gabriel Serényi a jeho rod dal zámku dnešní tvář.

Vrcholně barokní podobu zámek získal za Karla Antonína Serényiho během dvou přestaveb v letech 1719–1725 a 1738–1743. Tehdy vzniklo oválné čestné nádvoří, freskový sál i sochařská výzdoba. Od 18. století se pak stavba skoro nezměnila — právě proto je areál tak autenticky barokní.

Serényiové drželi Milotice do roku 1811, po nich se tu vystřídali Choiseulové a Hardeggové a od roku 1888 až do roku 1945 zámek patřil rodu Seilernů. Poslední majitel Ladislav Seilern tu bydlel až do konce války, kdy byl zámek zabaven na základě Benešových dekretů.

Po roce 1945 sloužil zámek jako škola pro sovětské důstojníky a později zemědělské učiliště. Od 60. let se rekonstruoval a veřejnosti se otevřel v roce 1974. Dnes ho spravuje Národní památkový ústav.

Legendy a zajímavosti

Milotice jsou vyhledávaná filmová kulisa. V roce 1982 se tu natáčela pohádka Za humny je drak, v roce 2019 pak komedie Poslední aristokratka režiséra Jiřího Vejdělka a po ní i pokračování Aristokratka ve varu. Obě vznikly podle knih Evžena Bočka — a ten je shodou okolností zdejším kastelánem, takže píše o zámku, který sám spravuje.

K zámku patří pověst o Černé hraběnce. Mladá hraběnka se prý o každé maličkosti radila se zámeckým kaplanem, až žárlivý hrabě kaplana zastřelil. Hraběnka z toho onemocněla a do smrti pak nosila už jen černé šaty. Traduje se, že za temných nocí se na zámku nezjevuje duch hraběte, ale nebohého kaplana, který slouží mši.

Zakladatel milotické větve rodu František Gabriel Serényi se proslavil ve vojsku — zúčastnil se mimo jiné obrany Vídně proti Turkům v roce 1683. A do zámecké sbírky patří i renesanční kašna a socha medvědice s erbem Zástřizlů, přivezené sem až ze zámku ve Svatobořicích.

Často kladené otázky